Žaloba podaná dne 26. června 2014 – Kendrion v. Soudní dvůr Evropské unie

(Věc T-479/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kendrion NV (Zeist, Nizozemsko) (zástupci: P. Glazener a T. Ottervanger, advokáti)

Žalovaný: Soudní dvůr Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál uložil Soudnímu dvoru Evropské unie:

zaplatit jí náhradu škody za materiální újmu ve výši 2 308 463,98 eur nebo přinejmenším ve výši, kterou Tribunál považuje za přiměřenou,

zaplatit jí náhradu škody za nemateriální újmu ve výši 11 050 000,000 eur, podpůrně, přinejmenším ve výši 1 700 000,00 eur, ještě podpůrněji, přinejmenším ve výši, kterou určí účastníci řízení na základě podmínek stanovených Tribunálem nebo přinejmenším ve výši, kterou Tribunál považuje za přiměřenou,

zaplatit jí v obou případech také úroky z prodlení od 26. listopadu 2013 ve výši, kterou určí Tribunál jako přiměřenou,

náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Soudní dvůr rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise (C-50/12 P, EU:C:2013:771) rozhodl, že byl porušen čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie v řízení před Tribunálem ve věci T-54/06, Kendrion v. Komise, které se týkalo žaloby na zrušení rozhodnutí Komise K (2005) 4634 v konečném znění ze dne 30. listopadu 2005 v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/F/38.354 - Průmyslové pytle), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, jakož i v rozsahu, v němž se týká zrušení nebo podpůrně snížení pokuty, která byla žalobkyni uložena.

Soudní dvůr krom toho rozhodl, že porušení povinností vyplývajících z článku 47 Listiny základních práv Evropské unie je třeba sankcionovat žalobou na náhradu škody před Tribunálem, jelikož taková žaloba představuje účinný prostředek nápravy.

Žalobkyně uvádí, že Soudní dvůr již v tomto rozsudku rozhodl, že jsou splněny podmínky dostatečně závažného porušení právní normy, která má přiznat práva jednotlivci. Žalobkyně dále tvrdí, že řízení trvalo pět let a devět měsíců, zatímco podle jejího názoru je třeba považovat za přiměřenou dobu dva roky a šest měsíců, takže přiměřená délka řízení byla překročena o tři roky a tři měsíce. Kdyby věc byla rozhodnuta v přiměřené lhůtě, byl by rozsudek vydán dne 26. srpna 2010, a nikoli 26. listopadu 2013.Materiální újma, která žalobkyni vznikla na základě nepřiměřeně dlouhého řízení, se skládá z dodatečné finanční zátěže, kterou musela v daném období nést. Tato újma sestává z úroků vypočítaných Komis

í z pokuty ve výši 34 000 000 eur spolu s náklady, které jí za toto období vznikly v souvislosti s poskytnutou bankovní zárukou za zaplacení pokuty s úroky. Tato částka by se snížila o náklady týkající se financování zaplacení pokuty s úroky pro Unii, které dlužila k 26. srpnu 2010, pokud by Tribunál vydal rozsudek k tomuto datu. Jako n

áhradu za nemateriální újmu, která vznikla žalobkyni v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádá za každý rok, o který byla přiměřená délka řízení před Tribunálem překročena, přiměřené odškodnění ve výši 10% pokuty a za neúplný rok odpovídající část z 10%. Takové odškodnění je přiměřené, protože k datu přijetí rozhodnutí Komise obvykle zvyšovala pokuty za každý rok protiprávního jednání o 10%. Žalobkyně podpůrně žádá přiměřené odškodnění ve výši 5% pokuty za nemateriální újmu. Tato částka odpovídá odškodnění, které považoval So

udní dvůr za přiměřené v obdobných případech, kdy došlo k podstatnému překročení lhůt při posuzování pokut v kartelových řízeních.