Žaloba podaná dne 18. září 2008 - Bank Melli Iran v. Rada

(Věc T-390/08)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bank Melli Iran (Teheran, Iran) (zástupce: L. Defalque, advokát)

Žalovaná: Rada Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit článek 4 část B přílohy rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, v rozsahu, v němž se použije na Bank Melli Iran, její dceřinné společnosti a pobočky;

podpůrně rozhodnout o tom, že se, na základě článku 241 ES, na toto řízení nepoužijí čl. 15 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 nařízení Rady 423/2007 ze dne 19. dubna 2007;

v každém případě uložit Radě náhradu veškerých nákladů řízení v souladu s čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci žalobkyně navrhuje zrušení Rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu¹, v rozsahu, v němž je žalobkyně uvedena na seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje byly zmrazeny na základě uvedeného ustanovení.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje sedm důvodů vycházejících z:

-    porušení podstatných náležitostí Smlouvy ES, jejich prováděcích pravidel, zneužití pravomoci, jakož i nedodržení čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP², jelikož napadené rozhodnutí bylo přijato při nedodržení zásady jednomyslnosti stanovené v čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP;

-    podpůrně z výhrady protiprávnosti čl. 15 odst. 2 nařízení č. 423/2007³, která stanoví hlasování kvalifikovanou většinou;

-    porušení zásady rovného zacházení v rozsahu, v němž Rada zmrazila finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně, aniž by použila takové opatření na ostatní íránské banky nacházející se ve stejných podmínkách;

-    porušení zásady proporcionality tím, že Rada zmrazila finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně, ačkoliv rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1803 (2008) pouze žádala státy, aby prokázaly obezřetnost, pokud jde o aktivity finančních institucí usazených na jejich území prováděné ve spojení s bankami se sídlem v Íránu, včetně žalobkyně;

-    porušení práv na obranu, práva být vyslechnut a práva na účinnou soudní ochranu v rozsahu, v němž i) rezoluce 1803 (2008) požadoval po státech, aby prokázaly obezřetnost, a ii) žalobkyně nebyla uvedena v předchozích rezolucích Rady bezpečnosti Organizace spojených národů [rezoluce 1737 (2006) a rezoluce 1747 (2007)] ; krom toho žalobkyni nebyly sděleny vytýkané skutečnosti;

-    porušení základního práva na respektování vlastnictví;

-    porušení čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 v rozsahu, v němž byla Rada povinna uvést individuální a konkrétní důvody svého rozhodnutí vzhledem k pouhé povinnosti obezřetnosti uvedené v rezoluci 1803 (2008) a vzhledem k zacházení s jinými íránskými bankami;

-    porušení pravomocí Společenství, jelikož zmrazení finančních prostředků a hospodářských fondů představuje kvazi-trestní sankci, a to tím spíše, že se nejednalo o provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, protože rezoluce 1803 (2008) takové opatření nestanoví.

____________

¹ - Úř. věst. L 163, s. 29.

² - Společný postoj Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 61, s. 49).

³ - Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).