ROZSUDEK SOUDU (druhého senátu)
10. března 2004(*)
„Obecná bezpečnost výrobků – Systém včasné výměny informací pro potraviny Společenství – Žaloba na náhradu škody“
Ve věci T‑177/02,
Malagutti-Vezinhet SA, v likvidaci, se sídlem v Cavaillon (Francie), zastoupená B. Favarel Veidigem a N. Boronem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucembursku,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené M.-J. Jonczy a M. Françou, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucembursku,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na náhradu škody údajně způsobené žalobkyni tím, že Komise šířila zprávu rychlého varování o přítomnosti reziduí pesticidů v jablcích z Francie, která uváděla jméno žalobkyně jakožto vývozce dotčeného zboží,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),
ve složení N. J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A. W. H. Meij, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: B. Pastor, náměstkyně vedoucího soudní kanceláře,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. listopadu 2003,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec a skutkový základ sporu
Systém včasné výměny informací Společenství
1 Směrnice Rady 92/59/EHS ze dne 29. června 1992 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 228, s. 24, dále jen „směrnice“) stanovila na úrovni Společenství obecný požadavek na bezpečnost pro každý výrobek uváděný na trh, určený pro spotřebitele nebo používaný spotřebiteli. Za tímto účelem směrnice zejména zavedla systém včasné výměny informací v naléhavých situacích týkajících se bezpečnosti výrobků. Jedná se o „systém včasné výměny informací pro potraviny Společenství“ (dále jen „RASFF“), kterého se účastní rovněž státy, které jsou stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), mezi které patří i Island.
2 Článek 2 písm. b) směrnice definuje „bezpečný výrobek“ jako „každý výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, včetně požadavků na životnost, nepředstavuje žádné riziko nebo představuje pouze minimální rizika slučitelná s použitím výrobku a považovaná za přijatelná a odpovídající vysoké úrovni ochrany zdraví a bezpečnosti osob“ (citace ze směrnice 92/59/EHS použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem).
3 Články 5 a 6 směrnice stanoví povinnosti a pravomoci členských států v oblasti dozoru nad bezpečností výrobků.
4 Článek 7 směrnice stanoví:
„1. Jestliže členský stát přijme opatření, kterými omezí uvádění výrobku nebo šarže výrobků na trh nebo nařídí jejich stažení […], oznámí je Komisi […] a uvede své důvody pro jejich přijetí. Tato povinnost se nepoužije, pokud se opatření týkají události místního dosahu a v každém případě omezené na území dotčeného státu.
2. Komise záležitost bez zbytečného odkladu konzultuje s dotčenými stranami. Učiní-li Komise po této konzultaci závěr, že opatření je odůvodněné, neprodleně o tom uvědomí členský stát, který je přijal, jakož i ostatní členské státy. Učiní-li Komise po této konzultaci závěr, že opatření je neodůvodněné, neprodleně o tom uvědomí členský stát, který je přijal.“
5 Pokud jde o RASFF, článek 8 směrnice stanoví:
„1. Jestliže členský stát přijme nebo plánuje přijmout naléhavá opatření, aby se z důvodu vážného a bezprostředního rizika, které výrobek nebo šarže výrobků představují pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, zabránilo uvedení tohoto výrobku či této šarže výrobků na trh nebo jejich případnému užití, aby toto uvedení na trh či užití bylo omezeno nebo aby se na ně vztahovaly zvláštní podmínky, neprodleně o tom uvědomí Komisi […]
2. Po přijetí těchto informací ověří Komise jejich soulad s ustanoveními této směrnice a předá je ostatním členským státům, které Komisi neprodleně sdělí přijatá opatření.“
6 Příloha směrnice stanoví podrobné postupy pro použití RASFF.
Skutečnosti předcházející sporu
7 Žalobkyně vyváží ovoce a zeleninu z Francie zejména do Nizozemska a Spojeného království.
8 Jak vyplývá z několika faktur ze srpna 2001, prodala nizozemské společnosti van den Bosch několik stovek přepravek jablek z Francie, které byly ošetřeny pesticidem dicofol.
9 Ve čtvrtek dne 6. září 2001 byla Komise v rámci RASFF informována islandským kontaktním místem, že příslušný islandský orgán dne 4. září rozhodl o stažení a odmítnutí šarže jablek francouzského původu uvedených na trh přes Nizozemsko, a to v návaznosti na zjištění přítomnosti dicofolu ve výši 0,8 mg/kg v těchto jablcích dne 3. září. Informace uváděla, že zboží bylo distribuováno společností J. P. Viens SA přes Nizozemsko a že jej islandský dovozce koupil od nizozemské společnosti Greevecetrus; k této zprávě byla přiložena kopie výsledků analýzy.
10 Mezi účastnicemi řízení není sporu o tom, že maximální limit dicofolu pro jablka byl právní úpravou Společenství o maximálních limitech pro ovoce a zeleninu platnou v rozhodné době z hlediska relevantních skutečností stanoven na 0,02 mg/kg, takže jablka, která byla předmětem analýzy provedené islandskými orgány v září 2001, musela tento maximální limit respektovat.
11 V pondělí dne 10. září 2001 Komise po konzultaci svých příslušných technických útvarů předala zprávu islandských orgánů kontaktním místům členských států, které se připojily k RASFF, a to prostřednictvím původního oznámení označeného číslem 2001/KL. Toto oznámení zní následovně:
„pesticide residues (Dicofol) in apples from France via the Netherlands […] The product has been recalled and will be rejected. Exporter: JP Viens S.A. The contact points in France and in the Netherlands are kindly requested to provide the Commission services with the possible distribution to other members of the E.E.A. of the product involved“ [přítomnost reziduí pesticidů (dicofol) v jablcích francouzského původu uvedených na trh přes Nizozemsko […] Zboží bylo staženo a bude vráceno zpět. Vývozce: J. P. Viens SA. Kontaktní body ve Francii a Nizozemsku jsou vyzývány k tomu, aby útvarům Komise oznámily jakoukoliv distribuci dotčeného výrobku v ostatních státech EHP].
12 V pátek dne 14. září 2001 Komise obdržela elektronickou zprávu od nizozemského kontaktního místa, která obsahovala informace o jednotlivých subjektech, které se podílely na uvádění dotčených jablek na trh, mezi kterými byla uvedena i žalující společnost. Komise tuto zprávu neprodleně předala kontaktním místům RASFF jako dodatečnou informaci označenou číslem 2001/KL‑add01. Tato informace zní následovně:
„pesticide residues (Dicofol) in apples from France via the Netherlands. The company ‘Greve’ (NL) mentioned in the notification received the apples from the company ‘Bosch’ situated in Alkmaar (NL) which in his turn receives them from the below mentioned company:
Supplier in France: Company ‘Malagutti’ at Cavaillon (FR)
Tel. +33-4900-66767; Fax: +33-490066768
The Consignment has been received by the company ‘Greve’ on 20-08-2001 and no stock remained. The distribution is still subject of investigation.
How the name ‘Viens’ is involved is completely unknown“ [přítomnost reziduí pesticidů (dicofol) v jablcích francouzského původu uvedených na trh přes Nizozemsko. Společnost „Greve“ (NL) uvedená ve zprávě obdržela jablka od společnosti „Bosch“ se sídlem v Alkmaar (NL), která je obdržele od následující společnosti: dodavatel ve Francii: společnost „Malagutti“ v Cavaillon (FR), tel. +33-4900-66767; fax: +33-490066768. Společnost „Greve“ převzala jablka dne 20. srpna 2001 a již je nemá na skladě. Distribuce je nadále prošetřována. Není známo, jakým způsobem je do záležitosti zapojena firma „Viens“].
13 Dne 17. a 18. září 2001 vydaly dvě britské organizace („Pesticides Safety Directorate“ a „Fresh Produce Consortium“) zprávy, které poukazovaly na nebezpečí spojené s přítomností dicofolu v jablcích vyvážených žalobkyní. Tyto zprávy byly předány hlavním britským distributorům s výslovnou poznámkou, že výrobky žalobkyně nesmí být dováženy ani uváděny na trh.
14 V případě žalobkyně byl následně přerušen veškerý obchod se Spojeným královstvím. Dva již vypravené náklady jablek byly vráceny do Francie a žalobkyně musela zaplatit náklady na dopravu tam i zpět a náklady na uskladnění ve Spojeném království. Prodej třetího nákladu byl zrušen. Všechny tyto náklady byly prodány za cenu nižší, než byla cena uplatňovaná ve Spojeném království.
15 Dne 19. září 2001 odebraly francouzské orgány vzorky ve skladu žalobkyně ze stejné kategorie jablek, jako byla jablka odmítnutá na Islandu.
16 Dne 20. září 2001 žalobkyně zaslala Komisi fax, ve kterém uvedla, že nikdy nevyvezla jablka na Island, a požádala o formální popření informace ze strany Komise. Dne 25. září 2001, poté, co zpochybnila základ vydaných zpráv, uvědomila Komisi o vzniklé škodě.
17 Dne 26. září 2001 francouzské orgány oznámily kontaktnímu místu RASFF Komise výsledek analýz, který provedly na jablcích odebraných u žalobkyně dne 19. září. Podle tohoto oznámení:
„Francouzské úřední orgány dozoru odebraly u dotčeného podniku vzorky […] U všech pěti analyzovaných vzorků nebyla zjištěna přítomnost dicofolu.“
18 Téhož dne, 26. září 2001, Komise poté, co uvedla, že obdržela toto oznámení od kontaktního místa ve Francii, předala úplné znění tohoto oznámení kontaktním místům RASFF prostřednictvím dodatečné informace (označené číslem 2001/KL‑add02), která zní následovně:
„outcome of investigation in France – Analysis for the detection of pesticide residues performed in France at the establishment mentioned in notification 2001/KL‑add01 on 5 samples gave negative results (no detection of dicofol). The contact point in the Netherlands is kindly reminded to the request for submission of accompanying documents of the consignments involved“ [výsledek šetření provedených ve Francii – Výsledek analýzy pěti vzorků odebraných ve Francii v provozovně uvedené ve zprávě 2001/KL-add01 je negativní (přítomnost dicofolu nebyla zjištěna). Kontaktní místo v Nizozemsku je znovu žádáno, aby předalo dokumenty, které doprovázely dotčené šarže].
19 Dne 27. listopadu 2001 obdržela Komise žádost o náhradu škody vzniklé žalobkyni v návaznosti na šíření, v rámci RASFF, zpráv týkajících se zjištění dicofolu v množství překračujícím maximální limit v jablcích vyvážených žalobkyní.
20 Dopisem ze dne 3. dubna 2002 Komise tuto žádost o odškodnění zamítla.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
21 Za těchto okolností žalobkyně návrhem došlým kanceláři Soudu dne 10. června 2002 podala projednávanou žalobu.
22 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (druhý senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení.
23 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 4. listopadu 2003. Při této příležitosti Komise předložila jeden dokument. Po předání písemných vyjádření žalobkyně k tomuto dokumentu byla ústní část řízení dne 1. prosince ukončena.
24 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– uložil Komisi povinnost zaplatit náhradu vzniklé škody ve výši 704 998,74 eur;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
25 Komise navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou, nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
K přípustnosti
26 Aniž by Komise vznesla formálně námitku nepřípustnosti, domnívá se, že žaloba je nepřípustná.
27 K předání informací, které Komise obdržela na základě článku 8 směrnice členským státům totiž došlo v rámci vnitřní spolupráce s vnitrostátními orgány pověřenými prováděním právní úpravy Společenství, a sice RASFF. Taková spolupráce nemůže zakládat odpovědnost Společenství vůči jednotlivcům, jelikož aktivace varování závisí v konečném výsledku pouze na podnětu a analýze vnitrostátních orgánů.
28 Žalobkyně se tak měla obrátit na příslušný vnitrostátní soud. Otázka náhrady škod způsobených soukromým osobám vnitrostátními orgány porušením práva Společenství nebo jednáním či opomenutím v rozporu s vnitrostátním právem při použití práva Společenství musí být posouzena vnitrostátními soudy (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Granaria, 101/78, Recueil, s. 623). Žalobkyně nijak neprokázala, že žaloba na náhradu škody podaná u vnitrostátních soudů některého z dotčených členských států by jí neumožnila získat spravedlivou náhradu nárokované škody.
29 K tomu postačuje uvést, že protiprávní jednání tvrzené žalobkyní v projednávané věci je jednáním Komise a nemůže být považováno za přičitatelné vnitrostátním orgánům.
30 Žalobkyně totiž tvrdí, že Komise hraje v rámci RASFF zvláštní roli: na základě čl. 8 odst. 2 směrnice a přílohy této směrnice je povinna ověřit soulad obdržených zpráv s ustanoveními směrnice a posoudit existenci, jakož i bezprostřednost a vážnost daného rizika před předáním těchto zpráv ostatním členským státům. Tato ověření a posouzení, jakož i reakce na varování spadají do výlučné pravomoci Komise. Žalobkyně je toho názoru, že pokud by Komise protiprávně nezveřejnila její jméno v rámci RASFF, britské orgány, které vyzvaly k bojkotu jejích výrobků – a použily oficiální varovné zprávy předané Komisí – by nešířily své výzvy k bojkotu, které jí způsobily vážnou škodu.
31 Žalobkyně tak řádně uvedla důvody, proč jednání Komise mohlo poškodit její obchodní zájmy a způsobit vzniklou škodu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, COFAZ a další v. Komise, 169/84, Recueil, s. 391, bod 28). Z toho vyplývá, že žaloba musí být prohlášena za přípustnou s tím, že otázka, zda jednání vytýkané Komisi je skutečně protiprávní, je předmětem meritorního přezkumu.
K věci samé
32 Z ustálené judikatury vyplývá, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství je vázán na současné naplnění podmínek týkajících se protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Pokud není některá z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní podmínky (viz zejména rozsudky Soudu ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, bod 80, a ze dne 24. dubna 2002, EVO v. Rada a Komise, T‑220/96, Recueil, s. II‑2265, bod 39 a citovaná judikatura).
33 V projednávaném případě je třeba především přezkoumat jednotlivé argumenty předložené žalobkyní s cílem prokázat protiprávnost jednání vytýkaného Komisi.
Argumenty účastnic řízení
34 Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o jablka, která vyvezla v roce 2001, stanovily předpisy použitelné na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství maximální limit pro dicofol na 1 mg/kg při ošetření těchto jablek, které bylo provedeno v lednu 2001. Povinnost snížit maximální limit pro dicofol na 0,02 mg/kg byla stanovena ve Francii vyhláškou ze dne 8. února 2001, zveřejněnou v Journal officiel de la République française ze dne 3. dubna 2001. Právní úprava Společenství, která stanovila maximální limit pro dicofol na 0,02 mg/kg, ostatně vstoupila v platnost až 1. července 2001. Povinnost snížit tento limit tak byla uložena až poté, co byla daná jablka uvedena na trh.
35 Žalobkyně tvrdí, že jednání Komise je protiprávní, jelikož nebyla dodržena právními předpisy stanovená povinnost konzultovat ji před předáním sporných varování na základě čl. 7 odst. 2 směrnice. Podle žalobkyně je nepochybné, že britské orgány použily varovné zprávy předané Komisí, bez kterých by nikdy nepřistoupily k bojkotu jejích výrobků.
36 Žalobkyně dodává, že nedostatek konzultace představuje porušení práva na obhajobu a že šíření jejího jména a jejích kontaktních údajů je v rozporu se zásadou důvěrnosti.
37 Mimoto měla Komise ověřit, zda opatření přijatá islandskými orgány byla v souladu se zásadou proporcionality. Tato opatření byla co možná nejrestriktivnější, jelikož zboží bylo staženo z trhu a odmítnuto.
38 Žalobkyně zdůrazňuje neexistenci důkazu o původu kontrolovaných výrobků. Zpráva vydaná Islandem se týkala jablek vyvezených jinou francouzskou společností, a sice společností J. P. Viens SA. Žalobkyně však prodala svá jablka nizozemské společnosti. Není tedy prokázáno, že od ní pocházejí jablka zkontrolovaná na Islandu.
39 Žalobkyně tvrdí, že zpráva vydaná islandskými orgány nepoukazuje na existenci vážného a bezprostředního rizika, ale pouze na překročení maximálního limitu pro dicofol v kontrolované šarži jablek. V daném případě ve skutečnosti neexistovalo žádné vážné a bezprostřední riziko. Ostatně Komise nezahájila postup příslušný pro případ vážného a bezprostředního rizika.
40 Podle žalobkyně by rychlý přezkum umožnil zjistit, že provedené analýzy prokázaly maximální limit pro dicofol v souladu s použitelnými předpisy při ošetření jablek a že spotřebitelé nebyli vystaveni žádnému riziku. Analýzy provedené v září a říjnu 2001 francouzskými laboratořemi prokázaly celkový soulad jablek určených pro anglický trh s požadavky Společenství. I když žalobkyně připouští, že se tyto analýzy týkaly jiných šarží, než byly šarže, které byly základem podnětu islandských orgánů, má za to, že jejich negativní výsledky představují silnou domněnku o souladu výrobků, které uvádí na trh, s požadavky stanovenými právními předpisy.
41 Komise podotýká, že RASFF jí ukládá předat jakoukoliv zprávu, která poukazuje na problémy a rizika týkající se potravin, které nesplňují požadavky na bezpečnost potravin. Když byla informována islandským kontaktním místem o zjištění reziduí dicofolu překračujících maximální limit v jablcích z Francie, byla tudíž povinna předat islandskou varovnou zprávu. V rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, není výrobek, který obsahuje množství dicofolu překračující maximální limit povolený právními předpisy Společenství, bezpečným výrobkem.
42 Komise je proto toho názoru, že žádná z výtek namířených žalobkyní proti Komisi není opodstatněná.
Závěry Soudu
43 Je třeba nejprve připomenout, že směrnice zavedla dva odlišné postupy pro dozor nad bezpečností výrobků a pro přijetí vhodných opatření v případě zjištění nebezpečného výrobku.
44 První postup zavedený články 6 a 7 směrnice umožňuje vnitrostátním orgánům podřídit uvedení výrobku na trh předběžným podmínkám tak, aby byl výrobek bezpečný, zakázat jakékoliv uvedení na trh, pokud se daný výrobek ukázal nebezpečným, a zajistit stažení nebezpečného výrobku již uvedeného na trh [čl. 6 odst. 1 písm. d), g) a h)]. Přijmou-li vnitrostátní orgány některé z opatření stanovených v čl. 6 odst. 1, musí o něm uvědomit Komisi, která záležitost bez zbytečného odkladu konzultuje s dotčenými stranami, ověří, zda je přijaté opatření odůvodněné, či neodůvodněné, a neprodleně o něm uvědomí vnitrostátní orgány (článek 7).
45 Druhý postup, zavedený článkem 8 směrnice a přílohou této směrnice, se týká naléhavých situací na úrovni Společenství: jestliže vnitrostátní orgány přijmou nebo plánují přijmout naléhavá opatření, aby bylo z důvodu vážného a bezprostředního rizika, které výrobek představuje pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, zabráněno uvedení tohoto výrobku na trh, neprodleně o nich uvědomí Komisi, která po obdržení těchto informací ověří jejich soulad s ustanoveními směrnice a předá je ostatním vnitrostátním orgánům, které Komisi neprodleně sdělí přijatá opatření (článek 8). Podrobnosti tohoto systému včasné výměny informací (RASFF) jsou upraveny přílohou směrnice.
46 Jakmile tedy vnitrostátní orgány zjistí existenci vážného a bezprostředního rizika, jehož účinky zasahují nebo by mohly zasahovat na cizí území, uvědomí o tom neprodleně Komisi poté, co záležitost konzultovaly s výrobcem nebo distributorem dotčeného výrobku, pokud je takováto konzultace možná. Toto sdělení obsahuje zejména informace, které umožňují určit výrobek a dodavatelský řetězec, jsou-li takové informace možné, s tím, že rychlost předání informací má v systému klíčový význam (body 3 a 4 přílohy). Poté, co Komise ověří soulad obdržené informace s článkem 8 směrnice, obrátí se v případě potřeby na oznamující zemi a poté tuto naléhavou informaci předá dálnopisem nebo faxem příslušným orgánům ostatních členských států (bod 7 přílohy).
47 V projednávané věci z formuláře použitého islandskými orgány zjevně vyplývá, že se tyto orgány obrátily na Komisi v rámci RASFF, a nikoliv, aby ji požádaly, zda je stažení a odmítnutí jablek dovezených z Francie přes Nizozemsko odůvodněné na základě článků 6 a 7 směrnice. Jelikož tato jablka obsahovala dicofol v míře 40krát vyšší, než je povolený maximální limit, a jejich distribuce se týkala tří různých zemí, a sice Francie, Nizozemska a Islandu, islandské orgány se zjevně domnívaly, že bylo třeba uvědomit Komisi o riziku, že na trh v jiných zemích byla uvedena jiná jablka se stejným obsahem dicofolu. V návaznosti na tuto informaci Komise rovněž reagovala striktně v mezích RASFF, když předala islandskou varovnou zprávu, jakož i následné zprávy všem kontaktním místům RASFF.
48 Projednávaná žaloba na náhradu škody se tak může týkat jen odpovědnosti, kterou Komise musí nést v rámci RASFF. Naopak žaloba nemůže směřovat k získání náhrady škody způsobené skutečností, že dne 4. září 2001 islandské orgány stáhly dotčená jablka z trhu a odmítly jejich přijetí.
49 V tomto ohledu je třeba uvést, že k tomuto datu nebylo jméno žalobkyně dosud zmíněno a žalobkyně nebyla dosud označena za pravděpodobného vývozce dotčených jablek. Mimoto Komise byla o opatřeních islandských orgánů uvědomena až po jejich přijetí, takže v tomto směru nemůže nést v žádném případě odpovědnost. Z toho vyplývá, že konkrétní osud těchto jablek na Islandu je pro řešení projednávaného sporu irelevantní, takže žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality Komisí musí být zamítnut.
50 Pokud jde o RASFF, podstatou tvrzení žalobkyně je, že nic neprokazuje, že jablka, o kterých rozhodly islandské orgány, byla vyvezena samotnou žalobkyní. Tvrdí, že pokud by Komise dodržela svou povinnost ověřit původ těchto jablek před spuštěním včasného varování, zjistila by, že žalobkyně není do vývozu zapojena. Mimoto Komisi vytýká, že nepřezkoumala, zda dotčená jablka skutečně představovala vážné a bezprostřední riziko pro zdraví, přičemž pouhé překročení maximální limitu dicofolu není v tomto ohledu dostačující. Dodává, že jak vyplývá z analýz provedených ve Francii v září a říjnu 2001, rychlý přezkum by v každém případě umožnil konstatovat, že jí vyvezená jablka tento maximální limit nepřekračovala.
51 V tomto ohledu je třeba připomenout, že RASFF klade odpovědnost za určení toho, zda existuje vážné a bezprostřední riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, pouze na vnitrostátní orgány, a nikoliv na Komisi tím, že stanoví, že vnitrostátní orgány jsou jednak povinny „posuzovat každý konkrétní případ na základě jeho vlastních charakteristik“, neboť „je nemožné stanovit zvláštní kritéria, která by přesně stanovila, co představuje vážné a bezprostřední riziko“, a jednak „usilovat o získání co nejvíce informací o výrobcích a povaze nebezpečí a současně uvést tento cíl v soulad s nutností postupovat rychle“ (body 2 a 3 přílohy směrnice). Vnitrostátním orgánům mimoto přísluší, aby poté, co zjistily existenci vážného a bezprostředního rizika, jehož účinky zasahují nebo by mohly zasahovat mimo jejich území, o ní uvědomily neprodleně Komisi a poskytly jí informace, které umožňují určit výrobek a dodavatelský řetězec (bod 4 přílohy směrnice).
52 I když bod 7 přílohy směrnice Komisi ukládá povinnost ověřit „soulad obdržené informace s článkem 8 […] směrnice“, omezuje se tento úkol na ověření toho, zda se na tuto informaci jako takovou může vztahovat působnost uvedeného ustanovení, zatímco správnost zjištění a analýz, které vedly vnitrostátní orgány k předání této informace, není předmětem tohoto přezkumu. Jak bylo uvedeno výše, odpovědnost za tato zjištění a analýzy nesou pouze vnitrostátní orgány. Z toho vyplývá, že Komise nebyla povinna před šířením své zprávy ze dne 14. září 2001 ověřit, zda jablka, o kterých bylo rozhodnuto na Islandu, byla skutečně jablky vyvezenými žalobkyní, a ani k tomu nemá pravomoc.
53 Pokud jde o předcházení rizikům pro zdraví spotřebitelů, bylo dostačující, že Komise měla k dispozici hodnověrné důkazy prokazující existenci vztahu mezi žalobkyní a jablky, o kterých bylo rozhodnuto na Islandu. Informace shromážděné a předané islandskými orgány se přitom týkaly jablek francouzského původu dovezených přes Nizozemsko a uváděly zejména jméno nizozemské společnosti Greevecetrus. Informace poskytnuté nizozemskými orgány poté doplnily podrobnosti týkající se dotčených společností v rámci dodavatelského řetězce a uváděly firmu společnosti „Greve“ (Nizozemsko), firmu společnosti „Bosch“ se sídlem v Alkmaar (Nizozemsko) a firmu žalobkyně. Jak přitom vyplývá z faktur ze srpna 2001 předložených samotnou žalobkyní, žalobkyně vyvezla jablka francouzského původu nizozemské společnosti van den Bosch v Alkmaar. Za těchto okolností nelze tvrdit, že Komise svou zprávou ze dne 14. září 2001, která přebrala informace od nizozemských orgánů, šířila nehodnověrné informace.
54 Pokud mohou v tomto ohledu nadále existovat pochybnosti, je třeba uvést, že podle zásady obezřetnosti, která platí v oblasti ochrany veřejného zdraví, může být příslušný orgán nucen přijmout vhodná opatření za účelem předejití určitým potenciálním rizikům pro veřejné zdraví, a to aniž by čekal, až se skutečnost a vážnost těchto rizik plně prokáží (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, Recueil, s. II‑3305, bod 139 a citovaná judikatura, a ze dne 21. října 2003, Solvay Pharmaceuticals v. Rada, T‑392/02, Recueil, s. II‑4555, body 121 a 122). Pokud by bylo třeba čekat před přijetím takových opatření na výsledky všech nutných rozborů, zásada obezřetnosti by byla zbavena svého užitečného účinku (výše uvedený rozsudek Pfizer Animal Health v. Rada, body 142, 386 a 387). Toto uvažování platí i v případě takového systému včasné výměny informací, jako je systém zavedený směrnicí. Žalobkyně, poškozená tímto systémem včasné výměny informací zavedeným za účelem ochrany lidského zdraví, musí přijmout negativní hospodářské následky tohoto systému, jelikož ochrana veřejného zdraví musí mít přednost před hospodářskými důvody (výše uvedený rozsudek Solvay Pharmaceuticals v. Rada, bod 121, a výše uvedený rozsudek Pfizer Animal Health v. Rada, bod 456).
55 K tomu, že žalobkyně v tomto kontextu tvrdí, že pouhé překročení maximálního limitu dicofolu 0,02 mg/kg nepředstavuje nutně vážné a bezprostřední riziko pro zdraví lidí tím spíše, že předtím byl povolen maximální limit 1 mg/kg, postačuje připomenout, že jednak Komisi nepřísluší zpochybňovat v rámci RASFF zjištění a analýzy, které vedly vnitrostátní orgány ke konstatování existence vážného a bezprostředního rizika vyžadujícího aktivaci tohoto systému, a krom toho je nesporné, že dotčená jablka obsahovala 0,8 mg/kg dicofolu, zatímco maximální limit byl stanoven na 0,02 mg/kg. Žalobkyně – která nezpochybnila legalitu právní úpravy stanovící tento maximální limit na základě článku 241 ES – nijak neprokázala, že spotřeba jablek, které obsahují dicofol v míře 40krát vyšší, než je maximální povolený limit, neměla žádný škodlivý účinek pro zdraví spotřebitelů, třebaže vědecký pokrok v této oblasti ukázal, že bylo třeba nahradit dřívější maximální limit limitem 0,02 mg/kg.
56 Pokud žalobní důvody vycházející z porušení čl. 7 odst. 2 směrnice a práva na obhajobu tím, že Komise žalobkyni nekonzultovala před šířením její firmy a jejích kontaktních údajů v rámci RASFF, je třeba uvést, že tento systém Komisi neukládá provést takovouto systematickou konzultaci, neboť čl. 7 odst. 2 směrnice neupravuje postupy včasného varování zavedené směrnicí za účelem ochrany zdraví spotřebitelů. Tento cíl včasné ochrany by byl mimoto obtížně dosažitelný, pokud by Komise musela v každém případě zohlednit připomínky a námitky dotčeného podniku před předáním informace podle směrnice ostatním kontaktním místům RASFF.
57 Skutečnost, že žalobkyně nebyla Komisí konzultována, nepředstavuje ani porušení zásady dodržování práva na obhajobu. I když platí, že tato zásada ukládá Komisi vyslechnout dotčenou osobu před přijetím opatření nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení (viz například rozsudek Soudu ze dne 8. května 2003, Josanne a další v. Komise, T‑82/01, Recueil, s. II‑2013, bod 77 a citovaná judikatura), je třeba konstatovat, že Komise v projednávané věci nepřijala žádné opatření, které by se bezprostředně dotýkalo žalobkyně a nepříznivě zasahovalo do jejího právního postavení. Omezila se na šíření informace, a sice informace obdržené od nizozemského kontaktního místa ze dne 14. září 2001, která měla umožnit v souladu s bodem 4 přílohy směrnice určit dotčená jablka a relevantní dodavatelský řetězec.
58 Platí, že příloha směrnice ve svých bodech 7 a 8 stanoví, že se Komise „může“ obrátit na orgán země, o které se má za to, že je zemí původu výrobku, aby provedla relevantní ověření, a krom toho zahájit – „za výjimečných okolností“ a „pokud to považuje za nutné“ – šetření ze svého vlastního podnětu. Nezdá se, že by bylo vyloučeno, že Komise bude v takových případech nucena konzultovat podnik, kterého se týká zpráva včasného varování. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že se Komise dopustila pochybení za okolností projednávané věci tím, že ji nekonzultovala.
59 Jediný argument předložený v tomto kontextu spočívá v tvrzení, že obsah dicofolu v jablcích vyvezených žalobkyní v roce 2001 do Nizozemska nepřekračoval v okamžiku jejich ošetření v lednu 2001 maximální limit 1 mg/kg, povolený v rozhodné době ve Francii. Zdá se tak, že žalobkyně má za to, že Komise měla zohlednit její obchodní zájmy tím, že by ji konzultovala, a to s ohledem na zvláštní situaci, která je výsledkem změny právní úpravy týkající se maximálního limitu dicofolu, ke které došlo v červenci 2001, zatímco jablka z Francie byla již přepravována do země vývozu.
60 Tato teze nemůže být přijata.
61 Žalobkyně totiž jednak neposkytla žádné podrobnosti ohledně dat svých vývozů. Jediné informace týkající se této otázky byly obsaženy ve fakturách ze srpna 2001, které prokazují dodávky společnosti van den Bosch v Alkmaar (Nizozemsko). Tyto údaje však neprokazují, že jablka ošetřená v lednu 2001 nutně opustila Francii a byla dovezena do země určení ještě před červencem 2001. Je stejně tak pravděpodobné, že její jablka byla vyvezena až v srpnu 2001.
62 Krom toho právní úprava Společenství týkající se stanovení maximálního limitu dicofolu v ovoci a zelenině je tvořena řadou směrnic Rady určených k provedení členskými státy. Francie zavedla maximální limit 0,02 mg/kg vyhláškou ze dne 8. února 2001, kterou se mění vyhláška ze dne 5. srpna 1992 o maximálních limitech reziduí pesticidů povolených na povrchu některých výrobků rostlinného původu či v nich (JORF ze dne 3. dubna 2001, s. 5200). Jak vyplývá z právních východisek uvedené vyhlášky, toto opatření bylo přijato k provedení zejména směrnice Komise 2000/42/ES ze dne 22. června 2000, kterou se mění přílohy směrnic Rady 86/362/EHS, 86/363/EHS a 90/642/EHS o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v obilovinách, v potravinách živočišného původu a v některých produktech rostlinného původu, včetně ovoce a zeleniny, a na jejich povrchu (Úř. věst. L 158, s. 51; Zvl. vyd. 03/29, s. 209), která měla být podle svého článku 4 provedena členskými státy nejpozději do 28. února 2001, přičemž provedená opatření měla být používána od 1. července 2001. Tato směrnice byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropských společenství dne 30. června 2000. Na základě toho měl každý obezřetný a dobře obeznámený subjekt od tohoto data vykonávat svou obchodní činnost tak, aby jablka určená pro vývoz, která mohla být uvedena na trh po červnu 2001, respektovala nový maximální limit dicofolu. Žalobkyně – která nezpochybnila legalitu právní úpravy stanovící maximální limit 0,02 mg/kg ani legalitu data nabytí účinnosti této právní úpravy, na základě článku 241 ES – tedy nemůže Komisi vytýkat, že předala nizozemskou zprávu v rámci RASFF, aniž by s ní záležitost předem projednala.
63 V každém případě se nelze rozumně domnívat, že by předchozí konzultace dané záležitosti se žalobkyní mohla Komisi zabránit v tom, aby šířila tuto zprávu, která obsahovala jméno a kontaktní údaje žalobkyně. Jediný účinný prostředek, jak se žalobkyně mohla chránit před negativními účinky RASFF, spočíval v tom, že mohla za dozoru nezávislé osoby nebo orgánu provést odběr vzorku z šarže jablek určených pro vývoz do Nizozemska a úředně ověřenou analýzu obsahu dicofolu v tomto vzorku. Pouze okamžité předložení takové ověřené analýzy při konzultaci se žalobkyní mohlo zabránit, aby její jméno bylo šířeno v rámci RASFF. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že si nechala provést in tempore non suspecto analýzu dotčených jablek způsobem, který byl právě popsán.
64 Pokud jde o analýzy provedené ve Francii v září 2001, které měly prokázat, že jablka vyvezená žalobkyní vyhovují právní úpravě Společenství, stačí připomenout, že tyto analýzy se netýkaly šarže jablek, o kterých bylo rozhodnuto na Islandu. Nemohly tedy prokázat, že islandské analýzy byly chybné. Umožňují pouze prokázat, že jablka, která byla předmětem analýz v září 2001, vyhovovala příslušným právním předpisům.
65 V tomto kontextu Komisi nelze činit odpovědnou ani za to, že šarže jablek, které byly předmětem analýz na Islandu, po jejím stažení z trhu zjevně zmizela, a že tedy již nebylo možné ověřit správnost islandských analýz ani přesně určit ta jablka, která byla žalobkyní vyvezena do Nizozemska. Jak bylo uvedeno výše, odpovědnost Komise v rámci RASFF je omezena na pohyb informací jako takových.
66 Konečně, žalobkyně nemůže Komisi vytýkat, že šířením jejího jména a kontaktních údajů porušila povinnost důvěrnosti. Příloha směrnice totiž výslovně ve svém bodě 6 stanoví, že nutnost přijmout účinná opatření na ochranu spotřebitelů musí mít obvykle přednost před zájmy důvěrnosti. Jelikož varovná zpráva islandských orgánů poukazovala na přítomnost dicofolu v „jablkách francouzského původu uvedených na trh přes Nizozemsko“, příslušné orgány i dotčené hospodářské subjekty měly zájem na tom, aby byl okruh dotčených podniků co možná neužší, neboť pokud by tomu tak nebylo, nebylo možné vyloučit, že se předmětem bojkotu stanou všechna jablka francouzského původu. Jak bylo vyloženo výše, uvedení jména žalobkyně v tomto kontextu muselo být za okolností projednávané věci považováno za hodnověrnou, a současně i za nutnou informaci sloužící k ochraně veřejného zdraví.
67 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že se Komise dopustila takového pochybení, které by zakládalo její odpovědnost. Žaloba musí být proto zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo nutné přezkoumat existenci příčinné souvislosti a existenci tvrzené škody.
K nákladům řízení
68 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.
Forwood Pirrung Meij
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. března 2004.
Vedoucí soudní kanceláře Předseda
H. Jung J. Pirrung