Spojené věci T‑391/03 a T‑70/04

Yves Franchet a Daniel Byk

v.

Komise Evropských společenství

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) – Eurostat – Odepření přístupu – Inspekce a vyšetřování – Soudní řízení − Práva obhajoby“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky

(Článek 230 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 8; rozhodnutí Komise 2001/937, příloha, články 3 a 4)

2.      Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, čl. 9 odst. 2, a č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2)

3.      Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2)

4.      Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4)

5.      Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2)

1.      Akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 Smlouvy o ES, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po skončení interního řízení, jsou za akty, jež mohou být předmětem žaloby na neplatnost, považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu po skončení tohoto řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí.

V tomto ohledu v rámci řízení o přístupu veřejnosti k dokumentům týkajícím se činností Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) z použití článků 3 a 4 přílohy rozhodnutí 2001/937, kterým se mění jednací řád Komise, jakož i z článku 8 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise jasně vyplývá, že odpověď na původní žádost o přístup představuje pouze první zaujetí postoje, které umožňuje dotčeným osobám vyzvat generálního tajemníka Komise nebo ředitele OLAF k přezkoumání dotčeného postoje. V důsledku toho může pouze opatření přijaté posledně jmenovanými, které má povahu rozhodnutí a nahrazuje v celém rozsahu předchozí postoj, vyvolávat právní účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobců, a tak být předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 230 ES.

(viz body 46–48)

2.      Výjimky upravené článkem 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise musí být vykládány a uplatňovány restriktivně, aby nebylo znemožněno uplatnění obecné zásady přístupu k dokumentům zakotvené v tomto nařízení.

Pokud jde o výjimku vycházející z ochrany soudních řízení a právních stanovisek, výraz „soudní řízení“ je třeba vykládat tak, že ochrana veřejného zájmu brání zpřístupnění obsahu dokumentů vyhotovených pouze pro účely konkrétního soudního řízení, a sice předložených spisů či aktů, interních dokumentů o vyšetřování projednávané věci, sdělení týkajících se věci vzájemně předaných mezi dotyčným generálním ředitelstvím a právní službou nebo advokátní kanceláří. Naproti tomu výjimka vycházející z ochrany soudních řízení neumožňuje orgánu zbavit se povinnosti předat dokumenty, které byly vyhotoveny v rámci spisu výlučně správní povahy.

Zastávat v této souvislosti názor, že jednotlivé dokumenty předané ze strany Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) vnitrostátním orgánům na základě čl. 10 odst. 1 a 2 nařízení č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném OLAF nebo instituci na základě čl. 10 odst. 3 téhož nařízení byly vyhotoveny pouze pro účely soudního řízení, není slučitelné s povinností vykládat a uplatňovat výjimky restriktivně. Zprávy OLAF představují totiž v souladu s čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1073/1999 důkazy přípustné ve správním nebo soudním řízení členského státu, pokud je jejich použití nezbytné. Opatření, která příslušné vnitrostátní orgány nebo instituce přijmou na základě zpráv a informací, které jim byly ze strany OLAF předány, nicméně spadají do výlučné a plné odpovědnosti těchto orgánů.

Krom toho dodržování vnitrostátních procesních předpisů je dostatečně zaručeno, pokud orgán zajistí, že zpřístupněním dokumentů nebude porušeno vnitrostátní právo. V případě pochybností se tedy OLAF musí obrátit na vnitrostátní soud nebo vnitrostátní orgán a přístup může odepřít pouze tehdy, kdyby se vnitrostátní soud nebo vnitrostátní orgán proti zpřístupnění uvedených dokumentů ohradil.

(viz body 84, 88, 90–91, 94–95, 97–98)

3.      Článek 4 odst. 2 třetí odrážka nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise musí být vykládán tak, že toto ustanovení, jehož účelem je ochrana „cílů inspekce, vyšetřování a auditu“, se použije pouze tehdy, jestliže zpřístupnění dotčených dokumentů může ohrozit dokončení inspekce, vyšetřování nebo auditu.

Na jednotlivé akty v rámci vyšetřování nebo inspekce se může vztahovat výjimka vycházející z ochrany inspekce, vyšetřování a auditu, dokud vyšetřování nebo inspekce pokračuje, a to i v případě, že konkrétní vyšetřování nebo inspekce, v rámci nichž byla vypracována zpráva, k níž je požadován přístup, byly již skončeny.

Připustit však, že se na jednotlivé dokumenty, jež se týkají inspekce, vyšetřování nebo auditu, vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, dokud nejsou přijata opatření ohledně těchto řízení, by znamenalo, že by byl přístup k uvedeným dokumentům podmíněn nahodilou, budoucí a případně vzdálenou událostí, závislou na rychlosti a přičinlivosti jednotlivých orgánů.

(viz body 109–111)

4.      Přezkum vyžadovaný pro vyřízení žádosti o přístup k dokumentům podané v rámci řízení upraveného nařízením č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise musí vykazovat konkrétní povahu. Jednak totiž pouhá okolnost, že se dokument dotýká zájmu chráněného určitou výjimkou upravenou uvedeným nařízením, nemůže stačit k odůvodnění uplatnění této výjimky. Kromě toho nebezpečí porušení chráněného zájmu musí být přiměřeně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Přezkum, ke kterému musí orgán za účelem uplatnění určité výjimky přistoupit, musí být tedy proveden konkrétně a musí být patrný z odůvodnění rozhodnutí.

Konkrétní a individuální přezkum každého dokumentu je rovněž nezbytný, jelikož pouze takový přezkum dovoluje orgánu posoudit možnost poskytnout žadateli částečný přístup v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, a to dokonce i v případě, že je zjevné, že žádost o přístup uvádí dokumenty, na něž se výjimka vztahuje. Orgánu tedy přísluší zaprvé přezkoumat, zda požadovaný dokument spadá do působnosti jedné z výjimek uvedených v článku 4 daného nařízení, a v případě kladné odpovědi pak zadruhé, zda nezbytnost ochrany vztahující se k dotyčné výjimce skutečně existuje, a zatřetí, zda se výjimka uplatní na celý dokument.

(viz body 115, 117–118)

5.      Účelem nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je zaručit přístup všech k dokumentům, a nikoliv pouze přístup žadatele k dokumentům, které se jej týkají. Zvláštní zájem, který může uplatňovat žadatel o přístup k dokumentu týkajícímu se jej osobně, nemůže tedy být zohledněn k tomu, aby bylo odůvodněno zpřístupnění tohoto dokumentu ve smyslu čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení.

V tomto ohledu se práva obhajoby projevují jako subjektivní zájem dotčených osob na obhajobě, a to nikoliv obecný zájem, nýbrž zájem soukromý. Tato práva tedy nepředstavují převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení, který by odůvodnil zpřístupnění požadovaných dokumentů.

(viz body 136–139)