ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
13. června 2019(*)
„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující visačku pro vložení informací o vozidlech – Starší (průmyslový) vzor – Důkaz o zpřístupnění veřejnosti – Článek 7 nařízení (ES) č. 6/2002 – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Informovaný uživatel – Míra volnosti původce vzoru – Neexistence odlišného celkového dojmu – Článek 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002“
Ve věci T‑74/18,
Visi/one GmbH, se sídlem v Remscheidu (Německo), zastoupená H. Bourreem a M. Bartzem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému S. Hannem a D. Walickou, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla
EasyFix GmbH, se sídlem ve Vídni (Rakousko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. prosince 2017 (věc R 1424/2016-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi EasyFix a Visi/one,
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení A. M. Collins, předseda, M. Kančeva (zpravodajka) a G. De Baere, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Hendrix, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 6. února 2018,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 25. dubna 2018,
s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu položené žalobkyni a k její odpovědi na uvedenou otázku došlé kanceláři Tribunálu dne 4. ledna 2019,
po jednání konaném dne 7. února 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 28. listopadu 2013 žalobkyně Visi/one GmbH požádala Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1) o zápis (průmyslového) vzoru Společenství, který je znázorněn v následujících náhledech a byl zapsán pod číslem 1391114-0001:
2 Zpochybněný (průmyslový) vzor má být ztělesněn ve „visačk[ách] pro vložení informací o vozidlech, štít[cích] pro vozidla“, náležejících do třídy 20-03 ve smyslu Locarnské dohody o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů ze dne 8. října 1968, v pozměněném znění. Byl zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 2014/026 ze dne 10. února 2014.
3 Dne 27. července 2015 společnost EasyFix GmbH podala na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s články 5 a 6 téhož nařízení návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru z důvodu, že uvedený (průmyslový) vzor není nový a postrádá individuální povahu.
4 V přílohách A až E návrhu na prohlášení neplatnosti společnost EasyFix mimo jiné předložila dokumenty, které EUIPO popsal následovně:
5 Rozhodnutím ze dne 3. června 2016 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru, a to pro nedostatek individuální povahy.
6 Dne 3. srpna 2016 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.
7 Rozhodnutím ze dne 4. prosince 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO odvolání zamítl. Měl v podstatě za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá individuální povahu. Zaprvé konstatoval, že dokumenty předložené v přílohách A až E návrhu na prohlášení neplatnosti mohou prokázat zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti. Zadruhé uvedl, že informovanými uživateli kolidujících (průmyslových) vzorů jsou obchodníci, kteří chtějí označit své výrobky, a vedoucí nákupu v podnicích, kteří nakupují takové cedulky s cenami. Zatřetí měl za to, že původce vzoru má při vývoji „visaček pro vložení informací o vozidlech, štítků pro vozidla“ velkou volnost ohledně tvaru i použitého materiálu. Začtvrté poznamenal, že rozdíly mezi těmito (průmyslovými) vzory jsou minimální a nemění stejný celkový dojem, který tyto (průmyslové) vzory vyvolávají.
Návrhová žádání účastníků řízení
8 Žalobkyně po vyjasnění svých návrhových žádání zaznamenaném v protokolu z jednání navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, a to včetně nákladů vzniklých v průběhu řízení před odvolacím senátem.
9 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
10 Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného posouzení důkazů týkajících se zpřístupnění „staršího (průmyslového) vzoru“ veřejnosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, druhý vychází z porušení práva být vyslechnut podle čl. 62 druhé věty téhož nařízení, třetí vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 62 první věty tohoto nařízení a čtvrtý vychází z nesprávného posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru v rozporu s článkem 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
K prvnímu žalobnímu důvodu, jenž vychází z nesprávného posouzení důkazů týkajících se zpřístupnění „staršího (průmyslového) vzoru“ veřejnosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002
11 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně vytýká odvolacímu senátu jeho závěr, že dokumenty předložené v přílohách A až E návrhu na prohlášení neplatnosti mohou prokázat zpřístupnění „staršího (průmyslového) vzoru“ veřejnosti ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Na podporu tohoto žalobního důvodu uplatňuje sedm výtek.
12 V rámci první výtky žalobkyně tvrdí, že dokumenty předložené v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti neprokazují zpřístupnění „staršího (průmyslového) vzoru“ veřejnosti, protože uvedené dokumenty byly vytištěny až 20. července 2015, to znamená po dni podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru.
13 V rámci druhé výtky žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že pokud jde o katalog předložený v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti, v bodě 17 napadeného rozhodnutí tvrdil, že otázka, zda titulní strana skutečně patří ke zbývajícím stránkám této přílohy, není relevantní. Žalobkyně naopak uvádí, že vzhledem k pochybnostem o tom, zda tato titulní strana náleží ke zbývající části tohoto katalogu, neměla být zohledněna celá příloha B. Části tohoto katalogu, které jí byly zaslány, jsou pouhým seskupením samostatných stránek. Nesouvislé číslování, dvojí použití téhož čísla strany 2 a číslo strany 31 vložené mezi dva výskyty čísla strany 2 postačují k prokázání toho, že skutečnosti uvedené v příloze B nepředstavují jednotný katalog a nikdy nebyly takovýmto způsobem zveřejněny. Kromě toho skutečnost, že je v tomtéž katalogu odkazováno na různá doménová jména a různé elektronické adresy (jednou doménové jméno www.easyfix.co.at a elektronická adresa info@easyfix.co.at, podruhé doménové jméno www.easyfix.at a elektronická adresa info@easyfix.at), je v jasném rozporu s obvyklou praxí. Z výpisu z rakouského rejstříku doménových jmen (nic.at GmbH) navíc vyplývá, že doménové jméno „www.easyfix.co.at“ není vůbec zaregistrováno. Žalobkyně tedy zpochybňuje, že strana nadepsaná „Preisauszeichnung“ (Uvedení cen), která má v uvedeném katalogu také číslo strany 2, byla skutečně vydána a zpřístupněna veřejnosti přede dnem podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru.
14 V rámci třetí výtky žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že v bodě 18 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že katalog předložený v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti byl vydán v roce 2010, neboť na straně nazvané „Úvodník“ je uvedeno, že daný katalog byl „vydán včas pro účely odborného veletrhu Automechanika 2010“. Podle jejího názoru to nemůže prokázat, že tento propagační dokument byl vydán, a už vůbec ne v jaké vazbě a k jakému datu. Dodává, že i když se jedná o vázaný katalog, z něhož mu EUIPO zaslal pouze neuspořádanou kopii, přece jen to neprokazuje jeho dřívější vydání s předloženým obsahem.
15 V rámci čtvrté výtky žalobkyně tvrdí, že odvolací senát v bodě 19 napadeného rozhodnutí neprávem považoval dřívější vydání dokumentu předloženého v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti za prokázané, zatímco tento dokument nebyl právem zohledněn zrušovacím oddělením a může se jednat o návrh katalogu, který byl zaslán společnosti, jež je ve spojení se společností EasyFix, a nebyl zpřístupněn veřejnosti.
16 V rámci páté výtky žalobkyně tvrdí, že odvolací senát v bodě 21 napadeného rozhodnutí nesprávně uvedl, že všechny obrázky uvedené v dokumentech předložených v přílohách A až D návrhu na prohlášení neplatnosti obsahují stejný list s údaji o BMW 520i Touring, a rovněž nesprávně z toho dovodil, že z tohoto důvodu se všechny visačky pro vložení informací o vozidlech vyobrazené v bodě 4 napadeného rozhodnutí týkají téhož staršího (průmyslového) vzoru. Je toho názoru, že použití stejného textu (vzoru) neumožňuje zjistit, zda propagační dokumenty byly byť jen vydány s dotčeným obrázkem, zda byly vydány v zaslaném formátu a k jakému datu byly vydány. Předpokládá, že se jedná o fiktivní text nabídky používaný rovněž jinými podniky, a v příloze jako příklad předkládá aktuální kopii téhož textu nabídky, který je použit jiným dodavatelem visaček pro vložení informací o vozidlech pro jinou značku automobilů.
17 V rámci šesté výtky žalobkyně uvádí, že odvolací senát v bodech 22 a 31 až 35 napadeného rozhodnutí vycházel z nesprávného předpokladu, že ve všech dokumentech předložených v přílohách A až E návrhu na prohlášení neplatnosti je vyobrazen jeden a ten samý „starší (průmyslový) vzor“. Podle jejího názoru se příloha E liší od příloh B a C zejména tím, že na vyobrazeném (průmyslovém) vzoru se mezi jazýčkem a tělem visačky nachází výrazná podpěrná lišta, která spojuje jazýček s tělem visačky.
18 V rámci sedmé výtky žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl v bodě 33 napadeného rozhodnutí za to, že kolidující (průmyslové) vzory mají průsvitný povrch. Žalobkyně sice uznává, že „starší (průmyslový) vzor“ uvedený v přílohách A až D návrhu na prohlášení neplatnosti je zcela průsvitný, a to nejen v části určené pro list s údaji, ale také v části, kde se nachází jazýček, který tvoří jeho spodní část, avšak má za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor naopak není průsvitný, jak ukazuje „náhled 1“, a to zejména při použití šrafování.
19 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.
20 Článek 7 odst. 1 první věta nařízení č. 6/2002 stanoví, že „[p]ro účely použití článků 5 a 6 [téhož nařízení] je [starší] (průmyslový) vzor považován za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl na základě zápisu zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost přede dnem [podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru k zápisu] nebo [bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti], s výjimkou případů, kdy tyto skutečnosti nemohly vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci [Unie] a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností“.
21 Nařízení č. 6/2002 ani nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ze dne 21. října 2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 (Úř. věst. 2002, L 341, s. 28; Zvl. vyd. 13/27, s. 142), nespecifikují povinnou formu důkazů, které musí osoba, jež podala návrh na prohlášení neplatnosti, předložit, aby prokázala zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti přede dnem podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru k zápisu. Z toho plyne, že osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, si může volně vybrat důkaz, jehož předložení EUIPO považuje za účelné k podepření návrhu na prohlášení neplatnosti, a že EUIPO je povinen analyzovat všechny předložené skutečnosti za účelem učinění závěru, zda skutečně představují důkaz o zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2012, Coverpla v. OHIM – Heinz-Glas (Lahvička), T‑450/08, nezveřejněný, EU:T:2012:117, body 22 a 23 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 14. července 2016, Thun 1794 v. EUIPO – Adekor (Dekorativní grafické symboly), T‑420/15, nezveřejněný, EU:T:2016:410, bod 26, a rozsudek ze dne 25. dubna 2018, Euro Castor Green v. EUIPO – Netlon France (Clonící mříž), T‑756/16, nezveřejněný, EU:T:2018:224, bod 32].
22 Kromě toho zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí spočívat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru na trhu. Mimoto důkazy, které předložila osoba, jež podala návrh na prohlášení neplatnosti, musí být posuzovány vůči sobě navzájem. Ačkoli některé z těchto důkazů mohou být samy o sobě nedostatečné k prokázání zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru, nic to nemění na tom, že jsou-li spojeny nebo vykládány společně s jinými dokumenty nebo informacemi, mohou přispět k vytvoření důkazu o zpřístupnění. Konečně je pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu třeba ověřit hodnověrnost a pravdivost informací, jež jsou v něm obsaženy. Je třeba zohlednit zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako smysluplný a důvěryhodný (viz rozsudek ze dne 9. března 2012, Lahvička, T‑450/08, nezveřejněný, EU:T:2012:117, body 24 až 26 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 14. července 2016, Dekorativní grafické symboly, T‑420/15, nezveřejněný, EU:T:2016:410, bod 27, a rozsudek ze dne 25. dubna 2018, Clonící mříž, T‑756/16, nezveřejněný, EU:T:2018:224, bod 33).
23 Má se za to, že (průmyslový) vzor byl zpřístupněn, jakmile osoba, která zpřístupnění uplatňuje, prokázala zakládající znaky tohoto zpřístupnění. K tomu, aby byla tato domněnka vyvrácena, přísluší naproti tomu účastníku řízení, který zpřístupnění zpochybňuje, aby právně dostačujícím způsobem prokázal, že okolnosti projednávané věci mohly důvodně bránit tomu, aby tyto skutečnosti vešly ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropské unie a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2015, Senz Technologies v. OHIM – Impliva (Deštníky), T‑22/13 a T‑23/13, EU:T:2015:310, bod 26; rozsudek ze dne 15. října 2015, Promarc Technics v. OHIM – PIS (Dveřní součást), T‑251/14, nezveřejněný, EU:T:2015:780, bod 26, a rozsudek ze dne 27. února 2018, Gramberg v. EUIPO – Mahdavi Sabet (Pouzdro na mobilní telefon), T‑166/15, EU:T:2018:100, bod 22].
24 Za účelem prokázání zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti je tedy třeba provést dvoufázovou analýzu, která spočívá v přezkoumání zaprvé toho, zda skutečnosti uvedené v návrhu na prohlášení neplatnosti prokazují zakládající znaky zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti a skutečnost, že toto zpřístupnění předcházelo dni podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru k zápisu nebo dni vzniku práva přednosti, a zadruhé toho, zda by za předpokladu, že by majitel zpochybněného (průmyslového) vzoru tvrdil opak, mohly uvedené skutečnosti vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Unie a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností, přičemž v opačném případě bude zpřístupnění považováno za neúčinné a nebude k němu přihlíženo.
25 Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda měl odvolací senát v projednávané věci právem za to, že skutečnosti, které společnost EasyFix uvedla v návrhu na prohlášení neplatnosti, jsou způsobilé prokázat zakládající znaky zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti a dřívější povahu tohoto zpřístupnění.
26 Na úvod je třeba poznamenat, že dnem, který je třeba vzít v úvahu při posuzování dřívější povahy zpřístupnění veřejnosti, je za okolností projednávané věci den podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru k zápisu, tedy – jak bylo uvedeno v bodě 1 výše – 28. listopadu 2013 (dále jen „rozhodné datum“).
27 Odvolací senát měl v bodech 17 až 22 napadeného rozhodnutí za to, že dokument předložený v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti je originálem prodejního katalogu a že otázka, zda titulní strana tohoto katalogu skutečně souvisí se zbývajícími stránkami téhož katalogu, je irelevantní pro posouzení skutkových okolností. Uvedl, že na straně 2 tohoto katalogu se nachází (průmyslový) vzor použitý pro srovnání, jak je vyobrazen v bodě 4 výše, a že v úvodníku daného katalogu, který se nachází na straně 1, a tedy na stejné straně jako obrázek, je vysvětleno, že dotčený katalog byl „vydán včas pro odborný veletrh Automechanika 2010“. Odvolací senát z toho dovodil, že uvedený katalog byl vydán v roce 2010, a upřesnil, že zjištění přesného data vydání není nutné, jelikož o zápis zpochybněného (průmyslového) vzoru bylo požádáno v listopadu 2013. Mimoto uvedl, že v úvodníku je odkazováno na skutečnost, že „nová přepracovaná webová stránka www.easyfix.at je zprovozněna“ a že tím je vysvětlen rozpor mezi doménovým jménem použitým na titulní straně a doménovým jménem uvedeným na straně 2. Odvolací senát kromě toho dodal, že nepochybuje ani o tom, že dokument předložený v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti, tedy částečná kopie katalogu, pochází z roku 2011; že schématické vyobrazení užitného vzoru v dokumentu předloženém v příloze E tohoto návrhu bylo v německém věstníku patentů zveřejněno v únoru 2012, a tedy nejpozději k tomuto datu zpřístupněno veřejnosti; že všechny visačky pro vložení informací o vozidlech, které jsou vyobrazeny v bodě 4 výše, se týkají téhož (průmyslového) vzoru a že všechny obrázky uvedené v přílohách A až D daného návrhu obsahují stejný list s údaji o BMW 520i Touring. Odvolací senát na základě toho dospěl k závěru, že dokumenty předložené v přílohách A až E návrhu na prohlášení neplatnosti jsou způsobilé prokázat zpřístupnění uplatňovaného staršího (průmyslového) vzoru ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002.
28 Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve druhou, třetí a čtvrtou výtku, které se týkají posouzení důkazní hodnoty dokumentů předložených v přílohách B a C návrhu na prohlášení neplatnosti.
29 Pokud jde o druhou výtku, v rámci které žalobkyně zpochybňuje důkazní hodnotu dokumentu předloženého v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti, je třeba k této příloze, s jejímž originálem se Tribunál mohl seznámit v papírové podobě spisu odvolacího senátu, poskytnout následující upřesnění. V tomto spise příloha B ve skutečnosti neobsahuje jeden katalog, nýbrž katalogy dva: jednak „katalog 2010/11“ společnosti EasyFix, který má 128 stran a lepenkovou obálku, a jednak katalog „News 2010“ společnosti EasyFix, který má 31 číslovaných stran a poslední stranu neočíslovanou. Žalobkyně k žalobě přiložila výňatky z těchto dvou katalogů.
30 Z písemností ve spise vyplývá, že společnost EasyFix odkázala v návrhu na prohlášení neplatnosti na dva katalogy nazvané „EasyFix 2010/11“ a „EasyFix News 2010“, které prezentovala jako své katalogy („unseren Katalogen“), a že k tomuto návrhu přiložila originály těchto dvou katalogů. EUIPO zaslal žalobkyni uvedený návrh doporučeným dopisem společně s naskenovanou kopií příloh, které měly 210 stran.
31 Je sice nutno konstatovat, podobně jako učinil EUIPO v bodě 26 vyjádření k žalobě, že elektronický spis odvolacího senátu, jak byl naskenován a zaslán žalobkyni, z neznámého důvodu nepřebírá ve správném pořadí strany obou katalogů uvedených v bodech 29 a 30 výše.
32 Je však třeba uvést, že všechny strany těchto dvou katalogů byly v naskenované kopii zaslány žalobkyni. Žalobkyně navíc v písemném odůvodnění odvolání předloženém odvolacímu senátu citovala společnost EasyFix, která na katalogy předložené v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti odkazovala jakožto na „své katalogy“ „EasyFix 2010/11“ a „EasyFix News 2010“, takže žalobkyně nemůže platně tvrdit, že nevěděla, že příloha B obsahuje dva katalogy, a nikoliv jen jeden.
33 Kromě tohoto objasnění je třeba uvést, že obrázek uvedený v bodě 4 napadeného rozhodnutí a v bodě 4 výše, který je prezentován jako zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti, se nachází na straně 2 „Katalogu 2010/11“ společnosti EasyFix (a na straně 212 elektronického spisu odvolacího senátu), nadepsané „Preisauszeichnung“ (Uvedení cen).
34 Pokud jde o důkaz o zakládajících znacích zpřístupnění, postačí v tomto ohledu nejprve konstatovat, že strana 2 „Katalogu 2010/11“, na které je vyobrazena visačka pro vložení informací o vozidlech, jež je uvedena v bodě 4 napadeného rozhodnutí ve spojení s přílohou B návrhu na prohlášení neplatnosti, umožnila odvolacímu senátu konstatovat zpřístupnění tohoto (průmyslového) vzoru veřejnosti. Dále pokud jde o důkaz o dřívější povaze tohoto zpřístupnění, strana 1 téhož katalogu, která je na přední straně strany 2 a obsahuje úvodník a data v něm uvedená, a sice „Zum Start der Automechanika 2010“ (Na začátek Automechaniky 2010) a „Ab 2011 werden in Deutschland“ (od roku 2011 v Německu), umožnila odvolacímu senátu dospět k závěru, aniž přitom nesprávně posoudil důkazy, že uvedený (průmyslový) vzor byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2010 nebo nejpozději v roce 2011, ale každopádně před rozhodným datem 28. listopadu 2013. Je tomu tak tím spíše, že důkazy o zakládajících znacích tohoto zpřístupnění a o jeho dřívější povaze jsou podpořeny stranou 3 katalogu „News 2010“, který je předložen v příloze B, a výňatkem z katalogu AHB z roku 2011, který je předložen v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti.
35 Kromě toho je třeba mít podobně jako EUIPO v bodě 29 vyjádření k žalobě za to, že není požadováno předložit jako důkaz každou stranu katalogu, ale že mohou být předloženy výňatky z takového katalogu, aniž je tím důkazní hodnota předložených stran nutně snížena. S ohledem na všechny předložené důkazy, zejména strany 1 a 2 „Katalogu 2010/11“, tudíž odvolací senát nebyl povinen posoudit samostatně titulní stranu tohoto katalogu.
36 Nadto je třeba uvést, že rozvržení, barva a obsah jednotlivých stran se shodují způsobem, který umožňuje dospět k závěru, že byly spojeny ve vázaných katalozích nazvaných „Katalog 2010/11“ a „News 2010“, jak tvrdila společnost EasyFix. Ať již je důvod rozdílu mezi doménovými jmény uvedenými na straně 1 katalogu, která obsahuje úvodník, a na straně 2 katalogu, na které je vyobrazen starší (průmyslový) vzor, tedy zaprvé „www.easyfix.at“ a zadruhé „www.easyfix.co.at“, jakýkoli, není tím vyloučeno, že tyto dvě strany pochází z téhož „Katalogu 2010/11“, neboť se ve skutečnosti jedná o přední a zadní stranu téhož listu. Výpis z rakouského rejstříku doménových jmen, který je přiložen k žalobě, tedy není relevantní.
37 Vzhledem k tomu, že žalobkyně na jednání pouze vyjádřila pochybnosti o samotné existenci a pravosti katalogů uplatňovaných společností EasyFix, je třeba konstatovat, že takové pochybnosti nepostačují ke zpochybnění souboru shodujících se nepřímých důkazů, zejména katalogů společnosti EasyFix a katalogu AHB, které předložila společnost EasyFix a odvolací senát zohlednil při učinění závěru o důkazu o zakládajících znacích zpřístupnění, a to tím spíše, že tvrzení žalobkyně o možné manipulaci s katalogy předloženými společností EasyFix nejsou prokázána a její argument vycházející z neexistence místopřísežného prohlášení je v rozporu se svobodnou volbou důkazu přiznanou osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2018, Basil v. EUIPO – Artex (Speciální koše pro jízdní kola), T‑760/16, EU:T:2018:277, body 47 až 49 a 53].
38 Tribunál, který má k dispozici papírovou podobu spisu odvolacího senátu, každopádně konstatuje, že oba originální katalogy společnosti EasyFix, které jsou předloženy v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti, existují a jsou souvisle číslovány. Žalobkyně se navíc na jednání mohla s originálními zněními těchto dvou katalogů seznámit. Na výzvu Tribunálu potvrdila, že v originálním znění „Katalogu 2010/11“ jsou na straně 2 uvedeny fotky výrobku uplatňovaného společností EasyFix a na přední straně této stránky, to znamená na straně 1, odkazy na roky 2010 a 2011 a že na obou stranách téhož listu jsou současně uvedena doménová jména „www.easyfix.at“ a „www.easyfix.co.at“. Rovněž potvrdila, že v originálním znění jiného katalogu společnosti EasyFix, který je nazván „News 2010“, je na straně 3 uveden výrobek uplatňovaný společností EasyFix a v poznámce pod čarou datum 31. srpna 2010. Tato potvrzení byla zaznamenána v protokolu z jednání.
39 Konečně, i když je politováníhodné, že administrativní útvary EUIPO zaslaly žalobkyni oba dva katalogy předložené v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti s nesouvislým číslováním, které neodpovídá řazení stran v originálních zněních katalogů, taková okolnost nemůže zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí, pokud jde o důkazy o zakládajících znacích a dřívější povaze zpřístupnění visačky pro vložení informací o vozidlech, která je vyobrazena v bodě 4 napadeného rozhodnutí ve spojení s touto přílohou B, a zejména důkazní hodnotu těchto dokumentů pro účely prokázání zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti.
40 Druhou výtku je tedy třeba zamítnout.
41 Pokud jde o třetí výtku, v rámci které žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že vyvodil závěr z odkazu na mezinárodní veletrh Automechanika 2010 v úvodníku „Katalogu 2010/11“, který byl předložen v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti, je třeba mít za to, že skutečnost, že tento úvodník zmiňuje uvedený mezinárodní veletrh a nachází se na straně 1 daného katalogu, tedy na přední straně strany 2 tohoto katalogu, na které je znázorněna visačka pro vložení informací o vozidlech vyobrazená v bodě 4 napadeného rozhodnutí ve spojení s touto přílohou B, umožňuje určit, že tento (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti v roce 2010 nebo nejpozději v roce 2011. Navíc je třeba uvést, že každý z těchto dvou katalogů předložených v této příloze B musí být posuzován v plném rozsahu a společně se všemi předloženými důkazy v souladu s judikaturou citovanou v bodě 22 výše, a může být tedy s jistotou určeno, že byl vydán před rozhodným datem. Žalobkyně kromě toho nepředkládá žádnou indicii, která by umožnila pochybovat o tom, že uvedené katalogy byly skutečně zveřejněny v roce 2010 za účelem tohoto mezinárodního veletrhu v případě druhého katalogu, nebo nejpozději v roce 2011.
42 Co se týče čtvrté výtky, ve které žalobkyně zejména tvrdí, že zrušovací oddělení právem nezohlednilo dokument předložený v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti, je třeba nejprve uvést, že zrušovací oddělení nemělo v rozhodnutí ze dne 3. června 2016 za to, že tento dokument není způsobilý přispět k prokázání zpřístupnění dotčené visačky pro vložení informací o vozidlech v celkovém posouzení, ale měl pouze za to, že zakládající znaky zpřístupnění a skutečnost, že k tomuto zpřístupnění došlo před rozhodným datem, již byly prokázány na základě jiných důkazů. Mimoto je nutno konstatovat, že v celkovém posouzení důkazů představuje uvedený dokument rovněž relevantní důkaz. Tento výňatek z katalogu AHB totiž ukazuje, že na téže titulní straně je uvedena daná visačka pro vložení informací o vozidlech i rok 2011. Kromě toho nic nepodporuje tvrzení žalobkyně, že výměna nezveřejněných katalogů v rámci skupiny podniků, do níž patří společnost EasyFix, je obvyklou praxí.
43 S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že zakládající znaky zpřístupnění visačky pro vložení informací o vozidlech, jež je uvedena na straně 2 „Katalogu 2010/11“ společnosti EasyFix a vyobrazena v bodě 4 napadeného rozhodnutí ve spojení s přílohou B návrhu na prohlášení neplatnosti (viz bod 4 výše), byly stejně jako dřívější povaha tohoto zpřístupnění v tomto katalogu dostatečně prokázány. Tyto důkazy jsou rovněž podpořeny dalšími skutečnostmi, jako jsou katalog „News 2010“ společnosti EasyFix, který je rovněž uveden v příloze B, a výňatek z katalogu AHB předložený v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti. Odvolací senát proto správně shledal, že zakládající znaky zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti a dřívější povaha tohoto zpřístupnění jsou prokázané s ohledem na uvedené přílohy B a C, které obsahují datované katalogy.
44 Z toho plyne, že první, pátá, šestá a sedmá výtka, jež se týkají dokumentů předložených v přílohách A, D a E návrhu na prohlášení neplatnosti nebo náhledu 1 zpochybněného (průmyslového) vzoru, musí být zamítnuty jako irelevantní.
45 Ze všech těchto důvodů neumožňují výtky žalobkyně zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí, pokud jde o posouzení důkazů týkajících se zakládajících znaků zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti a skutečnosti, že k tomuto zpřístupnění došlo před rozhodným datem. Žalobkyně kromě toho neprokázala, ani netvrdila, že okolnosti projednávané věci mohou důvodně bránit tomu, aby tyto skutečnosti vešly ve známost v odborných kruzích činných v rámci Unie a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností. Vzhledem k neexistenci indicií o opaku, které by umožnily mít za to, že uvedené katalogy nebyly rozšířeny v uvedených specializovaných odborných kruzích, mohl odvolací senát učinit závěr, aniž se přitom dopustil pochybení, že starší (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti.
46 První žalobní důvod musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný.
K druhému žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení práva být vyslechnut podle čl. 62 druhé věty nařízení č. 6/2002
47 Žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil její právo být vyslechnuta, když jí neumožnil vyjádřit se k dokumentům předloženým v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti před tím, než na nich založil napadené rozhodnutí (zejména v bodech 31 až 35), a to odlišně od zrušovacího oddělení, které je nezohlednilo jakožto „nedatované fotografie“, neboť datum jejich tisku bylo pozdější než datum podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru. Žalobkyně tvrdí, že kdyby jí odvolací senát umožnil se vyjádřit, mohla upozornit na to, že nedošlo ke skutečnému dřívějšímu vydání, a mohla se mimoto „bránit také proti [těmto přílohám]“.
48 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.
49 Podle čl. 62 druhé věty nařízení č. 6/2002 mohou být rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Toto ustanovení zakotvuje v rámci práva (průmyslových) vzorů Společenství obecnou zásadu dodržování práva na obhajobu. Na základě této obecné zásady unijního práva musí být adresátům rozhodnutí veřejných orgánů, která se znatelným způsobem dotýkají jejich zájmů, umožněno, aby náležitě vyjádřili své stanovisko. Právo být vyslechnut se vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, ale nikoli na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout [viz rozsudek ze dne 27. června 2013, Beifa Group v. OHIM – Schwan-Stabilo Schwanhäußer (Psací náčiní), T‑608/11, nezveřejněný, EU:T:2013:334, bod 42 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 9. února 2017, Mast-Jägermeister v. EUIPO (Poháry), T‑16/16, EU:T:2017:68, bod 57, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Haverkamp IP v. EUIPO – Sissel (Rohožka), T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 67].
50 V projednávané věci je třeba na úvod poznamenat, že zrušovací oddělení nepovažovalo dokumenty předložené v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti za irelevantní důkazy jakožto „nedatované fotografie“. Zrušovací oddělení naopak konstatovalo zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti na základě jiných důkazů, takže nebylo nezbytné zabývat se samostatně uvedenými přílohami (viz bod 43 výše).
51 Dále je třeba poznamenat, že odvolací senát byl oprávněn založit napadené rozhodnutí na srovnání zpochybněného (průmyslového) vzoru a (průmyslového) vzoru vyobrazeného v dokumentech předložených v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti. Z článku 60 odst. 1 nařízení č. 6/2002 totiž vyplývá, že odvolací senát má v důsledku odvolání, které k němu bylo podáno, provést nový úplný přezkum merita návrhu na prohlášení neplatnosti jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek. Z tohoto konstatování vyplývá, že odvolací senát může vycházet z jakéhokoli ze starších (průmyslových) vzorů, které uplatnila osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, a není vázán obsahem rozhodnutí zrušovacího oddělení a nemusí k této skutečnosti uvádět zvláštní důvody [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2011, Sphere Time v. OHIM – Punch (Hodinky připevněné k řemínku), T‑68/10, EU:T:2011:269, bod 13 a citovaná judikatura]. V projednávané věci přitom není zpochybněno, že dokumenty předložené v přílohách A a D uplatnila společnost EasyFix na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti.
52 Za těchto okolností a v souladu s právem žalobkyně být vyslechnuta jí měl odvolací senát umožnit, aby se vyjádřila ke všem relevantním skutkovým a právním okolnostem uvedeným ve spise. Žalobkyně přitom měla dostatek příležitostí tak učinit během celého řízení, a to i pokud jde o dokumenty předložené v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti.
53 Naproti tomu podle ustálené judikatury citované v bodě 49 výše nebyl odvolací senát povinen vyslechnout před přijetím napadeného rozhodnutí žalobkyni ohledně konečného stanoviska, které zamýšlel přijmout a jehož nedílnou součástí bylo posouzení dokumentů předložených v přílohách A a D návrhu na prohlášení neplatnosti.
54 Druhý žalobní důvod musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný.
K třetímu žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 62 první věty nařízení č. 6/2002
55 Žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil povinnost uvést odůvodnění, když v bodě 19 napadeného rozhodnutí bez jakéhokoliv odůvodnění tvrdil, že nepochybuje o tom, že dokument předložený v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti pochází z roku 2011, ačkoli žalobkyně předtím zpochybnila dřívější vydání dokumentů předložených v přílohách A až C tohoto návrhu a rovněž poskytla indicie vyvracející takové dřívější vydání. Vzhledem k tomu, že odvolací senát rovněž založil napadené rozhodnutí (zejména v bodech 22, 31, 32 a 35) na obrázku uvedeném v příloze C, měl vysvětlit, proč má na rozdíl od vyjádření žalobkyně za to, že dokument předložený v této příloze byl předmětem dřívějšího vydání a je důkazem o předchozím zpřístupnění.
56 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.
57 Na základě čl. 62 první věty nařízení č. 6/2002 musí být rozhodnutí EUIPO odůvodněna. Tato povinnost uvést odůvodnění má tentýž rozsah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU, podle níž odůvodnění autora aktu musí být jasné a jednoznačné. Tato povinnost má dvojí cíl, a sice zaprvé umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv a zadruhé umožnit unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí [viz rozsudek ze dne 25. dubna 2013, Bell & Ross v. OHIM – KIN (Pouzdro náramkových hodinek), T‑80/10, nezveřejněný, EU:T:2013:214, bod 37 a citovaná judikatura]. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje tyto požadavky, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast [rozsudek ze dne 9. února 2017, Poháry, T‑16/16, EU:T:2017:68, bod 58, a rozsudek ze dne 14. března 2018, Gifi Diffusion v. EUIPO – Crocs (Boty), T‑424/16, nezveřejněný, EU:T:2018:136, bod 29].
58 Od odvolacích senátů však nelze vyžadovat, aby poskytovaly vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly všemi úvahami, které účastníci před nimi uvedli. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat přezkum [rozsudek ze dne 25. dubna 2013, Pouzdro náramkových hodinek, T‑80/10, nezveřejněný, EU:T:2013:214, bod 37; rozsudek ze dne 4. července 2017, Murphy v. EUIPO – Nike Innovate (Elektronické náramkové hodinky), T‑90/16, nezveřejněný, EU:T:2017:464, bod 19, a rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, Sata v. EUIPO – Zhejiang Auarita Pneumatic Tools (Stříkací pistole na barvu), T‑651/17, nezveřejněný, EU:T:2018:855, bod 21]. Důvody, které nejsou uvedeny výslovně, mohou být zohledněny, pokud jsou zúčastněným osobám i příslušnému soudu zjevné (viz rozsudek ze dne 14. března 2018, Boty, T‑424/16, nezveřejněný, EU:T:2018:136, bod 35 a citovaná judikatura).
59 V projednávané věci je třeba uvést, že příloha C návrhu na prohlášení neplatnosti obsahuje kopii obálky katalogu AHB z roku 2011, na které je uveden starší (průmyslový) vzor a název „Katalog 2011“. Odvolací senát proto v bodě 4 napadeného rozhodnutí popsal dokument předložený v uvedené příloze jako „[k]opii katalogu třetího podniku z roku 2011 (výňatky)“, o čemž žalobkyně věděla a nezpochybnila to. Rovněž z tohoto důvodu mohl odvolací senát v bodě 19 napadeného rozhodnutí konstatovat, že „nepochybuje ani o tom, že [dokument předložený v] příloze C, a sice částečná kopie katalogu, pochází z roku 2011“. Toto konstatování zjevně vyplývá z prostudování tohoto dokumentu, který obsahuje údaj „katalog 2011“ a byl zaslán žalobkyni. V této souvislosti nebylo požadováno žádné další odůvodnění. Navíc podle judikatury citované v bodě 58 výše mohou být důvody, které nejsou uvedeny výslovně, zohledněny, pokud jsou zúčastněným osobám i příslušnému soudu zjevné. Tak je tomu zjevně v projednávané věci, pokud jde o údaj o roce 2011 uvedený v dokumentu předloženém v příloze C.
60 Ve zbývající části je třeba rovněž připomenout, že odvolací senát nezaložil svůj závěr o dřívějším zpřístupnění pouze na dokumentu předloženém v příloze C návrhu na prohlášení neplatnosti, ale že tento dokument je pouze jedním prvkem v celkovém posouzení předložených důkazů, který je relevantní zejména z hlediska okamžiku uvedeného zpřístupnění. Hlavním důkazem o tomto zpřístupnění je ve skutečnosti dokument předložený v příloze B návrhu na prohlášení neplatnosti (viz body 42 a 43 výše).
61 Třetí žalobní důvod musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, jenž vychází z nesprávného posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru v rozporu s článkem 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002
62 Ve čtvrtém žalobním důvodu žalobkyně odvolacímu senátu vytýká nesprávné posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru. Tento žalobní důvod obsahuje dvě výtky, z nichž první se týká míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru a druhá se týká porovnání kolidujících (průmyslových) vzorů s ohledem na pozornost, kterou informovaný uživatel věnuje rozdílům mezi těmito (průmyslovými) vzory.
63 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.
64 Článek 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 stanoví, že (průmyslový) vzor Společenství lze prohlásit neplatným pouze v případech uvedených v tomto ustanovení, mimo jiné pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9 téhož nařízení. Je třeba upřesnit, že na rozdíl od důvodů neplatnosti uvedených v čl. 25 odst. 1 písm. c) až g) tohoto nařízení může důvody neplatnosti uvedené v písmenech a) a b) v zásadě uplatňovat jakákoli osoba.
65 Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002 je (průmyslový) vzor chráněn právem k (průmyslovému) vzoru Společenství, pokud je nový a má individuální povahu. Podle čl. 6 odst. 1 písm. b) téhož nařízení má (průmyslový) vzor individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu, nebo bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti. Článek 6 odst. 2 tohoto nařízení doplňuje, že se při posuzování této individuální povahy bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru. Bod 14 odůvodnění uvedeného nařízení upřesňuje, že při posouzení, zda má (průmyslový) vzor individuální povahu vzhledem ke stávajícímu (průmyslovému) vzoru, je třeba přihlížet k povaze výrobku, pro který je (průmyslový) vzor použit nebo do něhož byl zapracován, a zvláště pak k průmyslovému odvětví, do něhož spadá.
66 Podle judikatury z výše uvedených ustanovení vyplývá, že posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru Společenství je v zásadě výsledkem čtyřfázového přezkumu. Tento přezkum spočívá zaprvé v určení odvětví výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, zadruhé informovaného uživatele uvedených výrobků v závislosti na jejich určení a s odkazem na tohoto informovaného uživatele v určení úrovně dřívějších poznatků, jakož i stupně pozornosti věnované podobnostem a rozdílům při srovnání (průmyslových) vzorů, zatřetí míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru, jehož vliv na individuální povahu je nepřímo úměrný, a začtvrté při zohlednění této míry volnosti v určení výsledku srovnání, pokud možno přímého, jednotlivých celkových dojmů vyvolaných u informovaného uživatele zpochybněným (průmyslovým) vzorem a jakýmkoli starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Budziewska v. OHIM – Puma (Kočkovitá šelma ve skoku), T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 21 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 10. září 2015, H&M Hennes & Mauritz v. OHIM – Yves Saint Laurent (Kabelky), T‑525/13, EU:T:2015:617, bod 32, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 22].
67 V projednávané věci je nesporné, že odvětvím dotčeným kolidujícími (průmyslovými) vzory je odvětví „visaček pro vložení informací o vozidlech, štítků pro vozidla“. Je třeba postupně zkoumat informovaného uživatele, míru volnosti původce vzoru a srovnání celkových dojmů vyvolaných těmito (průmyslovými) vzory.
K informovanému uživateli
68 Žalobkyně neuplatňuje žádnou konkrétní výtku týkající se informovaného uživatele, jak jej definoval odvolací senát. V bodech 49 a 55 žaloby však zpochybňuje konstatování odvolacího senátu, že informovaný uživatel nevěnuje „zvláštní pozornost“ některým rozdílům, což nezohledňuje „úroveň znalostí“ tohoto uživatele. Je tedy třeba určit stupeň znalostí a pozornosti informovaného uživatele, z nichž vyplývá jeho schopnost rozpoznat rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory.
69 Z judikatury týkající se pojmu „informovaný uživatel“ vyplývá, že postavení „uživatele“ znamená, že dotyčná osoba, ať již se jedná o konečného uživatele nebo profesionálního kupujícího, výrobek, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, užívá v souladu s účelem, ke kterému je tento výrobek určen. Dále z ní vyplývá, že přívlastek „informovaný“ naznačuje, že tento uživatel, ač není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a díky svému zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti. Tato okolnost však neznamená, že je informovaný uživatel nad rámec zkušeností, které získal v důsledku užívání dotyčného výrobku, schopen odlišit aspekty vzhledu výrobku, které jsou dány technickou funkcí výrobku, od arbitrárních aspektů vzhledu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 22. června 2010, Shenzhen Taiden v. OHIM – Bosch Security Systems (Komunikační zařízení), T‑153/08, EU:T:2010:248, body 46 až 48, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 37].
70 Pojem „informovaný uživatel“ je tedy nutné chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla z důvodu své nedokonalé paměti neprovádí přímé srovnání kolidujících ochranných známek, a pojmem „osoba specializovaná“ na patentové právo, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ lze tedy chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 53, rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 36, a rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, Stříkací pistole na barvu, T‑651/17, nezveřejněný, EU:T:2018:855, bod 20). Pokud jde o stupeň pozornosti informovaného uživatele, ač není průměrným spotřebitelem běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným, který obvykle vnímá (průmyslový) vzor jako celek a nezkoumá jeho jednotlivé detaily, není ani odborníkem nebo specializovanou osobou, která je schopna podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59).
71 V projednávané věci odvolací senát v bodě 26 napadeného rozhodnutí definoval informované uživatele kolidujících (průmyslových) vzorů jako obchodníky, kteří chtějí označit své výrobky, a vedoucí nákupu v podnicích, kteří nakupují takové cedulky s cenami, a sice visačky pro vložení informací o vozidlech. Je nutno konstatovat, že tato definice, kterou ostatně žalobkyně nezpochybnila, není stižena pochybením.
72 Pokud jde o stupeň znalostí a pozornosti informovaného uživatele, z judikatury citované v bodech 69 a 70 výše a z bodu 25 napadeného rozhodnutí především vyplývá, že i když tato referenční osoba má určitý stupeň znalostí různých (průmyslových) vzorů existujících v dotyčném odvětví a vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti a zvláštní ostražitost, není ani odborníkem nebo specializovanou osobou, jež jsou schopni podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory.
K míře volnosti původce vzoru
73 V rámci první výtky žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl v bodě 27 napadeného rozhodnutí za to, že míra volnosti původce vzoru při vývoji „informačních tabulek [nebo visaček pro vložení informací], štítků pro vozidla“ je „vysoká“, a to pokud jde o tvar i použitý materiál. Podle jejího názoru je tato míra volnosti velmi nízká a podléhá omezením, pokud jde o tvar a velikost. Vzhledem k tomu, že papír, který do ní má být vložen, obsahuje údaje o vozidle a informace o ceně, je vyžadován obdélníkový základní tvar. Stejně tak pokud jde o velikost a rozměry, musí se nutně pohybovat v rozmezí mezi minimálním formátem A 4 z důvodu viditelnosti a maximálním formátem, který závisí na vnitřních rozměrech oken vozidla, na nichž bude visačka umístěna. Míra volnosti původce vzoru je tak značně omezena zamýšleným použitím (vložení listu papíru ve formátu minimálně A 4, na kterém se nacházejí údaje o vozidle a informace o ceně) na jedné straně a rozměry oken vozidla na straně druhé.
74 Z judikatury vyplývá, že míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru je vymezena zejména na základě omezení souvisejících s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku, nebo také právními předpisy použitelnými na tento výrobek. Tato omezení vedou k ustálení některých vlastností, které se tak staly společnými pro několik (průmyslových) vzorů používaných pro daný výrobek [rozsudek ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (Vyobrazení kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 67; rozsudek ze dne 9. září 2011, Kwang Yang Motor v. OHIM – Honda Giken Kogyo (Motor s vnitřním spalováním), T‑10/08, EU:T:2011:446, bod 32, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 54].
75 Obecná tendence v oblasti designu nicméně nemůže být považována za faktor omezení volnosti původce vzoru, jelikož právě tato volnost původce mu umožňuje objevit nové tvary, nové tendence, nebo také inovovat v rámci existující tendence [rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Antrax It v. OHIM – THC (Radiátory na topení), T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, bod 95]. Otázka, zda (průmyslový) vzor následuje obecnou tendenci v oblasti designu či nikoli, je relevantní nanejvýše ve vztahu k estetickému vnímání dotyčného (průmyslového) vzoru, a může mít tedy případně vliv na obchodní úspěch výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn. Taková otázka je naproti tomu irelevantní v rámci přezkumu individuální povahy dotyčného (průmyslového) vzoru, který spočívá v ověření, zda se celkový dojem vyvolaný tímto (průmyslovým) vzorem liší od celkového dojmu vyvolaného (průmyslovými) vzory zpřístupněnými dříve, a to nezávisle na estetických či obchodních hlediscích [rozsudek ze dne 22. června 2010, Komunikační zařízení, T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 58; rozsudek ze dne 4. února 2014, Sachi Premium-Outdoor Furniture v. OHIM – Gandia Blasco (Křeslo), T‑357/12, nezveřejněný, EU:T:2014:55, bod 24, a rozsudek ze dne 17. listopadu 2017, Ciarko v. EUIPO – Maan (Digestoř), T‑684/16, nezveřejněný, EU:T:2017:819, bod 58].
76 Faktor týkající se míry volnosti původce vzoru při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru nemůže být sám o sobě rozhodující pro posouzení individuální povahy uvedeného (průmyslového) vzoru, ale umožňuje toto posouzení relativizovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2015, Kabelky, T‑525/13, EU:T:2015:617, bod 35, a rozsudek ze dne 4. července 2017, Elektronické náramkové hodinky, T‑90/16, nezveřejněný, EU:T:2017:464, bod 38). Jeho vliv na individuální povahu se totiž mění podle pravidla nepřímé úměrnosti. Čím má tedy původce vzoru větší volnost, tím méně drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Naopak čím je volnost původce vzoru omezenější, tím více drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Jinými slovy, vysoká míra volnosti původce vzoru posiluje závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné rozdíly, vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem, a tudíž zpochybněný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu. Naopak nízká míra volnosti původce vzoru podporuje závěr, že dostatečně výrazné rozdíly mezi (průmyslovými) vzory vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem, a zpochybněný (průmyslový) vzor tudíž má individuální povahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2011, Motor s vnitřním spalováním, T‑10/08, EU:T:2011:446, bod 33; rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Radiátory na topení, T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, bod 45, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 54).
77 V projednávané věci měl odvolací senát v bodech 27 až 29 napadeného rozhodnutí za to, že volnost původce vzoru při vývoji „visaček pro vložení informací o vozidlech, štítků pro vozidla“ je velká, a to pokud jde o tvar i použitý materiál. Podle jeho názoru může mít visačka pro vložení informací o vozidlech jakýkoli geometrický tvar, pokud umožňuje připojit dané informace: může mít nejen obdélníkový základní tvar, ale také čtvercový, kruhový nebo elipsovitý, a obdélníkový tvar je důsledkem svobodné volby původce vzoru, která není předurčena trhem ani jinými důvody či omezeními. Měl za to, že totéž platí pro výběr materiálu a že v tomto ohledu je již použití plastu svobodnou volbou původce vzoru, která není předurčena trhem ani jinými důvody či omezeními; uvedl, že účastníci řízení přinejmenším neuvedli nic, co by odporovalo této úvaze.
78 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že opačné argumenty žalobkyně nejsou nijak přesvědčivé. Pokud jde o velikost nebo rozměry visaček pro vložení informací o vozidlech, nemohou omezit volnost původce vzoru v projednávané věci. Žádná skutečnost ve spise zejména neprokazuje, že technické listy vložené do takových visaček musí mít nutně formát A 4. I kdyby byl tento formát na trhu obvyklý, nevyplývalo by z toho relevantní omezení volnosti původce vzoru. Podle judikatury citované v bodě 75 výše totiž obecná tendence používat technické listy ve formátu A 4 a vyvíjet podle toho výrobky není relevantní v rámci zkoumání individuální povahy (průmyslového) vzoru. Žalobkyně kromě toho neprokázala, ani se jí nedovolávala, existenci omezení souvisejících s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku, nebo také právními předpisy použitelnými na tento výrobek.
79 Kromě toho je třeba připomenout, že míru volnosti původce vzoru považuje unijní soud za vysokou nebo velmi vysokou, pokud si lze představit různé konfigurace téhož výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Radiátory na topení, T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, body 46 až 52), pokud výrobek může být vyroben v mnoha různých tvarech a barvách nebo z mnoha různých materiálů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2017, Gamet v. EUIPO – „Metal-Bud II“ Robert Gubała (Dveřní klika), T‑306/16, nezveřejněný, EU:T:2017:466, body 45 až 47], pokud se ukáže, že popis dotčeného výrobku je velmi rozsáhlý a neobsahuje žádné upřesnění typu nebo funkčnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2015, Promarc Technics v. OHIM – PIS (Dveřní součást), T‑251/14, nezveřejněný, EU:T:2015:780, bod 55], nebo také pokud funkční omezení týkající se existence některých zásadních prvků nemohou výraznou měrou ovlivnit tvar a celkový vzhled výrobku, který může mít různé tvary a může být upraven různými způsoby [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2011, Hodinky připevněné k řemínku, T‑68/10, EU:T:2011:269, body 68 a 69; rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, El Hogar Perfecto del Siglo XXI v. OHIM – Wenf International Advisers (Vývrtka), T‑337/12, EU:T:2013:601, body 36 až 39, a rozsudek ze dne 29. října 2015, Roca Sanitario v. OHIM – Villeroy & Boch (Jednopáková vodovodní baterie), T‑334/14, nezveřejněný, EU:T:2015:817, body 45 až 52]. Tak je tomu v podstatě v projednávané věci, zejména pokud jde o tvary a použité materiály.
80 Z toho plyne, že míra volnosti původce vzoru při vývoji „visaček pro vložení informací o vozidlech, štítků pro vozidla“ je vysoká, pokud jde o tvar a velikost výrobku a rovněž použitý materiál, jak správně konstatoval odvolací senát v bodech 27 až 29 napadeného rozhodnutí.
81 První výtku tudíž nelze přijmout.
Ke srovnání celkových dojmů
82 V rámci druhé výtky žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že v bodech 33 a 34 napadeného rozhodnutí konstatoval, že informovaný uživatel nevěnuje zvláštní pozornost rozdílu v poměru mezi délkou a šířkou (v projednávaném případě poměru 2:1 nebo 2,2:1 namísto formátu A 4), ani rozdílu ve tvaru jazýčku, který se nachází ve spodní části zpochybněného (průmyslového) vzoru a ve spodní části (průmyslových) vzorů, které jsou proti ní uplatňovány. Podle žalobkyně má zpochybněný (průmyslový) vzor „protáhlý vzhled a téměř elegantní rezervovaný efekt“, „s ohledem na nízkou míru volnosti ponechanou původci při jeho vývoji nabízí vysoce kvalitní vzhled“ a působí „elegantním dojmem protáhlého obdélníku“ a „na rozdíl od (průmyslového) vzoru uvedeného v příloze E“ působí „křehce, rezervovaně, nevyzývavě“, zatímco posledně uvedený působí „těžkým a hrubým dojmem“ a (průmyslové) vzory uvedené v přílohách A až E jsou všechny „koncipovány hrubým a zcela disharmonickým způsobem“, pokud jde o kombinaci části s jazýčkem a tělem visačky, které propůjčuje svůj tvar celému (průmyslovému) vzoru, a působí „hrubým a řemeslným dojmem“ „postrádajícím jemnost a eleganci“.
83 Podle ustálené judikatury vyplývá individuální povaha (průmyslového) vzoru z celkového dojmu existence rozdílu nebo neexistence „déjà vu“ z hlediska informovaného uživatele ve vztahu k jakékoli přednosti v rámci stávajícího portfolia (průmyslových) vzorů, a není třeba brát v úvahu rozdíly, které nejsou dostatečně výrazné na to, aby měly na uvedený celkový dojem vliv, přestože zacházejí nad rámec bezvýznamných detailů, ale s přihlédnutím k rozdílům dostatečně výrazným na to, aby vyvolaly odlišné celkové dojmy [viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Kočkovitá šelma ve skoku, T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 29 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 72, a rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, Stříkací pistole na barvu, T‑651/17, nezveřejněný, EU:T:2018:855, bod 39].
84 Posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru je třeba provést s ohledem na jeden nebo několik starších (průmyslových) vzorů, zohledněných jednotlivě v rámci všech (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti dříve, a nikoliv s ohledem na kombinaci izolovaných znaků vycházejících z několika starších (průmyslových) vzorů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, body 25 a 35, a rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles, C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720, bod 61). Srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory musí být syntetické a nemůže se omezit na analytické srovnání výčtu podobností a rozdílů. Toto srovnání musí vycházet ze znaků zpřístupněných ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru a musí se týkat pouze chráněných znaků, bez zohlednění znaků, zejména technických, vyloučených z ochrany. Uvedené srovnání se musí týkat (průmyslových) vzorů, jak byly zapsány, a nemůže být od osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, požadováno grafické vyobrazení uplatňovaného (průmyslového) vzoru, srovnatelné s vyobrazením uvedeným v přihlášce zpochybněného (průmyslového) vzoru k zápisu [v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Kočkovitá šelma ve skoku, T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 30 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 13. června 2017, Ball Beverage Packaging Europe v. EUIPO – Crown Hellas Can (Plechovky), T‑9/15, EU:T:2017:386, bod 79, a rozsudek ze dne 17. listopadu 2017, Digestoř, T‑684/16, nezveřejněný, EU:T:2017:819, bod 43].
85 Odvolací senát v projednávané věci porovnal následující (průmyslové) vzory:
86 Odvolací senát v bodě 32 napadeného rozhodnutí nezohlednil informační list, který byl převzat v dokumentech předložených v přílohách A až D návrhu na prohlášení neplatnosti, neboť informovanému uživateli je jasné, že visačky pro vložení informací o vozidlech slouží k individuálnímu uvedení cen, takže v celkovém dojmu nepřikládá konkrétnímu textu žádný význam. V bodě 33 napadeného rozhodnutí měl za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor i starší (průmyslový) vzor jsou tvořeny průsvitným povrchem, pod který může být umístěn list papíru; že jejich základní tvar je obdélníkový, přičemž v poměru mezi délkou a šířkou existují určité rozdíly; že oba (průmyslové) vzory mají na spodním okraji jazýček ve tvaru paraboloidu, a že zatímco ve starším (průmyslovém) vzoru parabola protíná obdélník na jeho okrajích, ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru se parabola dotýká obdélníku, přičemž je mírně vycentrována z hlediska šířky. V bodě 34 napadeného rozhodnutí měl nicméně odvolací senát za to, že tyto rozdíly jsou minimální a nemohou změnit celkový dojem vyvolaný oběma (průmyslovými) vzory. Podle jeho názoru informovaný uživatel nevěnuje zvláštní pozornost rozdílu v poměru mezi délkou a šířkou obdélníku zejména proto, že jazýček má téměř totožný tvar, a skutečnost, že na rozdíl od zpochybněného (průmyslového) vzoru zabírá jazýček u staršího (průmyslového) vzoru celou spodní část, není příliš znatelná.
87 V tomto ohledu má Tribunál za to, že postačuje zohlednit starší (průmyslový) vzor vyobrazený v dokumentech předložených v přílohách B a C návrhu na prohlášení neplatnosti.
88 Nejprve je třeba uvést, že celkovému dojmu vyvolanému kolidujícími (průmyslovými) vzory u informovaného uživatele dominuje obdélníkový tvar s průsvitným povrchem a trojúhelníkovým jazýčkem na spodním okraji. Spolupůsobení těchto tří základních znaků vyvolává podobný celkový dojem.
89 Dále je nutno konstatovat, že rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory, které spočívají v poměru mezi délkou a šířkou, kdy je horní obdélníková část mírně delší, jakož i v mírně zakřiveném nebo paraboloidním tvaru trojúhelníkového spodního jazýčku a jeho mírně vycentrovaném umístění z hlediska šířky ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru, jsou poměrně minimální.
90 Je přitom třeba připomenout, že informovaný uživatel i přes relativně vysokou úroveň pozornosti detailně nezkoumá minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory (viz bod 72 výše).
91 Tyto rozdíly tedy nemohou odstranit dojem „déjà vu“, který vyvolávají kolidující (průmyslové) vzory s ohledem na jejich společné prvky, které patří mezi jejich nejviditelnější a nejdůležitější prvky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. října 2015, Jednopáková vodovodní baterie, T‑334/14, nezveřejněný, EU:T:2015:817, bod 74, a rozsudek ze dne 28. září 2017, Rühland v. EUIPO – 8 seasons design (Lampa v tvaru hvězdy), T‑779/16, nezveřejněný, EU:T:2017:674, bod 43].
92 Je tedy třeba dospět k závěru, že takové rozdíly nejsou dostatečně výrazné na to, aby s přihlédnutím k vysoké míře volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru samy o sobě vyvolaly u informovaného uživatele celkový dojem odlišný od celkového dojmu vyvolaného starším (průmyslovým) vzorem. Tyto rozdíly tedy nejsou způsobilé propůjčit zpochybněnému (průmyslovému) vzoru individuální povahu.
93 Odvolací senát se proto nedopustil pochybení, když ve svém posouzení zohlednil rozdíly uplatňované žalobkyní a měl za to, že kolidující (průmyslové) vzory vyvolávají u informovaného uživatele stejný celkový dojem a že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá individuální povahu.
94 Druhou výtku tudíž nelze přijmout.
95 S ohledem na výše uvedené je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, a tudíž zamítnout žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
96 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Avšak čl. 135 odst. 1 tohoto jednacího řádu stanoví, že v souladu s požadavky ekvity může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
97 V projednávané věci je žalobkyně účastníkem řízení, který neměl úspěch ve věci, a EUIPO výslovně požadoval, aby jí byla uložena náhrada nákladů řízení. Nicméně s ohledem na okolnosti projednávané věci, zejména s ohledem na to, že EUIPO zaslal žalobkyni strany obou katalogů v nesprávném pořadí (viz body 28 až 39 výše), je podle čl. 135 odst. 1 jednacího řádu v souladu s požadavky ekvity, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát),
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Visi/one GmbH a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ponesou vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. června 2019.
Podpisy.
Obsah