Věc T‑320/09
Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion
v.
Evropská komise
„Ochrana finančních zájmů Unie – Systém včasného varování (EWS) umožňující identifikovat míru rizika spojeného se subjekty, kterým jsou zadávány veřejné zakázky – Vyšetřování OLAF týkající se provádění veřejné zakázky na projekt modernizace institucí v Sýrii – Rozhodnutí o aktivaci výstrah W1a a W1b – Právní základ – Základní práva – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 22. dubna 2015
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Zájem, který se posuzuje ke dni podání žaloby – Žaloba směřující proti rozhodnutí registrovat žalobkyni v systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami – Odstranění registrace v průběhu řízení – Neexistence vlivu – Základ pro případnou žalobu na náhradu škody – Zachování právního zájmu na podání žaloby
(Článek 263 SFEU; rozhodnutí Komise 2008/969)
2. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Absence pravomoci orgánu, který je autorem napadeného aktu – Neopominutelný důvod – Absence pravomoci orgánu, který je autorem aktu, jenž je právní základem pro napadený akt – Důvod, který není nepominutelným důvodem – Okolnost, která nevylučuje posouzení i bez návrhu
(Článek 263 SFEU)
3. Komise – Pravomoci – Plnění rozpočtu Společenství – Rozhodnutí zavést systém včasného varování umožňující registrovat jako subjekty představující riziko pro finanční zájmy Unie osoby vyšetřované Evropským úřadem pro boj s podvody – Neexistence právního základu – Nepříslušnost Komise
(Články 5 ES, 274 ES a 279 ES; Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1; nařízení Rady č. 1605/2002, článek 51, čl. 59 odst. 2 a čl. 95 odst. 1; rozhodnutí Komise 2008/969)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu
(Článek 253 ES)
5. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiným protiprávním činnostem – Systém včasného varování určený pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami – Neinformování osoby registrované v systému o rozhodnutí zaregistrovat ji – Porušení práva na to účinně se v řízení bránit a povinnosti uvést odůvodnění
(Článek 253 ES; rozhodnutí Komise 2008/969)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 27, 28, 30–32)
2. Absence pravomoci orgánu, který přijal akt napadený žalobou na neplatnost, je nepominutelným důvodem pro zrušení, který musí unijní soud uplatnit i bez návrhu některé ze stran. Pokud jde o absenci pravomoci orgánu, který akt přijal, unijní soud se sice nemusí touto otázku zabývat i bez návrhu, avšak může se stát, že k tomu přikročí. K tomu může dojít v závislosti na informacích obsažených ve spise nebo v případě zjevného pochybení, jinými slovy pochybení, které může unijní soud jednoduše odhalit a jako takové identifikovat.
(viz bod 35)
3. Z ustanovení článku 274 ES ani z ustanovení nařízení č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, nevyplývá, že by měla Komise výslovnou pravomoc přijmout rozhodnutí 2008/969 o systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami pro účely boje proti podvodům a ostatní nezákonné činnosti ohrožující unijní finanční zájmy Unie. Článek 274 ES sice stanoví, že Komise plní unijní rozpočet v souladu s nařízením přijatým na základě článku 279 ES. Posledně uvedený článek stanoví použití řádného legislativního postupu. Nařízení č. 1605/200, jehož právním základem je článek 279 ES, však o takovém systému, jako je systém včasného varování, nehovoří. Uvedené nařízení pouze stanoví v čl. 95 odst. 1, že bude zřízena ústřední databáze údajů o zájemcích a uchazečích, kteří se nacházejí v některé ze situací, u nichž nařízení povinně stanoví vyloučení.
Ačkoli může být systém výstrah užitečným nástrojem v rukou Komise při plnění její role strážkyně a vykonavatelky unijního rozpočtu, nelze z toho dovodit, že by měla implicitní pravomoc přijmout rozhodnutí 2008/969. I když je totiž Komise oprávněna v souladu s článkem 51 a čl. 59 odst. 2 nařízení č. 1605/2002 organizovat své fungování směrem dovnitř, aby bylo toto fungování co nejúčinnější, nemění to nic na tom, že její autoregulační pravomoc platí jen v rámci pravomocí, které jsou jí svěřeny. Vnitřní opatření sice v zásadě vyvolávají účinky pouze uvnitř správy a nezakládají žádné právo či povinnost třetím osobám, avšak to neplatí pro rozhodnutí 2008/969, které má vyvolávat právní účinky navenek.
Když navíc unijní zákonodárce vytvářel právní základ pro výstrahy týkající se vyloučení, nepovažoval za nutné učinit to samé pro ostatní výstrahy uvedené v rozhodnutí 2008/969. Na rozdíl od výstrahy W5, která vychází z objektivních a do určité míry prokázaných skutečností, je registrace výstrahy W1a či W1b podle rozhodnutí 2008/969 důsledkem vyšetřování Evropského úřadu pro boj s podvody před tím, než byl podvod či administrativní pochybení prokázány. Nelze navíc akceptovat zásadu qui potest majus potest et minus, aniž dojde k porušení základních práv a zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Na rozdíl od výstrah týkajících se vyloučení se výstrahy W1a a W1b nesporně týkají situace, kdy vyšetřování dosud probíhá, a kdy tedy soud dosud neprokázal vinu. Pokud je tedy podle Komise třeba přijmout předem preventivní opatření, potřebuje tím spíše právní základ k vytvoření takového systému výstrah a přijímání souvisejících opatření, přičemž tento systém musí respektovat právo na to se v řízení účinně bránit, zásadu proporcionality, jakož i zásadu právní jistoty, podle níž musí být právní úprava jasná a přesná a její účinky předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky.
(viz body 43, 45, 58, 59, 61–67)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 77, 78)
5. Rozhodnutí Komise zaregistrovat subjekt v systému včasného varování zavedeném rozhodnutím 2008/969 o systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami, aniž je uvedené rozhodnutí sděleno dotčené osobě, porušuje právo na to účinně se v řízení bránit a povinnost uvést odůvodnění, neboť tato osoba se z toho důvodu nemohla v tomto ohledu vyjádřit a nebyla ani obeznámena s důvody, které vedly k její registraci do systému včasného varování.
Právo na to účinně se v řízení bránit totiž musí být zajištěno vždy i při úplné absenci právní úpravy dotčeného řízení. Totéž platí pro povinnost uvést odůvodnění. Byť cíl sledovaný rozhodnutím 2008/969 spočívá v ochraně unijního rozpočtu prostřednictvím preventivních opatření, neodůvodňuje to nepodání informací. I za předpokladu, že by byl systém včasného varování zřízen jakožto interní nástroj, nemění to nic na tom, že registrace v uvedeném systému s sebou nese právní důsledky pro dotčenou zaregistrovanou osobu, což implikuje, že musí být respektováno právo na to účinně se v řízení bránit a splněna povinnost uvést odůvodnění.
(viz body 79, 83, 86, 87)