Věc T‑125/16
Firma Léon Van Parys NV
proti
Evropské komisi
„Celní unie – Dovozy banánů pocházejících z Ekvádoru – Dodatečný výběr dovozního cla – Žádost o prominutí dovozního cla – Rozhodnutí přijaté v návaznosti na zrušení předchozího rozhodnutí Tribunálem – Přiměřená lhůta“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 11. prosince 2017
1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Posouzení těchto účinků podle podstaty aktu
(Článek 263 SFEU)
2. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k vydání deklaratorního rozsudku – Nepřípustnost
(Článek 263 SFEU)
3. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Dosah – Rozhodnutí, v němž nemusí být nutně převzaty tytéž důvody, jaké jsou uvedeny ve zrušeném aktu
(Článek 266 SFEU)
4. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Přijetí opatření k výkonu rozsudku – Přiměřená lhůta – Kritéria pro posouzení
(Článek 266 SFEU)
5. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Opětovné zahájení řízení ve fázi konstatované protiprávnosti – Přípustnost
(Článek 266 SFEU)
6. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Částečné zrušení rozhodnutí Komise týkajícího se žádosti o prominutí dovozního cla – Povinnost přijmout nové rozhodnutí – Dosah
(Článek 266 SFEU; nařízení Komise č. 2454/93, článek 907)
7. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Přijetí opatření k výkonu rozsudku – Přiměřená lhůta – Částečné zrušení rozhodnutí Komise týkajícího se žádosti o prominutí dovozního cla – Opožděné přijetí nového rozhodnutí – Porušení zásady přiměřené lhůty – Důsledky
(Článek 266 SFEU; nařízení Komise č. 2454/93, článek 907)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 41)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 44)
3. Článek 266 SFEU zavazuje orgán, jehož akt byl zrušen, pouze v míře nezbytné k zajištění splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku. V tomto smyslu uvedené ustanovení dotyčnému orgánu ukládá zabránit tomu, aby jakýkoliv akt, který má nahradit zrušený akt, byl stižen stejnými protiprávnostmi, jaké byly shledány v uvedeném rozsudku. Orgány však mají široký prostor pro uvážení, aby rozhodly o prostředcích, které je třeba použít k vyvození důsledků z rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o zrušení nebo neplatnosti, přičemž tyto prostředky musí být slučitelné s výrokem dotčeného rozsudku a s odůvodněním, kterým je nezbytně podepřen.
Dotyčný orgán je totiž oprávněn použít důvod, který považuje za nejrelevantnější pro odůvodnění svého rozhodnutí, aniž by mu případné pochybení při volbě tohoto důvodu mohlo bránit v použití jiného důvodu, který by mohl uplatnit ve zrušeném aktu. V tomto ohledu skutečnost, že důvod nebyl uplatněn v rámci zrušeného aktu, nijak orgánu nebrání v tom, aby ho uplatnil v rozhodnutí, které má daný akt nahradit, jelikož autor zrušeného aktu může v novém rozhodnutí uplatnit jiné důvody, než na kterých založil své první rozhodnutí.
(viz body 49, 59 a 60)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 51)
5. S výjimkou případů, kdy bylo konstatovanou protiprávností postiženo celé řízení, mohou dotyčné orgány za účelem přijetí aktu, jehož účelem je nahrazení předchozího zrušeného nebo neplatného aktu, opětovně zahájit řízení ve fázi, kdy k této protiprávnosti došlo.
(viz bod 52)
6. Po částečném zrušení rozhodnutí Komise, jímž bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí dovozního cla, unijním soudem je Komise pro odstranění konstatované protiprávnosti nucena přezkoumat písemnosti ve spisu a přijmout nové rozhodnutí o uvedené žádosti. Přitom musí přihlížet ke všem skutkovým a právním okolnostem známým v okamžiku přijetí aktu. Povinnost Komise připravit rozhodnutí s veškerou řádnou péčí a přijmout rozhodnutí na základě všech informací, které by mohly mít dopad na výsledek, plyne zejména ze zásady řádné správy, zásady legality a zásady rovného zacházení. Za těchto okolností nelze Komisi vytýkat, že měla za to, že je třeba pokračovat v šetření a doplnit spis.
Kromě toho nelze platně tvrdit, že Komise má po částečném zrušení prvního rozhodnutí s účinky ex tunc pouze pět dnů na přijetí rozhodnutí o žádosti o prominutí k tomu, aby dodržela prekluzivní lhůtu devíti měsíců stanovenou v článku 907 nařízení č. 2454/93, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, jímž se vydává celní kodex Společenství. Devítiměsíční lhůta stanovená uvedeným ustanovením totiž není použitelná v rámci řízení znovuzahájeného podle článku 266 SFEU.
(viz body 54–56 a 62)
7. Porušení zásady přiměřené lhůty obecně neodůvodňuje zrušení rozhodnutí přijatého na konci správního řízení. Nedodržení zásady přiměřené lhůty totiž ovlivňuje platnost správního řízení pouze tehdy, pokud nadměrně dlouhá doba trvání tohoto řízení může mít dopad na samotný obsah rozhodnutí, jež je jeho výsledkem.
V tomto ohledu je sice pravda, že daný systém, a zejména devítiměsíční lhůta stanovená článkem 907 nařízení č. 2454/93, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, se na Komisi v rámci řízení zahájeného podle článku 266 SFEU již nevztahuje. To však nic nemění na tom, že Komise tím, že rozhodnutí, které má nahradit zrušené rozhodnutí, přijme mimo rámec přiměřené lhůty, nerespektuje záruky stanovené nařízením č. 2454/93 a připraví dotčenou osobu o užitečný účinek uvedeného nařízení, možnost obdržet rozhodnutí ve stanovené lhůtě, jakož i záruku kladného vyřízení žádosti v případě, že na ni není v této lhůtě odpovězeno.
Komise proto tím, že rozhodnutí, které má nahradit zrušené rozhodnutí, přijme 34 měsíců po vyhlášení zrušujícího rozsudku, porušuje zásadu přiměřené lhůty, což představuje důvod pro zrušení posledně uvedeného rozhodnutí.
(viz body 82 a 91–93)