ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

26. března 2014

Věc F‑8/13

CP

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředník – Vedoucí oddělení – Zkušební období – Nepotvrzení ve funkci vedoucího oddělení – Přeřazení na jinou než vedoucí funkci – Vnitřní předpisy Parlamentu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, podle kterého CP podal tuto žalobu znějící jednak na zrušení rozhodnutí ze dne 23. března 2012, ve kterém Evropský parlament nepotvrdil CP ve funkci vedoucího oddělení, jednak na náhradu újmy vzniklé v důsledku protiprávnosti tohoto rozhodnutí.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 23. března 2012, ve kterém Evropský parlament nepotvrdil CP ve funkci vedoucího oddělení a přeložil jej na Generální ředitelství pro vnitřní politiky Unie, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené CP.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Žaloba směřující proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Účinek – Podání žaloby k soudu proti napadenému aktu – Podmínka – Odůvodnění zamítavého rozhodnutí, které se musí shodovat s napadeným aktem

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců – Přeřazení – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Služební zájem – Přeřazení vedoucího oddělení, který nepodal uspokojivé výkony, na jinou než vedoucí funkci – Přípustnost

(Služební řád, čl. 7 odst. 1 a článek 51)

3.      Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení přeložením – Zkušební období – Sestavení plánu dalšího postupu v případě, že se úředník potýká s potížemi – Povinnost účasti dotčené osoby na vypracování plánu – Povinnost administrativy rychle jednat při vzniku potíží

(Služební řád, články 21 a 21a; vnitřní předpisy Evropského parlamentu týkající se potvrzení ve funkci vedoucího oddělení, ředitele a generálního ředitele)

4.      Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení přeložením – Zkušební období – Stanovení cílů, kterých má být dosaženo, na začátku hodnotícího období – Nedodržení – Důsledek – Zrušení hodnocení

(Služební řád, článek 43; vnitřní předpisy Evropského parlamentu týkající se potvrzení ve funkci vedoucího oddělení, ředitele a generálního ředitele)

5.      Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotčenou osobu před přijetím aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení – Rozsah – Použití na přeřazení

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)

6.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců – Přeřazení – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotčeného zaměstnance – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, čl. 7 odst. 1)

1.      Návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají v případě, kdy jako taková nemají samostatný obsah, ten účinek, že se Soudu pro veřejnou službu předkládá akt, proti němuž byla podána stížnost.

Postup před zahájením soudního řízení se nicméně, s ohledem na jeho samotný účel, kterým je umožnit administrativě přezkum jejího rozhodnutí, vyvíjí, takže v rámci systému prostředků nápravy, který je stanoven v článcích 90 a 91 služebního řádu, může být administrativa, třebaže stížnost zamítne, vedena k tomu, že změní důvody, na jejichž základě přijala napadený akt. Pokud však odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti na tuto stížnost pouze odpovídá, je zkoumána legalita původního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, a to s přihlédnutím k odůvodnění obsaženému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

(viz body 18 a 21)

Odkazy:

Soudní dvůr: 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8

Soud prvního stupně: 6. dubna 2006, Camόs Grau v. Komise, T‑309/03, bod 43

Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, body 55 až 60

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2010, Angulo Sánchez v. Rada, F‑67/09, bod 70; 28. března 2012, BD v. Komise, F‑36/11, bod 47

2.      Orgán oprávněný ke jmenování má pravomoc přeřadit úředníky ve služebním zájmu přímo na základě čl. 7 odst. 1 služebního řádu, aniž by tato pravomoc byla podmíněna přijetím prováděcích pravidel; bylo by přitom v rozporu s tímto zájmem ponechat na vedoucím místě úředníka, který například neprokázal odpovídající způsobilost pro jeho obsazení.

Uvedený orgán tedy může přeřadit vedoucího oddělení, který nepodal uspokojivé výkony, na jinou než vedoucí funkci přímo na základě čl. 7 odst. 1 služebního řádu.

Výše uvedené krom toho nelze zpochybnit článkem 51 služebního řádu. Tento článek se totiž vztahuje na zvláštní situaci úředníka, který na základě několika postupných hodnotících zpráv prokazuje odbornou nezpůsobilost, a kvůli tomu mu hrozí propuštění, zařazení do nižší platové třídy nebo přeřazení do nižší funkční skupiny se zachováním platové třídy, či bez něj. Tento článek se tak týká jiné situace, než je situace vedoucího oddělení, kterému v případě nezpůsobilosti nehrozí žádné z těchto opatření.

(viz body 31 až 33)

3.      Vnitřní předpisy orgánu, podle kterých hodnotitelé a úředník sestaví ve zkušebním období na pohovoru plán dalšího postupu, musí být vykládány ve světle zásady nadřízenosti, jejíž dosah je upřesněn v článcích 21 a 21a služebního řádu a podle níž má nadřízený obyčejně pravomoc prosadit svoji vůli proti vůli svých podřízených. V případě neshody proto o obsahu plánu dalšího postupu rozhoduje konečný hodnotitel. Účast dotčeného úředníka na vypracování plánu je ovšem zdůvodněna tím, že je nezbytné, aby tento plán přiměřeně zohlednil jeho potíže a odpovídal jeho potřebám. Plán dalšího postupu by tudíž nemohl plnit svoji roli, pokud by uvedenému úředníkovi nebylo umožněno podílet se na jeho přijetí. V případě, že se takové vnitřní předpisy neomezují pouze na slyšení dotčeného úředníka, ale stanoví, že se tento úředník s hodnotiteli podílí na vypracování plánu dalšího postupu, jedná se o skutečnost, která musí být považována za významnou. Tento formální požadavek není dodržen, je-li plán sestaven hodnotiteli a poté, co o něm hodnotitelé rozhodli, je úředníkovi pouze oznámen.

Navíc, i když vnitřní předpisy stanoví, že postup vedoucí k sestavení plánu dalšího postupu může být zahájen kdykoliv, vyplývá z nich, že plán nelze sestavit na poslední chvíli. V těchto předpisech se totiž uvádí, že postup vedoucí k sestavení plánu ve zkušebním období musí být bezodkladně zahájen v případě potíží a ve zbývajících měsících musí pokračovat a že orgán oprávněný ke jmenování musí být pravidelně informován o vývoji situace, přičemž je zjevné, že cílem je zabezpečit užitečný účinek tohoto plánu. Z takového ustanovení tedy vyplývá, a to tím spíše je-li vykládáno ve světle povinnosti jednat s náležitou péčí, že hodnotitelé musí při vzniku potíží bez prodlení jednat.

(viz body 46 a 48)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. května 1991, Interhotel v. Komise, C‑291/89, bod 17; 7. května 1991, Oliveira v. Komise, C‑304/89, bod 21

Soud prvního stupně: 23. března 2000, Gogos v. Komise, T‑95/98, bod 53

4.      Důvod existence zkušebního období, které je stanoveno pro nové vedoucí oddělení orgánu, je dosti podobný důvodu, kvůli němuž je stanovena zkušební doba pro nové úředníky. Stejně tak hodnocení na konci zkušební doby se dosti podobá pravidelnému hodnocení uvedenému v článku 43 služebního řádu. Aby přitom zkušební doba měla význam, musí probíhat za obvyklých podmínek. Existují-li nadto pravidla, podle kterých musí být úředníkovi na začátku hodnotícího období stanoveny cíle, pak porušení těchto pravidel je zásadní povahy a odůvodňuje zrušení sporného hodnocení.

Pokud tak z vnitřních předpisů orgánu vyplývá, že rozhodnutí o potvrzení či nepotvrzení v postavení vedoucího oddělení musí být výsledkem hodnocení týkajícího se celého zkušebního období s přihlédnutím ke konkrétním cílům stanoveným pro toto období, okolnost, že dotčená osoba nesplnila plán dalšího postupu, v žádném případě nemůže uvedené rozhodnutí odůvodnit, a to i pokud byl tento plán sestaven protiprávně a opožděně.

Za dokument stanovící cíle úředníka kromě toho nemůže být sám o sobě považován dokument popisující náplň práce, jelikož tyto dvě kategorie dokumentů mají odlišné cíle a charakteristiky.

(viz body 57, 58, 65 a 75)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. listopadu 1994, Correia v. Komise, T‑568/93, bod 34; 28. listopadu 2007, Vounakis v. Komise, T‑214/05, bod 43

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sundholm v. Komise, F‑42/06, body 39 až 41; 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, bod 65; 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑71/08, body 56 až 60; 12. května 2011, AQ v. Komise, F‑66/10, body 68 a 88

5.      Opatření přeřazení není přijímáno v řízení zahájeném vůči dotčenému úředníkovi a za těchto podmínek se úředník nemůže dovolávat povinnosti orgánu respektovat jeho právo na obhajobu jako takové. Nicméně právo na obhajobu zajisté zahrnuje, i když je širší, procesní právo všech osob na slyšení před tím, než je vůči nim přijato individuální opatření, které je nepříznivě ovlivňuje.

Právo být slyšen v každém řízení této povahy přitom představuje základní zásadu unijního práva zakotvenou v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, tedy v ustanovení, které zaručuje právo na řádnou správu. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čtvrtého bodu odůvodnění preambule Listiny základních práv Evropské unie je cílem Listiny posílit ochranu základních práv jejich zřetelnějším vyjádřením. Podobně jako v případě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je účelem této Listiny chránit práva nikoliv teoretická nebo iluzorní, ale práva konkrétní a skutečně existující.

(viz body 79 až 81)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. listopadu 2012, M., C‑277/11, body 81 až 83; 18. července 2013, Komise v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, body 98 a 99

Soud pro veřejnou službu: 5. prosince 2012, Z v. Soudní dvůr, F‑88/09 a F‑48/10, body 144 až 147, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑88/13 P

6.      Povinnost jednat s náležitou péčí ukládá orgánu při přeřazení úředníka, aby provedl účinný, úplný a podrobný přezkum situace s přihlédnutím ke služebnímu zájmu a k zájmu dotčeného úředníka, který je případně vyjádřen v připomínkách tohoto úředníka k informacím, které jsou mu předloženy.

V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud je administrativa nadána širokou posuzovací pravomocí, soudní přezkum, i když má omezený rozsah, vyžaduje, aby orgány byly schopny prokázat, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci, která předpokládá zohlednění všech relevantních skutečností a okolností situace.

(viz body 82 a 83)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, bod 122; 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, bod 34

Tribunál Evropské unie: 14. listopadu 2013, ICdA a další v. Komise, T‑456/11, bod 46

Soud pro veřejnou službu: 11. července 2007, Wils v. Parlament, F‑105/05, bod 75; 23. října 2013, D’Agostino v. Komise, F‑93/12, bod 57, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑670/13 P