ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
8. června 2011
Věc T‑20/09 P
Evropská komise
v.
Luigi Marcuccio
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Invalidní důchod – Žaloba, která byla v prvním stupni prohlášena za částečně opodstatněnou z důvodu nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí – Článek 78 služebního řádu – Odchod do důchodu z důvodu invalidity – Výbor pro otázky invalidity“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F‑41/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑339 a II‑A‑1‑1851, jehož předmětem je zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F‑41/06) se zrušuje v rozsahu, v němž Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 30. května 2005, na jehož základě L. Marcuccio odešel do důchodu z důvodu invalidity a byl mu přiznán invalidní důchod, dále v rozsahu, v němž Komisi uložil povinnost zaplatit L. Marcucciovi částku 3 000 eur, a konečně v rozsahu, v němž rozdělil náklady řízení v závislosti na uvedeném zrušení a uložení povinnosti (body 1, 2, 4 a 5 výroku tohoto rozsudku). Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Soudní přezkum – Rozsah – Meze
(Služební řád úředníků, článek 78)
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Pravomoc Tribunálu – Přezkum rozsahu povinnosti odůvodnit napadené rozhodnutí
(Článek 253 ES; služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec)
3. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Rozhodnutí vydané v souvislosti známé adresátovi
(Článek 253 ES; služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec)
4. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Přiměřená náhrada nemajetkové újmy
(Služební řád úředníků, článek 91)
5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum Tribunálu týkající se posouzení skutkového stavu a důkazů – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Statut Soudního dvora, příloha I článek 11)
1. V případě použití článku 78 služebního řádu má unijní soud pravomoc zkoumat, zda je stanovisko výboru pro otázky invalidity v souladu s právními předpisy, tedy zda obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž jsou založeny závěry v něm obsažené, a zda existuje srozumitelná souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž tento výbor dospěl.
Soudní přezkum souladu složení a fungování těchto výborů s právními předpisy, jakož i posudků, které vydávají, je logickým důsledkem neexistujícího soudního přezkumu vlastního posouzení lékařských otázek, která musejí být považována za konečná, pokud byla přijata za podmínek, které jsou v souladu s právem. Vzhledem k tomu, že účelem ustanovení týkajících se lékařské komise a výboru pro otázky invalidity je svěřit lékařským odborníkům konečné posouzení všech otázek lékařského charakteru, musí být nicméně prostřednictvím soudního přezkumu zajištěna ochrana dotyčných úředníků.
(viz body 45 a 54)
Odkazy: Soudní dvůr 4. října 1991, Komise v. Gill, C‑185/90 P, Recueil, s. I‑4779, bod 4; Tribunál 27. února 1992, Plug v. Komise, T‑43/89, Recueil, s. II‑367, bod 75; Tribunál 23. března 1993, Gill v. Komise, T‑43/89 RV, Recueil, s. II‑303, bod 36; Tribunál 21. března 1996, Otten v. Komise, T‑376/94, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑401, bod 47; Tribunál 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, Recueil FP, s. I‑A‑113 a II‑497, bod 43, a citovaná judikatura; Tribunál 23. listopadu 2004, O v. Komise, T‑376/02, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1595, bod 29
2. Otázka rozsahu povinnosti uvést odůvodnění představuje právní otázku, která podléhá přezkumu ze strany Tribunálu v rámci řízení o kasačním opravném prostředku. Při přezkumu legality rozhodnutí musí totiž Tribunál v tomto rámci nutně zohlednit skutečnosti, na jejichž základě dospěl Soud pro veřejnou službu k závěru, že odůvodnění bylo dostatečné či nikoli.
(viz bod 62)
Odkazy: Soudní dvůr 20. listopadu 1997, Komise v. V, C‑188/96 P, Recueil, s. I‑6561, bod 24
3. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato.
(viz bod 68)
Odkazy: Tribunál 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada, T‑390/08, Sb. rozh. s. II‑3967, bod 82, a citovaná judikatura
4. Zrušení protiprávního aktu může samo o sobě představovat přiměřenou a v zásadě dostačující nápravu veškeré nemajetkové újmy, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, která je oddělitelná od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen, a která nemůže být tímto zrušením zcela napravena.
Konstatování trvalé invalidity, která je považována za úplnou a která dotyčné osobě brání ve výkonu služebních povinností odpovídajících pracovnímu místu v jeho funkčním zařazení ve smyslu článku 78 služebního řádu, spočívá na úvahách čistě lékařského charakteru vyjádřených lékařskými odborníky v průběhu řízení o invaliditě. Toto konstatování představuje objektivní a neutrální popis zdravotního stavu dotyčné osoby, který je z hlediska každého především zcela nezávislý na její vůli či úmyslu. S výjimkou zvláštních okolností nepředstavuje tedy tento popis sám o sobě negativní posouzení dotyčné osoby.
Toto konstatování v napadeném rozhodnutí proto neobsahuje negativní posouzení schopností úředníka, takže zrušení tohoto rozhodnutí představuje samo o sobě přiměřenou a dostatečnou nápravu veškeré nemajetkové újmy způsobené tímto aktem.
(viz body 73, 75 a 76)
Odkazy: Tribunál 18. září 2002, Puente Martín v. Komise, T‑29/01, Recueil FP, s. I‑A‑157 a II‑833, bod 65; Tribunál 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, Sb. VS s. I‑A‑2‑129 a II‑A‑2‑609, bod 131, a citovaná judikatura
5. Jedině soud prvního stupně je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy z písemností ve spise, které mu byly předloženy, vyplývá věcná nesprávnost těchto zjištění, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu soudem prvního stupně, s výhradou zkreslení jemu předložených důkazů, tak nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Tribunálem. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.
(viz body 81 a 82)
Odkazy: Soudní dvůr 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise, C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 72; Soudní dvůr 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C‑551/03 P, Sb. rozh. s. I‑3173, bod 54; Soudní dvůr 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, bod 108; Tribunál 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑37 a II‑B‑1‑267, body 60 a 61, a citovaná judikatura, a bod 62