ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
16. června 2022 (*)
„Kasační opravné prostředky – Životní prostředí – Nařízení (ES) č. 1272/2008 – Klasifikace, označování a balení látek a směsí – Nařízení (EU) č. 944/2013 – Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410) – Zrušení – Žaloba na náhradu újmy“
Ve spojených věcech C‑65/21 P a C‑73/21 P až C‑75/21 P,
jejichž předmětem jsou čtyři kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 2. února 2021,
SGL Carbon SE, se sídlem ve Wiesbadenu (Německo) (C‑65/21 P),
Química del Nalón SA, dříve Industrial Química del Nalón SA, se sídlem v Oviedu (Španělsko) (C‑73/21 P),
Deza, a.s., se sídlem ve Valašském Meziříčí (Česká republika) (C‑74/21 P),
Bilbaína de Alquitranes SA, se sídlem v Lutxaně-Baracaldo (Španělsko) (C‑75/21 P),
zastoupené M. Grunchard, P. Sellarem a K. Van Maldegemem, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Evropská komise, zastoupená A. Dawesem, R. Lindenthalem a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Španělské království, zastoupené L. Aguilera Ruizem a M. J. Ruiz Sánchez, jako zmocněnci,
Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), zastoupená W. Broerem, M. Heikkilä a S. Mahoneym, jako zmocněnci,
vedlejší účastníci řízení v první stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení C. Lycourgos, předseda senátu, S. Rodin, J.‑C. Bonichot (zpravodaj), L. S. Rossi a O. Spineanu‑Matei, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. února 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Svými kasačními opravnými prostředky se SGL Carbon SE, Química del Nalón SA, dříve Industrial Química del Nalón SA, Deza, a.s., a Bilbaína de Alquitranes SA domáhají zrušení rozsudků Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2020, SGL Carbon v. Komise (T‑639/18, nezveřejněný, dále jen „první napadený rozsudek“, EU:T:2020:628), Industrial Química del Nalón v. Komise (T‑635/18, dále jen „druhý napadený rozsudek“, EU:T:2020:624), Deza v. Komise (T‑638/18, nezveřejněný, dále jen „třetí napadený rozsudek“, EU:T:2020:627), a Bilbaína de Alquitranes v. Komise (T‑645/18, nezveřejněný, dále jen „čtvrtý napadený rozsudek“, EU:T:2020:629) (dále společně jen „napadené rozsudky“), kterými Tribunál zamítl žaloby těchto společností na náhradu škody, jež jim podle jejich tvrzení vznikla v důsledku přijetí nařízení Komise (EU) č. 944/2013 ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5, dále jen „sporné nařízení“), jímž byla látka „pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní)“ klasifikována mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
Právní rámec
2 V bodech 5 až 8 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 286/2011 ze dne 10. března 2011 (Úř. věst. 2011, L 83, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1272/2008“), se uvádí:
„(5) V rámci struktury Organizace spojených národů byla po dobu dvanácti let pečlivě vyvíjena harmonizovaná kritéria pro klasifikaci a označování, jejichž cílem je usnadnit celosvětový obchod a současně zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí, a výsledkem těchto prací je Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek (dále jen ‚GHS‘).
(6) Toto nařízení navazuje na různá prohlášení, v nichž Společenství potvrdilo svůj záměr přispět ke globální harmonizaci kritérií pro klasifikaci a označování, a to nejen na úrovni OSN, ale též začleněním mezinárodně dohodnutých kritérií GHS do právních předpisů Společenství.
(7) Přínosy pro podniky budou narůstat s přibývajícím počtem zemí ve světě, které kritéria GHS zavedou do svých právních předpisů. Společenství by mělo stát v čele tohoto procesu, aby tak povzbudilo další země k následování, a s cílem zajistit průmyslu Společenství konkurenční výhody.
(8) Je proto nutné v rámci Společenství harmonizovat předpisy a kritéria týkající se klasifikace a označování látek, směsí a některých specifických předmětů a zohlednit při tom kritéria pro klasifikaci a pravidla označování podle GHS, zároveň však využít i zkušeností získaných za čtyřicet let provádění stávajících právních předpisů Společenství týkajících se chemických látek a zachovat úroveň ochrany, jíž bylo dosaženo pomocí systému harmonizace klasifikace a označování, pomocí tříd nebezpečnosti stanovených na úrovni Společenství, které dosud nejsou součástí GHS, a pomocí stávajících pravidel označování a balení.“
3 Článek 1 odst. 1 nařízení č. 1272/2008 stanoví:
„Účelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek [a] směsí […] prostřednictvím:
a) harmonizace kritérií pro klasifikaci látek a směsí a pravidel označování a balení nebezpečných látek a směsí;
[…]“
4 Článek 3 první pododstavec tohoto nařízení stanoví:
„Látka nebo směs, která splňuje kritéria týkající se fyzikální nebezpečnosti, nebezpečnosti pro zdraví nebo nebezpečnosti pro životní prostředí stanovená v částech 2 až 5 přílohy I, je nebezpečná a klasifikuje se podle příslušných tříd nebezpečnosti stanovených v uvedené příloze.“
5 Článek 37 uvedeného nařízení upravuje „[p]ostup harmonizace klasifikace a označování látek“. V odstavci 1 stanoví:
„Příslušný orgán může agentuře předložit návrh harmonizované klasifikace a označení látky a v případě potřeby i specifických koncentračních limitů nebo multiplikačních faktorů, anebo návrh jejich revize.“
6 Podle čl. 37 odst. 4 téhož nařízení Výbor Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) pro posuzování rizik (dále jen „RAC“), zřízený podle čl. 76 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1, oprava Úř. věst. 2007, L 136, s. 3), zaujímá ke každému návrhu, který „byl předložen podle odstavce 1 nebo 2, do osmnácti měsíců od jeho obdržení stanovisko a poskytuje dotčeným stranám příležitost k vyjádření“ a ECHA „postoupí toto stanovisko a případné připomínky Komisi“.
7 Postup pro přijetí navrhovaných klasifikací je upraven v čl. 37 odst. 5 nařízení č. 1272/2008 následovně:
„Pokud Komise zjistí, že je vhodné harmonizovat klasifikaci a označení dotyčné látky, předloží bez zbytečného prodlení návrh rozhodnutí o začlenění dané látky do tabulky 3.1 části 3 přílohy VI společně s uvedením příslušné klasifikace a prvků označení a případných specifických koncentračních limitů nebo multiplikačních faktorů.
[…]“
8 Příloha I tohoto nařízení je nadepsána „Klasifikace a označování nebezpečných látek a směsí“. V úvodní části této přílohy je mimo jiné upřesněno, že tato příloha stanoví kritéria pro klasifikaci látek a směsí do tříd nebezpečnosti.
9 V bodě 4.1.1.1 příloha I tohoto nařízení stanoví:
„a) ‚Akutní toxicitou pro vodní prostředí‘ se rozumí vnitřní vlastnost látky být nebezpečnou pro vodní organismus po krátkodobé expozici této látce ve vodním prostředí.
[…]
g) ‚Chronickou toxicitou pro vodní prostředí‘ se rozumí vnitřní schopnost látky vyvolat nepříznivé účinky na vodní organismy během expozicí ve vodním prostředí, které jsou určeny životním cyklem organismu.
[…]“
10 V bodě 4.1.3, nadepsaném „Kritéria klasifikace pro směsi“, tato příloha stanoví:
„4.1.3.1 Systém klasifikace směsí zahrnuje všechny kategorie klasifikace, které se používají pro látky, například kategorii Akutní toxicita 1 a kategorie Chronická toxicita 1 až 4. Aby se pro účely klasifikace směsi s ohledem na nebezpečnost pro vodní prostředí využilo všech dostupných údajů, uplatní se podle potřeby toto:
‚Relevantními složkami‘ směsi se rozumějí ty, které jsou klasifikovány v ‚kategorii Akutní toxicita 1‘ nebo ‚kategorii Chronická toxicita 1‘ a které jsou přítomny v koncentraci 0,1 % hmotnostních nebo vyšší, a ty, které jsou klasifikovány v ‚kategorii Chronická toxicita 2‘, ‚kategorii Chronická toxicita 3‘ nebo ‚kategorii Chronická toxicita 4‘ a které jsou přítomny v koncentraci 1 % hmotnostní nebo vyšší, není-li důvod předpokládat (např. v případě vysoce toxických složek (viz bod 4.1.3.5.5.5)), že složka přítomná v nižší koncentraci může ještě být relevantní pro klasifikaci směsi s ohledem na nebezpečnost pro vodní prostředí. Obecně se pro látky klasifikované v ‚kategorii Akutní toxicita 1‘ nebo ‚kategorii Chronická toxicita 1‘ bere v úvahu koncentrace (0,1/multiplikační faktor) %. (Vysvětlení multiplikačního faktoru viz bod 4.1.3.5.5.5).
4.1.3.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečnosti pro vodní prostředí je stupňovitý a závisí na druhu dostupných údajů pro směs samotnou a pro její složky. Na obrázku 4.1.2 je znázorněn postup, který je třeba dodržet.
Prvky stupňovitého přístupu zahrnují:
– klasifikaci na základě zkoušených směsí,
– klasifikaci na základě zásad extrapolace,
– použití ‚součtu klasifikovaných složek‘ nebo ‚vzorce pro aditivitu‘.“
11 V bodě 4.1.3.5.5, nadepsaném „Sumační metoda“, uvedená příloha stanoví:
„[…]
4.1.3.5.5.1.1 V případě zařazení látky do kategorií Chronická toxicita 1 až 3 se základní kritéria toxicity mezi jednotlivými kategoriemi liší o koeficient 10. Látky s klasifikací v pásmu vysoké toxicity proto přispějí k zařazení směsi do nižší kategorie. Výpočet těchto kategorií klasifikace proto musí uvážit příspěvek všech látek zařazených do kategorií Chronická toxicita 1, 2 a 3.
4.1.3.5.5.1.2 Pokud směs obsahuje složky zařazené do kategorie Akutní toxicita 1 nebo do kategorie Chronická toxicita 1, je nutno věnovat pozornost skutečnosti, že tyto složky, pokud je jich akutní toxicita nižší než 1 mg/l a/nebo chronická toxicita je nižší než 0,1 mg/l (pokud nejsou snadno rozložitelné) nebo 0,01 mg/l (pokud jsou snadno rozložitelné) přispívají k toxicitě směsi i v nízké koncentraci. Takovou vysokou toxicitu pro vodní prostředí často představují aktivní složky v pesticidech, ale rovněž některé jiné látky, například organokovové sloučeniny. V těchto případech vede použití běžných obecných koncentračních limitů k ‚podklasifikování‘ směsi. Proto se k zohlednění vysoce toxických složek použijí multiplikační faktory, jak je popsáno v bodě 4.1.3.5.5.5.“
12 V bodě 4.1.3.5.5.3, nadepsaném „Klasifikace do kategorie Akutní toxicita 1“, tatáž příloha stanoví:
„4.1.3.5.5.3.1 Nejprve se posoudí všechny složky zařazené do kategorie Akutní toxicita 1. Pokud je součet koncentrací (v %) těchto složek vynásobený jejich příslušnými multiplikačními faktory vyšší než 25 %, je celá směs klasifikována do kategorie Akutní toxicita 1.
[…]“
13 V bodě 4.1.3.5.5.4, nadepsaném „Zařazení do kategorií Chronická toxicita 1, 2, 3 a 4“, příloha I nařízení č. 1272/2008 stanoví:
„4.1.3.5.5.4.1 Nejprve se posoudí všechny složky zařazené do kategorie Chronická toxicita 1. Pokud je součet koncentrací (v %) těchto složek vynásobený jejich příslušnými multiplikačními faktory rovný nebo vyšší než 25 %, je směs klasifikována do kategorie Chronická toxicita 1. Je-li výsledkem výpočtu zařazení směsi do kategorie Chronická toxicita 1, postup klasifikace je dokončen.“
14 V bodě 4.1.3.5.5.5, nadepsaném „Směsi s vysoce toxickými složkami“, tato příloha stanoví:
„4.1.3.5.5.5.1 Složky zařazené do kategorií Akutní toxicita 1 a Chronická toxicita 1 s toxicitami nižšími než 1 mg/l nebo chronickými toxicitami nižšími než 0,1 mg/l (pokud nejsou snadno rozložitelné) a 0,01 mg/l (pokud jsou snadno rozložitelné) přispívají k toxicitě této směsi i při nízké koncentraci a obvykle se jim přikládá větší váha, použije-li se při klasifikaci sumační metoda. Pokud směs obsahuje složky zařazené do kategorie Akutní toxicita 1 nebo Chronická toxicita 1, použije se buď:
– stupňovitý přístup popsaný v bodech 4.1.3.5.5.3 a 4.1.3.5.5.4 s použitím váženého součtu získaného vynásobením koncentrací složek zařazených do kategorie Akutní toxicita 1 a kategorie Chronická toxicita 1 koeficientem místo pouhým sečtením procentních podílů. To znamená, že koncentrace látek zařazených do kategorie ‚Akutní toxicita 1‘ v levém sloupci v tabulce 4.1.1 a koncentrace látek zařazených do kategorie ‚Chronická toxicita 1‘ v levém sloupci tabulky 4.1.2 se vynásobí příslušným multiplikačním faktorem. Multiplikační faktory, které se použijí pro tyto složky, jsou stanoveny pomocí hodnoty toxicity, jak je shrnuto v tabulce 4.1.3. Proto aby bylo možno klasifikovat směs obsahující složky zařazené do kategorie Akutní toxicita 1/Chronická toxicita 1, musí být osoba provádějící klasifikaci informována o hodnotě multiplikačního faktoru, aby mohla použít sumační metodu.
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozsudky
15 SGL Carbon (věc C‑65/21 P) je mateřská společnost skupiny společností produkující výrobky z uhlíku a grafitu, pro které je látka „pitch, coal tar, high-temp. (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní)“ (dále jen „CTPHT“) jednou ze surovin. Química del Nalón (věc C‑73/21 P), Deza (věc C‑74/21 P) a Bilbaína de Alquitranes (věc C‑75/21 P) jsou výrobci této látky.
16 Skutečnosti předcházející sporu byly popsány v bodech 16 až 23 napadených rozsudků takto:
„16 CTPHT je podle svého popisu v tabulkách 3.1 a 3.2 obsažených v příloze VI nařízení č. 1272/2008 zbytkem z destilace vysokoteplotního černouhelného dehtu, černou tuhou hmotou s teplotou měknutí přibližně mezi 30 a 180 °C, složenou především ze složité směsi nejméně tří aromatických uhlovodíků s kondenzovanými jádry. […] CTPHT je užívána především k výrobě pojiv pro elektrody určených pro hliníkárenský a ocelářský průmysl.
17 V září 2010 předložilo Nizozemské království ECHA spis podle článku 37 nařízení č. 1272/2008, v němž navrhlo, aby CTPHT byla klasifikována jako karcinogen 1A (H350), mutagen 1B (H340), toxický pro reprodukci 1B (H360FD) a látka s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
18 Poté, co ECHA obdržela k dotčenému spisu připomínky při veřejné konzultaci, postoupila tento spis RAC.
19 Dne 21. listopadu 2011 RAC přijal stanovisko k CTPHT, v němž byl na základě konsensu potvrzen návrh předložený Nizozemským královstvím. K tomuto stanovisku byl přiložen podkladový dokument obsahující podrobnou analýzu RAC […] a dokument obsahující odpovědi Nizozemského království na připomínky předložené ke spisu vypracovanému tímto členským státem.
20 Pokud jde o klasifikaci CTPHT mezi látky s toxicitou pro vodní prostředí, RAC ve svém stanovisku uvedl, jak navrhlo Nizozemské království ve svém spisu předloženém ECHA, že tato klasifikace nemůže být založena na údajích vyplývajících ze studií podle přístupu ‚Water-Accommodated Fraction‘ (přístup vodě přizpůsobené frakce). RAC tuto úvahu odůvodnil tím, že uvedl jednak, že tyto údaje byly získány bez použití ultrafialového (UV) záření, ačkoli jsou některé složky polycyklických aromatických uhlovodíků (dále jen ‚PAU‘) CTPHT fototoxické, a jednak, že dotčené studie byly provedeny pouze na základě jednoho naplnění. Jak Nizozemské království navrhlo ve svém spise předloženém ECHA, mělo tedy za to, že klasifikace této látky musí vycházet z odlišného přístupu, který spočívá v tom, že CTPHT bude považována za směs. Podle tohoto přístupu bylo šestnáct složek PAU v CTPHT, které byly Environmental Protection Agency (EPA, agentura pro ochranu životního prostředí Spojených států) definovány jakožto prioritní látky a pro které bylo k dispozici dostatečné množství údajů o účincích a expozici, předmětem oddělené analýzy v závislosti na jejich toxických účincích pro vodní prostředí. Tato analýza, která použila metodu uvedenou v bodě 4.1.3.5.5 přílohy I nařízení č. 1272/2008, spočívající v součtu výsledků získaných prostřednictvím přidělení multiplikačních faktorů […] jednotlivým PAU, aby byla přiznána větší váha vysoce toxickým složkám CTPHT (dále jen ‚sumační metoda‘), podle stanoviska RAC prokázala, že CTPHT je třeba klasifikovat mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
21 Dne 2. října 2013 přijala Evropská komise na základě stanoviska RAC [sporné nařízení]. Na základě čl. 1 odst. 2 písm. a) bodu i) a písm. b) bodu i) [sporného nařízení] ve spojení s přílohami II a IV tohoto nařízení byla CTPHT zařazena mezi karcinogenní látky kategorie 1A (H350), mutagenní látky kategorie 1B (H340), toxické látky pro reprodukci kategorie 1B (H360FD), látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410). Podle čl. 3 odst. 3 [sporného nařízení] se tato klasifikace použije od 1. dubna 2016. Podle bodu 5 odůvodnění [sporného nařízení] bylo stanoveno delší přechodné období, pokud jde o CTPHT, než se začne uplatňovat harmonizovaná klasifikace, aby hospodářské subjekty mohly splnit povinnosti, které vyplývají z nových harmonizovaných klasifikací látek klasifikovaných jako vysoce toxické pro vodní organismy s možností vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí, a to zejména povinnosti stanovené v článku 3 a v příloze III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. 2008, L 260, s. 13).
22 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. prosince 2013 a zapsaným do rejstříku pod číslem věci T‑689/13 podala žalobkyně žalobu znějící na částečné zrušení [sporného nařízení] v rozsahu, v němž klasifikuje CTPHT mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
23 Rozsudkem ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), Tribunál [sporné nařízení] zrušil v rozsahu, v němž klasifikuje CTPHT mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).“
17 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 17. prosince 2015 podala Komise kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767).
18 Rozsudkem ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), Soudní dvůr kasační opravný prostředek Komise zamítl.
Řízení před Tribunálem a napadené rozsudky
19 Žalobami došlými soudní kanceláři Tribunálu dne 23. října 2018 se navrhovatelky a další dvě společnosti domáhaly náhrady škody, která jim podle jejich tvrzení vznikla v důsledku toho, že CTPHT byla sporným nařízením protiprávně zařazena mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410).
20 Tvrdily, že protiprávnost této klasifikace, jak byla konstatována rozsudkem Tribunálu ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), a potvrzena rozsudkem Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), představuje dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Dále tvrdily, že jim toto protiprávní jednání způsobilo finanční újmu v celkové výši 1 022 172 eur, zahrnující různé náklady: zaprvé náklady vzniklé v důsledku přizpůsobení obalu, jakož i takových podmínek dopravy, které vyplývají ze vzorových předpisů Organizace spojených národů pro dopravu nebezpečného zboží, jako je zejména Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí a Mezinárodní předpis o námořní přepravě nebezpečných věcí; zadruhé dodatečné náklady, které vznikly v důsledku klasifikace stanovené ve sporném nařízení za účelem aktualizace bezpečnostních listů v souladu s nařízením č. 1907/2006; zatřetí náklady, které vyplývají z dodržování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. 2012, L 197, s. 1), která se na ně začala v návaznosti na protiprávní klasifikaci CTPHT vztahovat.
21 Šesti totožně formulovanými rozsudky vyhlášenými dne 16. prosince 2020, mezi nimiž jsou napadené rozsudky, Tribunál tyto žaloby na náhradu škody zamítl, a to z důvodu, že nebyla splněna první podmínka vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, a sice dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
22 Rozhodnutím ze dne 19. října 2021 byly věci C‑65/21 P a C‑73/21 P až C‑75/21 P spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.
23 Svými kasačními opravnými prostředky, podanými v podstatě v totožném znění, se navrhovatelky domáhají, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené rozsudky;
– vrátil věci Tribunálu a
– rozhodl, že o nákladech tohoto řízení rozhodne Tribunál v rámci nového projednání věci.
24 Komise, Španělské království a ECHA navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravné prostředky a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů.
Ke kasačním opravným prostředkům
25 Na podporu kasačních opravných prostředků předkládají navrhovatelky šest důvodů.
K prvnímu důvodu kasačních opravných prostředků
Argumentace účastníků řízení
26 Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál tím, že v bodě 71 prvního napadeného rozsudku, v bodě 72 druhého napadeného rozsudku, v bodě 69 třetího napadeného rozsudku a v bodě 72 čtvrtého napadeného rozsudku odmítl pro nepřípustnost žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče ze strany Komise, protože tento důvod nebyl specifickým a autonomním způsobem uveden v žalobách, dopustil nesprávného právního posouzení. Tribunál měl podle nich nesprávně za to, že tento žalobní důvod musí být odlišen od žalobního důvodu, podle kterého se Komise tím, že nezohlednila jednu relevantní skutečnost pro klasifikaci CTPHT, dopustila zjevně nesprávného posouzení. Vzhledem k tomu, že navrhovatelky v žalobách namítly, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, nemusely vznášet navíc žalobní důvod vycházející z toho, že se dopustila porušení povinnosti řádné péče.
27 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda s touto argumentací nesouhlasí a mají za to, že první důvod kasačních opravných prostředků musí být zamítnut.
Závěry Soudního dvora
28 V bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 26 tohoto rozsudku Tribunál rozhodl, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče ze strany Komise je nepřípustný z důvodu, že navrhovatelky neuvedly toto porušení specifickým a autonomním způsobem v žalobách, nýbrž teprve v replikách, a že tento právní důvod nemůže být považován za rozšíření žalobního důvodu, který je již v žalobách obsažen.
29 Navrhovatelky v podstatě tvrdí, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče se neliší od žalobního důvodu vycházejícího ze zjevně nesprávného posouzení uvedeného v jejich žalobách a je pouze jeho rozšířením.
30 Povinnost postupovat s řádnou péčí, která je inherentní zásadě řádné správy a uplatňuje se obecně na jednání unijní správy v jejích vztazích s veřejností, od této správy vyžaduje, aby jednala s péčí a opatrností [rozsudky ze dne 16. prosince 2008, Masdar (UK) v. Komise, C‑47/07 P, EU:C:2008:726, body 92 a 93, a ze dne 4. dubna 2017, Veřejný ochránce práv v. Staelen, C‑337/15 P, EU:C:2017:256, bod 34].
31 Tuto povinnost mají unijní orgány při výkonu své posuzovací pravomoci. Pokud jeden z účastníků řízení uplatňuje zjevně nesprávné posouzení, jehož se měl dopustit příslušný orgán, musí unijní soud přezkoumat, zda tento orgán posoudil s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu (rozsudky ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑326/05 P, EU:C:2007:443, bod 77, a ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další, C‑691/15 P, EU:C:2017:882, bod 35).
32 Z této judikatury Soudního dvora vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče se často shoduje s důvodem vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení. Je pravda, že zohlednění všech relevantních skutečností projednávaného případu pečlivě a nestranně nestačí samo o sobě k tomu, aby se dotyčný orgán nedopustil zjevně nesprávného posouzení. Nicméně porušení povinnosti řádné péče tímto orgánem bývá jeho nejběžnější příčinou.
33 Tak je tomu konkrétně v případě zjevně nesprávného posouzení, kterého se v projednávané věci dopustila Komise tím, že látku CTPHT zařadila na základě jejích složek mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410), jak konstatoval Tribunál v bodě 30 rozsudku ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), a to proto, že Komise „nesplnila svou povinnost zohlednit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti“. V bodě 55 rozsudku ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882, bod 55), Soudní dvůr toto konstatování Tribunálu potvrdil.
34 Z bodu 55 žaloby podané společností SGL Carbon, bodu 46 žaloby společnosti Química del Nalón, bodu 46 žaloby společnosti Deza a bodu 45 žaloby společnosti Bilbaína de Alquitranes přitom vyplývá, že podle těchto společností se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení. Na tomto nesprávném posouzení jsou ostatně založeny jejich návrhy na náhradu škody, jak Tribunál připomněl v bodě 61 prvního napadeného rozsudku, v bodě 62 druhého napadeného rozsudku, v bodě 59 třetího napadeného rozsudku a v bodě 62 čtvrtého napadeného rozsudku.
35 Tribunál se tudíž tím, že pro nepřípustnost odmítl žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče z důvodu, že nepředstavuje rozšíření žalobního důvodu již obsaženého v žalobách, nýbrž samostatný žalobní důvod vznesený opožděně, dopustil nesprávného právního posouzení.
36 Nicméně skutečnost, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče byl neprávem považován za samostatný, a v důsledku toho byl jako opožděný odmítnut, neměla vliv na posouzení žaloby v prvním stupni, jelikož tento argument splývá, jak vyplývá z bodů 32 a 33 tohoto rozsudku, s argumentem vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení, který v žalobách vznesen byl, jak vyplývá z bodu 34 tohoto rozsudku, a který Tribunál posoudil a zamítl. Kromě toho Tribunál v každém případě v poslední větě bodu 114 prvního napadeného rozsudku, bodu 115 druhého napadeného rozsudku, bodu 112 třetího napadeného rozsudku a bodu 115 čtvrtého napadeného rozsudku meritorně odpověděl na žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče, i když jen pro úplnost, když dospěl k názoru, že toto porušení není dostatečně závažné na to, aby založilo odpovědnost Unie.
37 Z toho vyplývá, že první důvod kasačních opravných prostředků musí být jako irelevantní odmítnut.
Ke čtvrtému důvodu kasačních opravných prostředků
Argumentace účastníků řízení
38 V rámci čtvrtého důvodu kasačních opravných prostředků, kterým je třeba se zabývat po projednání prvního, jelikož se v něm také namítá údajné porušení povinnosti řádné péče, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesprávně použil kritérium obezřetnosti a řádné péče. Na podporu tohoto důvodu kasačních opravných prostředků citují body 104 a 105 prvního napadeného rozsudku, body 105 a 106 druhého napadeného rozsudku, body 102 a 103 třetího napadeného rozsudku a body 105 a 106 čtvrtého napadeného rozsudku.
39 V rámci první části tohoto důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se na základě stanoviska RAC zabýval otázkou, zda je rozpustnost výslovně uvedena v nařízení č. 1272/2008 jako jedna z relevantních skutečností, namísto toho, aby zkoumal, zda Komise dodržela ustálenou právní zásadu, podle které musí být zohledněny všechny relevantní skutečnosti. Argumentace Tribunálu je tudíž vzhledem k formulování jejich žalob irelevantní.
40 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky tvrdí, že Tribunál neměl za účelem posouzení, zda Komise jednala obezřetně a s řádnou péčí, zohlednit jen stanovisko RAC, když tento výbor sám není vázán povinností obezřetnosti a řádné péče.
41 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda zpochybňují opodstatněnost tohoto důvodu kasačních opravných prostředků.
Závěry Soudního dvora
42 V rámci první části čtvrtého důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky v podstatě tvrdí, že se Tribunál svým závěrem, že protiprávní jednání Komise spočívalo v porušení nařízení č. 1272/2008, ačkoli toto protiprávní jednání spočívá, jak uvedly v žalobách, v nezohlednění všech relevantních skutečností, tedy v porušení povinnosti řádné péče, dopustil nesprávného posouzení.
43 Jak připomněl Tribunál v napadených rozsudcích, vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie je vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a škodou způsobenou poškozeným osobám (rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 32 a citovaná judikatura).
44 Stran první z těchto podmínek dospěl Tribunál v bodě 61 prvního napadeného rozsudku, v bodě 62 druhého napadeného rozsudku, v bodě 59 třetího napadeného rozsudku a v bodě 62 čtvrtého napadeného rozsudku k závěru, že „porušená norma, jak Tribunál a poté Soudní dvůr konstatoval v příslušných rozsudcích, se nachází v bodě 4.1.3.5.5 přílohy I uvedeného nařízení a že se jedná o sumační metodu“.
45 Je třeba uvést, že tato metoda klasifikace směsí nebezpečných pro vodní prostředí spočívá ve výpočtu součtu koncentrací složek spadajících do kategorií Akutní toxicita nebo Chronická toxicita, z nichž je každá koncentrace složky vážena multiplikačním faktorem odpovídajícím jejímu profilu toxicity. Jak uvedl Soudní dvůr v bodě 51 rozsudku ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), uvedená metoda spočívá na předpokladu, že zohledněné složky jsou zcela rozpustné. Složky CTPHT se přitom mohou z CTPHT uvolňovat pouze v omezené míře a tato látka je velmi stálá, jak správně uvedl Tribunál v bodě 32 rozsudku ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767).
46 Z tohoto konstatování Tribunál v bodě 30 posledně uvedeného rozsudku vyvodil nikoli to, že Komise porušila sumační metodu, ale že se při použití této metody k výpočtu toxicity CTPHT pro vodní prostředí dopustila zjevně nesprávného posouzení. V bodech 49 až 55 rozsudku ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), měl Soudní dvůr za to, že tento závěr Tribunálu není stižen nesprávným právním posouzením.
47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že mimosmluvní odpovědnost Unie může vzniknout i bez porušení určité právní normy. Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že tato odpovědnost může vzniknout i tehdy, když unijní orgán při použití určité právní normy přiznávající práva jednotlivcům zjevně a závažným způsobem překročí meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame, C‑46/93 a C‑48/93, EU:C:1996:79, bod 55; ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, EU:C:2000:361, bod 43, a ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 30).
48 V projednávané Tribunál svým závěrem, k němuž dospěl v bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 44 tohoto rozsudku a podle něhož Komise porušila sumační metodu, podle všeho pominul dosah rozsudku Tribunálu ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), i rozsudku Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882).
49 Z napadených rozsudků jako celku nicméně vyplývá, že kvalifikování protiprávního jednání Komise jako porušení pravidla sumační metody neodpovídá konečnému postoji, který zaujal Tribunál v uvedených rozsudcích.
50 V tomto ohledu je nutno poznamenat, že Tribunál v bodě 89 prvního napadeného rozsudku, v bodě 90 druhého napadeného rozsudku, v bodě 87 třetího napadeného rozsudku a v bodě 90 čtvrtého napadeného rozsudku vyjádřil svůj úmysl posoudit, zda „nesplnění povinností Komise“ představuje dostatečně závažné porušení s ohledem na úvahy, které vedly Tribunál v rozsudku ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), a poté Soudní dvůr v rozsudku ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), ke konstatování, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při klasifikaci CTPHT. V rámci tohoto přezkumu Tribunál dále v bodě 100 prvního napadeného rozsudku, v bodě 101 druhého napadeného rozsudku, v bodě 98 třetího napadeného rozsudku a v bodě 101 čtvrtého napadeného rozsudku připomněl, že podle zrušujících rozsudků se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení „při použití sumační metody“.
51 Za těchto podmínek, i když Tribunál zmínil v některých bodech napadených rozsudků porušení pravidla sumační metody, ve skutečnosti zamýšlel poukázat na její nesprávné použití Komisí.
52 Tribunál tedy, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, nezpochybnil zjištění učiněná ve zrušujících rozsudcích, podle kterých byla protiprávnost sporného aktu způsobena zjevně nesprávným posouzením Komise spočívajícím v nezohlednění všech relevantních skutečností a okolností při klasifikaci CTPHT.
53 V této souvislosti je třeba poukázat na to, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky v rámci první části čtvrtého důvodu kasačních opravných prostředků, se posouzení otázky, zda je rozpustnost výslovně uvedena v nařízení č. 1272/2008, v inkriminovaných bodech napadených rozsudků jeví jako relevantní pro účely posouzení, zda pochybení Komise konstatované Tribunálem a poté Soudním dvorem bylo úmyslné nebo neomluvitelné.
54 První část čtvrtého důvodu kasačních opravných prostředků musí proto být zamítnuta.
55 V rámci druhé části téhož důvodu kasačních opravných prostředků, která směřuje proti bodům 104 a 105 prvního napadeného rozsudku, bodům 105 a 106 druhého napadeného rozsudku, bodům 102 a 103 třetího napadeného rozsudku, jakož i bodům 105 a 106 čtvrtého napadeného rozsudku, navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že pouze odkázal na stanovisko RAC, aby dospěl k závěru, že Komise jednala jako běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa, ale nezohlednil, že tento výbor sám není vázán povinností obezřetnosti a řádné péče.
56 Nejprve je třeba uvést, že Tribunál za účelem posouzení závažnosti nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise při klasifikaci CTPHT, analyzoval v bodech 88 až 108 prvního napadeného rozsudku, v bodech 89 až 109 druhého napadeného rozsudku, v bodech 86 až 106 třetího napadeného rozsudku a v bodech 89 až 109 čtvrtého napadeného rozsudku jiné skutečnosti než zprávu RAC, kterou se konkrétně zabýval v bodech napadených rozsudků zmíněných v předchozím bodě. V důsledku toho nelze tvrdit, že by Tribunál vycházel výlučně ze stanoviska RAC, aby dospěl k závěru, že Komise jednala jako běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa.
57 Dále je nutno konstatovat, že Tribunál v bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 56 tohoto rozsudku neuvedl, že by RAC měl povinnost obezřetnosti a řádné péče. Pokud tedy navrhovatelky zamýšlely vytknout Tribunálu, že měl za to, že se Komise mohla naprosto spolehnout na stanovisko RAC a přenést na tento výbor svou povinnost obezřetnosti a řádné péče, nemá toto tvrzení v uvedených bodech žádnou oporu.
58 Z výše uvedeného vyplývá, že druhá část čtvrtého důvodu kasačních opravných prostředků musí být jako neopodstatněná zamítnuta.
59 Z toho plyne, že čtvrtý důvod kasačních opravných prostředků musí být zamítnut v plném rozsahu.
K druhému důvodu kasačních opravných prostředků
Argumentace účastníků řízení
60 Navrhovatelky tvrdí, že v bodě 98 prvního napadeného rozsudku, v bodě 99 druhého napadeného rozsudku, v bodě 96 třetího napadeného rozsudku a v bodě 99 čtvrtého napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že bod 4.1.3.5.5 přílohy I nařízení č. 1272/2008 nemohl ke dni přijetí sporného nařízení představovat jasné pravidlo, pokud jde o existenci prostoru pro uvážení, který má Komise při použití sumační metody. Podle navrhovatelek je tento závěr založen na nesprávném pochopení jejich argumentace. Uvádějí, že v žalobách tvrdily, že Komise nezohlednila jednu relevantní skutečnost, a sice rozpustnost CTPHT, zatímco podle ustálené judikatury měla Komise zohlednit všechny relevantní skutečnosti, jako je i rozpustnost CTPHT. Tribunál se tedy při odpovědi na otázku, zda dotčené ustanovení představuje jasné pravidlo, soustředil na argument, který navrhovatelky nevznesly.
61 Tribunál podle nich dále konstatoval, že uvedené ustanovení výslovně neuvádí, že by měla být zohledněna rozpustnost konkrétní látky. Podle navrhovatelek neexistence výslovné zmínky určité otázky ve znění unijního aktu nemůže Komisi zprostit povinnosti zohlednit všechny relevantní skutečnosti. Tribunál ignoroval obecnou právní zásadu, podle které musí být, nezávisle na znění předpisu, zohledněny všechny relevantní skutečnosti.
62 Kromě toho podle navrhovatelek nejsou skutkové a vědecké obtíže vyvolané klasifikací látek, jak jsou popsány Tribunálem, relevantní, jelikož v případě hodnocení „toxicity CTPHT pro vodní prostředí“ v projednávané věci bylo zjevné, že rozpustnost této látky musí být zohledněna. Vyjádření Tribunálu uvedená v bodech 96 a 97 prvního napadeného rozsudku, v bodech 97 a 98 druhého napadeného rozsudku, v bodech 94 a 95 třetího napadeného rozsudku a v bodech 97 a 98 čtvrtého napadeného rozsudku tedy nejsou relevantní s ohledem na jasnou a ustálenou judikaturu připomenutou v bodě 35 rozsudku Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), která Komisi ukládá, aby při výkonu své pravomoci zohlednila všechny relevantní skutečnosti.
63 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda s touto argumentací nesouhlasí.
Závěry Soudního dvora
64 Jak bylo připomenuto v bodě 43 tohoto rozsudku, protiprávní jednání unijního orgánu může založit jeho odpovědnost jen za podmínky, že je dostatečně závažné.
65 Mezi skutečnosti, které může unijní soud zohlednit při posuzování otázky, zda je tato podmínka splněna, patří podle ustálené judikatury Soudního dvora zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušeného nebo nesprávně uplatněného pravidla, rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu, jakož i omluvitelnost či neomluvitelnost případného nesprávného právního posouzení či nesprávného posouzení (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame, C‑46/93 a C‑48/93, EU:C:1996:79, body 55 a 56; ze dne 25. ledna 2007, Robins a další, C‑278/05, EU:C:2007:56, bod 70, a ze dne 19. června 2014, Specht a další, C‑501/12 až C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12, EU:C:2014:2005, bod 102).
66 Je proto na unijním soudu, aby v případě, kdy musí posoudit, zda protiprávní jednání unijního orgánu může založit odpovědnost Unie, zkoumal všechny skutečnosti, jež jsou v tomto ohledu relevantní, jako jsou výše uvedené skutečnosti, i když se jich účastníci řízení nedovolávají.
67 Z toho vyplývá, že navrhovatelky nemohou Tribunálu vytýkat, že se v bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 60 tohoto rozsudku vyjádřil ke stupni jasnosti sumační metody, protože samy tento aspekt ve svých písemnostech neuvedly.
68 I kdyby navrhovatelky rovněž zamýšlely meritorně napadnout závěr Tribunálu obsažený v týchž bodech napadených rozsudků, podle kterého je pravidlo uvedené v bodě 4.1.3.5.5 přílohy I nařízení č. 1272/2008 nejasné, je nutné konstatovat, že nepředložily argumenty, které by mohly zpochybnit tento závěr založený na konstatování, že formulace tohoto pravidla neobsahuje zmínku o tom, že by se jeho použitelnost mohla lišit v závislosti na rozpustnosti směsi.
69 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý důvod kasačních opravných prostředků musí být zamítnut.
K třetímu důvodu kasačních opravných prostředků
Argumentace účastníků řízení
70 Navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že v bodech 105 a 107 prvního napadeného rozsudku, v bodech 106 a 108 druhého napadeného rozsudku, v bodech 103 a 105 třetího napadeného rozsudku, jakož i v bodech 106 a 108 čtvrtého napadeného rozsudku rozhodl, že právní rámec použitelný v projednávané věci je složitý, a v důsledku této složitosti je omluvitelné, že Komise při použití sumační metody nezohlednila rozpustnost CTPHT.
71 Samotný Tribunál totiž za účelem omezení přiznání nákladů řízení rozhodl v bodě 22 usnesení ze dne 25. září 2019, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2019:698), že totéž právní pravidlo je jasné. Podle navrhovatelek proto Tribunál, jenž neuvedl žádný důvod pro takovou rozdílnost, nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, čímž porušil článek 36 a čl. 53 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie.
72 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda mají za to, že tento důvod kasačních opravných prostředků musí být zamítnut.
Závěry Soudního dvora
73 Předně je třeba uvést, že neexistuje rozpor mezi konstatováním složitosti právního rámce týkajícího se klasifikace CTPHT v napadených rozsudcích a argumentací uvedenou v bodě 22 usnesení ze dne 25. září 2019, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2019:698), podle které otázky, jež vyvstaly ohledně klasifikace CTPHT v řízení o žalobě proti tomuto zařazení, nebyly natolik atypické a složité, aby odůvodňovaly předání věci k rozhodnutí soudnímu kolegiu o vyšším počtu soudců.
74 Navrhovatelky navíc neuvádějí, v čem by rozdíl mezi napadenými rozsudky a tímto usnesením, na který poukazují a který se týká stupně jasnosti sumační metody, mohl sám o sobě, i kdyby byl prokázán, způsobit protiprávnost uvedených rozsudků.
75 Z ustálené judikatury každopádně vyplývá, že povinnost Tribunálu odůvodnit své rozsudky nemůže v zásadě zahrnovat povinnost odůvodnit způsob, jakým byla vyřešena určitá věc, v porovnání s řešením zvoleným v jiné věci, která byla Tribunálu předložena, a to ani tehdy, týká-li se tato věc téhož rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 66 a citovaná judikatura, a ze dne 26. ledna 2017, Duravit a další v. Komise, C‑609/13 P, EU:C:2017:46, bod 90 a citovaná judikatura).
76 Z výše uvedeného vyplývá, že třetí důvod kasačních opravných prostředků musí být zamítnut.
K pátému důvodu kasačních opravných prostředků
Argumentace účastníků řízení
77 V rámci pátého důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky vytýkají nedostatečné odůvodnění v bodech 101 a 112 prvního napadeného rozsudku, v bodech 102 a 113 druhého napadeného rozsudku, v bodech 99 a 110 třetího napadeného rozsudku, jakož i v bodech 102 a 113 čtvrtého napadeného rozsudku.
78 V rámci první částí tohoto důvodu mají za to, že Tribunál nemohl, jak učinil v bodě 101 prvního napadeného rozsudku, v bodě 102 druhého napadeného rozsudku, v bodě 99 třetího napadeného rozsudku a v bodě 102 čtvrtého napadeného rozsudku, kvalifikovat postup a přístup Komise jako „přísný“ a „obezřetný“, když byl tento postup i přístup stižen zjevně nesprávným posouzením.
79 V rámci druhé části tohoto důvodu navrhovatelky tvrdí, že odůvodnění bodu 112 prvního napadeného rozsudku, bodu 113 druhého napadeného rozsudku, bodu 110 třetího napadeného rozsudku a bodu 113 čtvrtého napadeného rozsudku je rozporuplné v tom, že Tribunál konstatoval, že jednak nejsou známy důvody, proč od okamžiku, kdy byla klasifikace CTPHT zrušena, nebyla provedena nová klasifikace, a jednak neexistence nové kvalifikace dokládá, že správné použití sumační metody je obtížné, takže brání tomu, aby pochybení, jehož se Komise dopustila, mohlo být kvalifikováno jako „neomluvitelné“.
80 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda mají za to, že tento důvod kasačních opravných prostředků nemůže obstát.
Závěry Soudního dvora
81 V rámci první části tohoto důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že měl v bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 78 tohoto rozsudku za to, že Komise postupovala v projednávané věci přísně a zaujala obezřetný přístup, protože když „použila sumační metodu, […] postupovala přísně podle znění bodu 4.1.3.5.5 [přílohy I nařízení č. 1272/2008]“, „měla v úmyslu jednat v mezích svých pravomocí, což lze zpravidla považovat za obezřetný přístup“ a – s odkazem na bod 75 stanoviska generálního advokáta M. Bobka ve věci Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:646) – „v zásadě ‚[t]akový přístup […] nelze než ocenit‘ “.
82 Je třeba uvést, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu napadených rozsudků.
83 Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, Tribunál jako „obezřetný“ nekvalifikoval přístup Komise v dané věci, nýbrž jen fakt, že orgán obecně jedná v mezích svých pravomocí. Tribunál především zdůraznil, že Komise měla v úmyslu jednat v souladu se svými pravomocemi, takže její nesprávné posouzení nebylo úmyslné ani neomluvitelné.
84 Tribunál dále na konci bodu 101 prvního napadeného rozsudku, bodu 102 druhého napadeného rozsudku, bodu 99 třetího napadeného rozsudku a bodu 102 čtvrtého napadeného rozsudku, jakož i na začátku následujících bodů těchto rozsudků neopomněl připomenout, že v projednávané věci se tento přístup Komise ukázal jako nesprávný a Tribunál i Soudní dvůr o něm rozhodly, že je stižen zjevně nesprávným posouzením.
85 V důsledku toho je výtka formulovaná žalobkyněmi v první části pátého důvodu kasačních opravných prostředků neopodstatněná.
86 Druhá část téhož důvodu kasačních opravných prostředků se týká údajně rozporuplného odůvodnění bodů napadených rozsudků zmíněných v bodě 79 tohoto rozsudku, v nichž Tribunál vyvodil důsledky z okolnosti zmíněné v bodě 111 prvního napadeného rozsudku, v bodě 112 druhého napadeného rozsudku, v bodě 109 třetího napadeného rozsudku a v bodě 112 čtvrtého napadeného rozsudku, a sice že Komise ke dni vyhlášení napadených rozsudků a v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), který potvrdil částečné zrušení sporného nařízení, neprovedla novou klasifikaci CTPHT.
87 Je nutno navrhovatelkám přisvědčit a konstatovat, že odůvodnění těchto bodů je rozporuplné. Tribunál totiž v první větě sice připouští, že z okolnosti, že po zrušení předchozí klasifikace CTPHT nebyla provedena nová klasifikace této látky, nemůže vyvodit žádný závěr, nejsou-li známy důvody tohoto stavu, avšak ve větách následujících tvrdí, že tato okolnost „může ilustrovat obtíže spojené se správným použitím sumační metody“ a že „[o]btížně napravitelný charakter pochybení, jehož se Komise dopustila, jak se potenciálně ukazuje v projednávaném případě, […] brání […] tomu, aby toto pochybení mohlo být kvalifikováno jako neomluvitelné“.
88 Tato rozporuplnost ovšem nemůže odůvodnit zrušení napadených rozsudků.
89 Je totiž třeba poukázat na to, že Tribunál dospěl k závěru o omluvitelnosti zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise, na základě argumentace rozvinuté v bodech 99 až 113 prvního napadeného rozsudku, v bodech 100 až 114 druhého napadeného rozsudku, v bodech 97 až 111 třetího napadeného rozsudku a v bodech 100 až 114 čtvrtého napadeného rozsudku.
90 Body napadených rozsudků zmíněné v bodě 79 tohoto rozsudku, proti kterým směřuje druhá část pátého důvodu kasačních opravných prostředků, se tudíž týkají pouze vedlejšího aspektu odůvodnění rozvinutého Tribunálem na podporu výroku napadených rozsudků a odůvodňujícího především omluvitelnost zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise, spočívající ve složitosti klasifikování látky a obtížnosti výkladu pravidla sumační metody. Kasační opravné prostředky přitom neobsahují žádnou argumentaci směřující k prokázání nedostatečnosti tohoto odůvodnění jako celku. Z toho vyplývá, že druhá část pátého důvodu kasačních opravných prostředků nemůže odůvodnit zrušení napadených rozsudků, a musí být proto zamítnuta.
K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
91 Navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se v bodech 106 a 108 prvního napadeného rozsudku, v bodech 107 a 109 druhého napadeného rozsudku, v bodech 104 a 106 třetího napadeného rozsudku, jakož i v bodech 107 a 109 čtvrtého napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že přístup Komise je omluvitelný na základě zásady předběžné opatrnosti.
92 Uplatnění zásady předběžné opatrnosti podle navrhovatelek předpokládá, že přetrvává nejistota o riziku pro lidské zdraví nebo jeho dosahu a lze přijmout ochranná opatření, aniž se musí čekat na úplné prokázání skutečné existence a závažnosti těchto rizik.
93 Tato zásada se podle navrhovatelek v rámci klasifikace látky neuplatní, jak vyplývá z neuvedení této zásady v nařízení č. 1272/2008. Uvedené zásady se totiž lze dovolávat teprve po posouzení rizik, jak rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 1. října 2019, Blaise a další (C‑616/17, EU:C:2019:800). Teprve po posouzení rizik by se příslušné orgány mohly za účelem odůvodnění omezení dovolávat zásady předběžné opatrnosti. Zásady předběžné opatrnosti se naproti tomu nelze dovolávat v dřívější fázi.
94 Komise, podporovaná ECHA, a španělská vláda s touto argumentací nesouhlasí.
Závěry Soudního dvora
95 Úvodem je nutno podotknout, že čl. 191 odst. 2 SFEU sice stanoví, že politika v oblasti životního prostředí je založena mimo jiné na zásadě předběžné opatrnosti, avšak tato zásada se má uplatňovat i v jiných politikách Unie, zejména v rámci politiky ochrany veřejného zdraví a v případech, kdy unijní orgány v rámci společné zemědělské politiky nebo politiky vnitřního trhu přijímají opatření na ochranu lidského zdraví (rozsudek ze dne 1. října 2019, Blaise a další, C‑616/17, EU:C:2019:800, bod 41 a citovaná judikatura).
96 Ze zásady předběžné opatrnosti plyne, že v případě, že přetrvává nejistota o riziku pro lidské zdraví nebo jeho dosahu, lze přijmout ochranná opatření a nemusí se čekat na úplné prokázání skutečné existence a závažnosti těchto rizik. Vyjde-li najevo, že je nemožné s jistotou určit tvrzené riziko nebo jeho dosah z důvodu nepřesvědčivých výsledků provedených studií, avšak pravděpodobnost skutečné škody pro veřejné zdraví za předpokladu realizace rizika trvá, pak tato zásada odůvodňuje přijetí omezujících opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2019, Blaise a další, C‑616/17, EU:C:2019:800, bod 43 a citovaná judikatura).
97 Tato zásada se proto uplatní mimo jiné v rámci klasifikace látky na základě nařízení č. 1272/2008, pokud po posouzení rizik, které tato látka představuje pro životní prostředí a zdraví osob, přetrvává nejistota.
98 Tribunál tak měl v bodech napadených rozsudků zmíněných v bodě 91 tohoto rozsudku právem za to, že „zásada předběžné opatrnosti […] nemůže být ignorována při klasifikaci chemických látek a směsí“, že tato zásada „opravňuje příslušné orgány k tomu, aby v případě nejistoty přijaly vhodná opatření za účelem předcházení určitým potenciálním rizikům pro veřejné zdraví, bezpečnost a životní prostředí, aniž se musí čekat na úplné prokázání skutečné existence a závažnosti těchto rizik“, a že klasifikace látek a směsí sleduje „cíl zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí při plném dodržování zásady předběžné opatrnosti“.
99 Z těchto důvodů má Tribunál přinejmenším implicitně za to, že zásada předběžné opatrnosti se na projednávanou věc použije a mohla případně odůvodnit klasifikaci CTPHT mezi látky s akutní toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H400) a s chronickou toxicitou pro vodní prostředí kategorie 1 (H410). Tento výklad napadených rozsudků uplatněný navrhovatelkami je v bodě 105 prvního napadeného rozsudku, v bodě 106 druhého napadeného rozsudku, v bodě 103 třetího napadeného rozsudku a v bodě 106 čtvrtého napadeného rozsudku potvrzen zmínkou o „nejisté situaci, pokud jde o přesné složení CTPHT“.
100 Z rozsudku Tribunálu ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767), kterým bylo konstatováno zjevně nesprávné posouzení, jehož se Komise dopustila při klasifikaci CTPHT, ani z rozsudku Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2017, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další (C‑691/15 P, EU:C:2017:882), kterým byl zamítnut kasační opravný prostředek podaný proti prvně uvedenému rozsudku, přitom nevyplývá, že by existovala nejistota o riziku toxicity CTPHT pro vodní prostředí, takže se Komise mohla zásady předběžné opatrnosti dovolávat oprávněně. Vzhledem k tomu, že Tribunál i Soudní dvůr rozhodly, že se Komise dopustila takového pochybení při posuzování rizik, nelze tvrdit, že by po tomto nesprávném posouzení přetrvávala nejistota o dosahu těchto rizik.
101 Z toho vyplývá, že se Tribunál svým závěrem, že se v rámci klasifikace CTPHT uplatní zásada předběžné opatrnosti, takže pochybení, kterého se v tomto kontextu dopustila Komise, nemůže založit mimosmluvní odpovědnost Unie, dopustil nesprávného právního posouzení.
102 Z napadených rozsudků, konkrétně z bodu 106 prvního napadeného rozsudku, z bodu 107 druhého napadeného rozsudku, z bodu 104 třetího napadeného rozsudku a z bodu 107 čtvrtého napadeného rozsudku, ovšem vyplývá, že Tribunál o tom, že takovou klasifikaci může odůvodnit i zásada předběžné opatrnosti, rozhodl jen pro úplnost. Jak totiž vyplývá zejména z bodu 114 prvního napadeného rozsudku, z bodu 115 druhého napadeného rozsudku, z bodu 112 třetího napadeného rozsudku a z bodu 115 čtvrtého napadeného rozsudku, pochybení Komise nemohlo podle Tribunálu založit mimosmluvní odpovědnost Unie především s ohledem na složitost klasifikování látky a obtížnost výkladu pravidla sumační metody.
103 Šestý důvod kasačních opravných prostředků je tudíž irelevantní a musí být zamítnut.
104 Ze všech předchozích úvah vyplývá, že kasační opravné prostředky musí být zamítnuty.
K nákladům řízení
105 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
106 Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, který se použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.
107 Článek 184 odst. 4 jednacího řádu stanoví, že pokud se řízení účastní vedlejší účastník řízení v prvním stupni, může Soudní dvůr rozhodnout, že tento účastník řízení nese vlastní náklady řízení.
108 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věcech úspěch, je důvodné navrhovatelkám uložit, aby nesly vlastní náklady řízení a nahradily náklady řízení vynaložené Komisí.
109 Španělské království a ECHA, vedlejší účastníci řízení v prvním stupni, ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravné prostředky se zamítají.
2) SGL Carbon SE, Química del Nalón SA, Deza, a.s., a Bilbaína de Alquitranes SA ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisi.
3) Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.