USNESENÍ TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
23. května 2011
Věc T‑493/09 P
Y
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Propuštění – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 7. října 2009, Y v. Komise (F-29/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑393 a II‑A‑1‑2099), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Pan Y ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Evropské komise v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost
[Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum Tribunálem posouzení důkazů – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé opakování důvodů a argumentů uplatněných před Soudem pro veřejnou službu – Nepřípustnost
[Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]
4. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost informovat nadřízeného o skutečnostech vyvolávajících domněnku existence případné protiprávní činnosti nebo závažného porušení služebních povinností – Rozsah
(Služební řád, článek 22a)
1. Z článku 11 odst. 1 přílohy statutu Soudního dvora, jakož i z čl. 138 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Tribunálu zejména vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují.
Důvody vycházející z právního omylu, které ani neuvádějí s vyžadovanou přesností tyto skutečnosti, ani neposkytují podloženou právní argumentaci na podporu tvrzení navrhovatele, tento požadavek nesplňují.
(viz body 27 a 28)
Odkazy: Tribunál, 17. března 2010, Parlament v. Collée, T‑78/09 P, body 20 a 21
2. Na základě článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora je kasační opravný prostředek k Tribunálu omezen na právní otázky, takže jedině Soud pro veřejnou službu má pravomoc zjistit skutkový stav a tento skutkový stav posoudit kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho závěrů vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy.
S ohledem na úlohu soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku musí zkreslení skutkového stavu zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.
(viz body 34 a 35)
Odkazy: Soudní dvůr 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise, C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 72; Soudní dvůr 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C‑551/03 P, Recueil, s. I‑3173, bod 54; Soudní dvůr 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Recueil, s. I‑8935, bod 108; Tribunál 19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 61 a citovaná judikatura
3. Kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Soudem pro veřejnou službu, nesplňuje požadavky vyplývající z čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora, jakož i z čl. 138 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Tribunálu. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující pouze k opětovnému přezkoumání žaloby podané k Soudu pro veřejnou službu, což nespadá do pravomoci Tribunálu.
(viz bod 57)
Odkazy: výše uvedený rozsudek Parlament v. Collée, bod 22
4. Článek 22a odst. 3 služebního řádu stanoví, že úředník, který poskytl podle odstavce 1 uvedeného článku informaci týkající se skutečností, které vyvolávají domněnku existence případné protiprávní činnosti nebo chování, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Společenství, „nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu […] za předpokladu, že jednal přiměřeně a v dobré víře“. I kdyby mohl být tento požadavek dobré víry vykládán jako závazek dotčeného úředníka podniknout kroky, které mají prokázat pravdivost jeho tvrzení, nemůže to zjevně a v každém případě vést k tomu, že tento úředník není povinen informovat svého nadřízeného o takových krocích, zejména pokud se jedná o vyšetřování, které může poškodit dobrou pověst orgánu. Dotčený nemůže rovněž odůvodnit uvedené kroky skutečností, že jeho nadřízený mu nedůvěřuje, jelikož ustanovení čl. 22a odst. 1 služebního řádu výslovně stanoví, že úředník informuje, považuje-li to za důležité, generálního tajemníka nebo osoby v obdobném postavení nebo přímo Evropský úřad pro boj proti podvodům o takových skutečnostech, jako jsou skutečnosti uvedené v tomto ustanovení.
(viz bod 62)