Věc T-297/02

ACEA SpA

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory – Režim podpor poskytovaných italskými orgány některým podnikům poskytujícím veřejné služby ve formě osvobození od daně a půjček se zvýhodněnou sazbou – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem – Žaloba na neplatnost – Osobní dotčení – Přípustnost – Existující podpory nebo nové podpory – Článek 87 odst. 3 písm. c) ES“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise zakazující sektorový režim podpor

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

2.      Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Přezkum režimu podpor jako celku – Přípustnost

(Článek 88 ES)

3.      Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení

(Článek 87 odst. 1 ES)

4.      Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace podpory jako nové podpory

[Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. b), i) a v)]

5.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor se společným trhem – Povinnost navrácení celé částky obdržené beneficienty uvedeného režimu – Neexistence

(Článek 88 odst. 2 ES)

1.      Jiná fyzická nebo právnická osoba, než je adresát rozhodnutí, může tvrdit, že je jím osobně dotčena, pouze tehdy, pokud se jí toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a z tohoto důvodu ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát.

Žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, podaná podnikem v zásadě nemůže být přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k žalobci obecně závazným opatřením, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a které zakládá právní účinky pro určitou kategorii osob vymezených obecně a abstraktně.

Avšak je-li podnik, který je tímto rozhodnutím v uvedené věci dotčen,nejen jakožto podnik v daném odvětví, který byl potenciálně příjemcem režimu dotyčných podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila, je uvedeným rozhodnutím osobně dotčen a jeho žaloba směřující proti němu je přípustná.

(viz body 42–44)

2.      V případě režimu podpor se Komise za účelem ověření, zda tento režim obsahuje prvky podpory, může omezit na zkoumání obecných a abstraktních charakteristických znaků dotčeného režimu, aniž by byla povinna přezkoumat každý konkrétní případ použití.

Pokud se jedná o jediný režim podpor vztahující se na mnohá odvětví, a nikoli o různé režimy podpor odlišené v závislosti na dotčené činnosti nebo na dotčeném trhu, není Komise za účelem posouzení účinků dotčeného režimu povinna zvážit každý druh činnosti nebo trhu. Stejně tak Komise není povinna přezkoumat režim podpor současně s posouzením jednotlivých případů jeho uplatnění tím spíše, že by taková povinnost mohla snížit účinnost její kontrolní pravomoci v oblasti státních podpor.

(viz body 62, 64–65)

3.      Komise, při ověřování, zda podpory ovlivňují obchod mezi členskými státy a narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž, není povinna prokázat skutečný dopad těchto podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale je povinna pouze přezkoumat, zda tyto podpory mohou tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž.

V případě režimu podpor se může Komise omezit na zkoumání charakteristických znaků dotčeného režimu, aby v odůvodnění svého rozhodnutí posoudila, zda na základě bližších podmínek, které tento program stanoví, z něj mohou mít prospěch především podniky, které se účastní obchodu mezi členskými státy.

Krom toho každá podpora poskytnutá podniku, který provozuje svou činnost na trhu Společenství, může způsobit narušení hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Neexistuje žádný práh nebo procentní podíl, při jejichž nedosažení lze mít za to, že obchod mezi členskými státy není ovlivněn. Poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem, totiž a priori nevylučují, že může být ovlivněn obchod mezi členskými státy.

Pokud jde o podmínku týkající se ovlivnění obchodu mezi státy, skutečnost, že pouze podnik, který je příjemcem státního opatření, je činný na svém vnitrostátním trhu nebo na území svého původu, není rozhodná. Obchod mezi státy je totiž dotčeným opatřením ovlivněn tehdy, pokud se sníží šance podniků usazených v jiných členských státech poskytovat své služby na trhu dotčeného členského státu.

(viz body 83–86, 96)

4.      Jak z obsahu, tak z účelu ustanovení článku 88 ES vyplývá, že za existující podpory ve smyslu odstavce 1 uvedeného článku musí být považovány podpory, které existovaly přede dnem vstupu Smlouvy o ES v platnost, a podpory, které mohly být řádně provedeny za podmínek stanovených v čl. 88 odst. 3 ES, zatímco za nové podpory podléhající povinnosti oznámení stanovené v tomto posledně uvedeném ustanovení musí být považována opatření, která směřují k zavedení nebo ke změně podpor, přičemž se změna může týkat existujících podpor nebo původních záměrů oznámených Komisi. Pokud se změna dotýká vlastní podstaty původního režimu, je tento režim přeměněn v nový režim podpor. O takovou podstatnou změnu se však nemůže jednat v případě, že je nový prvek od původního režimu jasně oddělitelný.

Pokud jde o režim podpor zavedený po vstupu Smlouvy o ES v platnost a určený zvláštní kategorii podniků vztahující se na vícero odvětví, nelze po Komisi požadovat, aby provedla přezkum pro jednotlivá odvětví. V důsledku toho není možnost, že by některé konkrétní případy mohly být považovány za existující podpory, vyloučena.

(viz body 113, 117, 127)

5.      Zrušení protiprávní podpory prostřednictvím navrácení této podpory, jakož i případného zaplacení příslušných úroků, je logickým důsledkem konstatování její neslučitelnosti se společným trhem. Je tomu tak stejně jak ve vztahu k individuální podpoře, tak ve vztahu k podporám poskytnutým v rámci režimu podpor.

Obecný a abstraktní rozbor režimu podpor však nevylučuje, že v konkrétním případě nebude částka poskytnutá na základě tohoto režimu spadat pod zákaz stanovený v čl. 87 odst. 1 ES, například z důvodu, že na konkrétní poskytnutí podpory se vztahuje pravidlo de minimis.

Ačkoliv je úloha vnitrostátních orgánů omezena, jestliže Komise přijme rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem, na provedení tohoto rozhodnutí a uvedené orgány v tomto ohledu nedisponují žádným volným uvážením, vnitrostátní orgány mohou při provádění uvedeného rozhodnutí tyto výhrady zohlednit. Proto Komise nařizuje pouze navrácení podpor ve smyslu článku 87 ES, a nikoli částek, které, třebaže byly vyplaceny v rámci dotčeného režimu, nepředstavují podpory nebo představují existující podpory nebo podpory slučitelné se společným trhem na základě nařízení o blokové výjimce nebo pravidla de minimis, nebo také jiného rozhodnutí Komise.

Vnitrostátní soud je příslušný k výkladu pojmů podpora a existující podpora a bude moci rozhodnout o případných zvláštnostech toho či onoho případu použití, popřípadě po položení předběžné otázky Soudnímu dvoru.

(viz body 159–163)