ROZSUDEK SOUDU

(kasační senát)

16. září 2009

Věc T-271/08 P

Stanislava Boudová a další

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek − Veřejná služba − Úředníci − Bývalí pomocní zaměstnanci − Jmenování − Zařazení do platové třídy − Výběrová řízení uveřejněná před vstupem nového služebního řádu v platnost – Přeřazení vlastních úředníků jiným orgánem – Odmítnutí přeřazení – Zásada rovného zacházení − Žaloba na neplatnost − Akt, který nelze napadnout žalobou – Potvrzující akt – Neexistence nových a podstatných skutečností – Neexistence omluvitelného omylu – Nepřípustnost“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 21. dubna 2008, Boudova a další v. Komise (F-78/07, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), znějící na zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Stanislava Boudová, Iveta Adovica, Juraj Kuba, Heinrihs Puciriuss, Agnieszka Strzelecka, Izabela Szyprowska, Timea Tibai a Birute Vaituleviciene ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené Komisí v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Prekluze – Nový běh

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Rovné zacházení – Opatření přijatá orgánem ve prospěch určité skupiny osob, aniž by k tomu měl právní povinnost

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přípustnost – Právní otázky

1.      Rozhodnutí, které nebylo osobou, které je určeno, napadeno ve stanovené lhůtě, se ve vztahu k ní stává konečným. Nicméně existence nových a podstatných skutečností může odůvodnit podání návrhu směřujícího k novému přezkumu dřívějšího konečného rozhodnutí

Úředník, který nenapadl ve lhůtách stanovených služebním řádem své původní zařazení do platební třídy, nemůže platně žádat o přeřazení jen proto, že znal přesný dosah svých práv až od vydání rozsudku soudu Společenství, který byl přijat ve věci, ve které nebyl úředník účastníkem řízení a který zrušil akt, jenž se ho přímo netýkal.

A fortiori platí, že úředník, který nezpochybnil ve lhůtách stanovených služebním řádem své původní zařazení do platové třídy, se nemůže jako nové a podstatné skutečnosti dovolávat toho, že znal přesný dosah svých práv až poté, co jiný orgán než ten, který ho zaměstnává, přijal rozhodnutí, které se ho přímo netýkalo, aby tak odůvodnil předložení návrhu na nový přezkum svého zařazení.

(viz body 38, 47 a 48)

Odkazy: Soudní dvůr, 21. února 1974, Kortner a další v. Rada a další, 15/73 až 33/73, 52/73, 53/73, 57/73 až 109/73, 116/73, 117/73, 123/73, 132/73 a 135/73 až 137/73, Recueil, s. 177, body 36 až 40; Soudní dvůr, 26. září 1985, Valentini v. Komise, 231/84, Recueil, s. 327, bod 14 ; Soudní dvůr, 8. března 1988, Brown v. Soudní dvůr, 125/87, Recueil, s. 1619, bod 13; Soud, 24. března 1998, Becret-Danieau a další v. Parlament, T‑232/97, Recueil FP, s. I‑A‑157 a II‑495, body 43 a 44; Soud, 24. března 1998, Meyer a další v. Soudní dvůr, T‑181/97, Recueil FP, s. I‑A‑151 a II‑481, body 36 a 37; Soud, 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, Recueil, s. II‑557, body 40 a 47, a uvedená judikatura; Soud, 13. prosince 2002, Van Dyck v. Komise, T‑112/02, Recueil FP, s. I‑A‑317 a II‑1527, bod 63

2.      V zájmu dodržení zásady rovného zacházení platí, že pokud orgán rozhodne o novém přezkumu původního zařazení do platové třídy, které se stalo konečným, jedné kategorie svých úředníků, musí, když neexistuje objektivní odůvodnění případného rozdílu v zacházení, znovu přezkoumat původní zařazení ostatních svých úředníků, kteří se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, a to na jejich žádost. Cílem této povinnosti je zajistit dodržení zásady rovného zacházení mezi úředníky téhož orgánu, kteří se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci v poměru k opatřením vycházejícím z vlastní iniciativy tohoto orgánu, k nimž tento orgán není nucen žádnou povinností stanovenou služebním řádem.

Z toho vyplývá, že na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady rovného zacházení v porovnání s jiným orgánem nemohou být uplatněna opatření přijatá orgánem, aniž k tomu měl právní povinnost vyplývající ze služebního řádu.

(viz body 51 až 53)

Odkazy: Soudní dvůr, 18. ledna 1990, Maurissen a Union syndicale v. Účetní dvůr, C‑193/87 a C‑194/87, Recueil, s. I‑95, body 26 a 27; Soudní dvůr, 11. ledna 2001, Gevaert v. Komise, C‑389/98 P, Recueil, s. I‑65, body 54 až 58; Soud, 28. října 2004, Lutz Herrera v. Komise, T‑219/92 a T‑337/02, Recueil FP, s. I‑A‑319 a II‑1407, bod 110

3.      V oblasti týkající se lhůt k podání žaloby se pojem „omluvitelný omyl“ vztahuje na výjimečné okolnosti, kdy dotyčný orgán zejména jednal takovým způsobem, že jeho jednání mohlo samo o sobě nebo rozhodujícím způsobem vyvolat u procesního subjektu, který jednal v dobré víře a prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, pochopitelné zmatení. Otázka, zda jednání dotyčného orgánu mohlo, či nemohlo vyvolat pochopitelné zmatení u dalšího účastníka sporu, představuje právní otázku, která tedy může být vznesena v rámci kasačního opravného prostředku.

(viz body 71 a 73)

Odkazy: Soudní dvůr, 15. května 2003, Pitsiorlas v. Rada a ECB, C‑193/01 P, Recueil, s. I‑4837, body 24 až 29; Soud, 10. června 2008, Bligny v. Komise, T‑127/07 P, Sb. rozh. s. II‑0000, body 42 až 48