ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
15. května 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 135 odst. 1 písm. b) – Dodání zboží – Ostatní případy osvobození od daně – Poskytnutí a sjednání úvěrů – Tankovací karty“
Ve věci C‑235/18,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud, Polsko) ze dne 23. listopadu 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 28. března 2018, v řízení
Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH
proti
Dyrektorowi Izby Skarbowej w Warszawie,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení F. Biltgen, předseda senátu, C. G. Fernlund a L. S. Rossi (zpravodajka), soudci,
generální advokát: E. Tančev,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za společnost Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH J. Pomorskou-Porębskou, daňovou poradkyní,
– za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi R. Lyalem a J. Hottiaux, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH se sídlem v Rakousku (dále jen „Vega International“) a Dyrektorem Izby Skarbowej w Warszawie (ředitel daňového ředitelství ve Varšavě, Polsko), jehož předmětem je odmítnutí tohoto orgánu vrátit společnosti Vega International daň z přidané hodnoty (DPH) z nákupu pohonných hmot prostřednictvím tankovacích karet.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 2 odst. 1 písm. a) a c) směrnice 2006/112 stanoví:
„Předmětem DPH jsou tato plnění:
a) dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková;
[…]
c) poskytnutí služby za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.“
4 Článek 14 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:
„1. ‚Dodáním zboží‘ se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.
2. Kromě plnění podle odstavce 1 se za dodání zboží považují tato plnění:
[…]
c) převod zboží na základě smlouvy, podle níž se vyplácí provize z koupě nebo prodeje.“
5 Článek 24 odst. 1 uvedené směrnice zní:
„ ‚Poskytnutím služby‘ se rozumí každé plnění, které není dodáním zboží.“
6 Podle čl. 135 odst. 1 písm. b) téže směrnice:
„Členské státy osvobodí od daně tato plnění:
[…]
b) poskytnutí a sjednání úvěrů a správa úvěrů osobou, která je poskytla.“
Polské právo
7 Směrnice 2006/112 byla provedena do polského práva ustawou o podatku od towaru i usług (zákon o dani ze zboží a služeb) ze dne 11. března 2004 (Dz. U. z roku 2011, položka 1054), ve znění pozdějších změn (dále jen „zákon o DPH“).
8 Článek 5 odst. 1 bod 1 zákona o DPH stanoví:
„[Předmětem DPH] jsou: dodání zboží a poskytnutí služby za úplatu uskutečněné v tuzemsku.“
9 Článek 7 odst. 1 a 8 tohoto zákona stanoví:
„1) Dodáním zboží ve smyslu čl. 5 odst. 1 bodu 1 tohoto zákona se rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. […]
[…]
8) V případě že několik subjektů provádí dodání téhož zboží tak, že první z nich dodá toto zboží přímo konečnému nabyvateli, má se za to, že dodání zboží provedl každý subjekt, který se této transakce účastnil.“
10 Článek 8 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:
„Poskytnutím služby uvedeným v čl. 5 odst. 1 bodě 1 se rozumí každé plnění uskutečněné pro fyzickou osobu, právnickou osobu nebo útvar bez právní osobnosti, které není dodáním zboží ve smyslu článku 7 […].“
11 Článek 43 odst. 1 bod 38 téhož zákona, který provádí čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112, stanoví:
„Od daně jsou osvobozeny služby spočívající v poskytování úvěrů nebo peněžitých zápůjček a služby spočívající ve sjednávání úvěrů nebo peněžitých zápůjček a také správa úvěrů nebo peněžitých zápůjček osobou, která úvěr nebo peněžitou zápůjčku poskytla.“
12 Článek 86 odst. 1 zákona o DPH stanoví:
„Jsou-li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění, má osoba povinná k dani uvedená v článku 15 nárok odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, částku daně na vstupu […].“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
13 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Vega International provádí přepravu užitkových automobilů známých výrobců z továrny přímo k zákazníkovi. Tato služba je zajišťována prostřednictvím několika dceřiných společností společnosti Vega International se sídlem v různých členských státech, včetně dceřiné společnosti Vega Poland sp. z o.o. se sídlem v Polsku.
14 Společnost Vega International organizuje a řídí zásobování všech svých společností tankovacími kartami vydanými různými dodavateli pohonných hmot. Nákup pohonných hmot do vozidel přepravovaných společností Vega Poland je prováděn pomocí tankovacích karet na jméno, vystavených řidičům. Z organizačních důvodů a také s ohledem na výši nákladů jsou veškeré operace, které jsou prováděny pomocí tankovacích karet, uskutečňovány centrálně mateřskou společností v Rakousku, která dostává od dodavatelů pohonných hmot faktury zejména za nákup pohonných hmot s DPH. Poté na konci každého měsíce přefakturovává společnost Vega International svým dceřiným společnostem, včetně společnosti Vega Poland, pohonné hmoty, které byly použity pro účely poskytnutí služby přepravy vozidel, s navýšením o 2 %. Tyto dceřiné společnosti jsou oprávněny započíst faktury za užívání tankovacích karet oproti fakturám určeným rakouské společnosti, nebo tyto faktury uhradit do jednoho až tří měsíců od jejich obdržení.
15 Rozhodnutím ze dne 11. srpna 2014 odmítl Naczelnik Drugiego Urzędu Skarbowego Warszawa-Śródmieście (vedoucí druhého finančního úřadu pro Varšavu-Centrum, Polsko) vrátit společnosti Vega International DPH za období od dubna do června 2012 ve výši 106 031,44 polských zlotých (PLN) (přibližně 24 735,82 eur). Toto rozhodnutí potvrdil ředitel daňového ředitelství ve Varšavě rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2014.
16 Společnost Vega International podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Wojewódzkiemu Sądu Administracyjnemu w Warszawie (Vojvodský správní soud ve Varšavě, Polsko). Rozsudkem ze dne 26. června 2015 uvedený soud rozhodl, že je žaloba společnosti Vega International neopodstatněná a tuto žalobu zamítl.
17 Společnost Vega International poté podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Naczelnemu Sądu Administracyjnemu (Nejvyšší správní soud, Polsko). Tento soud, stejně jako polské daňové orgány a soud prvního stupně, navrhl možnost uplatnit v projednávaném případě zásady formulované Soudním dvorem v rozsudku ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland (C‑185/01, EU:C:2003:73), podle kterého dohoda o správě pohonných hmot nepředstavuje smlouvu o dodávce pohonných hmot, ale spíše smlouvu o financování jejich nákupu. Podle posouzení Soudního dvora ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, leasingová společnost totiž nenakupovala pohonné hmoty za účelem jejich dalšího prodeje nájemci leasingového vozidla, ale byl to právě tento nájemce, kdo si svobodně volil jak kvalitu a množství, tak datum nákupu pohonných hmot, a tudíž nakládal s těmito pohonnými hmotami jako by byl jejich vlastníkem.
18 V projednávaném případě by se na základě tohoto rozsudku mělo na společnost Vega International pohlížet tak, že neprovádí „dodání zboží“, v daném případě pohonných hmot, ve smyslu čl. 7 odst. 8 zákona o DPH, za která lze vrátit DPH, ale poskytuje finanční služby společnosti Vega Poland, které nejsou v Polsku zdanitelné, jelikož jsou osvobozeny od DPH podle čl. 43 odst. 1 bodu 38 tohoto zákona.
19 Předkládající soud nicméně uvádí, že rozsudek ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland (C‑185/01, EU:C:2003:73) nebyl opřen o směrnici 2006/112, ale týká se výkladu dříve platných ustanovení šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23, dále jen „šestá směrnice“).
20 Za těchto podmínek má předkládající soud pochybnosti ohledně výkladu nového ustanovení obsaženého v čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 ve světle tohoto rozsudku, které odkazuje na takové plnění, jako je poskytnutí a sjednání úvěrů a správa úvěrů osobou, která je poskytla. Vyvstává tak otázka, zda plnění uskutečňovaná společností Vega International v Rakousku, spočívající v poskytování a vyúčtovávání tankovacích karet používaných pro nákup pohonných hmot dceřinými společnostmi v rámci skupiny, mohou být považována za taková plnění. Tyto pochybnosti jsou navíc umocněny rozdíly v judikaturách vnitrostátních soudů, které odkazují na tento precedens při posuzování povahy transakcí uzavřených v souvislosti s poskytováním tankovacích karet.
21 V důsledku toho se předkládající soud domnívá, že pro vydání rozhodnutí o kasačním opravném prostředku podaném společností Vega International je nutné, aby Soudní dvůr vyložil rovněž čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112.
22 Za těchto podmínek se Naczelny Sąd Administracyjny (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Zahrnuje pojem uvedený v čl. 135 odst. 1 písm. b) [směrnice 2006/112] činnosti spočívající v poskytování tankovacích karet, jakož i ve sjednávání, financování a vyúčtování nákupů pohonných hmot prostřednictvím těchto karet, nebo lze toto složené plnění považovat za řetězové plnění, jehož základním účelem je dodání pohonných hmot?“
K předběžné otázce
23 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, může být poskytnutí tankovacích karet mateřskou společností dceřiným společnostem, které jim umožňují natankovat pohonné hmoty do vozidel, jejichž přepravu zajišťují, považováno za službu poskytnutí úvěrů osvobozenou od DPH ve smyslu tohoto ustanovení, nebo za složené plnění, jehož základním účelem je dodání pohonných hmot, a tedy dodání zboží ve smyslu čl. 14 odst. 1 této směrnice, za které může být DPH zaplacená v Polsku vrácena.
24 Úvodem je třeba uvést, že ustanovení směrnice 2006/112, která jsou relevantní ve věci v původním řízení, jsou v podstatě totožná s odpovídajícími ustanoveními šesté směrnice. Za těchto podmínek zůstává judikatura týkající se uvedených ustanovení šesté směrnice relevantní pro výklad odpovídajících ustanovení směrnice 2006/112 (zejména viz rozsudek ze dne 28. července 2016, Astone, C‑332/15, EU:C:2016:614, bod 27).
25 Za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 jsou předmětem DPH dodání zboží za úplatu uskutečněná v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.
26 Podle čl. 14 odst. 1 této směrnice se za dodání zboží považuje převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.
27 V tomto ohledu podle ustálené judikatury platí, že pojem „dodání zboží“ stanovený v čl. 5 odst. 1 šest směrnice a v čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112 neodkazuje na převod vlastnictví způsoby, jež upravuje použitelné vnitrostátní právo, ale zahrnuje veškeré převody hmotného majetku opravňující druhou stranu k faktickému nakládání s uvedeným majetkem, jako by byla vlastníkem tohoto majetku (rozsudky ze dne 8. února 1990, Shipping and Forwarding Enterprise Safe, C‑320/88, EU:C:1990:61, bod 7; ze dne 14. července 2005, British American Tobacco a Newman Shipping, C‑435/03, EU:C:2005:464, bod 35; ze dne 21. února 2006, Halifax a další, C‑255/02, EU:C:2006:121, bod 51; ze dne 3. června 2010, De Fruytier, C‑237/09, EU:C:2010:316, bod 24, jakož i ze dne 18. července 2013, Evita-K, C‑78/12, EU:C:2013:486, bod 33).
28 Stejně tak již Soudní dvůr rozhodl, že uvedený pojem má objektivní povahu a že se použije bez ohledu na účel a výsledky dotyčných plnění, aniž mají daňové orgány povinnost provést šetření za účelem zjištění úmyslu dotčené osoby povinné k dani, nebo zohlednit úmysl jiného subjektu, než je dotyčná osoba povinná k dani, který je součástí téhož řetězce dodávek (rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, Dixons Retail, C‑494/12, EU:C:2013:758, bod 21 a citovaná judikatura).
29 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že poskytnutí tankovacích karet společností Vega International dceřiným společnostem, včetně společnosti Vega Poland, zejména umožňuje těmto dceřiným společnostem zásobovat pohonnými se hmotami u čerpacích stanic. Tyto čerpací stanice pak posílají přímo společnosti Vega International faktury za nákup pohonných hmot s DPH, která je předmětem žádosti o vrácení daně, kterou zaslala společnost Vega International polským daňovým orgánům.
30 Za těchto podmínek je třeba za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem posoudit, zda ve věci v původním řízení ropné společnosti skutečně převedly na společnost Vega International nebo na společnost Vega Poland právo nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland, C‑185/01, EU:C:2003:73, bod 33).
31 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland (C‑185/01, EU:C:2003:73), Soudní dvůr zkoumal, zda se v rámci smlouvy o leasingu motorového vozidla jedná o dodání zboží, v daném případě pohonných hmot, ze strany ropných společností ve prospěch leasingové společnosti, když nájemce leasingového vozidla natankuje do tohoto vozidla pohonné hmoty jménem a na účet uvedené společnosti, která poté žádá vnitrostátní daňové orgány o vrácení DPH vybrané z těchto pohonných hmot.
32 V uvedeném rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že je nesporné, že nájemce leasingového vozidla je oprávněný nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník, neboť nakupuje pohonné hmoty přímo na čerpacích stanicích a poskytovatel leasingu nemá právo rozhodovat, jakým způsobem a za jakým účelem budou pohonné hmoty použity (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland, C‑185/01, EU:C:2003:73, bod 34).
33 Navíc podle Soudního dvora byla v takovém případě dodání uskutečněna na účet leasingové společnosti pouze zdánlivě. Měsíční splátky vyplácené této společnosti totiž představovaly pouze zálohu a skutečnou spotřebu stanovenou na konci roku finančně pokrýval nájemce leasingového vozidla, který v důsledku toho nesl náklady na dodání pohonných hmot v plné výši (rozsudek ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland, C‑185/01, EU:C:2003:73, bod 35).
34 Soudní dvůr na základě toho dospěl k závěru, že dohoda o správě pohonných hmot uzavřená mezi leasingovou společností a nájemcem leasingového vozidla není smlouvou o dodání zboží, v daném případě pohonných hmot, ale spíše smlouvu o financování jejich nákupu. Podle Soudního dvora totiž leasingová společnost nenakupovala pohonné hmoty za účelem jejich dalšího prodeje nájemci leasingového vozidla, ale byl to tento nájemce, kdo pohonné hmoty kupoval, přičemž si svobodně volil jejich kvalitu a množství, jakož i datum jejich nákupu. Leasingová společnost tedy ve skutečnosti vystupovala vůči nájemci leasingového vozidla jako poskytovatel úvěru (rozsudek ze dne 6. února 2003, Auto Lease Holland, C‑185/01, EU:C:2003:73, bod 36).
35 Podle judikatury připomenuté v bodě 24 výše jsou předcházející úvahy Soudního dvora stran čl. 5 odst. 1 šesté směrnice použitelné na okolnosti projednávané věci, jež se týká výkladu pojmu „dodání zboží“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112.
36 Zvláště je třeba konstatovat, že v projednávaném případě společnost Vega International nenakládá s pohonnými hmotami, z jejichž nákupu žádá vrácení DPH, jako kdyby byla jejich vlastníkem. Tyto pohonné hmoty totiž nakupuje společnost Vega Poland přímo od dodavatelů a na základě vlastního uvážení. Společnost Vega Poland rozhoduje zejména o tom, za jakých podmínek pohonné hmoty nakoupí, neboť si může vybrat, na které čerpací stanici v rámci dodavatelů určených společností Vega International pohonné hmoty natankuje, a svobodně rozhodnout o kvalitě, množství, druhu pohonných hmot, jakož i o době nákupu a způsobu jejich použití (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. dubna 2015, Wojskowa Agencja Mieszkaniowa w Warszawie, C‑42/14, EU:C:2015:229, bod 26).
37 Kromě toho je nesporné, že společnost Vega Poland rovněž nese veškeré náklady na takové tankování, jelikož společnost Vega International jí tyto pohonné hmoty přefakturovává. Polská dceřiná společnost poté může buď započíst faktury za užívání tankovacích karet oproti fakturám určeným rakouské společnosti, nebo tyto faktury uhradit do jednoho až tří měsíců od jejich obdržení.
38 Za těchto podmínek, jak tvrdí polská vláda a Evropská komise, není namístě se domnívat, že v původním řízení jsou společnosti Vega International dodávány pohonné hmoty a že tato společnost následně toto zboží dále prodává společnosti Vega Poland a tím tedy uskutečňuje dodání pohonných hmot posledně uvedené společnosti. Naproti tomu, jak uvádí Komise, je třeba zdůraznit, že se společnost Vega International omezuje pouze na to, že poskytuje své polské dceřiné společnosti prostřednictvím tankovacích karet jednoduchý nástroj, který jí umožňuje nakupovat tyto pohonné hmoty, čímž hraje čistě roli zprostředkovatele v rámci pořízení tohoto zboží.
39 Vzhledem k tomu, že společnost Vega International neprovádí ve věci v původním řízení dodání zboží, a sice pohonných hmot, nemůže tato společnost požadovat vrácení DPH zaplacené z faktur, které jsou jí určeny a týkají se tankování pohonných hmot společností Vega Poland na čerpacích stanicích.
40 Je však třeba uvést, že v souladu s čl. 24 odst. 1 směrnice 2006/112 musí být každé plnění, které není dodáním zboží, považováno za „poskytnutí služby“.
41 Je přitom nesporné, že plnění uskutečněné společností Vega International, pokud jde o její polskou dceřinou společnost, spočívající v poskytování tankovacích karet pro účely zejména tankování vozidel, jejichž přepravu posledně uvedená osoba zajišťuje, nepředstavuje „dodání zboží“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112. V důsledku toho představuje „poskytnutí služby“ ve smyslu čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice.
42 Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy rovněž třeba ověřit, zda takové poskytnutí služby lze kvalifikovat jako službu poskytnutí úvěrů osvobozenou od DPH ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112.
43 V tomto ohledu je třeba připomenout, že plnění osvobozená od daně podle tohoto ustanovení jsou vymezena v závislosti na povaze poskytované služby, a nikoliv v závislosti na poskytovateli nebo příjemci služby, takže použití těchto osvobození nezávisí na postavení subjektu poskytujícího tuto službu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 2006, Abbey National, C‑169/04, EU:C:2006:289, bod 66, a ze dne 21. června 2007, Ludwig, C‑453/05, EU:C:2007:369, bod 25).
44 Co se týče konkrétně výrazu „poskytnutí a sjednání úvěrů“ ve smyslu uvedeného ustanovení, je třeba konstatovat, že tento výraz se nemůže vztahovat pouze na zápůjčky a úvěry poskytované bankovními a finančními institucemi [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. října 1993, Muys' en De Winter's Bouw- en Aannemingsbedrijf, C‑281/91, EU:C:1993:855, bod 13, ze dne 22. října 2015, Hedqvist, C‑264/14, EU:C:2015:718, bod 37, a ze dne 18. října 2018, Volkswagen Financial Services (UK), C‑153/17, EU:C:2018:845, bod 35].
45 Tento výklad je potvrzen účelem společného systému zavedeného směrnicí 2006/112, který má zejména zajistit rovné zacházení s osobami povinnými k dani (zejména viz rozsudek ze dne 27. října 1993, Muys' en De Winter's Bouw- en Aannemingsbedrijf, C‑281/91, EU:C:1993:855, bod 14).
46 V důsledku toho výklad, podle kterého by poskytnutí financí na nákup ze strany banky bylo osvobozeno od DPH, zatímco financování téhož nákupu hospodářským subjektem, který nemá zvláštní postavení subjektu finančního nebo bankovního odvětví, by podléhalo DPH, by porušoval jednu ze základních zásad společného systému DPH, a sice zásadu rovného zacházení s osobami povinnými k dani.
47 V projednávaném případě, jak bylo připomenuto v bodě 14 tohoto rozsudku, je nesporné, že veškeré operace, které jsou prováděny pomocí tankovacích karet, jsou uskutečňovány centrálně mateřskou společností v Rakousku, která dostává od dodavatelů pohonných hmot faktury zejména za nákup pohonných hmot s DPH. Poté na konci každého měsíce přefakturovává společnost Vega International svým dceřiným společnostem, včetně společnosti Vega Poland, pohonné hmoty, které byly použity pro účely poskytnutí služby přepravy vozidel, s navýšením o 2 %. Konečně tyto dceřiné společnosti jsou oprávněny buď započíst faktury za užívání tankovacích karet oproti fakturám určeným rakouské společnosti, nebo tyto faktury uhradit do jednoho až tří měsíců od jejich obdržení.
48 Je přitom třeba uvést, že uplatněním tohoto navýšení o 2 % vůči společnosti Vega Poland obdrží společnost Vega International poplatek za službu poskytovanou své polské dceřiné společnosti. Společnost Vega International tak poskytuje společnosti Vega Poland finanční službu, když financuje nákup pohonných hmot předem, a jedná tedy v tomto ohledu jako běžná finanční nebo úvěrová instituce.
49 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že poskytování tankovacích karet společností Vega International společnosti Vega Poland představuje skutečnou finanční transakci, která se nejvíce podobá poskytnutí úvěru ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Volkswagen Financial Services (UK), C‑153/17, EU:C:2018:845, bod 36].
50 Z toho vyplývá, že na takové služby, jako jsou služby poskytované společností Vega International ve prospěch společnosti Vega Poland, se může vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112.
51 S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, může být poskytování tankovacích karet mateřskou společností dceřiným společnostem, které jim umožňují natankovat pohonné hmoty do vozidel, jejichž přepravu zajišťují, považováno za službu poskytnutí úvěrů osvobozenou od DPH ve smyslu tohoto ustanovení.
K nákladům řízení
52 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Článek 135 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, může být poskytování tankovacích karet mateřskou společností dceřiným společnostem, které jim umožňují natankovat pohonné hmoty do vozidel, jejichž přepravu zajišťují, považováno za službu poskytnutí úvěrů osvobozenou od daně z přidané hodnoty ve smyslu tohoto ustanovení.
Podpisy.