Věc T‑479/14

Kendrion NV 

proti

Evropské unii, zastoupené Soudním dvorem Evropské unie

„Mimosmluvní odpovědnost – Přesnost žaloby – Přípustnost – Článek 47 Listiny základních práv – Přiměřená lhůta soudního rozhodování – Majetková újma – Úroky z nezaplacené pokuty – Náklady na bankovní záruku – Nemajetková újma – Příčinná souvislost“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) ze dne 1. února 2017

1.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Žaloba na náhradu škody údajně způsobené unijním orgánem

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

2.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky – Neexistence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

3.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Právní norma, která přiznává práva jednotlivcům – Pojem – Nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ze strany unijního soudu – Zahrnutí – Kritéria pro posouzení

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec)

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Důkazní břemeno

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

5.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuta – Vykonatelnost – Napadení rozhodnutí u unijního soudu – Nezpochybnění vykonatelnosti

(Články 101 SFEU, 263 SFEU, 278 SFEU a čl. 299 první pododstavec SFEU)

6.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Přetržení v důsledku pochybení žalobce nebo jiných osob

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

7.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Pojem – Náklady na bankovní záruku vyplývající z rozhodnutí podniku nezaplatit pokutu uloženou Komisí – Nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ze strany unijního soudu v souvislosti se žalobou uvedeného podniku – Existence příčinné souvislosti – Podmínky

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

8.      Žaloba na náhradu újmy – Pravomoc unijního soudu – Meze – Zákaz rozhodnout ultra petita – Povinnost respektovat rámec sporu vymezený účastníky řízení – Možnost unijního soudu bez návrhu rozhodnout o náhradě škody vzniklé v jiném období, než které je uvedeno v žalobě – Vyloučení

(Článek 268 SFEU; statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1)

9.      Žaloba na náhradu újmy – Předmět – Náhrada újmy údajně vzniklé řídícím pracovníkům a zaměstnancům žalujícího podniku – Neexistence zmocnění uvedeného podniku podat návrh k soudu jménem uvedených řídících pracovníků a zaměstnanců – Nepřípustnost

(Článek 268 SFEU)

10.    Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Skutečná a určitá újma – Důkazní břemeno

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

11.    Mimosmluvní odpovědnost – Újma – Nahraditelná újma – Nemajetková újma vzniklá v důsledku toho, že je žalobce ponechán v dlouhotrvajícím stavu nejistoty z důvodu nedodržení přiměřené délky soudního rozhodování – Zahrnutí

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

12.    Soudní řízení – Délka řízení před Tribunálem – Přiměřená lhůta – Spor o existenci porušení pravidel hospodářské soutěže – Nedodržení přiměřené lhůty – Důsledky

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec)

13.    Mimosmluvní odpovědnost – Újma – Náhrada – Zohlednění měnového znehodnocení – Úroky z prodlení – Způsob výpočtu

[Článek 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 1268/2012, čl. 83 odst. 2 písm. b) a čl. 111 odst. 4 písm. a)]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 26)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 35, 36)

3.      Řízení, které proběhlo před Tribunálem ve věci týkající se hospodářské soutěže, porušuje čl. 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie tím, že překročilo přiměřenou lhůtu soudního rozhodování o 20 měsíců, což představuje dostatečně závažné porušení právní normy Unie, jejímž cílem je přiznání práv jednotlivcům.

Během období mezi ukončením písemné části řízení v okamžiku, kdy byla předložena duplika, a zahájením ústní části řízení se provádí zejména syntéza argumentů účastníků řízení, příprava věcí a právní a skutková analýza sporů a příprava ústní části řízení. Délka tohoto období závisí zejména na složitosti sporu, jednání účastníků řízení a výskytu námitek či překážek v řízení.

Co se týče složitosti sporu, žaloby, které se týkají uplatnění práva hospodářské soutěže ze strany Komise, předně vykazují vyšší míru složitosti než jiné druhy věcí, a to zejména s ohledem na délku napadeného rozhodnutí, objem spisu a nutnost provést podrobné posouzení řady komplexních časově i prostorově rozsáhlých skutkových okolností. Pro posouzení věcí, které se týkají uplatnění práva hospodářské soutěže, je v zásadě přiměřená doba 15 měsíců mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení. Žaloby podané proti témuž rozhodnutí přijatému Komisí na základě unijního práva hospodářské soutěže, dále v zásadě vyžadují souběžné projednání, a to i za situace, kdy tyto žaloby nejsou spojeny. Toto souběžné projednání je odůvodněno zejména souvislostí uvedených žalob, jakož i nutností zajistit konzistentnost analýzy těchto žalob a odpovědi, kterou je na ně třeba poskytnout. Souběžné projednání souvisejících věcí může být důvodem prodloužení doby mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení o jeden měsíc za každou další související věc. Nakonec je třeba uvést, že delší dobu trvání řízení neodůvodňuje stupeň skutkové, právní a procesní složitosti dané věci, a to zejména proto, že mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení nebylo řízení ani přerušeno, ani prodlouženo přijetím nějakého organizačního opatření ze strany Tribunálu.

Pokud jde o jednání účastnic řízení a výskyt námitek či překážek v řízení v předmětné věci, doba mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení nebyla takovým jednáním ani výskytem takových námitek či překážek nikterak ovlivněna.

Doba 46 měsíců mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení tedy ukazuje na dobu neodůvodněné nečinnosti 20 měsíců v této věci.

(viz body 48, 49, 51, 52, 54, 55, 59–61, 63)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 64, 65)

5.      V souladu s čl. 299 prvním pododstavcem SFEU představuje rozhodnutí Komise v řízení podle článku 101 SFEU exekuční titul, jelikož zahrnuje platební povinnost subjektů, kterým je určeno. Kromě toho podání žaloby na neplatnost proti tomuto rozhodnutí na základě článku 263 SFEU nezpochybňuje vykonatelnost uvedeného rozhodnutí, jelikož podle článku 278 SFEU nemají žaloby podané u Soudního dvora Evropské unie odkladný účinek.

(viz bod 71)

6.      Podmínka týkající se příčinné souvislosti stanovená v článku 340 SFEU vyžaduje, aby bylo vytýkané jednání rozhodující příčinou škody. Jinými slovy i v případě, že by orgány případně přispěly ke škodě, jejíž náhrada je požadována, uvedené přispění může být příliš vzdálené z důvodu odpovědnosti jiných osob, případně žalobce.

(viz bod 85)

7.      Škoda spočívající v nákladech na bankovní záruku vzniklých společnosti, které byla uložena sankce rozhodnutím Komise následně zrušeným unijním soudem, nevyplývá přímo z protiprávnosti tohoto rozhodnutí, jelikož tato škoda vyplývá z vlastního rozhodnutí této společnosti zřídit bankovní záruku proto, aby nemusela splnit povinnost zaplatit pokutu ve lhůtě stanovené sporným rozhodnutím. Jinak je tomu však v případě, kdy řízení před unijním soudem překročilo přiměřenou lhůtu soudního rozhodování, jelikož zaprvé v okamžiku zřízení bankovní záruky bylo nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování nepředvídatelné a žalobkyně mohla legitimně očekávat, že její žaloba bude projednána v přiměřené lhůtě. Zadruhé k překročení uvedené lhůty došlo po prvotním rozhodnutí žalobkyně zřídit bankovní záruku.

Z toho vyplývá, že mezi nedodržením přiměřené lhůty soudního rozhodování ze strany unijního soudu a škodou, která vznikla žalobkyni před vydáním předmětného rozsudku, a spočívá v platbě nákladů na bankovní záruku během doby, která odpovídá překročení této přiměřené lhůty, existuje dostatečně přímá příčinná souvislost. Platba nákladů na bankovní záruku po vydání uvedeného rozsudku, kterým došlo k ukončení porušování povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu soudního rozhodování v předmětné věci, nemá v tomto ohledu dostatečně přímou příčinnou souvislost s tímto porušením, jelikož platba takových nákladů vyplývá z osobního a samostatného rozhodnutí žalobkyně učiněného po uvedeném porušení nezaplatit pokutu, nežádat o odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí a podat proti výše uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek.

(viz body 86–88, 98, 99)

8.      Z pravidel upravujících řízení před unijními soudy, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora a z čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a že unijní soud nesmí rozhodnout ultra petita. Unijní soud se nesmí odchýlit od návrhu žalobkyně a bez návrhu rozhodnout o náhradě škody vzniklé během doby, která se chronologicky odlišuje od té, během které žalobkyni – podle jejího tvrzení – vznikla škoda.

(viz body 103, 104)

9.      Návrh na náhradu nemajetkových újem údajně vzniklých řídícím pracovníkům a zaměstnancům žalobkyně musí být odmítnut jako nepřípustný, neboť ze spisu nevyplývá, že žalobkyně byla uvedenými řídícími pracovníky a zaměstnanci zmocněna k podání žaloby na náhradu újmy jejich jménem.

(viz bod 118)

10.    V souvislosti se žalobou na náhradu újmy platí, že pokud žalobce nepředkládá žádný důkaz, který by mohl prokázat existenci a určit rozsah jeho morální či nemajetkové újmy, musí přinejmenším doložit, že mu dotčené jednání mohlo z důvodu jeho závažnosti takovou újmu způsobit.

(viz bod 121)

11.    Okolnost, že žalobkyně byla uvedena do stavu nejistoty, zejména ohledně úspěšnosti své žaloby, je vlastní jakémukoliv soudnímu řízení. Nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ovšem může uvést žalobkyni do stavu nejistoty, která jde nad rámec nejistoty obvykle vyvolané soudním řízením. Tento dlouhotrvající stav nejistoty má nutně vliv na plánování přijímaných rozhodnutí a na řízení této společnosti, a je tedy příčinou vzniku nemajetkové újmy.

(viz body 126, 128)

12.    Vzhledem k nutnosti zajistit dodržování pravidel hospodářské soutěže v rámci unijního práva nemůže unijní soud žalobci povolit, aby pouze z důvodu nerespektování přiměřené lhůty soudního rozhodování zpochybnil opodstatněnost nebo výši pokuty, i když všechny jeho důvody směřující proti konstatováním ve věci výše této pokuty a jednání, které sankcionuje, byly zamítnuty.

Z toho vyplývá, že nedodržení přiměřené lhůty rozhodování v rámci přezkumu žaloby podané proti rozhodnutí Komise ukládajícímu podniku pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže v rámci unijního práva nemůže vést k úplnému či částečnému zrušení pokuty uložené tímto rozhodnutím.

(viz body 131, 132)

13.    Povinnost platit úroky z prodlení v zásadě vzniká od okamžiku vyhlášení rozsudku, kterým je konstatována povinnost Unie nahradit újmu. Při stanovení sazby úroků z prodlení je třeba zohlednit čl. 83 odst. 2 písm. b) a čl. 111 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1268/2012 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie. Podle těchto ustanovení platí, že v případě pohledávek, jež nejsou uhrazeny ve stanovené lhůtě, se jako úroková sazba použije sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, zveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná v první kalendářní den měsíce splatnosti, zvýšená o tři a půl procentních bodů.

(viz body 137, 138)