Věc C-64/08

Trestní řízení

proti

Ernstu Engelmannovi

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Linz (Rakousko)]

„Volný pohyb služeb – Svoboda usazování – Vnitrostátní právní předpisy upravující systém koncesí k provozování hazardních her v kasinech – Udělování koncesí vyhrazené pouze akciovým společnostem se sídlem v tuzemsku – Udělení všech koncesí bez zajištění soutěže“

Shrnutí rozsudku

1.        Svoboda usazování – Omezení

(Články 43 ES a 46 ES)

2.        Volný pohyb služeb – Svoboda usazování – Vnitrostátní právní předpisy upravující systém koncesí k provozování her

(Články 43 ES a 46 ES)

1.        Článek 43 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které vyhrazují provozování hazardních her v hernách výlučně hospodářským subjektům, které mají své sídlo na území tohoto členského státu. Povinnost držitelů koncesí k provozování heren mít sídlo v tuzemsku představuje omezení svobody usazování ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož diskriminuje společnosti, které mají sídlo v jiném členském státě, a brání těmto společnostem provozovat herny na území dotyčného členského státu prostřednictvím obchodního zastoupení, organizační složky či dceřiné společnosti.

V tomto ohledu je třeba uvést, že aniž je nutné určovat, zda může cíl spočívající v umožnění účinné kontroly subjektů působících v odvětví hazardních her s cílem předcházet provozování těchto činností ke zločinným nebo podvodným účelům, spadat pod pojem veřejného pořádku, díky čemuž by dotčené omezení bylo slučitelné s právem Unie, postačí konstatovat, že kategorické vyloučení hospodářských subjektů, které mají sídlo v jiném členském státě, se jeví být nepřiměřeným, jelikož překračuje meze toho, co je nezbytné k boji proti kriminalitě. Existuje totiž vícero prostředků jak kontrolovat činnosti a účetnictví těchto hospodářských subjektů, jako například možnost požadovat vedení odděleného účetnictví pro každou hernu provozovanou stejným subjektem, které bude ověřováno externím auditorem, možnost systematického oznamování rozhodnutí přijatých orgány držitelů koncesí, jakož i možnost získávání informací o jeho vedoucích zaměstnancích nebo hlavních akcionářích. Kontroly lze navíc provádět v jakémkoli podniku usazeném v členském státě a sankce ukládat bez ohledu na to, kde se nachází místo bydliště jeho vedoucích zaměstnanců.

(viz body 32, 34–38, 40, výrok 1)

2.        Povinnost transparentnosti plynoucí z článků 43 ES a 49 ES, jakož i zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti brání tomu, aby veškeré koncese k provozování heren na území členského státu byly uděleny bez zajištění jakékoli soutěže.

I když nejsou za současného stavu práva Unie koncese na služby upraveny žádnou ze směrnic, kterými zákonodárce Unie upravil oblast veřejných zakázek, mají orgány veřejné moci, které takové koncese udělují, povinnost respektovat základní pravidla Smluv, a to především články 43 ES a 49 ES, jakož i povinnost transparentnosti, která z nich vyplývá. Uvedená povinnost transparentnosti, která se uplatňuje v případě, kdy by dotyčná koncese na služby mohla vzbudit zájem u podniku se sídlem v jiném členském státě, než ve kterém se koncese uděluje, ukládá orgánu veřejné moci, který tuto koncesi uděluje, aby ve prospěch každého potenciálního uchazeče zaručil odpovídající stupeň zveřejnění umožňující zpřístupnění koncesí na služby konkurentům, jakož i přezkum nestrannosti řízení o udělení, aniž nutně zahrnuje povinnost provést výběrové řízení.

Skutečnost, že vydání povolení k provozování heren není srovnatelné s koncesními smlouvami na služby, nemůže sama o sobě odůvodnit porušování požadavků, které vyplývají z článku 49 ES, zejména pak zásady rovného zacházení a povinnosti transparentnosti. Povinnost transparentnosti se proto jeví jako povinný předpoklad práva členského státu udělit povolení k provozování heren bez ohledu na způsob výběru subjektů, protože účinky takových udělení koncesí podnikům se sídlem v jiných členských státech, které by potenciálně mohly mít zájem vykonávat tuto činnost, jsou stejné jako účinky smlouvy o koncesi na služby.

(viz body 49–50, 52–53, 58, výrok 2)