USNESENÍ TRIBUNÁLU (prvního senátu)
10. listopadu 2014 (*)
„Žaloba na neplatnost – Vnitřní trh se zemním plynem – Článek 22 směrnice 2003/55/ES – Dopis Komise, kterým žádá regulační orgán, aby zrušil své rozhodnutí o udělení výjimky – Akt, který nelze napadnout žalobou – Nepřípustnost“
Ve věci T‑27/14,
Česká republika, zastoupená M. Smolkem, J. Vláčilem a T. Müllerem, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené K. Herrmann a P. Němečkovou, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí údajně obsaženého v dopise Komise C (2013) 7221 final ze dne 4. listopadu 2013, určeném ministrovi průmyslu a obchodu České republiky a předsedkyni českého Energetického regulačního úřadu, přijatého na základě čl. 22 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230),
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová (zpravodajka) a E. Buttigieg, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Právní rámec
1 Podle článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230, dále jen „druhá směrnice o plynu“) mohou větším novým plynárenským infrastrukturám, tj. propojovacímu vedení mezi členskými státy, zařízením zkapalněného zemního plynu (LNG) a skladovacím zařízením, být na základě žádosti uděleny za určitých podmínek výjimky z článků 18 až 20 a z čl. 25 odst. 2 až 4 téže směrnice. Rozhodnutí o výjimce přijímá vnitrostátní regulační orgán uvedený ve zmíněném článku 25 anebo příslušný orgán členského státu a musí být řádně odůvodněno a zveřejněno.
2 Článek 22 odst. 4 druhé směrnice o plynu stanoví:
„Výjimku musí příslušný orgán neprodleně oznámit Komisi společně se všemi důležitými informacemi ve vztahu k rozhodnutí. Tyto informace se předkládají v úhrnné podobě, aby mohla Komisi [Komise] přijmout podložené rozhodnutí.
[…]
Do dvou měsíců po obdržení oznámení může Komise požádat dotyčné regulační orgány nebo členské státy, aby změnily nebo zrušily rozhodnutí o udělení výjimky. Pokud si Komise vyžádá doplňující informace, může být tato dvouměsíční lhůta prodloužena o jeden měsíc.
Pokud dotyčný regulační orgán nebo členský stát uvedené žádosti ve lhůtě čtyř týdnů nevyhoví, přijme Komise konečné rozhodnutí postupem podle čl. 30 odst. 2.
Komise zabezpečí zachování důvěrnosti u citlivých obchodních informací.“
Skutečnosti předcházející sporu
3 Dne 14. dubna 2009 podala společnost Globula a.s., později přejmenovaná na Moravia Gas Storage a.s., k Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky (dále jen „ministerstvo“) žádost o povolení pro výstavbu podzemního plynárenského skladovacího zařízení (dále jen „skladovací zařízení“) v Dambořicích (Česká republika). V rámci této žádosti požádala o dočasnou výjimku, týkající se celé nové kapacity skladovacího zařízení, z povinnosti poskytnout sjednaný přístup třetích stran k uvedenému zařízení.
4 Rozhodnutím ze dne 26. října 2010 ministerstvo povolilo výstavbu skladovacího zařízení a udělilo společnosti Globula dočasnou výjimku z povinnosti poskytnout sjednaný přístup třetích stran týkající se 90 % kapacity skladovacího zařízení, a to na dobu 15 let ode dne nabytí účinnosti povolení k využívání.
5 Dopisem ministerstva ze dne 11. února 2011, došlým Evropské komisi dne 18. února 2011, bylo tomuto orgánu oznámeno rozhodnutí ze dne 26. října 2010.
6 Dne 27. června 2011 Komise na základě článku 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, s. 94, dále jen „třetí směrnice o plynu“) přijala rozhodnutí C (2011) 4509 o výjimce pro podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích z pravidel vnitřního trhu pro přístup třetích stran, kterým České republice nařídila zrušit rozhodnutí ze dne 26. října 2010.
7 Rozsudkem ze dne 6. září 2013, Globula v. Komise (T‑465/11, Sb. rozh., EU:T:2013:406), Tribunál zrušil rozhodnutí ze dne 27. června 2011, jelikož Komise měla při posuzování rozhodnutí o udělení výjimky uplatnit hmotněprávní a procesní pravidla druhé směrnice o plynu, a nikoli pravidla obsažená ve směrnici 2009/73.
8 Dne 4. listopadu 2013 zaslala Komise ministrovi průmyslu a obchodu České republiky a předsedkyni českého Energetického regulačního úřadu dopis, ve kterém je na základě čl. 22 odst. 4 druhé směrnice o plynu vyzvala, aby zrušili rozhodnutí ze dne 26. října 2010 (dále jen „napadený akt“).
9 Dne 21. listopadu 2013 podala Komise proti rozsudku Globula v. Komise (EU:T:2013:406) kasační opravný prostředek, který je v současnosti projednáván před Soudním dvorem (věc C‑596/13 P).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
10 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. ledna 2014 podala Česká republika projednávanou žalobu.
11 Dne 31. března 2014 vznesla Komise v souladu s čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu námitku nepřípustnosti.
12 Česká republika předložila vyjádření k námitce nepřípustnosti dne 14. května 2014.
13 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– uložil České republice náhradu nákladů řízení.
14 Česká republika navrhuje, aby Tribunál námitku nepřípustnosti zamítl.
Právní otázky
15 Podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu platí, že požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál vydat rozhodnutí o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou. V souladu s odstavcem 3 téhož článku se návrh projedná ústně, nerozhodne-li Tribunál jinak.
16 V projednávaném případě má Tribunál za to, že je věc dostatečně objasněna na základě písemností ve spise, a že tedy není třeba vyslechnout ústní vyjádření účastnic řízení.
17 Z judikatury uváděné oběma účastnicemi řízení vyplývá, že výzvy Komise podle čl. 22 odst. 4 třetího pododstavce druhé směrnice o plynu nepředstavují akty způsobilé vyvolat závazné právní účinky, které by bylo možné napadnout podle článku 263 SFEU (usnesení ze dne 24. listopadu 2010, Concord Power Nordal v. Komise, T‑317/09, EU:T:2010:479, a RWE Transgas v. Komise, T‑381/09, EU:T:2010:481).
18 Ačkoli Česká republika tvrdí opak, nevedou zvláštní okolnosti projednávané věci k odlišnému závěru.
19 Předně okolnost, které se dovolává Česká republika, a sice že v žalobě vznesla výtku nicotnosti napadeného aktu, a nikoli jen jeho pouhé protiprávnosti, neznamená, že by tento akt bylo třeba považovat za napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU. Článek 263 SFEU totiž v souvislosti s podmínkami přípustnosti žaloby na neplatnost nikterak nerozlišuje podle závažnosti vady, kterou je napadený akt údajně stižen (obdobně viz usnesení ze dne 25. října 2007, Estaser El Mareny v. Komise, T‑274/06, EU:T:2007:323, bod 40).
20 V každém případě je třeba připomenout, že podle judikatury musí být kvalifikování aktu jako nicotného vyhrazeno jen pro zcela krajní případy (rozsudky ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C‑137/92 P, EU:C:1994:247, bod 50, a ze dne 5. října 2004, Komise v. Řecko, C‑475/01, EU:C:2004:585, bod 20). Skutečnost, kterou uvádí Česká republika, že Komise přijala napadený akt po marném uplynutí lhůty, by přitom ani v případě, že by byla prokázána, nemohla být natolik závažná, aby byl v jejím důsledku napadený akt nicotný.
21 V tomto kontextu je třeba odmítnout tvrzení České republiky, podle kterého Tribunál v bodě 22 rozsudku Globula v. Komise (EU:T:2013:406) konstatoval, že lhůta pro přijetí nového rozhodnutí Komise na základě druhé směrnice o plynu již uplynula. Tribunál totiž v citovaném bodě jen poukázal v rámci přezkumu přípustnosti jednoho z uplatněných žalobních důvodů na to, že žalobkyně zpochybnila, že by Komise mohla ratione temporis přijmout později rozhodnutí na základě druhé směrnice o plynu. V bodě 23 uvedeného rozsudku z toho dovodil závěr, že žalobkyně má právní zájem na podání žaloby v souvislosti s předmětným žalobním důvodem. Tribunál se naproti tomu nijak nevyjádřil k opodstatněnosti uvedené námitky žalobkyně, jak jednoznačně vyplývá z bodu 23 rozsudku Globula v. Komise (EU:T:2013:406), ve kterém shledává, že žalobkyně má právní zájem na podání žaloby v souvislosti s prvním žalobním důvodem, „ač v této fázi není předjímána opodstatněnost uplatněných žalobních důvodů“.
22 Dále je třeba konstatovat, že ani ostatní okolnosti, které zmiňuje Česká republika, nemohou odůvodnit kvalifikování napadeného aktu jako aktu napadnutelného ve smyslu článku 263 SFEU.
23 Zaprvé k tvrzení České republiky, že české orgány jsou nuceny s ohledem na zásadu loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU na napadený akt kvalifikovaně reagovat, postačí poznamenat, jak správně učinila Komise, že pokud Česká republika takto reagovat nebude, nemá to pro ni ani pro společnost Moravia Gas Storage žádný právní dopad, neboť ten může nastat až v případě, kdy Komise vydá konečné rozhodnutí postupem podle čl. 22 odst. 4 čtvrtého pododstavce druhé směrnice o plynu.
24 Zadruhé stran postavení společnosti Moravia Gas Storage nelze zajisté vyloučit, že napadený akt přesto, že z něj neplynou přímé právní důsledky, nepřímo ovlivní obchodní a strategické postavení uvedené společnosti, jak tvrdí Česká republika. Je ovšem třeba konstatovat, že zájem uvedené společnosti nijak nesouvisí s projednávaným sporem mezi Českou republikou a Komisí, a tudíž nemůže odůvodnit přípustnost projednávané žaloby. Navíc, i kdyby k takovému ovlivnění došlo a napadený akt byl skutečně protiprávní, nemohla by být taková skutečnost důvodem pro odchýlení se od ustanovení upravujících přípustnost žalob podle článku 263 SFEU, nýbrž by případně vedla ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU. Bylo by tedy na uvedené společnosti, aby podala žalobu podle článku 268 SFEU.
25 Z výše uvedeného vyplývá, že námitce nepřípustnosti vznesené Komisí je třeba vyhovět a projednávanou žalobu jako nepřípustnou odmítnout.
K nákladům řízení
26 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Česká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2) Česká republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
V Lucemburku dne 10. listopadu 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |