Language of document : ECLI:EU:T:2019:201

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

28. března 2019(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s ocelovými abrazivy – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Koordinace cen v rámci celého EHP – ‚Časově rozdělený hybridní‘ postup – Presumpce neviny – Zásada nestrannosti – Listina základních práv – Důkaz o protiprávním jednání – Jediné a trvající protiprávní jednání – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Doba trvání protiprávního jednání – Pokuta – Mimořádná úprava základní částku pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Proporcionalita – Rovné zacházení – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci“

Ve věci T‑433/16,

Pometon SpA, se sídlem v Maerne di Martellago (Itálie), zastoupená advokáty E. Fabriziem, V. Venezianem a A. Molinarim,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené P. Rossim a B. Monginem, jako zmocněnci,

žalovaná,

jejímž předmětem je návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2016) 3121 final ze dne 25. května 2016 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (Věc AT.39792 – Ocelová abraziva),

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, V. Kreuschitz, I. S. Forrester, N. Półtorak a E. Perillo (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 31. května 2018,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobkyně, společnost Pometon SpA, je italskou společností, která se specializuje na zpracování kovů. Na trhu s ocelovými abrazivy působila do 16. května 2007, kdy svůj závod v tomto odvětví prodala jinému soutěžiteli, francouzské společnosti Winoa SA. K uvedenému datu byl totiž výše uvedený závod žalobkyně převeden na společnost Pometon Abrasives Srl, jejímž vlastníkem je skupina Winoa.

2        Ocelová abraziva (dále jen „ocelová abraziva“) jsou volné ocelové částečky v zaoblené nebo hranaté formě a používají se zejména v ocelářství, automobilovém průmyslu, metalurgii, petrochemickém průmyslu a v odvětví řezání kamen. Vyrábí se ze zbytků ocelového šrotu.

3        Svým rozhodnutím C(2016) 3121 final ze dne 25. května 2016 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39792 – Ocelová abraziva, dále jen „napadené rozhodnutí“) Evropská komise rozhodla, že v období od 3. října 2003 do 16. května 2007 byla žalobkyně buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím svých zástupců nebo zástupců dvou svých dceřiných společností, Pometon España SA a Pometon Deutschland GmbH, zapojena do kartelové dohody spočívající v dohodách a jednáních ve vzájemné shodě se čtyřmi dalšími podniky, a to americkou skupinou Ervin Industries Inc. (dále jen „Ervin“), francouzskou společností Winoa SA (dále jen „Winoa“) a německými společnostmi MTS GmbH a Würth GmbH, jež se týkaly v zásadě koordinace cen ocelových abraziv v rámci celého Evropského hospodářského prostoru (dále jen „EHP“). Žalobkyně a její dvě výše uvedené dceřiné společnosti jsou dále společně uváděny jako „Pometon“.

A.      Fáze vyšetřování a zahájení řízení

4        Společnost Ervin podala dne 13. dubna 2010 žádost o ochranu před pokutou na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17).

5        Po podání uvedeného návrhu učinila společnost Ervin ústní prohlášení a předložila listinné důkazy. Dne 31. května 2010 jí Komise udělila podmíněnou ochranu v souladu s odst. 8 písm. a) uvedeného oznámení.

6        Ve dnech 15. až 17. června 2010 provedla Komise neohlášené kontroly v prostorách různých výrobců ocelových abraziv, mezi nimiž byla i společnost Pometon. Komise následně zaslala podnikům, které byly podle jejího názoru účastníky kartelové dohody, výzvy k poskytnutí informací.

7        Dne 16. ledna 2013 Komise v souladu s článkem 2 svého nařízení (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18) zahájila proti společnosti Pometon a čtyřem dalším účastníkům kartelové dohody (společnostem Ervin, Winoa, MTS a Würth) vyšetřovací řízení podle čl. 11 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1). Komise uvedeným společnostem stanovila lhůtu k předložení písemného prohlášení o tom, že jsou připraveny vstoupit do jednání o narovnání za účelem možného předložení návrhu na narovnání podle čl. 10a odst. 1 nařízení č. 773/2004.

B.      Postup při narovnání a rozhodnutí společnosti Pometon od tohoto postupu odstoupit

8        Všech pět účastníků tvrzené kartelové dohody vyjádřilo vůli vstoupit do jednání o narovnání za účelem případného předložení návrhu na narovnání. V období od února do prosince 2013 se tak mezi Komisí a účastníky kartelové dohody uskutečnila tři kola dvoustranných jednání, během kterých jim byla sdělena podstata námitek a důkazy použité pro stanovení námitek. Komise každému účastníkovi kartelové dohody sdělila rozmezí možných pokut, které jim měly být uloženy.

9        V lednu 2014 předložily dotyčné společnosti ve stanovené lhůtě své návrhy na narovnání, s výjimkou žalobkyně, která se rozhodla od tohoto postupu odstoupit. Dne 10. února 2014 tak žalobkyně vrátila Komisi CD-ROM, který jí byl předán dne 21. února 2013 v rámci postupu při narovnání.

10      Dne 13. února 2014 zaslala Komise každému ze čtyř účastníků tvrzené kartelové dohody oznámení námitek a dne 2. dubna 2014 vydala ve vztahu k nim rozhodnutí o narovnání C(2014) 2074 final na základě článků 7 a 23 nařízení č. 1/2003 (dále jen „rozhodnutí o narovnání“).

C.      Přijetí napadeného rozhodnutí řádným postupem a obsah uvedeného rozhodnutí

11      Dne 3. prosince 2014 zaslala Komise žalobkyni oznámení námitek, na které žalobkyně odpověděla dne 16. února 2015, poté, co získala přístup ke spisu. Žalobkyně se následně zúčastnila jednání, které se konalo dne 17. dubna 2015.

12      Dne 25. května 2016 vydala Komise napadené rozhodnutí na základě článků 7 a 23 nařízení č. 1/2003. Výroková část uvedeného rozhodnutí zní:

Článek 1

Společnost Pometon SpA porušila čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání týkajícím se cen v odvětví ocelových abraziv, které spočívalo v koordinaci jejího chování v oblasti stanovování cen v rámci celého EHP.

Doba trvání protiprávního jednání byla stanovena od 3. října 2003 do 16. května 2007.

Článek 2

Pokuta uložená společnosti Pometon SpA za protiprávní jednání uvedené v článku 1 činí: 6 197 000 EUR […].“

13      Z napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že společnost Pometon a ostatní účastníci kartelové dohody na jedné straně zavedli jednotný způsob výpočtu (první část kartelové dohody), který jim umožnil koordinované zvýšení cen ocelových abraziv a byl založen na indexech ceny šrotu (dále jen „příplatek za šrot“, viz body 132 a 136 níže). Na druhé straně se zároveň dohodli na koordinaci svého chování (druhá část kartelové dohody), pokud jde o prodejní ceny uplatňované ve vztahu k jednotlivým zákazníkům, zejména tím, že se zavázali, že si nebudou konkurovat snižováním cen (body 32, 33, 37 a 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí; viz bod 173 níže).

14      Pokud jde o určení povahy dotčeného protiprávního jednání, Komise má za to, že šlo o jediné a trvající porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP. Všechna protisoutěžní ujednání účastníků totiž měla nejen spočívat v koordinaci cen a týkat se stejných výrobků, ale měla rovněž probíhat za stejných podmínek po celou dobu trvání dotčeného protiprávního jednání, tedy od 3. října 2003 do 16. května 2007, kdy žalobkyně prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv skupině Winoa. Konečně podniky, které se podílely na protiprávním jednání, a osoby jednající na jejich účet byly podle uvedeného rozhodnutí v podstatě stejné subjekty (body 107 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      Podle Komise bylo účelem této kartelové dohody v konečném důsledku omezit hospodářskou soutěž a významně tak ovlivnit obchod s dotčeným výrobkem mezi členskými státy a stranami Dohody o EHP (body 142 a 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16      Pokud jde o dobu, po kterou se žalobkyně podílela na protiprávním jednání, Komise určila počátek její účasti na 3. října 2003 a rozhodla, že účast tohoto podniku na kartelové dohodě trvala až do 16. května 2007, kdy žalobkyně prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv skupině Winoa, a to s ohledem na skutečnost, že společnost Pometon se podle Komise od uvedené kartelové dohody formálně nedistancovala (body 160 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí, viz rovněž bod 1 výše).

17      Na základě pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny pro výpočet pokut“) Komise stanovila základní výši pokuty uložené společnosti Pometon na 16 % hodnoty tržeb dosažených žalobkyní na trzích v zemích EHP v průběhu roku 2006, tedy posledního celého roku, kdy se posledně uvedená podílela na dotčeném protiprávním jednání, než prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv skupině Winoa.

18      Toto procento vychází ze základní sazby ve výši 15 %, která byla dále zvýšena o 1 % s přihlédnutím k zeměpisnému rozsahu protiprávního jednání, k němuž docházelo v rámci celého EHP (body 214 až 216 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pohyblivá část základní částky pokuty byla poté v souladu s bodem 25 pokynů pro výpočet pokut (bod 220 odůvodnění napadeného rozhodnutí) zvýšena o dodatečnou, pevně stanovenou částku ve výši 16 %, která má podniky odradit od uzavírání dohod o cenové koordinaci.

19      Takto vypočtená základní částka pokuty již nebyla dále zvýšena z důvodu přitěžujících okolností. Naopak bylo společnosti Pometon přiznáno snížení této částky o 10 % z důvodu polehčujících okolností spočívajících v tom, že se na druhé části kartelové dohody podílela v menším rozsahu než ostatní podniky (bod 225 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Konečně podle článku 37 pokynů pro výpočet pokut, který umožňuje Komisi odchýlit se od metodiky stanovené ve zmíněných pokynech, je-li to odůvodněno „konkrétními okolnostmi dané věci“, provedla Komise úpravu základní částka pokuty (body 228 až 231 odůvodnění napadeného rozhodnutí) spočívající v jejím snížení o 60 %.

21      Jak vyplývá z článku 2 napadeného rozhodnutí, činila konečná částka takto vypočtené pokuty uložené žalobkyni 6 197 000 eur (viz bod 12 výše).

II.    Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

22      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. srpna 2016 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

23      Dne 21. února 2017 bylo účastnicím řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. března 2017 předložila žalobkyně odůvodněnou žádost o konání jednání v souladu s čl. 106 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu.

24      Rozhodnutím ze dne 21. března 2018 předal Tribunál věc rozšířenému senátu v souladu s článkem 28 jednacího řádu.

25      Usnesením ze dne 22. března 2018, kterým bylo vyhověno podpůrnému návrhovému žádání žalobkyně o provedení důkazu, uložil Tribunál Komisi na základě čl. 91 písm. b), čl. 92 odst. 1 a čl. 103 odst. 1 jednacího řádu, aby na jedné straně předložila kopii úplného znění rozhodnutí o narovnání a kopii prohlášení žadatele o shovívavost obsažených na listinách ID 5, ID 10, ID 136 a ID 643 založených ve správním spisu, a na druhé straně aby uvedla celkový obrat jednotlivých adresátů rozhodnutí o narovnání za rok 2009, ze kterého vycházela v uvedeném rozhodnutí.

26      Usnesením ze dne 4. května 2018, Pometon v. Komise (T‑433/16), kterým bylo rozhodnuto o žádostech o důvěrné nakládání s údaji obsaženými v listinách předložených Komisí na základě výše uvedeného usnesení ze dne 22. března 2018, Tribunál rozhodl, že advokáti žalobkyně mohou v kanceláři Tribunálu nahlédnout do listin ID 5, ID 10, ID 136 a ID 643 obsahujících přepis ústních prohlášení žadatele o shovívavost. Tribunál však zamítl žádost o důvěrné nakládání s údaji, pokud jde na jedné straně o obrat čtyř podniků, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, za rok 2009 a na druhé straně o údaje uvedené v tabulce č. 1 (bod 90 odůvodnění), č. 3 (bod 100 odůvodnění) a č. 4 (bod 103 odůvodnění) výše uvedeného rozhodnutí.

27      Organizačním procesním opatřením Tribunál vyzval žalobkyni, aby předložila své písemné vyjádření ohledně relevantnosti nedůvěrných údajů uvedených v bodě 26 výše pro pátý žalobní důvod, týkající se úpravy základní částky pokuty podle článku 37 pokynů pro výpočet pokut. Žalobkyně této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověla. Tribunál účastnice řízení dále vyzval, aby na jednání ústně odpověděly na několik písemných otázek.

28      Kromě toho Komise na jednání požádala, aby jí bylo povoleno předložit listinu, již představovala tabulka obsahující údaje o pěti podnicích zúčastněných na kartelové dohodě, ze kterých Komise podle svého vyjádření vycházela při stanovení výše úpravy základní částky pokuty podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut ve vztahu ke každému z těchto podniků. Komise požádala, aby bylo s těmito údaji nakládáno ve vztahu k veřejnosti jako s údaji důvěrné povahy.

29      Tribunál rozhodl o založení této listiny do spisu, čímž nebylo dotčeno posouzení její přípustnosti, a stanovil žalobkyni lhůtu do 2. července 2018 k předložení vyjádření k uvedené listině v souladu s čl. 85 odst. 4 jednacího řádu. Žalobkyně předložila své vyjádření dne 2. července 2018, čímž byla ukončena ústní část řízení.

30      Usnesením ze dne 8. listopadu 2018 posléze předseda třetího senátu ústní část řízení znovu zahájil. Komise byla vyzvána, aby předložila své vyjádření k nové informaci uvedené ve vyjádření žalobkyně ze dne 2. července 2018, přičemž Komise této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověla. Rozhodnutím ze dne 17. ledna 2019 předseda třetího senátu ukončil ústní část řízení.

31      Žalobkyně se domáhá, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        podpůrně, aby zrušil nebo změnil napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém Komise tvrdí, že se žalobkyně podílela na protiprávním jednání v době do 16. května 2007, a v jakém jí Komise uložila pokutu bez ohledu na promlčení,

–        ještě podpůrněji zrušil pokutu nebo snížil její částku,

–        uložil Komisi povinnost vrátit žalobkyni částky, které případně zaplatila před vynesením rozsudku, a veškeré další náklady, které jí vznikly při splnění tohoto rozhodnutí,

–        přijal organizační procesní opatření nebo podpůrně provedl důkazy, které navrhla,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

32      Komise se domáhá, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        zamítl žádost o organizační procesní opatření, případně o provedení důkazu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

33      Na podporu svých prvních dvou návrhových žádání uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu nestrannosti řízení, zásadu presumpce neviny a právo na obhajobu tím, že jí Komise přičetla určitá konkrétní jednání již v rozhodnutí o narovnání a tím podmínila obvinění, která byla proti ní následně vznesena v napadeném rozhodnutí.

34      Zadruhé se žalobkyně dovolává porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, nedostatečného a rozporného odůvodnění a porušení práva na obhajobu a pravidel týkajících se důkazního břemene spočívajících v tom, že jí Komise údajně bez důkazů přičetla k tíži účast na kartelové dohodě, které se ve skutečnosti nikdy neúčastnila.

35      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že v napadeném rozhodnutí Komise porušila článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP svým závěrem, že dotčená kartelová dohoda představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

36      Začtvrté žalobkyně zpochybňuje dobu trvání své účasti na kartelové dohodě a vznáší námitku promlčení.

37      Na podporu svého třetího návrhového žádání znějícího na zrušení nebo změnu částky pokuty uplatňuje žalobkyně porušení povinnosti uvést odůvodnění a porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení v souvislosti s mimořádnou úpravou základní částky pokuty provedenou Komisí podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut.

A.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti nestrannosti, zásady presumpce neviny a práva na obhajobu, kterých se měla Komise dopustit tím, že žalobkyni v rozhodnutí o narovnání přičetla určitá konkrétní jednání a podmínila tak posouzení uvedená v napadeném rozhodnutí

1.      Argumenty účastnic řízení

38      Žalobkyně uvádí, že ačkoliv jí nebylo rozhodnutí o narovnání určeno, je v jeho bodě 4 (popis skutkových okolností) několikrát zmíněna jako podnik, který se aktivně účastnil kartelové dohody. Žalobkyně zdůrazňuje zejména následující pasáže rozhodnutí o narovnání, ve kterých Komise výslovně odkazuje na její chování:

„26. Společnosti Ervin, Winoa, Pometon, MTS a Würth udržovaly četné kontakty na bilaterálním i multilaterálním základě, v jejichž rámci jednaly o klíčových složkách ceny vztahujících se na veškerý jejich prodej ocelových abraziv v rámci EHP, konkrétně ‚příplatku za šrot‘ a příplatku za energii. Dále jednaly (hlavně na bilaterálním základě) o tom, které parametry hospodářské soutěže se mezi nimi povolí, pokud jde o jednotlivé zákazníky. V této celkové souvislosti se jednání účastnic řízení týkalo celého území EHP.

[…]

28. V říjnu 2003 se společnosti Winoa, Ervin a Pometon sešly […] s cílem dohodnout se na jednotném vzorci pro výpočet příplatku za šrot, který by používaly všechny tyto podniky […].

29. Společnosti MTS a Würth […] se neúčastnily počáteční fáze tohoto procesu, kdy byla uzavřena dohoda mezi společnostmi Winoa, Ervin a Pometon.

[…]

31. Kontakty se společností Pometon pokračovaly až do 16. května 2007, kdy společnost Pometon prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa a odešla z trhu.

[…]

38. Tyto důkazy prokazují, že kontakty mezi společnostmi Winoa, Ervin a Pometon se promítly do konkrétního jednání počínaje říjnem 2003.“

39      Žalobkyně má však za to, že tyto odkazy nebyly nezbytné, a dokonce ani užitečné. Žalobkyně konkrétně zaprvé tvrdí, že skutečnosti zmíněné v bodě 31 odůvodnění rozhodnutí o narovnání – kde se v zásadě uvádí, že se žalobkyně účastnila kartelové dohody až do 16. května 2007, kdy prodala dotyčný závod společnosti Winoa a odešla z trhu – nebyly obsaženy v návrzích na narovnání předložených ostatními čtyřmi dotyčnými podniky. Zadruhé se podle žalobkyně mělo konečné rozhodnutí vydané v rámci postupu při narovnání v každém případě týkat pouze jednání podniků, které usilovaly o narovnání, a sankcí, které byly uloženy těmto podnikům.

40      Tuto analýzu podle ní ostatně potvrzuje porovnání rozhodnutí o narovnání s rozhodnutím Komise C(2014) 4227 final ze dne 25. června 2014 ve věci AT.39965 – Champignons, které se rovněž týkalo postupu při narovnání. Podle žalobkyně totiž uvedené rozhodnutí neobsahovalo v popisu relevantních skutkových okolností žádný odkaz na podnik, který nesouhlasil s uzavřením narovnání.

41      Za těchto okolností odkazy na některá jednání přičítaná žalobkyni, jež jsou obsaženy v rozhodnutí o narovnání, podle žalobkyně jednoznačně dokládají, že Komise předjímala její vinu ještě předtím, než měla žalobkyně možnost přednést svou obhajobu. Napadené rozhodnutí tedy porušuje zásadu nestrannosti řízení, zásadu presumpce neviny a právo žalobkyně na obhajobu.

42      Kromě toho žalobkyně v posledně uvedeném ohledu odmítá argumentaci Komise vycházející z výkladu článku 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, týkajícího se presumpce neviny, poskytnutého Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“).

43      Pokud jde o zmíněné ustanovení, žalobkyně zejména tvrdí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise (viz bod 51 níže), dospěl ESLP ve svém rozsudku ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310) k závěru, že je-li v trestním řízení týkajícím se několika osob, které nemohou být souzeny společně, nezbytné pro posouzení viny obviněných v prvním rozsudku zmínit účast obviněného na protiprávním jednání, přičemž obviněný bude následně souzen v rámci druhého trestního řízení s časovým odstupem, nesmí příslušný soud uvést více informací, než jaké jsou nezbytné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných, kteří jsou souzeni v prvním řízení (ESLP, 27. února 2014, Karaman v. Německo, CE:ECHR:2014:0227JUD001710310, body 64 a 65).

44      Žalobkyně má v této souvislosti za to, že stejné kritérium musí být uplatněno v takovém případě, jaký nastal v projednávané věci, kdy Komise zahájila řízení o protiprávním jednání proti pěti podnikům podezřelým z účasti na kartelové dohodě a nejprve vydala rozhodnutí o narovnání ve vztahu ke čtyřem z nich a následně vydala proti pátému podniku, který mezitím od postupu při narovnání odstoupil, rozhodnutí o protiprávním jednání v řádném řízení vedeném na základě obecných ustanovení nařízení č. 773/2004.

45      Mimoto, pokud jde o argumentaci Komise, podle které byl název žalobkyně v předběžném znění rozhodnutí o narovnání uveden neúmyslně, žalobkyně uvádí, že v projednávané věci spočívá porušení zásady presumpce neviny v tom, že proti společnosti Pometon byla v rozhodnutí o narovnání vznesena konkrétní obvinění v souvislosti s její účastí na dotčené kartelové dohodě, a to bez ohledu na způsob zveřejnění uvedeného rozhodnutí. Nahrazení jména navrhovatelky v další verzi rozhodnutí o narovnání zveřejněné dne 6. ledna 2015 slovy „jiný podnik“ tedy nemůže podle ní porušení této zásady v napadeném rozhodnutí zhojit.

46      Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

47      Předně bylo podle ní účelem odkazů kritizovaných žalobkyní pouze určit odpovědnost čtyř podniků, které se účastnily kartelové dohody, a kromě toho nebyla jejich uvedením nijak dotčena povinnost Komise dokončit kontradiktorní řízení ve vztahu k žalobkyni poté, co posledně uvedená odstoupila od postupu při narovnání.

48      Komise dále tvrdí, že jakékoli jiné řešení by znamenalo určitou formu „ochrany před pokutou“ poskytnuté podnikům, které odstoupily od postupu při narovnání, se kterým původně souhlasily, a to jak z procesního hlediska, tak z hlediska věcné podstaty této sankce.

49      Komise dále uvádí, že spojení těchto dvou řízení samozřejmě představuje složitý postup, zvaný též „hybridní“, neboť je upraven různými právními ustanoveními, konkrétně článkem 10a nařízení č. 773/2004, pokud jde o postup při narovnání, a ostatními ustanoveními téhož nařízení, pokud jde o následné kontradiktorní řízení, přičemž žalobkyně legalitu těchto ustanovení ostatně nijak nezpochybnila. Nicméně ani v rámci hybridního postupu nemůže být podniku na základě skutečnosti, že nesouhlasil s narovnáním, poskytnuta procesní výhoda, která by mu umožnila odchýlit se od platných právních předpisů.

50      Komise dále tvrdí, že v každém případě ve vztahu k žalobkyni řádně dodržela zásadu presumpce neviny a zejména požadavky stanovené ESLP v rozsudku ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310). V této souvislosti Komise upřesňuje, že z důvodu obezřetnosti výslovně uvedla v poznámce pod čarou 4 v rozhodnutí o narovnání a rovněž v bodech 27 a 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že z popisu skutkových okolností obsaženého v rozhodnutí o narovnání nelze dovozovat žádný závěr ohledně viny společnosti Pometon v souvislosti s její účastí na této kartelové dohodě s tím, že proti tomuto podniku bude následně vedeno kontradiktorní řízení o určení protiprávního jednání.

51      Podle Komise je konečně při určení, zda byla v projednávané věci porušena zásada presumpce neviny, nutné zaměřit se na dodržení práva společnosti Pometon na obhajobu, které bylo v projednávané věci zaručeno po celou dobu řádného řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí.

2.      Závěry Tribunálu

a)      Právní rámec projednávaného sporu s ohledem na hlavní aspekty rozhodnutí o narovnání vydaného Komisí

52      Před analýzou tohoto žalobního důvodu je třeba stručně uvést, že žalobkyně se dovolává porušení svého práva na obhajobu pouze v souvislosti se skutečností, že Komise zmínila určitá její jednání v rozhodnutí o narovnání, jež však nebylo adresováno žalobkyni. Nevytýká tedy Komisi, že v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, nedodržela veškeré procesní záruky související s jejím právem na obhajobu, které jsou stanoveny zejména v obecných ustanoveních nařízení č. 773/2004.

53      Po upřesnění předmětu tohoto žalobního důvodu je třeba na úvod poznamenat, že účastnice řízení se neshodují především ohledně rozsahu působnosti článku 41 odst. 1 a článku 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a to zejména pokud jde o posledně uvedené ustanovení, v závislosti na tom, jak každá z nich vykládá rozsudek ESLP ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310), vydaný ve věci dodržování zásady presumpce neviny ve složitém trestním řízení týkajícím se několika osob, které nemohly být souzeny společně (viz body 43 a 50 výše). Uvedené dva články Listiny zní:

Článek 41

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

[…]

Článek 48

1. Každý obviněný se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

2. Každému obviněnému je zaručeno respektování práv na obhajobu.“

54      Na jedné straně je v tomto ohledu třeba připomenout, že ačkoli podle ustálené judikatury nemůže být Komise při výkonu svých práv a pravomocí v oblasti ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže považována za „soud“ ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zejména za orgán veřejné moci vykonávající funkce trestněprávní povahy, přesto ve správním řízení zůstává povinna dodržovat základní práva Evropské unie, mezi která patří právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny. Zejména tento posledně uvedený článek, nikoli článek 47 Listiny týkající se práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces je ustanovením, kterým se řídí správní řízení před Komisí v oblasti kartelových dohod (rozsudek ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 154).

55      Na druhé straně z judikatury vyplývá, že zásada presumpce neviny, která svou povahou spadá do oblasti trestního práva a je v současnosti zakotvena v unijním právu v čl. 48 odst. 1 Listiny, se použije obdobně na správní řízení týkající se dodržování evropských pravidel hospodářské soutěže, s ohledem na povahu dotčeného protiprávního jednání, jakož i povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim mohou vztahovat (rozsudek ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, EU:C:1999:358, bod 150; v tomto smyslu rovněž rozsudky ze dne 21. ledna 2016, Eturas a další, C‑74/14, EU:C:2016:42, body 38 až 40, a ze dne 12. dubna 2013, CISAC v. Komise, T‑442/08, EU:T:2013:188, body 93 a 94).

56      Z toho vyplývá, že v současném rámci unijního práva v oblasti ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže spočívá podstata záruky dodržování základních a procesních práv, jež musí být přiznána podniku obviněnému Komisí z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, na jedné straně v povinnosti tohoto orgánu jednat v každé fázi řízení o použití pravidel hospodářské soutěže zcela nestranně (článek 41 Listiny), což zahrnuje rovněž povinnost dodržovat zásadu presumpce neviny podniků dotčených řízením, které proti nim bylo zahájeno (článek 48 Listiny), a na druhé straně v právu každého podniku, kterému byl určen závazný akt přijatý tímto orgánem v souladu s uvedeným článkem 101 odst. 1 SFEU, podat na svou obranu opravný prostředek k unijním soudům, a to v prvním stupni žalobu k Tribunálu a případně následně kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru.

57      Po uvedení těchto obecných východisek je třeba v souvislosti s procesními pravidly použitelnými v projednávané věci připomenout, že podle článku 2 nařízení č. 773/2004 platí, že pokud Komise rozhodne o zahájení řízení proti některým podnikům s cílem prošetřit „případy domnělého porušení“ (viz článek 105 SFEU), „vydá prohlášení o námitkách [oznámení námitek] nebo žádost, aby strany vyjádřily zájem vstoupit do jednání o narovnání“.

58      Z tohoto druhého pohledu článek 10a odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že „[p]o zahájení řízení […] může Komise stanovit lhůtu, ve které mohou strany řízení písemně prohlásit, že jsou připraveny vstoupit do jednání o narovnání za účelem možného předložení návrhu na narovnání“.

59      V tomto ohledu pak bod 11 oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení č. 1/2003 v případech kartelů (Úř. věst. 2008, C 167, s. 1, dále jen „oznámení o postupu při narovnání“) upřesňuje, že písemná prohlášení podniků, které jsou připraveny vstoupit do jednání o narovnání, „neznamen[ají] přiznání toho, že se strany podílely [na] protiprávním jednání nebo mají být za něj zodpovědné“.

60      Nicméně za účelem umožnění konkrétního pokroku ve zmíněném jednání čl. 10a odst. 2 nařízení č. 773/2004 stanoví:

„Strany řízení, jež se účastní na jednání o narovnání, může Komise informovat o:

a)      námitkách, které proti nim zamýšlí vznést;

b)      důkazech použitých pro stanovení zamýšlených námitek;

c)      nedůvěrném znění jakéhokoliv přístupného dokumentu uvedeného v daném okamžiku na seznamu dokumentů obsažených ve spisu;

d)      rozpětí možných pokut.“

61      Ze spisu vedeného v projednávané věci vyplývá, že všech pět podniků, které se účastnily domnělé kartelové dohody o ocelových abrazivech, včetně společnosti Pometon, obdrželo v návaznosti na svá písemná prohlášení veškeré informace stanovené v čl. 10a odst. 2 nařízení č. 773/2004 (viz body 8 a 60 výše).

62      Právě v těchto právních a skutkových souvislostech je tak třeba posoudit tento žalobní důvod ve věci samé.

b)      K dosahu povinnosti nestrannosti Komise a zásady presumpce neviny, zejména ve zvláštních případech časově rozděleného hybridního postupu

63      Za účelem posouzení, zda Komise dodržela ve vztahu ke společnosti Pometon svou povinnost nestrannosti, a to zejména v rámci postupu při narovnání, ze kterého nicméně tento podnik odstoupil, je nejprve třeba uvést, že rozhodnutím o narovnání vydaným Komisí ve vztahu k ostatním čtyřem podnikům účastnícím se kartelové dohody bylo nepochybně ukončeno protiprávní jednání, ze kterého byly tímto orgánem obviněny, a rovněž tím zanikla předmětná kartelová dohoda a pominuly její nepříznivé důsledky pro dotčený trh, jelikož čtyři z pěti dotyčných podniků uznaly vzájemnou spolupráci ohledně cen ocelových abraziv a zavázaly se ji okamžitě ukončit.

64      Na druhé straně nebyl uvedeným rozhodnutím o narovnání ukončen postup Komise v řízení o protiprávním jednání zahájeným dne 16. ledna 2013 ve vztahu ke společnosti Pometon (viz bod 7 výše), vzhledem k tomu, že tento podnik odstoupil z postupu při narovnání, ačkoli původně projevil jednoznačný zájem do něj vstoupit, a šetření jeho věci tedy muselo pokračovat v podobě kontradiktorního řízení o protiprávním jednání a stalo se tak hybridním postupem. Po odstoupení společnosti Pometon z postupu při narovnání totiž „správní řízení dle článku 7 nařízení č. 1/2003 proti [společnosti Pometon] [stále] probíhá“, jak se upřesňuje v poznámce pod čarou 4 uvedeného rozhodnutí o narovnání.

65      V této souvislosti výklad předkládaný žalobkyní, podle kterého bylo uvedením odkazů na některá její jednání v rozhodnutí o narovnání porušeno její právo na presumpci neviny, a tím byla zpochybněna nestrannost, s níž vůči ní musí Komise postupovat, objektivně naráží na skutečnost, že Komise výslovně vyloučila, zejména v poznámce pod čarou 4 v rozhodnutí o narovnání, vinu společnosti Pometon, a to právě z toho důvodu, že šetření v její věci mělo pokračovat v rámci kontradiktorního řízení na základě zvláštního obvinění, a to oznámení námitek, které Komise skutečně vydala dne 3. prosince 2014.

66      Toto zjištění nemůže vyvrátit zejména odkaz na chování společnosti Pometon uvedený v bodě 38 odůvodnění rozhodnutí o narovnání, ve kterém Komise tvrdí, že důkazy, které má k dispozici, „prokazují, že kontakty mezi společnostmi Winoa, Ervin [žadatel o shovívavost] a Pometon se promítly do konkrétního jednání počínaje říjnem 2003“ (viz bod 38 výše).

67      Uvedené znění totiž především neobsahuje žádnou právní kvalifikaci dotčených skutkových okolností, ani z něj nelze objektivně učinit závěr, že Komise prokázala vinu společnosti Pometon již ve fázi rozhodnutí o narovnání vzhledem k tomu, že v úvodní části rozhodnutí o narovnání neprokázala ani vinu ostatních čtyř podniků, které se účastnily kartelové dohody a které jsou jedinými adresáty uvedeného rozhodnutí.

68      Dále skutečnost, že v tomtéž rozhodnutí o narovnání se v následujícím bodě věnovaném právní kvalifikaci skutků, které jsou vytýkány ostatním čtyřem podnikům (Legal Assessment), uvádí, že posledně uvedené podniky uznaly svoji účast na protiprávním jednání a přiznaly tak svoji vinu, nelze vykládat tak, že by odkazy na určité jednání žalobkyně obsažené v popisu skutkových okolností představovaly de factode iure bez dalšího „zastřený výrok“ Komise týkající se rovněž viny společnosti Pometon.

69      Nehledě na výše uvedené musí být v rozhodnutí o narovnání, které je, stejně jako v projednávané věci, vyhotoveno v řízení, jež se stalo hybridním, co nejjasněji a nejpřesněji oddělena část věnovaná popisu skutkových okolností týkajících se kartelové dohody jako celku, na straně jedné, a část věnovaná právní kvalifikací skutků připisovaných konkrétně podnikům, které uznaly svou vinu, na straně druhé, a to právě z toho důvodu, aby v rámci téhož správního spisu, který se v projednávané věci týká kartelové dohody o ocelových abrazivech (viz bod 3 výše), nebylo konečné právní postavení podniků, které uzavřely narovnání, obdobně vztaženo i na právní postavení podniku, který využil svého práva odstoupit od postupu při narovnání a ve vztahu k němuž je nadále vedeno správní řízení (viz bod 64 výše).

70      Z tohoto důvodu ukládá článek 41 Listiny všem unijním orgánům především základní povinnost nestrannosti, jak připomněl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise (C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 154), kterou se musí Komise řídit při vypracovávání rozhodnutí o narovnání v konkrétních souvislostech postupu, který se stal hybridním, vůči podniku, který od takového postupu odstoupil (viz bod 54 výše).

71      Podnik, který se nakonec rozhodl odstoupit od postupu při narovnání, tím totiž nepozbyl právo na nestranné zacházení ani nárok na presumpci neviny ohledně dotčeného protiprávního jednání, i když proti němu bude formálně vzneseno obvinění až při vydání oznámení námitek, jímž se zahajuje kontradiktorní řízení, které bylo v projednávané věci doručeno žalobkyni dne 3. prosince 2014.

72      Dodržení povinnosti nestrannosti zakotvené v článku 41 Listiny tak vyžaduje, aby v postupu, který se stal hybridním, Komise postupovala při formulaci znění rozhodnutí a jeho odůvodnění s veškerou obezřetností, aby takovým rozhodnutím nebyly dotčeny procesní záruky, jež musí být přiznány podniku, který od postupu při narovnání odstoupil, v následném kontradiktorním řízení, i když mu není určeno rozhodnutí o narovnání. Je pravda, že z důvodu této nutné obezřetnosti při formulaci rozhodnutí o narovnání se musí Komise v největší možné míře vyhnout tomu, aby v něm byl uveden název podniku, který neuzavřel narovnání. Neznamená to však, že by byla jakákoli zmínka o takovém podniku – přímá či nepřímá – zcela zakázána.

73      Judikatura ESLP ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310) (viz bod 53 výše) totiž nepodporuje tezi žalobkyně, podle které nesměla Komise v rámci své povinnosti nestrannosti a zásady respektování presumpce neviny, které jsou použitelné ve správním řízení týkajícím se konstatování porušení článku 101 SFEU, uvádět odkazy na některá konkrétní jednání žalobkyně.

74      V rozsudku ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310), ESLP uznal, že ve složitém trestním řízení týkajícím se několika spoluobviněných je i konání samostatných časově oddělených řízení v souladu se zásadou respektování presumpce neviny v trestním právu, avšak pod podmínkou, že dotyčný soud prokáže jistou obezřetnost při vyhotovení prvního ze dvou trestních rozhodnutí, pokud bylo nutné vydat dvě rozhodnutí a pokud bylo jejich vydání časově odděleno právě za účelem usnadnění průběhu daného řízení s ohledem na velký počet spoluobviněných.

75      V této souvislosti Komise v projednávané věci postupovala vůči žalobkyni obdobně, když formulovala rozhodnutí o narovnání určené ostatním čtyřem podnikům dotčeným stejnou kartelovou dohodou, jak vyplývá ze závěrů uvedených v bodech 63 až 68 výše.

76      Navíc s ohledem na znění rozhodnutí o narovnání nemůže případně zainteresovaná veřejnost z odkazů na některá konkrétní jednání společnosti Pometon obsažených v předběžném znění rozhodnutí o narovnání (viz bod 45 výše) objektivně vyvodit, že by byla tato společnost s konečnou platností uznána vinnou, jelikož ve zmíněném rozhodnutí se zcela jednoznačně zdůrazňuje, že je určeno výhradně čtyřem ostatním podnikům, které souhlasily s jednáním o narovnání ve věci svého protiprávního jednání, a že věc týkající se společnosti Pometon bude následně rozhodnuta v jiném, kontradiktorním řízení.

77      S ohledem na shora uvedené úvahy tak pro úplnost posouzení tohoto žalobního důvodu zbývá pouze ověřit, zda lze odkazy na název a některá konkrétní jednání žalobkyně uvedené v „popisu skutkových okolností“ v rozhodnutí o narovnání skutečně považovat za nezbytné pro účely co možná nejúplnějšího popisu skutkových okolností, které byly základem dotčené kartelové dohody.

78      Z tohoto pohledu je třeba nejprve uvést, že pokud jde o strany téže kartelové dohody, musí být toto posouzení provedeno nejen s ohledem na faktické a právní okolnosti týkající se čtyř podniků, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, ale rovněž v širším rámci vyšetřovacího řízení, jež se stalo hybridním, který tudíž musí nutně zahrnovat i situaci žalobkyně jako strany dotčeného domnělého protiprávního jednání, proti které Komise ve skutečnosti vydala dne 16. ledna 2013 rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení ve věci kartelové dohody v oblasti ocelových abraziv (viz bod 7 výše).

79      Vzhledem ke kontinuitě činnosti Komise v rámci postupu při narovnání vedeného v projednávané věci vůči čtyřem ostatním podnikům a v rámci řádného řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí proti žalobkyni (viz bod 64 výše), se totiž sporné odkazy na některá jednání žalobkyně obsažené v rozhodnutí o narovnání mohou ukázat jako objektivně užitečné pro popis vzniku předmětné dohody jako celku.

80      V této souvislosti je za účelem posouzení, zda Komise dodržela svou povinnost nestrannosti během celého dotčeného hybridního postupu, namístě vycházet z výkladových kritérií stanovených Evropským soudem pro lidská práva v jeho rozsudku ze dne 27. února 2014, Karaman v. Německo (CE:ECHR:2014:0227JUD001710310), jak ostatně činí i účastnice řízení. Tato kritéria je zde samozřejmě možné použít pouze obdobně, jelikož ve věci Karaman se uvedené parametry týkaly časově rozděleného řízení, které bylo výhradně trestní (viz bod 74 výše), což v případě hybridního správního řízení vedeného v projednávané věci neplatí.

81      V tomto směru je zaprvé třeba uvést, že pokud jde o obezřetnost, již Komise uplatnila při formulaci rozhodnutí o narovnání, neobsahují odkazy napadené žalobkyní, které jsou uvedeny pouze v bodě 4 rozhodnutí o narovnání, nadepsaném „Popis skutkových okolností“, žádnou právní kvalifikaci týkající se jednání tohoto podniku.

82      Navíc v bodě 2 rozhodnutí o narovnání, následujícím bezprostředně po výčtu čtyř podniků, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, obsaženém v jeho bodě 1, Komise v bodě 2.25 výslovně zmiňuje žalobkyni jako podnik, proti kterému je vedeno vyšetřovací řízení zahájené proti stranám dotčené kartelové dohody, a nikoli jako účastníka postupu při narovnání. V tomto ohledu ostatně Komise za účelem vyloučení jakýchkoli pochybností opakuje, že žalobkyni není uvedené rozhodnutí určeno.

83      Kromě toho, jak již bylo uvedeno v bodech 64 a 65 výše, Komise v poznámce pod čarou 4 rozhodnutí o narovnání upřesňuje, že vychází ze skutkových okolností uznaných čtyřmi podniky, které vyjádřily vůli účastnit se postupu při narovnání, a že odkazy na určité jednání společnosti Pometon slouží pouze k určení odpovědnosti těchto čtyř podniků za dotčené protiprávní jednání, jelikož řízení proti společnosti Pometon ještě stále probíhá.

84      Z toho vyplývá, že na základě uvedených odkazů na společnost Pometon nelze Komisi objektivně podezřívat, že úmyslně předjímala vinu a odpovědnost tohoto podniku v rámci dotčené kartelové dohody již ve fázi rozhodnutí o narovnání určeného čtyřem podnikům, které byly stranami téže kartelové dohody.

85      Zadruhé, pokud jde o otázku, zda byly odkazy na jednání žalobkyně uvedené v rozhodnutí o narovnání nezbytné pro určení odpovědnosti adresátů uvedeného rozhodnutí, je třeba nejprve odmítnout žalobkyní uplatněné srovnání s rozhodnutím o narovnání vydaným Komisí ve věci, ve které bylo vydáno její rozhodnutí C(2014) 4227 final, kde také jeden z podniků, který byl účastníkem kartelové dohody, odstoupil od narovnání (viz bod 40 výše).

86      Skutkové okolnosti dané v uvedených dvou věcech totiž nejsou stejné. V každém případě žalobkyně nedokládá věrohodnou podobnost mezi kartelovou dohodou, jíž se týkala shora uvedená věc, a kartelovou dohodou dotčenou v projednávané věci.

87      S ohledem na shora uvedené je dále třeba připomenout, že znění bodu 38 odůvodnění rozhodnutí o narovnání, v němž se uvádí, že odkazy na situaci žalobkyně uvedené v předchozích bodech odůvodnění „dokládají, že kontakty mezi společnostmi Winoa, Ervin a Pometon se promítly do konkrétního jednání počínaje říjnem 2003“, což byl tedy počátek protiprávního jednání, nelze vykládat v tom smyslu, že by Komise již v této fázi odůvodnění rozhodnutí o narovnání měla zjištěny veškeré skutkové a právní okolnosti dokazující, že se společnost Pometon dopustila dotčeného protiprávního jednání stejně jako ostatní čtyři podniky, které svou vinu v souvislosti s účastí na dotčeném protiprávním jednání uznaly (viz body 66 a 67 výše).

88      Kromě toho, pokud jde o bod 37 odůvodnění rozhodnutí o narovnání týkající se zeměpisného rozsahu kartelové dohody, jenž v případě všech pěti dotyčných podniků zahrnoval celý EHP, je třeba uvést, že jelikož Komise konstatovala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání, bylo nezbytné upřesnit zeměpisný rozsah kartelové dohody jako celku (viz bod 259 níže).

89      Konečně je třeba uvést, že účelem bodu 31 odůvodnění rozhodnutí o narovnání, podle kterého „[k]ontakty se společností Pometon pokračovaly až do 16. května 2007, kdy společnost Pometon prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa a odešla z dotčeného trhu“, není učinit závěr o odpovědnosti žalobkyně za dotčené protiprávní jednání, ale upřesnit časový vývoj kartelové dohody, v níž přiznaly účast čtyři podniky, jimž je určeno rozhodnutí o narovnání, právě s ohledem na skutečnost, že ke zmíněnému dni společnost Winoa koupila dotyčný závod od společnosti Pometon (body 32 až 35 odůvodnění rozhodnutí o narovnání).

90      Za těchto okolností a v souladu s ustanoveními použitelnými v projednávané věci, jež jsou připomenuta v bodech 57 až 60 výše a jejichž legalitu žalobkyně nezpochybňuje, nemůže posledně uvedená platně vytýkat Komisi, že uvedením odkazů na některá její jednání v rozhodnutí o narovnání v souvislosti s jednáními ostatních čtyř zúčastněných podniků porušila svou základní povinnost nestrannosti v následném řízení vedeném proti žalobkyni ve věci ocelových abraziv, ani že porušila presumpci neviny ve vztahu k žalobkyni jako podniku, který se rozhodl odstoupit od postupu při narovnání, zatímco ostatní konkurenční podniky s narovnáním naopak souhlasily.

91      Podle žalobkyně nicméně tvrzené porušení presumpce neviny v projednávané věci vyplývá ze skutečnosti, že dotčená dvě řízení týkající se kartelové dohody o ocelových abrazivech, tedy nejprve postup při narovnání a poté kontradiktorní řízení, byla časově oddělena a Komise tudíž byla povinna neuvádět v rozhodnutí o narovnání žádné odkazy na konkrétní situaci žalobkyně (viz body 7, 10 a 11 výše).

92      Je pravda, že v projednávané věci může mít skutečnost, že čtyři z pěti podniků zúčastněných na dotčené kartelové dohodě svou vinu uznaly, samozřejmě úzký a nevyhnutelný dopad na skutkové okolnosti týkající se účasti pátého podniku podezřelého ze zapojení do téže kartelové dohody, tedy společnosti Pometon.

93      Pokud se však podnik dobrovolně rozhodne pro hybridní postup namísto toho, aby Komisi předložil návrh na narovnání, nemůže s odkazem na zásadu respektování presumpce neviny tvrdit, že Komise, jako orgán pověřený dohledem nad dodržováním pravidel hospodářské soutěže, je povinna v rozhodnutí o narovnání zcela pominout určité skutkové okolnosti uznané ostatními podniky, jež uzavřely narovnání, které jsou relevantní pro posouzení existence kartelové dohody jako celku, ačkoli odkazují na jednání žalobkyně, která se nezúčastnila postupu při narovnání.

94      Na druhou stranu nelze uznat ani argument Komise, podle kterého by teze předkládaná žalobkyní ve skutečnosti znamenala přiznání určité „ochrany před pokutou“ podnikům, které odstoupí od postupu při narovnání.

95      Právní otázka vznesená v této souvislosti žalobkyní totiž nesměřuje ke zpochybnění pravomoci Komise uložit jí pokutu, ale týká se porušení povinnosti nestrannosti, kterou musí Komise dodržovat v řízení vedeném proti žalobkyni ve věci ocelových abraziv, a tudíž i nedodržení zásady presumpce neviny v rámci časově rozděleného hybridního postupu.

96      Právo každého podniku odstoupit od postupu při narovnání však neznamená, že by mu bylo zároveň přiznáno právo na nevyvratitelnou presumpci neviny, tedy presumpci, kterou by nebylo možné vyvrátit důkazem opaku, který musí v projednávané věci předložit Komise právě v kontradiktorním řízení vedeném proti dotyčnému podniku.

97      Z tohoto důvodu takové řízení, nehledě na jeho hybridní povahu a časové rozdělení, na jedné straně umožňuje Komisi, aby řádně splnila svůj úkol vykonávat dohled a postihnout všechna jednání, která by mohla vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu (článek 101 SFEU), a na druhé straně zaručuje dotyčným podnikům možnost plně uplatnit svá práva na obhajobu právě v přímé konfrontaci s Komisí v kontradiktorním řízení.

98      Žalobkyně ostatně netvrdí, že by takové časové oddělení uvedených dvou řízení, pokud jsou zahájena, bylo samo o sobě v rozporu s relevantními právními ustanoveními použitelnými v této věci, nebo ostatně v rozporu s ustanoveními článku 41 Listiny, která upravují povinnost nestrannosti orgánů Unie. Podle žalobkyně byla naopak v důsledku tohoto časového oddělení vydání rozhodnutí o narovnání od napadeného rozhodnutí dotčena presumpce neviny, která jí musí být přiznána, dokud nebude v souladu s právem určena její odpovědnost.

99      V tomto směru je však třeba podotknout, že rozhodnutí o zahájení kontradiktorního řízení proti podniku, který odstoupil od postupu při narovnání, nezakládá povinnost Komise odložit nebo přerušit přijetí „prostředk[ů] vhodn[ých] k […] odstranění“ dotčené kartelové dohody (článek 105 SFEU), zejména pak přijetí opatření týkajících se ostatních podniků, které uznaly svou odpovědnost a za tímto účelem předložily konečný návrh na narovnání. Vydání rozhodnutí o narovnání v případě, kdy jsou splněny všechny právní podmínky jeho přípustnosti, ve skutečnosti odpovídá převažujícímu obecnému zájmu na ochraně hospodářské soutěže ve prospěch spotřebitelů. Jak se totiž uvádí i v bodě 3 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2015/1348 ze dne 3. srpna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/2004 (Úř. věst. 2015, L 208, s. 3) „[z]ájmy spotřebitelů, jimiž je zajistit odhalení a potrestání tajných kartelů, převažují nad zájmem na uložení pokut […] těm podnikům, které Komisi umožní podobné případy odhalit a tyto praktiky zakázat“.

100    Z uvedeného tak vyplývá, že zaprvé žádné ustanovení unijního práva použitelné v projednávané věci neukládá Komisi, aby vydala rozhodnutí o narovnání souběžně s rozhodnutím o porušení právních předpisů a uložení sankce podniku, který naopak odstoupil od postupu při narovnání, nebo který na začátku ani nevyjádřil vůli zúčastnit se takového postupu. V této souvislosti možnost časového oddělení výslovně vyplývá z bodu 19 oznámení o postupu při narovnání, ve kterém se uvádí:

„Nepředloží-li dotčené strany návrh na narovnání, bude ve vztahu k nim následovat postup při přijímání konečného rozhodnutí podle obecných ustanovení, zejména podle čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 773/2004, namísto postupu při narovnání.“

101    Zadruhé a s ohledem na výše uvedené umožňují ustanovení unijního práva použitelná v projednávané věci Komisi, aby účinně plnila svůj úkol vykonávat dohled a sankcionovat kartelové dohody i ve zvláštním kontextu časově rozděleného hybridního postupu, nicméně za předpokladu, že bude plně dodržovat svou povinnost nestrannosti, jakož i zásadu presumpce neviny ve vztahu ke straně, která odstoupila od postupu při narovnání a dala přednost tomu, aby o její věci rozhodla Komise ve zvláštním kontradiktorním řízení.

102    V takovém kontradiktorním řízení se totiž může dotyčný podnik dovolávat zejména veškerých výsad vyplývajících z práva na obhajobu, které mu přiznává unijní právo, a na tomto základě na jedné straně napadnout jakékoli důkazy navržené Komisí a na druhé straně zároveň předložit veškeré argumenty užitečné pro účely jeho vyvinění.

103    Ze všech shora uvedených důvodů je namístě učinit závěr, že jak z hlediska obezřetnosti uplatněné Komisí při formulaci rozhodnutí o narovnání, tak z hlediska věcné podstaty sporných odkazů týkajících se žalobkyně, jež jsou uvedeny ve zmíněném rozhodnutí, nelze takové odkazy považovat za nepřímý důkaz o tom, že Komise nesplnila vůči žalobkyni povinnost nestrannosti, a tudíž v napadeném rozhodnutí nedodržela její presumpci neviny.

104    Ze všech výše uvedených důvodů je tedy třeba první žalobní důvod zamítnout.

B.      Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, nedostatečného a rozporného odůvodnění a porušení práva na obhajobu a pravidel týkajících se důkazního břemene, kterých se měla Komise dopustit tím, že bez důkazů přičetla žalobkyni účast na kartelové dohodě

105    Tento žalobní důvod je rozdělen na tři části. V prvních dvou částech žalobkyně odmítá svou účast jak na první části údajné kartelové dohody, která se týká způsobu výpočtu příplatku za šrot, tak na druhé části téže kartelové dohody, která se týká koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. Ve třetí části žalobkyně odmítá, že by se účastnila tvrzeného jediného a trvajícího protiprávního jednání. Na podporu těchto tří částí žalobního důvodu se žalobkyně v podstatě dovolává nedostatečnosti důkazů, o něž opírá Komise napadené rozhodnutí, s tím, že podle žalobkyně jsou tyto důkazy nepřesné, nejednotné a rozporné.

106    Před posouzením každé z uvedených tří částí tohoto žalobního důvodu je třeba na úvod připomenout pravidla upravující důkazní břemeno a provádění důkazů.

1.      Úvodní poznámky k důkaznímu břemeni a provádění důkazů

107    Článek 2 nařízení č. 1/2003 výslovně stanoví, že „důkazní břemeno, pokud jde o porušení [článku 101 odst. 1 nebo článku 102 SFEU] spočívá na té straně nebo orgánu, který vznesl obvinění“. Komise je tak povinna prokázat protiprávní jednání, jehož existenci zjistila, a předložit důkazy, které mohou právně dostačujícím způsobem prokázat skutečnosti zakládající protiprávní jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2013, CISAC v. Komise, T‑442/08, EU:T:2013:188, bod 91 a citovaná judikatura).

108    Má-li soud, který má posoudit, zda Komise prokázala právně dostačujícím způsobem vinu podniku, pokud jde o porušení článku 101 SFEU, v této souvislosti pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2013, CISAC v. Komise, T‑442/08, EU:T:2013:188, bod 92 a citovaná judikatura).

109    Komise tedy musí v této souvislosti předložit přesné a shodující se důkazy, ze kterých lze dovodit, že dotčené protiprávní jednání a sankce byly určeny legálně, tedy v souladu s použitelnými právními normami a zejména v souladu s právem na obhajobu, které je zaručeno každému obviněnému. Nicméně je třeba zdůraznit, že každý důkaz předložený Komisí nemusí nutně těmto kritériím odpovídat ve vztahu ke všem prvkům protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá tomuto požadavku jako celek (v tomto smyslu rozsudky ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 52, a ze dne 12. dubna 2013, CISAC v. Komise, T‑442/08, EU:T:2013:188, body 96 a 97).

110    Vzhledem k tomu, že zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které mohou pachatele postihnout, jsou obecně známé, je obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetím státě, a že související dokumentace je omezena na minimum, a to právě s cílem vyhnout se odhalení kartelové dohody a sankcím, které jsou oprávněně přísné.

111    I když tak Komise odhalí písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle pouze útržkovité a rozptýlené, takže je často nutné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí (rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, spojené věci C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 55 a 56, a ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 50).

112    Ve většině případů tedy musí být existence protisoutěžní praktiky nebo dohody dovozena z určitého počtu sbíhajících se okolností a nepřímých důkazů, které posuzovány jako celek mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 17. září 2015, Total Marketing Services v. Komise, C‑634/13 P, EU:C:2015:614, bod 26, a ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 51).

113    S ohledem na stále skrytější protisoutěžní praktiky může Komise zejména zohlednit skutečnosti prokázané mimo dobu protiprávního jednání, pokud jsou tyto skutečnosti součástí souboru důkazů dovolávaného Komisí k prokázání uvedeného protiprávního jednání. Může rovněž uplatnit skutkové okolnosti, které nastaly před protisoutěžním jednáním za účelem potvrzení obsahu objektivního důkazu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, T‑83/08, nezveřejněný, EU:T:2012:48, bod 188), nebo dokonce skutkové okolnosti, které nastaly až po protisoutěžním jednání (rozsudek ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise, T‑655/11, EU:T:2015:383, bod 178).

114    Nicméně v případě, že Komise vychází z listinných důkazů v rámci prokazování protiprávního jednání, které je v rozporu s právem hospodářské soutěže, musejí dotyčné podniky předložit nejen pouhou přesvědčivou alternativu k tezi Komise, nýbrž tvrdit nedostatečnost důkazů použitých v napadeném rozhodnutí k prokázání existence protiprávního jednání (viz rozsudek ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise, T‑655/11, EU:T:2015:383, bod 181 a citovaná judikatura).

115    Ostatně, pokud jde o důkazy, které lze uplatnit k prokázání porušení článku 101 SFEU, platí v unijním právu zásada volného hodnocení důkazů, z níž vyplývá na jedné straně, že pokud byl důkaz obstarán řádně, nelze před Tribunálem napadnout jeho přípustnost, a na druhé straně, že jediným relevantním kritériem pro posouzení právní síly řádně předložených důkazů je jejich věrohodnost (rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, spojené věci C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:866, bod 128).

116    Podle obecně platných pravidel v oblasti dokazování závisí věrohodnost a tím i důkazní hodnota listiny na jejím původu, okolnostech jejího vyhotovení, osobě, které je dokument určen, a na okolnosti, zda se uvedená listina vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumná a důvěryhodná.

117    Je tedy třeba přiznat zvláštní význam listinám, které byly vyhotoveny v bezprostřední souvislosti s dotyčnými skutkovými okolnostmi nebo osobou, která byla přímým svědkem těchto okolností. Tak je tomu zejména v případě dokumentů týkajících se schůzek, na nichž bylo projednáváno plánování nebo provedení kartelové dohody a které byly vyhotoveny zjevně bez předpokladu, že by se o nich mohly dozvědět nedotčené třetí osoby (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, EU:T:2012:478, bod 207, a ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněný, EU:T:2016:738, bod 109).

118    Z tohoto pohledu mohou mít prohlášení ostatních dotčených podniků podstatný význam pro účely konstatování existence kartelové dohody. Významnou důkazní hodnotu mají zejména prohlášení učiněná v rámci žádosti o uplatnění programu shovívavosti zavedeného Komisí (viz bod 3 odůvodnění nařízení č. 2015/1348, citovaný v bodě 99 výše) (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, spojené věci T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, EU:T:2004:221, body 205, 211 a 212, a ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 115). Jakákoli snaha žadatele o shovívavost uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit věrohodnost a úplnost jeho spolupráce, a tudíž by mu hrozilo, že ztratí výhody vyplývající z této spolupráce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, spojené věci C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:866, bod 138).

119    Nicméně prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika ostatními obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky, aniž je podpořeno jinými důkazními materiály, přičemž vyžadovaný stupeň potvrzení může být nižší v návaznosti na věrohodnost dotčených prohlášení (rozsudky ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, spojené věci C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:866, bod 135, a ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 28).

120    Pro účely zohlednění důkazu o protiprávním jednání tvrzeném Komisí konečně není nutné, aby byl každý jednotlivý důkaz přesný a sám o sobě samostatně prokazoval dotčené protiprávní jednání, ale postačí, pokud obvinění jako celek a soubor indicií a důkazů předložených Komisí, posuzovaný jako celek, splňují základní požadavky na prokázání viny tak, aby unijní soud, kterému bude případně věc později předložena ke kontrole rozhodnutí o porušení právních předpisů, mohl vycházet z toho, že vina byla prokázána v souladu s právem (viz bod 109 výše).

2.      K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že se žalobkyně neúčastnila první části kartelové dohody, která se týkala způsobu výpočtu „příplatku za šrot“

a)      Argumenty účastnic řízení

121    Žalobkyně tvrdí, že závěr Komise, podle kterého byla žalobkyně zapojena do kartelové dohody týkající se způsobu výpočtu příplatku za šrot, je nesprávný a nezakládá se na žádném důkazu. Žalobkyně tvrdí, že příplatek za šrot nebylo možné uplatnit automaticky, ale že byla vyžadována na jedné straně pravidelná výměna sdělení mezi dotyčnými podniky a na druhé straně byly vyžadovány schůzky a různé kontakty, které měly představovat vlastní podstatu kartelové dohody.

122    V tomto ohledu žalobkyně zaprvé uvádí, že nestačilo, aby každý výrobce sledoval indexy ceny šrotu, tedy index CAEF 225 v Itálii a index Eurofer v ostatních zemích EHP, a následně samostatně spočítal výši příplatku za šrot za použití předem dohodnutého vzorce. Ze zjištění Komise uvedených v napadeném rozhodnutí naopak vyplývá (body 40, 121, 124 a 125 odůvodnění), že výrobci měli za účelem stanovení příplatku za šrot obdržet oznámení, která měla každému účastníkovi kartelové dohody zaslat každý měsíc společnost Winoa e-mailem (dále jen „tabulka“), nebo se případně měli podívat na internetové stránky společnosti Winoa, na kterých tato společnost od května 2004 zveřejňovala informace týkající se příplatku za šrot, přičemž o tomto zveřejnění informovala rovněž ostatní účastníky.

123    V této souvislosti žalobkyně v každém případě tvrdí, že od společnosti Winoa nikdy neobdržela uvedené tabulky ani oznámení o zveřejnění příplatku za šrot na jejích internetových stránkách. Žalobkyně mimoto zpochybňuje, že by uvedené zveřejnění mohlo nahradit zaslání zmíněných tabulek (bod 127 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

124    Zadruhé, pokud jde o účast na některých schůzkách, žalobkyně tvrdí, že z 27 schůzek s ostatními dotyčnými podniky, které se uskutečnily v období do 16. května 2007, se zúčastnila pouze dvou – první dne 28. září 2004 a druhé dne 9. června 2005 (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

125    Zejména se nekonala žádná schůzka dne 16. května 2007. Setkání v Miláně (Itálie) popsané v bodech 52 až 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí se podle žalobkyně ve skutečnosti konalo dne 17. května 2017, tedy den poté, kdy žalobkyně prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa a s konečnou platností tak opustila uvedený trh (body 11, 129 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

126    Zatřetí, pokud jde o ostatní kontakty, žalobkyně tvrdí, že z listin uplatněných v napadeném rozhodnutí (bod 48 až 55 odůvodnění) nevyplývá, že by kontakty s ostatními účastníky kartelové dohody byly takové povahy, že by prokazovaly, že žalobkyně od roku 2004 nadále používala příplatek za šrot dohodnutý v říjnu 2003.

127    Komise podle ní v konečném výsledku zkreslila skutkové okolnosti a neprokázala, že by se žalobkyně zúčastnila uvedených koluzivních kontaktů.

128    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

b)      Posouzení Tribunálu

1)      K původní roli, kterou žalobkyně sehrála v zavedení příplatku za šrot v roce 2003

129    Žalobkyně nepopírá svou původní odpovědnost v první části kartelové dohody, a to počínaje dnem 3. října 2003. Tuto svou odpovědnost ostatně nezpochybnila ani ve své odpovědi na oznámení námitek ze dne 3. prosince 2004 (body 114 a 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Je tedy nesporné, že žalobkyně nejen uzavřela se společnostmi Winoa a Ervin dohodu o způsobu výpočtu příplatku za šrot, k čemuž došlo na schůzce zástupců zmíněných tří podniků konané dne 3. října 2003 v restauraci na břehu Gardského jezera (Itálie), ale v roce 2003 rovněž sehrála významnou roli při přípravě zmíněné schůzky a rozhodování o novém jednotném systému výpočtu.

130    Kromě toho z důkazů založených ve spise vyplývá, že po uzavření dohody ze dne 3. října 2003 se žalobkyně podílela na koordinaci a skutečném zavedení nového systému výpočtu příplatku za šrot. Její účast totiž potvrzuje zaprvé řada e-mailů, které si vyměnila se společností Winoa v říjnu 2003 (body 42 až 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a které žalobkyně nezpochybňuje, a dále e-mail „generálního ředitele“ společnosti Pometon Deutschland ze dne 1. prosince 2003 určený generálnímu řediteli žalobkyně (bod 46 odůvodnění). Výše uvedená listina především jasně dokládá, že žalobkyně vyzvala svou německou dceřinou společnost, aby uplatňovala příplatek za šrot, přičemž tento pokyn je zcela v souladu se strategií dotčené kartelové dohody. Konečně z interního e-mailu společnosti Winoa ze dne 9. prosince 2003 vyplývá, že předmětem koordinace mezi uvedenými podniky bylo rovněž zavedení zmíněného příplatku španělskými dceřinými společnostmi společnosti Winoa a žalobkyně (bod 47 napadeného rozhodnutí).

131    Ani výše uvedené skutečnosti nebyly zpochybněny.

2)      K automatickému použití příplatku za šrot po 1. únoru 2004

132    Jednotný vzorec pro výpočet příplatku za šrot, který byl sjednán na schůzce konané dne 3. října 2003 a který podle Komise uplatňovali od února 2004 všichni účastníci kartelové dohody, je popsán v bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

133    Tento vzorec vycházel na jedné straně z indexu ceny za šrot Eurofer, a to pro celý EHP s výjimkou italského trhu. Tento index byl zveřejňován každý měsíc až do 2. března 2016 na internetových stránkách Evropské federace průmyslu železa a oceli Eurofer. Příplatek byl vypočten na základě průměrné ceny za tunu v eurech za použití cen nabídky a poptávky získaných od hlavních subjektů v Německu, ve Francii, v Itálii a ve Spojeném království (bod 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

134    Na druhé straně pro Itálii, kde byly ceny šrotu podstatně vyšší než v ostatních evropských státech, byl uvedený vzorec založen na indexu CAEF 225, tedy národním indexu stanoveném obchodní komorou v Miláně a zveřejněném na internetových stránkách italské asociace Assofermet, která sdružuje podniky působící v odvětví výrobků z oceli.

135    Na rozdíl od indexu Eurofer nebyl index CAEF 225 uváděn jako jediná měsíční hodnota, tedy jediný ukazatel, ale jako rozmezí minimálních a maximálních cen zveřejňované každé dva týdny asociací Assofermet (body 37 a 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

136    Na základě těchto podkladů však byl podle dohody prováděn výpočet příplatku za šrot tak, že se z titulu „náhrady“ od indexu Eurofer odečetlo číslo 68 a od indexu CAEF 225 číslo 62. Za účelem získání základní ceny ocelových abraziv použitelné pro zákazníky byla takto vypočtená částka přičtena k ostatním nákladům, zejména ke skutečné kupní ceně šrotu.

137    Žalobkyně však tvrdí, aniž ve svém písemném vyjádření tento způsob výpočtu zpochybňuje, že dotyční výrobci nemohli příplatek za šrot použít automaticky pouze na základě uvedených dvou indexů.

138    Aby mohl být tento příplatek použit, bylo totiž podle žalobkyně třeba, aby každý výrobce každý měsíc obdržel tabulku, tedy měsíčně zasílaný e-mail týkající se příplatku za šrot, který měla zasílat společnost Winoa účastníkům kartelové dohody do poloviny roku 2007, nebo aby od května 2004 sledoval informace týkající se příplatku za šrot zveřejněné na internetových stránkách společnosti Winoa.

139    V odpověď na otázku Tribunálu žalobkyně na jednání uvedla, že by bylo velmi obtížné uplatnit příplatek za šrot bez toho, aby se společnosti mohly opřít o údaje uvedené v tabulkách, a to zejména v Itálii, jelikož index CAEF 225 spočíval v rozmezí zveřejňovaném každých čtrnáct dní, což konkrétně znamenalo čtyři ukazatele měsíčně (viz bod 135 výše). V této souvislosti žalobkyně na jednání rovněž upřesnila, že převod uvedených čtyř ukazatelů na jednu částku prováděla společnost Winoa ve zmíněných tabulkách, v nichž byla uvedena nejen tato jednotná částka, ale rovněž skutečná výše příplatku za šrot.

140    Podle žalobkyně jsou tedy tvrzení Komise týkající se účasti žalobkyně v první části kartelové dohody nesprávná a neopírají se o žádný dostatečný důkaz, neboť žalobkyně nikdy neobdržela žádnou z měsíčně zasílaných tabulek, které byly podle ní nezbytné pro provedení první části kartelové dohody, ani žádný e-mail od společnosti Winoa, který měl počínaje květnem 2004 ostatní účastníky kartelové dohody informovat o zveřejnění informací týkajících se příplatku za šrot na jejích internetových stránkách a obsahovat odkaz na uvedené stránky (viz bod 122 výše).

141    Shora uvedenou argumentaci žalobkyně, jejíž podstatou je tvrzení, že automatické uplatňování dohody o příplatku za šrot je, zejména v Itálii, neproveditelné, ne-li nemožné, však nelze přijmout.

142    Předně, pokud jde o uplatňování dohody o příplatku za šrot v Itálii, je třeba uvést, že jelikož žalobkyně nepopírá svou účast na návrhu a původním zavedení uvedené dohody, je nepravděpodobné, že by společnost Pometon, která byla v zásadě jedním z tvůrců kartelové dohody, mohla od použití uvedeného příplatku v rámci skutečného provedení tohoto protisoutěžního plánu činnosti rozumně ustoupit pouze z důvodu, že nemá k dispozici dostatečné informace ze strany společnosti Winoa, aniž by to vyvolalo reakci účastníků kartelové dohody. Tento příplatek byl totiž navržen společností Pometon a sjednán s ostatními dotyčnými podniky právě za tím účelem, aby jej každý účastník kartelové dohody uplatňoval samostatně a automaticky, a to i na italském trhu, který je primárním trhem společnosti Pometon.

143    V této souvislosti z listinných důkazních prostředků předložených Komisí, například z e-mailu ze dne 5. září 2003 zaslaného generálním ředitelem žalobkyně společnosti Winoa, výslovně vyplývá, že systém příplatku za šrot měl být ve skutečnosti uplatňován automaticky a že indexy, na nichž byl tento systém založen, byly zvoleny právě za tímto účelem. Výše uvedené potvrzuje, že pro uplatnění příplatku za šrot nebylo zcela nezbytné, aby byly účastníkům kartelové dohody měsíčně zasílány informace.

144    Pokud jde o vlastní výpočet příplatku za šrot, nelze zejména přijmout argument žalobkyně, že nebyla schopna určit výši zmíněného příplatku bez tabulky vypracované společností Winoa (viz bod 139 výše). Z interní e-mailové komunikace společnosti Winoa ze dne 31. května 2007 – na niž žalobkyně odkazovala na jednání v odpovědi na otázku Tribunálu – totiž výslovně vyplývá, že zaměstnanci společnosti Winoa se při stanovení hladiny indexu CAEF 225, který měl být zohledněn při výpočtu zmíněného příplatku, omezili na to, že zjistili rozmezí stanovené dvakrát měsíčně obchodní komorou v Miláně, a vypočetli průměr z takto získaných čtyř částek. Je však zcela nesporné, že výše uvedený způsob od uzavření dohody dne 3. října 2003, která se týkala nového systému výpočtu dotčeného příplatku za šrot, se nijak nezměnil (viz bod 129 výše). Za těchto okolností nic nenasvědčuje tomu, že by ostatní účastníci kartelové dohody nebyli schopni zmíněnou operaci provést.

145    Konečně z listin předložených účastníky řízení, na něž odkazuje Komise v bodě 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že již před zavedením nového způsobu výpočtu příplatku za šrot společnost Winoa zasílala žalobkyni tabulku, v níž byl uveden dříve platný index, na kterém byl založen příplatek za šrot, a rovněž částka tohoto příplatku za šrot. Shora uvedené totiž potvrzuje na jedné straně fax, který generální ředitel žalobkyně zaslal společnosti Winoa dne 14. února 2003, a na druhé straně řada tabulek založených do spisu vedeného Komisí. Avšak vzhledem k účasti žalobkyně na zavedení nového systému výpočtu (viz body 129 a 130 výše) je zcela nepravděpodobné, že by společnost Winoa od 1. února 2004 přestala zasílat žalobkyni zmíněné tabulky, když bylo dohodnuto, že bude účastníkům kartelové dohody měsíčně zasílat oznámení týkající se příplatku za šrot (bod 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

146    Ze všech důkazů posouzených v bodech 141 až 144 výše v konečném výsledku vyplývá, že automatické uplatňování první části kartelové dohody nelze zpochybnit pouze na základě skutečnosti, že při zavedení způsobu výpočtu příplatku za šrot byl zároveň zaveden systém zasílání měsíčních oznámení, tedy koordinace, ze strany společnosti Winoa.

147    Ze všech výše uvedených důvodů Komise právně dostačujícím způsobem určila, že příplatek za šrot byl v každém případě automaticky použitelný, přičemž absence listinných důkazů prokazujících, že společnost Winoa zasílala společnosti Pometon tabulky v době, kdy se posledně uvedená podílela na protiprávním jednání – namítaná žalobkyní – nijak nezpochybňuje účast výše uvedeného podniku na první části kartelové dohody po 1. únoru 2004.

3)      Ke kontaktům mezi žalobkyní a ostatními účastníky kartelové dohody od roku 2004

148    S ohledem na automatické uplatňování příplatku za šrot nemůže obstát ani argumentace žalobkyně, podle které bylo pro provedení první části kartelové dohody od roku 2004 nutné, aby se společnost Pometon účastnila schůzek a udržovala jiné kontakty.

149    Zaprvé, pokud jde o konání schůzek, žalobkyně zpochybňuje tvrzení Komise obsažené v bodě 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož „byla setkání [v] průběhu období od zavedení jednotného modelu pro ‚příplatek za šrot‘ na podzim 2003 do přezkoumání ‚příplatku za šrot‘ v létě 2007 méně častá“ a tvrdí, že podle Komise se zúčastnila pouze 2 z 27 schůzek konaných v průběhu dotčeného období.

150    Avšak vzhledem k tomu, že systém byl uplatňován automaticky a bylo připuštěno, že ostatní účastníci kartelové dohody, nebo někteří z nich, schůzky skutečně – víceméně pravidelně – organizovali, aby zajistili dohled nad uplatňováním příplatku za šrot, nelze z neúčasti žalobkyně na uvedených schůzkách dovozovat, že by daný systém přestala používat.

151    Zadruhé, pokud jde o jiné kontakty, argumenty přednesené žalobkyní nemohou zpochybnit ani důkazní hodnotu důkazů, o které Komise v této souvislosti opírá svá zjištění ohledně účasti společnosti Pometon na první části kartelové dohody.

152    Komise předně správně podotýká, že předmětem interního e-mailu společnosti Winoa ze dne 24. března 2004, na nějž se odkazuje v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí a který se týká konverzace s generálním ředitelem společnosti Pometon España, byl právě dohled nad uplatňováním příplatku za šrot, čímž se potvrzuje účast společnosti Pometon v první části kartelové dohody. V tomto směru není uvedený závěr vyvrácen ani skutečností, již namítá žalobkyně, podle které se uvedená diskuse týkala konkrétně dodržování dohody o příplatku za šrot společností Pometon ve vztahu k jednomu z jejích zákazníků ve Španělsku, společnosti Acerinox.

153    Dále, jak rovněž zdůrazňuje Komise, e-maily, které si vyměnily společnosti Würth a Pometon ve dnech 16. až 18. listopadu 2005, na které se odkazuje v bodě 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se týkaly rozšíření použití dotčeného systému příplatku za šrot na dodávky ocelových abraziv mezi účastníky kartelové dohody.

154    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se ve výše uvedených e-mailech o zmíněném systému výslovně hovoří. Zejména ve svém e-mailu ze dne 17. listopadu 2005 generální ředitel žalobkyně napsal společnosti Würth, že „řešením“ pro stanovení ceny ocelových abraziv prodávaných společností Pometon společnosti Würth v roce 2006 „by bylo použít měsíční příplatek za šrot, jak je tomu na trzích v současnosti“. Výslovně tak odkazoval na skutečnost, že účastníci kartelové dohody, včetně společnosti Pometon, tento systém na dotčených trzích používaly, a navrhl, aby byl tento systém rozšířen i na dodávky mezi výrobci.

155    Konečně existenci kontaktů protisoutěžní povahy mezi společností Pometon a ostatními účastníky kartelové dohody potvrzuje rovněž interní e-mail společnosti Ervin ze dne 20. března 2007, na nějž se odkazuje v bodě 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí a v němž je uvedeno, že zástupci společností Winoa a Pometon vyzvali autora uvedeného e-mailu, aby se zúčastnil schůzky v Miláně ve dnech „16. až 17. května“ 2007 za účelem projednání použití příplatku za šrot (viz bod 301 níže).

156    Zatřetí odkazy na účast žalobkyně na schůzkách nebo jiných kontaktech mezi účastníky kartelové dohody uvedené v napadeném rozhodnutí (body 69, 95, 107, 108, 110, 113 a 143 odůvodnění) by neměly být vykládány v tom smyslu, že Komise sama považovala takové kontakty za nezbytné k provedení první části kartelové dohody, což by bylo v rozporu s důkazy týkajícími se automatického uplatňování systému příplatku za šrot.

157    Předně, odkazy uvedené v bodě 156 výše, kterých se dovolává žalobkyně, se nevztahují pouze na kontakty týkající se konkrétně provádění první části kartelové dohody od roku 2004. Dále, pokud se uvedené odkazy týkají první části, neprokazují nezbytnost takových kontaktů pro účely použití příplatku za šrot, ale naopak podporují na základě přesných a shodujících se důkazů zjištění Komise týkající se odpovědnosti žalobkyně v rámci první části kartelové dohody.

158    Zejména závěr Komise v bodě 95 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého „se společnost Pometon podílela na koluzivních a protisoutěžních ujednáních týkajících se ocelových abraziv tím, že se zúčastnila několika schůzek a [jiných] kontaktů s ostatními soutěžiteli“, musí být s ohledem na zjištění uvedená před ním chápán v tom smyslu, že zahrnuje přípravné kontakty v roce 2003 před konáním schůzky dne 3. října 2003. Navíc se výše uvedený závěr netýká pouze příplatku za šrot, ale obou částí kartelové dohody společně. To platí i pro body 107, 108, 110, 113 a 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konečně, pokud jde o schůzky konané ve dnech 28. září 2004 a 9. června 2005, ty jsou uvedeny v bodě 69 odůvodnění zmíněného rozhodnutí pouze v souvislosti s realizací druhé části kartelové dohody žalobkyní v Německu (viz body 215 až 218 níže).

159    Pokud jde o první část kartelové dohody, Komise tak prokázala, že se po úvodní fázi zavedení nového systému příplatku za šrot uskutečnila řada koluzivních kontaktů mezi společností Pometon a ostatními účastníky kartelové dohody (viz body 153 až 156 výše), které nebyly nezbytné k uplatnění daného systému a jejichž cílem bylo naopak zajistit dohled nad jeho uplatňováním.

4)      Závěr týkající se důkazů o účasti žalobkyně v první části kartelové dohody

160    S ohledem na veškeré předchozí úvahy je třeba učinit závěr, že z důkazů předložených žalobkyní nelze dovodit, že by Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem odpovědnost žalobkyně v první části kartelové dohody, a to zaprvé s ohledem na skutečnost, že příplatek za šrot byl uplatňován automaticky (viz bod 148 výše), a zadruhé vzhledem k tomu, že omezené, nicméně podstatné kontakty mezi žalobkyní a ostatními účastníky kartelové dohody, na které odkazuje Komise (viz bod 160 výše), dokládají, že žalobkyně se nejen podílela na vzniku zmíněného systému, což nepopírá, ale také se podílela na dohledu nad jeho uplatňováním. S ohledem na výše uvedené závěry byla účast žalobkyně v první části kartelové dohody v plném rozsahu prokázána, aniž je tím dotčeno posouzení doby trvání její účasti, jelikož tato otázka je předmětem námitky vznesené žalobkyní v rámci čtvrtého důvodu projednávané žaloby (viz body 289 až 315 níže).

3.      Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že se žalobkyně neúčastnila druhé části kartelové dohody, která spočívala v koordinaci týkající se jednotlivých zákazníků

a)      Argumenty účastnic řízení

161    Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že rekonstrukce skutkových okolností, které vedly ke kartelové dohodě, jež je předmětem napadeného rozhodnutí, je nejednotná a v rozporu s důkazy předloženými samotnou Komisí, zejména s prohlášeními žadatele o shovívavost, v nichž jsou podle ní zaznamenány pravidelné schůzky nejen v Německu, ale také v Itálii, kde se podle druhého z těchto prohlášení „soutěžitelé setkávali […] třikrát až čtyřikrát ročně“.

162    V tomto ohledu žalobkyně zaprvé podotýká, že v žádném z prohlášení žadatelů o shovívavost není společnost Pometon uvedena jako jeden z podniků, které se účastnily globálního systému koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. Uvedená prohlášení podle ní naopak zmiňují časté koluzivní kontakty mezi ostatními účastníky kartelové dohody, zejména pokud jde o činnost na trzích v evropských hlavních oblastech, kde jsou prodávána ocelová abraziva, tedy v Německu, Itálii, Španělsku, Francii a Spojeném království.

163    Jediná zmínka o společnosti Pometon ze strany žadatele o shovívavost, týkající se německého trhu, se podle ní ve skutečnosti vztahuje na chování společnosti Pometon Abrasives, která je členem koncernu Winoa, případně chování, které nebylo doloženo listinnými důkazy (bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho, pokud jde o italský trh, žadatel o shovívavost podle ní ve svém prohlášení uvedl, že žalobkyně se zúčastnila dvou schůzek dne 6. června a 4. října 2007, avšak ta před zmíněnými daty již prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa.

164    Zadruhé, pokud jde konkrétně o španělský trh, žalobkyně zdůrazňuje, že kontakty mezi společnostmi Pometon a Winoa udržované „do 5. dubna 2004“, na něž odkazuje Komise v bodě 64 odůvodnění napadeného rozhodnutí, byly čistě dvoustranné a probíhaly pouze po dobu šesti měsíců, tedy od října 2003 do dubna 2004. Interní e-mail společnosti Winoa ze dne 15. července 2005, na nějž se odkazuje v bodě 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle ní dokazuje absenci jakékoli dohody o rozdělení zákazníků.

165    Absenci jakékoli koordinace mezi společnostmi Pometon a Winoa ve vztahu k jednotlivým zákazníkům kromě toho podle ní potvrzují i listiny založené ve spise. Podle žalobkyně je tomu tak v případě zápisu ze schůzky konané dne 18. května 2004, který tvoří přílohu interního e-mailu společnosti Winoa a v němž se hovoří o „obtížích při uplatňování [příplatku za šrot] u několika zákazníků z důvodu konkurence mezi společnostmi Ilarduya a Pometon ohledně pevné ceny“, a interního e-mailu společnosti Winoa ze dne 15. července 2005 citovaného v bodech 67 a 131 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Každopádně po odeslání zmíněného e-mailu se nekonala žádná schůzka se společností Pometon.

166    Zatřetí, pokud jde o francouzský a belgický trh, žalobkyně uvádí, že v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odkazuje na interní e-mail společnosti Winoa ze dne 19. ledna 2004 týkající se diskuse mezi společnostmi MTS a Winoa, kdy společnost Winoa vyjádřila své podezření, že společnost Pometon určitému francouzskému zákazníkovi nabízela nižší cenu. Shora uvedená listina podle žalobkyně dokládá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, společnost Winoa považovala společnost Pometon za agresivního soutěžitele, který jí konkuruje. To je podle žalobkyně ostatně v souladu s prohlášeními žadatele o shovívavost, v nichž není o společnosti Pometon v souvislosti s „kontakty mezi soutěžiteli týkající se Francie a Beneluxu“ žádná zmínka.

167    Začtvrté, pokud jde o německý trh, žalobkyně připomíná, že podle bodu 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo Německo jedinou zemí, kde byly kontakty organizovány strukturovaným způsobem. Ze čtrnácti vícestranných schůzek a deseti dvoustranných schůzek konaných v době, kdy byla společnost Pometon na trhu s ocelovými abrazivy ještě aktivní (tedy do 16. května 2007), byla však účast společnosti Pometon potvrzena pouze na jedné vícestranné schůzce a jedné dvoustranné schůzce. Žalobkyně mimoto zpochybňuje důkazní hodnotu druhého prohlášení žadatele o shovívavost citovaného v bodě 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vyúčtování nákladů předložené žadatelem se na ni totiž údajně nevztahuje. Účtenka z hotelu NodingerHof, kde se měla konat schůzka dne 16. listopadu 2006, podle žalobkyně dokládá, že zástupci společnosti Pometon se schůzky nezúčastnili, neboť na účtence jsou uvedena pouze jména ostatních účastníků a nikoli jména zmíněných zástupců. Konečně nevěrohodnost výše uvedených prohlášení, pokud jde o údajnou účast společnosti Pometon na schůzkách s ostatními soutěžiteli, podle žalobkyně potvrzuje i skutečnost, že se v nich zmiňuje účast žalobkyně na schůzce konané dne 13. listopadu 2017, ačkoli v té době již společnost Pometon nebyla šest měsíců na trhu.

168    Žalobkyně mimoto zpochybňuje listinné důkazy předložené Komisí na podporu tvrzení, že se žalobkyně zúčastnila schůzek konaných ve dnech 28. září 2004 a 9. června 2005. Žalobkyně zejména tvrdí, že neexistuje žádný listinný důkaz o tématech, jaká byla na těchto schůzkách projednávána, a že žadatel o shovívavost nepředkládá v této souvislosti žádný popis, byť jen stručný.

169    Zapáté, pokud jde o italský trh, žalobkyně předně uvádí, že Komise jí nepřisuzuje žádnou účast na schůzkách s ostatními soutěžiteli (viz 161 výše in fine). Žalobkyně dále tvrdí, že z pěti listin citovaných v bodech 75 až 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí, o které se Komise opírá, nelze „nade vši důvodnou pochybnost dovodit“ účast žalobkyně na koordinaci ve vztahu k jednotlivým zákazníkům.

170    Zejména pokud jde o pátou listinu (bod 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí) obsahující e-maily, které si v květnu 2008 vyměnil M. T., zaměstnanec společnosti Pometon Abrasives, s jedním ze zaměstnanců společnosti MTS, žalobkyně zdůrazňuje, že e-mail od M. T. ze dne 28. května 2008 zaslaný zmíněnému zaměstnanci, v němž se tvrdí, že „[j]ak jistě víte, politikou společnosti [Pometon Abrasives] není snižování cen, ale naopak jejich zvyšování“, se týkal politiky dotčené společnosti poté, co ji koupila společnost Winoa, nikoli politiky žalobkyně.

171    Komise tuto argumentaci v plném rozsahu zpochybňuje. Komise předně podotýká, že sama uznala, že role společnosti Pometon ve druhé části kartelové dohody byla malá, a proto jí snížila částku pokuty o 10 % na základě polehčujících okolností.

172    Nicméně ačkoli žalobkyně měla pouze ojedinělé koluzivní kontakty, jež měly dvoustrannou povahu a týkaly se pouze některých zemí, ty kontakty, které byly prokázány, byly podstatné a dokazují existenci kartelové dohody a účast společnosti Pometon na této dohodě.

b)      Posouzení Tribunálu

173    Druhá část kartelové dohody se týká koordinace obchodních podmínek uplatněných účastníky ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům za účelem omezení hospodářské soutěže v oblasti cen, pokud jde o uvedené zákazníky. Komise má v podstatě za to, že účastníci kartelové dohody jednali, především na dvoustranných schůzkách, o prodejních cenách ocelových abraziv, které měly být uplatněny ve vztahu k příslušným zákazníkům, zatímco jakost, služby a jiné obchodní podmínky se měly nadále řídit pravidly hospodářské soutěže.

174    V bodě 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak Komise konstatuje, že:

„Důkazy založené ve spise, zejména řada dokumentů o kontrole a jiné listiny předložené žadatelem o shovívavost, dokládají, že společnost Pometon koordinovala své chování s ostatními účastníky protiprávního jednání rovněž ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. Souběžně s koordinací týkající se příplatku za šrot (viz například body 35, 45, 52, 61 a 77 odůvodnění) se účastníci v zásadě dohodli, že si nebudou vzájemně přebírat své zavedené zákazníky, přinejmenším ne formou snižování ceny, že budou koordinovat své ceny, včetně jejich zvýšení, a že uplatní příplatky, pokud zákazníci odebírají zboží z více zdrojů (body 76, 78 a 79 odůvodnění). Ačkoli forma a intenzita uvedeného chování se v jednotlivých členských státech lišila, obecně byla uplatňována stejná zásada: nevytvářet konkurenci v oblasti cen ve vztahu k jednotlivým zákazníkům.“

1)      Úvodní poznámky k dosahu druhé části druhého žalobního důvodu

175    Na úvod je třeba zmínit, že Komise v napadeném rozhodnutí uznává (body 58 a 59 odůvodnění), že žalobkyně se uvedených kontaktů účastnila pouze ojediněle, zejména pokud některý z účastníků nedodržoval druhou část kartelové dohody, nebo existovalo podezření, že ji nedodržuje, zatímco kontakty mezi společnostmi Ervin a Winoa, týkající se koordinace jejích chování ve vztahu k jednotlivým zákazníkům, byly častější.

176    Komise má na druhou stranu za to (body 225 a 226 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že tato okolnost nevylučuje účast ani odpovědnost společnosti Pometon na druhé části kartelové dohody, nicméně omezená povaha její účasti na druhé části kartelové dohody může být zohledněna jako polehčující okolnost. Z toho důvodu Komise žalobkyni přiznala snížení částky pokuty o 10 %, jak ostatně učinila i v rozhodnutí o narovnání (bod 103 odůvodnění) ve vztahu ke společnostem MTS a Würth, které se rovněž podílely na druhé části kartelové dohody, avšak v menším rozsahu než společnosti Winoa a Ervin.

177    Žalobkyně nicméně odmítá jakoukoli odpovědnost ve vztahu ke druhé části kartelové dohody.

178    V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že pro účely výpočtu částky pokuty, která může být uložena pouze v souladu se zásadou individualizace sankce, judikatura rozlišuje na jedné straně konstatování odpovědnosti podniku v rámci jediného a trvajícího protiprávního jednání posuzovaného jako celek, i když se podnik účastnil pouze části koluzivních jednání, a na druhé straně rozsah jeho odpovědnosti v rámci protiprávního jednání v důsledku jeho vlastního chování.

179    Podnik, který se vlastním chováním vědomě účastnil jediného a trvajícího protiprávního jednání, totiž může být shledán odpovědným i za chování jiných podniků v rámci téže kartelové dohody během celé doby, kdy se podílel na uvedeném protiprávním jednání (viz body 243 až 249 níže).

180    Skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech prvcích zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál menší úlohu v těch jejích projevech, na kterých se podílel, tak není relevantní pro prokázání existence protiprávního jednání, jelikož tyto skutečnosti je třeba zohlednit jen při posuzování závažnosti protiprávního jednání, případně při stanovování pokuty (rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 86, a ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 45).

181    V tomto ohledu je v bodě 29 třetí odrážce pokynů pro výpočet pokut, jako jedna z polehčujících okolností, jež mohou být v souvislosti s podnikem konstatovány, uveden důkaz o tom, že jeho účast na protiprávním jednání je podstatně omezená a že v době, kdy byl stranou protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na dotčeném trhu konkurenčním způsobem.

182    V projednávané věci z výše uvedeného vyplývá, že omezená účast společnosti Pometon na četných schůzkách a jiných kontaktech, které proběhly v souvislosti s druhou částí kartelové dohody, nevylučuje její odpovědnost v rámci druhé části kartelové dohody, pokud Komise prokáže v souladu s kritérii stanovenými judikaturou, jež jsou připomenuta v bodech 245 a 246 níže, že zmíněný podnik měl v úmyslu podílet se na jediném a trvajícím protiprávním jednání jako takovém, což bude posouzeno v bodech 252 až 269 níže.

183    Skutečnost, že se žalobkyně nepodílela na strukturovaném systému koordinace organizované formou vícestranných schůzek konaných přibližně dvakrát ročně v Německu (body 68 a 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí) ani schůzek, které byly pravidelně organizovány v Itálii (viz bod 162 výše a bod 222 níže), již Komise ostatně nezpochybňuje (viz body 172 a 173 výše), tak nutně neznamená, že se neúčastnila koordinace týkající se jednotlivých zákazníků.

184    V této části druhého žalobního důvodu je tedy třeba posoudit pouze individuální odpovědnost žalobkyně v rámci druhé části kartelové dohody, a to ověřením, zda mají důkazy předložené Komisí takovou důkazní hodnotu, aby prokázaly existenci koluzivních jednání týkajících se koordinace cen ve vztahu k některým zákazníkům, která Komise přisuzuje společnosti Pometon v napadeném rozhodnutí.

2)      Hodnocení důkazů týkajících se účasti žalobkyně na druhé části kartelové dohody

185    Předně je nutno uvést, že Komise uznává, že důkazy o účasti společnosti Pometon na druhé části kartelové dohody existují pouze ve vztahu k pěti členským státům Evropské unie, tedy v Belgii, Německu, Španělsku, Francii a Itálii.

186    Je tedy třeba ověřit, zda jsou s ohledem na veškeré důkazy předložené účastníky řízení právně dostačujícím způsobem prokázána tvrzení týkající se chování společnosti Pometon v rámci druhé části kartelové dohody.

i)      Ke španělskému trhu

187    Pokud jde nejprve o španělský trh, Komise se opírá o několik listinných důkazů, které dokládají existenci dvoustranných kontaktů mezi společnostmi Pometon a Winoa, k nimž docházelo na uvedeném trhu v období od 20. února 2003 do 15. července 2005. Jedná se především o e-maily, které si v období od 22. října do 21. listopadu 2003 vyměnil generální ředitel žalobkyně se společností Winoa (body 61 a 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dále o zápisy z dvoustranných schůzek a záznamy telefonických hovorů uskutečněných mezi společností Pometon a španělskou dceřinou společností společnosti Winoa v období od 20. února 2003 do 5. dubna 2004, jež vyhotovil zaměstnanec společnosti Winoa, který se schůzek a hovorů účastnil (bod 64 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a konečně o interní dokument společnosti Winoa týkající se schůzky konané dne 12. února 2004 se španělskou dceřinou společností společnosti Pometon v Zaragoze (Španělsko) (bod 65 odůvodnění) a dále interní e-maily společnosti Winoa, k jejichž výměně došlo ve dnech 17. a 23. března 2004 (bod 66 odůvodnění) a dne 15. července 2005 (bod 67 odůvodnění).

188    Zaprvé je třeba konstatovat, že přímé zapojení společnosti Pometon do koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům již od vzniku kartelové dohody jednoznačně vyplývá ze shora uvedeného e-mailu ze dne 22. října 2003, který je výslovně citován v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto e-mailu generální ředitel žalobkyně odkazuje na tři španělské zákazníky společnosti Pometon a v podstatě společnosti Winoa vytýká, že snížila své ceny, zatímco společnost Pometon své ceny zvýšila, a vyzval proto společnost Winoa, aby tuto skutečnost vysvětlila.

189    Zadruhé zapojení společnosti Pometon do koordinace cen ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům ve Španělsku potvrzuje mimo jiné několik kontaktů mezi uvedeným podnikem a společností Winoa, a to jednak před vznikem kartelové dohody a jednak později. Ceny uplatněné ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům tedy byly projednávány na dvoustranných schůzkách, na kterých společnost Pometon zastupoval zejména „generální ředitel“ společnosti Pometon España, například dne 20. února 2003, 12. února nebo 16. března 2004, což vyplývá rovněž ze zápisů z těchto schůzek, které jsou zmíněny v napadeném rozhodnutí a založeny ve spise. Shora uvedenou koordinaci potvrzují rovněž záznamy telefonických hovorů, například ve dnech 15 a 24. března 2004, během nichž bylo potvrzeno, že dohodu je nutné dodržovat, a byla projednávána cenová hladina, která má být uplatňována ve vztahu k daným zákazníkům.

190    Zatřetí v interním e-mailu společnosti Winoa ze dne 15. července 2005 (viz body 165 a 187 výše), zmíněném v bodě 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je uvedeno, že společnost Pometon „učinila nabídky zákazníkům, o nichž ví, že jsou výhradními zákazníky společnosti TFM [dceřiné společnosti společnosti Winoa ve Španělsku]“ a že „na schůzce se společností [Pometon], musí být společnosti Pometon dáno jasně najevo, že takový postup nemůžeme akceptovat“. Z toho vyplývá, že společnost Pometon věděla přinejmenším o dohodě, podle které si měl každý účastník ponechat své výhradní zákazníky (non-poaching agreement), a proto podle společnosti Winoa neměla kontaktovat výhradní zákazníky dceřiné společnosti uvedeného podniku ve Španělsku.

191    V tomto směru není otázka, zda se schůzka se zástupcem společnosti Pometon, která se měla konat týden po dni 15. července 2005, skutečně konala, či nikoli, relevantní ve vztahu k dosahu tohoto důkazu, který v dotčeném kontextu právně dostačujícím způsobem prokazuje, že společnost Pometon byla účastníkem kartelové dohody, právě proto, že společnost Winoa, jako další z účastníků kartelové dohody, považovala v případě některých svých španělských zákazníků za nutné společnosti Pometon připomenout, že má dodržovat uzavřené dohody.

192    Podle judikatury relevantní pro danou oblast (viz bod 115 výše) mají důkazy přezkoumané v bodech 188 až 191 výše, jejichž obsah se týká dvoustranných kontaktů a jejichž předmětem je zjevně koordinace cen ve vztahu k jednotlivým zákazníkům, významnou důkazní hodnotu, jak pokud jde o výměny e-mailů mezi generálním ředitelem žalobkyně na straně jedné a společností Winoa na straně druhé, tak pokud jde o interní dokumenty týkající se obsahu schůzek nebo telefonických hovorů mezi zaměstnanci společností Pometon a Winoa sepsané přímým svědkem (viz body 117 výše).

193    V souladu s judikaturou (viz bod 114 výše) tedy musí žalobkyně prokázat nedostatečnost shora uvedených listinných důkazů, nikoli předložit pravděpodobnou alternativu k tvrzení Komise.

194    Žalobkyně se však v zásadě omezuje na tvrzení, že kontakty se společností Winoa ve skutečnosti probíhaly ve vysoce konkurenčním prostředí, které se vyznačovalo napjatými a soustavnými střety s výše uvedeným podnikem, jelikož společnost Pometon působila na španělském trhu s ocelovými abrazivy pouze krátce, zatímco společnost Winoa na něm byla již dlouho hlavním hospodářským subjektem.

195    Žalobkyně nicméně odkazuje na zápis z interní schůzky společnosti Winoa, tedy ze schůzky konané dne 18. května 2004 (viz bod 165 výše), v němž se hovoří o „obtížích při uplatňování [příplatku za šrot] u několika zákazníků z důvodu konkurence mezi společnostmi Ilarduya a Pometon ohledně pevné ceny“.

196    V této souvislosti je však třeba uvést, že zmíněná listina se týká v zásadě první části kartelové dohody. Je pravda, že z ní rovněž vyplývá, že společnost Pometon neuplatnila ve vztahu k několika zákazníkům společnosti Winoa ve Španělsku druhou část dohody. Z uvedené listiny, v níž je zmíněna pouze konkurence v oblasti cen ze strany společnosti Pometon, pokud jde o „několik zákazníků“ působících v daném odvětví, však nelze dovozovat, že se uvedený podnik touto dohodou neřídil ve vztahu k ostatním zákazníkům společnosti Winoa ve Španělsku. Z pouhé skutečnosti, že žalobkyně ne vždy postupovala v souladu s druhou částí kartelové dohody, nelze dovozovat, že se na ní nepodílela.

197    Ať je tomu jakkoli, skutečnost tvrzená žalobkyní, že byla na španělském trhu novým účastníkem, a v důsledku toho byla ve vztahu ke společnosti Winoa ve vysoce konkurenčním postavení, a to do té míry, že měla v úmyslu jí konkurovat v oblasti cen, a tím jí přebrat zákazníky, aby se na daném trhu zavedla, není takové povahy, aby vyvrátila důkazy předložené Komisí ohledně zapojení žalobkyně do druhé části kartelové dohody na území uvedeného členského státu, byť v menším rozsahu.

198    Argumentaci žalobkyně (viz body 193 až 197 výše) směřující ke zpochybnění důkazní hodnoty důkazů o její účasti na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům ve Španělsku, například důkazů předložených Komisí a přezkoumaných v bodech 187 až 192 výše, tak nelze přijmout.

ii)    K francouzskému a belgickému trhu

199    Pokud jde o francouzský a belgický trh, Komise předně odkazuje v bodě 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí na e-mail ze dne 21. listopadu 2003 zaslaný společností Winoa generálnímu řediteli žalobkyně, v jehož předmětu je uvedeno „Španělsko/Belgie“ a v němž zástupce společnosti Winoa zmiňuje belgického zákazníka, kterému měl zboží běžně dodávat jeho podnik, a vyzývá společnost Pometon, aby nezvyšovala objem svých dodávek tomuto zákazníkovi. Žalobkyně výše uvedené důkazy nezpochybňuje.

200    Komise se dále v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí opírá o interní e‑mail společnosti Winoa ze dne 19. ledna 2004 týkajícího se diskuse mezi autorem e-mailu a vedoucím prodeje společnosti MTS pro Francii a Belgii, k níž došlo dne 15. ledna 2004, kdy vedoucí prodeje potvrdil, že společnost MTS nedodá zboží určitému francouzskému zákazníkovi společnosti Winoa, kterému jistý soutěžitel nabídl nižší cenu. Na základě toho uvedený zaměstnanec společnosti Winoa ve zmíněném e-mailu píše, že je „tedy nutné prověřit, zda nejde o společnost Ervin nebo společnost [Pometon]“, a že „podle [něj] jde nejspíše o společnost [Pometon, která je] určitě schopná“ takovou nižší cenu poskytnout.

201    V tomto směru je třeba uvést, že vysvětlení žalobkyně, podle kterého výše uvedená listina jen dokazuje, že ji společnost Winoa považovala za agresivního soutěžitele, který jí konkuruje, se nezdá být věrohodné. Na základě nestranného a objektivního pohledu naopak znění shora uvedeného e-mailu dokládá, že tento e-mail byl vyhotoven v rámci dohledu nad dodržováním druhé části kartelové dohody. Z jeho textu totiž vyplývá, že společnosti Winoa a MTS považovaly společnosti Pometon a Ervin za účastnice dohody o tom, že si nebudou konkurovat v oblasti cen ve vztahu k některým zákazníkům, a že společnost Winoa si nejprve ověřila u společnosti MTS, že problém nevznikl na její straně, a na základě toho nabyla podezření, že tím, kdo nedodržel řádně svůj závazek, je společnost Pometon. Ze skutečnosti, že společnost Winoa podezřívala v souvislosti s výše uvedeným zákazníkem spíše společnost Pometon než společnost Ervin, nelze v žádném případě dovozovat, že společnost Pometon se druhé části kartelové dohody neúčastnila.

202    V této souvislosti pouhá skutečnost, uplatněná žalobkyní (viz bod 166 výše), podle níž není v prohlášeních žadatele o shovívavost zmíněna společnost Pometon, pokud jde o „kontakty mezi soutěžiteli týkající se Francie a Beneluxu“, není takové povahy, aby zpochybnila důkazní hodnotu listin posouzených v bodech 199 až 201 výše a tedy individuální odpovědnost společnosti Pometon za dotčené protiprávní jednání na francouzském a belgickém trhu. Tyto listiny totiž představují významné nepřímé důkazy, pokud jde o existenci koluzivních kontaktů mezi společnostmi Pometon a Winoa a přesvědčení společnosti Winoa a přinejmenším jednoho dalšího podniku, který je účastníkem kartelové dohody, že společnost Pometon je zapojena do koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. V tomto kontextu skutečnost, že žadatel o shovívavost společnost Pometon nezmiňuje, neznamená, že tento podnik neudržoval koluzivní kontakty s ostatními účastníky kartelové dohody, pokud jde o Francii a Benelux, ale naopak ji lze jednoduše vysvětlit tím, že společnost Pometon se druhé části kartelové dohody účastnila v menším rozsahu, což ostatně Komise výslovně uznala (viz bod 176 výše).

203    Ze shora uvedeného vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala svá zjištění týkající se účasti žalobkyně na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům ve Francii a Belgii.

iii) K německému trhu

204    Pokud jde o německý trh, na kterém byla koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům podle Komise organizována strukturovaným způsobem (viz body 161 a 167 výše), odkazuje tento orgán zejména na druhé prohlášení žadatele o shovívavost, podle něhož se společnost Pometon účastnila většiny vícestranných schůzek, které se v této zemi konaly přibližně dvakrát ročně (body 68 a 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na podporu výše uvedeného prohlášení Komise uplatňuje listinné důkazy o účasti společnosti Pometon na vícestranných schůzkách konaných ve dnech 28. září 2004 a 9. června 2005 (body 69 až 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise se kromě toho opírá o interní fax uvedeného podniku ze dne 16. února 2005, který se týká jednoho jednotlivého zákazníka a podle ní rovněž prokazuje účast zmíněného podniku na druhé části kartelové dohody (body 73 a 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

205    Nejprve je třeba posoudit argument žalobkyně (viz bod 163 výše), podle kterého nejsou prohlášení žadatele o shovívavost uvedená v bodech 68 a 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí věrohodná, jelikož jí údajně nesprávně přisuzují chování, které je ve skutečnosti třeba přisoudit společnosti Pometon Abrasives, jež byla součástí skupiny Winoa.

206    Obdobně žalobkyně tvrdí, že společnost Ervin jí rovněž nesprávně přisuzuje účast na schůzce konané dne 13. listopadu 2007, jelikož k uvedenému dni nebyla společnost Pometon již šest měsíců na trhu.

207    Je však třeba uvést, že okolnost, že společnost Ervin uvedla v souvislosti se zmíněnou schůzkou konanou dne 13. listopadu 2007 místo společnosti Pometon Abrasives společnost Pometon, nemá vliv na věrohodnost jejích prohlášení týkajících se schůzek konaných před 16. květnem 2007, jimž je třeba v souladu s judikaturou (viz bod 118 výše) přiznat významnou důkazní hodnotu. Ostatně není vyloučeno, že žadatel o shovívavost zmínil společnost Pometon spíše omylem nebo nedopatřením, neboť bývalí obchodní ředitelé žalobkyně, T. a B., kteří společnost Pometon často zastupovali na schůzkách s ostatními účastníky kartelové dohody, se po 16. květnu 2007 stali zaměstnanci společnosti Pometon Abrasives.

208    Chyba společnosti Ervin ohledně schůzky konané 13. listopadu 2007 tak nemůže zpochybnit věrohodnost jejího prohlášení citovaného v bodě 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož se zástupci společnosti Pometon W. a T. účastnili většiny vícestranných schůzek konaných přibližně dvakrát ročně. Pokud jde o prohlášení citované v bodě 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vzhledem k jeho přesnému znění lze vyloučit jakékoli nebezpečí záměny ze strany společnosti Ervin, jelikož posledně uvedená prohlásila, že „se začala účastnit pravidelných schůzek ohledně německého trhu se společnostmi [Winoa], MTS, Würth, a také se společností Pometon po dobu, kdy byla posledně uvedená nezávislým podnikem, než ji koupila společnost [Winoa]“.

209    V každém případě však platí, že jelikož žalobkyně výše uvedená prohlášení zpochybňuje, nelze je považovat za dostatečný důkaz o její účasti na schůzkách s ostatními účastníky kartelové dohody, pokud nejsou potvrzena dalšími důkazy.

210    Proto je zadruhé třeba ověřit v souladu s judikaturou citovanou v bodech 118 a 119 výše, zda jsou prohlášení společnosti Ervin citovaná v bodě 208 výše, jež žalobkyně zpochybňuje, podpořena dalšími důkazy.

211    V tomto ohledu je třeba nejprve zmínit, že Komise v napadeném rozhodnutí (bod 69 odůvodnění) implicitně uznává, že měla k dispozici pouze důkazy o účasti žalobkyně na dvou schůzkách, jedné konané 28. září 2004 a druhé konané 9. června 2005 (viz bod 204 výše), a neodkazuje podrobně na účast žalobkyně na jiných schůzkách.

212    V tomto směru je však nutné připomenout, že k tomu, aby mohla být konstatována účast žalobkyně na druhé části kartelové dohody, nebylo nutné, aby se účastnila strukturovaného systému koordinace (viz bod 183 výše). Pokud jde o zmíněné schůzky, je tak třeba posoudit pouze jednu otázku, která spočívá v ověření, zda je tvrzení Komise obsažené v napadeném rozhodnutí (bod 69 odůvodnění), podle něhož se žalobkyně zúčastnila dvou shora uvedených schůzek, dostatečně podložené. Je-li tomu tak, budou shora uvedené nepřímé důkazy hodnoceny společně s ostatními důkazy (viz body220 a 221 níže).

213    V této souvislosti není relevantní argumentace žalobkyně směřující ke zpochybnění jiných důkazů, které se netýkají jejího chování, ale jsou uvedeny v bodě 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí na podporu některých prohlášení společnosti Ervin citovaných v tomtéž bodě odůvodnění (viz bod 208 výše). Tyto důkazy, které nijak nesouvisejí se schůzkami konanými 28. září 2004 a 9. června 2005, totiž Komise zmiňuje pouze obecně na podporu tvrzení, že v Německu byly organizovány pravidelné schůzky v rámci druhé části kartelové dohody, a nikoli za účelem prokázání účasti žalobkyně na uvedených schůzkách.

214    Ze stejného důvodu není relevantní ani faktura z hotelu, kterou žalobkyně předložila v příloze žaloby a která podle tvrzení Komise obsažených v její žalobní výpovědi potvrzuje účast „generálního ředitele“ německé dceřiné společnosti na vícestranné schůzce konané dne 16. listopadu 2006. Komise totiž v napadeném rozhodnutí nijak netvrdí, že se žalobkyně dané schůzky účastnila, a tudíž je argumentace založená na zmíněné faktuře rovněž bezpředmětná. V každém případě je třeba uvést, že z této faktury, která je částečně nečitelná, nelze dovodit žádný určitý závěr o tom, zda se žalobkyně schůzky konané dne 16. listopadu 2006 účastnila, nebo nikoli. Její účast tedy nelze v žádném případě považovat za prokázanou.

215    Zadruhé je třeba provést hodnocení důkazů uplatňovaných Komisí, které podle ní dokládají účast žalobkyně na schůzkách konaných 28. září 2004 a 9. června 2005. Pokud jde o první z výše uvedených schůzek, jde o e-mail společnosti MTS z 13. září 2004 určený společnostem Würth, Pometon, Ervin a Winoa, v němž se uvádí, že 28. září 2004 vyhovuje všem účastníkům a že svou účast potvrdil „generální ředitel“ společnosti Pometon Deutschland. Druhou schůzku potvrzuje e-mail společnosti Pometon ze dne 16. května 2005 určený společnosti Winoa a v kopii společnostem Würth a MTS, ve kterém je prvně uvedená informuje, že „příští schůzka je naplánována na 9. června 2005 v [hotelu] v Düsseldorfu“.

216    Žalobkyně však tvrdí, že v prohlášení žadatele o shovívavost ani v žádné jiné listině neexistuje žádný důkaz o tom, jaká témata byla na těchto schůzkách projednávána. Žalobkyně kromě toho cituje pasáž z výše uvedeného prohlášení, v níž společnost Ervin uvádí, že většina schůzek týkajících se koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům se konala na konci roku (zpravidla v období od konce září do listopadu) a na začátku roku (v období od ledna do března), neboť většina zákazníků měla uzavřené roční smlouvy s možností prodloužení na konci roku. Schůzky zkraje roku byly podle ní obecně zaměřeny na otázku, zda bylo řádně provedeno zvýšení cen.

217    Je však třeba uvést, že žalobkyně svou účast na dvou shora uvedených schůzkách nepopírá. Navíc neuvádí, co mělo být předmětem uvedených schůzek, jiným než koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. Kromě toho z prohlášení žadatele o shovívavost uplatňovaného žalobkyní, podle kterého se většina schůzek protisoutěžní povahy konala na konci nebo na začátku roku, vyplývá, že některé z těchto schůzek se mohly konat i během roku.

218    V této souvislosti představují zmíněné dvě listiny, z nichž Komise vychází (viz bod 215 výše), dostatečně spolehlivé nepřímé důkazy potvrzující prohlášení žadatele o shovívavost o účasti žalobkyně na schůzkách protisoutěžní povahy konaných 28. září 2004 a 9. června 2005.

219    Zatřetí potvrzuje účast žalobkyně na druhé části kartelové dohody také fax „generálního ředitele“ společnosti Pometon Deutschland ze dne 16. února 2005 určený generálnímu řediteli žalobkyně, na který Komise odkazuje v napadeném rozhodnutí v bodech 73 a 74 odůvodnění (viz bod 204 výše).

220    V tomto ohledu Komise v napadeném rozhodnutí správně podotýká, že z výše uvedené listiny, jejíž důkazní hodnotu žalobkyně ostatně nezpochybnila, vyplývá, že se společnost Pometon účastnila druhé části kartelové dohody v Německu. Ve faxu ze dne 16. února 2005, týkajícím se jednoho ze zákazníků společnosti Pometon v Německu, je totiž uvedeno, že „společnost Ervin svou cenu nezvýšila, jak bylo dohodnuto“, že „[pokud] by společnost Ervin svou cenu zvýšila, jak bylo plánováno, přišla by o své postavení vzhledem k porovnání jakosti výrobků“, a dále že autor zmíněného e-mailu „považuje naše jednání ohledně ochrany za ukončená“ a nechce „čekat, až ztratí další množství (jako ve Spojeném království)“, přičemž v závěru zprávy vyzývá příjemce, aby se k věci vyjádřil. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně ve své odpovědi na oznámení námitek ze dne 3. prosince 2014, které jsou vyvráceny v bodě 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z této pasáže nevyplývá, že by došlo k ukončení jednání se společností Ervin ohledně uvedeného konkrétního zákazníka, ale naopak je z něj zřejmé, že „generální ředitel“ německé dceřiné společnosti Pometon žádal generálního ředitele žalobkyně o pokyny, jak reagovat na nedodržení dohody ze strany společnosti Ervin.

221    Ze shora uvedeného vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala svá zjištění týkající se účasti žalobkyně na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům v Německu.

iv)    K italskému trhu

222    Pokud jde o italský trh, je třeba nejprve uvést, že i kdyby bylo prokázáno, že se žalobkyně neúčastnila schůzek v Itálii, nevylučovala by tato skutečnost její odpovědnost v rámci druhé části kartelové dohody, jelikož tato její účast nebyla pro koordinaci cen ve vztahu k jednotlivým zákazníkům nezbytná a kromě toho byla účast společnosti Pometon na této koordinaci v Itálii dostatečně podložena (viz body 182 až 184 výše).

223    Komise v této souvislosti ve svém písemném vyjádření tvrdí, že žadatel o shovívavost žalobkyni sice mezi účastníky schůzek v Itálii nezmínil, nicméně prohlásil, že italské území bylo předmětem rozdělení zákazníků mezi společnostmi Ervin, Winoa a Pometon před 16. květnem 2007.

224    V tomto bodě se Komise opírá v zásadě o pět listinných důkazů (body 75 až 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

225    Je třeba tudíž ověřit, zda výše uvedené listinné důkazy představují spolehlivé nepřímé důkazy, kterými lze podložit tvrzení o účasti žalobkyně na druhé části kartelové dohody.

226    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z výměny interních e-mailů společnosti MTS ze dne 5. října 2005, které se týkají zákazníků, o něž uvedený podnik přišel na italském trhu (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a v nichž se potvrzuje, že „se společnostmi Pometon a Ervin“ nejsou „problémy“, předně vyplývá, že společnosti Pometon, Winoa a Ervin byly – na rozdíl od jiných zmiňovaných soutěžitelů, kteří se kartelové dohody neúčastnili – považovány za „přátele“, a bylo tedy „zcela nepřijatelné“ nereagovat, pokud jeden z těchto podniků přebral společnosti MTS zákazníky. Ve shora uvedených e-mailech se tedy předpokládá, že s těmito třemi podniky budou buď vedena jednání, nebo jim bude zaslána „výzva“, ve které bude uvedeno chování, které je jim vytýkáno, s odkazem na jednání uskutečněná během poslední cesty příjemce jednoho z uvedených e-mailů do Itálie. Z uvedených e-mailů kromě toho vyplývá, že společnost MTS podezřívala z nedodržení dohody společnost Winoa, nikoli společnosti Pometon nebo Ervin, neboť uvedla: „však víte, [že mám na mysli] společnost [Winoa]; se společnostmi Pometon a/nebo Er[v]in problémy nejsou“.

227    V interním e-mailu společnosti Ervin ze dne 20. března 2007 týkajícím se jednoho ze zákazníků, společnosti Zanardi (bod 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí) se výslovně uvádí, že minulý měsíc společnost „Pometon přebrala tohoto zákazníka“, který měl podle dohody připadnout zpět společnosti Ervin. Z uvedeného e-mailu navíc vyplývá, že společnost Pometon zřejmě začala poté, co ji společnost Ervin kontaktovala, dohodu opět dodržovat. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně tak výše uvedený e-mail nedokládá, že by vztahy mezi společnostmi Pometon a Ervin byly vysoce konkurenční, ale naopak potvrzuje, že účastníci kartelové dohody pečlivě dohlíželi na dodržování dohody o rozdělení zákazníků.

228    Tento dohled mimoto potvrzuje i interní e-mail společnosti Ervin ze dne 19. dubna 2007 (body 52 a 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí), i když z něj výslovně nevyplývá existence dohody o koordinaci cen. Autor tohoto e-mailu v něm vyjadřuje záměr projednat se zástupci společností Winoa a Pometon na schůzce v Miláně, naplánované na 16. a 17. května 2007, záležitosti týkající se několika jednotlivých zákazníků.

229    Pokud jde o interní e-mail společnosti Winoa ze dne 26. dubna 2007 (bod 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí) týkající se schůzky se společností MTS konané téhož dne, na níž zaměstnanec společnosti Winoa, který se schůzky zúčastnil, požádal společnost MTS, aby společnost Pometon nenapadala, lze z něj dovodit, že společnost Winoa chtěla, aby byla dohoda dodržována, a to i ve vztahu ke společnosti Pometon. Je pravda, jak tvrdí žalobkyně, že společnost Winoa se dvacet dní poté chystala koupit od společnosti Pometon její závod v odvětví ocelových abraziv, a měla tedy zájem na tom, aby si společnost Pometon udržela své zákazníky. Z důkazů založených ve spise však vyplývá, že společnost MTS o plánované akvizici zřejmě nevěděla (viz bod 302 níže). Skutečnost, že společnost MTS jednala ve shodě se společností Winoa ohledně omezení konkurence v oblasti cen, pokud jde o společnost Pometon, tedy představuje nepřímý důkaz o existenci protisoutěžní dohody mezi těmito třemi podniky.

230    Konečně, pokud jde o e-maily z 27. a 28. května 2008, které si vyměnil jeden ze zaměstnanců společnosti MTS s M. T., jedním ze zaměstnanců společnosti Pometon Abrasives, který byl do 16. května 2007 obchodním ředitelem (Commercial Director Industry) žalobkyně (bod 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí; viz rovněž bod 207 níže), je pravda, že žalobkyně správně uvádí (viz bod 170 výše), že se jí nijak netýká tvrzení uvedeného zaměstnance, podle kterého není politikou společnosti Pometon Abrasives a skupiny Winoa (jejímž je tato společnost členem) snižování cen, ale jejich zvyšování.

231    Ve zmiňovaných e-mailech se však výslovně uvádí, že dohoda byla ve vztahu k některým italským nebo německým zákazníkům uplatňována již několik let, tedy již před tím, než žalobkyně opustila daný trh. V původním e-mailu ze dne 27. května 2008 totiž společnost MTS vytýká společnosti Pometon Abrasives, že nedodržuje dohodu ve vztahu k jednomu německému zákazníkovi, který je dceřinou společností italské společnosti Riva Fire SpA, jejíž provozovnu v Itálii společnost „Pometon již několik let zásobuje“. Kromě toho e-maily ze dne 28. května 2008 zmiňují rovněž zásobování jiných italských nebo německých zákazníků.

232    V této souvislosti Komise odkazuje na pasáž z jednoho z e-mailů od M. T., kde M. T. tvrdí, že v době, kdy byl zaměstnancem společnosti Pometon, vždy chránil zákazníky společnosti MTS v Německu, přičemž píše: „[v] posledních letech jsem vždy chránil vašeho zákazníka v Německu, i když po mně mateřská společnost v Itálii pravidelně chtěla, abych zásoboval závod v Německu […] víte, že jsem naše dohody vždy striktně dodržoval“. V odpovědi na výše uvedené konstatování společnost MTS v několika e-mailech, rovněž ze dne 28. května 2008, uvedla: „Vždy jsme společnost Pom… chránili“; „snažíme se společnost Pom […] chránit už mnoho let;“ „dohoda vždy byla, že konkurence je v pořádku, ale ne v oblasti cen!“.

233    S ohledem na vysokou míru odpovědnosti, již měl zaměstnanec M. T. v době, kdy byl obchodním ředitelem ve společnosti žalobkyně, obsah uvedených e-mailů spolehlivě potvrzuje, že politika zákazu konkurence v oblasti cen uplatňovaná společností Pometon Abrasives navazovala na politiku společnosti Pometon, což dokládá, že posledně uvedená společnost již byla zapojena do koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům v Itálii a Německu. V této souvislosti okolnost, že společnost Pometon možná interně vyjadřovala jisté výhrady – jak zřejmě vyplývá z výše uvedeného e-mailu od M. T. – není takové povahy, aby ji mohla zprostit odpovědnosti.

234    Argumentaci žalobkyně směrující ke zpochybnění důkazní hodnoty důkazů o její účasti na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům v Itálii je tedy nutné odmítnout.

v)      Závěry týkající se důkazů o účasti žalobkyně na druhé části kartelové dohody

235    Z hodnocení listinných důkazů uvedených v napadeném rozhodnutí (viz body 187 až 233 výše) tak vyplývá, že Komise ve svém závěru, že se žalobkyně podílela na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům v pěti výše uvedených členských státech (Belgie, Německo, Španělsko, Francie a Itálie), vycházela ze souboru spolehlivých, podrobných, přesných a shodujících se důkazů.

4.      K třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející z údajné neúčasti žalobkyně na jediném a trvajícím protiprávním jednání

a)      Argumenty účastnic řízení

236    Žalobkyně zaprvé zpochybňuje posouzení Komise obsažené v bodech 105 až 109 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého se žalobkyně společně s ostatními čtyřmi podniky účastnila jediného a trvajícího protiprávního jednání spočívajícího ve dvou zmíněných částech kartelové dohody.

237    Žalobkyně uvádí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v bodě 109 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze ze skutečnosti, že společnost Pometon „udržovala kontakty s různými účastníky protiprávního jednání“, v žádném případě dovozovat, že „mohla rozumně předvídat veškeré kroky, které plánovali a uskutečnili ostatní účastníci protiprávního jednání“. Podle ní totiž neexistují žádné důkazy o tom, že by společnost Pometon na základě svých omezených a prakticky výhradně dvoustranných kontaktů věděla o existenci tvrzeného jediného a trvajícího protiprávního jednání. Komise tudíž podle žalobkyně neunesla důkazní břemeno.

238    Zadruhé žalobkyně popírá svou účast na koordinaci ve vztahu k jednotlivým zákazníkům v rámci celého EHP.

239    Předně tvrdí, že Komise tuto její účast neprokázala. V této souvislosti žalobkyně uvádí, že ocelová abraziva prodávala ve 21 zemích EHP. Komise jí však v bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí přisoudila účast na druhé části kartelové dohody pouze v pěti zemích (Belgie, Německo, Španělsko, Francie a Itálie), což podle žalobkyně potvrzuje naprostou absenci jakýchkoli důkazů v tom smyslu, že by se podílela na všeobecné spolupráci v rámci celého EHP.

240    V uvedeném bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho Komise podle ní odkazuje na bod 37 odůvodnění rozhodnutí o narovnání právě na podporu svého tvrzení, že „dohody týkající se jednotlivých zákazníků pokrývají celý EHP“, aniž by však prokázala, že žalobkyně věděla o zeměpisném rozsahu těchto dohod.

241    Žalobkyně následně zpochybňuje tvrzení Komise obsažené v bodech 133 a 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého musela žalobkyně nutně vědět o tom, že druhá část kartelové dohody pokrývá celý EHP. Komunikace mezi žalobkyní a společností Pometon Deutschland, na niž Komise odkazuje, je podle žalobkyně irelevantní, neboť proběhla rok před začátkem uplatňování údajné kartelové dohody. Žalobkyně doplňuje, že zmíněné dvě listiny dokládají, že společnost Pometon odmítla veškeré žádosti o schůzku předložené ze strany společnosti MTS.

242    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

b)      Posouzení Tribunálu

1)      Pojem „jediné a trvající protiprávní jednání“ stanovený v judikatuře

243    Podle ustálené judikatury může porušení článku 101 SFEU vyplývat jak z ojedinělého jednání, tak i z řady aktů nebo z trvajícího jednání, a to i v případě, že porušení uvedeného ustanovení způsobil sám o sobě jeden nebo více prvků takové řady aktů či trvajícího jednání. Pokud se tak jednotlivé skutky dotčených podniků začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 41 a citovaná judikatura).

244    Podnik se může totiž přímo účastnit jen části protisoutěžních chování tvořících jediné a pokračující protiprávní jednání, ale vědět o celém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných účastníků kartelové dohody sledujících tytéž cíle, nebo ho může rozumně předvídat a být připraven přijmout z toho plynoucí riziko, ale rovněž i případné výhody. V takovém případě má Komise rovněž právo přičíst tomuto podniku odpovědnost za veškeré protisoutěžní chování tvořící takové protiprávní jednání, a v důsledku toho za protiprávní jednání v plném rozsahu (rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 43; viz rovněž rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Duravit a další v. Komise, C‑609/13 P, EU:C:2017:46, bod 119 a citovaná judikatura).

245    Z toho zaprvé vyplývá, že za účelem konstatování existence jediného protiprávního jednání Komisi přísluší prokázat, že předmětné dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, i když se týkají různých výrobků, služeb nebo území, jsou součástí celkového plánu, který dotyčné podniky vědomě provádějí, aby naplnily jediný protisoutěžní cíl (rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněno, EU:T:2016:738, bod 168).

246    Vazby vzájemného doplňování mezi dohodami a jednáními ve vzájemné shodě však představují objektivní náznaky existence celkového plánu. Takové vazby existují například v případě, že uvedené dohody nebo jednání směřují k řešení jednoho nebo více důsledků řádné hospodářské soutěže a společně přispívají k naplnění jediného protisoutěžního cíle (viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněný, EU:T:2016:738, bod 169).

247    V každém případě je Komise povinna zohlednit veškeré skutkové okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit celkový plán (rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips Francie v. Komise, T‑762/14, nezveřejněný, EU:T:2016:738, bod 169; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, EU:T:2010:165, bod 92 a citovaná judikatura). Za tímto účelem musí přihlédnout zejména k době trvání, obsahu, včetně použitých postupů, a zároveň cíli jednotlivých dotčených jednání (rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Gigaset v. Komise, T‑395/09, nezveřejněný, EU:T:2014:23, bod 103). Kromě toho ze skutečnosti, že se všech protisoutěžních jednání účastnily stejné osoby, lze dovodit, že tyto osoby jednaly ve shodě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněný, EU:T:2016:738, bod 197).

248    Pokud jde o úmysl, který je podmínkou toho, aby mohla být konstatována účast podniku na jediném a trvajícím protiprávním jednání, je třeba připomenout, že existence takového protiprávního jednání nemusí nutně znamenat, že podnik, který se účastnil některé z koluzivních činností tvořících jeho součást, lze činit odpovědným za toto protiprávní jednání jako celek. K tomu je navíc třeba, aby Komise nejprve prokázala, že uvedený podnik musel vědět o všech protisoutěžních činnostech, které uskutečňovaly ostatní podniky účastnící se kartelové dohody v rámci celého EHP, nebo že mohl v každém případě takové chování rozumně předvídat. Jinými slovy, pouhá skutečnost, že dohoda, které se podnik účastnil, a globální kartelová dohoda mají stejný účel, nepostačuje k tomu, aby byla tomuto podniku přičtena účast na globální kartelové dohodě. Článek 101 SFEU se totiž uplatní, pouze pokud existuje shoda vůle mezi dotčenými stranami (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. října 2014, Soliver v. Komise, T‑68/09, EU:T:2014:867, bod 62, a ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněno, EU:T:2016:738, bod 172).

249    Komisi tedy přísluší prokázat, že podnik, který se podílel na protiprávním jednání určitým chováním, které je mu vlastní, zamýšlel takovým chováním přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko s cílem případně získat z takové účasti významné, byť protiprávní, výhody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 42).

2)      Účast žalobkyně na jediném a trvajícím protiprávním jednání zahrnujícím obě části kartelové dohody

250    Žalobkyně v projednávané věci nezpochybňuje kvalifikaci obou částí kartelové dohody jako jediného a trvajícího protiprávního jednání uvedenou v bodech 105 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

251    Žalobkyně na druhou stranu odmítá, že by se takového protiprávního jednání účastnila, přičemž Komise podle ní neprokázala, že žalobkyně věděla o všech činnostech zakládajících dané protiprávní jednání, které směřovaly k naplnění cílů sledovaných ostatními účastníky, a že se na něm zamýšlela podílet.

252    Tuto argumentaci však nelze přijmout. Za účelem prokázání účasti podniku na jediném a trvajícím protiprávním jednání totiž Komise nemusí prokázat, že tento podnik přímo věděl o každé podstatné činnosti, kterou plánovaly nebo uskutečnily ostatní podniky podílející se na tomtéž protiprávním jednání. S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 248 a 249 výše totiž postačí, pokud prokáže, že [„]dotčený podnik mohl tato jednání rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí [výhody, ale také] riziko“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Gigaset v. Komise, T‑395/09, nezveřejněný, EU:T:2014:23, bod 117).

253    V tomto ohledu ze všech důkazů hodnocených v rámci druhého žalobního důvodu vyplývá, že žalobkyně svým koluzivním chováním úmyslně přispívala k provádění celkového plánu uvedeného v bodě 250 výše, jehož účelem bylo právě omezení hospodářské soutěže v oblasti cen.

254    Žalobkyně totiž zaprvé stála u zrodu dohody týkající se systému výpočtu příplatku za šrot, který byl ostatně navržen tak, aby mohl být bez dalšího uplatňován v rámci celého EHP, a aktivně se podílela na zavedení tohoto systému (viz body 129 a 130 výše).

255    Zadruhé, pokud jde o koordinaci ve vztahu k jednotlivým zákazníkům, je třeba připomenout, že Komise prokázala, že se společnost Pometon podílela na protisoutěžních kontaktech směřujících k provedení takové koordinace (viz bod 235 výše). Poměrně malou účast uvedeného podniku na vícestranných schůzkách a jiných kontaktech, jejichž cílem bylo projednat nebo vyhodnotit s ostatními dotyčnými podniky protisoutěžní chování tvořící součást globální kartelové dohody, tedy nelze vykládat v tom smyslu, že žalobkyně nemohla vědět ani předvídat, jaké budou protisoutěžní činnosti ostatních účastníků kartelové dohody, a že se jich neúčastnila.

256    Zatřetí obě části kartelové dohody sledovaly naprosto totožný cíl spočívající v omezení hospodářské soutěže v oblasti cen, týkaly se totožných výrobků a byly uplatňovány totožnými podniky, a to navíc na podnět totožných aktérů. V této souvislosti z listinných důkazů vyplývá, že vedoucí představitelé společnosti Pometon, zejména její generální ředitel, se přímo účastnili obou částí kartelové dohody a že žalobkyni v koluzivních kontaktech týkajících se uvedené dohody obecně zastupovaly stejné odpovědné osoby. Tato skutečnost ostatně v kontextu uvedeného sporu dokládá nejen vzájemně doplňující se charakter obou částí, ale rovněž vůli žalobkyně podílet se na veškerých činnostech směřujících k jejich provedení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2013, Trelleborg v. Komise, spojené věci T‑147/09 a T‑148/09, EU:T:2013:259, bod 60).

257    Ze shora uvedeného vyplývá, že závěr Komise, podle kterého žalobkyně věděla o protiprávním jednání ostatních účastníků kartelové dohody nebo jej mohla rozumně předvídat a byla připravena přijmout z toho plynoucí riziko, je podložený.

3)      Účast žalobkyně na jediném a trvajícím protiprávním jednání zahrnujícím celý EHP

258    Žalobkyně nezpochybňuje existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání na úrovni EHP, ale odmítá svou odpovědnost za protiprávní jednání v takovém zeměpisném rozsahu.

259    V bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí zeměpisný rozsah kartelové dohody s odkazem na bod 37 odůvodnění rozhodnutí o narovnání, který zní: „Zeměpisný rozsah sporného chování se v případě všech pěti účastníků týkal celého EHP, a to po celé období dotčené [tímto rozhodnutím].“

260    Nehledě na shora uvedené je třeba podotknout, že v souladu s judikaturou (viz bod 245 výše) v případě jediného protiprávního jednání není skutečnost, že se podnik fakticky podílel na kartelové dohodě pouze v omezené části celého EHP, takové povahy, aby vylučovala odpovědnost dotyčného podniku v rámci kartelové dohody jako protisoutěžní praktiky uplatňované na celém uvedeném území.

261    K prokázání toho, že se žalobkyně účastnila jediného a trvajícího protiprávního jednání uplatňovaného v rámci celého EHP, musí nicméně Komise v souladu s judikaturou (viz body 248 a 249 výše) prokázat, že společnost Pometon byla informována o zeměpisném rozsahu koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům nebo že jej mohla rozumně předvídat, a byla tak připravena přijmout z toho plynoucí riziko.

262    V tomto ohledu důkazy uplatněné v napadeném rozhodnutí potvrzují, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně (viz body 241 výše), že si její představitelé byli plně vědomi celkového zeměpisného rozsahu koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům.

263    Zaprvé generální ředitel žalobkyně totiž ve své odpovědi ze dne 7. října 2002 na fax zaslaný „generálním ředitelem“ společnosti Pometon Deutschland ohledně stížností společnosti MTS týkajících se nižších cen uplatňovaných žalobkyní u zákazníků v Německu (bod 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí) mimo jiné zdůrazňuje, že odvetná opatření jsou běžně uplatňována „po celém světě“. Ačkoli uvedená listina spadá do doby před začátkem předmětného protiprávního jednání, představuje nepřímý důkaz o tom, že podle představitelů společnosti Pometon měla koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům všeobecný zeměpisný rozsah. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, v souladu s judikaturou (viz bod 113 výše) lze k takovému nepřímému důkazu přihlédnout ve spojení s ostatními důkazy, zejména jde-li o posouzení zeměpisného rozsahu kartelové dohody. Ostatně z těchto dvou e-mailů nevyplývá, že by se společnost Pometon odmítala účastnit schůzky se společností MTS, nýbrž že zaujala vyčkávací postoj.

264    Zadruhé společnost Winoa v e-mailu ze dne 21. listopadu 2003 týkajícím se zejména koordinace ve vztahu k jednotlivým zákazníkům v Belgii (body 62 a 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí a bod 199 výše) navrhuje generálnímu řediteli žalobkyně projednání různých možností ohledně zákazníků ve „Skandinávii a [v] zemích východní Evropy“.

265    Ačkoli tedy nebyla žalobkyně přítomna na všech trzích v rámci EHP jako celku a její účast na koordinaci ve vztahu k některým jednotlivým zákazníkům byla prokázána pouze v pěti členských státech, musela nutně vědět, že druhá část kartelové dohody se vztahuje na celé uvedené území.

266    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že žalobkyně si byla plně vědoma nejen základních charakteristik kartelové dohody (viz bod 257 výše), ale rovněž jejího zeměpisného rozsahu, a že tak měla v úmyslu podílet se na dotčeném jediném a trvajícím protiprávním jednání.

267    To znamená, že Komise právem dospěla k závěru, že žalobkyně nese odpovědnost za takové protiprávní jednání, aniž je tím dotčeno posouzení doby trvání její účasti na uvedeném protiprávním jednání v rámci čtvrtého žalobního důvodu nebo závažnost její individuální odpovědnosti v rámci posouzení žádosti o změnu pokuty, která jí byla uložena, v souladu se zásadou personality trestů.

268    Druhý žalobní důvod je proto třeba zamítnout ve všech třech jeho částech.

C.      Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP spočívajícímu v tom, že Komise rozhodla, že dotčená kartelová dohoda představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu

1.      Argumenty účastnic řízení

269    Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise porušila článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP, když dospěla k závěru, že účelem dotčené kartelové dohody je omezení hospodářské soutěže. Napadené rozhodnutí (body 142 až 148 odůvodnění) je podle ní v tomto ohledu stiženo vadami spočívajícími ve zjevně nesprávném právním posouzení, nedostatečném vyšetřování a zjevné nelogičnosti. Žalobkyně zejména vytýká Komisi, že neprovedla ani zběžnou analýzu trhu dotčeného kartelovou dohodou a nezohlednila povahu dotčeného zboží a skutečné podmínky fungování a strukturu dotčeného trhu, přestože jsou tyto požadavky stanoveny v judikatuře (viz bod 277 níže).

270    Zadruhé žalobkyně uvádí, že Komise ani neprokázala důsledek spočívající v omezení hospodářské soutěže. Podle žalobkyně Komise pouze tvrdí, ostatně nepodloženě, že „ze skutkových okolností popsaných v bodě 4.2.1.3 [týkajících se vzorce pro výpočet příplatku za šrot], vyplývá, že kartelová dohoda omezující hospodářskou soutěž byla skutečně uplatňována“ (bod 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

271    Komise tvrdí, že cílem koordinace mezi soutěžiteli, které se účastnila společnost Pometon, bylo horizontální stanovení cen, jak vyplývá ze skutkových okolností popsaných v bodech 145, 146 a 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto směru uvádí, že dostatečně určila a popsala dotyčný trh a jeho účastníky (bod 2 napadeného rozhodnutí), obšírně objasnila, jaké chování žalobkyni vytýká, a zdůraznila dopady uvedeného chování na prodejní ceny ocelových abraziv (bod 5.2.4 napadeného rozhodnutí).

272    S ohledem na výše uvedené má Komise za to, že mohla učinit závěr, že dotčená kartelová dohoda představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž se dopustila nesprávného právního posouzení a bylo nutné provést podrobnou analýzu dotyčného trhu.

2.      Posouzení Tribunálu

273    Je třeba připomenout, že dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě jsou zakázány podle článku 101 SFEU, pokud je jejich „účelem nebo důsledkem“ vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

274    Podle judikatury pojem omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ musí být vykládán restriktivně a lze jej použít pouze na určité druhy koordinace mezi podniky, které mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (rozsudek ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise, C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 103).

275    Zásadní právní kritérium pro určení, zda dohoda představuje omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“, pak spočívá v konstatování, že taková dohoda vykazuje sama o sobě dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži k tomu, aby byl učiněn závěr, že není třeba přezkoumávat její důsledky (rozsudek ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise, C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 104; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, body 49 a 57).

276    Za účelem posouzení, zda dohoda vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti, aby mohla být považována za omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ ve smyslu článku 101 SFEU, je třeba se soustředit na obsah ustanovení dotčené dohody, na cíle, kterých má dosáhnout, jakož i na hospodářský a právní kontext, do kterého spadá (rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 53; ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise, C‑373/14 P, EU:C:2016:26, bod 27, a ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise, C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 105).

277    Je pravda, že z judikatury uplatňované žalobkyní (viz bod 269 výše) vyplývá, že za určitých okolností je při posuzování, zda je účelem dohody omezení hospodářské soutěže, rovněž třeba zohlednit povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a struktury dotčeného trhu nebo trhů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. března 2013, Allianz Hungária Biztosító a další, C‑32/11, EU:C:2013:160, bod 36; ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 53, a ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija, C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 21). Tak je tomu v zásadě v případě, že dohoda vykazuje vlastnosti, které ji činí neobvyklou nebo složitou (stanovisko generálního advokáta Watheleta k věci Toshiba Corporation v. Komise, C‑373/14 P, EU:C:2015:427, body 90 a 91).

278    Je nicméně nesporné, že určitá koluzivní jednání, jako například jednání vedoucí k horizontálnímu stanovení cen kartely, mohou být považována za do té míry způsobilá vyvolat negativní účinky, zejména na ceny a kvalitu zboží a služeb, že je pro účely uplatnění článku 101 SFEU možné považovat za neužitečné prokazovat, že mají konkrétní účinky na trh. Zkušenost totiž ukazuje, že taková jednání obecně vedou ke snížení produkce a ke zvýšení ceny, což vrcholí špatným rozdělením zdrojů zejména ke škodě spotřebitelů (rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 51; ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija, C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 19, a ze dne 15. prosince 2016, Philips a Philips France v. Komise, T‑762/14, nezveřejněný, EU:T:2016:738, bod 56).

279    Pro takové dohody, které představují zvláště závažné porušení hospodářské soutěže, se tedy analýza hospodářského a právního kontextu, do kterého je dané jednání začleněno, může omezit na to, co se jeví jako nutně nezbytné pro závěr o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise, C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 107 a citovaná judikatura).

280    V projednávané věci žalobkyně zaprvé vytýká Komisi, že dospěla k závěru, že dotčená kartelová dohoda představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž posoudila povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a strukturu dotčeného trhu nebo trhů (viz bod 269 výše).

281    Tento argument však nelze přijmout. V souladu s judikaturou citovanou v bodech 278 a 279 výše a s ohledem na vlastnosti dotčené horizontální kartelové dohody, která se týká stanovení cen a představuje tak zvlášť závažné porušení pravidel hospodářské soutěže, totiž mohla Komise provést odpovídající analýzu hospodářského a právního kontextu, do kterého je tato kartelová dohoda začleněna, aniž bylo nutné podrobně posuzovat povahu dotčených výrobků nebo podmínky fungování a strukturu dotčeného trhu nebo trhů. S ohledem na účel dotčeného protiprávního jednání a jeho závažnost jsou totiž tyto prvky podružné.

282    Komise tedy v bodě 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla ke správnému závěru, že dotčené protiprávní jednání představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jelikož žalobkyně se podílela na horizontálních protisoutěžních ujednáních, která byla součástí celkového plánu, jehož jediným účelem bylo ovlivňovat ceny, a to v první části zavedením příplatku za šrot a ve druhé části koordinováním cen ve vztahu k jednotlivým zákazníkům.

283    Pokud jde konkrétně o první část kartelové dohody, Komise v bodě 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že účastníci dotčeného protiprávního jednání koordinovali své chování tak, aby ve vzájemném vztahu vyloučili jakoukoli nejistotu ohledně základní složky ceny, jelikož kovový šrot představoval 25 až 45 % výrobních nákladů pro ocelová abraziva a trh s kovovým šrotem se zároveň vyznačoval značnou fluktuací nákupních cen a podstatnými rozdíly v cenách mezi některými členskými státy Unie.

284    Kromě toho je třeba uvést, že žalobkyně ani ve správním řízení, ani ve svém písemném vyjádření v řízení před Tribunálem nepředložila žádný konkrétní argument, ani netvrdila, že uvedená dohoda je natolik složitá nebo má takové zvláštní vlastnosti, že je nutné podrobně posoudit hospodářský a právní kontext, aby bylo možné v souladu s judikaturou citovanou v bodě 277 výše dospět k závěru, že patří mezi dohody, které mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy.

285    Je tedy namístě konstatovat, že Komise se nedopustila nesprávného právního posouzení svým závěrem, že dotčená kartelová dohoda je již ze své povahy dostatečně škodlivá pro hospodářskou soutěž, jelikož jejím účelem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže prostřednictvím stanovení ceny v neprospěch spotřebitelů.

286    Ze shora uvedeného vyplývá, že argument vycházející z tvrzení, že dotčená dohoda nepředstavuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, nelze přijmout.

287    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhý argument uplatňovaný žalobkyní, vycházející z tvrzení, že nebyla prokázána existence důsledků narušujících hospodářskou soutěž (viz bod 270 výše), považovat za bezpředmětný. Jelikož je totiž dotčená dohoda protisoutěžní z hlediska účelu, nemůže být posouzením jejích důsledků v žádném případě nijak dotčeno konstatování, že tato dohoda zakládá protiprávní jednání.

288    Třetí žalobní důvod musí být tedy zamítnut v plném rozsahu.

D.      Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z doby trvání účasti žalobkyně na dotčeném protiprávním jednání a z promlčení

1.      Argumenty účastnic řízení

289    Žalobkyně podpůrně zpochybňuje dobu trvání své účasti na kartelové dohodě. Komise podle ní nepředložila žádný důkaz prokazující, že tato účast trvala až do 16. května 2007, kdy se měla konat schůzka v Miláně, jež podle Komise představovala „poslední kontakt mezi společností Pometon a ostatními účastníky protiprávního jednání ve věci příplatku za šrot“ (body 55 a 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

290    Žalobkyně v podstatě vysvětluje, že dne 16. května 2007 se žádná „protiprávní“ schůzka nekonala. Ve druhém prohlášení žadatele o shovívavost je zmíněna pouze schůzka v Miláně konaná 17. května 2007, přičemž toto datum podle žalobkyně potvrzují dva interní e-maily společnosti Ervin ze dne 17. května 2007, ve kterých je zaznamenán obsah zmíněné schůzky.

291    V každém případě žalobkyně tvrdí, že její účast na takové schůzce dne 16. května 2007 by nedávala žádný smysl, jelikož neměla žádný zájem sejít se s ostatními soutěžiteli, aby s nimi projednala uplatňování kartelové dohody týkající se příplatku za šrot tentýž den, kdy byla podepsána smlouva o prodeji jejího závodu v odvětví ocelových abraziv. Argument Komise, že zmíněná schůzka se pravděpodobně konala, že smlouva o převodu byla sepsána v notářské kanceláři nacházející se poblíž místa schůzky a společnost Ervin nebyla o schůzce informována, by v tomto ohledu podle žalobkyně znamenal, že by posledně uvedená musela prokázat, že se zmíněná schůzka nekonala, což podle ní dokázat nelze, a jde tedy v konečném důsledku o probatio diabolica.

292    Konečně podle žalobkyně, s ohledem na nedostatek důkazů, doba trvání protiprávního jednání, pokud jde o ni, skončila nejpozději v době posledních koluzivních kontaktů údajně přičitatelných společnosti Pometon, tedy v den schůzky konané 9. června 2005, případně nejpozději v den odeslání e-mailu z 18. listopadu 2005 (viz body 153, 154 a 215 výše).

293    Ze shora uvedeného žalobkyně v této fázi dovozuje, že mezi ukončením její účasti na dotčené kartelové dohodě, tedy 9. červnem 2005, a doručením aktu, kterým se přerušuje běh promlčecí lhůty, k němuž došlo dne 15. června 2015, uplynulo více než pět let, a v důsledku toho je pravomoc Komise uložit pokutu promlčena v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení č. 1/2003.

2.      Posouzení Tribunálu

294    Nejprve je třeba ověřit, zda Komise právně dostačujícím způsobem doložila dobu trvání účasti žalobkyně na dotčené kartelové dohodě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2011, Viega v. Komise, T‑375/06, nezveřejněný, EU:T:2011:106, bod 36).

295    Pokud totiž neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání účasti podniku na trvajícím protiprávním jednání, je Komise povinna předložit důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutečnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (rozsudek ze dne 19. května 2010, IMI a další v. Komise, T‑18/05, EU:T:2010:202, bod 88).

296    V projednávané věci zaprvé z posouzení druhého žalobního důvodu ze strany Tribunálu vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala účast žalobkyně na několika schůzkách a jiných koluzivních kontaktech, k nimž došlo přinejmenším v době mezi 3. srpnem 2003, kdy byla uzavřena dohoda o příplatku za šrot (viz bod 129 výše), a výměnou e-mailů mezi společnostmi Würth a Pometon ze 16. až 18. listopadu 2005 (viz bod 153 výše).

297    Zmíněný orgán kromě toho rovněž prokázal, že žalobkyně se podílela na přípravě schůzky v Miláně naplánované na 16. a 17. května 2007.

298    Pokud jde o otázku, zda se žalobkyně této schůzky v Miláně zúčastnila, žalobkyně správně namítá, že Komise přenáší důkazní břemeno na protistranu, když se omezuje na tvrzení, že první schůzka – které se podle ní žalobkyně zúčastnila – se pravděpodobně konala 16. května 2007 a mělo na ní být projednáno další uplatňování dohody, a po ní následovala druhá schůzka dne 17. května 2007.

299    V tomto směru podle žalobkyně nepředstavuje skutečnost, že zmíněná schůzka se konala poblíž sídla notářské kanceláře, kde byla dne 16. května 2007 sepsána smlouva o prodeji závodu společnosti Pometon v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa, dostatečně významný a spolehlivý nepřímý důkaz o tom, že se tentýž den konala schůzka protisoutěžní povahy. Naproti tomu ve druhém prohlášení žadatele o shovívavost je zmíněna pouze schůzka v Miláně konaná 17. května 2007. Z ničeho však nelze dovodit, že se žalobkyně schůzky konané následující den zúčastnila.

300    Nicméně bez ohledu na to, zda se žalobkyně zúčastnila takové protisoutěžní schůzky, která se měla konat 16. května 2007, je její účast na dotčené kartelové dohodě v době před 16. květnem 2007, kdy prodala svůj závod v odvětví ocelových abraziv společnosti Winoa, v napadeném rozhodnutí doložena souborem dostatečně přesných, podstatných a shodujících se důkazů umožňujících prokázat, že se společnost Pometon v době před zmíněným prodejem přímo účastnila dotčeného jediného a trvajícího protiprávního jednání.

301    Zejména z interního e-mailu společnosti Ervin z 20. března 2007, na nějž se odkazuje v bodě 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí – který žalobkyně nerozporuje a ze kterého vyplývá, že zástupci společností Winoa a Pometon požádali jeho autora, aby se zúčastnil schůzky v Miláně naplánované na 16. a 17. května 2007, kde mělo být projednáno uplatňování vzorce pro výpočet příplatku za šrot (viz bod 155 výše) – vyplývá, že společnost Pometon se aktivně podílela na svolání a určení programu zmíněné schůzky.

302    Skutečnost, že ostatní účastníci neměli žádné pochybnosti o tom, že se společnost Pometon zmíněné schůzky zúčastní, navíc potvrzuje rovněž interní e-mail společnosti Ervin z 19. dubna 2007 (viz bod 228 výše). Ze zmíněného interního e-mailu společnosti Ervin ze 17. května 2007 (bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí) lze ostatně dovodit, že ostatní účastníci kartelové dohody zřejmě nebyli před schůzkou v Miláně informováni o tom, že společnost Pometon prodala svůj závod společnosti Winoa. Z uvedeného e-mailu totiž vyplývá, že jeho autor, zaměstnanec společnosti Ervin, který se schůzky konané 17. května 2007 zúčastnil, byl překvapen rezervovaným postojem, jaký na schůzce zaujal M. B., který byl původně jedním ze zástupců žalobkyně, než přešel jako zaměstnanec ke společnosti Winoa v rámci zmíněného prodeje závodu dne 16. května 2007.

303    Konečně obsah interních e-mailů společnosti Ervin z 20. března a 19. dubna 2007 (viz body 227 a 228 výše) a interního e-mailu společnosti Winoa z 26. dubna 2007 (viz bod 229 výše) dokazuje, že společnost Pometon přinejmenším po dobu dvou měsíců předcházejících jejímu odchodu z trhu s ocelovými abrazivy nejen hrála aktivní roli v první části dotčené kartelové dohody, ale podílela se také na její druhé části.

304    Zadruhé, jelikož Komise takto řádně prokázala, že se žalobkyně v období mezi 3. říjnem 2003 a 18. listopadem 2005 (viz bod 296 výše) a rovněž po dobu dvou měsíců před 16. květnem 2007, kdy odešla z trhu (viz body 297 až 303 výše), přímo účastnila koluzivních kontaktů týkajících se obou částí dotčené kartelové dohody, je třeba posoudit, zda lze z absence důkazů o protisoutěžních kontaktech po dobu téměř šestnácti měsíců, tedy od 18. listopadu 2005 do března 2007, dovozovat, že žalobkyně v tomto období skutečně přerušila svou účast na kartelové dohodě, jak tvrdí (viz bod 292 výše), a že se znovu začala účastnit téhož protiprávního jednání až několik měsíců před svým odchodem z trhu s ocelovými abrazivy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Philip Morris v. Komise, T‑18/15, nezveřejněný, EU:T:2016:487, bod 97).

305    Otázka, zda uvedené období je či není dostatečně dlouhé k tomu, aby představovalo přerušení protiprávního jednání, musí být posouzena v kontextu fungování sporné kartelové dohody (rozsudek ze dne 19. května 2010, IMI a další v. Komise, T‑18/05, EU:T:2010:202, bod 89; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 24. března 2011, Tomkins v. Komise, T‑382/06, EU:T:2011:112, bod 51).

306    Právě v tomto kontextu a na základě celkového vyhodnocení veškerých dostupných indicií je zejména třeba posoudit, zda v tomto konkrétním případě bylo uvedené období dostatečně dlouhé k tomu, aby ostatní účastníci kartelové dohody porozuměli úmyslu dotyčného podniku přerušit svou účast, jelikož právě to, jak ostatní účastníci kartelové dohody porozumí úmyslu dotčeného podniku, je rozhodujícím kritériem pro určení, zda se tento podnik skutečně zamýšlel distancovat od protiprávní dohody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise, C‑373/14 P, EU:C:2016:26, body 62 a 63).

307    V tomto směru je třeba připomenout, že mlčky učiněné schválení protiprávní iniciativy bez veřejného distancování se od jejího obsahu nebo jejího oznámení příslušným správním orgánům má za následek, že je podníceno pokračování v protiprávním jednání a bráněno v jeho odhalení. Toto účastenství představuje pasivní formu účasti na protiprávním jednání, a je tudíž způsobilé založit odpovědnost dotyčného podniku v rámci jednotné dohody. Navíc okolnost, že podnik neplní výsledky schůzky s protisoutěžním předmětem, ho nemůže zprostit jeho odpovědnosti z důvodu jeho účasti na kartelové dohodě, ledaže by se veřejně distancoval od jejího obsahu (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Duravit a další v. Komise, C‑609/13 P, EU:C:2017:46, bod 136 a citovaná judikatura).

308    Vzhledem ke specifickým vlastnostem dotčené kartelové dohody nelze v projednávané věci z absence koluzivních kontaktů mezi žalobkyní a ostatními účastníky kartelové dohody, byť po dobu téměř šestnácti měsíců, jak je uvedeno výše, dovozovat, že žalobkyně přerušila svou účast na této kartelové dohodě. Tato dohoda se totiž vyznačovala na jedné straně automatickým uplatňováním příplatku za šrot (viz bod 147 výše) a na druhé straně úzkými vazbami mezi oběma částmi kartelové dohody (viz body 228, 256 a 303 výše), jakož i absencí strukturované organizace kontaktů mezi účastníky dohody, vyjma německého trhu, v rámci koordinace týkající se individuálních zákazníků, přičemž k dílčím kontaktům docházelo výhradně v případě neshod (viz bod 222 výše).

309    Žalobkyně však neuplatňuje žádnou skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by k nepřerušené účasti na kartelové dohodě v době mezi 9. červnem 2005 a březnem 2007 byly přesto nezbytné koluzivní kontakty v rámci takového jediného a trvajícího protiprávního jednání. Zejména neuvádí žádnou okolnost, která by ovlivnila fungování dané kartelové dohody v té podobě, jaká vyplývá z důkazů předložených Komisí, a vyžadovala, aby žalobkyně v uvedeném období udržovala kontakty s ostatními účastníky dohody k tomu, aby se pokusili o obnovení spolupráce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2013, Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, spojené věci T‑147/09 a T‑148/09, EU:T:2013:259, bod 65).

310    S ohledem na vlastnosti této kartelové dohody (viz bod 308 výše) tedy nemohli ostatní účastníci dohody tím spíše chápat případnou neúčast žalobkyně na schůzkách nebo jiných koluzivních kontaktech během shora uvedeného období šestnácti měsíců tak, že se společnost Pometon distancuje od dotčené dohody, když stála u vzniku systému příplatku za šrot a aktivně se podílela na jejím uplatňování (viz body 129 a 130 výše).

311    Kromě toho svědčí o trvající povaze protiprávního jednání společností Pometon a Winoa také skutečnost, že žalobkyně se aktivně podílela na přípravě schůzky v Miláně a neoznámila předem ostatním účastníkům kartelové dohody, že svůj závod v odvětví ocelových abraziv prodává společnosti Winoa. Tuto trvající povahu ostatně jasně potvrzuje e-mail od M. T. z 28. května 2008 (viz bod 231 výše).

312    Ačkoli tedy účast žalobkyně na kartelové dohodě není podložena přímými listinnými důkazy zahrnujícími celou dobu trvání dotčeného protiprávního jednání, tedy včetně období mezi 3. říjnem 2003 a 16. květnem 2007, lze ze všech shora uvedených důvodů učinit závěr, že její trvající účast jasně vyplývá z celkového posouzení souboru důkazů předložených Komisí, které se navzájem podporují, a umožňují tak určit odpovědnost žalobkyně za celé posuzované období (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 55).

313    S ohledem na absenci jakékoli indicie svědčící o tom, že by se zúčastněná distancovala od kartelové dohody, tudíž Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že společnost Pometon nepřerušila svou účast na dotčeném jediném a trvajícím protiprávním jednání, i když Komise pro období přibližně šestnácti měsíců nedisponuje přímým důkazem o koluzivních kontaktech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise, T‑655/11, EU:T:2015:383, bod 481).

314    Vzhledem k tomu, že se tedy společnost Pometon účastnila kartelové dohody až do 16. května 2007 a Komise prováděla kontroly v jejích provozovnách od června 2010 a řízení proti ní, mimo jiné, zahájila dne 16. ledna 2013 (viz body 6 a 7 výše), nebyla pravomoc uvedeného orgánu uložit společnosti Pometon pokutu v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí promlčena, jelikož zmíněné rozhodnutí bylo vydáno v právní lhůtě stanovené v článku 25 nařízení č. 1/2003.

315    Z toho vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být v plném rozsahu zamítnut.

316    Vzhledem k tomu, že Tribunál prohlásil druhý, třetí a čtvrtý žalobní důvod, ve kterých žalobkyně odmítá protiprávní jednání, jež jsou přičítána společnosti Pometon, a svou účast na dotčeném jediném a trvajícím protiprávním jednání v období mezi 3. říjnem 2003 a 16. květnem 2007, za nepodložené, je třeba zamítnout první a druhé návrhové žádání žalobkyně v rozsahu, v němž znějí na zrušení prvního výroku napadeného rozhodnutí (viz bod 31 výše).

E.      K úpravě základní částky pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

1.      Argumenty účastnic řízení

317    Žalobkyně se ještě podpůrněji domáhá zrušení pokuty nebo její změny, přičemž tvrdí, že výše úpravy základní částky pokuty podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut není dostatečně odůvodněna a není v souladu se zásadou proporcionality a zásadou rovného zacházení.

318    V této souvislosti jsou podle žalobkyně vysvětlení předložená Komisí v řízení před Tribunálem, včetně tabulky předložené na jednání, zcela nová a nemohou zhojit původní nedostatek odůvodnění. Předložení uvedené tabulky na jednání bylo navíc podle ní opožděné, a zmíněná tabulka je tudíž nepřípustná.

319    Ve svém vyjádření z 2. července 2018 (viz bod 29 výše) žalobkyně dále uplatňuje, že údaj o podílu relevantních tržeb společnosti Pometon za rok 2006 na celosvětové úrovni uvedený ve shora zmíněné tabulce, ke kterému Komise přihlížela při stanovení výše úpravy týkající se uvedené společnosti, je nesprávný. Podle žalobkyně nečiní tento podíl 21 %, ale 31 %.

320    Komise tvrdí, že důvody uvedené v bodech 228 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 345 a 346 níže) umožňují ve skutečnosti pochopit, jaká kritéria Komise uplatnila při výpočtu úpravy základní částky pokuty. Podle Komise z nich totiž vyplývá, že žalobkyni přiznala mimořádné snížení, obdobně jako ostatním čtyřem podnikům dotčeným rozhodnutím o narovnání, za účelem stanovení úrovně pokuty, která bude přiměřená individuální odpovědnosti společnosti Pometon, s ohledem na závažnost a dobu trvání její účasti na kartelové dohodě, v porovnání s individuální odpovědností ostatních shora uvedených podniků, a kromě toho zaručila, že pokuta bude mít odrazující účinek.

321    Ve své žalobní odpovědi Komise vysvětlila, že za účelem stanovení úrovně úpravy ve vztahu k žalobkyni vzala v potaz koeficient snížení ve výši 21 %, který odpovídá podílu obratu společnosti Pometon z prodeje ocelových abraziv na jejím celkovém obratu v roce 2006. Komise nicméně tento podíl upravila směrem nahoru a přiznala žalobkyni další snížení ve výši 39 % z důvodu nejkratší doby trvání účasti společnosti Pometon na kartelové dohodě, její poměrně malé velikosti a skutečnosti, že tato společnost neměla k dispozici velmi diverzifikované portfolio výrobků. Ve své duplice Komise uznala, že podíl relevantních tržeb společnosti Pometon v rámci celého EHP za rok 2006 činil ve skutečnosti 23,7 %, nicméně tvrdí, že tento rozdíl oproti podílu ve výši 21 %, ze kterého vycházela, byl kompenzován zmíněnou úpravou.

322    Na jednání Komise upřesnila, že vycházela z podílu hodnoty relevantních tržeb na celosvětové úrovni na celkovém obratu každého z dotčených podniků, jak je podle ní stručně, avšak úplně uvedeno v bodech 228 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a nikoli z podílu uvedených tržeb v rámci EHP.

323    Pokud jde konkrétně o podíl celosvětových relevantních tržeb společnosti Pometon, Komise – ve svém písemném vyjádření k žalobkyní tvrzené nesprávnosti (viz bod 319 výše) 21 % podílu uvedeného v této souvislosti v tabulce předložené na jednání – tvrdí, s příslušnými důkazy, že vycházela z číselných údajů, které jí poskytla žalobkyně na základě jejích žádostí o poskytnutí informací předložených ve správním řízení.

324    Komise na jednání rovněž uvedla, že za účelem zaručení rovného zacházení a zajištění spravedlnosti upravila shora uvedený podíl relevantních tržeb na celosvětové úrovni u každého z účastníků kartelové dohody tak, aby nebyly nepřiměřeně zvýhodněny podniky, jejichž relevantní tržby měly zvlášť podstatný vliv na jejich celosvětové tržby. Tato úprava byla podle ní provedena na základě tří níže uvedených kritérií, která jsou uvedena v tabulce předložené na jednání, jež obsahuje i údaje týkající se žalobkyně.

325    Nejdůležitějším kritériem byla diverzifikace prodejů. Žalobkyni tak bylo podle Komise přiznáno největší dodatečné snížení (39 %), a to v zásadě z důvodu, že její prodeje byly velmi diverzifikované, zatímco u společností Ervin, Winoa a MTS byla naopak uplatněna penalizace (ve výši 13 %, 8 % a 4 % v uvedeném pořadí) z důvodu koncentrace jejich portfolií (jež u společnosti Ervin činila 88 %, u společnosti Winoa 83 % a u společnosti MTS 94 %). Zbývajícími kritérii byla velikost podniku a jeho „omezená“ či „neomezená“ role v protiprávním jednání.

2.      Posouzení Tribunálu

a)      K přípustnosti tabulky předložené Komisí na jednání a k žádosti Komise o důvěrné nakládání s údaji

326    Vzhledem k tomu, že žalobkyně vznesla námitku nepřípustnosti tabulky předložené Komisí na jednání, je třeba nejprve posoudit tuto námitku.

327    V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu „[h]lavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení […], za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné“.

328    V konkrétním kontextu projednávané věci byla zmíněná listina předložena Komisí na jednání v návaznosti na otázky položené Tribunálem a jsou v ní uvedeny informace, které Tribunál potřebuje znát, aby mohl určit a posoudit kritéria uplatněná uvedeným orgánem při výpočtu pokuty uložené žalobkyni (viz body 366 a 376 níže), přičemž žalobkyně byla ostatně vyzvána, aby předložila písemné vyjádření k údajům uvedeným ve zmíněné tabulce. Předložení této listiny ve fázi jednání se tedy jeví být odůvodněné ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu.

329    Zadruhé je namístě odmítnout žádost o důvěrné nakládání s některými údaji obsaženými ve shora uvedené tabulce, již předložila Komise na jednání s uvedením jediného důvodu, a to, že dotyčné podniky, se kterými věc sama konzultovala, mají za to, že by tyto údaje měly zůstat důvěrné.

330    Podle ustálené judikatury totiž informace, které byly tajné nebo důvěrné, jsou však starší pěti let, musí být z důvodu plynutí času v zásadě považovány za historické, a z tohoto důvodu zbaveny tajné nebo důvěrné povahy, ledaže výjimečně účastník, který tuto povahu uplatňuje, prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jeho obchodního postavení nebo postavení třetích osob (rozsudek ze dne 14. března 2017, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P, EU:C:2017:205, bod 64).

331    Je třeba konstatovat, že v projednávané věci nemají údaje obsažené ve shora zmíněné tabulce důvěrnou povahu. Předně, pokud jde o hodnotu relevantních tržeb jednotlivých adresátů rozhodnutí o narovnání na celosvětové úrovni za rok 2009, neuvedla Komise žádný argument, na jehož základě by bylo možné předpokládat, že navzdory historické povaze tyto informace stále představují zásadní znaky obchodního postavení dotyčných podniků. Dále různé úpravy provedené Komisí za účelem stanovení výše úpravy základní částky pokut uložených zmíněným podnikům nijak nesouvisejí s jejich obchodní politikou a nemohou tedy z tohoto titulu vykazovat důvěrnou povahu. Konečně, ostatní údaje uvedené v dotčené tabulce již byly prohlášeny za nedůvěrné v usnesení ze dne 4. května 2018, Pometon v. Komise (T‑433/16), citovaném v bodě 26 výše.

332    Z uvedeného vyplývá na jedné straně, že předložení dotčené tabulky, byť opožděné, je nutné považovat za přípustné, a na druhé straně, že neexistují žádné důvody, proč by některé údaje v ní obsažené neměly být v tomto rozsudku uvedeny a zveřejněny.

b)      K návrhu na zrušení částky pokuty z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění

333    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise neodůvodnila právně dostačujícím způsobem úpravu základní částky pokuty, již provedla na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut.

1)      Úvodní poznámky k judikatuře týkající se odůvodnění pokut

334    Zaprvé je třeba uvést, že požadavky na odůvodnění pokut, které musí Komise dodržet v řádném řízení i v postupu při narovnání, jež se týkající dané kartelové dohody, jsou obdobně použitelné i v hybridním postupu, a to i v případě, že je tento postup časově rozdělený (viz obdobně rozsudek ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 47).

335    Ačkoli totiž postup při narovnání a řádné řízení pro porušení právních předpisů představují různá řízení, zejména s ohledem na zvláštní cíl, který sledují, obě se řídí původním rozhodnutím o zahájení vyšetřování kartelové dohody vydaným Komisí na základě článku 2 nařízení č. 773/2004 (viz bod 7 výše) a obě sledují stejný cíl obecného zájmu, a to ukončit danou protisoutěžní praktiku ve prospěch dotčených spotřebitelů na daném trhu.

336    Zadruhé musí odůvodnění rozhodnutí ukládajícího pokutu za porušení článku 101 SFEU mimo jiné umožnit podnikům, kterým je určeno, aby zjistily a porozuměly, jaká kritéria Komise skutečně uplatnila při stanovení pokuty, a ověřily, zda byla tato kritéria použita v souladu se zásadou rovného zacházení a se zásadou proporcionality.

337    Pokud jde v této souvislosti konkrétně o výjimečnou úpravu základní částky pokuty, je třeba připomenout, že podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut „konkrétní okolnosti dané věci nebo nutnost dosáhnout v dané věci odrazujícího účinku mohou být důvodem k tomu, aby se Komise odchýlila od této metodiky nebo od limitů stanovených v [těchto pokynech]“.

338    Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud se Komise rozhodne odchýlit se od obecné metodiky uvedené v pokynech pro výpočet pokuty, musí být odůvodnění týkající se výše takové sankce o to přesnější, že se bod 37 pokynů omezuje na vágní odkaz na „konkrétní okolnosti dané věci“, a ponechává tak Komisi široký prostor pro uvážení k tomu, aby jako v projednávané věci provedla výjimečnou úpravu základních částek pokut dotyčných podniků (viz rozsudek ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 48 a citovaná judikatura).

339    Právě za takových okolností má povinnost uvést odůvodnění právně závazného aktu, která je nyní zakotvena jako základní právo v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, veškerý právní dosah, který je vlastní právnímu požadavku, jehož cílem je zaručit dodržování práva každé osoby na řádnou správu ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14).

340    V tomto ohledu je Komise v zásadě povinna uplatnit při stanovení výše výjimečné úpravy základní částky pokuty stejná kritéria a stejný způsob výpočtu u všech účastníků kartelové dohody a provést ve vztahu ke každému z těchto účastníků hodnocení důkazů, z nichž vycházela, v souladu se zásadou rovného zacházení.

341    Z toho vyplývá, že v případě takového hybridního postupu, jako je postup dotčený v projednávané věci, zahrnuje povinnost Komise uvést odůvodnění všechny relevantní skutečnosti vyžadované k tomu, aby se mohlo posoudit, zda se podnik, který se odmítl účastnit postupu při narovnání, nacházel nebo nenacházel ve srovnatelné situaci jako soutěžitelé, kterým bylo určeno rozhodnutí o narovnání, a zda případné rovné nebo nerovné zacházení s uvedenými situacemi bylo objektivně odůvodněno (obdobně viz rozsudek ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 49).

342    V projednávané věci je tedy třeba ověřit, zda odůvodnění napadeného rozhodnutí umožňuje právně dostačujícím způsobem porozumět způsobu výpočtu a kritériím uplatněným Komisí při stanovení výše úpravy provedené ve vztahu k žalobkyni a tak posoudit, zda je tato mimořádná úprava přiměřená a zda je v souladu se zásadou rovného zacházení.

343    V této souvislosti je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 14. května 2014, Donau Chemie v. Komise, T‑406/09, EU:T:2014:254, bod 238). Zásada proporcionality pak znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že musí v tomto ohledu tyto faktory používat uceleně a objektivně odůvodněně (rozsudky ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 105, a ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 161).

344    To znamená, že při stanovení výše pokuty nesmí Komise diskriminovat mezi stranami, které se účastnily téže kartelové dohody, pokud jde o prvky a metody výpočtu, které nejsou dotčeny zvláštnostmi postupu při narovnání, jako je například použití 10 % snížení za narovnání v souladu s bodem 32 oznámení o postupu při narovnání (viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 74 a citovaná judikatura).

2)      K odůvodnění výjimečné úpravy částky pokuty v napadeném rozhodnutí

345    V bodě 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nadepsaném „Další úprava upravené základní částky pokuty“, Komise nejprve připomíná, že v rozhodnutí o narovnání (bod 104 odůvodnění) upravila základní částku pokut u všech podniků, které souhlasily s narovnáním, a to z následujících důvodů. Zaprvé podle ní základní částka přesahovala právem stanovenou hranici 10 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Zadruhé u každého z těchto podniků tvořila „hodnota tržeb z výrobků, na něž se vztahovala kartelová dohoda“ podstatnou část jeho celkového obratu. Zatřetí podle Komise existovaly rozdíly v individuální účasti jednotlivých podniků, které se rozhodly uzavřít narovnání, na dotčeném protiprávním jednání.

346    Následně v bodě 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise v podstatě konstatuje, že za konkrétních okolností projednávané věci a s ohledem na nutnost zajistit dodržení zásady rovného zacházení bylo přiměřené, aby využila svou pravomoc volného uvážení a uplatnila bod 37 pokynů pro výpočet pokut i ve vztahu ke společnosti Pometon, a to z následujících důvodů. Zaprvé podle ní základní částka pokuty upravená s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem přesahovala právem stanovenou hranici 10 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Zadruhé existovaly rozdíly mezi individuální účastí společnosti Pometon a individuální účastí ostatních stran kartelové dohody na dotčeném protiprávním jednání. Zatřetí bylo podle Komise potřeba stanovit pokutu na takové úrovni, aby byla přiměřená protiprávnímu jednání, kterého se společnost Pometon dopustila, a aby měla dostatečně odrazující účinek.

347    Z napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Komise přiznala žalobkyni, stejně jako ostatním podnikům, které se účastnily kartelové dohody, v rozhodnutí o narovnání, zvláštní snížení na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, a to z důvodu, že stejně jako v případě ostatních stran kartelové dohody přesahovala podle Komise i u společnosti Pometon upravená základní částka pokuty právem stanovenou hranici 10 % celkového obratu dotyčného podniku.

348    Komise tak jasně odůvodnila uplatnění takové výjimečné úpravy nutností přihlédnout v souladu s judikaturou k různé míře individuální odpovědnosti jednotlivých stran za účast na kartelové dohodě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2011, Putters International v. Komise, T‑211/08, EU:T:2011:289, bod 75).

349    Naproti tomu nikde v odůvodnění napadeného rozhodnutí není dostatečně přesně popsána použitá metoda výpočtu ani skutečnosti, ke kterým bylo přihlédnuto při stanovení rozdílné výše snížení přiznaného žalobkyni oproti snížením přiznaným ostatním stranám kartelové dohody v závislosti na odpovědnosti každého jednotlivého podniku. V bodě 229 uvedeného rozhodnutí totiž Komise v zásadě obecně odkazuje na existenci rozdílů mezi individuální účastí společnosti Pometon a individuální účastí ostatních účastníků kartelové dohody a na nutnost stanovit pokutu přiměřenou protiprávnímu jednání, kterého se tento podnik dopustil, jež bude mít zároveň dostatečně odrazující účinek.

350    Jediný konkrétní ukazatel, který lze v tomto ohledu dovodit z bodů 228 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá z toho, že Komise v případě podniků, kterým bylo určeno rozhodnutí o narovnání, uvádí jako jeden z důvodů takové mimořádné úpravy skutečnost, že hodnota jejich relevantních tržeb tvořila podstatnou část celkového obratu každého z nich. Tento faktor naopak není zmíněn mezi důvody pro snížení pokuty přiznané žalobkyni.

351    Nicméně pouhá skutečnost, že tento faktor není ve vztahu k žalobkyni nikde zmíněn, neumožňuje porozumět rozdílu mezi výší snížení, která jí byla přiznána, a výší snížení, která byla přiznána ostatním účastníkům kartelové dohody.

352    Ani z obsahu napadeného rozhodnutí, ani z obsahu rozhodnutí o narovnání totiž nelze dovodit, že Komise vycházela v zásadě z podílu hodnoty relevantních tržeb každého z dotyčných podniků na celosvětové úrovni na jeho celkovém obratu v posledním celém roce jeho účasti na daném protiprávním jednání; toto upřesnění uvedla Komise až na jednání.

353    V tomto ohledu je znění bodu 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého „hodnota tržeb z výrobků, na něž se vztahovala kartelová dohoda, tvořila značnou část celkového obratu [podniků, jimž je určeno rozhodnutí o narovnání]“ (viz bod 345 výše) přinejmenším nejednoznačné.

354    Vzhledem k absenci jakéhokoli vysvětlení vyznívá tato formulace v kontextu napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o narovnání tak, že odkazuje na hodnotu relevantních tržeb každého z podniků, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, na území celého EHP, které odpovídá zeměpisnému rozsahu dotčené kartelové dohody. V uvedených rozhodnutích totiž není nikde zmíněna hodnota relevantních tržeb dotyčných podniků na celosvětové úrovni, která ostatně neodpovídá jejich individuální účasti na kartelové dohodě, jak je uvedeno v bodě 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 346 výše).

355    V tomto směru nelze z napadeného rozhodnutí nijak dovodit, že při stanovení podílu na celkovém obratu dotyčných podniků přihlédla Komise z důvodu soudržnosti rovněž k jejich relevantním tržbám v rámci celého světa, a nikoli jen na území EHP, jak později uvedla na jednání. V tomto ohledu není odkaz na celkový obrat podniků, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, obsažený v bodě 228 odůvodnění uvedeného rozhodnutí (viz bod 345 výše) v kontextu popsaném výše v bodech 353 a 354 dostačující k pochopení, že zmíněný orgán vycházel z podílu celosvětových relevantních tržeb těchto jednotlivých podniků.

356    Komise ostatně ve své duplice sama uznává, že pokud jde o žalobkyni, byl správný podíl 23,7 % a nikoli 21 %, což ve skutečnosti odpovídalo podílu relevantních tržeb společnosti Pometon v rámci EHP (bod 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí) na jejím celkovém obratu v roce 2006. Až na jednání Komise uvedla, že ve skutečnosti vycházela z podílu hodnoty relevantních tržeb každého z dotyčných podniků na celosvětové úrovni v posledním celém roce jeho účasti na daném protiprávním jednání na jeho celkovém obratu (viz body 321 a 322 výše).

357    Žalobkyně mimoto uvádí, rovněž správně, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze ani zjistit, jakou metodu výpočtu Komise použila při stanovení výše úprav, a s ohledem na tuto metodu pak zjistit, zda je snížení, které jí bylo přiznáno, v souladu se zásadou proporcionality a se zásadou rovného zacházení.

358    Z žádné části uvedeného rozhodnutí totiž nelze vyrozumět, že i když v něm není tento faktor uveden, přihlédla Komise při výpočtu míry úpravy přiznané žalobkyni k podílu celosvětových relevantních tržeb na celkovém obratu dotyčného podniku, aby zajistila dodržení zásady proporcionality, jak upřesnila na jednání (viz bod 375 níže). Z uvedeného rozhodnutí a ostatně ani z rozhodnutí o narovnání zejména není zřejmé, že Komise u všech podniků, které se účastnily dotčeného protiprávního jednání, vyšla z uvedeného podílu a upravila jej tak, že buď přiznala další snížení, nebo případně stanovila penalizaci, jak vysvětlila před Tribunálem.

359    Z napadeného rozhodnutí konečně nijak nevyplývá, že se Komise snažila zajistit, aby nebyly nepřiměřeně zvýhodněny podniky s koncentrovanými činnostmi, a proto upravila shora zmíněný podíl na základě třech kritérií uvedených v tabulce předložené na jednání, která se týkala diverzifikace prodejů žalobkyně, její „malé velikosti“ a její „omezené role“ ve druhé části kartelové dohody.

360    V bodě 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž zmíněno pouze poslední z uvedených kritérií, týkající se individuální odpovědnosti žalobkyně v rámci dotčeného protiprávního jednání v porovnání s individuální odpovědností ostatních stran kartelové dohody. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí naopak nelze dovodit žádný ze zbývajících faktorů, ke kterým bylo přihlédnuto při stanovení výše mimořádné úpravy provedené ve vztahu k žalobkyni za účelem zajištění, aby byla pokuta, která jí byla uložena, přiměřená v porovnání s pokutami uloženými ostatním podnikům.

361    Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že odůvodnění obsažené v bodech 228 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňuje posoudit, zda se žalobkyně s ohledem na metodu výpočtu a kritéria uplatněná Komisí nacházela ve stejném postavení jako ostatní dotyčné podniky, nebo v odlišném postavení, a zda vůči ní Komise uplatnila rovné nebo nerovné zacházení.

362    Vzhledem k tomu, že odůvodnění musí být dotyčné osobě sděleno v zásadě současně s rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, nemůže být nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí zhojen skutečností, že v projednávané věci Komise předložila vysvětlení ohledně použité metody výpočtu a uplatněných kritérií v řízení před Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 46 a citovaná judikatura).

363    S ohledem na všechny shora uvedené úvahy je tudíž třeba učinit závěr, že napadeným rozhodnutím byla porušena povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o výši výjimečného snížení přiznaného žalobkyni podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut.

364    Je tedy třeba vyhovět třetímu návrhovému žádání, které zní na zrušení částky pokuty, a tedy na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí.

c)      K návrhu na změnu výše pokuty

365    Je třeba uvést, že i když byl článek 2 napadeného rozhodnutí zrušen z důvodu nedostatku odůvodnění, přísluší Tribunálu nadále pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, jelikož žalobkyně se domáhá rovněž změny výše pokuty.

366    Na základě vysvětlení poskytnutých Komisí v jejích písemných podáních a zejména s ohledem na informace vyplývající z tabulky týkající se úprav základní částky pokuty, jež provedla Komise na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut ve vztahu k žalobkyni a čtyřem podnikům, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, je Tribunál schopen zjistit, jakou metodu výpočtu a jaká kritéria uvedený orgán uplatnil v napadeném rozhodnutí a v rozhodnutí o narovnání, a tak v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci posoudit jejich přiměřenost (viz body 376 a 377 níže).

367    V tomto ohledu je třeba připomenout, že při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci je unijní soud oprávněn k tomu, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil posouzení Komise, tj. autora aktu, v němž tato částka byla původně stanovena, svým posouzením pro účely stanovení výše sankce, avšak s vyloučením jakékoli změny skutečností zakládajících protiprávní jednání, které Komise v souladu s právem konstatovala v rozhodnutí, jež bylo Tribunálu předloženo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise, C‑603/13 P, EU:C:2016:38, body 75 až 77).

368    To znamená, že unijní soud může změnit napadený akt, ostatně i když nedošlo k jeho zrušení, a uloženou pokutu tedy zrušit, snížit nebo zvýšit, jelikož v rámci výkonu této pravomoci na něj s konečnou platností přechází oprávnění ukládat sankce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, spojené věci C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, body 692 a 693; ze dne 26. září 2013, Alliance One International v. Komise, C‑679/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:606, bod 104, a ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 74).

369    V projednávané věci tak Tribunálu při výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci přísluší – s ohledem na zjištění Komise týkající se účasti žalobkyně na dotčeném jediném a trvajícím protiprávním jednání, jež byla potvrzena v rámci přezkumu prvních čtyř žalobních důvodů uplatněných na podporu projednávané žaloby – stanovit přiměřenou výši mimořádné úpravy základní částky pokuty s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávané věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Alliance One International v. Komise, C‑679/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:606, bod 104, a ze dne 16. června 2011, Putters International v. Komise, T‑211/08, EU:T:2011:289, bod 75).

370    Tento postup předpokládá podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, že bude zohledněna závažnost protiprávního jednání, kterého se dopustila žalobkyně, jakož i doba jeho trvání, přičemž je třeba dodržet zejména zásadu uvést odůvodnění, zásadu proporcionality, individualizace sankcí a rovného zacházení, aniž by byl Tribunál vázán indikativními pravidly, které Komise stanovila v pokynech pro výpočet pokut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise, C‑603/13 P, EU:C:2016:38, bod 90 a citovaná judikatura), od kterých se ostatně sám zmíněný orgán v napadeném rozhodnutí po právu odchýlil v souladu s bodem 37 zmíněných pokynů (viz bod 348 výše), nebo metodou výpočtu použitou zmíněným orgánem v rozhodnutí o narovnání.

371    To znamená, že v mezích horní hranice 10 % celkového obratu dotyčného podniku v předchozím hospodářském roce je posuzovací pravomoc Tribunálu omezena pouze kritérii týkajícími se závažnosti a doby trvání protiprávního jednání uvedenými v čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, který přiznává příslušnému orgánu rozsáhlý prostor pro uvážení, samozřejmě s výhradou dodržení zásad připomenutých v bodě 370 výše.

372    V této souvislosti přísluší Tribunálu v rámci jeho povinnosti uvést odůvodnění, aby poskytl podrobný popis faktorů, které zohlednil pro své rozhodnutí o stanovení výše pokuty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2016, Trafilerie Meridionali v. Komise, C‑519/15 P, EU:C:2016:682, bod 52).

373    Pokud tak jde o kritérium týkající se doby trvání účasti žalobkyně na dotčeném jediném a trvajícím protiprávním jednání, je třeba uvést, že tuto podmínku již Komise řádně zohlednila, v souladu s bodem 24 pokynů pro výpočet pokut, při stanovení základní částky pokuty, již žalobkyně nenapadá, když se každý další rok účasti na uvedeném protiprávním jednání promítl u každého z podniků ve zvýšení o 100 % této základní částky.

374    Dále, pokud jde o použití právního kritéria závažnosti protiprávního jednání (viz bod 371 výše), vyplývá z ustálené judikatury, že určení výše pokuty Tribunálem není přesným aritmetickým výpočtem (rozsudky ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 266, a ze dne 15. července 2015, SLM a Ori Martin v. Komise, spojené věci T‑389/10 a T‑419/10, EU:T:2015:513, bod 436).

375    Tribunálu nicméně přísluší určit výši úpravy základní částky pokuty, která bude s ohledem na kritéria, která Tribunál považuje za vhodná, přiměřená závažnosti protiprávního jednání, kterého se dopustila žalobkyně, a zároveň bude mít dostatečně odrazující účinek.

376    V projednávané věci Tribunál považuje za vhodné přihlédnout při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci nejprve k individuální odpovědnosti společnosti Pometon v rámci její účasti na dotčené kartelové dohodě, následně k otázce, do jaké míry mohla svým protiprávním jednáním narušit hospodářskou soutěž v odvětví ocelových abraziv, a konečně k její velikosti, a to tak, že u každého z těchto faktorů porovná individuální odpovědnost a situaci žalobkyně s individuální odpovědností a situací ostatních stran kartelové dohody.

377    Za okolností projednávané věci totiž shora uvedené faktory – které se ostatně zčásti překrývají s faktory, které zohlednila Komise (viz bod 325 výše) – umožňují lépe určit závažnost protiprávního jednání přičitatelného jednotlivým stranám kartelové dohody než faktory, ze kterých nakonec vycházela Komise, tedy podíl hodnoty relevantních tržeb dotyčného podniku na celosvětové úrovni na jeho celkovém obratu v rozhodném období, byť Komise tento podíl upravila tak, aby „nebyly nepřiměřeně zvýhodněny“ podniky se zvlášť vysokou koncentrací prodejů na celosvětové úrovni (viz body 322 a 323 výše).

378    Pokud tak jde zaprvé o faktor týkající se individuální odpovědnosti společnosti Pometon v rámci její účasti na dotčené kartelové dohodě, je nesporné, že žalobkyně hrála důležitou roli v první části kartelové dohody, a zejména při navržení a zavedení příplatku za šrot, který byl uplatňován automaticky, což Tribunál konstatoval v bodech 129, 130 a 160 výše.

379    Účast společnosti Pometon na druhé části kartelové dohody nicméně byla pouze příležitostná, jak ostatně uznala i Komise a jak je uvedeno také v bodě 175 výše.

380    Touto příležitostnou povahou zmíněné účasti se protiprávní jednání žalobkyně liší od protiprávního jednání společností Ervin a Winoa, kterým Komise přičetla v bodě 36 odůvodnění rozhodnutí o narovnání „častější“ protisoutěžní kontakty, „než jaké měly ostatní tři strany“ kartelové dohody právě ohledně koordinace ve vztahu k individuálním zákazníkům. Z úvah uvedených v tomtéž bodě odůvodnění ohledně ostatních adresátů zmíněného rozhodnutí lze rovněž učinit závěr, že účast žalobkyně na koordinaci týkající se jednotlivých zákazníků byla srovnatelná s účastí společnosti MTS, které Komise také přičetla příležitostné kontakty, avšak častější než účast společnosti Würth, u které měla Komise podstatně méně důkazů o její účasti na kontaktech protisoutěžní povahy.

381    Kromě toho je mezi účastnicemi řízení nesporné, že na rozdíl od ostatních čtyř účastníků kartelové dohody se žalobkyně nijak nepodílela na dohodě o zvýšení nákladů na energie, ke které naopak Komise přihlédla při stanovení výše pokut uložených podnikům, kterým je určeno rozhodnutí o narovnání, jak vyplývá z bodů 51 a 52 odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

382    S ohledem na veškeré shora uvedené okolnosti je v projednávané věci třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně na rozdíl od společností Ervin a Winoa, avšak obdobně jako společnosti MTS a Würth, hrála v kartelové dohodě obecně omezenější roli, jak ostatně uvedla Komise v tabulce předložené na jednání.

383    Zadruhé, pokud jde o faktor týkající se konkrétního dopadu protiprávního jednání společnosti Pometon na hospodářskou soutěž v oblasti cen a tomu odpovídajícího zisku, jehož tento podnik dosáhl prostřednictvím omezení hospodářské soutěže způsobeného jeho protiprávním jednáním, je třeba vycházet z hodnoty jeho relevantních tržeb v rámci EHP, která činila 23 686 000 eur, oproti hodnotě týchž tržeb společností Ervin (13 974 000 eur), Winoa (101 470 000 eur), MTS (20 978 000 eur) a Würth (3 603 000 eur), za poslední celý rok účasti každého z těchto podniků na dotčeném protiprávním jednání.

384    Vzhledem totiž k tomu, že dotčené jediné a trvající protiprávní jednání zahrnovalo celý EHP (viz body 265 a 266 výše), umožňuje hodnota relevantních tržeb dotyčného podniku na uvedeném území zohlednit pouze tržby realizované tímto podnikem na relevantním trhu dotčeném zmíněným protiprávním jednáním, a tak odráží hospodářský význam tohoto podniku v protiprávním jednání a újmu, již způsobil narušením hospodářské soutěže, lépe než hodnota jeho relevantních tržeb na celosvětové úrovni, která zahrnuje i tržby, které nemají žádnou vazbu na toto protiprávní jednání.

385    Vzhledem k tomu, že podíl celosvětových relevantních tržeb společnosti Pometon v roce 2009, k němuž přihlížela Komise, tak nepředstavuje relevantní skutečnost pro účely uplatnění kritérií stanovených Tribunálem (viz bod 376 výše), není třeba ověřovat správnost – již žalobkyně odmítá – podílu ve výši 21 % uvedeného v této souvislosti v tabulce předložené Komisí, ze kterého Komise vycházela v napadeném rozhodnutí (viz body 319 a 323 výše).

386    Porovnáme-li hodnoty relevantních tržeb dosažených každým z pěti podniků zúčastněných na kartelové v rámci EHP, jež jsou uvedeny v bodě 383 výše, je zřejmé, že podle tohoto kritéria je váha společnosti Pometon v dotčeném protiprávním jednání zřejmě čtyřikrát menší než váha společnosti Winoa, avšak zhruba stejná jako váha společnosti MTS a podstatně větší než váha společností Ervin a Würth.

387    Zohlednění tohoto kritéria, které je zcela odůvodněné, pokud jde o první část kartelové dohody, ve které hrála žalobkyně významnou roli, je však nutné upravit s přihlédnutím ke skutečnosti, že na provádění druhé části kartelové dohody se žalobkyně podílela jen příležitostně a její úloha tedy byla omezenější než role společnosti Ervin či společnosti Winoa, jak již bylo uvedeno v bodě 382 výše.

388    Zatřetí za účelem zajištění spravedlnosti a zároveň odrazujícího účinku, který musí pokuta splňovat, je třeba přihlédnout rovněž k velikosti jednotlivých dotyčných podniků určené podle jejich celkového obratu, který podle judikatury představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jejich velikosti a hospodářské síle (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2016, Pilkington Group a další v. Komise, C‑101/15 P, EU:C:2016:631, bod 17).

389    Vzhledem k tomu, že žalobkyně opustila trh s ocelovými abrazivy v roce 2007, kdy prodala svůj závod v tomto odvětví společnosti Winoa, je třeba v této souvislosti porovnat celkový obrat žalobkyně za rok 2006 s celkovým obratem ostatních účastníků kartelové dohody za rok 2009, jelikož celkový obrat každého z těchto pěti podniků v posledním roce jeho účasti na daném protiprávním jednání odráží odpovídajícím způsobem jeho hospodářskou situaci v době, kdy docházelo k tomuto protiprávnímu jednání.

390    V projednávané věci z údajů poskytnutých Komisí na základě důkazního opatření (viz bod 25 výše), jakož i z tabulky předložené tímto orgánem na jednání, vyplývá, že obrat společnosti Pometon za rok 2006 (99 890 000 eur) činil méně než jednu třetinu obratu společnosti Winoa (311 138 000 eur) za rok 2009, avšak byl podstatně větší než obrat společností Ervin (70 590 766 eur), MTS (25 082 293 eur) a Würth (11 760 787 eur) za rok 2009.

391    Začtvrté, pokud s ohledem na tyto faktory porovnáme situaci žalobkyně se situací adresátů rozhodnutí o narovnání, je předně zřejmé, že zatímco společnostem Ervin a Winoa, které hrály v kartelové dohodě důležitou roli, bylo přiznáno mimořádné snížení ve výši 75 %, získaly společnosti MTS a Würth, jejichž úloha v kartelové dohodě byla obdobně jako v případě žalobkyně omezená, snížení o 90 %, pokud jde o společnost MTS, a 67 %, pokud jde o společnost Würth, přičemž podstatné snížení přiznané společnosti MTS lze vysvětlit zejména koncentrací její činnosti, jak ji zohlednila Komise (viz body 322 a 377 výše). Z tabulky předložené Komisí ostatně vyplývá, že tři podniky, jejichž prodeje byly velmi málo diverzifikované, tedy společnosti MTS, Ervin a Winoa, získaly z tohoto důvodu podstatně větší snížení než společnosti Pometon a Würth, jejichž činnosti byly diverzifikované.

392    Avšak vzhledem k tomu, že shora uvedené různé sazby úprav pro jednotlivé podniky, jimž je určeno rozhodnutí o narovnání, stanovila Komise na základě metody výpočtu, kde byl jako rozhodující kritérium použit podíl relevantních tržeb dotyčného podniku na celosvětové úrovni, je tato míra úprav v projednávané věci irelevantní a Tribunál ji nemůže použít jako referenční hodnotu pro stanovení výše úpravy týkající se žalobkyně na základě kritérií, která si stanovil (viz body 376 a 377 výše).

393    S ohledem na shora uvedené a na základě skutečností uvedených v bodech 378 až 392 výše budou veškeré zmíněné skutkové okolnosti spravedlivě zohledněny tím, že bude společnosti Pometon přiznáno mimořádné snížení o 75 % základní částky pokuty upravené z titulu polehčujících okolností (viz bod 19 výše), jak stanovila Komise v napadeném rozhodnutí.

394    Ze všech shora uvedených důvodů se částka pokuty uložené žalobkyni stanoví na 3 873 375 eur.

395    Konečně čtvrté návrhové žádání obsažené v žalobě je nutné odmítnout, jelikož Tribunál nemá pravomoc udělovat Komisi příkazy.

396    Ze všeho shora uvedeného vyplývá, že je třeba zaprvé zrušit článek 2 napadeného rozhodnutí, zadruhé stanovit částku pokuty uložené žalobkyni na 3 873 375 eur a zatřetí žalobu ve zbývající části zamítnout.

IV.    K nákladům řízení

397    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 3 téhož článku každý z účastníků řízení nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

398    Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měla každá účastnice ve věci částečně úspěch, nese každá z nich vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 2 rozhodnutí Komise C(2016) 3121 final ze dne 25. května 2016 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39792 – Ocelová abraziva) se zrušuje.

2)      Částka pokuty uložené společnosti Pometon SpA se stanovuje na 3 873 375 eur.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Frimodt Nielsen

Kreuschitz

Forrester

Półtorak

 

      Perillo

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. března 2019.

Podpisy


Obsah



*–      Jednací jazyk: italština.