USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

22. listopadu 2012

Věc F‑84/11

Barthel a další

v.

Soudní dvůr Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Odměna – Zamítnutí žádosti žalobců o přiznání nároku na příplatky za práci na směny – Potvrzující rozhodnutí – Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Y. Barthel, M. Reiffers a L. Massez domáhají zrušení rozhodnutí ze dne 17. května 2011, jímž Soudní dvůr Evropské unie zamítl stížnost žalobců směřující proti mlčky učiněnému rozhodnutí o zamítnutí jejich žádosti ze dne 14. července 2010 o přiznání příspěvku za práci na směny s účinkem ex nunc, a dále navrhují, aby bylo Soudnímu dvoru uloženo zaplatit každému z nich částku 10 700,76 eur z titulu jejich majetkové újmy a částku 3 000 eur z titulu jejich nemajetkové újmy.

Rozhodnutí:      Žaloba Y. Barthel, M. Reiffers a L. Masseze se zamítá jako zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. Soudní dvůr ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobci.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Kogentní charakter – Žádost o přezkum administrativního rozhodnutí, které nabylo právní moci – Neexistence nové skutečnosti, která by mohla obnovit běh lhůty – Nepřípustnost – Žádost o pravidelné poskytování příspěvku – Neexistence vlivu

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost administrativy informovat o opravných prostředcích, jakož i o lhůtách pro jejich podání – Neexistence

3.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Neexistence výslovné odpovědi na žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Protiprávnost – Podmínka

(Služební řád, článek 90)

1.      Pravidelnost příspěvku není dostatečným důvodem k tomu, aby úředník mohl na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu předložit orgánu oprávněnému ke jmenování novou žádost o přehodnocení jeho rozhodnutí, které mezitím nabylo právní moci, za účelem odlišné úpravy časových účinků uvedeného rozhodnutí, tj. nikoli nadále zpětně, nýbrž pouze do budoucna.

Úředník totiž nesmí obejít lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu tím, že prostřednictvím žádosti nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které včas nenapadl. Případný přezkum rozhodnutí, které nabylo právní moci, může být odůvodněn pouze existencí nových podstatných skutečností.

Kromě toho není zakázáno, aby orgán oprávněný ke jmenování přijal po původním rozhodnutí, které nebylo včas napadeno, a nabylo tak právní moci, nové rozhodnutí. Uvedený orgán totiž vždy může do budoucna přijmout nové rozhodnutí – případně s výhradou zachování nabytých práv – stejně jako je oprávněn potvrdit své původní rozhodnutí. V naposledy uvedeném případě nelze nové rozhodnutí platně zpochybnit před soudem, neboť pouze potvrzuje původní rozhodnutí, které nabylo právní moci.

(viz body 25 až 27)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 11. července 1997, Chauvin v. Komise, T‑16/97, bod 37 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 12. září 2011, Cervelli v. Komise, F‑98/10

2.      V unijním právu dosud neexistuje obecná povinnost orgánů informovat úředníky a zaměstnance, jimž jsou určeny jejich akty, o dostupných opravných prostředcích, ani povinnost uvádět lhůty pro jejich podání. Ani podle znění článku 41 Listiny základních práv Evropské unie nemají orgány zvláštní povinnost informovat své úředníky a ostatní zaměstnance o opravných prostředcích a lhůtách pro jejich podání stanovených služebním řádem.

(viz body 35 a 36)

Odkazy:

Soudní dvůr: 27. listopadu 2007, Diy-Mar Insaat Sanayi ve Ticaret a Akar v. Komise, C‑163/07 P, bod 41 a citovaná judikatura

3.      Existence škody, která mohla být způsobena tím, že se orgán oprávněný ke jmenování rozhodl zamítnout žádost podanou úředníkem podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu mlčky, namísto výslovně, nutně závisí na tom, zda bylo uvedené zamítnutí v souladu s právem či protiprávní, neboť mlčky učiněné rozhodnutí o zamítnutí je jako takové upraveno v čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

(viz bod 40)