Věc T‑355/13
easyJet Airline Co. Ltd
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh letištních služeb – Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Článek 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 – Vyřízení věci orgánem pro hospodářskou soutěž členského státu – Zamítnutí stížnosti z důvodu přednosti – Rozhodnutí orgánu pro hospodářskou soutěž, který vyvodil závěry v oblasti práva hospodářské soutěže, ze šetření vedeného z hlediska vnitrostátních právních předpisů použitelných v dotčeném odvětví – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 21. ledna 2015
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Rozhodnutí Komise o odložení věci – Posuzovací pravomoc Komise – Odůvodnění rozhodnutí o odložení věci – Rozsah – Soudní přezkum
(Články 101 SFEU, 102 SFEU a čl. 105 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 13 odst. 2)
2. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Rozhodnutí Komise odložit stížnost, kterou již vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž řešil a zamítl z důvodu přednosti – Soudní přezkum – Pravomoci unijního soudu a vnitrostátních soudů
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 13 odst. 2)
3. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Rozhodnutí Komise odložit stížnost, kterou již vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž řešil a zamítl z důvodu přednosti – Přípustnost
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 5 a čl. 13 odst. 2)
4. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Použití – Pravomoc vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž – Rozsah – Meze
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 5)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise odložit stížnost, kterou již vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž řešil a zamítl z důvodu přednosti – Rozhodnutí založené na závěrech rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž vycházejících ze šetření vedeného s ohledem na odvětvové právní předpisy – Přípustnost
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 2)
6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Použití vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž – Rozlišení mezi jednotlivými útvary vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž – Neexistence
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 13 odst. 2)
7. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Právo Komise zohlednit opatření přijatá vnitrostátními orgány
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, články 2 a 3)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 17–20, 69, 70, 72)
2. Předmětem soudního přezkumu rozhodnutí Komise založeného na čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003 je ověřit, že její rozhodnutí není založeno na věcně nesprávných skutkových zjištěních a že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu či zneužití pravomoci, když měla za to, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již stížnost řešil. Naproti tomu přezkum rozhodnutí orgánů pro hospodářskou soutěž členských států přísluší jen vnitrostátním soudům, které mají zásadní roli při uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže. Přezkum Tribunálu tak nesmí vést k posouzení opodstatněnosti rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž nebo řízení či metody, které tento orgán uplatnil, jež přísluší vnitrostátním soudům.
(viz body 20, 51)
3. Slovní spojení „stížnost […], kterou už řešil jiný orgán pro hospodářskou soutěž“, uvedené v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003 má velký rozsah, neboť může zahrnovat všechny případy stížnosti, které byly zkoumány jiným orgánem pro hospodářskou soutěž bez ohledu na výsledek, k němuž dospěl. Tento doslovný výklad je v souladu s obecnou strukturou tohoto nařízení, z níž vyplývá, že není důležitý výsledek šetření stížnosti uvedeným orgánem pro hospodářskou soutěž, nýbrž skutečnost, že se touto stížností tento orgán zabýval.
Kromě toho je tento výklad dle všeho v souladu s jedním z hlavních cílů nařízení č. 1/2003, kterým je zavedení účinného decentralizovaného systému uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže. Toto nařízení ukončilo předchozí centralizovaný režim a vytvořilo v souladu se zásadou subsidiarity větší propojení orgánů členských států pro hospodářskou soutěž, kterým svěřilo oprávnění provádět za tímto účelem unijní právo hospodářské soutěže. Účinkem opačného výkladu by byla skutečnost, že Komise by byla soustavně nucena zkoumat stížnost pokaždé, když orgán pro hospodářskou soutěž vyšetřil stížnost, avšak nepřijal jedno z rozhodnutí upravených v článku 5 a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Taková povinnost Komise by však znamenala, že by na Komisi byla přenesena pravomoc přezkoumávat rozhodnutí uvedených orgánů, kterou mají jen vnitrostátní soudy.
Z toho vyplývá, že Komise se může k zamítnutí stížnosti právem opřít o důvod vycházející ze skutečnosti, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu předtím zamítl tuto stížnost z důvodu přednosti.
(viz body 26–28, 33, 36, 37, 39, 40)
4. Rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž o zamítnutí stížnosti z důvodu přednosti je rozhodnutím přijatým na základě ustanovení čl. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003.
(viz body 32, 34)
5. Žádné ustanovení nařízení č. 1/2003 nezakazuje, aby se orgán pro hospodářskou soutěž členského státu při šetřeních, která vede za účelem posouzení dodržení unijních pravidel hospodářské soutěže, opřel o závěry, k nimž dospěl v rámci šetření provedeného z hlediska jiných vnitrostátních právních předpisů. K tomu, aby Komise zamítla stížnost na základě ustanovení čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003, se proto může právem opřít o důvod vycházející ze skutečnosti, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu předtím zamítl tuto stížnost poté, co byla předmětem šetření, v němž se opřel o závěry, k nimž dospěl v rámci šetření provedeného z hlediska jiných ustanovení vnitrostátního práva, za podmínky, že toto šetření bylo vedeno z hlediska pravidel unijního práva hospodářské soutěže.
(viz body 45, 46)
6. Ustanovení čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jakož i všechna ustanovení uvedeného nařízení, odkazují na orgán pro hospodářskou soutěž členského státu, aniž by rozlišovaly mezi jednotlivými útvary tohoto orgánu. Není tudíž relevantní znát složení útvarů, které zkoumaly stížnost žalobkyně založenou na právní úpravě odlišné od právní úpravy hospodářské soutěže, jelikož vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž zkoumal stížnost žalobkyně z hlediska práva hospodářské soutěže a z toho vyplývá, že uvedený orgán se právem mohl opřít o analýzu provedenou při vyřizování stížnosti založené na odlišné právní úpravě.
(viz bod 60)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 71)