ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)
7. července 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 97/81/ES – Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku – Ustanovení 4 – Zásada zákazu diskriminace – Zásada „poměrným dílem“ – Zohlednění délky služby dobrovolného hasiče podle zásady „poměrným dílem“ pro účely výpočtu odměny profesionálního hasiče zaměstnaného na plný úvazek“
Ve věci C‑377/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour du travail de Mons (pracovní soud v Monsu, Belgie) ze dne 15. června 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 21. června 2021, v řízení
Město Mons
Zone de secours Hainaut-Centre
proti
RM,
SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),
ve složení J. Passer, předseda senátu, N. Wahl a M. L. Arastey Sahún (zpravodajka), soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za město Mons N. Fortempsem a O. Vanleemputtenem, advokáty,
– za RM P. Joassartem, advokátem,
– za Evropskou komisi D. Martinem a D. Recchia, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení 4 Rámcové dohody o částečném pracovním úvazku uzavřené dne 6. června 1997 (dále jen „rámcová dohoda“), která je obsažena v příloze směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1998, L 14, s. 9; Zvl. vyd. 05/03, s. 267).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu, v němž stojí RM, profesionální hasič, proti městu Mons (Belgie) a Zone de secours Hainaut-Centre (Záchranná služba pro střední část provincie Henegavsko, Belgie) ve věci zohlednění doby, kterou odsloužil jako dobrovolný hasič, pro účely výpočtu jeho odměny.
Právní rámec
Unijní právo
3 Podle ustanovení 1 písm. a) rámcové dohody je účelem této dohody „zajistit odstranění diskriminace zaměstnanců na částečný úvazek a zlepšit kvalitu částečného pracovního úvazku“.
4 Ustanovení 2 rámcové dohody stanoví:
„1. Tato dohoda se vztahuje na zaměstnance na částečný úvazek, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě.
2. Členské státy po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi nebo sociální partneři na odpovídající úrovni v souladu s vnitrostátní praxí v pracovních vztazích mohou z objektivních důvodů vyloučit zcela nebo částečně z působnosti této dohody zaměstnance na částečný úvazek, kteří pracují pouze příležitostně. Takováto vyloučení musí být pravidelně přezkoumávána za účelem zjištění, zda objektivní důvody pro ně nadále trvají.“
5 Ustanovení 3 rámcové dohody stanoví:
„Pro účely této dohody se rozumí:
1) ‚zaměstnancem na částečný úvazek‘: zaměstnanec, jehož běžná pracovní doba, vypočtená na týdenním základě nebo jako průměr za určitou dobu zaměstnání nejdéle však jednoho roku, je kratší než běžná pracovní doba srovnatelného zaměstnance na plný úvazek;
2) ‚srovnatelným zaměstnancem na plný úvazek‘: zaměstnanec na plný úvazek ve stejném podniku, který má stejný typ pracovní smlouvy nebo pracovního poměru a který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s náležitým přihlédnutím k dalším okolnostem, jež mohou zahrnovat délku trvání pracovního poměru a způsobilosti/schopnosti.
Pokud v závodě není žádný srovnatelný zaměstnanec na plný úvazek, je srovnání provedeno s odkazem na příslušnou kolektivní smlouvu, a pokud není žádná kolektivní smlouva příslušná, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi.“
6 Ustanovení 4 uvedené rámcové dohody stanoví:
„1. Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci na částečný úvazek zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci na plný úvazek pouze z toho důvodu, že pracují na částečný úvazek, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.
2. Je-li to vhodné, použije se zásada ‚poměrným dílem‘.
[…]“
Belgické právo
Zákon ze dne 5. března 2002
7 Směrnice 97/81 byla do belgického právního řádu provedena loi du 5 mars 2002 relative au principe de non-discrimination en faveur des travailleurs à temps partiel (zákon ze dne 5. března 2002 o zásadě zákazu diskriminace ve prospěch zaměstnanců na částečný úvazek (Moniteur belge ze dne 13. března 2002, s. 10641, dále jen „zákon ze dne 5. března 2002“). Tento zákon se podle svého článku 2 použije pouze na zaměstnance, který na základě pracovní smlouvy vykonává práci za úplatu a pod vedením jiné osoby, tedy zaměstnance vázaného pracovní smlouvou.
Královská vyhláška ze dne 20. března 2002, ve znění královské vyhlášky ze dne 2. června 2006
8 V souladu s článkem 1 l’arrêté royal du 20 mars 2002 fixant les dispositions générales relatives à la valorisation pécuniaire des services antérieurs accomplis par des membres volontaires des services publics d’incendie recrutés en tant que membres professionnels (královská vyhláška ze dne 20. března 2002, kterou se stanoví obecná ustanovení o finančním zhodnocení doby odsloužené dobrovolnými členy veřejných hasičských sborů přijatými za profesionální členy) (Moniteur belge ze dne 30. března 2002, s. 13592), ve znění královské vyhlášky ze dne 2. června 2006 (Moniteur belge ze dne 22. června 2006, s. 31874):
„Dobrovolní členové veřejných hasičských sborů, kteří byli přijati za profesionální členy […], mají nárok na odměnu odpovídající platové třídě, do které byli přijati.
[…] profesionálním členům veřejných hasičských sborů přijatých od 9. dubna 2002 se při výpočtu výše této odměny uznává odpracovaná doba odpovídající počtu let odsloužených ve veřejném hasičském sboru jako dobrovolný člen.
[…] profesionálním členům veřejných hasičských sborů přijatých před 9. dubnem 2002 se při výpočtu výše odměny může uznat odpracovaná doba odpovídající počtu let odsloužených ve veřejném hasičském sboru jako dobrovolný člen. Toto finanční zhodnocení se uplatní pouze na dobu odpracovanou od 1. ledna 2005.“
9 Z legislativních prací ke změně tohoto článku 1 královskou vyhláškou ze dne 2. června 2006 vyplývá, že tato vyhláška „umožňuje obcím, avšak neukládá jim povinnost, započítat všechny roky, které odsloužili jako dobrovolníci, i hasičům, kteří se stali profesionálními hasiči před vstupem královské vyhlášky v platnost. Z toho vyplývá, že hasičům nebude automaticky uznán tento počet odsloužených let. […] Každá obec může s ohledem na své finanční možnosti rozhodnout, zda se nová právní úprava použije, či nikoli“.
Správní a finanční řád města Monsu
10 Článek 12 statuts administratif et pécuniaire du personnel non enseignant de la ville de Mons (správní a finanční řád, jímž se řídí odměňování jiných než pedagogických pracovníků města Monsu (dále jen „správní a finanční řád města Monsu“) stanoví:
„Započitatelnou dobu služby odslouženou ve funkci na plný úvazek[…] lze zohlednit v plném rozsahu.
Započitatelnou dobu služby odslouženou ve funkci na částečný úvazek […] lze zohlednit na základě počtu let, které by byly odslouženy v případě, že by se jednalo o funkci na plný úvazek, vynásobeném zlomkem, v jehož čitateli je skutečný počet odpracovaných týdnů a ve jmenovateli je počet odpracovaných týdnů odpovídající plnému úvazku.“
11 Článek 13a tohoto řádu zní následovně:
„Od 1. července 2007 se na základě [královské vyhlášky ze dne 20. března 2002, ve znění královské vyhlášky ze dne 2. června 2006] profesionálním členům hasičského sboru pro účely výpočtu odměny uznává odpracovaná doba odpovídající počtu let odsloužených ve veřejném hasičském sboru jako dobrovolný člen, a to tímto způsobem:
1. v případě zaměstnanců, kteří nastoupili do služby před datem 9. dubna 2002: v poměru ke skutečně odvedené práci (počet skutečně odpracovaných hodin za rok v souladu s článkem 12 finančního řádu);
2. v případě zaměstnanců, kteří vstoupili od služby po datu 9. dubna 2002: bez ohledu na objem odpracovaných hodin (odchylně od ustanovení, podle nichž se započitatelná doba služby zhodnocuje v poměru k celkovému objemu odpracovaných hodin: čl. 12 finančního řádu),
[…]“
12 Článek 14 odst. 1 uvedeného řádu stanoví:
„Za stejných podmínek lze pro účely výpočtu odměny zohlednit maximálně šest let odpracovaných ve službě na plný či částečný úvazek v belgickém soukromém sektoru, v jiném členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru za předpokladu, že je lze považovat za přímo užitečné, tj. že z nich zaměstnanec získal praxi využitelnou pro výkon funkce, kterou zastává v rámci veřejné správy […]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
13 V období od 1. ledna 1982 do 31. července 2002 byl RM zaměstnán jako dobrovolný hasič městem Mouscron (Belgie).
14 Během tohoto období pracoval na základě pracovních smluv v soukromém sektoru na pozici řidiče nákladních vozidel od 30. července 1990 do 11. února 1995 a od 23. března 1995 do 8. února 1998, jakož i na pozici pracovníka ostrahy od 9. února 1998 do 30. března 2001.
15 RM byl jmenován profesionálním hasičem-řidičem města Mons na zkušební dobu od 1. dubna 2001 a poté s definitivou od 1. dubna 2002.
16 Pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů se zohledňuje jejich „doba služby pro finanční účely“, která je určena tak, že se za určitých podmínek zhodnotí doba, kterou odpracovali ve veřejném i soukromém sektoru.
17 Město Mons v souladu se svým správním a finančním řádem uznalo v případě osoby RM za dobu služby pro finanční účely následující období před jeho jmenováním profesionálním hasičem-řidičem:
– za období od 1. ledna 1982 do 29. července 1990: 3 měsíce a 17 dnů, což odpovídá poměrně 811 hodinám odpracovaných v postavení dobrovolného hasiče hasičského sboru v Mouscron (v souladu s čl. 13a tohoto řádu), a
– za období od 30. července 1990 do 30. března 2001: šest let, které odpovídají maximální době, kterou lze uznat za práci vykonávanou v soukromém sektoru (jak je stanoveno v čl. 14 uvedeného řádu).
18 Dne 1. ledna 2015 se systém organizace hasičských sborů v Belgii změnil z obecního na systém „zón“ čítající 34 „záchranných služeb“ a profesionální hasiči pracující v rámci obce se stali členy personálu záchranné služby, do jejíž zóny tato obec spadá.
19 Od tohoto data se tak RM stal hasičem záchranné služby pro střední část provincie Henegavsko, v jejímž rámci pro něj platil stejný systém započítávání doby služby pro finanční účely, jako tomu bylo předtím u města Monsu.
20 Dne 14. července 2015 požádal RM u záchranné služby pro střední část provincie Henegavsko o opravu výše odměny z důvodu, že doba služby pro finanční účely, kterou odsloužil jako dobrovolný hasič, nebyla řádně zohledněna. Požádal o zohlednění celé doby, po kterou vykonával úkoly dobrovolného hasiče, a sice od 1. ledna 1982 do 31. července 2002, což odpovídá celkově 20 rokům a 7 měsícům, bez ohledu na přesný objem odpracovaných hodin. Měl totiž za to, že zhodnocení odpracované doby podle zásady „poměrným dílem“ by vedlo k neodůvodněnému rozdílnému zacházení mezi pracovníky zaměstnanými na plný úvazek a pracovníky zaměstnanými na částečný úvazek. Byl toho názoru, že má nárok na roční odměnu v nejvyšším platovém stupni, tj. za 25 a více let služby, jelikož při zohlednění všech roků, které odsloužil jako dobrovolný hasič, činila doba jeho služby ke dni 1. ledna 2015 33 let.
21 Rozhodnutím ze dne 3. února 2016 zamítla záchranná služba pro střední část provincie Henegavsko tuto žádost o opravu na základě čl. 13a správního a finančního řádu města Mons, přičemž konstatovala, že vzhledem k tomu, že RM nastoupil do služebního poměru před 9. dubnem 2002, musí být doba služby pro finanční účely, kterou odvedl jako dobrovolný hasič zohledněna pouze v poměru ke skutečně odvedené práci.
22 Dne 15. dubna 2016 dále RM předložil městu Mons žádost o vyplacení nedoplatku na odměně od data jeho nástupu do služby a v podstatě uváděl argumenty totožné s těmi, které uplatnil na podporu žádosti o opravu předložené záchranné službě pro střední část provincie Henegavsko.
23 Dne 6. května 2016 město Mons zamítlo tuto stížnost z důvodů, které jsou v podstatě totožné s důvody uváděnými záchrannou službou pro střední část provincie Henegavsko a které byly uvedeny v bodě 21 tohoto rozsudku, tj. povinnost v souladu se správním a finanční řádem města Mons zhodnotit roky odsloužené na pozici dobrovolného hasiče v poměru ke skutečně odvedené práci.
24 Dne 23. května 2016 podal RM k tribunal du travail du Hainaut, division de Mons (pracovní soud pro Henegavsko, oddělení Mons, Belgie) žalobu proti městu Monsu a záchranné službě pro střední část provincie Henegavsko.
25 Rozsudkem ze dne 25. února 2019 tento soud návrhu RM vyhověl a rozhodl, že roky, které RM odsloužil jako dobrovolný hasič, musí být pro účely určení doby služby pro finanční účely, zhodnoceny v plném rozsahu.
26 Město Mons a Záchranná služba pro střední část provincie Henegavsko podaly proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu, cour du travail de Mons (pracovní soud v Monsu, Belgie).
27 Tento soud poznamenává, že z rozsudku Cour constitutionnelle (Ústavní soud, Belgie) ze dne 9. července 2013 vyplývá, že dobrovolní hasiči a profesionální hasiči plní v tomtéž sboru podobné úkoly, a tudíž představují srovnatelné kategorie. Podle tohoto rozsudku „dobrovolní hasiči věnují část svého volného času službě v hasičském sboru, vůči němuž se zavazují […]; [p]obírají příspěvek v poměru k počtu odpracovaných hodin, a to na základě minimálního průměrného platu za hodinu pro profesionální hasiče zařazené ve stejné platové třídě […], pro který platí zvláštní režim sociálního zabezpečení“. Z uvedeného rozsudku rovněž vyplývá, že dobrovolní hasiči vykonávají činnost dobrovolně vedle svého zaměstnání či jiného druhu pracovní činnosti a z toho titulu pro ně platí jiný pracovní režim a jiná pracovní doba než pro profesionální hasiče.
28 Belgické soudy, a konkrétně Conseil d’État (Státní rada, Belgie), kromě toho upřesnily, že činnost dobrovolného hasiče je vedlejší činností v rámci pracovního vztahu, jenž se řídí služebním řádem, a nikoli smlouvou.
29 Podle předkládajícího soudu spadá určení doby služby pro finanční účely u zaměstnanců na částečný úvazek do působnosti ustanovení 4 rámcové dohody, jelikož odměna je součástí „pracovních podmínek“ ve smyslu tohoto ustanovení, jak podle něj vyplývá z rozsudku ze dne 10. června 2010, Bruno a další (C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329).
30 V této souvislosti tento soud rovněž poznamenává, že i když se vnitrostátní právní úprava, která provedla tuto rámcovou dohodu do belgického právního řádu, tj. zákon ze dne 5. března 2002, vztahuje pouze na pracovníky vázané pracovní smlouvou, podle jeho názoru dobrovolní hasiči spadají do působnosti uvedené rámcové dohody, jelikož jejich pracovní poměr je vymezen vnitrostátními právními předpisy ve smyslu ustanovení 2 bodu 1 téže rámcové dohody.
31 Okolnost, že RM pracuje od svého jmenování profesionálním hasičem na plný pracovní úvazek, kromě toho nebrání tomu, aby se dovolával právních předpisů týkajících se pracovníků na částečný úvazek pro účely určení doby služby pro finanční účely za období, během něhož pracoval na částečný úvazek.
32 Předkládající soud má však pochybnosti o výkladu ustanovení 4 rámcové dohody a zejména o rozsahu zásady „poměrným dílem“ pro účely určení doby služby pro finanční účely, kterou RM odpracoval.
33 Za těchto podmínek se cour du travail de Mons (pracovní soud v Monsu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být ustanovení 4 rámcové dohody […] vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se při výpočtu výše odměny profesionálních hasičů zaměstnaných na plný úvazek zohledňuje práce na částečný úvazek vykonávaná v postavení dobrovolného hasiče jako doba služby pro finanční účely v závislosti na objemu práce, tj. na době trvání skutečně vykonané práce, na základě zásady „poměrným dílem“, a nikoliv v závislosti na období, během něhož byla tato práce vykonávána?“
K předběžné otázce
34 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být ustanovení 4 rámcové dohody vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů zaměstnaných na plný úvazek zhodnocuje jako dobu služby pro finanční účely práci, kterou tito hasiči vykonávali na částečný úvazek jako dobrovolní hasiči, podle zásady „poměrným dílem“, tj. v závislosti na skutečně odpracovaných hodinách, a nikoliv v závislosti na období, během něhož tuto práci vykonávali.
35 Zaprvé je třeba určit, zda spor v původním řízení spadá do působnosti rámcové dohody.
36 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že osobní působnost rámcové dohody je definována v jejím ustanovení 2 bodu 1 (rozsudek ze dne 1. března 2012, O’ Brien, C‑393/10, EU:C:2012:110, bod 28). Podle tohoto ustanovení se tato rámcová dohoda vztahuje „na zaměstnance na částečný úvazek, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě“.
37 Soudní dvůr rozhodl, že pojem „zaměstnanci na částečný úvazek, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru“ musí být vykládán ve smyslu vnitrostátního práva (rozsudek ze dne 1. března 2012, O’ Brien, C‑393/10, EU:C:2012:110, bod 32). Ze samotného znění ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody ostatně vyplývá, že rozsah působnosti této rámcové dohody je koncipován široce. Definice pojmu „zaměstnanec na částečný úvazek“ ve smyslu této rámcové dohody obsažená v jejím ustanovení 3 bodu 1 mimoto zahrnuje všechny zaměstnance a nerozlišuje podle toho, zda jsou zaměstnáni zaměstnavatelem ve veřejném či soukromém sektoru (rozsudek ze dne 1. března 2012, O’ Brien, C‑393/10, EU:C:2012:110, bod 37 a citovaná judikatura).
38 V projednávaném případě předkládající soud poznamenává, že vnitrostátní právní úprava provádějící rámcovou dohodu do belgického právního řádu, a sice zákon ze dne 5. března 2002, se vztahuje pouze na zaměstnance vázané pracovní smlouvou. Belgické soudy přitom upřesnily, že činnost dobrovolných hasičů je pracovním vztahem na základě služebního řádu, a nikoli smlouvy.
39 S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku je však třeba konstatovat, jak uvádí tento soud, že dobrovolní hasiči spadají pod rámcovou dohodu, jelikož jejich pracovní poměr je vymezen vnitrostátními právními předpisy ve smyslu ustanovení 2 bodu 1 této rámcové dohody.
40 Zadruhé je třeba připomenout, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody stanoví, že pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci na částečný úvazek zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci na plný úvazek pouze z toho důvodu, že pracují na částečný úvazek, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.
41 Ve sporu v původním řízení přitom RM zpochybňuje metodu výpočtu odměny, která mu náleží jakožto profesionálnímu hasiči, tedy jako zaměstnanci na plný úvazek. Poukazuje v této souvislosti na rozdílné zacházení v rozporu s ustanovením 4 rámcové dohody, neboť použití pravidel pro zohlednění doby služby pro finanční účely za období, kdy pracoval na částečný úvazek jako dobrovolný hasič, má podle něj negativní dopad na výši této odměny.
42 V tomto ohledu je třeba uvést, že Soudní dvůr rozhodl, že cílem rámcové dohody je zaprvé podpora práce na částečný úvazek a zadruhé odstranění diskriminace mezi zaměstnanci na částečný úvazek a zaměstnanci na plný úvazek (rozsudky ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, bod 24, jakož i ze dne 5. května 2022, Universiteit Antwerpen a další, C‑265/20, EU:C:2022:361, bod 41).
43 S ohledem na tyto cíle musí být ustanovení 4 rámcové dohody chápáno tak, že vyjadřuje zásadu sociálního práva Unie, která nemůže být vykládána restriktivně (rozsudek ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, bod 32 a citovaná judikatura).
44 Pouhá skutečnost, že zaměstnanec získal postavení zaměstnance na plný úvazek, přitom nevylučuje možnost dovolávat se určitých okolností zásady zákazu diskriminace uvedené v ustanovení 4 rámcové dohody, pokud se tvrzená diskriminace týká doby odpracované v postavení zaměstnance na částečný úvazek [obdobně, pokud jde o rámcovou dohodu o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřenou dne 18. března 1999 (dále jen „rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou“), která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368), viz rozsudek ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, body 34 a 35, jakož i citovaná judikatura].
45 Vyloučit bez dalšího použití rámcové dohody v takové situaci, jako je situace v původním řízení, by totiž v rozporu s cílem tohoto ustanovení 4 vedlo k omezení rozsahu ochrany přiznané dotyčným zaměstnancům proti diskriminaci a vyústilo by v nepatřičně restriktivní výklad uvedeného ustanovení, který by byl v rozporu s judikaturou Soudního dvora (obdobně, pokud jde o rámcovou dohodu o pracovních poměrech na dobu určitou, viz rozsudek ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 37 a citovaná judikatura).
46 Rámcová dohoda je tudíž použitelná na spor v původním řízení, jelikož RM se jí dovolává pro období, kdy pracoval na částečný úvazek, i když je nyní zaměstnán na plný úvazek.
47 Zatřetí Komise ve svém písemném vyjádření s odkazem na ustanovení 2 bod 2 rámcové dohody tvrdí, že RM nespadá pod pojem „zaměstnanec na částečný úvazek“ ve smyslu této rámcové dohody z důvodu, že činnost vykonával příležitostně.
48 V tomto ohledu je třeba uvést, že ustanovení 2 bod 2 rámcové dohody zajisté umožňuje členským státům nebo sociálním partnerům zcela nebo zčásti vyloučit z jejích ustanovení zaměstnance na částečný úvazek, kteří pracují příležitostně. Takové vyloučení však není v žádném případě automatické, jelikož pro něj platí, jak uznává Komise, řada postupů a podmínek.
49 Žádná skutečnost obsažená v předkládacím rozhodnutí ani v písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru přitom neumožňuje konstatovat, že Belgické království využilo možnosti stanovené tímto ustanovením. Nezbytná ověření za účelem posouzení, zda tomu tak je ve sporu v původním řízení, musí v každém případě provést vnitrostátní soud, a nikoli Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2004, Wippel, C‑313/02, EU:C:2004:607, bod 39).
50 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že tento spor spadá do působnosti rámcové dohody.
51 Zadruhé pro účely výkladu ustanovení 4 rámcové dohody je třeba nejprve zkoumat, zda institut doby služby pro finanční účely dotčený v původním řízení spadá pod pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu tohoto ustanovení 4 bodu 1.
52 V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že pod tento pojem spadají takové finanční podmínky, jako jsou podmínky týkající se odměn za práci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, bod 33).
53 Kromě toho při určování jednotlivých složek odměny i úrovně těchto jednotlivých složek musejí příslušné vnitrostátní orgány na zaměstnance v pracovním poměru na částečný úvazek uplatňovat zásadu zákazu diskriminace stanovenou v ustanovení 4 rámcové dohody (rozsudek ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, bod 40), přičemž případně zohlední zásadu „poměrným dílem“ (rozsudek ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, bod 38).
54 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že doba služby pro finanční účely se zohledňuje pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů, takže je určující pro výši této odměny.
55 Doba služby pro finanční účely dotčená ve věci v původním řízení tudíž spadá pod pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 rámcové dohody.
56 Za účelem posouzení, zda podmínky zohlednění doby služby pro finanční účely dotčené v původním řízení splňují požadavky ustanovení 4 rámcové dohody, je dále třeba připomenout, že požadavek rovnocennosti zaměstnanců na plný úvazek a zaměstnanců na částečný úvazek, pokud jde o pracovní podmínky, je uložen, aniž je dotčeno vhodné použití zásady „poměrným dílem“ v souladu s bodem 2 uvedeného ustanovení 4 (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. března 2021, Fogasa, C‑841/19, EU:C:2021:159, body 41 a 42, jakož i citovaná judikatura).
57 Zohlednění množství práce skutečně odvedené zaměstnancem na částečný úvazek ve srovnání s množstvím práce odvedené zaměstnancem na plný úvazek je totiž objektivním kritériem ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, které odůvodňuje poměrné okleštění práv a pracovních podmínek zaměstnance na částečný úvazek (usnesení ze dne 3. března 2021, Fogasa, C‑841/19, EU:C:2021:159, bod 43 a citovaná judikatura).
58 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, právní úprava dotčená ve věci v původním řízení stanoví, že pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů, kteří byli stejně jako RM přijati do zaměstnání před 9. dubnem 2002, se započítává doba odpovídající počtu let odsloužených těmito hasiči na pozici dobrovolných hasičů, která se určí v poměru ke skutečně odpracovaným hodinám.
59 Uplatnění takové skutečnosti určující výši jejich odměny, jako je doba služby pro finanční účely, která odpovídá procentu pracovní doby, kterou odpracovali jako pracovníci na částečný úvazek, v poměru k pracovní době odpracované zaměstnanci na plný úvazek vykonávajícím stejnou činnost, je přitom v případě takových profesionálních hasičů vhodným uplatněním zásady „poměrným dílem“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 2 rámcové dohody (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. března 2021, Fogasa, C‑841/19, EU:C:2021:159, bod 45).
60 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že v projednávaném případě představuje použití zásady „poměrným dílem“ pro účely určení doby služby pro finanční účely u profesionálních hasičů, kteří poskytovali služby na částečný úvazek jako dobrovolní hasiči, vhodné uplatnění této zásady ve smyslu ustanovení 4 bodu 2 rámcové dohody.
61 Na tomto konstatování nic nemění okolnost, na kterou poukazuje RM ve svém písemném vyjádření a podle níž se u profesionálních hasičů přijatých od 9. dubna 2002 zohledňuje doba služby pro finanční účely odpovídající počtu let odsloužených na pozici dobrovolného hasiče bez ohledu na množství skutečně odpracovaných hodin.
62 Ustanovení 4 bod 2 rámcové dohody totiž stanoví, že zásada „poměrným dílem“ se použije, „je-li to vhodné“. Toto ustanovení tedy neukládá použití této zásady ani a fortiori nebrání ani tomu, aby se nepoužila v oblasti, v níž se předtím uplatnila. Tvrdit opak by bylo v rozporu s cíli rámcové dohody, jejímž cílem je, jak uvádí její ustanovení 1 písm. a), zejména zlepšit kvalitu částečného pracovního úvazku.
63 Na případné rozdílné zacházení se dvěma kategoriemi zaměstnanců pracujících na částečný úvazek se zásada zákazu diskriminace zakotvená v rámcové dohodě v každém případě nevztahuje (pokud jde o rámcovou dohodu o pracovních poměrech na dobu určitou, obdobně viz rozsudek ze dne 13. ledna 2022, MIUR a Ufficio scolastico Regionale per la Campania, C‑282/19, EU:C:2022:3, bod 72 a citovaná judikatura).
64 Pokud jde o vyčíslení hodin, které RM skutečně odpracoval v době, kdy byl dobrovolným hasičem, je třeba připomenout, že v případu dobrovolného hasiče města Nivelles (Belgie) již Soudní dvůr rozhodl, že situace, kdy je pracovník nucen strávit dobu pohotovosti v místě svého bydliště, být k dispozici zaměstnavateli a být schopen se do 8 minut dostavit na pracoviště, spadá po pod pojem „pracovní doba“ ve smyslu článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381). Jinak tomu však je v situaci, kdy pracovník vykonává pohotovost na základě omezení, které vyžaduje, aby byl nepřetržitě k dispozici, aniž by ale musel být na pracovišti přítomen (rozsudek ze dne 21. února 2018, Matzak, C‑518/15, EU:C:2018:82, body 60 a 65).
65 Konečně je třeba rovněž upřesnit, že konstatování uvedené v bodě 60 tohoto rozsudku, podle něhož právní úprava dotčená ve věci v původním řízení vhodně uplatňuje zásadu „poměrným dílem“, je podmíněno tím, že určení doby služby pro finanční účely přímo závisí na objemu práce odvedené dotyčným zaměstnancem, a nikoli výlučně na počtu let, které odsloužil. V posledně uvedeném případě se totiž zásada „poměrným dílem“ nepoužije (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2010, Bruno a další, C‑395/08 a C‑396/08, EU:C:2010:329, body 65 a 66).
66 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí podle všeho vyplývá, že vymezení doby služby pro finanční účely v případě RM přímo závisí na objemu práce, kterou RM odvedl. Předkládajícímu soudu však přísluší, aby v tomto ohledu provedl nezbytná ověření.
67 S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že ustanovení 4 rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů zaměstnaných na plný úvazek zhodnocuje jako dobu služby pro finanční účely práci, kterou tito hasiči vykonávali předtím na částečný úvazek jako dobrovolní hasiči, podle zásady „poměrným dílem“, tj. v závislosti na skutečně odpracovaných hodinách.
K nákladům řízení
68 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastnic řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:
Ustanovení 4 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, uzavřené dne 6. června 1997, která tvoří přílohu směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely výpočtu odměny profesionálních hasičů zaměstnaných na plný úvazek zhodnocuje jako dobu služby pro finanční účely práci, kterou tito hasiči vykonávali předtím na částečný úvazek jako dobrovolní hasiči, podle zásady „poměrným dílem“, tj. v závislosti na skutečně odpracovaných hodinách.
Podpisy.