Žaloba podaná dne 7. února 2007 - LIPOR v. Komise

(Věc T-26/07)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: LIPOR - Serviço Intermunicipalizado de Resíduos do Grande Porto (Gondomar, Portugalsko) (zástupci: P. Pinheiro, M. Gorjão-Henriques a F. Quintela, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

částečně zrušit jednak článek 1 rozhodnutí Komise K(06)5008 ze dne 17. října 2006 určeného Portugalskému státu v rozsahu, v němž má Komise za to, že celá podpora poskytnutá Fondem soudržnosti na základě rozhodnutí Komise č. K(93)3347/3 ze dne 7. prosince 1993, K(94)3721 konečné/3 ze dne 21. prosince 1994 a K(96)3923 konečné ze dne 17. prosince 1996, jež byla převzata do rozhodnutí K(98)2283/f ze dne 28. července 1998, má být považována za sníženou o 1 511 591 eur, jakož i rozhodnutí, kterým se dotčenému členskému státu nařizuje vrácení této částky;

pro porušení zásady proporcionality zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nařizuje finanční opravu ve výši 100 % ve vztahu ke smlouvám uzavřeným žalobkyní s IDAD (Instituto do Ambiente e Desenvolvimento, Institut pro životní prostředí a rozvoj) a v němž zmíněnému členskému státu nařizuje vrácení částky 458 683 eur;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyní;

podpůrně, částečně zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí pro porušení zásady proporcionality ve vztahu ke smlouvám uzavřeným žalobkyní s Hidroprojecto;

taktéž podpůrně a pro případ, že bude rozhodnuto, že Lipor vůbec nesplnil požadavky směrnice 92/50/EHS, prohlásit, že Komise porušila zásadu proporcionality, když stanovila finanční opravu ve vztahu k financování smluv uzavřených s Hidroprojecto na 100 %.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení, jakož i nedostatečného a nesprávného odůvodnění a porušení zásady proporcionality.

Pokud jde o smlouvu uzavřenou s Hidroprojecto v roce 1989, žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně posoudila význam části D této smlouvy.

Co se týče smlouvy uzavřené mezi stejnými subjekty v roce 1997, žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného posouzení, když nepochopila , že tyto smlouvy jsou zčásti provedením smlouvy z roku 1989 a zčásti rozšířením zmíněné smlouvy, které se ukázalo v průběhu projektu nezbytné. Kritizuje Komisi také za to, že měla za to, že smlouvy měly být zadány jako veřejné zakázky. Podle žalobkyně, i kdyby byly tyto smlouvy považovány za nezávislé na smlouvě z roku 1989 a překročily prahovou hodnotu pro zadání zakázky na základě řízení stanovených směrnicí 92/50, byla na ně použitelná výjimka stanovená v článku 11 této směrnice.

Pokud jde o smlouvy ze dne 28. března 1995 a ze dne 28. dubna 1995, jež byly také uzavřeny mezi stejnými subjekty, žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného posouzení, když je považovala za jednu smlouvu a za rozšíření smlouvy z roku 1989 a když došla k závěru, že zadání zakázky mělo předcházet otevřené řízení. Tvrdí, že ve skutečnosti se jedná o smlouvy uzavřené v různé dny. Jedna z nich byla uzavřena po provedení omezeného řízení a druhá nepřekročila prahovou hodnotu, na základě které by musela být uzavřena po provedení řízení stanovených ve směrnici. V každém případě obě smlouvy byly uzavřeny v souladu s portugalským právem, v době, kdy směrnice 92/50 ještě nebyla provedena do vnitrostátního práva.

Konečně, co se týče smluv uzavřených žalobkyní s IDAD v roce 1999, žalobkyně, přestože připouští, že Komise je mohla posoudit společně za účelem určení jejich příslušných hodnot a zda se na ně vztahují pravidla pro otevřené řízení, vysvětluje důvody, které vedly k uzavření oddělených smluv, a tvrdí, že IDAD je veřejnoprávní subjekt ve smyslu směrnice 92/50. Má za to, že Komise měla zohlednit tyto důvody pro posouzení, zda nařídí finanční opravu ve výši 100 %. Podle žalobkyně tato oprava porušuje zásadu proporcionality.

____________