STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MELCHIORA WATHELETA
přednesené dne 22. ledna 2015(1)
Věc C‑519/13
Alpha Bank Cyprus Ltd
proti
Senh Dau Si,
Alpha Panareti Public Ltd,
Susan Towson,
Stewart Cresswell,
Gillian Cresswell,
Julie Gaskell,
Peter Gaskell,
Richard Wernham,
Tracy Wernham,
Joanne Zorani,
Richard Simpson
[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Anotato Dikastirio Kyprou (Kypr)]
„Soudní spolupráce v občanských věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních – Nařízení (ES) č. 1393/2007 – Článek 8 – Odmítnutí přijmout písemnost – Požadavek doručení formuláře uvedeného v příloze II nařízení, který má seznámit adresáta s jeho právem odmítnout přijetí písemnosti – Platnost doručení v případě nepoužití formuláře – Možnost následného doručení prostřednictvím právního zástupce adresáta“
I – Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla předložena v rámci sedmi sporů týkajících se nevyrovnaných zůstatků hypotečního úvěru mezi Alpha Bank Cyprus Ltd (dále jen „Alpha Bank“), společnost vykonávající bankovní činnosti, a nabyvateli nemovitostí, jakož i Alpha Panareti Public Ltd, jinou společností, jež za tento úvěr ručila(2).
2. Tato žádost se týká výkladu článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000(3).
3. Článek 8 tohoto nařízení, nadepsaný „Odmítnutí přijmout písemnost“, stanoví, že adresát písemnosti musí být vyrozuměn „pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II [nařízení]“ o tom, že může odmítnout přijetí této písemnosti, pokud není vyhotovena v určitém jazyce nebo k ní není připojen překlad do určitého jazyka.
4. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká zejména povinné či nepovinné povahy tohoto jednotného formuláře a následků jeho nepoužití na doručení písemnosti.
II – Nařízení č. 1393/2007
5. Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Odmítnutí přijmout písemnost“, stanoví:
„1. Přijímající subjekt vyrozumí adresáta pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II o tom, že může odmítnout přijetí doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení nebo že může vrátit písemnost přijímajícímu subjektu do jednoho týdne od doručení, pokud není vyhotovena v jednom z následujících jazyků nebo k ní není připojen překlad do některého z těchto jazyků:
a) jazyk, kterému adresát rozumí, nebo
b) úřední jazyk přijímajícího členského státu nebo v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků místa doručení.
2. Pokud je přijímající subjekt uvědomen o tom, že adresát odmítá písemnost přijmout podle odstavce 1, neprodleně o tom uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím potvrzení uvedeného v článku 10 a vrátí žádost a písemnosti, jejichž překlad se vyžaduje.
3. Pokud adresát odmítne přijmout písemnost podle odstavce 1, lze provést opravné doručení písemnosti tak, že se adresátovi v souladu s ustanoveními tohoto nařízení doručí dotyčná písemnost spolu s překladem do jednoho z jazyků stanovených v odstavci 1. V takovém případě je datem doručení písemnosti datum, kdy je v souladu s právními předpisy přijímajícího členského státu doručena písemnost spolu s překladem. Má-li však být podle právních předpisů členského státu písemnost doručena v určité lhůtě, je datem, které je třeba vzít ve vztahu k žadateli v úvahu, datum doručení původní písemnosti určené podle čl. 9 odst. 2.
[…]“
III – Spor v původním řízení a předběžné otázky
6. Odpůrci v sedmi odvolacích řízeních u předkládajícího soudu jsou zaprvé nabyvatelé nemovitostí nacházejících se na území Kyperské republiky a zadruhé prodejce těchto nemovitostí, Alpha Panareti Public Ltd(4). Nemovitosti byly nabyty pomocí hypotečního úvěru poskytnutého společností Alpha Bank, která ke kyperským soudům podala žalobu na zaplacení nevyrovnaného zůstatku hypotečního úvěru proti nabyvatelům, jakož i proti prodejci, a sice společnosti Alpha Panareti Public Ltd, která za úvěr ručila.
7. Vzhledem k tomu, že nabyvatelé(5) měli trvalé bydliště v zahraničí, Alpha Bank se na základě jednostranného návrhu(6) domohla v každé z prvostupňových žalob usnesení, kterým se povolilo doručení mimo působnost soudu ověřené kopie návrhu na zahájení řízení(7) a přípisu připojeného k návrhu na zahájení řízení(8), jakož i jejich překladu (dále jen „sporné usnesení“). Každé z těchto sporných usnesení kromě toho stanovilo, že k doručení výše uvedených písemností dojde podle pravidel stanovených nařízením č. 1393/2007.
8. Každému z nabyvatelů v Anglii byly doručeny následující písemnosti:
– ověřená kopie návrhu na zahájení řízení a k němu připojený „přípis“ v řeckém a anglickém jazyce;
– ověřená kopie sporného usnesení pouze v řeckém jazyce a
– ověřená kopie čestného prohlášení překladatelky potvrzující, že překlad se shoduje s původními písemnostmi.
9. Odpůrci v každém ze sedmi sporů v prvním stupni prohlásili, že se dostaví k soudu s výhradou, přičemž podali návrh na zrušení či prohlášení neplatnosti sporných usnesení, jakož i samotných doručení. Tvrdili, že podle nařízení č. 1393/2007 a kyperského občanského soudního řádu měly být rovněž doručeny další písemnosti, a to pro každou žalobu:
– kopie jednostranného návrhu;
– překlad sporného usnesení do anglického jazyka;
– jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 v souladu s článkem 8 uvedeného nařízení a
– vysvětlující dopis k písemnostem, které měly být doručeny.
10. Alpha Bank před soudem prvního stupně tvrdila, že jelikož byli odpůrci seznámeni s existencí žaloby a jejím předmětem, jakož i se lhůtami, které se na ně vztahovaly, nemohli namítat vady doručení. Alpha Bank rovněž tvrdila, že návrhy odpůrců na prohlášení neplatnosti doručení sloužily pouze k průtahům v doručování.
11. Soud prvního stupně v každém z těchto sedmi sporů těmto návrhům vyhověl. Rozhodl, že nedoručení všech nezbytných písemností a překladů do anglického jazyka, zejména překlad sporných usnesení, představuje porušení kyperského občanského soudního řádu, jakož i nařízení č. 1393/2007 v rozsahu, v němž to zbavuje adresáta písemností možnosti seznámit se s jejich obsahem. Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že došlo k porušení tohoto nařízení v tom, že odpůrcům nebyl doručen jednotný formulář uvedený v příloze II téhož nařízení, který by je informoval o jejich právu odmítnout přijetí sporných usnesení v řeckém jazyce, jestliže k nim nebyl připojen požadovaný překlad do anglického jazyka. Soud prvního stupně na tomto základě prohlásil doručení návrhu na zahájení řízení a k němu připojený „přípis“, jakož i sporné usnesení v každém ze sporů za neplatné.
12. Alpha Bank se proti každému ze sedmi rozsudků odvolala k předkládajícímu soudu.
13. Předkládající soud samostatným rozsudkem rozhodl, že ta část sedmi rozsudků v prvním stupni, kterou bylo prohlášeno za neplatné doručení z důvodů porušení vnitrostátního práva, je stižena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, neboť tato opomenutí bylo možné za okolností sporů dotčených v původním řízení napravit v souladu s duchem nařízení (ES) č. 1393/2007. Podle tohoto soudu „[p]řes mnohé zjištěné nesrovnalosti ve způsobu provedení doručení z doručených písemností nevyplývá, že by tím byli odpůrci skutečně zkrácení na svých právech, neboť se dostavili k soudu včas“. Navíc odpůrci neupřesnili povahu tvrzeného zkrácení na svých právech ani – což je důležitější – důsledky, které by toto pro ně mohlo mít“.
14. Předkládající soud uvedl, že by doručení prohlásil za neplatné pouze v případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že doručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 je nezbytné v každém případě doručování podle uvedeného nařízení a že případné nedoručení tohoto formuláře nelze zhojit a je důvodem neplatnosti doručení jako celku.
15. Za těchto podmínek se Anotato Dikastirio Kyprou (Kypr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je doručení jednotného formuláře podle nařízení č. 1393/2007 nezbytné v každém případě, nebo jsou přípustné výjimky?
2) Pokud je doručení formuláře považováno za nezbytné v každém případě, je jeho nedoručení v daném případě důvodem neplatnosti doručení jako celku?
3) Je v případě záporné odpovědi možné v souladu s účelem nařízení č. 1393/2007 doručit danou písemnost právnímu zástupci žalovaných, kteří souhlasili s účastí v řízení s výhradou, který se vůči klientům zavázal písemnost přijmout, nebo je nutné přistoupit k novému doručení v souladu s postupem stanoveným v nařízení č. 1393/2007?“
IV – Řízení před Soudním dvorem
16. Alpha Bank, odpůrci, kyperská, německá, řecká, španělská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise předložili písemná vyjádření. Alpha Bank, odpůrci, kyperská, německá a španělská vláda, jakož i Komise přednesli ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne 27. listopadu 2014.
V – Analýza
A – K první předběžné otázce
1. Argumentace účastníků řízení
17. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba článek 8 nařízení č. 1393/2007 vykládat v tom smyslu, že přijímající subjekt(9) musí systematicky používat jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení při doručování adresátovi písemnosti, která má být doručena.
18. Odpůrci mají za to, že nařízení č. 1393/2007 neobsahuje žádnou výjimku z práva obdržet jednotný formulář upravený v příloze II tohoto nařízení. Poukazují na to, že zákonodárce Evropské unie úmyslně zavedl tento formulář, aby zajistil a chránil základní práva adresátů na informace a na spravedlivý proces. Alpha má naopak za to, že dotčený jednotný formulář není potřebný, byl-li návrh na zahájení řízení přeložen do jazyka přijímajícího subjektu.
19. Řecká vláda je názoru, že článek 8 ani žádný jiný článek nařízení č. 1393/2007 nestanoví výjimku, která by přijímajícímu subjektu umožňovala upustit od použití jednotného formuláře, jak ukládá čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení. Podle španělské vlády znění nařízení č. 1393/2007 neumožňuje žádnou pochybnost. Článek 8 totiž vyžaduje, aby k vyrozumění, které stanoví, došlo pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II uvedeného nařízení. Rakouská vláda je rovněž názoru, že doručení jednotného formuláře je vyžadováno v každém případě.
20. I když je podle názoru kyperské vlády použití jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 a priori povinné v každém případě doručování soudních písemností, Soudní dvůr v rozsudku Weiss und Partner (C‑14/07, EU:C:2008:264) patrně vytvořil výjimku z této obecné povinnosti, pokud byl adresát seznámen s obsahem doručované písemnosti.
21. Podle názoru Komise má dotčený jednotný formulář informativní účel a je vyžadován v případě, kdy je soudní písemnost doručována v jazyce, kterému odpůrce nerozumí. Z toho důvodu, byla-li písemnost doručena v jednom z jazyků uvedených v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007, ztrácí podle Komise jednotný formulář smysl a jeho použití není požadováno. Dodává, že v projednávaném případě by adresát neměl právo odmítnout přijetí písemnosti, kdyby byl jednotný formulář k doručovaným písemnostem připojen.
22. Podle názoru německé vlády má přijímající subjekt povinnost připojit jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 pouze tehdy, když písemnost ve smyslu čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení nebyla přeložena do jednoho z jazyků zmíněných v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení. Povinnost vyrozumění uložená v tomto čl. 8 odst. 1 totiž podle ní představuje povinnost „zvláštního přezkumu spočívající na přijímajícím subjektu“, který provádí vlastní ověření na základě odbornosti, kterou se vyznačuje jakožto orgán nebo soud. Tato vláda má v důsledku toho za to, že přijímající subjekt musí v každém jednotlivém případě ověřit, zda adresát uvedený v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007 musí být vyrozuměn o právu odmítnout přijetí písemnosti prostřednictvím jednotného formuláře. Podle jejího názoru představuje sporné usnesení písemnost ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007, neboť při neexistenci překladu nelze vyloučit, že její obsah je z procesního hlediska zásadní, což odůvodňuje samostatnou povinnost vyrozumění spočívající na přijímajícím subjektu na základě tohoto ustanovení.
2. Posouzení
23. Podle mého názoru je dosah článku 8 nařízení č. 1393/2007 jasný a jednoznačný. Použití jednotného formuláře uvedeného v příloze II tohoto nařízení je požadováno v každém případě doručování soudních písemností(10) bez výjimky, nezávisle na jazyce, v němž je vyhotovena doručovaná písemnost, a bez ohledu na to, zda je či není k této písemnosti připojen překlad(11).
24. Zaprvé znění(12) čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007 jasně a bezvýjimečně vyžaduje, aby přijímající subjekt použil dotčený formulář při doručování písemnosti, která má být doručena.
25. Článek 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007 tedy nestanoví možnost, že přijímající subjekt bude rozhodovat o tom, zda je či není použití tohoto formuláře nezbytné buď v závislosti na jazyku písemnosti, která má být doručena, nebo na jazycích, kterým rozumí adresát – informace, která mu v každém případě často není známa – nebo na úředních jazycích dotčeného členského státu či na existenci či nikoli připojeného překladu do těchto jazyků.
26. Věta vložená „pokud není vyhotovena v jednom z následujících jazyků nebo k ní není připojen překlad do některého z těchto jazyků“ totiž podmiňuje nikoli použití formuláře, nýbrž jen právo adresáta odmítnout písemnost.
27. Jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 musí být tudíž automaticky použit pro doručení písemnosti adresátovi, třebaže se může ukázat nadbytečným s ohledem například na jazykové schopnosti adresáta, nebo pokud je v určitém konkrétním případě doručovaná písemnost vyhotovena v úředním jazyce přijímajícího členského státu. Dodávám, že i v tomto posledně uvedeném případě nepředstavuje podle mého názoru systematická povinnost připojit tento formulář, který tvoří pouze jednu stránku, v úředním jazyce přijímajícího členského státu nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení bezdůvodný nepřiměřený požadavek.
28. Zadruhé jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 a s ním související povinnost použití představují inovaci ve vztahu k předcházejícímu nařízení, a sice nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech(13). Tato inovace podle mého názoru odráží vůli evropského zákonodárce zlepšit efektivitu a rychlost(14) zasílání soudních a mimosoudních písemností v členských státech při současném dodržování práv obhajoby uvedeného adresáta(15).
29. Povinné použití tohoto formuláře má za cíl zamezit nešťastným situacím, jako je situace v projednávaném případě, kdy se písemnost o jediné stránce, a sice ověřená kopie sporného usnesení pouze v řeckém jazyce, tedy nikoli v jazyce, kterému by odpůrci rozuměli (nebo mohli rozumět), nebo v úředním jazyce přijímajícího státu (angličtina), nachází v souboru písemností v řeckém jazyce, z nichž ke všem, vyjma sporného usnesení, je připojen překlad(16).
30. Podle mého názoru tedy přijímající subjekty nedisponují žádným prostorem pro uvážení při používání dotčeného formuláře(17). Autonomní a jednotný výklad nařízení č. 1393/2007 ostatně implikuje, že dotčený jednotný formulář musí být při doručování písemnosti, která má být doručena, systematicky připojován(18). Toto nařízení se totiž použije na všechny unijní členské státy(19), tedy na písemnosti, které mají být doručeny v možných více než 20 jazycích. Proto mám za to, že i z čistě praktického hlediska je pro přijímající subjekty nemožné, aby ověřovaly písemnosti, které mají být doručeny, jakož i existenci překladů ve všech případech.
31. Ve své zprávě ze dne 4. prosince 2013 Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálními výboru o používání nařízení č. 1393/2007(20) (dále jen „zpráva“) Komise zmiňuje nutnost používat jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení v případech, kdy je doručovaná písemnost vyhotovena v jazyce přijímajícího členského státu, a kdy tudíž adresát nemůže doručovanou písemnost platně odmítnout na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení. Zpráva uvádí, že připojení tohoto formuláře by v těchto případech mohlo adresáty vést mylně k domněnce, že písemnost mohou odmítnout.
32. Jsem však toho názoru, že jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 obsahuje zcela jasné údaje pro adresáta písemnosti, která má být doručena, a že jeho přesné znění nemůže nikoho uvést v omyl. Tento formulář totiž výslovně uvádí, že adresát může „odmítnout přijetí písemnosti, jestliže není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí, nebo v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení nebo k ní není připojen překlad do těchto jazyků“(21). Právo odmítnutí tedy nikterak nesouvisí s přítomností dotčeného jednotného formuláře(22).
33. S ohledem na tyto poznatky mám za to, že článek 8 nařízení č. 1393/2007 je třeba vykládat v tom smyslu, že použití jednotného formuláře uvedeného v příloze II uvedeného nařízení při doručování adresátovi písemnosti, která má být doručena, je vyžadováno v každém případě, bez výjimky a nezávisle jak na jazyce, v němž je vyhotovena doručovaná písemnost, tak na tom, zda je či není k této písemnosti připojen překlad do jazyka, kterému adresát rozumí nebo do úředního jazyka přijímajícího členského státu nebo v případě, že v tomto členském státě je několik úředních jazyků, do úředního jazyka nebo některého z úředních jazyků místa doručení.
B – K druhé a třetí předběžné otázce
34. Druhou a třetí otázkou, položenými pro případ, že na první otázku bude odpovězeno tak, jak navrhuji, se předkládající soud Soudního dvora táže, zda je nedoručení formuláře důvodem neplatnosti doručení písemnosti, která má být doručena, a dále na způsob zhojení vady spočívající v tomto opomenutí.
35. Nařízení č. 1393/2007 neupravuje právní důsledky, které vyplývají z nedoručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II uvedeného nařízení. A fortiori toto nařízení nestanoví, že je toto opomenutí důvodem neplatnosti doručení písemnosti, která má být doručena(23). Jelikož nařízení č. 1348/2000 mlčí o následcích doručení v jiném jazyce, než je některý z jazyků, které stanoví, stejně jako mlčí nařízení č. 1393/2007 o následcích nepoužití jednotného formuláře, poskytuje judikatura týkající se prvního z těchto dvou nařízení cenné informace k této otázce.
36. V bodě 51 rozsudku Leffler (C‑443/03, EU:C:2005:665) Soudní dvůr rozhodl, že pokud nařízení č. 1348/2000 (které nařízení č. 1393/2007 nahradilo) nestanoví důsledky určitých skutečností, přísluší vnitrostátnímu soudu, aby v zásadě použil vnitrostátní právo, přičemž musí dbát na to, aby zajistil plnou účinnost unijního práva. Soudní dvůr dodal, že taková neexistence úpravy v nařízení „může vést [vnitrostátní soud] k tomu, aby, pokud je to třeba, nepoužil vnitrostátní pravidlo, které tomu brání, nebo aby vyložil vnitrostátní pravidlo, které bylo stanoveno s ohledem pouze na čistě vnitrostátní situaci, tak, aby bylo použitelné na dotčenou přeshraniční situaci“(24).
37. Mimoto v bodě 65 téhož rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že aby byl zachován užitečný účinek nařízení, je nutné, aby vnitrostátní soud dbal na to, aby byla práva jednotlivých dotčených účastníků řízení chráněna co nejlépe a vyváženým způsobem(25).
38. Pokud jde o práva adresátů doručované písemnosti, z ustálené judikatury vyplývá, že cílů efektivity a rychlosti vytyčené nařízením č. 1393/2007 nemůže být dosaženo tak, že budou, ať již jakýmkoli způsobem, oslabena práva obhajoby těchto adresátů, která jsou odvozena od práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 47 druhém pododstavci Listiny základních práv Evropské Unie(26), což zejména znamená, že adresáti musí disponovat „dostatečným časem na přípravu své obrany“(27).
39. Pokud jde o práva odesílatele a cíle efektivity a rychlosti nařízení č. 1393/2007, jsem toho názoru, že nemohou být ohroženy z čistě formálních důvodů, které se nedotýkají práv obhajoby adresátů.
40. Tak by tomu bylo, kdyby nedoručení dotčeného jednotného formuláře vedlo k neplatnosti doručení písemnosti, která má být doručena, třebaže by bylo možné prokázat například to, že adresát této písemnosti rozumí jazyku, v němž je uvedená písemnost vyhotovena, nebo to, že je písemnost vyhotovena v úředním jazyce přijímajícího státu. V bodě 52 rozsudku Leffler (C‑443/03, EU:C:2005:665) Soudní dvůr hovoří ve srovnatelných případech o „odmítnutí [...], které je vedeno pouze snahou způsobit průtahy v řízení a je zjevně zneužívající povahy“(28).
41. Proto v případě nepřipojení jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 k doručované písemnosti, musí vnitrostátní soud(29) ověřit, zda tato písemnost byla vyhotovena v jazyce, kterému adresát rozumí, nebo v úředním jazyce přijímajícího státu(30).
42. Z bodu 9 tohoto stanoviska vyplývá, že odpůrci tvrdili, že v každém ze sedmi sporů v původním řízení jim nebyly doručeny některé písemnosti a některé předklady, i když tomu tak mělo být.
43. Je tedy třeba ještě prozkoumat pojem „doručovaná písemnost“, který nařízení č. 1393/2007 nedefinuje, ani nezmiňuje přílohy, jejichž počet a povaha se v jednotlivých právních řádech podstatně liší(31).
44. V bodě 73 rozsudku Weiss und Partner (C‑14/07, EU:C:2008:264) Soudní dvůr rozhodl, že v případě, že je doručovanou písemností, jako ve sporech v původním řízení, návrh na zahájení řízení, doručovaná písemnost nebo písemnosti musí adresátovi umožnit uplatnit jeho práva v rámci soudního řízení v odesílajícím státě, jednoznačně určit přinejmenším předmět a důvod návrhu, jakož i výzvu k účasti na soudním řízení(32). Soudní dvůr dále uvádí, že „[p]ísemnosti, které plní pouze důkazní funkci a nejsou nepostradatelné k tomu, aby bylo možno porozumět předmětu a důvodu návrhu, netvoří nedílnou součást návrhu na zahájení řízení“.
45. Doručení odpůrcům ověřené kopie návrhu na zahájení řízení v řeckém jazyce a v anglickém jazyce jim prima facie a s výhradou ověření předkládajícím soudem umožnilo jednoznačně určit předmět a důvod návrhu ve sporech v původním řízení.
46. Nicméně co se týče předvolání k soudnímu řízení, ve sporech v původním řízení patrně existuje významný rozdíl mezi lhůtou stanovenou v návrhu na zahájení řízení a ve sporném usnesení(33). Například v případě S. D. Si lhůta stanovená návrhem na zahájení řízení patrně činila 10 dní, zatímco lhůta stanovená sporným usnesením – které bylo doručeno pouze v řeckém jazyce – patrně činila 60 dní, což je podle tvrzení odpůrců uvedlo v omyl. Na jednání však nebylo zpochybňováno a ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá (potvrzení čehož přísluší předkládajícímu soudu), že v každém ze sporů v původním řízení je lhůta stanovená sporným usnesením stejná jako lhůta stanovená k němu připojeným „přípisem“(34). Tento „přípis“ byl přitom odpůrcům doručen jak v řeckém jazyce, tak v anglickém jazyce.
47. Pokud by na rozdíl od poznatků uvedených v bodech 45 a 46 tohoto stanoviska měl předkládající soud učinit závěr (quod non?), že nedoručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 a nepřipojení překladu sporného usnesení nebo nejistota o lhůtách pro dostavení se k soudu vskutku porušily práva obhajoby odpůrců, musí být tyto vady zhojeny co nejdříve(35) zasláním jednotného formuláře a chybějícího překladu podle podmínek doručování stanovených nařízením č. 1393/2007(36), což by automaticky potvrzovalo lhůtu pro dostavení se k soudu zmíněnou ve sporném usnesení.
48. V této souvislosti mám v souladu s vyjádřením španělské vlády za to, že je třeba v co největším možném rozsahu obnovit situaci před touto vadou(37). Případné vady spočívající v dotčených opomenutích totiž nelze zhojit doručením doručované písemnosti a dotčeného jednotného formuláře právnímu zástupci odpůrců. Takové doručení by nebylo v souladu s pravidly stanovenými nařízením č. 1393/2007(38).
49. Podle mého názoru by odlišný závěr zpochybnil autonomní a jednotný výklad a použití nařízení č. 1393/2007(39).
50. S ohledem na tyto poznatky mám za to, že nedoručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 při doručování návrhu na zahájení řízení nepředstavuje důvod neplatnosti tohoto doručení, pokud bylo adresátovi písemnosti umožněno uplatnit jeho práva v rámci soudního řízení v odesílajícím státě. Vady spočívající v opomenutích, která porušují práva obhajoby adresáta doručované písemnosti, musí být zhojeny co nejdříve a podle pravidel pro doručování stanovených nařízením č. 1393/2007.
VI – Závěry
51. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru odpovědět na předběžné otázky položené Anotato Dikastirio Kyprou následovně:
Článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 je třeba vykládat v tom smyslu, že doručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II uvedeného nařízení adresátovi při doručování písemnosti, která má být doručena, je vyžadováno v každém případě, bez výjimky a nezávisle na jazyce, v němž je vyhotovena doručovaná písemnost, a nezávisle na tom, zda je či není k této písemnosti připojen překlad do jazyka, kterému adresát rozumí nebo do úředního jazyka přijímajícího členského státu nebo v případě, že v tomto členském státě je několik úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků místa doručení.
Nedoručení jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 při doručování návrhu na zahájení řízení nepředstavuje důvod neplatnosti tohoto doručení, pokud bylo adresátovi písemnosti umožněno uplatnit jeho práva v rámci soudního řízení v odesílajícím státě. Vady spočívající v opomenutích, která porušují práva obhajoby adresáta doručované písemnosti, musí být zhojeny co nejdříve a podle pravidel pro doručování stanovených nařízením č. 1393/2007.