USNESENÍ TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
11. prosince 2014(*)
„Řízení – Určení výše nákladů řízení – Odměna advokáta – Zastoupení unijního orgánu advokátem – Paušální odměna – Výdaje na cestu a pobyt zmocněnce – Náklady na překlad – Nahraditelné náklady řízení – Hospodářská situace žalobce“
Ve věci T‑283/08 P‑DEP,
jejímž předmětem je návrh na určení výše nákladů řízení v návaznosti na rozsudek ze dne 7. července 2011, Longinidis v. Cedefop (T‑283/08 P, Sb. VS, EU:T:2011:338),
Pavlos Longinidis, s bydlištěm v Soluni (Řecko), zastoupený P. Yatagantzidisem, advokátem,
žalobce,
další účastník řízení
Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop), zastoupené M. Fuchs, jako zmocněnkyní,
žalovaný v prvním stupni,
TRIBUNÁL (kasační senát),
ve složení M. Jaeger, předseda, M. Prek a G. Berardis (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutkové okolnosti, řízení a návrhová žádání účastníků řízení
1 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. července 2008 podal P. Longinidis na základě článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie kasační opravný prostředek, kterým se domáhal zrušení rozsudku ze dne 24. dubna 2008, Longinidis v. Cedefop (F‑74/06, Sb. VS, EU:F:2008:48), kterým Soud pro veřejnou službu zamítl jeho žalobu znějící zejména na neplatnost rozhodnutí Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) ze dne 30. listopadu 2005, kterým byla ukončena jeho pracovní smlouva dočasného zaměstnance na dobu neurčitou.
2 Rozsudkem ze dne 7. července 2011, Longinidis v. Cedefop (T‑283/08 P, Sb. VS, EU:T:2011:338), Tribunál tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítl, neboť šest žalobních důvodů, kterých se P. Longinidis v meritu dovolával, považoval za nepřípustné, neopodstatněné nebo irelevantní. Tribunál rovněž rozhodl, že P. Longinidis ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Cedefop v rámci daného řízení.
3 Dopisem ze dne 14. prosince 2011 požádalo Cedefop P. Longinidise o zaplacení celkové částky ve výši 16 641,28 eur z titulu nákladů spojených s řízením o opravném prostředku, která se skládala z částky zaplacené advokátovi P. Anestisovi, jehož služeb Cedefop využilo v souvislosti s uvedeným řízením, výdajů na cestu a pobyt zmocněnce Cedefop v Lucemburku (Lucembursko), kam se dostavil na jednání, a nákladů na překlad.
4 I přes několik pokusů o doručení dopisu ze dne 14. prosince 2011, které provedla soukromá kurýrní společnost, obdržel P. Longinidis tento dopis až jako přílohu v dalším dopise ze dne 19. ledna 2012, který mu Cedefop zaslal a který se rovněž týkal dotčených nákladů nařízení. Posledně uvedeným dopisem Cedefop vyzval P. Longinidise, aby mu sdělil své vyjádření nejpozději do 10. února 2012.
5 Pavlos Longinidis poté, co na základě korespondence s Cedefop dosáhl prodloužení této lhůty, odpověděl na dopis ze dne 19. ledna 2012 dopisem ze dne 2. března 2012, tedy v den uplynutí dotčené prodloužené lhůty.
6 V tomto dopise P. Longinidis zaprvé tvrdil, že zastupující ředitel Cedefop, který podepsal dopisy ze dne 14. prosince 2011 a 19. ledna 2012, je s ním ve střetu zájmů. Zadruhé argumentoval tím, že tyto dopisy a jejich přílohy jsou příliš vágní, neboť podle něj z nich nelze pochopit důvody, proč bylo Cedefop zastoupeno nejen zmocněncem, ale také advokátem, jehož hodinová sazba a počet odpracovaných hodin nejsou uvedeny, a proč byly vynaloženy náklady na překlad. Zatřetí požádal, aby řízení týkající se nákladů, které musí zaplatit Cedefop, bylo přerušeno až do jmenování nového ředitele této instituce.
7 Dopisem ze dne 23. března 2012 Cedefop P. Longinidisovi odpovědělo, že částka ve výši 16 641,28 eur je správná a jeho námitky jsou neopodstatněné. Avšak P. Longinidis na tento dopis neodpověděl ani nezaplatil.
8 Vzhledem k tomu, že Cedefop mělo za to, že postoj P. Longinidise představuje spor o výši náhrady nákladů řízení ve smyslu čl. 92 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, podalo návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. září 2013 tento návrh na určení výše nákladů řízení, kterým vyzvalo Tribunál, aby určil částku 16 641,28 eur jako výši nákladů řízení, které mu mají být nahrazeny v návaznosti na rozsudek Longinidis v. Cedefop (EU:T:2011:338), navýšenou o částku 2 061,25 eur odpovídající nákladům na překlad tohoto návrhu z anglického do jednacího jazyka.
9 Ve vyjádření došlém kanceláři Tribunálu dne 13. prosince 2013 P. Longinidis vyzval Tribunál, aby tento návrh Cedefop zamítnul jako nepřípustný nebo neopodstatněný a, podpůrně, snížil nahraditelnou výši nákladů řízení, která by v žádném případě neměla překročit [důvěrné](1) eur.
Právní otázky
K přípustnosti
10 Ve vyjádření k projednávanému návrhu na určení výše nákladů řízení zpochybňuje P. Longinidis jeho přípustnost.
11 Zaprvé tvrdí, že tento návrh je nepřípustný, jelikož mezi účastníky řízení neexistuje spor o výši náhrady nákladů řízení. Konkrétně uvádí, že jeho dopis ze dne 2. března 2012 nelze považovat za důkaz toho, že popřel částku, k jejímuž zaplacení jej Cedefop vyzvalo. Tento dopis byl v podstatě žádostí o přerušení administrativního řízení o uhrazení nákladů vynaložených Cedefop, aby se zabránilo tomu, že bude vedeno ředitelem, který údajně nemůže být vůči P. Longinidisovi nestranný.
12 Je třeba připomenout, že podle čl. 92 odst. 1 jednacího řádu platí, že v případě sporu o výši náhrady nákladů řízení rozhodne Tribunál na návrh dotčeného účastníka řízení a po vyjádření druhého účastníka řízení, a to usnesením, proti kterému nelze podat opravný prostředek.
13 V tomto ohledu nelze souhlasit s tím, že spor ve smyslu uvedeného článku vzniká pouze, pokud účastník řízení, jemuž je určena výzva k náhradě nákladů řízení učiněná účastníkem řízení, jenž měl ve věci úspěch, této výzvě explicitně a v plném rozsahu odmítne vyhovět. V takovém případě by totiž stačilo, aby účastník řízení, jemuž byla ve sporu uložena náhrada nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, nijak nereagoval nebo zaujal vyhýbavý postoj, aby bylo podání návrhu na určení výše nákladů podle výše uvedeného článku znemožněno. Takový výsledek by zbavil užitečného účinku postup stanovený v článku 92 jednacího řádu, jehož cílem je konečné rozhodnutí o nákladech řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 25. března 2014, Marcuccio v. Komise, T‑126/11 P‑DEP, EU:T:2014:171, bod 13).
14 Zadruhé P. Longinidis tvrdí, že projednávaný návrh je příliš vágní, jelikož Cedefop neupřesnilo, z jakého důvodu byly jím vynaložené náklady nutné, ani počet odpracovaných hodin a hodinovou sazbu jeho advokáta.
15 Tato námitka nepřípustnosti musí být rovněž zamítnuta, jelikož otázka, zda návrh na určení výše nákladů obsahuje dostatečné informace o nutnosti nákladů řízení, se váže k opodstatněnosti návrhu, a nikoli jeho přípustnosti.
K věci samé
16 Jak vyplývá z výše uvedených bodů 3 a 8, Cedefop požaduje, aby mu P. Longinidis zaplatil celkovou částku ve výši 18 702,53 eura. Tato částka se skládá z:
– částky 8 869,04 eura, která odpovídá částce zaplacené P. Anestisovi v souvislosti s řízením o kasačním opravném prostředku, z čehož částka 869,04 eura tvoří výdaje;
– částky 923,49 eur, která odpovídá výdajům na cestu a pobyt zmocněnce Cedefop v Lucemburku v souvislosti s jednáním v uvedeném řízení;
– částky 6 848,75 eur, která odpovídá údajně nezbytným nákladům na překlad v rámci uvedeného řízení;
– a částky 2 061,25 eur, která odpovídá nákladům na překlad tohoto návrhu na určení výše nákladů z anglického do jednacího jazyka.
17 Pavlos Longinidis zaprvé tvrdí, že nebylo nutné, aby Cedefop využil služeb externího advokáta za účelem spolupráce s jeho zmocněncem, zadruhé, že výše odměny tohoto advokáta není odůvodněná ani ověřitelná, zatřetí, že nebylo nutné, aby byl uvedený zmocněnec přítomen na jednání před Tribunálem, a začtvrté, že náklady na překlad vynaložené Cedefop nejsou nahraditelné. Dodává, že v každém případě mu jeho ekonomická situace nedovoluje zaplatit Cedefop více než 4 000 eur.
Úvodní poznámky
18 Na základě čl. 91 písm. b) jednacího řádu lze přiznat náhradu těchto nákladů řízení: nutných výdajů vynaložených účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdajů na cestu a pobyt a odměn zmocněnců, poradců nebo advokátů.
19 Z tohoto ustanovení vyplývá, že náklady řízení, které se nahrazují, jsou omezeny na ty, které byly vynaloženy v souvislosti s řízením před Tribunálem, a na ty, které byly v této souvislosti nutné (usnesení ze dne 31. března 2011, Tetra Laval v. Komise, T‑5/02 DEP a T‑80/02 DEP, EU:T:2011:129, bod 53, a ze dne 23. března 2012, Kerstens v. Komise, T‑498/09 P‑DEP, EU:T:2012:147, bod 13).
20 Podle ustálené judikatury je unijní soud vzhledem k neexistenci ustanovení unijního práva, která by měla povahu sazebníku, povinen okolnosti věci posoudit volně s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, k jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i k obtížím ve věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných advokátů, zmocněnců nebo poradců, a k ekonomickým zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval (usnesení ze dne 28. června 2004, Airtours v. Komise, T‑342/99 DEP, Sb. rozh., EU:T:2004:192, bod 18, a Kerstens v. Komise, EU:T:2012:147, bod 14).
21 Při stanovení výše nahraditelných nákladů řízení Tribunál zohlední všechny okolnosti věci až do okamžiku vyhlášení usnesení o určení výše nákladů řízení, a to včetně nutných výdajů souvisejících s řízením o určení výše nákladů řízení (usnesení Kerstens v. Komise, EU:T:2012:147, bod 15).
K využití služeb externího advokáta
22 Cedefop tvrdí, že na rozdíl od toho, co P. Longinidis uvedl v dopise ze dne 2. března 2012, bylo nezbytné, aby bylo zastoupeno nejen zmocněncem, ale i advokátem, a že tuto volbu nelze napadnout účastníkem řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení. Cedefop dodává, že se jednalo o téhož advokáta, který ho zastupoval před Soudem pro veřejnou službu a ovládá řečtinu, kterou si P. Longinidis zvolil jako jednací jazyk, kdežto zmocněnec pověřený tímto případem tuto řeč neovládal.
23 Pavlos Longinidis tvrdí, že Cedefop neprokázalo, že za účelem spolupráce se zmocněncem pověřeným tímto případem bylo nezbytné využít služeb externího advokáta. Konkrétně se P. Longinidis domnívá, že nutnost spolupráce nevyvstala na základě jeho rozhodnutí o jednacím jazyce.
24 Jak v tomto ohledu vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, mohou se orgány Evropské unie, pokud jde o způsob, jak chtějí být zastupovány nebo jak jim má být napomáháno před unijním soudem, svobodně rozhodnout pro využití služeb advokáta. Využijí-li tyto orgány služeb advokáta, jehož odměnu jsou povinny zaplatit, spadá odměna tohoto advokáta pod pojem „nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením“ a nemusí prokázat, že využití služeb tohoto advokáta bylo objektivně odůvodněno. Pro účely použití tohoto ustanovení statutu je třeba stavět unijní instituce, jako je Cedefop, na roveň s uvedenými orgány (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 10. října 2013, CPVO v. Schräder, C‑38/09 P‑DEP, EU:C:2013:679, body 20 až 22, a citovaná judikatura).
25 Mimoto, i když skutečnost, že Cedefop využilo zmocněnce a externího advokáta, nemá vliv na potenciálně nahraditelnou povahu těchto nákladů řízení, jelikož neexistuje nic, co by jejich nahrazení v zásadě vylučovalo, může mít vliv na určení výše nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením, které mají být v konečném důsledku nahrazeny. Pokud se tedy žalovaná unijní instituce v některých věcech rozhodne využít služeb advokáta, zatímco v jiných věcech ji zastupují její zmocněnci, nemůže se jednat o porušení zásady rovnosti zacházení mezi žalobci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. května 2013, Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P‑DEP, Sb. rozh., EU:T:2013:269, bod 14).
26 Jakýkoliv jiný závěr, který by právo unijní instituce vymáhat celou odměnu vyplacenou advokátovi nebo její část podmiňovalo prokázáním „objektivní“ potřeby využít jeho služeb, by ve skutečnosti představovalo nepřímé omezení svobody zaručené čl. 19 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora a pro unijní soudy by znamenalo povinnost nahradit svým posouzením posouzení orgánů a institucí, které zodpovídají za organizaci svých útvarů. Tento úkol přitom není slučitelný s čl. 19 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora ani s vnitřní organizační pravomocí, kterou mají unijní orgány a instituce při vedení sporů před unijními soudy (usnesení Marcuccio v. Komise, EU:T:2013:269, bod 15).
27 Z této judikatury vyplývá, že argument P. Longinidise, kterým zpochybňuje nutnost využití externího advokáta ze strany Cedefop, nemůže být přijat (v tomto smyslu viz usnesení CPVO v. Schräder, EU:C:2013:679, bod 23, a Marcuccio v. Komise, EU:T:2014:171, bod 30).
K odměně advokáta Cedefop
28 Za účelem posouzení nutnosti výdajů skutečně vynaložených v souvislosti s řízením na základě kritérií uvedených v bodě 20 výše musí navrhovatel poskytnout přesné údaje. I když neposkytnutí takových informací nebrání Tribunálu v tom, aby na základě spravedlivého posouzení určil výši nahraditelných nákladů řízení, dostává se tím nicméně do situace, ve které nevyhnutelně musí požadavky navrhovatele posuzovat striktně (viz usnesení Marcuccio v. Komise, EU:T:2014:171, bod 31 a citovaná judikatura).
29 Cedefop v projednávané věci požaduje částku 8 000 eur, která odpovídá paušální částce sjednané s jeho externím advokátem. Uvádí, že taková paušální odměna odráží obvyklou úroveň odměn, které žádají advokáti specializující se na unijní právo, a že odměna stanovená na základě hodinové sazby by byla pravděpodobně vyšší.
30 Pavlos Longinidis především tvrdí, že Cedefop neuvedlo hodinovou sazbu odměny svého advokáta ani počet hodin, které tento advokát odpracoval v souvislosti s řízením o kasačním opravném prostředku. Dále zdůrazňuje, že dotčenou paušální částku, která byla sjednána mezi Cedefop a jeho advokátem před tím, než začal vykonávat činnost potřebnou pro účely řízení o kasačním opravném prostředku, nelze považovat za částku, která odráží skutečnou hodnotu provedené práce. Konečně tvrdí, že návrh na určení výše nákladů neuvádí, jak byla činnost nezbytná pro obhajobu Cedefop rozdělena mezi jeho zmocněnce a advokáta.
31 Úvodem je třeba připomenout, že unijní soud není oprávněn určovat odměny, které mají účastníci řízení zaplatit vlastním advokátům, nýbrž výši, ve které lze náhradu těchto odměn žádat po účastníkovi řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. V témže smyslu nemá paušální povaha odměny vliv na posouzení částky vymahatelné z titulu náhrady nákladů řízení Tribunálem, jelikož soud se opírá o ustálená kritéria stanovená judikaturou a o přesné údaje, které mu musí poskytnout účastníci řízení. I když neposkytnutí takových informací nebrání Tribunálu v tom, aby na základě spravedlivého posouzení určil výši nahraditelných nákladů řízení, staví jej nicméně do situace, ve které nevyhnutelně musí požadavky navrhovatele posuzovat striktně, jak bylo uvedeno v bodě 28 výše (usnesení Marcuccio v. Komise, EU:T:2013:269, bod 20, a Marcuccio v. Komise, EU:T:2014:171, bod 38).
32 Vzhledem k tomu, že Cedefop neposkytlo žádné další informace, musí Tribunál použít kritéria uvedená v bodě 20 výše pouze na základě informací, které má k dispozici.
33 Pokud jde zaprvé o povahu sporu, je třeba uvést, že se projednávaný návrh týká nákladů vynaložených v rámci řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem, které je vzhledem ke své povaze omezené na právní otázky a jeho předmětem není zjištění skutkového stavu (usnesení Marcuccio v. Komise, EU:T:2014:171, bod 32 a citovaná judikatura).
34 Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že P. Longinidis v kasačním opravném prostředku tvrdil, že Soud pro veřejnou službu zkreslil některé důkazy, jak vyplývá z bodů 32 a 35 rozsudku Longinidis v. Cedefop (EU:T:2011:338). V kasační odpovědi tedy muselo Cedefop v tomto ohledu zaujmout stanovisko.
35 Pokud jde zadruhé o předmět sporu, obtíže ve věci a rozsah prací, které si soudní řízení mohlo vyžádat od Cedefop, je třeba připomenout, že kasační opravný prostředek P. Longinidise, který měl přes 20 stran a obsahoval řadu příloh, napadal několik částí rozsudku Longinidis v. Cedefop (EU:F:2008:48), který měl 185 bodů. V rámci tohoto kasačního opravného prostředku bylo uplatňováno šest důvodů, přičemž první z nich vycházel z porušení ustanovení upravujících provádění důkazů a zkreslení důkazů, druhý z porušení povinnosti soudu uvést odůvodnění, třetí z nesprávného výkladu povinnosti uvést odůvodnění ze strany administrativy, čtvrtý z nesprávné kvalifikace absence zjevně nesprávného posouzení, pátý z nesprávného výkladu zásady dodržování práva na obhajobu a šestý z porušení zásady nestrannosti, jak vyplývá z bodu 27 rozsudku Longinidis v. Cedefop (EU:T:2011:338).
36 V kasační odpovědi, která obsahovala 21 stran, Cedefop zaujalo stanovisko ke všem důvodům vzneseným P. Longinidisem. Jak však správně poznamenal P. Longinidis, práce P. Anestise byla usnadněna tím, že již důkladně znal problematiku, o kterou se v řízení o kasačním opravném prostředku jednalo, jelikož Cedefop zastupoval již v prvním stupni.
37 Je třeba také uvést, že šestý důvod kasačního opravného prostředku vznášel otázku přípustnosti, která vedla Tribunál k položení písemných otázek účastníkům řízení, kteří na ně odpověděli 20 stránkovým vyjádřením v případě P. Longinidise a 10 stránkovým vyjádřením v případě Cedefop.
38 Na základě návrhu P. Longinidise Tribunál dále rozhodl o konání jednání, což nutně vyžadovalo přípravu ze strany P. Anestise.
39 Z toho vyplývá, že se jednalo o složitý spor, jak potvrzuje délka rozsudku Longinidis v. Cedefop (EU:T:2011:338), který má 133 bodů.
40 Co se týče zatřetí ekonomického zájmu sporu, je třeba uvést, že i když se věc týkala pouze jednoho zaměstnance Cedefop, jak tvrdí P. Longinidis, bylo nutné potvrdit rozsudek, kterým byl zamítnut nárok na náhradu tvrzené morální újmy ve výši 50 000 eur a tvrzené majetkové újmy rovnající se základním platům, mzdovým příplatkům a částkám důchodových nároků, které by byly P. Longinidisovi vyplaceny, pokud by nedostal výpověď z pracovního poměru.
41 Na rozdíl od toho, co tvrdí P. Longinidis, byl ve sporu dán jistý ekonomický zájem nejen pro P. Longinidise, ale i pro Cedefop.
42 Začtvrté, co se týče významu sporu z hlediska unijního práva, je třeba poznamenat, že některé důvody kasačního opravného prostředku P. Longinidise mohl Tribunál zamítnout pouze na základě toho, že uplatnil judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren (T‑404/06 P, Sb. rozh. EU:T:2009:313), týkající se zejména povinností administrativy při výpovědi dočasného zaměstnance z pracovního poměru, a ustálené zásady pro určení pravomoci kasačního soudu. Rozsudek Longinidis v. Cedefop (EU:T:2011:338), nicméně obsahuje důležité informace týkající se zvláště rozsahu presumpce legality unijních aktů (bod 39), možnosti, aby rozhodnutí o zamítnutí stížnosti doplňovalo odůvodnění aktu, který nepříznivě zasahuje do právního postavení (bod 72), jakož i nestrannosti paritního orgánu, jakým je odvolací komise Cedefop (bod 115). Z tohoto důvodu je třeba mít za to, že spor měl jistý význam z hlediska unijního práva.
43 S ohledem na všechny tyto úvahy se zdá být částka ve výši 8 000 eur požadovaná Cedefop nepřiměřená, nepředložil-li žádnou jinou informaci, kterou by svá tvrzení podpořil. Na základě posouzení okolností případu tak bude spravedlivé určit, že za nahraditelné náklady řízení lze považovat odměnu P. Anestise v paušální výši 6 000 eur.
K nákladům advokáta Cedefop
44 Cedefop po P. Longinidisovi požaduje nahradit nejen odměnu svého advokáta, ale i jeho náklady, které vyplývají z faktury připojené k tomuto návrhu na určení výše nákladů řízení.
45 Pavlos Longinidis namítá, že nebyl předložen žádný listinný důkaz prokazující, že P. Anestis dané náklady skutečně vynaložil.
46 V tomto ohledu je třeba uvést, že se faktury předložené Cedefop v příloze k jeho návrhu na určení výše nákladů řízení, omezují na uvedení dvou částek jako nákladů vynaložených P. Anestisem, a to částky ve výši 355,54 eura a částky ve výši 513,50 eur, aniž jsou tyto náklady dále rozepsány.
47 Vzhledem k tomu, že Cedefop neposkytlo žádné další informace, zdá se být celková výše částek, která činí 869,04 eura, nepřiměřená. Je tak třeba určit, že za nahraditelné náklady řízení lze považovat náklady advokáta Cedefop v paušální částce ve výši 300 eur (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 1. října 2013, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P DEP, Sb. rozh., EU:C:2013:644, bod 26, a CPVO v. Schräder, EU:C:2013:679, bod 41).
K výdajům na cestu zmocněnce Cedefop
48 Cedefop tvrdí, že výdaje na cestu a pobyt jeho zmocněnce v Lucembursku za účelem jednání konaného dne 13. prosince 2010 jsou nahraditelnými náklady řízení. Jeden zmocněnec a jeden advokát totiž představují minimální zastoupení.
49 Pavlos Longinidis namítá, že na uvedeném jednání postačovala přítomnost P. Anestise. Výdaje na cestu a pobyt zmocněnce této instituce v Lucembursku tak podle něj nelze považovat za nahraditelné náklady řízení.
50 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v zásadě lze za nutné výdaje ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu považovat výdaje jednoho advokáta nebo zmocněnce každého z účastníků řízení. Výdaje spojené s účastí druhého advokáta nebo zmocněnce jsou tudíž nahraditelné pouze z důvodu zvláštních okolností týkajících se zejména povahy dotčeného sporu (viz usnesení ze dne 20. ledna 2014, Schönberger v. Parlament, T‑186/11 DEP, EU:T:2014:40, bod 29 a citovaná judikatura).
51 Je přitom třeba konstatovat, že v projednávaném případě takové okolnosti nenastaly. Cedefop samotné argumentovalo tím, že využilo služeb externího advokáta i v rámci řízení o kasačním opravném prostředku podaném P. Longinidisem z toho důvodu, že tento advokát měl rozsáhlé znalosti o případu vzhledem k tomu, že Cedefop zastupoval již v prvním stupni (v tomto smyslu a obdobně viz usnesení CPVO v. Schräder, EU:C:2013:679, bod 40), že se specializoval na oblast veřejné služby a jeho zmocněnec dostatečně neovládal jednací jazyk.
52 Je proto třeba konstatovat, že částku ve výši 923,49 eur, která odpovídá výdajům na cestu a pobyt zmocněnce Cedefop v Lucembursku za účelem jednání, nelze zahrnout do nahraditelných nákladů řízení.
K nákladům na překlad
53 Cedefop tvrdí, že vzhledem k tomu, že si P. Longinidis zvolil jako jednací jazyk řečtinu, kterou dostatečně neovládal ani jeho zmocněnec, ani jeho ředitel, zahrnují nahraditelné náklady řízení v projednávané věci náklady na překlad několika procesních písemností věci v kasačním řízení do angličtiny a náklady na překlad tohoto návrhu na určení výše nákladů řízení, jenž byl sepsán uvedeným zmocněncem v angličtině, do řečtiny. Uvádí, že dotčené překlady byly provedeny Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie, jehož faktury byly k uvedenému návrhu přiloženy.
54 Pavlos Longinidis tvrdí, že náklady na překlad nelze považovat za nahraditelné náklady řízení, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se Cedefop rozhodl využít služeb řecky mluvícího externího advokáta a že si mohl nechat dotčené dokumenty přeložit interně.
55 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 35 odst. 1 a 2 jednacího řádu, který se na Soud pro veřejnou službu vztahuje na základě odkazu stanoveného v článku 29 jeho jednacího řádu, volí jednací jazyk žalobce z úředních jazyků Evropské unie s výhradou ustanovení, která nejsou v tomto případě relevantní.
56 Z toho vyplývá, že P. Longinidis byl zcela oprávněn zvolit si řečtinu jako jednací jazyk před Soudem pro veřejnou službu.
57 Zadruhé z článku 136a jednacího řádu vyplývá, že jednacím jazykem v případě kasačního opravného prostředku podaného P. Longinidisem musela být řečtina, jelikož je to jazyk, v němž bylo vydáno rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, proti němuž byl kasační opravný prostředek podán.
58 Zatřetí v souladu s čl. 35 odst. 3 jednacího řádu bylo Cedefop povinno používat jednací jazyk zvolený P. Longinidisem.
59 Začtvrté článek 1 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/001, s. 3), ve znění nařízení Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013, kterým se v důsledku přistoupení Chorvatské republiky upravují některá nařízení a rozhodnutí v oblasti volného pohybu zboží, volného pohybu osob, práva obchodních společností, politiky hospodářské soutěže, zemědělství, bezpečnosti potravin, veterinární a rostlinolékařské politiky, dopravní politiky, energetiky, daní, statistiky, transevropských sítí, soudnictví a základních práv, svobody, bezpečnosti a práva, životního prostředí, celní unie, vnějších vztahů, zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky a orgánů (Úř. věst. L 158, s. 1), označuje angličtinu, bulharštinu, češtinu, dánštinu, estonštinu, finštinu, francouzštinu, chorvatštinu, irštinu, italštinu, litevštinu, lotyštinu, maďarštinu, maltštinu, němčinu, nizozemštinu, polštinu, portugalštinu, rumunštinu, řečtinu, slovenštinu, slovinštinu, španělštinu a švédštinu nejen za úřední jazyky, ale rovněž za pracovní jazyky orgánů Unie (rozsudek ze dne 16. října 2013, Itálie v. Komise, T‑248/10, EU:T:2013:534, bod 29). Mimoto, i když podle článku 6 nařízení č. 1 mohou orgány stanovit podrobnosti o užívání jazyků svými vnitřními předpisy, Cedefop netvrdí, že se na ně tato podrobná úprava vztahuje a že v projednávaném případě odůvodňuje náhradu nákladů na překlad (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek Itálie v. Komise, EU:T:2013:534, bod 38).
60 Zapáté čl. 1d odst. 1 služebního řádu úředníků Evropské unie stanoví, že při používání tohoto služebního řádu se zakazuje jakákoli diskriminace mimo jiné na základě jazyka. Podle odstavce 6 první věty tohoto článku musí být každé omezení zásady zákazu diskriminace a zásady proporcionality odůvodněno objektivními a přijatelnými důvody a zaměřeno na dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky (rozsudek Itálie v. Komise, EU:T:2013:534, bod 30).
61 Kdyby v projednávaném případě byly náklady na překlad, jejichž náhradu Cedefop požadovalo, uznány za nahraditelné náklady řízení, byl by P. Longinidis diskriminován na základě jazyka, jelikož uvedená instituce by takové náklady nemusela vynaložit, kdyby si P. Longinidis zvolil jiný jednací jazyk, například angličtinu, tedy jazyk, ze kterého a do kterého nechalo Cedefop provést dotčené překlady.
62 Pokud jde o překlad dokumentů týkajících se řízení o kasačním opravném prostředku, je třeba uvést, že za okolností projednávané věci nemůže být taková diskriminace v žádném případě odůvodněna, jelikož Cedefop využilo služeb externího advokáta ovládajícího jednací jazyk, na což mělo právo podle judikatury připomenuté v bodech 24 až 26 výše. Využití služeb tohoto advokáta musí být považováno za dostačující k tomu, aby Cedefop mohlo v rámci soudního řízení zahájeného P. Longinidisem před Tribunálem pracovat v řečtině v souladu s povinnostmi vyplývajícími z ustanovení připomenutých v bodech 58 a 59 výše.
63 Co se týče překladu projednávaného návrhu na určení výše nákladů řízení, je třeba zdůraznit, že takové řízení vyžaduje spíše účetní než právní znalosti (usnesení ze dne 26. září 2013, Schräder v. CPVO, T‑187/06 DEP, EU:T:2013:522, bod 68), do té míry, že zmocněnec zastupující Cedefop mohl tento návrh případně sepsat v jednacím jazyce s pomocí jiných zaměstnanců této instituce, kteří nemají specifické právní znalosti, ale ovládají řečtinu.
64 Dále je rovněž třeba obdobně použít judikaturu, podle které náklady týkající se překladů, které musí unijní orgány předložit Tribunálu podle čl. 43 odst. 2 jednacího řádu, nelze považovat za nahraditelné náklady řízení [v tomto smyslu a obdobně viz usnesení ze dne 26. listopadu 2004, EIB v. De Nicola, C‑198/02 P (R)-DEP, EU:C:2004:754, body 21 a 22]. Kromě toho Tribunál za určitých podmínek uznává nutnost nákladů na překlad pouze ve vztahu k vedlejším účastníkům řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 18. dubna 2006, Euroalliages a další v. Komise, T‑132/01 DEP, EU:T:2006:112, bod 46).
65 Za těchto okolností je třeba považovat náklady na překlad vynaložené Cedefop za náklady řízení, které se nenahrazují.
K ekonomické situaci P. Longinidise
66 Pavlos Longinidis tvrdí, že v každém případě je jeho ekonomická situace taková, že si nemůže dovolit nahradit Cedefop částku vyšší než [důvěrné] eur, aby neohrozil zajišťování základních potřeb své rodiny. V této souvislosti uvádí, že z jeho daňového přiznání pro rok 2012, které přikládá k tomuto návrhu na určení výše nákladů řízení, vyplývá, že jeho příjmy plynoucí výhradně z jeho advokátní činnosti činily [důvěrné] eur.
67 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ekonomická situace účastníka řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení, nepatří mezi kritéria, podle nichž unijní soud určuje výši nahraditelných nákladů řízení v rámci řízení o určení výše nákladů řízení. Tento argument P. Longinidise je tedy zcela irelevantní.
68 Mimoto je třeba uvést, že daňové přiznání, jehož se P. Longinidis dovolává, uvádí pouze jeho příjmy za rok 2012 a v každém případě neumožňuje zjistit, jaká je jeho celková finanční situace.
69 S ohledem na vše výše uvedené je třeba určit v daném případě výši nahraditelných nákladů řízení, včetně nákladů spojených s tímto řízením o určení výše nákladů řízení, na částku 6 300 eur.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (kasační senát)
rozhodl takto:
Pavlos Longinidis nahradí Evropskému středisku pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) celkovou výši nákladů řízení v částce 6 300 eur.
V Lucemburku dne 11. prosince 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |