USNESENÍ TRIBUNÁLU (šestého senátu)
13. dubna 2011(*)
„Žaloba na neplatnost – Ochrana finančních zájmů Unie – Systém včasného varování (EWS) umožňující identifikovat míru rizika spojeného s konkrétním subjektem – Vyšetřování OLAF týkající se provádění veřejné zakázky na projekt modernizace institucí v Sýrii – Rozhodnutí týkající se žádosti o aktivaci výstrah W1a a W1b – Předmět sporu – Napadnutelné akty – Přípustnost“
Ve věci T‑320/09,
Planet AE, se sídlem v Aténách (Řecko), zastoupená V. Christianosem, avocat,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené D. Triantafyllouem a F. Dintilhacem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterými žádá o registraci žalobkyně v rámci systému včasného varování (EWS) prostřednictvím aktivace nejprve výstrahy W1a a poté výstrahy W1b,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení E. Moavero Milanesi, předseda, N. Wahl (zpravodaj) a S. Soldevila Fragoso, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Právní rámec
1 Za účelem boje proti podvodům a veškeré jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství přijala Komise Evropských společenství dne 16. prosince 2008 rozhodnutí Komise 2008/969/ES, Euratom ze dne 16. prosince 2008 o systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami (Úř. věst. L 344, s. 125). Cílem systému včasného varování („Early Warning System“, dále jen „EWS“) je zajistit v rámci Komise a jejích výkonných agentur oběh vyhrazených informací týkajících se třetích stran, které by mohly představovat hrozbu pro finanční zájmy a pověst Společenství nebo pro jakékoli jiné finanční prostředky spravované Společenstvími (čtvrtý bod odůvodnění rozhodnutí 2008/969).
2 EWS je systém výstrah, které umožňují označit míru rizika spojeného s konkrétním subjektem prostřednictvím kategorií odstupňovaných od kategorie W1, která odpovídá nejslabší míře rizika, do kategorie W5, která odpovídá nejvyšší míře rizika (článek 9 rozhodnutí 2008/969).
3 Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který má do EWS přístup v rámci plnění svých úkolů v souvislosti s vyšetřováním a shromažďováním informací za účelem předcházení podvodům, je společně s odpovědnými schvalujícími osobami a útvary interního auditu pověřen podáváním žádostí o registraci, změnu nebo odstranění výstrah v rámci EWS, jehož správu zajišťuje účetní Společenství nebo jemu podřízení pracovníci (pátý až sedmý bod odůvodnění a články 4 až 6 rozhodnutí 2008/969).
4 Článek 4 odst. 1 rozhodnutí 2008/969 stanoví, že „[ú]četní zadá, změní nebo odstraní výstrahy EWS na základě žádostí předložených odpovědnou pověřenou schvalující osobou, úřadem OLAF nebo útvarem interního auditu (IAS)“. Článek 6 odst. 2 stanoví, že „[v] případě zadávacích nebo grantových řízení odpovědná pověřená schvalující osoba nebo její podřízení pracovníci ověří, zda v EWS existuje výstraha, nejpozději před rozhodnutím o udělení zakázky nebo grantu“.
5 Článek 10 odst. 1 rozhodnutí 2008/969 stanoví, že OLAF „požádá o aktivování výstrahy W1a, pokud jeho vyšetřování v počáteční fázi poskytuje dostatečný důvod domnívat se, že pravděpodobně budou [v EWS v případě třetích osob] zaznamenána zjištění týkající se vážných administrativních chyb nebo podvodů [...], zejména třetím stranám [v případě třetích stran], které využívají nebo využívaly finanční prostředky Společenství“.
6 Článek 10 odst. 2 rozhodnutí 2008/969 zejména stanoví, že OLAF požádá o aktivování výstrahy W1b, pokud jeho vyšetřování poskytne dostatečný důvod domnívat se, že v EWS pravděpodobně budou v případě třetích stran zaznamenána konečná zjištění týkající se vážných administrativních chyb nebo podvodů, zejména třetích stran, které využívají nebo využívaly finanční prostředky Společenství.
7 Článek 16 rozhodnutí 2008/969 upřesňuje, že výstraha W1 „je zaregistrována pouze pro informační účely a nemusí [nemůže] znamenat žádný jiný důsledek než posílená monitorovací opatření“.
Skutečnosti předcházející sporu
8 Žalobkyně, společnost Planet AE, je řeckou společností, která poskytuje poradenské služby v oblasti správy podniků. Od roku 2006 je jakožto členka tří konsorcií zapojena do třech projektů v Sýrii financovaných Komisí. Ode dne 16. října 2007 je proti ní vedeno vyšetřování OLAF ve věci podezření z nesrovnalostí v rámci uvedených tří projektů.
9 Na základě vyhlášení výběrového řízení v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický vývoj byla žalobkyně vyzvána Komisí v dopise ze dne 18. dubna 2008, aby zahájila jednání za účelem stanovení konečných podmínek grantové dohody týkající se jejího návrhu na převzetí úlohy koordinátora konsorcia v souvislosti s projektem „Advancing knowledge – intensive entrepreneurship and innovation for growth and social well-being in Europe“ (dále jen „projekt AEGIS“). Ve svém dopise Komise zdůraznila, že případný grant ze strany Společenství nemůže překročit částku 3 300 000 eur a že je třeba jednání uzavřít přede dnem 30. června 2008.
10 V průběhu vyšetřování zmíněného v bodě 8 výše OLAF dvakrát požádal o registraci žalobkyně v EWS. Dne 26. února 2009 požádal o aktivaci výstrahy W1a a dne 19. května 2009 požádal o aktivaci výstrahy W1b. Registrace byly provedeny ve dnech 10. března a 25. května 2009.
11 Dne 27. února 2009 zaslala Komise žalobkyni vyjednanou grantovou dohodu (dále jen „dohoda“), aby ji žalobkyně, jakož i ostatní členové konsorcia, jehož je žalobkyně součástí, podepsaly. Dne 11. března 2009 vrátila žalobkyně podepsanou dohodu k podpisu Komisi.
12 Dne 4. června 2009 informovala Komise žalobkyni zprávou zaslanou elektronickou poštou, že postup pro připojení podpisu Komise byl pozastaven až do doby splnění dodatečné podmínky, kterou bylo otevření blokovaného bankovního účtu žalobkyní, jehož prostřednictvím by žalobkyně disponovala pouze tou částí zálohy, která jí náleží podle dohody, zatímco zbytek zálohy by byl bankou přímo vyplacen ostatním členům konsorcia. Ve zprávě zaslané elektronickou poštou bylo uvedeno, že požadavek týkající se této nové podmínky byl uplatněn v důsledku nečekané události, kterou byla registrace žalobkyně v EWS prostřednictvím aktivace výstrahy W1a a poté výstrahy W1b.
13 Jelikož se banka žalobkyně po dohodě s ní zavázala, že jakmile přijme zálohu, která má být vyplacena Komisí, převede na každého člena konsorcia částku, která jim náleží, podepsala Komise dohodu dne 3. července 2009.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
14 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. srpna 2009 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
15 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. listopadu 2009 uplatnila Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
16 Žalobkyně předložila vyjádření k námitce nepřípustnosti dne 5. ledna 2010.
17 V návrhu na zahájení řízení žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil obě rozhodnutí OLAF ze dnů 26. února a 19. května 2009, s nimiž se seznámila dne 4. června 2009 a jimiž OLAF požádal o její registraci v EWS prostřednictvím aktivace nejprve výstrahy W1a a poté výstrahy W1b;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
18 V rámci námitky nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
19 Ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobkyně navrhuje, aby Tribunál námitku nepřípustnosti zamítl a prohlásil žalobu za přípustnou.
Právní otázky
20 Článek 114 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál o námitce nepřípustnosti rozhodnout, aniž se zabývá věcí samou. Odstavec 3 téhož článku stanoví, že nerozhodne-li Tribunál jinak, projedná se návrh ústně. V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou, a proto není důvodné zahájit ústní část řízení.
K předmětu sporu
21 Úvodem je třeba konstatovat, že přestože žalobkyně ve svém návrhovém žádání formálně požadovala, aby byla zrušena rozhodnutí OLAF ze dnů 26. února a 19. května 2009, kterými OLAF požádal o její registraci v EWS, z obsahu žaloby jasně vyplývá, že se její žaloba týká rovněž rozhodnutí o aktivaci výstrah W1a a W1b.
22 V tomto ohledu je důležité připomenout, že podle článku 21 statutu Soudního dvora, jakož i článku 44 jednacího řádu musí návrh na zahájení řízení především uvádět předmět sporu a obsahovat návrhové žádání žalobce. Navíc musí být návrhová žádání podle judikatury vyjádřena přesně a jednoznačně, protože jinak by byl Tribunál vystaven riziku, že rozhodne o návrhovém žádání jen částečně nebo rozhodne nad jeho rámec, a hrozilo by porušení práv žalovaného (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 1962, Meroni v. Vysoký úřad, 46/59 a 47/59, Recueil, s. 783, 801).
23 Identifikace napadeného aktu však může implicitně vyplývat ze zmínek učiněných v žalobě a z celkové argumentace obsažené v žalobě (viz v tomto smyslu usnesení Soudního dvora ze dne 7. února 1994, PIA HiFi v. Komise, C‑388/93, Recueil, s. I‑387, bod 10). Dále bylo rozhodnuto, že v případě žaloby formálně směřující proti aktu, který je součástí určitého souboru aktů tvořících jeden celek, lze mít v případě potřeby za to, že žaloba směřuje rovněž proti těmto ostatním aktům (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 2. března 1967, Simet a Feram v. Vysoký úřad, 25/65 a 26/65, Recueil, s. 39, 53).
24 V projednávané věci z článků 4 a 5 rozhodnutí 2008/969 vyplývá, jednak že rozlišení v rámci EWS mezi žádostí o aktivaci výstrahy a její aktivací je čistě administrativní povahy a jeho cílem je centralizace a standardizace technického řízení uvedeného systému, jednak že v rámci tohoto systému je na základě žádosti o aktivaci výstrahy vlastní výstraha vydána, aniž se provádí přezkum ve věci samé.
25 I když jsou totiž úkoly v oblasti správy EWS, jako je registrace, změna nebo odstranění výstrah v rámci EWS, svěřeny jedinému útvaru v rámci Komise, totiž účetnímu Komise nebo jemu podřízeným pracovníkům, je v rozhodnutí 2008/969 stanoveno, že podmínky pro použití takových opatření jsou sledovány a analyzovány v rámci různých útvarů Komise (odpovědná pověřená schvalující osoba, generální ředitel nebo ředitel OLAF či útvaru interního auditu), které jsou povinny sdělit své závěry ohledně nezbytnosti určitého opatření účetnímu, jenž je povinen požadované opatření provést. Z toho vyplývá, že z hlediska subjektu zaregistrovaného v uvedeném systému představují žádost směřující k aktivaci výstrahy a vlastní výstraha, která byla ve vztahu k němu vydána, soubor aktů, které tvoří jeden celek.
26 Komise ostatně v rámci námitky nepřípustnosti vychází z předpokladu, že napadena a předmětem sporu jsou právě rozhodnutí o aktivaci výstrah W1a a W1b bez ohledu na formální návrhové žádání žalobkyně, které se týká žádostí OLAF o její registraci v EWS. V rámci uvedené námitky totiž Komise uvádí pouze argumenty s cílem prokázat, že uvedená rozhodnutí nejsou napadnutelnými akty. Z toho vyplývá, že se Komise nemýlila ohledně záměru žalobkyně domáhat se zrušení rozhodnutí o aktivaci uvedených výstrah a že tím, že uvedená rozhodnutí rovněž tvoří předmět sporu, nebude porušeno její právo na obhajobu.
27 S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 22 a 23 výše a s přihlédnutím ke zvláštním skutkovým okolnostem, které jsou základem projednávaného sporu, je tudíž třeba mít za to, že žaloba, která formálně směřuje proti rozhodnutím OLAF ze dnů 26. února a 19. května 2009, kterými OLAF požádal o registraci žalobkyně v EWS, v případě potřeby směřuje i proti rozhodnutím o aktivaci výstrah W1a a W1b (dále jen společně „sporné akty“).
K námitce nepřípustnosti
Argumenty účastnic řízení
28 Žalobkyně v návrhu na zahájení řízení i ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti tvrdila, že sporné akty mají závazné právní účinky a zasáhly do jejích zájmů tím, že změnily její faktické i právní postavení.
29 Žalobkyně nejprve uvádí, že v důsledku sporných aktů byl podpis dohody značně opožděn. Tato skutečnost jí údajně způsobila dodatečné náklady, neboť byla nucena změnit harmonogram plnění dohody a uzavřít smlouvu o půjčce, aby se vypořádala s obtížemi vzniklými v důsledku nezaplacení zálohy slíbené Komisí. Žalobkyně rovněž tvrdí, že začala poskytovat své služby ode dne 1. ledna 2009, jak bylo dohodnuto při jednání a schváleno Komisí, a že v důsledku toho převzala povinnosti finanční povahy.
30 Podle žalobkyně vedly sporné akty rovněž ke stanovení podmínky otevření blokovaného bankovního účtu, což nebylo dohodnuto při jednání, které bylo vedeno a uzavřeno před přijetím uvedených aktů.
31 Žalobkyně kromě toho tvrdí, že sporné akty jsou napadnutelné, jelikož změnily její faktické postavení. V tomto ohledu poukazuje na to, že opoždění podpisu dohody, jakož i uložení omezení týkajícího se rozdělení zálohy vyplacené na její účet porušily její dobré jméno tím, že ji uvedly do trapné situace ve vztahu k ostatním členům konsorcia, jehož byla součástí, jimž musela jednání Komise vysvětlit. Podle ní sporné akty rovněž ovlivnily postavení, které měla před jejich vydáním – jakožto subjekt, jemuž byla v daném projektu udělena zakázka, i jakožto koordinátor konsorcia – a toto její postavení snížily na úlohu subjektu, jemuž byla v daném projektu udělena zakázka, a koordinátora konsorcia, který je omezen podmínkami.
32 Na podporu námitky nepřípustnosti Komise tvrdí, že sporné akty nejsou svou povahou akty napadnutelnými žalobou na neplatnost, neboť jsou pouhými interními informačními opatřeními a opatřeními přijatými z obezřetnosti. V tomto ohledu odkazuje na judikaturu Soudního dvora, podle níž interní opatření, která nezakládají právní účinky mimo sféru správy Společenství, nejsou předmětem přezkumu legality podle článku 230 ES. Kromě toho poznamenává, že sporné akty jsou pouze projevem obezřetného jednání, k němuž je povinna před tím, než se smlouvou zaváže umožnit využití finančních zdrojů Unie.
33 Komise uvádí, že i když je pravda, že registrace žalobkyně v EWS znamenala pro odpovědné schvalující osoby posílení povinností dohledu, žalobkyně neprokázala, že by sporné akty ve vztahu k ní zakládaly právní účinky tím, že by zasáhly do jejích práv či by jí ukládaly nové povinnosti. V tomto ohledu nesouhlasí s názorem, že by opoždění podpisu dohody zakládalo právní účinky. Podle ní k takovému opoždění ve světě obchodu běžně dochází, jelikož strany pociťují nutnost chránit své příslušné zájmy, a kromě toho k němu v projednávaném případě došlo již v rámci řešení jiných otázek. Dotčené opoždění tudíž nevedlo k uložení povinností žalobkyni, ani nezasáhlo do jejích práv ve smyslu judikatury týkající se aktů napadnutelných žalobou podle článku 230 ES.
34 Komise rovněž tvrdí, že mezi spornými akty na straně jedné a sjednáním zápůjčky žalobkyní, jakož i skutečností, že bylo žalobkyni znemožněno, aby vyplatila zálohu ostatním členům konsorcia, na straně druhé není přímá příčinná souvislost. Podle Komise byly příčinou toho, že žalobkyně musela využít bankovní půjčky, naopak ukvapeně vynaložené finanční prostředky z její strany ještě před vlastním podpisem dohody, nikoli sporné akty. Stejně tak bylo nakonec dohodnuté řešení týkající se vyplacení zálohy ostatním členům konsorcia výsledkem „konzultačních jednání“ mezi ní, žalobkyní a jejími bankami, nikoli „automatickým důsledkem“ sporných aktů.
35 Mimoto Komise tvrdí, že požadavek, aby žalobkyně sama nevyplácela zálohu ostatním členům konsorcia, žalobkyni vyvazuje z povinnosti, a nelze jej v důsledku toho považovat za újmu.
36 Konečně se Komise domnívá, že otázky položené žalobkyni ostatními členy konsorcia ohledně opoždění podpisu dohody a odpovědi poskytnuté na uvedené otázky nezakládaly ve vztahu k žalobkyni žádné právní účinky.
Závěry Tribunálu
37 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury lze žalobu na neplatnost podat ve vztahu k veškerým opatřením přijatým orgány, která směřují k založení právních účinků, bez ohledu na jejich povahu nebo formu. Za napadnutelná ve smyslu článku 230 ES se konkrétně považují jakákoli opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9, a ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, Sb. rozh. s. I‑5829, bod 29).
38 Naproti tomu jsou nepřípustné žaloby směřující proti aktům, které jsou pouze interními administrativními opatřeními, a v důsledku toho nezakládají mimo správu žádné účinky (viz usnesení Soudního dvora ze dne 4. června 1986, Groupe des droites européennes v. Parlament, 78/85, Recueil, s. 1753, body 10 a 11, a rozsudek Soudního dvora ze dne 9. října 1990, Francie v. Komise, C‑366/88, Recueil, s. I‑3571, bod 9 a citovaná judikatura). Na podporu námitky nepřípustnosti se Komise opírá o posledně uvedenou judikaturu a tvrdí, že sporné akty nejsou napadnutelné, jelikož představují pouhá interní informační opatření.
39 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že skutečnost, že správa provádí zpracování údajů pro čistě interní potřeby, zejména prostřednictvím shromažďování, správy a využití takových údajů, nijak nevylučuje, že takové operace mohou zasahovat do práv dotčených subjektů ve smyslu judikatury citované v bodě 37 výše. Zda k takovému zásahu dojde, totiž závisí na více faktorech, zejména na povaze zpracovávaných údajů, konkrétním účelu tohoto zpracování, přesných důsledcích, které může toto zpracování přinášet, a na souladu účelu a důsledků dotčeného zpracování s použitelnými ustanoveními, která vymezují působnost správy.
40 Pokud jde o poslední z výše uvedených faktorů, Tribunál konstatuje, že rozhodnutí 2008/969, na němž se sporné akty zakládají, neodkazuje na žádné ustanovení primárního nebo sekundárního práva, které by Komisi výslovně svěřovalo pravomoc vytvářet, provozovat a spravovat databázi právnických nebo fyzických osob, u nichž existuje podezření, že představují riziko pro finanční zájmy Unie. Třetí bod odůvodnění rozhodnutí 2008/969 sice odkazuje na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74, dále jen „finanční nařízení“), nicméně článek 95 uvedeného nařízení, ve znění použitelném z hlediska skutkového stavu v projednávané věci, pouze upravuje provoz centrální databáze zahrnující právnické nebo fyzické osoby, které jsou vyloučeny z možnosti obdržet finanční prostředky Unie v důsledku insolvence, odsouzení za vážné profesní pochybení či trestného činu poškozujícího finanční zájmy Unie.
41 I když žalobkyně v tomto ohledu neuplatnila žádný žalobní důvod, představuje otázka pravomoci původce sporných aktů otázku veřejného pořádku, kterou se soud musí zabývat i bez návrhu (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 28. ledna 2003, Laboratoires Servier v. Komise, T‑147/00, Recueil, s. II‑85, bod 45, a ze dne 8. července 2010, Komise v. Putterie-De-Beukelaer, T‑160/08 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 61).
42 Proto je za účelem posouzení, zda jsou sporné akty stiženy vadou spočívající v nedostatku pravomoci ratione materiae, třeba již z tohoto důvodu přezkoumat jejich obsah (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 13. listopadu 1991, Francie v. Komise, C‑303/90, Recueil, s. I‑5315, bod 10, a ze dne 20. března 1997, Francie v. Komise, C‑57/95, Recueil, s. I‑1627, bod 9).
43 Nicméně budeme-li v této fázi předpokládat, že Komise je oprávněna provádět zpracování údajů související se spornými akty, je třeba za účelem rozhodnutí o námitce nepřípustnosti uplatněné Komisí ověřit, zda výstraha v EWS týkající se určitého subjektu, a zejména v kategorii W1, je operací, která se týká pouze vztahů mezi nadřízenými a podřízenými pracovníky a jejíž účinky se omezují na interní sféru orgánů, institucí a jiných subjektů Unie.
44 V tomto ohledu z článku 6 rozhodnutí 2008/969 vyplývá, že v rámci rozpočtových závazků, jakož i v rámci postupů pro zadání zakázky nebo pro přiznání grantu, jsou odpovědné schvalující osoby v Komisi povinny ověřit, zda byla ve vztahu k subjektům, které se o zakázku nebo grant ucházejí, vydána výstraha v rámci EWS. Je-li tomu tak, články 15 až 17 a články 19 až 22 rozhodnutí 2008/969 účetnímu Komise nebo dotyčným schvalujícím osobám dovolují a ukládají přijmout ve vztahu k uvedenému subjektu nebo dotčenému projektu zvláštní opatření. Proto se vzhledem k vlastnímu cíli rozhodnutí 2008/969, kterým je ochrana finančních zájmů Unie v rámci provádění rozpočtových opatření, dopad výstrahy v EWS týkající se určitého subjektu, a to dokonce i v kategorii W1, nemůže omezovat na interní sféru orgánů, institucí a jiných subjektů Unie a taková výstraha se nezbytně dotýká vztahů mezi dotyčnými schvalujícími osobami a tímto subjektem.
45 Ačkoli je článek 16 rozhodnutí 2008/969, podle něhož je „[v]ýstraha W1 [...] zaregistrována pouze pro informační účely a nemusí [nemůže] znamenat žádný jiný důsledek než posílená monitorovací opatření“, méně zatěžující než články 15, 17 a 19 až 22 uvedeného rozhodnutí, ze znění článku 16, jakož i ze systematiky tohoto rozhodnutí vyplývá, že zjištění, že byla aktivována výstraha W1, ve skutečnosti pro dotyčné schvalující osoby zakládá povinnost přijmout posílená monitorovací opatření, což ostatně Komise v rámci námitky nepřípustnosti uznává. Výstraha W1 by totiž ztratila jakýkoli smysl, kdyby dotyčná schvalující osoba, která je informována o existenci podezření z podvodu nebo vážných administrativních chyb (viz článek 10 rozhodnutí 2008/969), nebyla povinna zajistit posílení monitorovacích opatření.
46 V projednávaném případě lze povinnost vyplývající ze sporných aktů pro dotyčné schvalující osoby k přijetí opatření ve vztahu k žalobkyni jasně vyvodit z obsahu zprávy, která byla posledně uvedené Komisí zaslána elektronickou poštou dne 4. června 2009. V této zprávě pracovník pověřený ve věci zadání projektu AEGIS žalobkyni informoval, že podpis dohody byl pozastaven a dodatečná podmínka byla uložena v důsledku výstrahy aktivované ve vztahu k žalobkyni a že jeho útvar s tím nemá nic společného.
47 Jelikož je doloženo, že sporné akty skutečně zakládaly právní účinky mimo interní sféru Komise, je třeba přezkoumat, zda mohou být tyto účinky považovány za právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobkyně tím, že podstatným způsobem mění její právní postavení.
48 V tomto ohledu je důležité uvést, že subjektů, které žádají o využití finančních prostředků Unie, se výstraha v EWS dotýká v rozsahu, v němž jsou tyto subjekty k tomu, aby mohly sledovat své finanční zájmy, povinny přizpůsobit se podmínkám nebo opatřením přijatým z důvodu zvýšené obezřetnosti, které byly konkrétně ve vztahu k nim stanoveny dotyčnými schvalujícími osobami. Tyto podmínky a opatření přijatá z obezřetnosti mohou být dány ve formě nových smluvních závazků a dosud neupravených zatížení hospodářské povahy, nebo také – jako je tomu v projednávané věci – ve formě dopadů na vnitřní organizaci konsorcia, jehož jsou tyto subjekty součástí.
49 V projednávaném případě se žalobkyně od okamžiku registrace v EWS prostřednictvím aktivace výstrahy W1a nalézala v nepříznivé situaci ve srovnání se situací, v níž se nalézala v době před přijetím sporných aktů, neboť Komise, jak bylo konstatováno v bodě 45 výše, byla povinna zpřísnit podmínky dohledu. O této změně právního postavení žalobkyně svědčí zpráva Komise zaslaná elektronickou poštou dne 4. června 2009 a korespondence, která po této zprávě následovala, z nichž vyplývá, že aby mohla žalobkyně uzavřít smlouvu v souvislosti s projektem AEGIS, byla nucena přistoupit na to, že neprovede rozdělení záloh mezi členy konsorcia, jehož byla součástí.
50 Konkrétně Komise ve své zprávě zaslané elektronickou poštou dne 4. června 2009 uvedla, že nečekaná obtíž spočívající v registraci žalobkyně v EWS vedla k pozastavení podpisu dohody, a podrobně popsala opatření, která musí žalobkyně podniknout, aby splnila novou podmínku, kterou jí Komise uložila, aby dohodu podepsala.
51 Z předcházejícího vyplývá, že spornými akty byly dotčeny vyjednávací prostor žalobkyně, organizace uvnitř jejího konsorcia, a tudíž i její možnosti projekt AEGIS skutečně uzavřít. Odepřít žalobkyni možnost soudního přezkumu opodstatněnosti faktorů, na nichž se sporné akty zakládají, by nebylo slučitelné s Unií práva.
52 To platí tím spíše, když rozhodnutí 2008/969 nestanoví žádné právo právnických a fyzických osob být informován, natož právo být vyslechnut, před jejich registrací v EWS prostřednictvím aktivace výstrah W1, W2, W3, W4 a W5b. Osoba, která je z jakéhokoli důvodu informována o své registraci v uvedeném systému, může v souladu s čl. 8 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2008/969 požádat o opravu údajů, které se jí týkají. Rozhodnutí o tom, zda bude taková oprava provedena, však spočívá zcela na volné úvaze správy, a sice útvaru, který o registraci této osoby v tomto systému požádal.
53 Konečně je třeba zdůraznit, že sporné akty nelze považovat za nenapadnutelné mezitímní a přípravné akty. Nejenže tyto akty mají právní povahu napadnutelných aktů (viz body 44 až 48 výše), ale jejich vydáním se rovněž ukončuje zvláštní postup (totiž zápis subjektu na seznam „upozornění“ bez toho, že by byl daný subjekt vyslechnut ohledně příčin uvedené registrace), který je odlišný od rozhodnutí, jimiž jsou plněny různé konkrétní požadavky stanovené v rozhodnutí 2008/969 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek IBM v. Komise, bod 11).
54 Z veškerých předcházejících úvah vyplývá, že tvrzení Komise, podle něhož je žaloba nepřípustná, je neopodstatněné.
55 V důsledku toho je třeba námitku nepřípustnosti uplatněnou Komisí zamítnout.
K nákladům řízení
56 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že o nákladech řízení se rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení.
57 V této fázi řízení je tedy třeba rozhodnout, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Námitka nepřípustnosti se zamítá.
2) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 13. dubna 2011.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
E. Coulon | | E. Moavero Milanesi |