ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
2. června 2016(*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Hospodářská jednotka – Přímá účast na protiprávním jednání – Odvozená odpovědnost mateřských společností – Nástupnictví podniků – Komplexní protiprávní jednání – Jediné a trvající protiprávní jednání – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Zásady zákazu zpětné účinnosti a legality trestů – Polehčující okolnosti – Schopnost zaplatit pokutu – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Žádost o přehodnocení – Neexistence změny skutkových okolností – Zamítající dopis – Nepřípustnost“
Ve spojených věcech T‑426/10 až T‑429/10 a T‑438/12 až T‑441/12,
Moreda-Riviere Trefilerías, SA, se sídlem v Gijónu (Španělsko), zastoupená ve věci T‑426/10 F. González Díazem a A. Tresandi Blankem a ve věci T‑440/12 původně F. González Díazem a P. Herrero Prietem, dále F. González Díazem a A. Tresandi Blankem, advokáty,
žalobkyně ve věcech T‑426/10 a T‑440/12,
Trefilerías Quijano, SA, se sídlem v Los Corrales de Buelna (Španělsko), zastoupená ve věci T‑427/10 F. González Díazem a A. Tresandi Blankem a ve věci T‑439/12 původně F. González Díazem a P. Herrero Prietem, dále F. González Díazem a A. Tresandi Blankem,
žalobkyně ve věcech T‑427/10 a T‑439/12,
Trenzas y Cables de Acero PSC, SL, se sídlem v Santanderu (Španělsko), zastoupená ve věci T‑428/10 F. González Díazem a A. Tresandi Blankem a ve věci T‑441/12 původně F. González Díazem a P. Herrero Prietem, dále F. González Díazem a A. Tresandi Blankem,
žalobkyně ve věcech T‑428/10 a T‑441/12,
Global Steel Wire, SA, se sídlem v Cerdanyola del Vallés (Španělsko), zastoupená ve věci T‑429/10 F. González Díazem a A. Tresandi Blankem a ve věci T‑438/12 původně F. González Díazem a P. Herrero Prietem, dále F. González Díazem a A. Tresandi Blankem,
žalobkyně ve věcech T‑429/10 a T‑438/12,
proti
Evropské komisi, zastoupené ve věcech T‑426/10, T‑427/10, T‑429/10 a T‑438/12 až T‑441/12 V. Bottkou, F. Castillo de la Torrem a C. Urraca Caviedesem, jako zmocněnci, ve spolupráci s L. Ortiz Blancem a A. Lamadrid de Pablem, advokáty, a ve věci T‑428/10 V. Bottkou a F. Castillo de la Torrem, ve spolupráci s L. Ortiz Blancem a A. Lamadrid de Pablem,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení a změnu rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010, v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel) ve znění rozhodnutí Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011, jakož i dopisu generálního ředitele Generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž ze dne 25. července 2012,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a A. M. Collins, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. července 2015,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Právní otázky
[omissis]
II – K třetí skupině věcí
[omissis]
B – K přípustnosti žalob
539 Komise zpochybňuje přípustnost třetí skupiny věcí prostřednictvím námitky. Tyto námitky, které žalobci zpochybnili, byly spojeny s projednáním věci samé.
540 Je třeba připomenout, že ne každé písemné vyjádření názoru unijního orgánu může představovat rozhodnutí, jež by mohlo být předmětem žaloby na neplatnost na základě čl. 263 prvního pododstavce SFEU, pokud nemůže vyvolávat právní účinky nebo nemá za cíl takové účinky vyvolávat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. března 1980, Sucrimex a Westzucker v. Komise, 133/79, EU:C:1980:104, body 15 až 19, a ze dne 27. září 1988, Spojené království v. Komise, 114/86, EU:C:1988:449, body 12 až 15).
541 Stejně tak ne každý dopis unijního orgánu zaslaný v odpověď na žádost osoby, které je tento dopis určen, představuje akt, který by mohl být předmětem žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. ledna 1993, Miethke v. Parlament, C‑25/92, EU:C:1993:32, bod 10).
542 Naproti tomu jsou na základě ustálené judikatury za akty, které mohou být předmětem žaloby podle článku 263 SFEU, považována opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy třetích osob tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení (viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9 a citovaná judikatura, a ze dne 17. dubna 2008, Cestas v. Komise, T‑260/04, EU:T:2008:115, bod 67 a citovaná judikatura).
543 Navíc je třeba při určení, zda může být opatření, jehož zrušení je navrhováno, předmětem žaloby podle článku 263 SFEU, vycházet z jeho podstaty, přičemž forma, ve které bylo toto opatření přijato, je v tomto ohledu v zásadě nepodstatná (viz rozsudky z dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9 a citovaná judikatura, a ze dne 17. dubna 2008, Cestas v. Komise, T‑260/04, EU:T:2008:115, bod 68 a citovaná judikatura).
544 Pouze akt, jímž unijní orgán jasně vyjadřuje své konečné stanovisko ve formě, která umožňuje určit povahu tohoto aktu, představuje rozhodnutí, jež lze napadnout žalobou podle článku 263 SFEU, avšak za podmínky, že toto rozhodnutí není pouhým potvrzením předchozího aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 1982, Německo a Bundesanstalt für Arbeit v. Komise, 44/81, EU:C:1982:197, bod 12).
545 Podle ustálené judikatury je žaloba podaná proti aktu čistě potvrzujícímu jiné rozhodnutí, které se stalo konečným, nepřípustná. Akt se považuje za čistě potvrzující předchozí rozhodnutí tehdy, jestliže v porovnání s uvedeným rozhodnutím neobsahuje žádný nový poznatek a nepředcházel mu přezkum situace osoby, které bylo toto rozhodnutí určeno (rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 44; ze dne 22. května 2012, Sviluppo Globale v. Komise, T‑6/10, nezveřejněný, EU:T:2012:245, bod 22, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 40).
546 Potvrzující povaha aktu však může být posuzována pouze na základě jeho obsahu v porovnání s obsahem předchozího rozhodnutí, které by měl případně potvrzovat. Je totiž třeba posoudit rovněž povahu napadeného aktu ve vztahu k povaze žádosti, na níž akt odpovídá (rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 45; ze dne 22. května 2012, Sviluppo Globale v. Komise, T‑6/10, nezveřejněný, EU:T:2012:245, bod 23, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 41).
547 Zejména pokud akt přestavuje odpověď na žádost, v níž byly uvedeny nové a podstatné skutečnosti a jejímž prostřednictvím byla správa požádána o provedení přezkumu předchozího rozhodnutí, nemůže být tento akt považován za akt s čistě potvrzujícím charakterem v rozsahu, v němž rozhoduje o těchto skutečnostech, a obsahuje novou skutečnost ve vztahu k předchozímu rozhodnutí (rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 46; ze dne 22. května 2012, Sviluppo Globale v. Komise, T‑6/10, nezveřejněný, EU:T:2012:245, bod 24, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 42).
548 Podle ustálené judikatury existence významných nových skutkových okolností může odůvodňovat návrh na opětovné přezkoumání dřívějšího rozhodnutí, jež se stalo konečným. Je-li žádost o přezkum rozhodnutí, které se stalo konečným, založena na nových a podstatných skutečnost, musí ho dotčený orgán provést. Na základě tohoto přezkumu musí orgán přijmout nové rozhodnutí, jehož legalitu je případně možné zpochybnit před unijním soudem. Není-li naopak žádost o přezkum založena na nových a podstatných skutečnostech, není dotčený orgán povinen jí vyhovět (viz rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, body 47 a 48 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 43).
549 Žaloba podaná proti rozhodnutí odmítajícímu provést přezkum rozhodnutí, které se stalo konečným, bude prohlášena za přípustnou, pokud je zřejmé, že se žádost skutečně zakládala na nových a podstatných skutečnostech. Jeví-li se naopak, že žádost na takových skutečnost založena nebyla, bude žaloba podaná proti rozhodnutí odmítajícímu požadovaný přezkum provést prohlášena za nepřípustnou (viz rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 49 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 44).
550 Co se týče toho, na základě jakých kritérií mají být skutečnosti považovány za „nové“ a „podstatné“, z judikatury vyplývá, že k tomu, aby mohly být považovány za „nové“, je nezbytné, aby žalobce ani správa nebyli a nemohli být v okamžiku přijetí předchozího rozhodnutí s dotyčnou skutečností seznámeni (viz rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 50 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 45).
551 K tomu, aby měla „podstatnou“ povahu, je nutné, aby daná okolnost mohla podstatným způsobem změnit situaci autora původní žádosti, na jejímž základě bylo vydáno předchozí rozhodnutí, které se stalo konečným (viz rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 51 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2014, Euro-Link Consultants a European Profiles v. Komise, T‑199/12, nezveřejněný, EU:T:2014:848, bod 46).
552 Přípustnost projednávaných žalob v rozsahu, v němž směřují proti dopisu ze dne 25. července 2012, je třeba posuzovat ve světle uvedené judikatury.
553 Bez dalšího je nutno konstatovat, že při zamítnutí druhých žádostí vycházel generální ředitel v dopise ze dne 25. července 2012 z týchž důvodů, jaké kolegium členů Komise uvedlo v napadeném rozhodnutí.
554 V projednávaném případě měl generální ředitel za to, že poznatky předané žalobkyněmi po přijetí napadeného rozhodnutí ukazují, že se jejich finanční situace v porovnání se situací, kterou zohlednila Komise při rozhodnutí, že mohou zaplacení pokuty, případně s využitím služeb úvěrových institucí, unést, zlepšila.
555 Co se týče druhého důvodu uvedeného v napadeném rozhodnutí, tedy možnosti obrácení se na právnické a fyzické osoby držící jejich akcie, generální ředitel ho převzal v totožné podobě, když měl za to, že skon pana Ruba, k němuž došlo při posuzování druhých žádostí, nemá podstatnou povahu, jelikož jeho majetek byl převeden na jeho právní nástupce.
556 Komise sice není oprávněna tvrdit, že pouze zhoršení jeho finanční situace by mohlo odůvodňovat, aby podnik předložil novou žádost o posouzení své schopnosti zaplatit pokutu, je však třeba mít za to, že pokud jedinou změnou oproti skutkové situaci zkoumané Komisí v okamžiku, kdy posuzovala tuto schopnost podniku, je zlepšení jeho finanční situace, není žádost tohoto podniku o to, aby Komise přezkoumala stanovisko, které předtím přijala, přípustná. Zamítnutí této žádosti o přezkum ze strany Komise tudíž v takové situaci nepředstavuje akt napadnutelný žalobou.
557 Pokud je správě předložena žádost o přezkum dříve přijatého rozhodnutí, je třeba rozlišovat mezi posouzením skutkové a právní situace, v níž se dotyčná soba nachází, a přezkumem předchozího rozhodnutí. A pouze v případě, že by po posouzení situace dotyčné osoby správa konstatovala podstatnou změnu skutkové nebo právní situace, by byla povinna přezkoumat své rozhodnutí. Pokud naopak k podstatné změně skutkové nebo právní situace nedošlo, není správa povinna svá rozhodnutí přezkoumat a stanovisko, jímž za těchto podmínek zamítá předloženou žádost o přezkum, nemá povahu rozhodnutí, takže žaloba podaná proti takovému stanovisku musí být odmítnuta jako nepřípustná, jelikož byla podána proti aktu, proti němuž nelze opravný prostředek podat. Nicméně posouzení správy, podle něhož dotyčná osoba nepředložila žádnou novou skutečnost a neprokázala podstatnou změnu své skutkové a právní situace, může být unijnímu soudu k přezkumu předloženo.
558 Je tedy třeba zkoumat, zda se, jak tvrdí Komise, finanční situace žalobkyň v porovnání se situací, která byla zohledněna v napadeném rozhodnutí, zlepšila, což žalobkyně zpochybňují.
559 Úvodem je třeba připomenout, že Komise byla při přijímání napadeného rozhodnutí oprávněna zohlednit situaci žalobkyň, tak jak vyplývala z poslední dostupné účetní závěrky, která se týkala hospodářského roku 2009 (viz bod 518 výše). Kromě toho žalobkyně předložily na podporu druhých žádostí četné poznatky o své finanční situaci (viz bod 532 výše). První z těchto poznatků byly předloženy současně s uvedenými žádostmi, tzn. v červenci 2011, a týkaly se začátku roku 2011. Projednávání druhých žádostí trvalo téměř rok, během kterého Komise požádala o informace, které obdržela, takže v dopise ze dne 25. července 2012 vycházel generální ředitel z finančních údajů ke konci roku 2011.
560 Žalobkyně přitom na podporu svého tvrzení o tom, že se jejich situace od přijetí napadeného rozhodnutí zhoršila, nesrovnávají údaje o konci roku 2011 – tedy poslední známé údaje v okamžiku přijetí rozhodnutí generálním ředitelem – s údaji z roku 2009 – tedy těmi, které zohlednila Komise v napadeném rozhodnutí, ale údaje z počátku roku 2011 s údaji z roku 2008, tedy roku, v němž vrcholila hospodářská krize.
561 Je však nutno konstatovat, že ze srovnání mezi situací žalobkyň, která mohla být známá v červenci 2012, se situací roku 2009, která byla zohledněna Komisí v napadeném rozhodnutí, vyplývá značné zlepšení. Údaje předložené v tomto ohledu Komisí přitom žalobkyně nezpochybňují.
562 Pokud tedy celková výše pokut včetně úroků dosahovala v roce 2010 výše 54,26 milionu eur v roce 2010 a 58,6 milionu eur na konci roku 2011, celosvětový obrat společnosti GSW se ve stejném období zvýšil z 543 na 823 milionů eur. Poměr výše pokut k obratu společnosti GSW se tak snížil z 10 % ke dni přijetí napadeného rozhodnutí na 7,1 % ke dni, k němuž generální ředitel rozhodl.
563 Je třeba konstatovat, že v tomtéž období zůstal poměr výše pokut k celkové výši aktiv společností GSW a TQ stabilní, v rozmezí 6 a 7 %.
564 Je sice pravda, že vlastní kapitál žalobkyň se mezi roky 2009 a 2011 snížil z 212 na 196 milionů eur, takže se i mírně zhoršil poměr mezi celkovou výší pokut a vlastním kapitálem (z 26 na 30 %), je třeba však zohlednit prognózy předložené Komisi žalobkyněmi, podle nichž byla očekávaná výše vlastního kapitálu v 2015 244 milionů eur, tedy vyšší než v roce 2009.
565 V témže období se kromě toho značně zlepšil výhled ziskovosti společnosti GSW. V roce 2009 GSW zaznamenala po pěti letech kladných hospodářských výsledků ztrátu. Prognózy hospodářských výsledků v letech 2010 a 2011 počítaly na koci roku 2009 se ztrátami 6 a 5 milionů eur. Dosažené výsledky přitom byly nakonec lepší než uvedené prognózy, když byl vykázán zisk ve výši 1 milionu eur v roce 2010 a 25 milionů eur v roce 2011. Stejně tak, zatímco v roce 2009 činil „earnings before interest, taxes, depreciation, and amortization“ (hospodářský výsledek před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací, EBITDA) – 20 milionů eur, v roce 2010 dosáhl 51 milionů eur a v roce 2011 90 milionů eur. Rizikový profil společnosti GSW, představovaný poměrem mezi čistými dluhy (včetně pokuty nebo bez ní) a EBITDA, se tedy mezi roky 2009 a 2011 značně zlepšil.
566 Mimoto došlo mezi roky 2009 a 2011 ke zvýšení volných finančních prostředků, když se provozní kapitál zvýšil z – 51 milionů eur v roce 2010 na – 42 milionů eur v roce 2011. Jestliže v roce 2009 Altmanovo Z-skóre, identifikátor bankrotu založený na zpětném pohledu, vyvolávalo starosti (0,59 bez pokuty a 0,44 s pokutami), v roce 2011 tomu tak již nebylo (1,35 bez pokuty a 1,29 s pokutami), jelikož hraniční hodnota pro průmysl činí 1,23.
567 A konečně, zatímco v roce 2009 měla GSW nasmlouvány bankovní úvěry převyšující 160 milionů eur, z nichž 22 nebylo v roce 2011 vyčerpaných, následně byly vyjednány nové podmínky těchto úvěrů ve výši 3 miliard eur, ve vztahu k nimž představují pokuty přibližně 2 %.
568 Žalobkyně správnost těchto finančních údajů nezpochybňují. Omezují se totiž na to, že nabízejí další srovnání, týkající se údajů z jiných let. V tomto ohledu je Komise z důvodů uvedených v bodě 559 výše oprávněna tvrdit, že pro posouzení změn finanční situace žalobkyň k datu dopisu ze dne 25. července 2012 je třeba srovnávat situaci ke konci roku 2009, která byla zohledněna v napadeném rozhodnutí, se situací existující k okamžiku, k němuž generální ředitel napsal dopis ze dne 25. července 2012. Je přitom nutno konstatovat, že mezi těmito dvěma okamžiky došlo ke značnému zlepšení finanční situace žalobkyň.
569 S ohledem na úvahy uvedené v bodech 556 a 557 výše z toho plyne, že skutečnosti tvrzené žalobkyněmi ve druhých žádostech nemohly podstatným způsobem změnit posouzení jejich schopnosti zaplatit pokutu obsažené v napadeném rozhodnutí. Dopis ze dne 25. července 2012 proto nemá povahu rozhodnutí a žaloby tvořící třetí skupinu věcí (věci T‑438/12 až T‑441/12) musí být vzhledem k tomu, že směřují proti uvedenému dopisu, odmítnuty jako nepřípustné.
570 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že všechny projednávané žaloby musí být odmítnuty.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloby se odmítají.
2) Společnostem Moreda-Riviere Trefilerías, SA, Trefilerías Quijano, SA, Trenzas y Cables de Acero PSC, SL a Global Steel Wire, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Frimodt Nielsen | Dehousse | Collins |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 2. června 2016.
Podpisy