Věc T‑450/12

Alexios Anagnostakis

v.

Evropská komise

„Institucionální právo – Evropská občanská iniciativa – Hospodářská a měnová politika – Nesplácení veřejného dluhu – Zakotvení zásady ,stavu nouze‘ – Odmítnutí registrace – Pravomoci Komise – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 30. září 2015

1.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Nepřípustnost

(Článek 263 SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Chybějící nebo nedostatečné odůvodnění – Přezkum soudem i bez návrhu

(Články 263 SFEU a 296 SFEU)

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise odmítnout zaregistrovat navrhovanou občanskou iniciativu

(Článek 24 první pododstavec SFEU a článek 296 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, první bod odůvodnění a čl. 4 odst. 3)

4.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Chybějící nebo nedostatečné odůvodnění – Důvod odlišný od důvodu týkajícího se legality ve věci samé

(Články 263 SFEU a 296 SFEU)

5.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Pravomoc Unie poskytnout finanční pomoc členským státům nacházejícím se v obtížné situaci – Rozsah – Přijetí právní úpravy zakotvující zásadu stavu nouze, která umožňuje členskému státu, jenž čelí vážným problémům s financováním, nesplácet celý svůj dluh nebo jeho část – Vyloučení

(Článek 122 SFEU)

6.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Koordinace hospodářských politik – Pravomoc Unie – Rozsah – Přijetí právní úpravy zakotvující zásadu stavu nouze, která umožňuje členskému státu, jenž čelí vážným problémům s financováním, nesplácet celý svůj dluh nebo jeho část – Vyloučení

(Článek 136 SFEU)

7.      Unijní smlouvy – Doložka solidarity – Rozsah působnosti – Povinnost přijmout právní úpravu zakotvující zásadu stavu nouze, která umožňuje členskému státu, jenž čelí vážným problémům s financováním, nesplácet celý svůj dluh nebo jeho část – Neexistence

(Článek 222 SFEU)

8.      Komise – Pravomoci – Pravomoc legislativní iniciativy – Možnost opřít, v případě neexistence pravomoci na základě Smluv, legislativní iniciativu o zásadu mezinárodního práva – Vyloučení

(Článek 13 odst. 2 SEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 12)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 21)

3.      Povinnost odůvodnit individuální rozhodnutí stanovená v článku 296 SFEU má za cíl poskytnout zúčastněné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost, a umožnit unijnímu soudu přezkum legality tohoto rozhodnutí.

Pokud jde o rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o registraci evropské občanské iniciativy, skutečnost, že návrh nebyl zaregistrován, je způsobilá ovlivnit samotnou efektivitu práva občanů předložit občanskou iniciativu, které je zakotveno v čl. 24 prvním pododstavci SFEU. Proto musí takovéto rozhodnutí jasně uvádět důvody uvedeného odmítnutí. Občanovi, který navrhovanou iniciativu předložil, musí být totiž umožněno pochopit důvody, proč tato navrhovaná iniciativa nebyla Komisí zaregistrována. Je povinností Komise, které byla tato navrhovaná iniciativa předložena, posoudit, ale i odůvodnit své odmítavé rozhodnutí a zohlednit přitom jeho dopad na účinný výkon práva zakotveného ve Smlouvě. Vyplývá to ze samotné povahy tohoto práva, které má posilovat občanství Unie a podílem občanů na demokratickém životě Unie zvyšovat demokratické fungování Unie, jak je uvedeno v prvním bodě odůvodnění nařízení č. 211/2011 o občanské iniciativě.

(viz body 22, 25, 26)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 33)

5.      Článek 122 odst. 1 SFEU nemůže představovat náležitý právní základ pro přijetí zásady stavu nouze do legislativy Unie, podle níž by členský stát byl oprávněn jednostranně rozhodnout nesplácet celý svůj dluh nebo jeho část z toho důvodu, že čelí vážným problémům s financováním. V této souvislosti je sice pravda, že ze znění tohoto ustanovení nevyplývá, že se nutně omezuje na přijetí opatření Radou pouze v případě, když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky, avšak duch solidarity mezi členskými státy, kterým se musí řídit přijetí opatření přiměřených hospodářské situaci Radou ve smyslu uvedeného ustanovení, naznačuje, že tato opatření jsou založena na pomoci mezi členskými státy.

Přijetí takovéto zásady stavu nouze mimoto zjevně nespadá ani mezi opatření finanční pomoci, která je Rada oprávněna přijímat na základě čl. 122 odst. 2 SFEU. Toto ustanovení totiž sice dovoluje Unii poskytnout za určitých podmínek cílenou finanční pomoc členskému státu, avšak nemůže odůvodnit legislativní zavedení mechanismu prominutí dluhu, a to ani z důvodu obecné a trvalé povahy takovéhoto mechanismu.

Kromě toho, vzhledem k tomu, že předmětem článku 122 SFEU je pouze finanční pomoc poskytovaná Unií a nikoli členskými státy, přijetí zásady stavu nouze, i pokud by mohla spadat pod pojem „finanční pomoc“ ve smyslu uvedeného ustanovení, nemůže spadat pod opatření pomoci schválená Unií na základě použití výše uvedeného ustanovení zejména proto, že by se přijetí takovéto zásady nevztahovalo pouze na dluh členského státu vůči Unii, ale i na dluhy vzešlé ze smluv uzavřených uvedeným státem s jinými právnickými nebo fyzickými osobami, veřejnými či soukromými, přestože se dotčené ustanovení na tuto situaci zjevně nevztahuje.

(viz body 42, 43, 48–50)

6.      Úloha Unie v oblasti hospodářské politiky je omezena na přijímání koordinačních opatření. V této souvislosti by přijetí legislativního aktu povolujícího nesplácení dluhu členským státem, které zdaleka nespadá pod pojem „směr hospodářské politiky“ ve smyslu čl. 136 odst. 1 písm. b) SFEU, tedy ve skutečnosti mělo za účinek nahrazení svobodné vůle smluvních stran legislativním mechanismem jednostranného odpuštění veřejného dluhu, což toto ustanovení zjevně nepovoluje.

(viz bod 58)

7.      Odmítnutí začlenit do ustanovení unijního práva zásadu stavu nouze, podle níž by členský stát byl oprávněn jednostranně rozhodnout nesplácet celý svůj dluh nebo jeho část z toho důvodu, že čelí vážným problémům s financováním, není v rozporu s doložkou solidarity definovanou v článku 222 SFEU, a to ani v rozsahu, v němž se tato doložka zjevně nevztahuje na hospodářskou a měnovou politiku ani na hospodářskou situaci či rozpočtové potíže členských států.

(viz bod 60)

8.      I kdyby existovalo pravidlo mezinárodního práva zakotvující zásadu stavu nouze, podle které je členský stát ve výjimečných situacích oprávněn nesplácet veřejný dluh, pouhá existence takovéto zásady mezinárodního práva nestačí pro odůvodnění legislativní iniciativy Komise, protože ve Smlouvách v této souvislosti žádná pravomoc stanovena nebyla.

(viz bod 65)