ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)
10. července 2014(*)
„Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh – Směrnice 98/34/ES – Článek 8 odst. 1 třetí pododstavec – Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů – Pojem ,technický předpis‘ – Nosnice – Zkrácení původně předpokládané doby pro vstup technického předpisu v platnost – Oznamovací povinnost – Podmínky – Kolidující jazykové verze“
Ve věci C‑307/13,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Helsingborgs tingsrätt (Švédsko) ze dne 30. května 2013, došlým Soudnímu dvoru dne 5. června 2013, v trestním řízení proti
Larsu Ivanssonovi,
Carlu-Rudolfovi Palmgrenovi,
Kjellu Ottovi Pehrssonovi,
Håkanu Rosengrenovi,
SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),
ve složení J. L. da Cruz Vilaça (předseda senátu), J.-C. Bonichot a A. Arabadžev (zpravodaj), soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. dubna 2014,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za L. Ivanssona, C.-R. Palmgrena, K. O. Pehrssona a H. Rosengrena M. Erlingem a E. Erlingem, advokater,
– za švédskou vládu A. Falk a L. Swedenborgem, jako zmocněnci,
– za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi J. Enegrenem, D. Kukovecem a A. Tokárem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/20, s. 337), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 18; Zvl. vyd. 13/21 s. 8, dále jen „směrnice 98/34“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného Åklagarkammaren i Helsingborg (státní zastupitelství v Helsingborgu) proti čtyřem producentům vajec, L. Ivanssonovi, C.-R. Palmgrenovi, K. O. Pehrssonovi a H. Rosengrenovi, v kterém se navrhuje, aby posledně uvedení byli trestněprávně odsouzeni za to, že úmyslně nebo z nedbalosti umístili nosnice do systému chovu, který neodpovídal potřebám těchto zvířat, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení.
Právní rámec
Směrnice 98/34
3 Článek 1 body 3, 4 a 11 směrnice 98/34 obsahuje následující definice:
„[...]
3) ,technickou specifikací‘ [se rozumí] specifikace obsažená v dokumentu, který stanoví požadované charakteristiky výrobku, jako jsou úrovně jakosti, ukazatele vlastností, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků na výrobek, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, označování výrobků nebo jejich opatřování štítkem s jmenovitými údaji a postupy posuzování shody.
Výraz ,technická specifikace‘ zahrnuje rovněž výrobní metody a postupy používané v souvislosti se zemědělskými produkty podle čl. 38 odst. 1 Smlouvy, s výrobky určenými pro lidskou spotřebu a pro spotřebu zvířat a v souvislosti s léčivými přípravky podle článku 1 [směrnice Rady 65/65/EHS ze dne 26. ledna 1965 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se hromadně vyráběných léčivých přípravků (Úř. věst. 1965, 22, s. 369), ve znění směrnice Rady 93/39/EHS ze dne 14. června 1993 (Úř. věst. L 214, s. 22)], jakož i výrobní metody a postupy týkající se jiných výrobků, mají-li vliv na jejich charakteristiky;
4) ,jiným požadavkem‘ [se rozumí] požadavek jiný než technická specifikace kladený na výrobek zejména z důvodu ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí, který má vliv na jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, jako jsou podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo zneškodňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo charakter výrobku nebo jeho uvedení na trh;
[...]
11) ,technickým předpisem‘ [se rozumí] technické specifikace a jiné požadavky nebo předpisy pro služby včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je při uvedení na trh, při poskytování služby, při usazování poskytovatele služeb nebo při používání v členském státě nebo na jeho větší části závazné de iure nebo de facto, jakož i právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo usazování poskytovatele služeb s výjimkou předpisů stanovených v článku 10.
Technické předpisy de facto zahrnují:
– právní nebo správní předpisy členského státu, které odkazují na technické specifikace nebo jiné požadavky nebo profesní pravidla nebo pravidla správné praxe, které samy obsahují odkaz na technické specifikace nebo na jiné požadavky nebo na předpisy pro služby, přičemž soulad s nimi předpokládá shodu s povinnostmi uloženými uvedenými právními nebo správními předpisy,
– dobrovolné dohody, v nichž je smluvní stranou orgán veřejné moci a které ve veřejném zájmu stanoví shodu s technickými specifikacemi nebo s jinými požadavky nebo s předpisy pro služby s výjimkou specifikací pro nabídková řízení při zadávání veřejných zakázek,
– technické specifikace nebo jiné požadavky nebo předpisy pro služby, které souvisejí s daňovými nebo finančními opatřeními ovlivňujícími spotřebu výrobků nebo služeb tím, že vyzývají ke shodě s těmito technickými specifikacemi nebo jinými požadavky nebo předpisy pro služby; to však neplatí pro technické specifikace nebo jiné požadavky nebo předpisy pro služby, které se týkají národních systémů sociálního zabezpečení.
Jedná se o technické předpisy přijaté orgány, které členské státy jmenovaly a které jsou uvedeny v seznamu vypracovaném [Evropskou] [k]omisí před 5. srpnem 1999 v rámci výboru uvedeného v článku 5.
Stejný postup se použije pro změnu tohoto seznamu.“
4 Článek 8 odst. 1 první až třetí pododstavec směrnice 98/34 zní následovně:
„S výhradou článku 10, členské státy sdělí neprodleně Komisi každý návrh technického předpisu s výjimkou případu, kdy takový předpis pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy a kdy postačí informace o dotyčné normě; členské státy současně Komisi sdělí důvody, pro které je nezbytné takový technický předpis přijmout, pokud již nebyly uvedeny v samotném návrhu.
Je-li to vhodné a nebylo-li tak již učiněno s předchozím sdělením, oznámí současně členské státy znění základních právních nebo správních předpisů, které jsou zásadně a přímo dotčeny, pokud je znalost těchto znění nezbytná pro posouzení účinků navrhovaného technického předpisu.
Členské státy musí v souladu s výše uvedenými podmínkami znovu sdělit návrh technického předpisu, provedou-li v něm změny, které zásadně změní oblast jeho působnosti, zkrátí původně předpokládanou dobu jeho zavedení, doplní specifikace nebo požadavky nebo zpřísní požadavky.“
Švédské právo
5 Ustanovení § 36 prvního pododstavce bodu 2 zákona (1988:534) o ochraně zvířat [Djurskyddslagen (1988:534)] ze dne 2. června 1988 [SFS 1988, č. 534, dále jen „zákon (1988:534“)] stanoví:
„Peněžitým trestem nebo trestem odnětí svobody až na dva roky bude potrestán ten, kdo úmyslně nebo z nedbalosti
[...]
2. poruší právní úpravu, která byla přijata na základě tohoto zákona [...]“
6 Nařízení (1988:539) o ochraně zvířat [Djurskyddsförordning (1988:539)] ze dne 2. června 1988 (SFS 1988, č. 539), ve znění nařízení ze dne 20. března 2003 [SFS 2003, č. 105, dále jen „nařízení (1988:539)“], bylo přijato na základě zákona (1988:534). Ustanovení § 9 tohoto nařízení stanoví:
„Nosnice musí být chovány pouze způsobem, který odpovídá jejich potřebám, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení. Chov musí probíhat tak, aby úmrtnost a poruchy chování slepic byly udržovány na nízké úrovni.
Orgány odpovědné za ochranu zvířat sdělí podrobnější pravidla pro způsob chovu slepic.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
7 Obžalovaní v původním řízení jsou producenty vajec, kteří byli u předkládajícího soudu obžalováni za porušení § 36 zákona (1988:534) a § 9 nařízení (1988:539) tím, že úmyslně nebo z nedbalosti chovali nosnice v systému chovu, který neodpovídal potřebám těchto zvířat, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení.
8 Obžalovaní v původním řízení sice uznali věcnou správnost skutkových zjištění, která jim jsou vytýkána, nicméně zpochybnili obžalobu státního zastupitelství, která vycházela z toho, že tato skutková zjištění zakládají jejich trestní odpovědnost. V této souvislosti tvrdili, že posunutí vstupu v platnost § 9 nařízení (1988:539) z 1. května 2003, jak bylo původně předpokládáno, na dřívější datum 15. dubna 2003, nebylo znovu sděleno Komisi, jak stanoví čl. 8 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 98/34. Obžalovaní v původním řízení tvrdí, že v důsledku toho nelze ustanovení § 9 vůči nim uplatňovat.
9 Státní zastupitelství připustilo, že § 9 nařízení (1988:539) představuje technický předpis, který proto spadá do rozsahu působnosti směrnice 98/34. Uznalo rovněž, že nové sdělení Komisi nebylo učiněno, nicméně zpochybnilo, že by posunutí vstupu v platnost tohoto ustanovení na dřívější datum představovalo zásadní změnu ve smyslu čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 98/34, a mělo proto za to, že švédská vláda nebyla povinna předložit Komisi nové sdělení.
10 Rozsudkem ze dne 2. října 2009 předkládající soud vyhověl argumentaci obžalovaných v původním řízení a návrh státního zastupitelství zamítl.
11 Na základě usnesení vydaného Högsta domstolen (Nejvyšší soud) dne 21. prosince 2010, který rozhodl, že není nutno požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce, Hovrätten över Skåne och Blekinge (odvolací soud ve Skåne a Blekinge) zrušil rozsudek vydaný dne 2. října 2009 předkládajícím soudem a vrátil věc předkládajícímu soudu k novému rozhodnutí ve věci samé.
12 Za těchto podmínek se Helsingborgs tingsrätt (soud prvního stupně v Helsinborgu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Zakládá posunutí vstupu v platnost § 9 [nařízení (1988:539)] z 1. května 2003 na dřívější datum 15. dubna 2003 povinnost Švédského království jakožto členského státu znovu sdělit návrh v souladu s čl. 8 odst. 1 třetím pododstavcem směrnice 98/34 [...]?
2) Bude-li na první otázku odpovězeno tak, že bylo třeba učinit nové sdělení, jaké jsou právní důsledky toho, že tato náležitost nebyla splněna?“
K předběžným otázkám
K první otázce
13 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se na datum, které vnitrostátní orgány nakonec zvolily pro vstup v platnost takového vnitrostátního opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které stanoví, že nosnice musí být chovány pouze způsobem, který odpovídá jejich potřebám, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení, a které má za cíl udržovat úmrtnost a poruchy chování slepic na nízké úrovni, vztahuje povinnost sdělit ho Komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34.
14 V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustanovení čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 98/34 musí členské státy znovu sdělit návrh technického předpisu, provedou-li v něm změny, které zásadně změní oblast jeho působnosti, zkrátí původně předpokládanou dobu jeho zavedení, doplní specifikace nebo požadavky nebo zpřísní požadavky.
15 Vzhledem k tomu, že polská vláda ve svém vyjádření zpochybnila skutečnost, že § 9 nařízení (1988:539) může být kvalifikován jako „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 bodu 11 směrnice 98/34, a za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je nejprve nutno ověřit, zda tato vnitrostátní právní úprava může být skutečně takto kvalifikována.
16 Podle ustálené judikatury Soudního dvora z článku 1 bodu 11 směrnice 98/34 vyplývá, že pojem „technický předpis“ zahrnuje tři kategorie, a sice zaprvé „technickou specifikaci“ ve smyslu čl. 1 bodu 3 uvedené směrnice, zadruhé „jiný požadavek“, jak je definován v čl. 1 bodu 4 této směrnice, a zatřetí kategorii uvedenou v čl. 1 bodu 11 uvedené směrnice, která se týká právních a správních předpisů zakazujících výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo usazování poskytovatele služeb (v tomto smyslu viz rozsudek Fortuna a další, C‑213/11, C‑214/11 a C‑217/11, EU:C:2012:495, bod 27 a citovaná judikatura).
17 V této souvislosti je zaprvé třeba bez dalšího uvést, že § 9 nařízení (1988:539) nespadá do třetí kategorie technických předpisů podle čl. 1 bodu 11 směrnice 98/34, neboť § 9 nařízení (1988:539) neobsahuje ve smyslu této směrnice žádný zákaz výroby, dovozu, prodeje nebo používání určitého výrobku nebo poskytování či využívání určité služby nebo usazování poskytovatele služeb.
18 Zadruhé je třeba určit, zda vnitrostátní opatření, o které se jedná ve věci v původním řízení, spadá do první kategorie technických předpisů podle čl. 1 bodu 3 směrnice 98/34, to znamená pod pojem „technická specifikace“.
19 Je třeba upřesnit, že podle judikatury tento pojem předpokládá, že se vnitrostátní opatření nutně vztahuje na výrobek nebo jeho obal jako takové, a stanoví tudíž jednu z požadovaných vlastností výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek Fortuna a další, EU:C:2012:495, bod 28).
20 Pokud jde o zemědělské produkty, Soudní dvůr dále uvedl, že pojem „technická specifikace“ označuje specifikaci, která je uvedena v dokumentu, který definuje vlastnosti produktu nebo metody a postupy jeho produkce (v tomto smyslu viz rozsudek Donkersteeg, C‑37/99, EU:C:2000:636, bod 30).
21 Je nicméně třeba poznamenat, že se § 9 nařízení (1988:539) sice týká komfortu a kvality infrastruktury, v níž jsou nosnice chovány, to znamená zařízených klecí, avšak toto ustanovení, jak uvádí polská vláda, nedefinuje vlastnosti, které musí produkty, o které se jedná ve věci v původním řízení, vykazovat.
22 Kromě toho platí, že i kdyby bylo možné vycházet z toho, že se toto ustanovení týká metody produkce, neboť – jak bylo uvedeno v předchozím bodě – upravuje chov nosnic v zařízených klecích, je přesto třeba poznamenat, že uvedené ustanovení se omezuje na obecné uvedení požadavku existence hnízd, hřadů a míst pro popelení v rámci této infrastruktury, avšak nestanovuje konkrétně různé aspekty tohoto způsobu chovu. Ustanovení § 9 nařízení (1988:539) totiž neobsahuje žádné údaje týkající se například velikosti, počtu, teploty, údržby, funkčnosti uvedených zařízení, pokud jde o to, aby nosnice měly zajištěno světlo, nebo pokud jde o zařízení pro krmení a napájení. Vzhledem k tomu, že § 9 nařízení (1988:539) neobsahuje žádné bližší upřesnění, nemůže být proto považován za ustanovení definující metodu nebo postup produkce.
23 Mimoto je třeba poznamenat, že se § 9 první pododstavec nařízení (1988:539) tím, že bez dalšího uvádí, že „chov musí probíhat tak, aby úmrtnost a poruchy chování slepic byly udržovány na nízké úrovni“, omezuje na stanovení obecného cíle týkajícího se dobrých životních podmínek nosnic, aniž podrobně upřesňuje jeho provedení či nutně odkazuje na dotčený produkt, a neurčuje tudíž vlastnosti tohoto produktu (obdobně viz rozsudek Intercommunale Intermosane a Fédération de l’Industrie et du gaz, C‑361/10, EU:C:2011:382, bod 17).
24 Z výše uvedeného vyplývá, že § 9 nařízení (1988:539) neobsahuje „technické specifikace“ ve smyslu čl. 1 bodu 3 směrnice 98/34.
25 Zatřetí je třeba ověřit, zda § 9 nařízení (1988:539) spadá do druhé kategorie technických předpisů ve smyslu čl. 1 bodu 4 směrnice 98/34, to znamená pod pojem „jiný požadavek“.
26 V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že dotčená vnitrostátní opatření musí k tomu, aby mohla být kvalifikována jako „jiné požadavky“ ve smyslu čl. 1 bodu 4 směrnice 98/34, představovat „podmínky“, které mohou významně ovlivnit složení nebo charakter dotčeného výrobku nebo jeho uvedení na trh (viz rozsudek Fortuna a další, EU:C:2012:495, bod 35 a citovaná judikatura).
27 Soudní dvůr měl rovněž za to, že pokud ustanovení obsažená ve vnitrostátním opatření mají obecnou povahu, nemohou představovat takovéto podmínky, a tudíž ani nemohou být kvalifikována jako „jiné požadavky“ ve smyslu zmíněného čl. 1 bodu 4 (v tomto smyslu viz rozsudek Intercommunale Intermosane a Fédération de l’Industrie et du gaz, EU:C:2011:382, bod 21).
28 Velmi obecná formulace § 9 nařízení (1988:539), jak bylo uvedeno v bodech 22 a 23 tohoto rozsudku, tedy vylučuje, že by toto ustanovení mohlo být považováno za ustanovení stanovující podmínky týkající se složení, charakteru nebo uvedení dotčených výrobků na trh.
29 V důsledku toho nelze § 9 nařízení (1988:539) kvalifikovat jako „jiný požadavek“ ve smyslu čl. 1 bodu 4 směrnice 98/34.
30 Konečně je nutno konstatovat, že i když tento paragraf sám o sobě nepředstavuje technický předpis, odkazuje ve svém druhém pododstavci na podrobnější pravidla pro způsob chovu slepic, která sdělí orgány odpovědné za ochranu zvířat.
31 Takovýto odkaz na podrobnější správní pravidla by byl, za předpokladu, že uvedená pravidla lze jako taková považovat za „technické specifikace“ nebo „jiné požadavky“, způsobilý udělit § 9 nařízení (1988:539) status „technického předpisu de facto“ podle čl. 1 bodu 11 první odrážky směrnice 98/34.
32 Je však třeba zdůraznit, že švédská vláda na jednání uvedla, že uvedená pravidla se nachází v obecných pokynech státního zemědělského úřadu (dále jen „SJVFS 2010:15“), které byly vydány dne 6. května 2010, dodala však, že v roce 2003 takováto pravidla již existovala.
33 Je tedy na předkládajícím soudu, aby nejprve ověřil, zda tato podrobnější pravidla, na která odkazuje § 9 nařízení (1988:539), byla v době, kdy nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízení, skutečně vydána. V případě, že tato pravidla jsou rationae temporis použitelná na spor v původním řízení, se předkládající soud musí dále ujistit o tom, že mohou být kvalifikována jako „technické specifikace“ nebo „jiné požadavky“ podle čl. 1 bodu 11 první odrážky směrnice 98/34. Předkládající soud konečně určí, zda uvedená pravidla byla rovněž dotčena posunutím vstupu v platnost § 9 nařízení (1988:539) na dřívější datum.
34 V případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že tato podrobnější pravidla představují „technické specifikace“ nebo „jiné požadavky“, a že tedy spadají pod pojem „technický předpis“, a za předpokladu, že se na ně rovněž vztahovalo zkrácení předpokládané doby zavedení, bude tedy nutno určit, zda posunutí vstupu v platnost § 9 nařízení (1988:539) z 1. května 2003 na dřívější datum 15. dubna 2003 podléhalo povinnosti opětovného sdělení Komisi, kterou stanoví čl. 8 odst. 1 třetí pododstavec uvedené směrnice.
35 V této souvislosti je třeba uvést, že na jednání švédská vláda a Komise tvrdily, že oznámení původního návrhu § 9 nařízení (1988:539) Komisi neuvádělo, že uvedené ustanovení bude uplatňováno od 1. května 2003, nýbrž pouze uvádělo, že vstoupí v platnost v průběhu roku 2003, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
36 Proto za předpokladu, že oznámení původního návrhu § 9 nařízení (1988:539) adresované Komisi skutečně uvádělo, že vstoupí v platnost v průběhu roku 2003, je třeba konstatovat, že datum 15. dubna 2003, které nakonec bylo vnitrostátními orgány zvoleno pro vstup tohoto ustanovení v platnost, nepředstavuje změnu přesného data – které ostatně směrnice 98/34 nevyžaduje – jež bylo původně sděleno Komisi, a nepředstavovalo proto změnu doby ve smyslu čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce uvedené směrnice.
37 Z toho vyplývá, že vnitrostátní orgány nebyly za těchto okolností povinny provést nové sdělení stanovené v tomto ustanovení směrnice 98/34.
38 Naopak v případě, že původní oznámení § 9 nařízení (1988:539) Komisi obsahovalo přesné datum 1. května 2003 pro jeho vstup v platnost, představuje volba učiněná švédskými orgány zvolit nakonec datum 15. dubna 2003 změnu doby, a vyvolává tedy otázku, zda toto posunutí data zavedení uvedeného vnitrostátního opatření podléhá povinnosti opětovného sdělení Komisi, kterou stanoví čl. 8 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 98/34.
39 V této souvislosti je nicméně třeba poznamenat, že všichni zúčastnění poukázali na existenci rozdílů mezi různými jazykovými verzemi čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 98/34. Ze všech jazykových verzí totiž jasně nevyplývá, že se požadavek zásadní povahy vztahuje nejen na první případ uvedený v tomto článku, totiž na změny provedené v oblasti působnosti technického předpisu, nýbrž i na dva další případy, které jsou v tomto článku uvedeny, to znamená na zkrácení doby zavedení technického předpisu a na doplnění specifikací nebo požadavků nebo zpřísnění požadavků. Pouze některé jazykové verze jasně uvádějí, že kritérium zásadní povahy platí pro tři typy uvedených změn. Například francouzská jazyková verze uvádí, že „[l]es États membres procèdent à une nouvelle communication […] s’ils apportent au projet de règle technique, d’une manière significative, des changements qui auront pour effet de modifier le champ d’application, d’en raccourcir le calendrier d’application initialement prévu, d’ajouter des spécifications ou des exigences ou de rendre celles-ci plus strictes“. Italská jazyková verze stanoví, že „Gli Stati membri procedono ad una nuova comunicazione [...] qualora essi apportino al progetto di regola tecnica modifiche importanti che ne alterino il campo di applicazione, ne abbrevino il calendario di applicazione inizialmente previsto, aggiungano o rendano più rigorosi le specificazioni o i requisiti“ a v portugalské jazykové verzi se uvádí následující: „Os Estados-membros farão uma nova comunicação [...], caso introduzam alterações significativas no projecto de regra técnica que tenham por efeito modificar o âmbito de aplicação, reduzir o calendário de aplicação inicialmente previsto, aditar especificações ou exigências ou torná-las mais rigorosas“.
40 Je proto třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým verzím. Ustanovení unijního práva totiž musejí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Unie. V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek Kurcums Metal, C‑558/11, EU:C:2012:721, bod 48 a citovaná judikatura).
41 Je nutno konstatovat, že cílem směrnice 98/34 je chránit preventivní kontrolou volný pohyb zboží, který je jedním ze základů Unie, a že tato kontrola je potřebná, jelikož technické předpisy, na které se tato směrnice vztahuje, mohou vytvářet překážky obchodu se zbožím mezi členskými státy a tyto překážky mohou být připuštěny pouze tehdy, jsou-li nezbytné pro splnění naléhavých požadavků sledujících cíl obecného zájmu (viz rozsudek Fortuna a další, EU:C:2012:495, bod 26 a citovaná judikatura).
42 Kromě toho je třeba zdůraznit, že třináctý bod odůvodnění směrnice 98/34 uvádí, že „Komise a členské státy musí mít navíc dostatek času pro navržení změn předpokládaného opatření“, a šestnáctý bod odůvodnění uvedené směrnice upřesňuje, že „členský stát [musí] […] odložit zavedení předpokládaného opatření o dobu postačující ke společnému přezkoumání navrhovaných změn nebo k vypracování návrhu závazného právního předpisu Rady nebo přijetí závazného právního předpisu Komise“.
43 Z celkové systematiky a účelu směrnice 98/34 tedy jednak vyplývá, že zkrácení doby zavedení technického předpisu nemůže podléhat přísnějšímu požadavku – že jakékoli posunutí data vstupu uvedeného pravidla v platnost musí být oznámeno Komisi – než jaký je stanoven v souvislosti se změnou, která se dotýká oblasti působnosti technického předpisu, neboť všechny změny provedené v návrhu technického předpisu, které jsou uvedeny v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci uvedené směrnice, musí být posuzovány stejně na základě cíle volného pohybu zboží. Kromě toho je důležité, aby byla zachována účinnost procesu přezkumu návrhu technického předpisu Komisí a členskými státy, jakož i vnitrostátního legislativního procesu.
44 Z výše uvedeného vyplývá, že kritérium zásadní povahy se vztahuje na všechny případy uvedené v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, a to včetně zkrácení doby zavedení technického předpisu.
45 Proto musí být otázka, zda má posunutí vstupu v platnost § 9 nařízení (1988:539) na dřívější datum 15. dubna 2003 zásadní povahu, posouzena předkládajícím soudem na základě všech skutečností, jež mu byly předloženy, ve světle jak objektivní délky zkrácení doby zavedení technického předpisu, tak i zvláštností dotčené oblasti činnosti, a zejména různých fází a omezení, která jsou spojena s výrobou a uváděním dotyčných výrobků na trh.
46 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že na datum, které vnitrostátní orgány nakonec zvolily pro vstup v platnost takového vnitrostátního opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které stanoví, že nosnice musí být chovány pouze způsobem, jenž odpovídá jejich potřebám, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení, a které má za cíl udržovat úmrtnost a poruchy chování slepic na nízké úrovni, se vztahuje povinnost sdělit ho Komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, pokud byla doba zavedení uvedeného vnitrostátního opatření skutečně změněna a pokud byla zásadní, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Ke druhé otázce
47 Svou druhou otázkou se předkládající soud pro případ, že se na zkrácení doby pro vstup § 9 nařízení (1988:539) v platnost vztahuje povinnost sdělit ho Komisi, která je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, táže na právní důsledky opomenutí provést takovéto sdělení.
48 V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že nedodržení oznamovací povinnosti vůči Komisi zakládá vadu řízení při přijímání dotyčných technických předpisů a vede k nepoužitelnosti těchto technických předpisů, takže tyto nemohou být uplatňovány vůči jednotlivcům (viz zejména rozsudky CIA Security International, C‑194/94, EU:C:1996:172, bod 54, a Schwibbert, C‑20/05, EU:C:2007:652, bod 44). Jednotlivci se mohou dovolávat této nepoužitelnosti u vnitrostátního soudu, kterému přísluší odmítnout použití vnitrostátního technického předpisu, který nebyl oznámen v souladu se směrnicí 98/34 (viz zejména rozsudek Schwibbert, EU:C:2007:652, bod 44 a citovaná judikatura).
49 Z toho vyplývá, že pokud oznámení § 9 nařízení (1988:539) Komisi skutečně obsahovalo datum 1. května 2003 jako datum vstupu v platnost, a pokud má zkrácení doby jeho zavedení na 15. dubna téhož roku zásadní povahu, vede neexistence nového sdělení uvedeného vnitrostátního ustanovení Komisi k tomu, že toto ustanovení nemůže být vůči obžalovaným v původním řízení uplatňováno.
50 Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět, že v případě, že se na zkrácení doby zavedení vnitrostátního technického předpisu vztahuje povinnost sdělit ho Komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, vede opomenutí takového sdělení k nepoužitelnosti uvedeného vnitrostátního opatření, takže toto nemůže být uplatňováno vůči jednotlivcům.
K nákladům řízení
51 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:
1) Na datum, které vnitrostátní orgány nakonec zvolily pro vstup v platnost takového vnitrostátního opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které stanoví, že nosnice musí být chovány pouze způsobem, jenž odpovídá jejich potřebám, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení, a které má za cíl udržovat úmrtnost a poruchy chování slepic na nízké úrovni, se vztahuje povinnost sdělit ho Evropské komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, pokud byla doba zavedení uvedeného vnitrostátního opatření skutečně změněna a pokud byla zásadní, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
2) V případě, že se na zkrácení doby zavedení vnitrostátního technického předpisu vztahuje povinnost sdělit ho Evropské komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, ve znění směrnice 98/48, vede opomenutí takového sdělení k nepoužitelnosti uvedeného vnitrostátního opatření, takže toto nemůže být uplatňováno vůči jednotlivcům.
Podpisy.