Language of document : ECLI:EU:T:2021:660

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

6. října 2021(*)

„Přístup k dokumentům – Rozhodnutí 2004/258/ES – Dokumenty týkající se přijetí programu řešení krize pro Banco Popular Español – Částečné odepření přístupu – Výjimka týkající se důvěrnosti jednání rozhodovacích orgánů ECB – Dokumenty obsahující výsledek jednání rozhodovacích orgánů ECB – Povinnost uvést odůvodnění – Výjimka týkající se ochrany finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo některého členského státu – Výjimka týkající se ochrany stability finančního systému v Unii nebo v některém členském státě – Výjimka týkající se ochrany důvěrnosti informací chráněných jako takových na základě unijního práva – Pojem důvěrné informace – Obecná domněnka důvěrnosti – Výjimky z povinnosti zachovávat služební tajemství – Článek 47 Listiny základních práv“

Ve věci T‑827/17,

Aeris Invest Sàrl, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko), zastoupená R. Vallina Hosetem a E. Galán Burgosem, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské centrální bance (ECB), zastoupené T. Filipovou, D. Báez Searaem a F. von Lindeinerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Kottmannem, avocat,

žalované,

podporované

Evropskou komisí, zastoupenou É. Gippini Fournierem, J. Riusem, C. Ehrbar a A. Steiblytė, jako zmocněnci,

a

Banco Santander, SA, se sídlem v Santanderu (Španělsko), zastoupenou J. Rodríguez Cárcamoem a A. Rodríguez Condem, avocats,

vedlejší účastnice řízení,

jejímž předmětem je žaloba na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí ECB LS/MD/17/405, LS/MD/17/406 a LS/MD/17/419 ze dne 7. listopadu 2017, kterými byl odepřen přístup k úplnému znění určitých dokumentů týkajících se přijetí programu řešení krize pro Banco Popular Español, SA,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, V. Kreuschitz, Z. Csehi, G. De Baere (zpravodaj) a G. Steinfatt, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: A. Juhász-Tóth, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. března 2021,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

 Řešení krize Banco Popular Español, SA

1        Banco Popular Español, SA (dále jen „Banco Popular“) byla úvěrová instituce se sídlem ve Španělsku podléhající přímému obezřetnostnímu dohledu ze strany Evropské centrální banky (ECB) na základě nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst., L 287, s. 63).

2        Dne 6. června 2017 ECB po konzultaci s Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB) provedla posouzení toho, zda je Banco Popular v selhání nebo je její selhání pravděpodobné (dále jen „posouzení FOLTF“) v souladu s čl. 18 odst. 1 druhým pododstavcem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

3        Téhož dne správní rada Banco Popular informovala ECB, že dospěla k závěru, že je selhání banky pravděpodobné.

4        Rovněž téhož dne ECB předala SRB a Evropské komisi konečnou verzi posouzení FOLTF v souladu s čl. 18 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 806/2014.

5        V posouzení FOLTF ECB uvedla, že během posledních měsíců se likvidita Banco Popular významně zhoršila hlavně v důsledku značného vyčerpání vkladové základny.

6        Zejména s ohledem na nadměrný odliv vkladů, rychlost, s jakou probíhal odliv hotovostních toků z Banco Popular, a její neschopnost generovat jiné zdroje likvidity, dospěla ECB k závěru, že objektivní skutečnosti nasvědčující tomu, že Banco Popular nebude schopna v blízké budoucnosti splácet své splatné dluhy nebo uspokojit jiné závazky. ECB z toho dovodila, že Banco Popular je v selhání nebo v každém případě je její selhání pravděpodobné v blízké budoucnosti v podle čl. 18 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. c) nařízení č. 806/2014.

7        Dne 7. června 2017 přijalo výkonné zasedání SRB rozhodnutí SRB/EES/2017/08 týkající se programu řešení krize pro Banco Popular na základě nařízení č. 806/2014 (dále jen „program řešení krize“). Program řešení krize označuje jako adresáta Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria (FROB, Fond pro řádnou restrukturalizaci bank, Španělsko).

8        Před přijetím programu řešení krize došlo k ocenění Banco Popular v souladu s článkem 20 nařízení č. 806/2014. Součástí tohoto ocenění je první zpráva o ocenění ze dne 5. června 2017 vypracovaná SRB na základě čl. 20 odst. 5 písm. a) nařízení č. 806/2014 a druhá zpráva o ocenění ze dne 6. června 2017 vypracovaná nezávislým znalcem na základě čl. 20 odst. 10 nařízení č. 806/2014. Obě tyto zprávy o ocenění jsou připojeny k programu řešení krize.

9        Vzhledem k tomu, že SRB považoval podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 za splněné, rozhodl se podrobit Banco Popular režimu řešení krize. SRB zaprvé konstatoval, že Banco Popular je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, zadruhé, že neexistují jiná opatření, která by mohla v přiměřené lhůtě zabránit selhání Banco Popular, a zatřetí, že ve veřejném zájmu je nezbytné přijmout opatření k řešení krize ve formě nástroje pro převod činností Banco Popular.

10      Použití nástroje pro převod činností spočívalo v převedení akcií Banco Popular nezatížených žádným právem či výsadou třetí osoby na Banco Santander, SA, za kupní cenu ve výši 1 euro.

11      Dne 7. června 2017 přijala Komise rozhodnutí (EU) 2017/1246, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15) a oznámila jej SRB.

12      Téhož dne přijal FROB v souladu s článkem 29 nařízení č. 806/2014 opatření nezbytná k realizaci programu řešení krize.

13      SRB zveřejnil na svých internetových stránkách sdělení shrnující důsledky programu řešení krize. Dne 11. července 2017 byl dále program řešení krize publikován v souhrnném sdělení zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2017, C 222, s. 3). V tomto sdělení se uvádí, že podrobnější informace o programu řešení krize jsou dostupné na internetových stránkách SRB, a je v něm uveden odkaz na tyto informace včetně nedůvěrného znění programu řešení krize. Téhož dne bylo rozhodnutí 2017/1246 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15).

14      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. září 2017 podala žalobkyně, Aeris Invest Sàrl, proti programu řešení krize žalobu na neplatnost. Tato žaloba byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑628/17. Dne 10. října 2017 podala žalobkyně proti SRB rovněž žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti, kterou se domáhá náhrady škody údajně vzniklé v důsledku přijetí programu řešení krize. Tato věc byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑714/17.

 Žádosti o přístup k dokumentům podané žalobkyní

15      Žalobkyně vlastnila akcie Banco Popular před přijetím programu řešení krize.

16      V době od 19. června do 2. srpna 2017 podala žalobkyně k ECB tři žádosti o přístup k dokumentům v souladu s čl. 6 odst. 1 rozhodnutí Evropské centrální banky 2004/258/ES ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (Úř. věst. 2004, L 80, s. 42; Zvl. vyd. 01/05, s. 51), ve znění rozhodnutí ECB 2011/342/EU ze dne 9. května 2011 (Úř. věst. 2011, L 158, s. 37) a rozhodnutí ECB 2015/529 ECB ze dne 21. ledna 2015 (Úř. věst. 2015, L 84, s. 64), a dvě žádosti podala k Banco de España (Španělská centrální banka, Španělsko). Žádosti adresované Španělské centrální bance, které se týkaly dokumentů vypracovaných nebo držených ECB, byly ECB předány v souladu s čl. 5 druhým pododstavcem rozhodnutí 2004/258.

17      V odpověď na tyto žádosti žalobkyně o přístup k dokumentům přijala ECB čtyři rozhodnutí, a sice rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017, rozhodnutí LS/PT/2017/77 ze dne 30. srpna 2017, rozhodnutí LS/PT/2017/71 ze dne 31. srpna 2017 a rozhodnutí LS/PT/2017/74 ze dne 1. září 1 2017.

18      V návaznosti na tato rozhodnutí předložila žalobkyně v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí 2004/258 ředitelství ECB jedinou potvrzující žádost (dále jen „potvrzující žádost“), do níž zahrnula všechny dokumenty, ke kterým chtěla získat úplný přístup, uvedené v rozhodnutích ECB zmíněných v bodě 17 výše.

19      Žalobkyně tak konkrétně požádala o přístup k následujícím dokumentům:

–        zakryté údaje týkající se maximální výše poskytnuté nouzové likvidity (dále jen „NL“), skutečně poskytnuté výše NL, záruk poskytnutých Banco Popular za poskytnutí této likvidity (dále jen „nabídnuté záruky“), likvidity a kapitálových poměrů;

–        posouzení FOLTF;

–        veškeré dokumenty Španělské centrální banky uvádějící denní (pozitivní nebo negativní) zůstatek vkladů Banco Popular, tedy jak výběry, tak částky uložené v období od 1. ledna do 6. června 2017, jakož i jakýkoliv dokument obsahující tuto informaci zcela nebo zčásti;

–        veškeré dokumenty Španělské centrální banky obsahující zaprvé průměrný (pozitivní nebo negativní) zůstatek vkladů Banco Popular, a sice jak výběry, tak částky uložené v období od 1. ledna do 23. května 2017, a zadruhé denní (kladný nebo záporný) zůstatek, pokud jde o výběry z Banco Popular od 1. ledna do 23. května 2017;

–        dokumenty, které Banco Popular předala ECB a Španělské centrální bance v rámci jednotného mechanismu dohledu (SSM) v období od 1. do 6. června 2017 a které se týkají přijetí programu řešení krize SRB, a zejména korespondenci, kterou Banco Popular zaslala ECB dne 6. června 2017, a podpůrně dopis, který Banco Popular zaslala ECB dne 6. června 2017.

20      ECB na potvrzující žádost odpověděla třemi rozhodnutími přijatými dne 7. listopadu 2017 (dále jen „napadená rozhodnutí“).

21      Rozhodnutím LS/MD/17/405 ze dne 7. listopadu 2017 (dále jen „první napadené rozhodnutí“) ECB odepřela přístup k informacím uvedeným ve třetí a čtvrté odrážce bodu 19 výše. Podle ECB se na dokument obsahující tyto informace vztahovala obecná domněnka důvěrnosti podle čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, jež chrání důvěrnost informací chráněných jako takových na základě práva Evropské unie.

22      ECB v tomto ohledu uvedla, že v rámci své soustavné činnosti obezřetnostního dohledu shromažďuje k datům na konci vykazovaného období informace o vkladech týkající se úvěrových institucí, na které přímo dohlíží. Tento dohled podle ní obvykle nepokrývá informace týkající se denního (kladného či záporného) zůstatku vkladů, tj. jak výběrů, tak vkladů, ani informace o kapacitě krytí likvidity dotyčné úvěrové instituce. V případě Banco Popular ECB výjimečně začala tyto informace shromažďovat od 3. dubna 2017.

23      ECB podle svých slov připravila dokument s těmito informacemi v rámci obezřetnostního dohledu a jeho obsah byl zohledněn při přípravě posouzení FOLTF. Požadovaný dokument je tak součástí administrativního spisu týkajícího se průběžného obezřetnostního dohledu nad Banco Popular a procesu FOLTF.

24      Na požadovaný dokument se tudíž podle ní vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství stanovená v článku 27 nařízení č. 1024/2013, a článcích 53 a násl. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338) a v článku 84 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190). Podle ECB mohlo jeho zpřístupnění ohrozit nejen Banco Popular, ale i bankovní systém obecně, neboť banky by se již nemohly spoléhat na to, že informace, které poskytly, zůstanou důvěrné.

25      Rozhodnutím LS/MD/17/406 ze dne 7. listopadu 2017 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“) ECB odepřela přístup k informacím identifikovaným v první odrážce bodu 19 výše. Tyto informace byly skryty v dokumentech, které ECB žalobkyni částečně zpřístupnila v návaznosti na její první žádost o přístup. Takto částečně byly zpřístupněny čtyři následující dokumenty:

–        dopis guvernéra Španělské centrální banky zaslaný dne 5. června 2017 prezidentovi ECB, nadepsaný „Emergency liquidity assistance“;

–        následný dopis guvernéra Španělské centrální banky zaslaný dne 5. června 2017 prezidentovi ECB, nadepsaný „Emergency liquidity assistance“;

–        návrh Výkonné rady Radě guvernérů ECB, nadepsaný „Emergency liquidity assistance request from Banco de España“, ze dne 5. června 2017;

–        zápis z 447. zasedání Rady guvernérů ECB, které proběhlo formou telekonference dne 5. června 2017.

26      ECB rozhodla, že úplný přístup k těmto dokumentům nemůže být poskytnut z několika důvodů. Zaprvé se na v nich obsažené informace o maximální výši NL a skutečně poskytnuté částce vztahuje výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB, výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky tohoto rozhodnutí týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, a výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. a) sedmé odrážky téhož rozhodnutí týkající se ochrany veřejného zájmu v souvislosti se stabilitou finančního systému v Unii nebo v některém členském státě. Zadruhé, informace obsažené v požadovaných dokumentech týkající se nabídnutých záruk byly podle ECB chráněny rovněž výjimkou podle čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby. Zatřetí měla ECB za to, že informace o likviditě Banco Popular a poměrech kmenového kapitálu jsou chráněny na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany důvěrnosti informací, které jsou jako takové chráněny na základě unijního práva, a výjimky v čl. 4 odst. 2 první odrážce téhož rozhodnutí, která se týká ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby.

27      Pokud jde o informace o maximální výši NL a skutečně přiznané částce NL, ECB uvedla, že zpřístupnění těchto informací by mohlo konkrétně a skutečně ohrozit měnovou politiku a finanční stabilitu, jelikož diskreční pravomoc národních centrálních bank řešit dočasné problémy s likviditou je zásadní pro finanční stabilitu a je předpokladem pro to, aby měnová politika byla účinná.

28      Podle ECB řešení krize Banco Popular oslabilo větší měrou španělský finanční trh, pokud jde o případné podobné případy. Důvěra na trhu se zhoršila zejména ve vztahu k malým finančním institucím. Zpřístupnění informací o maximální výši NL a skutečně přiznané částce NL by podle ní mohlo obnovit napětí ve vztahu k finančním institucím či dát prostor k neopodstatněným spekulacím o situaci Banco Santander. Z důvodu, že finanční trhy jsou do vysoké míry vzájemně propojeny, by dále negativní vývoj ve Španělsku mohl mít dominový efekt v jiných členských státech, což by nakonec podle ECB mohlo mít nepříznivý dopad na finanční stabilitu Unie.

29      ECB mimoto uvedla, že zpřístupnění informace o maximální výši NL a částce NL skutečně přiznané Banco Popular by mohlo snížit flexibilitu národních centrálních bank v otázce přizpůsobení poskytnutí NL specifickým okolnostem budoucích případů. Zpřístupnění těchto údajů by pak podle ní mohlo vyvolat očekávání, že národní centrální banky a ECB vždy jednají stejným způsobem, a to i v situacích, které takový přístup neodůvodňují.

30      Pokud jde o nabídnuté záruky, ECB v podstatě zdůraznila, že zpřístupnění těchto údajů by ohrozilo účinnost NL jakožto nástroje pro udržení finanční stability. Podle ECB by banky byly odrazeny od toho požadovat v příhodném okamžiku NL, pokud by byly zveřejňovány informace o nabídnutých zárukách. Zpřístupnění těchto informací – i ex post – by mimoto mohlo mít za následek menší flexibilitu národních centrálních bank při zohledňování velké řady možných aktiv, neboť to, že by byl znám přístup, který zaujaly v minulosti, by vyvolalo očekávání ohledně druhu záruk, které budou moci být v budoucnu akceptovány. To by podle ní omezilo možnost účinně reagovat na budoucí problémy s likviditou a ztěžovalo by účinnost NL jakožto nástroje pro udržení finanční stability.

31      Pokud jde o informace o likviditě a poměrech kmenového kapitálu Banco Popular, ECB uvedla, že spadají pod obezřetnostní dohled, a jsou tedy chráněny úpravou služebního tajemství a důvěrnosti použitelnou v této oblasti, stanovenou v článku 27 nařízení č.1024/2013, vykládanou ve spojení s články 53 a násl. směrnice 2013/36. Podle ECB by zpřístupnění těchto údajů vedlo na straně aktérů na trhu ke spekulacím ohledně likvidity Banco Santander a jejích finančních potřeb, což by vytvořilo neopodstatněný finanční tlak. Zpřístupnění těchto informací by tedy mohlo ohrozit jednak veřejný zájem na stabilitě finančního systému Španělska a Unie a jednak obchodní zájmy Banco Santander.

32      ECB konečně uvedla, že podle ní není dán převažující veřejný zájem, s ohledem na nějž by bylo možné neuplatnit výjimku podle čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258. Měla za to, že zájem uplatňovaný v projednávaném případě žalobkyní, a sice to, že je bývalým akcionářem, je soukromý zájem, který nemůže převážit nad veřejným zájmem chráněným tímto ustanovením.

33      Rozhodnutím LS/MD/17/419 ze dne 7. listopadu 2017 (dále jen „třetí napadené rozhodnutí“) ECB odepřela přístup k informacím popsaným v druhé a páté odrážce bodu 19 výše. ECB byla toho názoru, že se na dokumenty vztahuje obecná domněnka důvěrnosti založená na výjimce podle čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany důvěrnosti informací, které jsou jako takové chráněny na základě unijního práva, a výjimce podle čl. 4 odst. 2 první odrážky téhož rozhodnutí, která se týká ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby.

34      ECB vysvětlila, že pokud jde o úplné znění posouzení FOLTF a dokumentace, kterou Banco Popular poskytla stran svého kapitálu a likvidity, údaje o podmínkách vyžadovaných pro její činnost, jakož i sdělení, která Banco Popular předala ECB v období od 1. do 6. června 2017, tyto dokumenty jsou součástí administrativních spisů k průběžnému obezřetnostnímu dohledu a posouzení FOLTF.

35      Vzhledem k tomu, že tyto administrativní spisy souvisely s plněním úkolů ECB jakožto orgánu obezřetnostního dohledu, vztahuje se na ně povinnost zachovávat služební tajemství a důvěrnost uplatnitelné v této oblasti a upravené v článku 27 nařízení č. 1024/2013, v článku 53 a násl. směrnice 2013/36 a v článku 84 směrnice 2014/59.

36      Podle ECB by mohlo zpřístupnění požadovaných dokumentů ohrozit nejen dotčenou úvěrovou instituci, ale i bankovní systém obecně, neboť banky by se již nemohly spoléhat na to, že informace, které poskytnou ECB za účelem obezřetnostního dohledu, zůstanou důvěrné.

37      Režim služebního tajemství a důvěrnosti podle ní umožňuje zpřístupnit důvěrné informace pouze v souhrnné nebo agregované formě tak, aby dotčená úvěrová instituce nemohla být identifikována. Tento režim platí i v případě, že úvěrová instituce byla předmětem řešení krize.

38      ECB dále uvedla, že požadované dokumenty obsahovaly i informace o postavení Banco Popular na trhu a o jejích aktivech a pasivech, jejichž zpřístupnění by mohlo ohrozit obchodní zájmy Banco Popular a jejího mateřského podniku, Banco Santander. ECB byla konkrétně toho názoru, že takové informace, jako je posouzení vlivu likvidity Banco Popular na financování a provozní strukturu její dceřiné společnosti, Banco Popular Portugal, jsou z obchodního hlediska citlivé a mohly by vést ke spekulaci nesouvisející s finanční situací a likviditou skupiny.

39      ECB konečně uvedla, že podle ní není dán převažující veřejný zájem, s ohledem na nějž by bylo možné neuplatnit výjimku podle čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258. Měla za to, že zájem uplatňovaný v projednávaném případě žalobkyní, a sice to, že je bývalým akcionářem, je soukromý zájem, který nemůže převážit nad veřejným zájmem chráněným tímto ustanovením.

II.    Skutkové okolnosti po podání žaloby

40      V návaznosti na různé žaloby podané několika bývalými akcionáři včetně žalobkyně a věřiteli Banco Popular k odvolací komisi SRB zveřejnil SRB na svých internetových stránkách některé dokumenty týkající se řešení krize Banco Popular.

41      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. února 2018 podala žalobkyně žalobu na neplatnost rozhodnutí odvolací komise SRB ze dne 28. listopadu 2017, která byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑62/18.

42      Dne 18. července 2018 pak žalobkyně podala žalobu na neplatnost rozhodnutí ECB LS/MD/18/141 ze dne 8. května 2018, kterým ECB odepřela přístup k určitým dokumentům, jež se týkaly řešení krize Banco Popular a nejsou předmětem projednávané žaloby. Tato žaloba byla zapsána pod číslem T‑442/18.

43      Dne 14. června 2018 předala kancelář Deloitte SRB zprávu o ocenění, která byla vypracována za účelem určení, zda by s akcionáři a věřiteli bylo zacházeno lépe, kdyby instituce, která prochází řešením krize, byla předmětem běžného insolvenčního řízení ve smyslu čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 (dále jen „ocenění 3“).

44      Dne 6. srpna 2018 zveřejnil SRB na svých internetových stránkách stanovisko ze dne 2. srpna 2018 k předběžnému rozhodnutí SRB/EES/2018/132 o tom, zda je či není nutné odškodnit akcionáře a věřitele dotčené opatřeními k řešení krize týkajícími se Banco Popular, o zahájení řízení ohledně práva být vyslechnut a také zveřejnil nedůvěrné znění ocenění 3. Dne 7. srpna 2018 bylo v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2018, C 277 I, s. 1) zveřejněno sdělení týkající se stanoviska SRB ze dne 2. srpna 2018.

45      Dne 17. března 2020 přijal SRB rozhodnutí SRB/EES/2020/52, které stanovilo, zda má být akcionářům a věřitelům, jichž se týkala opatření k řešení krize přijatá vůči Banco Popular, poskytnuto odškodnění. V tomto rozhodnutí zveřejněném na jeho internetové stránce SRB konstatoval, že akcionáři a věřitelé, kteří byli dotčeni řešením krize Banco Popular, nemají na základě čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 nárok na odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí. Sdělení k tomuto rozhodnutí bylo zveřejněno dne 20. března 2020 v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 91, s. 2).

III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

46      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu podala dne 27. prosince 2017 žalobkyně projednávanou žalobu.

47      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne požádala žalobkyně, aby byla tato žaloba projednána ve zrychleném řízení podle článku 152 jednacího řádu Tribunálu. ECB předložila vyjádření k této žádosti ve stanovené lhůtě. Rozhodnutím ze dne 26. ledna 2018 Tribunál (osmý senát) žádost o projednání věci ve zrychleném řízení zamítl.

48      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 6. března 2018 podaly Banco Popular a Banco Santander návrhy na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECB.

49      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 11. dubna 2018 podala Komise návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECB.

50      Rozhodnutím ze dne 17. července 2018 povolil předseda osmého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Komise. Komise předložila spis a hlavní účastnice řízení se k němu ve stanovených lhůtách vyjádřily.

51      Usneseními ze dne 27. července 2018 povolil předseda osmého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Banco Santander a Banco Popular. Tyto vedlejší účastnice předložily spisy a hlavní účastnice řízení k nim předložily vyjádření ve stanovených lhůtách.

52      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. října 2018 informovala Banco Santander Tribunál, že se s účinností od 28. září 2018 stala univerzální právní nástupkyní Banco Popular a že bere zpět svůj návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice.

53      Žalobkyně předložila vyjádření ke zpětvzetí tohoto návrhu Banco Popular ve stanovené lhůtě. ECB ani Komise se k tomuto nevyjádřily.

54      Usnesením ze dne 5. února 2019 předseda osmého senátu Tribunálu vyškrtl z rejstříku vedlejší účastenství Banco Popular a rozhodl, že Banco Santander ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobkyně související s vedlejším účastenstvím Banco Popular. Rovněž rozhodl, že ECB a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

55      Rozhodnutím předsedy osmého senátu ze dne 1. srpna 2019 bylo řízení po vyslechnutí účastnic řízení přerušeno v souladu s čl. 69 písm. b) jednacího řádu až do přijetí konečného rozhodnutí ve věci, ve které byl později vydán rozsudek ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117).

56      Vzhledem k tomu, že se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen podle čl. 27 odst. 5 jednacího řádu k třetímu senátu, jemuž tudíž byla přidělena tato věc.

57      Dne 19. prosince 2019 vydal Soudní dvůr rozsudek ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117). Řízení v projednávané věci proto mohlo pokračovat.

58      V rámci organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu byla žalobkyně vyzvána, aby se vyjádřila k důsledkům, které je podle ní třeba vyvodit z rozsudku ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugal) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117), pro projednávanou věc a ECB a Komise a Banco Santander byly vyzvány, aby předložily vyjádření k odpovědi žalobkyně.

59      V rámci organizačního procesního opatření podle článku 89 jednacího řádu byla žalobkyně a s ní i ECB a Komise vyzvány, aby písemně odpověděly na otázky položené Tribunálem. Odpověděly na ně ve stanovené lhůtě.

60      Usnesením o důkazních opatřeních ze dne 27. listopadu 2020 nařídil Tribunál ECB na základě čl. 24 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 91 písm. c), jakož i čl. 104 jednacího řádu, aby předložila dokumenty, k nimž byl odepřen přístup napadenými rozhodnutími.

61      Na návrh třetího senátu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.

62      V dopise ze dne 12. února 2021 Banco Santander uvedla, že se z důvodu krizové sanitární situace související s COVID-19 nemůže dostavit do Lucemburku (Lucembursko) na jednání k přednesu řečí a požádala o možnost přednést řeč prostřednictvím videokonference. Rozhodnutím ze dne 17. února 2021 předseda třetího rozšířeného senátu žádosti Banco Santander vyhověl.

63      Řeči a odpovědi účastnic řízení na ústní otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 4. března 2021.

64      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadená rozhodnutí zrušil;

–        uložil ECB náhradu nákladů řízení.

65      ECB, podporovaná Komisí a Banco Santander, navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

IV.    Právní otázky

66      Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z toho, že ECB v napadených rozhodnutích porušila čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258. V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že ECB ve druhém napadeném rozhodnutí porušila čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou a sedmou odrážku rozhodnutí 2004/258. Třetí žalobní důvod směřuje ke zrušení druhého a třetího napadeného rozhodnutí z důvodu porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). V rámci pátého žalobního důvodu vzneseného poprvé ve vyjádření ke spisům vedlejších účastnic – Komise a Banco Santander – žalobkyně tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o použití čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

67      Před posouzením pěti žalobních důvodů uplatňovaných žalobkyní je třeba ověřit, zda předmět sporu a právní zájem žalobkyně na podání žaloby i nadále trvají.

68      Následně bude třeba přezkoumat znění druhého napadeného rozhodnutí. Na základě této analýzy bude třeba se nejprve zabývat pátým a druhým žalobním důvodem. Poté budou posouzeny první a případně třetí žalobní důvod a nakonec čtvrtý žalobní důvod.

A.      K předmětu sporu a právnímu zájmu žalobkyně

69      Ve spise vedlejšího účastníka Banco Santander upozorňuje Tribunál na to, že od podání projednávané žaloby byly některé dokumenty z velké části zveřejněny nebo budou brzy zveřejněny na internetových stránkách SRB v návaznosti na rozhodnutí jeho odvolací komise (v tomto ohledu viz bod 40 a násl. výše). Podle Banco Santander by tato okolnost mohla učinit žalobu bezpředmětnou.

70      ECB a žalobkyně tvrzení Banco Santander zpochybňují.

71      Jak správně uvádí Banco Santander, bylo judikováno, že vedlejší účastník řízení není v postavení, kdy by mohl vznést nezávisle námitku nepřípustnosti, a Tribunál tedy nemá povinnost zkoumat důvody vznesené jen jím, které nemají povahu nepominutelné podmínky řízení (rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 22, a ze dne 13. prosince 2018, Au Lys de France v. Komise, T‑458/15, nezveřejněný, EU:T:2018:948, bod 63).

72      Nicméně podle čl. 131 odst. 1 jednacího řádu platí, že Tribunál může kdykoli bez návrhu, dospěje-li k závěru, že se žaloba stala bezpředmětnou a že již není důvodné rozhodnout ve věci samé, rozhodnout na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí účastníků řízení usnesením s odůvodněním.

73      Podle ustálené judikatury také musí právní zájem žalobkyně na podání žaloby existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení, musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (viz rozsudek ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament, C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 32 a citovaná judikatura).

74      Pokud jde o předmět sporu, Soudní dvůr v bodě 33 rozsudku ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament (C‑761/18 P, EU:C:2021:52), připomněl, že v otázkách přístupu veřejnosti k dokumentům unijních orgánů si spor zachovává svůj předmět, dokud rozhodnutí, kterým dotyčný orgán odepřel přístup k požadovanému dokumentu, nebylo tímto orgánem formálně ab initio zrušeno, i když byl požadovaný dokument zpřístupněn třetí osobou.

75      Vzhledem k tomu, že ECB napadená rozhodnutí formálně nezrušila, předmět této žaloby nadále existuje.

76      Pokud jde dále o právní zájem žalobkyně na podání žaloby, je třeba uvést, že dokumenty týkající se řešení krize Banco Popular, které byly částečně nebo úplně zveřejněny na internetových stránkách SRB, jsou následující: zaprvé program řešení krize; zadruhé první zpráva o ocenění ze dne 5. června 2017 vypracovaná SRB podle čl. 20 odst. 5 písm. a) nařízení č. 806/2014; zatřetí druhá zpráva o ocenění ze dne 6. června 2017 vypracovaná nezávislým znalcem podle čl. 20 odst. 10 nařízení č. 806/2014; začtvrté plán řešení krize z roku 2016; zapáté dopis o prodeji ze dne 6. června 2017; zašesté rozhodnutí SRB ze dne 3. června 2017 o zahájení prodeje Banco Popular; zasedmé průvodní dopis k rozhodnutí SRB ze dne 3. června 2017 o zahájení prodeje Banco Popular; zaosmé ocenění 3; zadeváté stanovisko SRB ze dne 2. srpna 2018 k jeho předběžnému rozhodnutí o nutnosti přiznat či nepřiznat odškodnění akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize týkajícími se Banco Popular a o zahájení řízení o právu být vyslechnut; zadesáté zpráva z roku 2017 o údajích týkajících se pasiv; zajedenácté zpráva z roku 2017 o kritických funkcích a zadvanácté některé dokumenty obdržené od Banco Popular v rámci soukromého prodeje.

77      Je třeba konstatovat, že dokumenty uvedené v bodě 76 výše nezahrnují dokumenty, které jsou předmětem projednávaného sporu, uvedené v bodech 21 až 25 a 33 výše, což žalobkyně potvrdila písemně i na jednání.

78      Soudní dvůr v každém případě uvedl, že v takové situaci, kdy žalobkyně získala pouze přístup k dokumentu zpřístupněnému třetí osobou a kdy jí dotčený orgán i nadále odmítá poskytnout přístup k požadovanému dokumentu, nelze mít za to, že žalobkyně získala přístup k posledně uvedenému dokumentu nebo že tudíž ztratila zájem na zrušení sporného rozhodnutí pouze z důvodu tohoto zpřístupnění. Žalobkyně si naopak v takové situaci zachovává skutečný zájem na získání přístupu k autentické verzi požadovaného dokumentu, která zaručuje, že tento orgán je jeho autorem a že je v tomto dokumentu vyjádřeno oficiální stanovisko tohoto orgánu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament, C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 48).

79      Vzhledem k tomu, že ECB na jednání potvrdila, že požadované dokumenty od podání projednávané žaloby nezpřístupnila a nadále k nim odepírá přístup, je třeba konstatovat, že si žalobkyně zachovala právní zájem na podání projednávané žaloby.

B.      K výkladu druhého napadeného rozhodnutí

80      Úvodem je třeba konstatovat, že to, jakým způsobem ECB shrnula druhé napadené rozhodnutí v písemnostech předložených Tribunálu, nesouhlasí se samotným zněním tohoto rozhodnutí. Nesouhlasí spolu konkrétně v otázce, jaká ustanovení rozhodnutí 2004/258 uplatňovala ECB v rámci druhého napadeného rozhodnutí za účelem odepření přístupu k jednotlivým druhům dotčených informací.

81      Nejprve je třeba uvést, že Tribunál vychází pro účely výkladu obsahu druhého napadeného rozhodnutí z jeho anglického znění. Španělské znění druhého napadeného rozhodnutí totiž obsahuje poznámku „Traducción de cortesía (en caso de discrepancia prevalece la versión en inglés)“ [Neoficiální překlad (v případě rozdílů má přednost anglické znění)]. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že anglické znění uvedeného rozhodnutí musí být považováno za závazné znění.

82      Dále je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 25 výše, že druhé napadené rozhodnutí zčásti odpírá přístup ke čtyřem dokumentům obsahujícím pět druhů informací, a sice informace o maximální výši NL, o skutečně poskytnuté NL, o likviditě Banco Popular a o jejích kapitálových poměrech. Pokud jde o těchto pět druhů informací, druhé napadené rozhodnutí uplatňuje pět výjimek z práva na přístup, které se překrývají v závislosti na druhu dotčené informace.

83      V odpověď na otázku položenou Tribunálem na jednání ECB vysvětlila, že podle ní se druhé napadené rozhodnutí zakládá na výjimkách podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258, pokud jde o každou z pěti druhů informací, k nimž byl odepřen přístup (viz bod 82 výše). Podle ECB je tento výklad potvrzen přílohou B.1 žalobní odpovědi, která obsahuje tabulku s požadovanými dokumenty a důvody pro (částečné) nezpřístupnění uplatněné ECB, jež je nedílnou součástí druhého napadeného rozhodnutí.

84      V odpovědi na tvrzení ECB žalobkyně na jednání uvedla, že podle ní bylo porušeno její právo na to účinně se hájit, jelikož příloha B.1 žalobní odpovědi jí nebyla zaslána s druhým napadeným rozhodnutím a znění druhého napadeného rozhodnutí podle ní nepotvrzuje pozici ECB, podle níž se na pět druhů informací, k nimž byl odepřen přístup, vztahují všechny výjimky podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258.

85      Zaprvé je třeba konstatovat, že druhé napadené rozhodnutí má potvrzovat rozhodnutí ECB LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017. Ze znění tohoto rozhodnutí ze dne 11. srpna 2017 přitom vyplývá, že výjimky podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258 se vztahují pouze na informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a o nabídnutých zárukách, a nikoli na informace o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech.

86      Zadruhé ECB v druhém napadeném rozhodnutí pod nadpisem „Information on the liquidity situation and the capital ratios of BPE“ (Informace o likviditě a kapitálových poměrech BPE) uvedla, že: „[i]n your confirmatory application you do not contest the ECB’s reasoning and arguments put forward as justification for the non-disclosure of the liquidity situation and the capital ratios of BPE“ ([ve] vaší potrvzující žádosti nezpochybňujete odůvodnění ECB a argumenty uvedené jako důvod pro nezveřejnění informací o likviditě a poměru kapitálu BPE“) a že „[t]he Executive Board takes the view that such data are protected under Article 4(1)(c) („protected as such under Union law“) and the first indent of Article 4(2) („the commercial interests of a natural or legal person“) of Decision ECB/2004/3“ (výkonná rada je toho názoru, že takové údaje jsou chráněny podle čl. 4 odst. 1 písm. c) („chráněny jako takové na základě unijního práva“) a podle první odrážky čl. 4 odst. 2 („obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby“) rozhodnutí ECB/2004/3]. Tyto věty neponechávají žádný prostor pro pochybnosti o tom, že se na informace o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech nevztahují výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážce rozhodnutí 2004/258.

87      Zatřetí je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí ECB, nic ve spisu nenasvědčuje tomu, že je příloha B.1 žalobní odpovědi ECB nedílnou součástí druhého napadeného rozhodnutí.

88      Druhé napadené rozhodnutí totiž neodkazuje na žádnou přílohu, která by k němu byla přiložena. Tabulka v příloze B.1 se dále týká tří napadených rozhodnutí, a nikoli pouze druhého napadeného rozhodnutí, takže je pravděpodobné, že uvedená příloha byla připravena pro účely projednávané žaloby.

89      Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdila ECB v písemných vyjádřeních předložených Tribunálu a na jednáních, se druhé napadené rozhodnutí nezakládá na výjimkách podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258, pokud jde o každou z pěti druhů informací, k nimž byl odepřen přístup. ECB konkrétně ve druhém napadeném rozhodnutí odepřela přístup pouze k informaci o maximální výši NL, výši skutečně poskytnuté NL a nabídnutých zárukách na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258. Přístup k informacím o nabídnutých zárukách byl odepřen rovněž na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258. Pokud jde naopak o odepření přístupu k informacím o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech, druhé napadené rozhodnutí vychází pouze z čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258.

C.      K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o použití čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 ve druhém napadeném rozhodnutí

90      Ve vyjádření ke spisům vedlejších účastnic řízení, Komise a Banco Santander, vznesla žalobkyně žalobní důvod vycházející z toho, že druhé napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno v tom, že v něm ECB neuvádí, proč se podle ní na informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany veřejného zájmu ve vztahu k důvěrnosti jednání rozhodovacích orgánů ECB a proč by zveřejnění těchto informací mohlo konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný touto výjimkou.

91      Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně odkazuje na rozsudek ze dne 26. dubna 2018, Espírito Santo Financial (Portugalsko) v. ECB (T‑251/15, nezveřejněný, EU:T:2018:234). V tomto rozsudku Tribunál rozhodl, že ECB porušila povinnost uvést odůvodnění, neboť nevysvětlila, proč dokumenty požadované v rámci této věci spadají pod výjimku podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, a neposkytla odůvodnění umožňující pochopit a ověřit, jak by zpřístupnění dotčených dokumentů poškodilo chráněný zájem.

1.      Úvodní poznámky

92      Je nutno konstatovat, že žalobkyně vznesla žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění až v pokročilé fázi řízení, a sice ve vyjádření ke spisům vedlejších účastnic, Komise a Banco Santander.

93      Je přitom třeba připomenout, že v rámci žaloby na neplatnost představuje důvod vycházející z neexistence nebo nedostatečného odůvodnění aktu nepominutelný důvod, který může, nebo dokonce musí být uplatněn unijním soudem i bez návrhu a kterého se mohou účastníci řízení dovolávat v jakékoli fázi řízení (rozsudky ze dne 20. února 1997, Komise v. Daffix, C‑166/95 P, EU:C:1997:73, bod 25; ze dne 13. prosince 2001, Krupp Thyssen Stainless a Acciai speciali Terni v. Komise, T‑45/98 a T‑47/98, EU:T:2001:288, bod 125, a ze dne 10. února 2021, Şanli v. Rada, T‑157/19, nezveřejněný, EU:T:2021:75, bod 34).

94      Podle ustálené judikatury má navíc povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, zakotvená v článku 296 druhém pododstavci SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, která se nerozlučně pojí se zásadou dodržování práva na obhajobu, za cíl jednak poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo zda je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a jednak umožnit unijnímu soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu (viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 29 a citovaná judikatura, a ze dne 10. února 2021, Şanli v. Rada, T‑157/19, nezveřejněný, EU:T:2021:75, bod 36 a citovaná judikatura).

95      Podle ustálené judikatury také platí, že odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum (rozsudky ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Kvóta pro rybolov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 40; ze dne 8. května 2019, Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB, C‑450/17 P, EU:C:2019:372, bod 85, a ze dne 27. ledna 2021, KPN v. Komise, T‑691/18, nezveřejněný, EU:T:2021:43, bod 161].

96      V projednávaném případě, jak bude uvedeno níže, odmítnutí ECB poskytnout přístup k některým informacím na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 tyto požadavky nesplňuje.

2.      K porušení povinnosti uvést odůvodnění

a)      K nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, výši skutečně poskytnuté NL a nabídnutých zárukách

97      Co se týče právního rámce použitelného na právo na přístup k dokumentům ECB, je třeba úvodem konstatovat, že článek 1 druhý pododstavec SEU upravuje zásadu otevřenosti rozhodovacího procesu Unie. V tomto ohledu čl. 15 odst. 1 SFEU stanoví, že s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji. Odstavec 3 první pododstavec tohoto článku stanoví, že každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené v souladu s tímto odstavcem. Kromě toho podle druhého pododstavce tohoto odstavce Evropský parlament a Rada stanoví formou nařízení řádným legislativním postupem obecné zásady a omezení z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu, které upravují výkon tohoto práva na přístup k dokumentům. Třetí pododstavec tohoto odstavce stanoví, že každý z výše uvedených orgánů, institucí nebo jiných subjektů zajišťuje transparentnost své činnosti a stanoví ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům v souladu s nařízeními uvedenými v druhém pododstavci uvedeného odstavce. Podle čtvrtého pododstavce tohoto odstavce Soudní dvůr Evropské unie, ECB a Evropská investiční banka (EIB) podléhají uvedenému odstavci, pouze pokud plní své správní funkce.

98      Cílem rozhodnutí 2004/258 je, jak uvádějí body 2 a 3 jeho odůvodnění, umožnit širší přístup k dokumentům ECB, než jaký existoval v režimu rozhodnutí 1999/284/ES ze dne 3. listopadu 1998 o přístupu veřejnosti k dokumentům a archivům Evropské centrální banky (Úř. věst. 1999, L 110, s. 30), a současně chránit nezávislost ECB a národních centrálních bank, jakož i důvěrnost některých otázek týkajících se plnění úkolů ECB.

99      Článek 2 odst. 1 rozhodnutí 2004/258 tak přiznává každému občanovi Unie a každé fyzické a právnické osobě, která má bydliště nebo sídlo v členském státě, právo na přístup k dokumentům ECB, s výhradou podmínek a omezení vymezených v tomto rozhodnutí.

100    Toto právo podléhá určitým omezením založeným na důvodech obecného nebo soukromého zájmu. Konkrétně v souladu s jeho bodem 4 odůvodnění stanoví rozhodnutí 2004/258 v článku 4 režim výjimek, které povolují ECB odepřít přístup k dokumentu v případě, že by zpřístupnění poškodilo některý ze zájmů chráněných odstavci 1 a 2 tohoto článku, nebo v případě, že uvedený dokument obsahuje stanovisko určené pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací v ECB nebo s národními centrálními bankami.

101    Vzhledem k tomu, že výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené v článku 4 rozhodnutí 2004/258 představují odchylku od práva na přístup k dokumentům, musí být vykládány a uplatňovány restriktivně (rozsudky ze dne 29. listopadu 2012, Thesing a Bloomberg Finance v. ECB, T‑590/10, nezveřejněný, EU:T:2012:635, bod 41, a ze dne 12. března 2019, De Masi a Varoufakis v. ECB, T‑798/17, EU:T:2019:154, bod 17).

102    Dále je třeba uvést, že rozsudek ze dne 26. dubna 2018, Espírito Santo Financial (Portugalsko) v. ECB (T‑251/15, nezveřejněný, EU:T:2018:234), který žalobkyně uplatnila na podporu pátého žalobního důvodu (viz bod 91 výše) byl zrušen rozsudkem ze dne 19. prosince 2019 ECB v. Espírito Santo Financial (Portugal) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117).

103    V rozsudku ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117), Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na výlučnou pravomoc svěřenou Radě guvernérů ECB musí být čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 ve spojení s čl. 10 odst. 4 druhou větou Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a ECB, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU (dále jen „statut ESCB a ECB“), vykládán tak, že chrání důvěrnost výsledku jednání Rady guvernérů, aniž je nutné, aby odepření přístupu k dokumentům, které obsahují tento výsledek, bylo podmíněno tím, že jeho zpřístupnění porušuje ochranu veřejného zájmu [rozsudky ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko), C‑442/18 P, EU:C:2019:1117, bod 43, a ze dne 21. října 2020, ECB v. Estate of Espírito Santo Financial Group, C‑396/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:845, bod 50].

104    Soudní dvůr dodal, že podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky a čl. 7 odst. 1 rozhodnutí 2004/258 je generální ředitel pro sekretariát ECB povinen odepřít přístup k výsledku jednání Rady guvernérů, ledaže by Rada guvernérů rozhodla o úplném nebo částečném zveřejnění tohoto výsledku [rozsudky ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko), C‑442/18 P, EU:C:2019:1117, bod 44, a ze dne 21. října 2020, ECB v. Estate of Espírito Santo Financial Group, C‑396/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:845, bod 51].

105    Soudní dvůr na základě toho dospěl k závěru, že rozhodnutí odepřít přístup k výsledku jednání Rady guvernérů je právně dostačujícím způsobem odůvodněno samotným odkazem na ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258, pokud jde o dokumenty odrážející výsledek těchto jednání [rozsudky ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko), C‑442/18 P, EU:C:2019:1117, bod 46, a ze dne 21. října 2020, ECB v. Estate of Espírito Santo Financial Group, C‑396/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:845, bod 53].

106    V odpověď na výzvu Tribunálu, aby se vyjádřila k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117), žalobkyně uznává, že tento rozsudek patrně umožňuje ECB odchýlit se od povinnosti odůvodnit svá rozhodnutí s ohledem na zvláštní aspekty důvěrnosti jednání rozhodovacích orgánů vyplývající ze statutu ESCB a ECB. Žalobkyně přitom zdůrazňuje, že úvahy Soudního dvora jsou omezeny pouze na „dokumenty odrážející výsledek jednání rozhodovacích orgánů ECB“.

107    Podle ECB, podporované v tomto ohledu Komisí a Banco Santander, musí být pátý žalobní důvod uváděný žalobkyní zamítnut na základě důsledků, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugalsko) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117). ECB má tedy za to, že pro účely odepření přístupu k požadovaným informacím splnila povinnost uvést odůvodnění již tím, že poukázala na uplatnění čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

108    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba zkoumat, zda ECB právně dostačujícím způsobem odůvodnila druhé napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž odepírá přístup k určitým informacím na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB.

109    Jak správně uvádí ECB, odůvodnění druhého napadeného rozhodnutí pouze odkazuje na čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 za účelem odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách.

110    Žalobkyně přitom právem tvrdí, že podle judikatury Soudního dvora citované v bodech 103 až 105 výše se povinnost uvést odůvodnění může omezit na pouhý odkaz na ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258 pouze v případě dokumentů „odrážejících výsledek jednání Rady guvernérů“.

111    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že ECB neupřesnila u každého druhu informace, ke které odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, v jakém dokumentu se tato informace nachází. Pouze obecně uvedla, že tři druhy informací, ke kterým odmítá přístup na základě výjimek, které uplatňuje, se nacházejí ve čtyřech dokumentech, které částečný zpřístupnila, a sice v dopisu guvernéra španělské centrální banky ze dne 5. června 2017 zaslaném prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, v následném dopisu guvernéra španělské centrální banky zaslaném dne 5. června 2017 prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, v návrhu Výkonné rady Radě guvernérů ECB ze dne 5. června 2017, nazvaném „Emergency liquidity assistance request from Banco de España“, a v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů ECB, které proběhlo formou videokonference dne 5. června 2017.

112    Mezi těmito čtyřmi dokumenty je přitom jediným dokumentem, který má zjevně konstatovat výsledek jednání Rady guvernérů ECB, a sice zápis z jejího 447. zasedání konaného prostřednictvím videokonference dne 5. června 2017. V tomto ohledu ECB v rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017, které je potvrzeno druhým napadeným rozhodnutím, vysvětlila, že rozhodnutí Rady guvernérů nevznést námitky proti maximální výši NL jsou zaznamenána v zápisech ze zasedání tohoto orgánu, které jsou podle čl. 10 odst. 4 statutu ESCB a ECB důvěrné za účelem zachování nezávislosti členů Rady guvernérů a účinnosti jejího rozhodovacího procesu.

113    Po nahlédnutí do důvěrného znění čtyř dotyčných dokumentů předložených ECB v návaznosti na důkazní opatření uvedené v bodě 60 výše mohl Tribunál konstatovat, že uvedený zápis obsahuje pouze jednu ze tří informací, k nimž byl odepřen přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, a sice informaci o maximální výši NL. Informace o skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách jsou obsaženy ve třech dalších dokumentech, k nimž ECB odepřela přístup zcela, a sice ve dvou dopisech guvernéra španělské centrální banky ze dne 5. června 2017 a v návrhu Výkonné rady ze dne 5. června 2017.

114    V souladu s judikaturou Soudního dvora citovanou v bodech 103 až 105 výše tak ECB právně dostačujícím způsobem odůvodnila odepření přístupu k informaci o maximální výši NL v rozsahu, v němž se tato informace nachází v zápisu z 447. zasedání Rady guvernérů, jelikož tento dokument odráží výsledek jednání Rady guvernérů.

115    Je však třeba zkoumat, zda ECB právně dostačujícím způsobem odůvodnila odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách v rozsahu, v němž jsou tyto informace obsaženy v ostatních třech dokumentech.

116    Na dotaz položený v tomto ohledu na jednání ECB uvedla, že je toho názoru, že dva dopisy guvernéra španělské centrální banky a návrh Výkonné rady jsou dokumenty, které Radě guvernérů umožňují přijmout informované rozhodnutí a z tohoto důvodu nutně souvisejí s jednáním tohoto orgánu. Z toho podle ní vyplývá, že ochrana důvěrnosti výsledku jednání Rady guvernérů podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 ve spojení s čl. 10 odst. 4 druhou větou statutu ESCB a ECB se vztahuje na všechny přípravné dokumenty předložené pro účely jednání Rady guvernérů. ECB se domnívá, že když odepřela přístup k úplnému znění těchto dokumentů pouze s odkazem na ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, dodržela povinnost uvést odůvodnění v souladu s judikaturou Soudního dvora zmíněnou v bodech 103 až 105 výše.

117    Žalobkyně namítla, že se nemohla seznámit s důvodem pro uplatnění čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 na informace zakryté v dopisech guvernéra španělské centrální banky a v návrhu Výkonné rady, a proto nemohla uplatnit žalobní důvod zpochybňující opodstatněnost použití tohoto ustanovení. Tvrdila konkrétně, že výjimky z práva na přístup musí být vykládány striktně a extenzivní výklad čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 ve spojení s čl. 10 odst. 4 statutu ESCB a ECB, jak jej navrhuje ECB, toto pravidlo porušuje.

118    Je nutno konstatovat, že oba dopisy guvernéra španělské centrální banky a návrh Výkonné rady předcházely zasedání Rady guvernérů, a neodrážejí tedy výsledek jednání tohoto orgánu. Z toho vyplývá, že čl. 10 odst. 4 druhá věta statutu ESCB a ECB se na tyto dokumenty nepoužije, takže závěry Soudního dvora uvedené v bodech 103 až 105 výše se na ně nemohou použít.

119    Navíc je povinností ECB poskytnout odůvodnění umožňující porozumět a ověřit, zda má požadovaný dokument souvislost s oblastí pokrytou uplatněnou výjimkou a zda je potřeba ochrany související s touto výjimkou skutečná (rozsudky ze dne 12. září 2013, Besselink v. Rada, T‑331/11, nezveřejněný, EU:T:2013:419, bod 99, a ze dne 26. března 2020, Bonnafous v. Komise, T‑646/18, EU:T:2020:120, bod 24; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, EU:T:2005:143, bod 61).

120    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že rozhodnutí 2004/258 obsahuje výjimku z práva na přístup k dokumentům, a sice čl. 4 odst. 3, který se výslovně týká odepření přístupu k dokumentům vypracovaným nebo obdrženým ECB pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací uvnitř ECB (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, De Masi a Varoufakis v. ECB, C‑342/19 P, EU:C:2020:1035, body 66 až 79).

121    Absence jakéhokoliv odůvodnění v rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017 i v druhém napadeném rozhodnutí, které by vysvětlovalo, z jakého důvodu se na odepření přístupu k úplnému znění dopisů guvernéra španělské centrální banky a návrhu Výkonné rady v rozsahu, v němž tyto dokumenty obsahují informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách, vztahuje výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, tak žalobkyni znemožnila pochopit důvody pro odepření přístupu k těmto informacím a podle jejích slov i znemožnila uplatnit žalobní důvod napadající opodstatněnost použití čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 na uvedené dokumenty.

122    Jak bylo uvedeno v bodě 116 výše, ECB teprve na jednání upřesnila, že podle jejího názoru jsou dopisy guvernéra španělské centrální banky a návrh Výkonné rady nezbytným podkladem pro jednání Rady guvernérů, takže odepření přístupu k některým informacím obsaženým v těchto dokumentech lze v souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodech 103 až 105 výše odůvodnit čistě odkazem na ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

123    Podle ustálené judikatury přitom musí být odůvodnění dotyčné osobě sděleno v zásadě současně s rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění totiž nelze zhojit tím, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před unijními soudy (rozsudky ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, EU:C:2011:620, bod 149; ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise, C‑628/10 P a C‑14/11 P, EU:C:2012:479, bod 74, a ze dne 10. září 2019, Trasys International a Axianseu – Digital Solutions v. EASA, T‑741/17, EU:T:2019:572, bod 53).

124    Je tedy třeba vyhovět žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění druhého napadeného rozhodnutí, které odpírá přístup k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabízených zárukách na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 z důvodu, že jsou tyto informace obsaženy v dopise guvernéra španělské centrální banky ze dne 5. června 2017 zaslaném prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, v návrhu Výkonné rady Radě guvernérů ECB ze dne 5. června 2017, nazvaném „Emergency liquidity assistance request from Banco de España“, a v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů ECB, které proběhlo formou videokonference dne 5. června 2017.

125    Než bude určeno, jaké důsledky má toto nedostatečné odůvodnění druhého napadeného rozhodnutí, je přitom třeba zkoumat, zda mohou odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a o nabídnutých zárukách odůvodnit ostatní výjimky uplatněné ECB, jejichž opodstatněnost žalobkyně zpochybňuje v rámci druhého žalobního důvodu.

b)      K nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o odepření přístupu k výsledku hlasování Rady guvernérů

126    Po prostudování důvěrného znění zápisu z 447. zasedání Rady guvernérů ECB konaného prostřednictvím videokonference dne 5. června 2017 Tribunál konstatoval, že ECB odepřela přístup k informaci obsažené v uvedeném dokumentu, jež nebyla jedním z pěti druhů informací, k nimž druhé napadené rozhodnutí výslovně odepírá přístup (viz bod 82 výše). Jedná se o výsledek hlasování Rady guvernérů. Tato informace se netýká ani maximální výše NL, ani skutečně poskytnuté částky NL, ani nabídnutých záruk, likvidity Banco Popular či jejích kapitálových poměrech. Je totiž třeba mít za to, že výsledek hlasování je specifickou informací, kterou je třeba odlišit od informací o obsahu jednání předcházejícímu tomuto hlasování.

127    Na dotaz ohledně toho, že výsledek hlasování není nikde uveden, položený na jednání, ECB, podporovaná v tomto ohledu Komisí, odpověděla, že sice výslovně neuvedla, že odepřela přístup i k tomuto druhu informací, avšak podle jejího názoru odepření přístupu k těmto informacím odůvodnila právně dostačujícím způsobem, když poukázala na uplatnění čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 pro účely odepření přístupu k úplnému znění zápisu z 447. zasedání Rady guvernérů.

128    Názor ECB přitom implikuje, že to, co se považuje za „výsledek jednání“ Rady guvernérů, je vykládáno extenzivně, jelikož výsledek jednání Rady guvernérů zahrnuje automaticky i výsledek hlasování tohoto orgánu. Takový extenzivní výklad by tedy byl důvodem pro to, aby byla povinnost ECB uvést odůvodnění – odepírá-li přístup k dokumentu obsahujícímu výsledek hlasování Rady guvernérů – omezená v souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodech 103 až 105 výše.

129    Jak však správně uvedla žalobkyně na jednání, takový přístup je zjevně v rozporu se zásadou striktního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům (viz body 101 a 117 výše).

130    ECB tudíž měla odůvodnit použití čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258 na odepření přístupu k výsledku hlasování Rady guvernérů způsobem, který by žalobkyni umožnil posoudit jeho opodstatněnost.

131    Vzhledem k tomu, že druhé napadené rozhodnutí informace o výsledku hlasování Rady guvernérů ani nezmiňuje, je nedostatečně odůvodněno a je třeba jej v tomto bodě zrušit.

D.      K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258 v druhém napadeném rozhodnutí

132    Na podporu druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že ECB v druhém napadeném rozhodnutí porušila čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou odrážku rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, a čl. 4 odst. 1 písm. a) sedmou odrážku téhož rozhodnutí týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o stabilitu finančního systému v Unii nebo v některém členském státě, jelikož v něm nesprávně tvrdí, že zpřístupnění informace o tom, že Banco Popular využila NL ve dnech předcházejících řešení její krize, jakož i informace o likviditě a jejích kapitálových poměrech by mohla narušit účinnost měnové politiky a ohrozit finanční stabilitu Unie či členského státu.

133    Žalobkyně sice připouští, že ECB má široký prostor pro uvážení při rozhodování, zda je ohrožen veřejný zájem týkající se finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu, avšak tvrdí, že ECB se v projednávané věci dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož požadované dokumenty se netýkají finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu.

134    Zaprvé žalobkyně nepožádala o informace týkající se obecné politiky, ale pouze o informaci týkající se konkrétní věci, která je omezena na určitou finanční instituci, tj. Banco Popular, a na určité období, tj. na období, kdy SRB řeší její krizi. Podle zásady, že výjimky z práva na přístup k dokumentům musí být vykládány striktně, nelze žádost žalobkyně o přístup vykládat příliš extenzivně jako žádost o přístup k údajům o finanční, měnové nebo hospodářské politice Unie nebo členského státu.

135    Zadruhé se informace požadované žalobkyní netýkají Unie nebo členského státu, ale likvidity Banco Popular.

136    Zatřetí požadované informace nejsou obecné, ale naopak velmi specifické. Týkají se konkrétního omezeného období, tj. dnů předcházejících řešení krize Banco Popular, a konkrétní situace Banco Popular. Informace analyzované v rámci druhého napadeného rozhodnutí, tj. maximální výše NL, skutečně poskytnutá částka NL, nabídnuté záruky, jakož i likvidita a poměr kmenového kapitálu Banco Popular, neodhalují obecnou politiku Unie. Zpřístupnění těchto informací by proto podle ní mohlo jen stěží ohrozit účinnost měnové politiky a finanční stabilitu Unie.

137    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že její žádost o přístup k dokumentům je v souladu se zásadou proporcionality, neboť se týká pouze informací, které jí umožní porozumět údajným problémům s likviditou Banco Popular, které vedly k řešení její krize.

138    BCE argumenty žalobkyně zpochybňuje.

1.      K irelevanci druhého žalobního důvodu

139    ECB tvrdí, že druhý žalobní důvod je irelevantní v rozsahu, v němž se žaloba formálně týká výjimek podle čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258, ale že předložené argumenty se týkají pouze druhé odrážky čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258.

140    V tomto ohledu je třeba úvodem konstatovat, že formulace druhého žalobního důvodu by zajisté mohla být jasnější, aby bylo snadnější ji pochopit. V bodě 48 žaloby žalobkyně tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí vychází z čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258 za účelem odepření přístupu mimo jiné k informacím „o likviditě a kapitálových poměrech“. Jak přitom bylo konstatováno v bodě 85 výše, přístup k těmto informacím byl odepřen pouze na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258. Druhý žalobní důvod je tedy irelevantní v rozsahu, v němž se týká tohoto druhu informací, ke kterým druhé napadené rozhodnutí odepírá přístup.

141    Pokud jde dále o otázku, zda je účelem druhého žalobního důvodu uplatněného žalobkyní zpochybnit použití čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky rozhodnutí 2004/25 i čl. 4 odst. 1 písm. a) sedmé odrážky téhož rozhodnutí, je třeba konstatovat, že argumentace žalobkyně, jak je uvedena konkrétně v bodě 55 žaloby, jasně směřuje ke zpochybnění skutečnosti, že ECB vycházela ze dvou výjimek, které mají velmi široký politický a zeměpisný rozsah, zatímco požadované informace se týkají specifického případu jediné banky. Argument ECB, že druhý žalobní důvod je v tomto ohledu irelevantní, je proto třeba odmítnout.

142    Konečně je třeba připomenout, že v bodě 124 výše bylo konstatováno, že pokud jde o informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách, není druhé napadené rozhodnutí právně dostačujícím způsobem odůvodněno, když jsou tyto informace obsaženy v dopise guvernéra španělské centrální banky ze dne 5. června 2017 zaslaném prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, v následném dopisu guvernéra španělské centrální banky zaslaném dne 5. června 2017 prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, a v návrhu Výkonné rady Radě guvernérů ECB ze dne 5. června 2017, nazvaném „Emergency liquidity assistance request from Banco de España“. Druhý žalobní důvod tedy není v rozsahu, v němž se týká těchto informací, irelevantní.

143    Druhý žalobní důvod je naopak irelevantní v rozsahu, v němž se týká odepření přístupu k informaci o maximální výši NL obsažené v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů. Vzhledem k tomu, že bylo v bodě 114 výše konstatováno, že druhé napadené rozhodnutí je právně dostačujícím způsobem odůvodněno, pokud jde o odepření přístupu k uvedené informaci, neboť se nachází v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů, a že žalobkyně neuplatnila žalobní důvod, který by po věcné stránce zpochybňoval to, že ECB uplatnila čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258, je totiž třeba konstatovat, že odepření přístupu k informaci o maximální výši NL obsažené v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů je touto výjimkou odůvodněno. V zájmu úplnosti však bude Tribunál zkoumat i opodstatněnost druhého žalobního důvodu, pokud jde o tuto informaci.

2.      K opodstatněnosti druhého žalobního důvodu

144    Druhý žalobní důvod je v podstatě založen na dvou výtkách. V rámci první žalobkyně vytýká ECB konstatování, že se na požadované informace vztahují výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážce rozhodnutí 2004/258. V druhé výtce žalobkyně zpochybňuje, že by zpřístupnění požadovaných informací v rozsahu, v němž se týkají pouze konkrétní situace Banco Popular, ohrožovalo účinnost měnové politiky a finanční stabilitu.

a)      K první výtce vycházející z toho, že požadované informace nespadají do působnosti čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258

145    V rámci první výtky žalobkyně tvrdí, že výjimky z práva na přístup musí být vykládány a uplatňovány striktně, takže nelze mít za to, že žádost o přístup k informacím o Banco Popular musí být vykládána jako žádost týkající se finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu či stability finančního systému v Unii nebo v členském státě. Uvedené informace se tak netýkají Unie nebo členského státu, ale pouze likvidity určité finanční instituce, tj. Banco Popular. Týkají se mimoto pouze konkrétního období a specifického případu. Tyto informace tedy nejsou součástí obecné politiky Unie, ale pouze informacemi o konkrétní situaci Banco Popular.

146    Jak správně tvrdí žalobkyně, již bylo judikováno, že výjimky z práva na přístup uvedené v čl. 4 rozhodnutí 2004/258 musí být vykládány a používány striktně, jelikož představují odchylku od práva na přístup k dokumentům (rozsudky ze dne 29. listopadu 2012, Thesing a Bloomberg Finance v. ECB, T‑590/10, nezveřejněný, EU:T:2012:635, bod 41; ze dne 27. září 2018, Spiegel-Verlag Rudolf Augstein a Sauga v. ECB, T‑116/17, nezveřejněný, EU:T:2018:614, bod 22, a ze dne 12. března 2019, De Masi a Varoufakis v. ECB, T‑798/17, EU:T:2019:154, bod 17).

147    I když je pravda, že potvrzující žádost žalobkyně nesměřovala k získání přístupu k informacím, které se výslovně týkají měnové politiky nebo finanční stability Unie nebo členského státu, nelze z toho vyvodit, že informace, které ECB označila za relevantní ve vztahu k této žádosti, se týkají skutečně pouze konkrétní situace Banco Popular.

148    Jak z rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017, tak z druhého napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách jsou informacemi, jejichž právní regulace je velmi specifická a souvisí s cenovou stabilitou, měnovou politikou a finanční stabilitou Unie, takže povaha těchto informací nutně přesahuje konkrétní případ jediné úvěrové instituce.

149    Pokud jde o informace o maximální výši NL a skutečně poskytnuté částce NL, rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017 nejprve dostatečně podrobně popisuje právní rámec použitelný na její poskytnutí, přičemž rozlišuje povahu takového úvěru od standardních peněžních operací. ECB konkrétně vysvětluje, že poskytnout NL mohou v zásadě pouze národní centrální banky podle vnitrostátního práva. Dále uvádí, že ECB neschvaluje a nepřijímá rozhodnutí o poskytnutí NL, ale že podle čl. 14.4 statutu ESCB a ECB se její pravomoc omezuje na posouzení, zda může poskytnutí NL v konkrétním případě narušit cíle a úkoly Eurosystému. V tomto ohledu uvádí, že Eurosystém má pro účely výkonu této pravomoci k dispozici systém výměny informací mezi národními centrálními bankami a ECB. ECB konečně uvádí, že zveřejnění maximální výše NL a skutečně poskytnuté částky NL ex post může snížit flexibilitu, s níž mohou národní centrální banky přizpůsobovat operaci NL zvláštním okolnostem v budoucích případech. Takové zveřejnění by totiž vyvolalo očekávání, že ECB bude jednat stejným způsobem při budoucích intervencích, i když to nebude odůvodněné. To by mohlo vést k neopodstatněným spekulacím na trhu, což by omezilo pravomoc Rady guvernérů posoudit, zda je plánovaná operace NL v rozporu s cíli a úkoly Eurosystému, jelikož musí rovněž zohlednit účinky zveřejnění na finanční stabilitu a potažmo na měnovou politiku.

150    Druhé napadené rozhodnutí výslovně odkazuje na podrobný přehled právního rámce použitelného na poskytování NL popsaný v bodě 149 výše. ECB dále vysvětluje, že schopnost národních centrálních bank čelit dočasným problémům s likviditou úvěrových institucí je zásadním faktorem pro finanční stabilitu a základní podmínkou pro účinnost měnové politiky. V tomto ohledu odkazuje na systémové dopady řešení krize Banco Popular, které oslabily španělský finanční trh, a vysvětluje, že zveřejnění požadovaných informací by mohlo obnovit napětí ve vztahu k finančním institucím nebo vyvolat neodůvodněnou spekulaci ve vztahu k Banco Santander. Tyto negativní důsledky ve Španělsku mohou mít kromě toho z důvodu vysoké propojenosti trhů škodlivé důsledky i v jiných členských státech a potažmo ohrozit celkovou finanční stabilitu Unie. Druhé napadené rozhodnutí mimoto odkazuje na čl. 127 odst. 5 SFEU, který stanoví, že Eurosystém musí přispívat k stabilitě finančního systému. Konečně přebírá i konstatování obsažená v rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017 stran ex post zveřejnění informací o maximální výši NL a skutečně poskytnuté částce NL a dopadu zveřejnění takové informace na flexibilitu, kterou musí mít národní centrální banky a ECB při řízení operací NL.

151    Pokud jde dále o nabídnuté záruky, jak rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017, tak druhé napadené rozhodnutí uvádějí, že zveřejnění těchto informací by mohlo snížit užitečný účinek operací NL jakožto nástroje pro udržení finanční stability. Podle ECB by takové zveřejnění mohlo vést k tomu, že by úvěrové instituce byly odrazeny od účasti na standardních operacích měnové politiky, což by mohlo samo o sobě narušit transmisní mechanismus, jímž je realizována měnová politika ECB. Zveřejnění informací o nabídnutých zárukách by mimoto mohlo zmenšit flexibilitu, kterou musí mít národní centrální banky, aby účinně reagovaly na krize s likviditou, jelikož takové zveřejnění by vyvolalo očekávání ohledně druhu akceptovaných záruk v budoucnu. Je přitom zásadní, aby si národní centrální banky zachovaly flexibilitu pro účely zohledňování široké škály případných záruk.

152    S ohledem na obsah rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017 a druhého napadeného rozhodnutí ECB tím, že upozornila žalobkyni na režim použitelný na poskytnutí NL a vysvětlila v tomto ohledu úlohu ECB, poskytla dostatek informací, z nichž lze pochopit, že informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách byly vygenerovány a použity v kontextu vedeném úvahami, které se neomezují na konkrétní situaci Banco Popular, nýbrž se v zásadě týkají měnové politiky a finanční stability Unie a Španělska.

153    Právě pro účely toho, aby mohla Rada guvernérů zhodnotit operaci NL plánovanou španělskou centrální bankou ve vztahu k cílům Evropského systému centrálních bank (ESCB), jehož součástí je měnová politika a finanční stabilita v souladu s čl. 127 odst. 1, 2 a 5 SFEU a články 2 a 3 statutu ESCB a ECB, totiž byly informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách uvedeny ve čtyřech dotčených dokumentech. Jinými slovy, důvodem pro existenci těchto dokumentů je právě to, že se tyto informace týkají úvah, které jdou nad rámec specifické situace Banco Popular. Jak správně uvádí ECB, informace o maximální výši NL a skutečně poskytnuté částce NL odhalují postoj ECB k hraniční částce NL, která může být poskytnuta bez rizika, že budou ohroženy cíle měnové politiky Unie.

154    S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že ECB neporušila zásadu striktního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům stanovených v rozhodnutí 2004/258, když měla za to, že informace o maximální výši NL, skutečně přiznané částce NL a nabízených zárukách spadají do působnosti výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážce rozhodnutí 2004/258.

155    Z toho vyplývá, že první výtka druhého žalobního důvodu musí být zamítnuta.

b)      K druhé výtce vycházející z toho, že cílem odepření přístupu k dokumentům není skutečná a konkrétní ochrana dotčených veřejných zájmů

156    V rámci druhé výtky žalobkyně vytýká ECB, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o otázku, zda by zpřístupnění požadovaných informací mohlo konkrétně a skutečně narušit účinnost měnové politiky a finanční stabilitu Unie nebo členského státu.

157    Jak správně uvádí žalobkyně, již bylo judikováno, že je třeba ECB přiznat široký prostor pro uvážení při určování, zda může zpřístupnění dokumentů spadajících do oblastí, na které se vztahují určité výjimky uvedené v rozhodnutí 2004/258, ohrozit dotčený veřejný zájem.

158    Pokud jde o čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou a sedmou odrážku rozhodnutí 2004/258, existence takového prostoru pro uvážení byla totiž výslovně uznána v několika rozsudcích, zejména v rozsudcích ze dne 29. listopadu 2012, Thesing a Bloomberg Finance v. ECB (T‑590/10, nezveřejněný, EU:T:2012:635, body 43 a 44), ze dne 4. června 2015, Versorgungswerk der Zahnärztekammer Schleswig-Holstein v. ECB (T‑376/13, EU:T:2015:361, bod 53), a ze dne 27. září 2018, Spiegel-Verlag Rudolf Augstein a Sauga v. ECB (T‑116/17, nezveřejněný, EU:T:2018:614, bod 42).

159    Tento široký prostor pro uvážení byl založen obdobně jako u judikatury týkající se čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43), na tom, že zvláště citlivá a zásadní povaha zájmů chráněných článkem 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 ve spojení se závazností odepření přístupu, k němuž musí zmíněného ustanovení orgán přikročit, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti poškodilo tyto zájmy, dává rozhodnutí, které musí být orgánem takto přijato, komplexní a choulostivý charakter, který si žádá mimořádný stupeň obezřetnosti (rozsudek ze dne 29. listopadu 2012, Thesing a Bloomberg Finance v. ECB, T‑590/10, nezveřejněný, EU:T:2012:635, bod 44; obdobně viz rovněž rozsudky ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 35; Ze dne 27. listopadu 2019, Izuzquiza a Semsrott v. Frontex, T‑31/18, EU:T:2019:815, bod 64, a ze dne 25. listopadu 2020, Bronckers v. Komise, T‑166/19, EU:T:2020:557, bod 34).

160    Uznání existence širokého prostoru pro uvážení na straně ECB bylo dále odůvodněno i tím, že jsou kritéria uvedená v čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 velmi obecná (rozsudek ze dne 29. listopadu 2012, Thesing a Bloomberg Finance v. ECB, T‑590/10, nezveřejněný, EU:T:2012:635, bod 43; obdobně viz i rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 36).

161    Podle judikatury má uznání takového prostoru pro uvážení na straně ECB za následek to, že se přezkum legality unijním soudem v tomto ohledu musí omezit na ověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, na ověření věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Versorgungswerk der Zahnärztekammer Schleswig-Holstein v. ECB, T‑376/13, EU:T:2015:361, bod 53 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 12. března 2019, De Masi a Varoufakis v. ECB, T‑798/17, EU:T:2019:154, bod 54).

162    Z důvodu omezeného přezkumu ze strany unijního soudu má splnění povinnosti ECB dostatečně odůvodnit svá rozhodnutí o to zásadnější význam. Pouze tak totiž může unijní soud ověřit, zda jsou dány skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí výkon posuzovací pravomoci (viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Versorgungswerk der Zahnärztekammer Schleswig-Holstein v. ECB, T‑376/13, EU:T:2015:361, bod 54 a citovaná judikatura; Rozsudek ze dne 12. března 2019, De Masi a Varoufakis v. ECB, T‑798/17, EU:T:2019:154, bod 54).

163    V projednávaném případě nelze ECB vytýkat, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že zpřístupnění informace o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabízených zárukách by mohlo skutečně a konkrétně narušit měnovou politiku a finanční stabilitu Unie nebo členského státu.

164    Je totiž třeba konstatovat, že ECB v rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017 i v druhém napadeném rozhodnutí prokázala konkrétní příčinnou souvislost mezi potenciálním zpřístupněním dotčených informací a konkrétním ohrožením chráněných veřejných zájmů.

165    Pokud jde o maximální výši NL a skutečně poskytnutou částku NL, ECB vysvětlila, že zpřístupnění uvedených informací by mohlo ohrozit finanční stabilitu a měnovou politiku Unie, jelikož španělský trh byl v návaznosti na řešení krize Banco Popular oslaben, takže zveřejnění takové informace by mohlo obnovit napětí vůči finančním institucím a otevřít cestu k neodůvodněným spekulacím o situaci Banco Santander. Tyto negativní dopady na španělský trh by následně mohly mít dominový efekt na trzích jiných členských států, což by mohlo mít nepříznivé dopady na finanční stabilitu Unie. Zveřejnění dotčených informací ex post by kromě toho mělo za následek výrazné zmenšení možnosti národních centrálních bank, jakož i ECB flexibilně řídit operace NL v budoucnu. Pokud by totiž aktéři na trhu znali tyto konkrétní informace, vyvolalo by to očekávání, že bude stejný přístup použit v případech, kdy to nebude odůvodněné. Toto očekávání by rovněž mohlo vést aktéry na trhu k neodůvodněným závěrům, což by mohlo ohrozit pravomoc Rady guvernérů ECB posoudit, zda je plánovaná operace NL v rozporu s cíli a úkoly Eurosystému, neboť by musela rovněž zohlednit případné dopady zveřejnění parametrů dotyčné operace na finanční stabilitu a měnovou politiku v budoucích případech.

166    Pokud jde dále o nabídnuté záruky, ECB vysvětlila, že tato informace je ukazatelem tlaku na úvěrovou instituci, jelikož takové záruky jsou potenciálně zárukami, které nejsou považovány za uznatelné v rámci konvenčních operací měnové politiky. Případné zveřejnění těchto informací by mohlo odradit úvěrové instituce od toho, aby využily NL nebo aby o ni včas požádaly z důvodu obavy, že budou na trhu odhaleny. Aktéři na trhu by se kromě toho mohli snažit požadovat více záruk nebo jiných záruk výměnou za transakce s dotyčnou institucí nebo by mohli této instituci přestat poskytovat finanční prostředky, což by bylo skutečnou hrozbou pro finanční stabilitu v dotyčném členském státě. Zpřístupnění těchto informací, byť ex post, by mimoto mohlo zmenšit možnost národních centrálních bank zohlednit flexibilním způsobem velkou řadu možných záruk, neboť to, že by byl znám přístup, který zaujaly v minulosti, by vyvolalo očekávání ohledně druhu záruk, které by bylo možné v budoucnu akceptovat. To by omezilo možnost účinně reagovat na budoucí problémy s likviditou a ztěžovalo by to účinnost NL jakožto nástroje pro udržení finanční stability.

167    Je třeba konstatovat, že žalobkyně neuvádí konkrétní argumenty, natož pak důkazy, které by mohly zpochybnit opodstatněnost odůvodnění ECB uvedeného v bodech 165 a 166 výše. Jelikož namítá jen to, že se požadované informace týkají pouze situace Banco Popular a pouze krátkého a vymezeného období, nezpochybňuje odůvodnění ECB, podle něhož by zpřístupnění dotčených informací mohlo mít negativní důsledky pro finanční stabilitu a měnovou politiku Unie v budoucnu.

168    S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že se ECB nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že zpřístupnění informací o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách by konkrétně a skutečně ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o měnovou politiku a finanční stabilitu Unie nebo Španělska.

169    Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout druhou výtku, a v důsledku toho i druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

170    Vzhledem k tomu, že právním základem pro odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách je čl. 4 odst. 1 písm. a) druhá a sedmá odrážka rozhodnutí 2004/258, konstatování učiněné v bodě 124 výše, podle něhož není druhé napadené rozhodnutí odůvodněno právně dostačujícím způsobem, když odmítá zpřístupnit uvedené informace na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, neboť jsou obsaženy v dopise guvernéra španělské centrální banky ze dne 5. června 2017 zaslaném prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, v následném dopisu guvernéra španělské centrální banky zaslaném dne 5. června 2017 prezidentovi ECB, nazvaném „Emergency liquidity assistance“, a v návrhu Výkonné rady Radě guvernérů ECB ze dne 5. června 2017, nazvaném „Emergency liquidity assistance request from Banco de España“, neodůvodňuje zrušení druhého napadeného rozhodnutí v tomto bodě.

E.      K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 v napadených rozhodnutích

171    První žalobní důvod obsahuje tři výtky vycházející zaprvé z toho, že ECB nesprávně uplatnila obecnou domněnku důvěrnosti na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, zadruhé z toho, že podmínky definované v rozsudku ze dne 19. června 2018, Baumeister (C‑15/16, dále jen „rozsudek Baumeister“, EU:C:2018:464), nejsou splněny, a zatřetí z toho, že se uplatní výjimky ze zásady důvěrnosti stanovené v čl. 53 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2013/36 a v čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59.

172    Před posouzením argumentů vznesených v rámci prvního žalobního důvodu je třeba nejprve připomenout, že ECB ve třech napadených rozhodnutích uplatňovala, že se použije čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258. V prvním napadeném rozhodnutí se ECB dovolávala uvedeného ustanovení pro účely odepření přístupu k dokumentu obsahujícímu přehled denního (kladného či záporného) zůstatku vkladů, tj. jak výběrů, tak vkladů, a informace o kapacitě krytí likvidity Banco Popular od 3. dubna 2017. Ve druhém napadeném rozhodnutí ECB na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 skryla informace o likviditě Banco Popular a kapitálových poměrech v dopisech guvernéra španělské centrální banky a návrhu Výkonné rady. Třetí napadené rozhodnutí se uplatnění uvedeného ustanovení dovolává za účelem odepření přístupu k posouzení FOLTF a k dokumentům, které Banco Popular předala ECB a španělské centrální bance v rámci jednotného mechanismu dohledu v období od 1. do 6. června 2017.

173    Je třeba upřesnit, že druhé napadené rozhodnutí kromě toho odpírá přístup k dalším informacím, a sice informaci o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách, avšak nikoli na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258. Jak bylo konstatováno v rámci analýzy druhého žalobního důvodu, právním základem pro odepření přístupu k těmto informacím jsou ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258.

1.      K první výtce vycházející z toho, že ECB nesprávně uplatnila obecnou domněnku důvěrnosti na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258

174    V rámci první výtky žalobkyně tvrdí, že ECB ve třech napadených rozhodnutích pro účely odepření přístupu k požadovaným dokumentům nesprávně vycházela z obecné domněnky důvěrnosti. Podle ní taková domněnka, která vychází z toho, že jsou požadované dokumenty chráněny v rámci služebního tajemství, jež musí dodržovat unijní orgány, v projednávané věci není dána.

175    I když žalobkyně uznává, že judikatura připouští uplatnění obecné domněnky důvěrnosti v určitých vymezených případech, tvrdí, že tuto judikaturu nelze v projednávané věci použít, neboť povinnost zachovávat služební tajemství platí pro všechny orgány na základě článku 339 SFEU, takže podle logiky, kterou se řídí ECB, se na každý dokument unijního orgánu vždy vztahuje obecná domněnka, jejímž základem je právě tato povinnost. To podle ní zbavuje zásadu transparentnosti a právo na přístup k dokumentům, které je zakotveno v čl. 41 Listiny, jejich smyslu.

176    ECB namítá, že obecná domněnka důvěrnosti se v projednávaném případě uplatní. V tomto ohledu odkazuje na judikaturu Soudního dvora a Tribunálu, který již uznal existenci takové domněnky u státních podpor, spojování podniků a kartelových dohod. Podle ECB se idea, z níž vychází tato judikatura, a sice nutnost zajistit řádný průběh řízení v těchto oblastech a zajistit, že jejich cíle nebudou ohroženy, tím, že právo na přístup k dokumentům nebude moci být využíváno k obcházení zvláštní úpravy omezující přístup ke spisu, uplatní rovněž u obezřetnostního dohledu.

177    ECB tvrdí, že na rozdíl od řízení v oblasti práva hospodářské soutěže, která mají začátek a končí vydáním rozhodnutím, je obezřetnostní bankovní dohled, který provádí ECB, nepřetržitý. Jednotlivá rizika, která představují úvěrové instituce podrobené obezřetnostnímu dohledu, tak jsou neustále vyhodnocována na základě informací, které tyto instituce pravidelně poskytují. Ačkoli obecná domněnka důvěrnosti akceptovaná v jiných oblastech v zásadě chrání integritu konkrétních správních řízení, povinnost ECB zachovávat důvěrnost chrání navíc fungování mechanismu obezřetnostního bankovního dohledu jako celku a potažmo i stabilitu finančních trhů.

178    S ohledem na tyto úvahy má ECB za to, že je třeba čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení chrání spisy týkající se obezřetnostního dohledu přinejmenším do stejné míry jako je tomu podle Soudního dvora v oblasti kontroly spojování podniků.

179    ECB v této souvislosti zpochybňuje argument žalobkyně, podle kterého se na všechny dokumenty unijního orgánu vždy vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství vzhledem k tomu, že je článek 339 SFEU použitelný na všechny unijní orgány. Povinnost zachovávat služební tajemství, kterou má při obezřetnostním dohledu, podle ní odráží zvláštní povahu tohoto dohledu. Tato povinnost je mimoto jasně a specificky vymezena co do osobní působnosti. Tato zásada se tudíž podle ní liší od obecné povinnosti zachovávat služební tajemství zakotvené v článku 339 SFEU. Povinnost zachovávat služební tajemství uložená v článku 339 SFEU a článku 37 statutu ESCB a ECB ostatně podle ní nevylučuje úplně zpřístupnění informací, ale pouze neoprávněné zpřístupnění důvěrných informací.

180    Úvodem je třeba konstatovat, že první výtka spočívá zčásti na nesprávném pochopení napadených rozhodnutí. I když žalobkyně tvrdí, že „všechna“ napadená rozhodnutí porušují čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 z důvodu, že ECB v nich odepřela přístup k požadovaným dokumentům na základě obecné domněnky důvěrnosti, z této domněnky ve skutečnosti vychází pouze první a třetí napadené rozhodnutí, což ECB potvrdila na jednání.

181    Pokud jde o druhé napadené rozhodnutí, jak bylo připomenuto v bodě 172 výše, toto rozhodnutí vychází z čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 pro účely odepření přístupu k informacím o likviditě Banco Popular a kapitálových poměrech. Jak přitom ECB vysvětlila na jednání, místo uplatnění obecné domněnky pro účely odepření přístupu k uvedeným informacím zkoumala konkrétně a individuálně čtyři dokumenty, jež částečně zpřístupnila, aby určila, zda jsou uvedené informace chráněny výjimkou stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258. Tento přístup je v souladu s judikaturou, podle které je použití obecné domněnky důvěrnosti pouhou možností dotyčného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, který si vždy zachovává možnost provést konkrétní a individuální analýzu dotčených dokumentů (rozsudek ze dne 22. ledna 2020, PTC Therapeutics International v. EMA, C‑175/18 P, EU:C:2020:23, bod 61).

182    Dále je třeba připomenout, že judikatura, která zakotvila obecnou domněnku důvěrnosti, vychází z toho, že výjimky z práva na přístup k dokumentům uvedené v čl. 4 nařízení č. 1049/2001 nemohou být vykládány bez zohlednění zvláštní úpravy přístupu k těmto dokumentům v případě, kdy dokumenty dotčené žádostí o přístup spadají do specifické oblasti unijního práva. Tato obecná domněnka tak umožňuje zajistit, že budou právní režimy, které sledují odlišné cíle a výslovně nestanoví přednost jednoho před druhým, aplikovány koherentním způsobem [viz rozsudek ze dne 19. září 2018, Chambre de commerce et d’industrie métropolitaine Bretagne-Ouest (port de Brest) v. Komise, T‑39/17, nezveřejněný, EU:T:2018:560, bod 55 a citovaná judikatura].

183    Použití obecné domněnky je především diktováno bezpodmínečnou nutností zajistit správný průběh předmětných řízení a zaručit, že jejich cíle nebudou ohroženy. Uznání obecné domněnky se tedy může zakládat na tom, že se přístup k dokumentům z určitých řízení neslučuje s jejich řádným průběhem, a na riziku, že tato řízení budou ohrožena, přičemž se rozumí, že obecná domněnka umožňuje chránit řádný průběh řízení omezením zásahů ze strany třetích osob (viz rozsudek ze dne 28. května 2020, Campbell v. Komise, T‑701/18, EU:T:2020:224, bod 50 a citovaná judikatura).

184    Obecná domněnka je tedy výjimkou z povinnosti dotčeného unijního orgánu zkoumat konkrétně a individuálně každý dokument uvedený v žádosti o přístup a v obecné rovině výjimkou ze zásady co nejširšího přístupu veřejnosti k dokumentům v držení unijních orgánů, a proto musí být vykládána a uplatňována striktně (viz rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 80 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 28. května 2020, Campbell v. Komise, T‑701/18, EU:T:2020:224, bod 39).

185    Právě ve světle těchto skutečností je třeba zkoumat, zda ECB správně uplatnila obecnou domněnku důvěrnosti založenou na čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.

186    V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 stanoví, že ECB odepře přístup k dokumentu, jestliže by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany důvěrnosti informací, které jsou jako takové chráněny „na základě unijního práva“.

187    S ohledem na znění čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 je nutno konstatovat, že obecná domněnka důvěrnosti založená na tomto ustanovení nemá jasně a přesně vymezenou působnost.

188    Pokud jde totiž o důvěrnost informací, které je třeba chránit jako takové, čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, který odkazuje na unijní právo, nemá přesný obsah a jeho použití závisí na odkazu na jiná pravidla unijního práva použitelná v kontextu, v němž byly dokumenty, k nimž je požadován přístup, vypracovány.

189    Článek 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 tak propojuje režim přístupu veřejnosti k dokumentům ECB s režimem služebního tajemství, kterému ECB a její zaměstnanci podléhají na základě unijního práva, a má zajistit, že bude ECB dodržovat povinnost zachovávat služební tajemství rovněž u žádostí o přístup k jejím dokumentům.

190    Uznání obecné domněnky důvěrnosti založené na ustanovení, jehož působnost není jasně vymezena, přitom nesplňuje požadavky na právní jistotu, která je součástí obecných zásad unijního práva a vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a měly předvídatelné účinky, aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z unijního právního řádu [rozsudky ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Kvóta pro rybolov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332); ze dne 25. listopadu 2020, ACRE v. Parlament, T‑107/19, nezveřejněný, EU:T:2020:560, bod 66, a ze dne 9. prosince 2020, Adraces v. Komise, T‑714/18, nezveřejněný, EU:T:2020:591, bod 37]. Dodržování požadavků vyplývajících z této zásady je o to důležitější, může-li mít dotčená právní úprava nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Kvóta pro rybolov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 111, a ze dne 26. března 2020, Hungeod a další, C‑496/18 a C‑497/18, EU:C:2020:240, bod 93 a citovaná judikatura]. Uvedená zásada konkrétně vyžaduje, aby unijní právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (rozsudek ze dne 10. března 2009, Heinrich, C‑345/06, EU:C:2009:140, bod 44).

191    Připustit existenci obecné domněnky důvěrnosti založené na ustanovení, jehož působnost není jasně vymezena, by navíc bylo v rozporu s judikaturou uvedenou v bodě 184 výše, podle níž musí být domněnka představující výjimku ze zásady co nejširšího přístupu k dokumentům vykládána striktně.

192    Zadruhé, existence obecné domněnky důvěrnosti založené na čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 naráží na přístup, který Soudní dvůr zaujal v rozsudku Baumeister.

193    V tomto rozsudku vydaném až poté, co byla přijata rozhodnutí, která jsou předmětem projednávaného sporu, Soudní dvůr vyložil pojem důvěrné informace obsažený v článku 54 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263). V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 54 směrnice 2004/39 stanoví obecnou zásadu zákazu sdělování důvěrných informací, které mají v držení příslušné orgány, a taxativně vymezuje zvláštní případy, za nichž tento obecný zákaz výjimečně nebrání jejich předávání nebo použití (rozsudek Baumeister, bod 38).

194    V bodě 46 rozsudku Baumeister Soudní dvůr konstatoval, že všechny informace týkající se podniku, nad nímž je vykonáván dohled, které tento podnik sdělí příslušnému orgánu, jakož i všechna vyjádření, která jsou obsažena ve spisu o dohledu tohoto orgánu, včetně jeho korespondence s jinými orgány, nejsou bezpodmínečně důvěrnými informacemi, na které se vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství, jež je stanovena v článku 54 směrnice 2004/39. Podle Soudního dvora naopak pod tuto kvalifikaci spadají informace v držení příslušných orgánů, které nejsou veřejné a jejichž zpřístupněním mohly být narušeny zájmy fyzické nebo právnické osoby, jež je poskytla, nebo třetí osoby nebo by mohlo být narušeno řádné fungování systému dohledu nad činnostmi investičních podniků.

195    Účastnice řízení nezpochybňují, že je třeba výklad článku 54 směrnice 2004/39 podaný Soudním dvorem v rozsudku Baumeister uplatnit na tento případ, neboť uvedené ustanovení je formulováno velmi podobně jako ustanovení, která ECB v tomto případě uplatnila jakožto „unijní právo“ na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, tj. čl. 53 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59. Jak článek 54 směrnice 2004/39, tak čl. 53 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59 totiž příslušným orgánům ukládají zákaz zveřejnit „důvěrné informace“, které mají k dispozici, s výjimkou, kdy tak činí v souhrnné nebo agregované podobě, aby nebylo možno určit totožnost dotčených subjektů.

196    Předpokladem pro použití článku 53 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59 tak je, že ECB ověří, že jsou ve vztahu ke každé informaci, k níž je požadován přístup, splněny obě podmínky stanovené v rozsudku Baumeister. Pokud jsou tyto podmínky skutečně splněny, ECB musí přístup k dotčeným informacím odepřít. Jak potvrdil Soudní dvůr v bodě 43 rozsudku Baumeister, dotyčná ustanovení v tomto ohledu neponechávají žádný prostor pro uvážení. Tato analýza nutně vyžaduje konkrétní a individuální posouzení každé dotčené informace, které nemůže být obejito uplatněním obecné domněnky důvěrnosti.

197    Zatřetí je třeba připomenout, že výjimka v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 představuje tzv. „absolutní“ výjimku. Na rozdíl od výjimek, jejichž použití vyžaduje vážení dotčených zájmů, se absolutní výjimka uplatní povinně, pokud je zpřístupnění dotčeného dokumentu veřejnosti s to poškodit zájmy, které chrání uvedené ustanovení.

198    Podle ustálené judikatury uplatnění obecné domněnky nevylučuje možnost prokázat, že se na určitý dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, uvedená domněnka nevztahuje nebo že na základě čl. 4 odst. 2 poslední části věty nařízení č. 1049/2001 existuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění tohoto dokumentu (rozsudek ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, C‑139/07 P, EU:C:2010:376, bod 62; viz rovněž rozsudky ze dne 11. května 2017, Švédsko v. Komise, C‑562/14 P, EU:C:2017:356, bod 46 a citovaná judikatura, a ze dne 28. května 2020, Campbell v. Komise, T‑701/18, EU:T:2020:224, bod 37a citovaná judikatura).

199    Možnost vyvrátit obecnou domněnku podle judikatury citované v bodě 198 prokázáním převažujícího veřejného zájmu, je přitom v rozporu s tím, že je výjimka v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 takzvanou „absolutní“ výjimkou, a nepočítá tedy s poměřováním s takovým převažujícím zájmem.

200    Jak bylo uvedeno v bodě 181 výše, je třeba také připomenout, že použití obecné domněnky důvěrnosti je pouhou možností dotyčného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, který si vždy zachovává možnost provést konkrétní a individuální analýzu dotčených dokumentů (rozsudek ze dne 22. ledna 2020, PTC Therapeutics International v. EMA, C‑175/18 P, EU:C:2020:23, bod 61).

201    V projednávané věci, jak tvrdí ECB v bodě 94 žalobní odpovědi a s ohledem na konstatování učiněná v bodech 228, 271 a 302 níže, bez ohledu na to, zda se na informace, k nimž byl odepřen přístup v prvním a třetím napadeném rozhodnutí, uplatní obecná domněnka či nikoli, tyto informace v každém případě jsou „důvěrnými informacemi“, na které se vztahuje čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.

202    Z toho vyplývá, že bez ohledu na výsledek přezkumu první výtky prvního žalobního důvodu nemůže být zpochybněna legalita prvního a třetího napadeného rozhodnutí, neboť vzhledem k zamítnutí druhé a třetí výtky prvního žalobního důvodu se výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 na dotčené informace vztahuje.

203    I za předpokladu, že ECB hodlala v prvním a třetím napadeném rozhodnutí omylem uplatnit obecnou domněnku důvěrnosti, musí být první výtka v rámci prvního žalobního důvodu zamítnuta jako irelevantní.

2.      Ke druhé výtce vycházející z toho, že požadované informace nejsou důvěrnými informacemi

204    V rámci druhé výtky žalobkyně vytýká ECB, že odepřela přístup k informacím, které byly veřejně přístupné. Žalobkyně dále tvrdí, že ECB právně dostačujícím způsobem neupřesnila újmu, kterou by zpřístupnění požadovaných dokumentů mohlo způsobit jak obchodním zájmům Banco Popular a Banco Santander, tak řádnému fungování systému obezřetnostního dohledu.

205    Podstatou těchto argumentů je, zda požadované dokumenty obsahují důvěrné informace ve smyslu čl. 53 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59.

206    Je tedy třeba zkoumat, zda požadované dokumenty obsahují důvěrné informace, tj. informace, které nejsou veřejné a jejichž zpřístupněním by mohly být narušeny zájmy fyzické nebo právnické osoby, jež je poskytla, nebo třetí osoby nebo by mohlo být narušeno řádné fungování systému obezřetnostního dohledu (obdobně viz rozsudek Baumeister, bod 46). Tyto dvě podmínky budou zkoumány postupně.

a)      K veřejné povaze požadovaných informací

207    Žalobkyně v žalobě tvrdí, že trh již byl obeznámen s většinou informací o řešení krize Banco Popular v souhrnné nebo nepřímé podobě, jelikož informace vyšly v tisku a kótované banky podléhají řadě povinností týkající se transparentnosti. Žalobkyně se tak domnívá, že trh již věděl o tom, že Banco Popular čelí problémům s likviditou, které vedly k řešení její krize. Podle ní by vysvětlení podrobností řešení krize nezměnilo vnímání toho, co se dělo, na trhu.

208    Ve vyjádření k návrhům Komise a Banco Santander žalobkyně odkazuje na řadu novinových článků a předkládá několik článků týkajících se žádosti Banco Popular o NL a její likvidity, které podle ní dokládají, že tyto údaje jsou veřejné.

209    V témže vyjádření žalobkyně v podstatě uvádí, že sama Banco Santander nepovažuje požadované informace za důvěrné. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Banco Popular ve výroční a čtvrtletní zprávě zveřejnila některé údaje o krátkodobých poměrech a rovněž zveřejnila poměr úvěrů/vkladů, který je jedním z ukazatelů její likvidity. Asociación Española de Banca (španělské sdružení bank, dále jen „AEB“) mimo to zveřejňovalo měsíčně finanční rozvahu každé banky, která uváděla i výši vkladů a úvěrů. Tyto údaje podle ní umožňují vyčíslit poměr úvěrů ke vkladům. Podle žalobkyně Banco Santander nevysvětlila, proč mohou být tyto údaje veřejné, zatímco jiné ukazatele likvidity, o jejichž zpřístupnění žádala, by měly zůstat důvěrné.

210    Podle ECB jsou tato tvrzení nepřípustná, nebo přinejmenším neopodstatněná. ECB zpochybňuje, že by informace, ke kterým odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, byly veřejně přístupné v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí. Kromě toho tvrdí, že žalobkyni se nepodařilo identifikovat informace, na které odkazuje ve svých tvrzeních.

211    V odpověď na tvrzení ECB žalobkyně upřesnila své argumenty a poskytla více dokumentů na jejich podporu. Pokud jde zaprvé o dokumenty dotčené třetím napadeným rozhodnutím, žalobkyně odkazuje na přílohu s články z tisku, ve kterých je zmíněna existence a obsah dopisu, který Banco Popular zaslala ECB dne 6. června 2017. Pokud jde zadruhé o dokumenty „týkající se likvidity Banco Popular“, které jsou předmětem prvního napadeného rozhodnutí, žalobkyně uvádí, že tyto informace byly zveřejněny buď ve výročních a čtvrtletních zprávách Banco Popular, nebo v rámci AEB, jehož členem byla Banco Popular za účelem jejich zveřejňování. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na dokumenty, které přiložila ke svému vyjádření ke spisu vedlejší účastnice Komise. Zatřetí, pokud jde o údaje o poskytnutí NL, které jsou předmětem druhého napadeného rozhodnutí, žalobkyně odkazuje na přílohy, které předložila spolu s vyjádřením ke spisům vedlejších účastnic Komise a Banco Santander, a připojila další články z tisku, které podle ní potvrzují veřejnost těchto údajů.

212    Zaprvé je třeba uvést, že ECB neuplatnila výjimku podle čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 pro účely odepření přístupu k informacím o maximální výši NL, skutečně poskytnuté částce NL a nabídnutých zárukách (v tomto ohledu viz bod 89 výše). V rozsahu, v němž se tvrzení žalobkyně v rámci této výtky týkají těchto informací, musí být odmítnuta jako irelevantní.

213    Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí žaloba v souladu s článkem 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 76 písm. d) jednacího řádu obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně bez dalších podpůrných informací. Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu. Obdobné požadavky platí i pro argumenty uváděné na podporu žalobního důvodu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. června 2018, Winkler v. Komise, T‑369/17, nezveřejněný, EU:T:2018:334, bod 53 a citovaná judikatura, a ze dne 13. května 2020, Peek podmíněným Cloppenburg v. EUIPO – Peek podmíněným Cloppenburg (Peek podmíněným Cloppenburg), T‑446/18, nezveřejněný, EU:T:2020:187, bod 29].

214    Ačkoli obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, i když jsou přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedeného ustanovení musí být uvedeny v žalobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 40 a citovaná judikatura).

215    Tribunálu tedy nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a určoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (viz rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 94 a citovaná judikatura; Rozsudek ze dne 24. února 2021, Universität Koblenz-Landau v. EACEA, T‑606/18, nezveřejněný, EU:T:2021:105, bod 61).

216    S ohledem na tuto judikaturu je nutno konstatovat, že tvrzení žalobkyně nemohou platně zpochybnit tvrzení ECB, že požadované informace nebyly v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí veřejně přístupné. Žalobkyně totiž nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by mohl podložit její tvrzení, takže Tribunál není schopen ověřit jejich správnost. Žalobkyně tak ve svých písemnostech neuvedla přesné informace, které považuje za veřejné, a pouze obecně odkázala na desítku příloh o celkovém rozsahu více než 1 000 stran. Žalobkyně neuvádí konkrétní pasáže v přílohách, které by umožnily prokázat, že byla některá z požadovaných informací v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí veřejná.

217    Zatřetí je třeba uvést, jak správně tvrdí ECB, že tento orgán nemůže být nucen monitorovat zveřejňování informací dotčenými úvěrovými institucemi, příslušnými vnitrostátními orgány nebo tiskem.

218    V bodě 56 rozsudku ze dne 19. prosince 2019, ECB v. Espírito Santo Financial (Portugal) (C‑442/18 P, EU:C:2019:1117), Soudní dvůr v podstatě uvedl, že lze namítat důvěrnost jistých informací, pokud ECB tyto informace nezveřejnila, a okolnost, že přibližné informace byly zveřejněny třetími osobami, nemůže sama o sobě zavazovat ECB k poskytnutí těchto informací. I kdyby tedy novinové články zmiňované žalobkyní obsahovaly informace, které by se značně blížily informacím obsaženým v požadovaných dokumentech, tato okolnost by neznamenala, že je ECB musí zpřístupnit.

219    Nepovolené zpřístupnění dokumentu kromě toho nemůže mít za následek zpřístupnění dokumentu, na který se vztahuje některá z výjimek stanovených v čl. 4 rozhodnutí 2004/258, veřejnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 25. října 2013, Beninca v. Komise, T‑561/12, nezveřejněný, EU:T:2013:558, bod 55)

220    Začtvrté lze ze znění požadovaných dokumentů dovodit, že informace v nich obsažené jsou známy pouze omezenému počtu osob, a nemají tedy veřejnou povahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditanstalt v. Komise, T‑198/03, EU:T:2006:136, bod 71).

221    Pokud jde zaprvé o posouzení FOLTF, jeho úplné znění vede k závěru, že výňatky, k nimž byl odepřen přístup, obsahují především finanční informace o kapitálové situaci a likviditě Banco Popular v týdnech předcházejících vypracování posouzení FOLTF. Jak ECB potvrdila na jednání, nejedná se o údaje, které jsou pravidelně nebo obvykle zveřejňovány dotyčnou úvěrovou institucí ani národní centrální bankou nebo ECB, ale spíše jde o informace, které byly zvlášť vyhledány za účelem posouzení, zda úvěrová instituce pod dohledem nadále splňuje podmínky pro povolení k činnosti stanovené směrnicí 2013/36.

222    Pokud jde zadruhé o dopis, který Banco Popular zaslala ECB dne 6. června 2017, je třeba konstatovat, že žalobkyně potvrzuje, že tento dopis i jeho obsah sice zmiňují novinové články, které předložila, avšak jde pouze o generické informace, které neodhalují údaje obsažené v uvedeném dopise.

223    Pokud jde zatřetí o dokument, který je předmětem prvního napadeného rozhodnutí, a sice přehled denních zůstatků vkladů Banco Popular od 3. dubna 2017, je třeba konstatovat, že ECB v uvedeném rozhodnutí vysvětluje, že tento dokument obsahuje informace, které jí nejsou obvykle sdělovány, ale že výjimečně začala tyto informace shromažďovat dne 3. dubna 2017. ECB dodává, že tento dokument byl připraven v kontextu obezřetnostního dohledu nad Banco Popular za účelem přípravy posouzení FOLTF.

224    Nic v argumentaci žalobkyně neumožňuje dospět k závěru, že tyto informace, které ECB výjimečně shromáždila, byly v okamžiku přijetí prvního napadeného rozhodnutí veřejné. Žalobkyně pouze tvrdí, že Banco Popular a AEB zveřejnily určité údaje, na jejichž základě lze vyčíslit „ukazatele likvidity Banco Popular“. Uvádí však, že neví, proč „jsou jiné ukazatele, o jejichž zpřístupnění žádá, důvěrné“. Žalobkyně tedy zdaleka neprokázala, že jsou informace, ke kterým chce mít přístup, veřejné, ale spíše potvrzuje, že tyto informace veřejně přístupné nejsou.

225    Pokud jde začtvrté o informace, ke kterým ECB ve druhém napadeném rozhodnutí odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, tj. informace o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech, je třeba konstatovat, že ony tři dokumenty, v nichž jsou tyto informace uvedeny, jsou určeny pro interní použití v rámci jednání v Radě guvernérů ECB. S těmito třemi dokumenty tedy z povahy věci může být obeznámen pouze omezený počet osob.

226    Zapáté žalobkyně nemůže vyvozovat argument ani z tvrzení, že Banco Santander sama uznala, že požadované informace nejsou důvěrné, jelikož Banco Santander v rámci kontaktů s orgány nesouhlasila pouze se zveřejněním určitých zvláštních informací, které by mohly poškodit její obchodní zájmy, tj. informací o jejích zákaznících, o důsledcích programu řešení krize pro smlouvy o společném podniku, jakož i podrobností a hodnocení politiky evidence právních rizik týkající se Banco Popular ze dne 6. června 2017.

227    Jak totiž potvrdila Banco Santander na jednání, ke kontaktům, na které odkazuje, došlo v rámci řízení o zpřístupnění dokumentů před SRB a netýkaly se informací, které měla a použila ECB. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, mimoto Banco Santander ve spise vedlejšího účastníka výslovně tvrdí, že informace požadované v projednávané věci byly podle ní v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí důvěrné.

228    Vzhledem k výše uvedenému je třeba konstatovat, že žádná skutečnost ve spise neumožňuje dospět k závěru, že informace, k nimž byl odepřen přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, byly veřejně přístupné v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí.

b)      K riziku poškození zájmů fyzické nebo právnické osoby, která poskytla požadované informace, nebo třetí osoby nebo řádného fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize

229    Druhá podmínka stanovená Soudním dvorem v rozsudku Baumeister pro účely uznání důvěrnosti určitých informací vyžaduje zkoumání, zda jejich zpřístupnění může poškodit zájmy fyzické nebo právnické osoby, která je poskytla, nebo třetích osob, nebo ohrozit řádné fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize (rozsudek Baumeister, bod 46). Argumenty předložené žalobkyní stran této podmínky se dělí na dvě části.

1)      K první části vycházející z toho, že zpřístupnění požadovaných dokumentů nepoškodí zájmy osoby, která poskytla informace v nich obsažené, nebo zájmy třetích osob

230    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že vzhledem k povaze požadovaných informací by jejich zpřístupnění nemohlo významně poškodit obchodní zájmy Banco Popular ani Banco Santander.

231    V tomto ohledu žalobkyně nejprve uvádí, že dotčené informace nejsou aktuální. Podle ekonomické zprávy připojené k žalobě jsou přitom pro trh a instituce na finančních trzích důležité pouze aktuální a budoucí údaje. S ohledem na zvláštnosti finančního sektoru, ve kterém se informace rychle šíří, a hospodářské subjekty rychle vyvozují závěry z toho, co považují za relevantní informace, informace rychle zastarávají, a pro trh se tak stávají zbytečnými. Žalobkyně se domnívá, že tomu tak je právě u informací o nabídnutých zárukách, likviditě a kapitálových poměrech Banco Popular a informací o jejím selhání či pravděpodobném selhání. I když jsou tyto informace z obchodního hlediska obvykle citlivé, žalobkyně tvrdí, že již nejsou relevantní pro finanční trh nebo konkurenty, neboť pocházejí z doby před řešením krize Banco Popular, a neodrážejí tedy její aktuální situaci. Veškeré informace z doby před řešením krize tedy podle ní zastaraly a nemohou být považovány za důvěrné.

232    Žalobkyně rovněž tvrdí, že judikatura postupuje kazuisticky při posuzování historické povahy informací. Ačkoli rozsudek Baumeister stanovil vyvratitelnou domněnku o historické povaze určitých informací starších více než pět let, z tohoto rozsudku nelze vyvodit, že informace mladší než pět let nemohou být v žádném případě kvalifikovány jako historické.

233    Nejprve je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se musí legalita unijního aktu v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 263 SFEU posuzovat podle skutkových a právních okolností existujících k datu, kdy byl akt přijat (viz rozsudky ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 82 a citovaná judikatura, a ze dne 4. června 2015, Versorgungswerk der Zahnärztekammer Schleswig-Holstein v. ECB, T‑376/13, EU:T:2015:361, bod 84 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek Baumeister, bod 50). Jak správně uvádí Banco Santander, datum, které musí Tribunál zohlednit při posuzování legality odepření přístupu k požadovaným informacím ze strany ECB, je tedy datum přijetí napadených rozhodnutí, tj. 7. listopad 2017.

234    Tvrzení žalobkyně, že požadované informace již nejsou relevantní pro finanční trh nebo konkurenty, neboť pocházejí z doby před řešením krize Banco Popular, a neodrážejí již tedy její aktuální situaci, tudíž nemůže obstát.

235    Dále je třeba konstatovat, že Soudní dvůr v bodě 54 rozsudku Baumeister uvedl, že informace, které mohly být v určité době obchodním tajemstvím a jejich stáří je pět a více let, jsou v důsledku uplynutí času v zásadě považovány za historické a z tohoto důvodu pozbyly své tajné povahy, ledaže výjimečně účastník, který tuto povahu uplatňuje, prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jeho obchodního postavení nebo postavení třetích osob.

236    V tomto ohledu Banco Santander tvrdí, aniž jí ostatní účastníci řízení odporují, že požadované informace se váží především k období bezprostředně před řešením krize a v některých případech k začátku roku 2017.

237    Požadované informace tedy byly v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí nanejvýš několik měsíců staré, a nemohly být tedy s ohledem na kritéria uvedená v bodech 233 a 235 výše považovány za historické informace.

238    Toto zjištění nemůže být zpochybněno argumentem žalobkyně, podle kterého nic v rozsudku Baumeister nenasvědčuje tomu, že informace mladší než pět let nemohou být v žádném případě kvalifikovány jako historické informace, a mělo by se postupovat případ od případu. Zejména v takovém případě, jako je projednávaný případ, kdy se požadované informace týkají obchodního postavení úvěrové instituce, na kterou se vztahuje program řešení krize, se podle žalobkyně tyto informace automaticky staly historickými po přijetí nástroje k jejímu řešení.

239    Nelze přitom připustit, aby přijetí programu řešení krize vedlo k nové domněnce, že se informace o obchodním postavení úvěrové instituce, na kterou se vztahuje program řešení krize, automaticky stávají historickými. Takový přístup by principálně vylučoval uplatnění výjimky podle čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 ve spojení s čl. 53 odst. 1 druhým pododstavcem směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59.

240    Jak správně uvádí ECB, Komise a Banco Santander, Banco Popular zůstala po 7. červnu 2017 činná jako součást skupiny Banco Santander až do 28. dubna 2018, kdy došlo k její fúzi sloučením s Banco Santander.

241    Jedním z důvodů, na jejichž základě se SRB rozhodl přijmout program řešení krize ve vztahu k Banco Popular, totiž bylo zajistit kontinuitu jejích kritických funkcí v souladu s čl. 14 odst. 2 písm. a) nařízení č. 806/2014. Tím, že byla Banco Popular prodána Banco Santander, mohla Banco Popular pokračovat v provozu za běžných tržních podmínek jako člen skupiny Santander.

242    Z toho vyplývá, že ECB mohla mít právoplatně za to, že zveřejnění informací o denním zůstatku vkladů Banco Santander od data 3. dubna 2017, o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech, informací o postavení Banco Popular na trhu, jakož i o jejích aktivech a pasivech, a o posouzení dopadu likvidity Banco Popular na financování a provozní strukturu její dceřiné společnosti, Banco Popular Portugal, mohlo v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí poškodit zájmy Banco Popular či zájmy její mateřské společnosti, ačkoli došlo k použití nástroje k řešení krize.

243    Zadruhé žalobkyně v podstatě tvrdí, že ECB neprokázala, že by zpřístupnění požadovaných informací mohlo konkrétně a skutečně poškodit obchodní zájmy Banco Santander a Banco Popular. Žalobkyně se v tomto ohledu domnívá, že odůvodnění napadených rozhodnutí je velmi obecné a může být použito na jakoukoli banku. Rovněž uvádí, že ECB ve skutečnosti nezohlednila řešení krize Banco Popular ani výjimečnost její situace.

244    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně formálně neuplatnila žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Z písemných vyjádření žalobkyně spíše vyplývá, že nesouhlasí s odůvodněním uvedeným ECB.

245    Podle ustálené judikatury je povinnost uvést odůvodnění podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišit od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která je otázkou legality sporného aktu po věcné stránce. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena materiální legalita rozhodnutí, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody. Z toho vyplývá, že výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti aktu jsou v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění irelevantní (viz rozsudky ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 85 a citovaná judikatura, a ze dne 29. dubna 2020, Tilly-Sabco v. Rada a Komise, T‑707/18, nezveřejněný, EU:T:2020:160, bod 103 a citovaná judikatura).

246    V prvním napadeném rozhodnutí přitom ECB uvádí, že zpřístupnění požadovaného dokumentu by mělo pro dotčenou úvěrovou instituci nepříznivé důsledky, neboť by se již nemohla spoléhat na to, že informace, které poskytla ECB za účelem obezřetnostního dohledu, zůstanou důvěrné. V tomto rozhodnutí je rovněž upřesněno, že tento režim důvěrnosti se uplatní bez ohledu na to, že se na banku vztahoval program řešení krize.

247    V druhém napadeném rozhodnutí ECB vysvětlila stran informací o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech, že jejich zpřístupnění by vedlo aktéry na trhu ke spekulaci ohledně likvidity Banco Santander a její potřeby financování, což by mohlo vést k neodůvodněnému finančnímu tlaku.

248    Ve třetím napadeném rozhodnutí ECB konstatovala, že požadované informace se týkají jednak obchodního postavení Banco Santander na trhu a jednak jejích aktiv a pasiv a zpřístupnění těchto informací by mohlo mít negativní dopad na obchodní zájmy Banco Popular a Banco Santander. ECB byla konkrétně toho názoru, že vyhodnocení toho, jaký vliv má likvidita Banco Popular, na financování a provozní strukturu její dceřiné společnosti, Banco Popular Portugal, je z obchodního hlediska citlivé a mohlo by vést k neodůvodněné spekulaci ohledně finanční situace a likvidity skupiny. Uvedené rozhodnutí mimoto uvádí, že režim služebního tajemství se použije bez ohledu na to, že jedna banka již řešením krize prošla.

249    ECB tedy mohla mít právoplatně za to, že informace, ke kterým odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, mohly v okamžiku přijetí napadených rozhodnutí konkrétně a skutečně poškodit zájmy Banco Popular nebo Banco Santander. Skutečnost, že napadená rozhodnutí obsahují pouze velmi stručné odůvodnění toho, proč bylo možné takové poškození zájmů předpokládat, ačkoli byl na Banco Popular použit nástroj k řešení krize, na tomto konstatování nic nemění.

250    S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout první část vycházející z toho, že zpřístupnění požadovaných informací by nepoškodilo zájmy Banco Popular nebo Banco Santander.

2)      K druhé části vycházející z toho, že zpřístupnění požadovaných dokumentů neohrožuje řádné fungování systému obezřetnostního dohledu

251    Před posouzením argumentů předložených žalobkyní je třeba připomenout konstatování uvedená v bodech 157 až 162 výše.

252    Jak správně tvrdí Komise, na posouzení, které musí ECB provést v rámci uplatnění druhé podmínky stanovené v rozsudku Baumeister, je třeba použít judikaturu, podle níž má ECB široký prostor pro uvážení pro účely určení, zda by zpřístupnění určitých informací mohlo ohrozit veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258. Posouzení rizika ohrožení řádného fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize totiž odpovídá posouzení rizika ohrožení veřejného zájmu.

253    V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 159 výše ostatně má posouzení otázky, zda by zpřístupnění některých dokumentů ohrozilo ochranu řádného fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize, které provádí ECB, komplexní a choulostivý charakter, který si žádá mimořádnou míru obezřetnosti.

254    Kritéria zakotvená Soudním dvorem v rozsudku Baumeister za účelem posouzení ohrožení řádného fungování systému kontroly činnosti investičních podniků, která se použijí obdobně v kontextu obezřetnostního dohledu a řešení krize, jsou navíc velmi obecná, jak vyžaduje judikatura uvedená v bodě 160 výše.

255    Z toho vyplývá, že přezkum legality, který Tribunál v tomto rámci provádí, se omezuje na přezkum vymezený judikaturou citovanou v bodě 161 výše a dodržení povinnosti uložené ECB odůvodnit právně dostačujícím způsobem svá rozhodnutí má v podstatě o to zásadnější význam (v tomto ohledu viz bod 162 výše).

256    V projednávané věci ECB v prvním napadeném rozhodnutí uvedla, že dokument obsahující informace o denním zůstatku vkladů Banco Popular je součástí správního spisu k průběžnému dohledu nad společností Banco Popular, jakož i závěrečné analýzy selhání či pravděpodobného selhání Banco Popular.

257    Ve druhém napadeném rozhodnutí ECB uvedla, že žalobkyně nezpochybnila analýzu provedenou v rozhodnutí LS/PT/2017/66 ze dne 11. srpna 2017, podle níž dokument s názvem „Emergency liquidity Assistance from Banco de España“ ze dne 5. června 2017 obsahuje informace o likviditě a kapitálových poměrech Banco Popular. Dále vysvětlila, že jí Banco Popular tyto informace poskytla v kontextu průběžného obezřetnostního dohledu.

258    Pokud jde o úplné znění posouzení FOLTF, jakož i dokumentaci předloženou Banco Popular týkající se zejména jejího kapitálu, likvidity a dalších podmínek k tomu, aby nadále měla povolení k činnosti, ECB ve třetím napadeném rozhodnutí vysvětlila, že tyto dokumenty jsou součástí správních spisů k průběžnému obezřetnostnímu dohledu a postupu pro posouzení FOLTF. Podle ECB jsou tyto správní spisy vedeny v rámci plnění úkolů ECB jakožto příslušného orgánu dohledu, které jsou stanoveny v nařízení č. 1024/2013.

259    Ve všech třech napadených rozhodnutích přitom ECB dále uvedla, že při plnění úkolů, které jí svěřuje nařízení č. 1024/2013, je vázána povinností zachovat služební tajemství. V této souvislosti upřesnila použitelná právní ustanovení, jakož i obsah povinnosti zachovávat služební tajemství a uvedla, že výjimky z této povinnosti se v projednávaném případě neuplatní.

260    ECB na základě toho dospěla k závěru, že zpřístupnění důvěrných informací, které jsou výsledkem obezřetnostního dohledu, by mohlo ohrozit jak přímo dotčenou úvěrovou instituci, tak celý bankovní systém, neboť banky by se již nemohly spoléhat na to, že informace, které poskytly ECB v rámci obezřetnostního dohledu, zůstanou důvěrné.

261    V prvním a třetím napadeném rozhodnutí ECB v této souvislosti odkázala na rozsudky ze dne 11. prosince 1985, Hillenius (110/84, EU:C:1985:495, bod 27), a ze dne 12. listopadu 2014, Altmann a další (C‑140/13, EU:C:2014:2362, body 31 až 33). ECB v nich rovněž uvedla, že řešení krize nezměnilo postavení Banco Popular jako subjektu, nad nímž je vykonáván dohled, a režim důvěrnosti tedy pro ni platí i nadále.

262    ECB tak poskytla vysvětlení týkající se údajné potřeby ochrany, když tvrdila, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by ohrozilo zejména bankovní systém obecně.

263    Tento závěr není argumenty žalobkyně vyvrácen.

264    Argument žalobkyně, podle kterého je odůvodnění generické a šablonovité, musí být odmítnut. V této souvislosti je třeba zohlednit skutečnost, že může být nemožné uvést důvody odůvodňující odepření přístupu ke každému dokumentu, v projednávaném případě ke každé informaci v dokumentech, a neodhalit současně obsah tohoto dokumentu nebo jeho podstatné části a potažmo tím zbavit výjimku jejího základního účelu. V projednávané věci by úplnější a individualizovanější popis obsahu požadovaného dokumentu mohl z důvodu, že se na něj vztahují výjimky týkající se veřejného zájmu na řádném fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize, ohrozit důvěrnost informací, které mají zůstat důvěrné (obdobně viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, EU:T:2005:143, bod 84).

265    Dále je třeba odmítnout argument, že zpřístupnění takových informací, jako jsou poměry likvidity, v žádném případě nevytváří precedens, podle něhož bude tento druh informací v budoucnu na trhu zveřejňován, neboť řešení krize Banco Popular bylo výjimečné.

266    Žalobkyni se totiž nepodařilo zpochybnit posouzení ECB, podle něhož by zpřístupnění některých informací mohlo narušit vzájemnou důvěru mezi ECB a institucemi, na něž dohlíží, nezbytnou pro mechanismus obezřetnostního dohledu. Skutečnost, že řešení krize zůstává výjimečným nástrojem a některé informace získala ECB pouze výjimečně, v tomto ohledu nemá vliv na riziko, že se jiné instituce již nebudou moci spoléhat na to, že informace, které mohou ECB v budoucnu poskytnout v rámci obezřetnostního dohledu, zůstanou důvěrné.

267    Podle judikatury ostatně platí, že unijní orgán může vycházet z hypotetického jednání subjektů působících na trhu a z důsledků, jaké by toto jednání mohlo mít na budoucí intervence (obdobně viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Versorgungswerk der Zahnärztekammer Schleswig-Holstein v. ECB, T‑376/13, EU:T:2015:361, bod 78).

268    ECB proto mohla platně vycházet z rizika, že dojde ke spekulaci subjektů na trhu na základě údajů o likviditě Banco Popular před řešením její krize, neboť tyto údaje lze důvodně předvídatelným způsobem považovat za informace, které mohou vyvolat spekulace, a ohrozit tak řádné fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize.

269    Na základě výše uvedených úvah je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zastávala názor, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by mohlo ohrozit řádné fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krizí.

270    Je tedy třeba zamítnout druhou část vycházející z toho, že zveřejnění požadovaných informací neohrožuje řádné fungování systému obezřetnostního dohledu a řešení krize.

271    Je tudíž třeba dospět k závěru, že požadované dokumenty, k nimž ECB odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, obsahují důvěrné informace ve smyslu čl. 53 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 3 směrnice 2014/59.

3.      Ke třetí výtce vycházející z toho, že se na požadované dokumenty vztahují výjimky stanovené v čl. 53 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2013/36 a v čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59

272    V rámci třetí výtky žalobkyně tvrdí, že ustanovení čl. 53 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2013/36 a čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59 opravňují ECB ke zpřístupnění požadovaných dokumentů v rámci soudního řízení nebo pro účely soudního řízení. Z teleologického výkladu uvedených ustanovení konkrétně vyplývá, že výjimka z důvěrnosti je dána, pokud je přístup k požadovaným dokumentům nezbytný pro výkon práva na účinnou soudní ochranu v rámci soudního řízení, které souvisí s jednáním orgánu nebo instituce Unie.

273    Žalobkyně dodává, že podle judikatury je k posouzení důvěrnosti informace nutné poměřit legitimní zájmy, které brání jejímu zpřístupnění, s obecným zájmem. Zvláštnosti projednávané věci, a sice skutečnost, že bývalí akcionáři Banco Popular si přejí znát okolnosti, za kterých proběhlo řešení krize Banco Popular, přitom podle ní jsou důvodem pro zpřístupnění požadovaných informací. V tomto ohledu je podle žalobkyně zásadní zohlednit to, že podala k Tribunálu žalobu na neplatnost (zapsanou do rejstříku pod číslem T‑628/17) proti programu řešení krize a žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti (zapsanou do rejstříku pod číslem T‑714/17). Informace požadované v rámci projednávané věci požaduje pouze za účelem jejich použití jako důkazů v rámci obou těchto žalob.

274    Žalobkyně zdůrazňuje, že konkrétně potřebuje znát problémy s likviditou, které vedly k řešení krize Banco Popular, ale že posouzení FOLTF i program řešení krize byly v tomto ohledu zcenzurovány. Přístup k těmto údajům by jí umožnil předložit důkazy na podporu svého argumentu, že co do likvidity Banco Popular nebyla její situace dostatečně závažná na to, aby bylo rozhodnuto o řešení krize, a problémy s likviditou souvisely s prohlášeními předsedkyně SRB.

275    ECB, podporovaná Komisí a Banco Santander, argumenty žalobkyně zpochybňuje.

276    V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Soudní dvůr v bodě 30 rozsudku ze dne 13. září 2018, Buccioni (C‑594/16, dále jen „rozsudek Buccioni“, EU:C:2018:717), uvedl, že zvláštní případy, kdy všeobecný zákaz zpřístupnění důvěrných informací, které mají k dispozici příslušné orgány, stanovený v čl. 53 odst. 1 směrnice 2013/36 výjimečně nebrání jejich sdělení nebo použití, jsou v této směrnici taxativně uvedeny. Soudní dvůr kromě toho v bodě 37 téhož rozsudku upřesnil, že výjimky z všeobecného zákazu zpřístupňovat důvěrné informace stanovené směrnicí 2013/36 musí být vykládány striktně.

277    Totéž konstatování se obdobně uplatní na výjimku ze zákazu zpřístupňování informací stanovenou v čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59.

278    Argumenty žalobkyně je tedy třeba posoudit ve světle těchto zásad.

279    Pokud jde o čl. 53 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2013/36, toto ustanovení stanoví, že pokud byl na úvěrovou instituci vyhlášen konkurs nebo nařízena likvidace, lze v občanském soudním řízení sdělit důvěrné informace, které se nedotýkají třetích osob účastnících se pokusu o záchranu úvěrové instituce.

280    V projednávané věci přitom, jak správně tvrdí ECB, na Banco Popular nebyl prohlášen konkurs, ani nebyla nařízení její likvidace. Z programu řešení krize naopak vyplývá, že jeho cílem bylo konkrétně převedení činností Banco Popular na Banco Santander. Tento převod umožnil Banco Popular nadále fungovat za obvyklých tržních podmínek jako člen skupiny Santander.

281    Z nařízení č. 806/2014 ostatně vyplývá, že tento předpis stanoví použití nástroje k řešení krize na subjekt v selhání právě proto, aby bylo zabráněno likvidaci v běžném insolvenčním řízení.

282    Před přijetím opatření k řešení krize musí tedy SRB v souvislosti s posouzením podmínky, zda je řešení krize ve veřejném zájmu, stanovené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nařízení č. 806/2014, posoudit zejména to, zda řešení krize subjektu v selhání není vhodnější než jeho likvidace. V tomto ohledu se v bodě 58 odůvodnění nařízení č. 806/2014 uvádí, že v případě, kdy likvidace subjektu v selhání by mohla ohrozit finanční stabilitu, přerušit poskytování základních služeb a ohrozit ochranu vkladatelů, je ve veřejném zájmu použít nástroje k řešení krize.

283    Po přijetí opatření k řešení krize v souladu s čl. 15 odst. 1 písm. g), čl. 20 odst. 16 a čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 dále musí posouzení provedené nezávislým znalcem porovnat zacházení, jehož se dostalo akcionářům a věřitelům v rámci řešení krize, s tím, jak by s nimi bylo zacházeno, kdyby subjekt v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatření k řešení krize vstoupil do běžného insolvenčního řízení. Pokud se zjistí, že akcionáři a věřitelé získali v rámci řešení krize menší úhradu svých pohledávek, než by obdrželi v rámci běžného insolvenčního řízení, měli by mít v zásadě nárok na odškodnění.

284    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba konstatovat, že insolvenční řízení má podstatně odlišnou povahu a cíle než řešení krize a analogické použití čl. 53 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2013/36 na subjekt, který je předmětem řešení krize, je tedy vyloučeno.

285    Takové analogické použití uvedeného ustanovení by bylo rovněž v rozporu se zásadami připomenutými v bodě 276 výše, podle nichž jsou výjimky z všeobecného zákazu zpřístupňovat důvěrné informace stanovené směrnicí 2013/36 taxativní a musí být vykládány striktně.

286    Z toho vyplývá, že výjimka stanovená v čl. 53 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2013/36 se v projednávaném případě neuplatní.

287    Co se dále týče výjimky ze zásady zachovávání služebního tajemství stanovené v čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59, toto ustanovení stanoví, že se použije, aniž je dotčeno vnitrostátní právo upravující poskytování informací pro účely soudních řízení v trestních nebo občanskoprávních věcech.

288    Jak přitom správně uvádí ECB, žalobkyně neuvedla žádné ustanovení vnitrostátního práva, které by vyžadovalo zpřístupnění požadovaných dokumentů.

289    Článek 84 odst. 6 směrnice 2014/59 se mimoto týká výjimečného zpřístupnění důvěrných informací v rámci vnitrostátních řízení. Žalobkyně přitom nepopírá, že její žádosti o přístup byly motivovány záměrem podat žalobu k Tribunálu.

290    Z toho vyplývá, že výjimka stanovená v čl. 84 odst. 6 směrnice 2014/59 se v projednávaném případě neuplatní.

291    Argumenty žalobkyně nemohou tento závěr zpochybnit.

292    Zaprvé musí být zamítnut argument žalobkyně, podle kterého se pravidlo o důvěrnosti nepoužije, jestliže žadatel předloží přesné a shodující se nepřímé důkazy, na jejichž základě se lze domnívat, že se jeví jako relevantní pro potřeby probíhajícího soudního řízení v občanské či obchodní věci nebo pro zahájení řízení. Žalobkyně na podporu tohoto argumentu odkazuje na rozsudek Buccioni. Je přitom třeba uvést, že na rozdíl od projednávané věci se věc, ve které byl vydán rozsudek Buccioni, týkala úvěrové instituce, jejíž likvidace byla nařízena (rozsudek Buccioni, bod 17). Jak přitom bylo uvedeno v bodech 281 až 285 výše, čl. 53 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2013/36 nelze aplikovat široce, neboť jinak by byla porušena zásada striktního výkladu výjimek ze zásady důvěrnosti, kterou sám Soudní dvůr připomněl v bodě 37 rozsudku Buccioni.

293    V každém případě nelze přístup zastávaný v rozsudku Buccioni aplikovat na projednávanou věc. V bodech 38 a 40 tohoto rozsudku je totiž uvedeno, že žadatel o přístup k důvěrným informacím musí předložit přesné a shodující se nepřímé důkazy, na jejichž základě se lze domnívat, že se požadované informace ukáží jako relevantní pro účely občanského soudního řízení, které probíhá nebo má být zahájeno a jehož předmět musí žadatel konkrétně identifikovat. Takový přístup by vedl k aplikaci článku 6 rozhodnutí 2004/258, který stanoví, že žadatel o přístup nemusí svou žádost odůvodnit, contra legem. Neexistence povinnosti prokázat jakýkoliv zájem na žádosti o přístup k dokumentu představuje jeden ze základních kamenů úpravy přístupu k dokumentům, který podle ustálené judikatury neumožňuje, aby bylo se žadateli o přístup k informacím zacházeno diferencovaně v závislosti na jejich zvláštních zájmech nebo potřebách (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, EU:T:2005:143, body 50 až 56, a ze dne 6. července 2006, Franchet a Byk v. Komise, T‑391/03 a T‑70/04, EU:T:2006:190, bod 82).

294    Jak navíc správně tvrdí ECB, pokud je dokument zpřístupněn v návaznosti na žádost podanou v rámci úpravy přístupu veřejnosti k dokumentům, stává se tento dokument veřejným erga omnes. V rozsudku Buccioni přitom Soudní dvůr rozhodl, že za podmínek uvedených v bodě 38 tohoto rozsudku mohou příslušné orgány zpřístupnit důvěrné informace pro potřeby občanského soudního řízení, které probíhá nebo má být zahájeno, „přičemž tyto informace nesmějí být použity mimo takové řízení“. Rozhodnutí 2004/258, konkrétně jeho článek 9, který se zabývá přístupem k dokumentům na základě žádosti, však neumožňuje poskytnout osobě z řad veřejnosti přístup k dokumentu a zároveň jí uložit, aby tento dokument neposkytla jiným osobám. Taková možnost by byla v rozporu s duchem a logikou uvedeného rozhodnutí, jelikož v případě, že se uplatní výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené v článku 4 téhož rozhodnutí, je přístup k uvedenému dokumentu jednoduše odepřen (obdobně viz usnesení ze dne 7. března 2013, Henkel a Henkel France v. Komise, T‑64/12, nezveřejněné, EU:T:2013:116, bod 47).

295    Zadruhé, podpůrně uplatňovaný argument žalobkyně směřující k tomu, aby jí Tribunál poskytl přístup k dotčeným dokumentům ve formě závazku důvěrnosti kromě toho, že naráží na úvahy související s povahou úpravy přístupu veřejnosti k dokumentům připomenutou v bodě 293 výše, přehlíží rovněž to, že podle článku 104 jednacího řádu nemůže být dokument, k němuž orgán odepřel přístup a který byl předmětem dokazování, předán ostatním účastníkům řízení. Cílem tohoto pravidla je zabránit tomu, aby se žaloba podaná k Tribunálu stala bezpředmětnou v důsledku předání dotyčného dokumentu žadateli o přístup k dokumentu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 39). Přístup ve formě závazku důvěrnosti, jak jej navrhuje žalobkyně, kromě toho představuje jeden ze způsobů, které jednací řád stanoví pro předložení a použití informací, kterými disponuje jeden z účastníků řízení před Tribunálem v rámci téhož řízení.

296    Zatřetí žalobkyně nemůže tvrdit, že skutečnost, že se některé výjimky ze zásady důvěrnosti použijí z důvodu, že před vnitrostátními soudy probíhá řízení, nebrání uplatnění těchto výjimek v rámci projednávaného sporu před Tribunálem, což podle ní vede k absurdní situaci, kdy vnitrostátní soudy mohou mít přístup k dokumentům unijních orgánů, zatímco Tribunál nikoli. Z důvodů uvedených v bodě 295 výše totiž Tribunálu nepřísluší, aby v rámci řízení o přístupu k dokumentům nařídil zpřístupnění dokumentu, k němuž mu byl přístup odepřen, žalobkyni. Dále je třeba uvést, že i když se režim provádění důkazů před unijními soudy liší od režimu před vnitrostátními soudy, neznamená to, že je neúplný. Článek 89 a následující jednacího řádu totiž stanoví, že Tribunál může v rámci sporu navrhnout nebo nařídit předložení dokumentu jedním z účastníků sporu. Tribunál dále může na základě článku 24 statutu Soudního dvora Evropské unie požádat orgány, instituce nebo jiné subjekty, které nejsou účastníky sporu, o veškeré informace, které považuje za žádoucí pro účely projednání sporu. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, má Tribunál stejně jako vnitrostátní soudy k dispozici všechny nezbytné prostředky, aby získal přístup k dokumentům týkajícím se obezřetnostního dohledu a aby řádně provedl dokazování ve věci, která mu byla v této oblasti předložena.

297    Začtvrté ani judikatura, kterou žalobkyně cituje v bodech 38 a 39 žaloby na podporu svého argumentu, že zvláštnosti projednávané věci odůvodňují vzhledem k různým dotčeným zájmům zpřístupnění požadovaných informací, nevyvrací konstatování učiněná v rámci analýzy třetí výtky. Rozsudky ze dne 9. června 2010, Éditions Jacob v. Komise (T‑237/05, EU:T:2010:224, bod 90), a ze dne 24. května 2011, NLG v. Komise (T‑109/05 a T‑444/05, EU:T:2011:235, bod 140), se totiž týkají uplatnění zásady zachování služebního tajemství Komisí v kontextu práva hospodářské soutěže. V těchto dvou rozsudcích Tribunál upřesnil, že povinnost zachovávat služební tajemství nemá takový dosah, aby odůvodňovala obecné a abstraktní odepření přístupu k dokumentům obsahujícím obchodní informace o dotčených podnicích. Posouzení důvěrnosti informace si tak žádá poměření zájmů, které brání jejich zpřístupnění, s obecným zájmem, podle něhož má činnost unijních orgánů probíhat při co nejširším dodržování zásady otevřenosti.

298    Tato judikatura tak není na projednávanou věc přenositelná.

299    ECB totiž podléhá v kontextu obezřetnostního dohledu a řešení krize úvěrových institucí pravidlům primárního a sekundárního práva, která Soudní dvůr vyložil v rozsudcích Baumeister a Buccioni. Podle těchto rozsudků ukládá čl. 53 odst. 1 směrnice 2013/36 jakožto obecné pravidlo povinnost zachovávat služební tajemství (rozsudky Baumeister, bod 33, a Buccioni, bod 29). V této souvislosti Soudní dvůr stanovil podmínky, za nichž jsou některé informace považovány za důvěrné, a na které se tedy vztahuje povinnost zachovat služební tajemství. Jsou-li tyto podmínky splněny, může se na dotčené informace, tak jako v projednávaném případě, vztahovat čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, a k tomu, aby k nim ECB mohla odepřít přístup, není třeba poměřovat různé zájmy.

300    Zadruhé, jak správně zdůrazňuje ECB, judikatura citovaná žalobkyní se týkala věcí, v nichž se použije čl. 4 odst. 2 nařízení 1049/2001, který na rozdíl od čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 stanoví, že mají být dotčené zájmy poměřovány.

301    S ohledem na výše uvedené je třeba třetí výtku zamítnout.

302    Je tedy třeba konstatovat, že požadované dokumenty obsahují důvěrné informace (viz bod 271 výše), a vzhledem k tomu, že výjimky ze zásady důvěrnosti nejsou použitelné, mohla ECB napadená rozhodnutí oprávněně založit na čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258. První žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

303    Z výše uvedeného zaprvé vyplývá, že pokud jde o informace o likviditě Banco Popular a jejích kapitálových poměrech, druhé napadené rozhodnutí je po právní stránce podloženo důvody v něm uvedenými, které se týkají výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.

304    Zadruhé, pokud jde o dokumenty, k nimž byl odepřen přístup v rámci třetího napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí je po právní stránce podložené důvody v něm uvedenými, které se týkají výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.

305    Zatřetí, pokud jde o nabídnuté záruky, druhé napadené rozhodnutí je po právní stránce podloženo důvody v něm uvedenými, které se týkají výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážce rozhodnutí 2004/258 (viz bod 170 výše).

306    Z těchto konstatování vyplývá, že i když byl přístup k dokumentům a informacím uvedeným v bodech 303 až 305 výše odepřen i na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258, není již třeba rozhodovat o opodstatněnosti třetího žalobního důvodu vycházejícího z porušení tohoto ustanovení. Třetí žalobní důvod musí být totiž v každém případě zamítnut jako irelevantní, neboť k tomu, aby napadená rozhodnutí byla po právní stránce opodstatněná, stačí, aby jedna z výjimek, které ECB uplatnila za účelem odepření přístupu k požadovaným dokumentům, byla uplatněna oprávněně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, Bronckers v. Komise, T‑166/19, EU:T:2020:557, bod 78 a citovaná judikatura).

F.      Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 47 Listiny

307    Na podporu čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že ECB porušila článek 47 Listiny, jelikož odepření přístupu podle napadených rozhodnutí, jí znemožnilo přístup k dokumentům, z nichž ECB vycházela při rozhodování o řešení krize Banco Popular. Žalobkyně má za to, že existuje ustálená judikatura, podle níž si účinná soudní ochrana ve smyslu článku 47 Listiny žádá, aby dotčená osoba měla možnost seznámit s důvody rozhodnutí, které vůči ní bylo přijato. Žalobkyně má dále za to, že s ohledem na zásadu kontradiktornosti, která je nedílnou součástí práva na procesní obranu, mají účastníci řízení právo seznámit se se všemi důkazy a vyjádřeními předloženými soudu za účelem ovlivnění jeho rozhodnutí a projednat je. S ohledem na tyto skutečnosti se žalobkyně domnívá, že přijetí správního aktu, který jednotlivcům bere majetek na základě dokumentů, s nimiž se nemohli seznámit, porušuje jejich základní právo na účinnou soudní ochranu.

308    Žalobkyně připouští, že z obecného pravidla o přístupnosti dokumentů v určitých řízeních existuje výjimka, je-li odepření přístupu vedeno naléhavými důvody týkajícími se bezpečnosti státu. Trvá však na tom, že v projednávané věci tomu tak není. Dodává, že požadované dokumenty se týkají konkrétní skutečnosti, a sice likvidity Banco Popular v okamžiku řešení její krize.

309    Žalobkyně má dále za to, že čl. 53 odst. 1 směrnice 2013/36, jakož i článek 84 směrnice 2014/59 umožňují šíření důvěrných informací v občanském, obchodním nebo trestním řízení v případě selhání úvěrových institucí na vnitrostátní úrovni. V tomto ohledu upřesňuje, že je třeba mít za to, že tyto výjimky ze zásady důvěrnosti jsou rovněž použitelné na řízení před unijním soudem na základě článku 47 Listiny.

310    A na konec žalobkyně tvrdí, že kvalifikace požadovaných dokumentů jako důvěrných je každopádně nepřiměřená a nesplňuje podmínky stanovené v článku 52 Listiny.

311    ECB, podporovaná v tomto ohledu Komisí a Banco Santander, s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

312    Článek 47 Listiny v prvním pododstavci stanoví právo na účinné prostředky nápravy před soudem a ve druhém pododstavci právo na spravedlivý proces.

313    Podle ustálené judikatury práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby dotyčný měl možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se ho týká, buď přečtením samotného rozhodnutí, nebo na základě sdělení těchto důvodů na jeho žádost, aniž je dotčena pravomoc příslušného soudu požadovat jejich sdělení od dotčeného orgánu, aby mu bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, jakož i k tomu, aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality dotčeného rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 100 a citovaná judikatura; Rozsudek ze dne 3. února 2021, Ramazani Shadary v. Rada, T‑122/19, nezveřejněný, EU:T:2021:61, bod 50).

314    V projednávaném případě jsou jedinými rozhodnutími, která ECB přijala vůči žalobkyni, tři napadená rozhodnutí. Žalobkyně se přitom mohla seznámit s odůvodněním těchto rozhodnutí a mohla je napadnout u Tribunálu projednávanou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU, což dokládá, že má právo na účinnou soudní ochranu.

315    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v bodě 73 žaloby, ECB „nerozhodla o řešení krize Banco Popular“, ale v rámci posouzení FOLTF prohlásila, že se tato úvěrová instituce nachází v selhání nebo je její selhání pravděpodobné ve smyslu čl. 18 odst. 4 nařízení č. 806/2014. Toto posouzení FOLTF má povahu přípravného aktu, jehož cílem je umožnit SRB přijmout rozhodnutí o řešení krize Banco Popular (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. května 2019, ABLV Bank v. ECB, T‑281/18, EU:T:2019:296, bod 36). Posouzení FOLTF tedy jako takové v každém případě nemělo závazné právní účinky, jimiž by mohly být dotčeny zájmy žalobkyně tím, že by podstatným způsobem měnilo její právní postavení, neboť tuto situaci mohlo změnit pouze přijetí a programu řešení krize a jeho vstup v platnost, jakož i uplatnění nástrojů k řešení krize ve smyslu čl. 22 odst. 2 nařízení č. 806/2014.

316    Pro případ, že by bylo třeba tento žalobní důvod chápat v tom smyslu, že žalobkyně ve skutečnosti tvrdí, že bylo porušeno její právo na účinnou soudní ochranu z důvodu, že neznala dokumenty, které sloužily jako základ pro přijetí rozhodnutí, jež vedlo k převedení činnosti Banco Popular na Banco Santander, tj. rozhodnutí výkonného zasedání SRB SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017 o programu řešení krize Banco Popular, je třeba připomenout, že toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou na neplatnost, kterou žalobkyně podala k Tribunálu ve věci T‑628/17.

317    Judikatura týkající se práva na účinnou soudní ochranu přitom nevyžaduje, aby ECB v rámci žádosti podané na základě rozhodnutí 2004/258 zpřístupnila určité dokumenty, o nichž žadatelé o přístup tvrdí, že je potřebují k přípravě žaloby na neplatnost rozhodnutí přijatého jiným orgánem. Toto konstatování vyplývá z charakteristik režimu přístupu k dokumentům zavedeného rozhodnutím 2004/258.

318    Zaprvé článek 1 rozhodnutí 2004/258 stanoví, že předmětem tohoto rozhodnutí je vymezit, za jakých podmínek může veřejnost podávat žádosti o přístup k dokumentům v držení ECB. Cílem rozhodnutí 2004/258 tedy není upravit otázky týkající se důkazů, které mají být předloženy účastníky řízení v rámci soudního řízení (obdobně viz rozsudky ze dne 14. května 2019, Commune de Fessenheim a další v. Komise, T‑751/17, EU:T:2019:330, bod 123, a ze dne 30. ledna 2020, CBA Spielapparate- und Restaurantbetrieb v. Komise, T‑168/17, nezveřejněný, EU:T:2020:20, bod 74).

319    Zadruhé, podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2004/258 jsou osobami oprávněnými k přístupu k dokumentům ECB „všichni občané Unie a všechny fyzické a právnické osoby, které mají bydliště nebo sídlo v členském státě“. Účelem rozhodnutí 2004/258 tedy není stanovit pravidla určená k ochraně zvláštního zájmu, který by mohla mít určitá osoba na přístupu k dokumentu (obdobně viz rozsudky ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 43; Ze dne 30. ledna 2020, CBA Spielapparate- und Restaurantbetrieb v. Komise, T‑168/17, nezveřejněný, EU:T:2020:20, bod 74, a ze dne 6. února 2020, Compañía de Tranvías de la Coruña v. Komise, T‑485/18, EU:T:2020:35, bod 80).

320    Zatřetí je třeba připomenout, že pokud je dokument zpřístupněn v návaznosti na žádost o přístup podanou na základě rozhodnutí 2004/258, stává se tento dokument veřejným erga omnes v tom smyslu, že tento dokument bude moci být předán jiným žadatelům a právo na přístup k němu má každý. Takový účinek erga omnes by přitom zjevně překračoval meze legitimních zájmů účastníka řízení, který se chce dovolávat svého práva na účinnou soudní ochranu za účelem vyšetření jiné věci před Tribunálem (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 1. září 2015, Pari Pharma v. EMA, T‑235/15 R, EU:T:2015:587, bod 71).

321    Otázka, zda určitá osoba potřebuje určitý dokument pro přípravu žaloby na neplatnost, spadá do přezkumu této žaloby (obdobně viz rozsudky ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, EU:T:2005:143, bod 55, a ze dne 26. května 2016, International Management Group v. Komise, T‑110/15, EU:T:2016:322, bod 57). Žalobní důvod vycházející z porušení článku 47 Listiny by tedy žalobkyně mohla případně užitečně uplatnit až v rámci žaloby proti rozhodnutí, kterým byl přijat program řešení krize Banco Popular, a sice ve věci T‑628/17. Jak správně připomínají ECB a Komise, Tribunál bude moci v rámci této věci využít zvláštní a úplný režim pro předkládání a používání dokumentů stanovený jeho jednacím řádem (v tomto ohledu viz bod 296 výše).

322    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že ECB neporušila článek 47 Listiny. Čtvrtý žalobní důvod musí být v důsledku toho zamítnut.

323    S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit druhé napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž odepírá přístup k výsledku hlasování v Radě guvernérů ECB obsaženému v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů ECB, a ve zbývající části žalobu zamítnout.

 V.      K nákladům řízení

324    Podle čl. 134 odst. 2 jednacího řádu platí, že je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ECB a žalobkyně měly v projednávané věci částečně úspěch i neúspěch, je namístě rozhodnout, že ECB ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení a že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení ECB.

325    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.

326    Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. V projednávané věci je důvodné rozhodnout, že Banco Santander, která do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECB, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) LS/MD/17/406 ze dne 7. listopadu 2017 se zrušuje v rozsahu, v němž odepírá přístup k výsledku hlasování v Radě guvernérů ECB obsaženému v zápise z 447. zasedání Rady guvernérů ECB.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Aeris Invest Sàrl ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení vynaložených ECB.

4)      ECB ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení.

5)      Evropská komise a Banco Santander, SA ponesou vlastní náklady řízení.

Collins

Kreuschitz

Csehi

De Baere

 

      Steinfatt

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. října 2021.

Podpisy


*–      Jednací jazyk: španělština.