Věc T‑174/21
Agrofert, a.s.
v.
Evropský parlament
Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 28. září 2022
„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se vyšetřování bývalého předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů – Odepření přístupu – Výjimka týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu – Částečný zánik právního zájmu na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí v části věci samé – Povinnost uvést odůvodnění“
1. Orgány Evropské unie – Právo na přístup veřejnosti k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana právního poradenství – Převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů – Pojem – Zpřístupnění právního stanoviska Komise zdůvodněné vlastními zájmy jedné strany sporu – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 druhá odrážka)
(viz body 28–30)
2. Orgány Evropské unie – Právo na přístup veřejnosti k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů – Pojem – Subjektivní zájem dotčeného na své obhajobě – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2)
(viz body 45, 128–130)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba namířená proti rozhodnutí orgánu, jímž byl odepřen přístup k dokumentům – Ochrana cílů inspekce, vyšetřování a auditu – Částečné zpřístupnění dokumentu při zohlednění požadavků na ochranu určitých informací – Zánik právního zájmu na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 třetí odrážka)
(viz body 46, 47, 49–53)
4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba namířená proti rozhodnutí orgánu, jímž byl odepřen přístup k dokumentům – Zpřístupnění dokumentu třetí osobou po podání žaloby – Pojem „třetí osoba“ – Orgán, který je autorem dokumentu – Vyloučení
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 10 odst. 1 a 2)
(viz body 54–59)
5. Orgány Evropské unie – Právo na přístup veřejnosti k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana cílů inspekce, vyšetřování a auditu – Rozsah – Uplatnění po ukončení těchto úkonů – Podmínky – Fáze komunikace s členským státem k provedení doporučení ze závěrečné auditní zprávy vypracované během fáze auditu – Přípustnost
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 třetí odrážka)
(viz body 73–77, 84, 85, 88, 92, 119)
Shrnutí
Rozhodnutí Parlamentu o odepření přístupu ke dvěma dokumentům týkajícím se vyšetřování bývalého českého předsedy vlády Andreje Babiše v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů je platné
Tribunál zaprvé konstatoval zánik právního zájmu společnosti Agrofert na podání žaloby proti rozhodnutí, kterým jí byl odepřen přístup ke zprávě vypracované v této věci Komisí, a zadruhé zamítl žalobu této společnosti proti rozhodnutí o odepření přístupu k dopisu Komise zaslanému českému předsedovi vlády
Žalobkyně, společnost Agrofert, a.s., je česká holdingová společnost, která ovládá přes 230 společností působících v nejrůznějších odvětvích ekonomiky, jako je zemědělství, potravinářství, chemický průmysl nebo média. Původně byla založena A. Babišem, který byl v letech 2017 až 2021 předsedou vlády České republiky. Usnesení Parlamentu(1) o obnovení vyšetřování českého předsedy vlády v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů obsahovalo tvrzení, podle něhož A. Babiš po svém jmenování předsedou vlády stále ovládá skupinu Agrofert. Žalobkyně, která toto tvrzení považovala za nesprávné a uvedla, že by ji zajímalo, jaké zdroje a informace měl Parlament k dispozici před přijetím tohoto usnesení, podala Parlamentu žádost o přístup k několika dokumentům(2). Ve své prvotní odpovědi ze dne 14. září 2020 identifikoval Parlament určité dokumenty jako veřejně přístupné a odepřel přístup k dopisu Komise zaslanému českému předsedovi vlády a k závěrečné auditní zprávě Komise týkající se auditu fungování řídících a kontrolních systémů zavedených v České republice pro zamezení střetům zájmů(3). V reakci na potvrzující žádost Parlament rozhodnutím ze dne 15. ledna 2021(4) mimo jiné potvrdil své rozhodnutí o odepření přístupu k těmto dvěma dokumentům na základě výjimky týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu stanovené nařízením č. 1049/2001(5).
Tribunál, jemuž byla podána žaloba na neplatnost proti tomuto rozhodnutí, zaprvé konstatoval zánik právního zájmu žalobkyně na podání žaloby proti rozhodnutí Parlamentu, kterým jí byl odepřen přístup k závěrečné auditní zprávě Komise, a zadruhé zamítl žalobu proti rozhodnutí o odepření přístupu k dopisu Komise zaslanému českému předsedovi vlády.
Závěry Tribunálu
Na prvním místě Tribunál zkoumal, zda poté, co Komise zveřejnila svou závěrečnou auditní zprávu, má žalobkyně i nadále právní zájem na podání žaloby v části, v níž se její návrh na zrušení týká odepření přístupu k této zprávě Parlamentem.
Konstatoval, že v návaznosti na zveřejnění uvedené zprávy již rozhodnutí Parlamentu o odepření přístupu k tomuto dokumentu nevyvolává žádné účinky, neboť se jeho autor – tj. Komise – rozhodl zpřístupnit jej veřejnosti, a že zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž je jím odepřen přístup k této zprávě, by nevyvolalo žádné další důsledky ve srovnání se zpřístupněním tohoto dokumentu a nemohlo by žalobkyni přinést prospěch.
Toto konstatování není zpochybněno tím, že Komise nezveřejnila úplnou verzi závěrečné auditní zprávy. Tribunál totiž připomněl, že žádost o přístup má za následek, že činí předmětný dokument přístupným veřejnosti, a nemůže vést k ničemu jinému než ke zpřístupnění jeho veřejné verze. V tomto ohledu uvedl, že rozhodnutí Komise nezpřístupnit veřejnosti určité údaje obsažené v závěrečné auditní zprávě není založeno na výjimce týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu stanovené nařízením č. 1049/2001, nýbrž na požadavcích na ochranu určitých informací, jako jsou osobní údaje nebo obchodní tajemství. Z toho dovodil, že zrušení rozhodnutí Parlamentu o odepření přístupu k závěrečné auditní zprávě na základě výjimky týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu stanovené nařízením č. 1049/2001 by nemělo za následek, že by tyto údaje byly učiněny veřejnými, neboť Parlament není autorem této zprávy, a nemůže tedy překročit rozsah zpřístupnění povolený Komisí, tj. autorem tohoto dokumentu. V důsledku zveřejnění závěrečné auditní zprávy tedy žalobkyně získala jediný prospěch, jaký jí mohla její žaloba přinést.
Tribunál dodal, že skutečnost, že se žalobkyně rozhodla požádat o přístup k závěrečné auditní zprávě Parlament, a nikoli orgán, který je jejím autorem, nemůže vést k tomu, že by zveřejnění tohoto dokumentu Komisí bylo považováno za zpřístupnění „třetí osobou“, když Komise je naopak jejím autorem.
Tribunál dospěl k závěru, že žalobkyně pozbyla právní zájem na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v části, v níž Parlament odepřel přístup k závěrečné auditní zprávě.
Na druhém místě Tribunál analyzoval návrh na částečné zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž Parlament žalobkyni odepřel přístup k dopisu Komise.
Tribunál předně zamítl první žalobní důvod, vycházející z porušení výjimky týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu stanovené nařízením č. 1049/2001 spočívajícího v tom, že Parlament neprokázal naplnění podmínek pro odepření přístupu k dopisu Komise.
Tribunál v tomto ohledu dospěl k názoru, že cíl vyšetřování vedeného Komisí, kterým je zajistit soulad systémů kontroly a řízení členského státu s unijním právem, nebyl v projednávané věci vydáním follow-up dopisu Komise splněn. Tento cíl totiž nelze omezit na analýzu systémů zavedených dotčeným členským státem; implementace doporučení Komise obsažených v závěrečné auditní zprávě, prováděná členským státem, je také jednou z etap k jeho dosažení. Ochrana cílů vyšetřování, kterou tato výjimka zajišťuje, tak nekončí okamžikem vydání této zprávy ani okamžikem vydání follow-up dopisu, jímž Komise monitoruje doporučení vydaná v této zprávě. V obou případech se zahajuje fáze komunikace s členským státem, přičemž jedna se týká původních doporučení a druhá doporučení, která zůstávají otevřená; obě tyto fáze komunikace jsou součástí vyšetřování, na něž se tato výjimka vztahuje.
Tribunál mimoto odmítl argument žalobkyně, podle něhož Parlament neprokázal, že by zpřístupnění dopisu Komise mohlo ohrozit vyšetřování. Zaprvé k prokázání vazby mezi dopisem Komise a předmětným auditním šetřením byl totiž Parlament povinen pouze doložit, že je tento dopis součástí dokumentů týkajících se pokračujícího vyšetřování. Zadruhé odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí je dostatečné k objasnění důvodu, proč zpřístupnění dopisu Komise mohlo ohrozit cíl auditního šetření, a to tím spíše že vzhledem k přímému zapojení českého předsedy vlády bylo důležité respektovat důvěrnost dialogu mezi ním a Komisí.
Tribunál následně zamítl druhý žalobní důvod, vycházející z nezohlednění existence převažujícího veřejného zájmu na zveřejnění dopisu Komise. Je pravda, že existence práva na obhajobu představuje jako taková obecný zájem. Skutečnost, že se toto právo projevuje v projednávaném případě jako subjektivní zájem žalobkyně na její obhajobě před závažnými nařčeními, která vůči ní vyslovil Parlament, však znamená, že zájem, jehož se žalobkyně dovolává, není obecným, nýbrž soukromým zájmem, takže žalobkyně neprokázala existenci převažujícího veřejného zájmu na zveřejnění dopisu Komise.