Věc C‑117/15

Reha Training Gesellschaft für Sport- und Unfallrehabilitation mbH

v.

Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln)

„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Směrnice 2006/115/ES – Článek 8 odst. 2 – Pojem ‚sdělování veřejnosti‘ – Umístění televizních přijímačů provozovatelem rehabilitačního centra, aby mohli pacienti sledovat televizní vysílání“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 31. května 2016

1.        Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 a 2006/115 – Sdělování veřejnosti – Pojem mající v obou těchto směrnicích v zásadě stejný význam – Šíření televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů umístěných v prostorách rehabilitačního centra jeho provozovatelem – Posouzení z hlediska obou těchto směrnic společně a podle stejných kritérií

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2)

2.        Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 a 2006/115 – Sdělování veřejnosti – Pojem – Šíření televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů umístěných v prostorách rehabilitačního centra jeho provozovatelem – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2)

1.        Použitím čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti nesmí být dotčeno použití čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem. Nic v tomto ohledu nedovoluje tvrdit, že měl unijní normotvůrce v úmyslu, aby pojem „sdělování veřejnosti“ měl v kontextu každé z těchto směrnic jiný význam. Rozdílná povaha práv chráněných v rámci těchto směrnic by totiž neměla zastínit skutečnost, že v souladu se zněním uvedených směrnic tato práva vycházejí ze stejné skutečnosti, tedy ze sdělování chráněných děl veřejnosti.

Z toho vyplývá, že v případě, kdy je tvrzeno, že šířením televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů, které byly provozovatelem rehabilitačního centra umístěny v jeho prostorách, jsou dotčena autorská práva a s nimi související práva velkého počtu zúčastněných, zejména skladatelů, textařů a hudebních vydavatelů, ale také výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a autorů mluvených děl, jakož i jejich vydavatelství, je třeba použít jak čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, tak čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, přičemž pojem „sdělování veřejnosti“ obsažený v obou těchto ustanoveních musí mít stejný význam. V důsledku toho je třeba otázku, zda taková situace představuje sdělování veřejnosti, posuzovat z hlediska jak čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, tak čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, a to podle stejných výkladových kritérií, zejména proto, aby se zamezilo protichůdným a navzájem neslučitelným výkladům podle toho, které z těchto ustanovení se použije.

(viz body 27, 31–34 a výrok)

2.        Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem musí být vykládány v tom smyslu, že se v případě šíření televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů, které byly provozovatelem rehabilitačního centra umístěny v jeho prostorách, jedná o „sdělování veřejnosti“.

Zaprvé totiž takový provozovatel provádí sdělování tím, že vědomě zprostředkovává chráněná díla svým pacientům prostřednictvím televizních přijímačů umístěných na více místech v tomto zařízení.

Zadruhé soubor pacientů takového rehabilitačního centra představuje „veřejnost“ ve smyslu těchto ustanovení, neboť okruh osob tvořený těmito pacienty není příliš malý ani nevýznamný, zejména proto, že tito pacienti mohou sledovat díla šířená souběžně na více místech v daném zařízení a že by je v zásadě nemohli sledovat bez cíleného zprostředkování ze strany provozovatele tohoto centra. Pokud jde dále o platbu poplatků z autorských práv a práv s nimi souvisejících za zpřístupnění chráněných děl v prostorách tohoto centra, tito pacienti zcela zjevně nebyli vzati v potaz při udělení původního svolení ke zpřístupnění chráněného díla, takže tvoří novou veřejnost.

Zatřetí šíření televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů, jehož cílem je nabídnout pacientům rehabilitačního centra rozptýlení během léčby nebo během čekání na ni, je poskytováním doplňkové služby, která sice nemá léčebný význam, avšak má příznivý vliv na postavení a přitažlivost zařízení, a poskytuje mu tím konkurenční výhodu. Z toho vyplývá, že šíření televizního vysílání provozovatelem takového rehabilitačního centra může mít výdělečnou povahu, jež by mohla být vzata v úvahu pro účely určení výše odměny, která musí být případně za toto šíření zaplacena.

(viz body 54–65 a výrok)