ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

11. září 2013

Věc T‑317/10 P

L

v.

Evropský parlament

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu neurčitou – Rozhodnutí o propuštění – Povinnost uvést odůvodnění – Ztráta důvěry“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie [důvěrné] a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie [důvěrné] se zrušuje v části, v níž Soud pro veřejnou službu nerozhodl o žalobním důvodu vycházejícím z porušení zásady nestrannosti, zamítl žalobní důvod vycházející z věcné nepřesnosti a zjevně nesprávného posouzení a rozhodl, že účastník řízení podávající kasační opravný prostředek nenavrhoval, aby byla Parlamentu uložena náhrada nákladů řízení. Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá. Žaloba, kterou pan L podal k Soudu pro veřejnou službu ve věci [důvěrné], se ve zbývající části zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku.

Shrnutí

1.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost žaloby v prvním stupni – Nepominutelná podmínka řízení – Přezkoumání z úřední povinnosti

2.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Jasné a přesné uvedení dovolávaných důvodů

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Zaměstnanci, kteří byli přijati, aby pracovali pro určitou politickou skupinu Evropského parlamentu – Propuštění z důvodů týkajících se vztahu vzájemné důvěry – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

[Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]

4.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Zaměstnanci, kteří byli přijati, aby pracovali pro určitou politickou skupinu Evropského parlamentu – Propuštění z důvodů týkajících se vztahu vzájemné důvěry – Soudní přezkum – Meze

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]

5.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Rozsah povinnosti uvést odůvodnění

(Statut Soudního dvora, článek 36)

6.      Soudní řízení – Žádost o znovuotevření ústní části řízení – Návrh ve stádiu řízení o kasačním opravném prostředku na předložení nových dokumentů týkajících se skutkových okolností – Zamítnutí

(Jednací řád Tribunálu, článek 62)

1.      Soud rozhodující o kasačním opravném prostředku je povinen rozhodnout, a to případně i bez návrhu, o důvodu týkajícím se nepominutelných podmínek řízení, pokud jde o přípustnost žaloby v prvním stupni, aby určil, zda uvedená žaloba splňuje či nesplňuje nezbytné požadavky jasnosti a přesnosti.

(viz bod 22)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 18

Tribunál: 16. března 2009, R v. Komise, T‑156/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑11 a II‑B‑1‑51, bod 30 a citovaná judikatura

2.      Podle článku 35 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žaloba obsahovat zejména stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Z toho důvodu musí ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže jeho pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky statutu Soudního dvora a jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu. Navíc tento, byť stručný, popis žalobních důvodů musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit svou obranu a Soudu pro veřejnou službu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Právní jistota a řádný výkon spravedlnosti vyžadují pro to, aby žaloba, nebo konkrétněji žalobní důvod, byly přípustné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých jsou založeny, vyplývaly uceleně a srozumitelně ze samotného textu žaloby.

(viz bod 34)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I‑5291, bod 34; 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 426

Tribunál: 17. června 2003, Seiller v. EIB, T‑385/00, Recueil FP, s. I‑A‑161 a II‑801, bod 40 a citovaná judikatura; 19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 59

3.      Povinnost uvést odůvodnění podle čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu úředníků, jejímž účelem je umožnit adresátům aktů posoudit, zda je rozhodnutí správné, a sloužit jako základ pro soudní přezkum, se vztahuje na rozhodnutí o rozvázání smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou, na niž se vztahuje pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství.

Výjimečně je však přípustné, že za určitých podmínek může být odůvodnění určitého aktu doplněno, buď ve fázi správního řízení, nebo po podání žaloby. Ve fázi správního řízení může být odůvodnění aktu doplněno okolnostmi, jež jsou žalobci známy, ústními informacemi a stížností.

Pokud jde zejména o propuštění, které je odůvodněno ztrátou vzájemné důvěry mezi dočasným zaměstnancem a politickou skupinou Evropského parlamentu, ke které byl přidělen, pak dočasný zaměstnanec, který byl přidělen k nezařazeným členům, má zájem se ujistit, že narušený vztah důvěry je tím vztahem, který ho spojuje s jeho přímým administrativním nadřízeným, kdežto v případě zaměstnance, který byl přidělen ke klasické politické skupině, jiné než je skupina nezařazených, která se vyznačuje politickým přesvědčením považovaným za společné, pokud dojde k narušení vztahu důvěry, tento vztah již dále neexistuje vůči skupině jako celku a otázka, která osoba důvěru ztratila, již není relevantní.

(viz body 60, 61 a 64)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 50 až 52

Tribunál: 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. VS s. I‑A‑385 a II‑1731, bod 96; 17. října 2006, Bonnet v. Soudní dvůr, T‑406/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑213 a II‑A‑2‑1097, bod 52; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06, Sb. rozh. s. II‑2841, body 143 až 171 a 179; 7. července 2011, Longinidis v. Cedefop, T‑283/08 P, bod 68; 24. října 2011, P v. Parlament, T‑213/10 P, bod 35

4.      Vztah důvěry se nezakládá na objektivních faktorech a jeho existence je ze své povahy soudem nepřezkoumatelná, takže unijní soud nemůže svým posouzením nahradit posouzení orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v politické oblasti je ztráta důvěry širokým pojmem.

Pokud se však orgán, který se rozhodne vypovědět smlouvu dočasného zaměstnance, odvolává zejména na konkrétní skutkové okolnosti, které jsou základem rozhodnutí o propuštění pro ztrátu důvěry, soud je povinen přezkoumat jejich pravdivost. Pokud orgán vysvětluje důvody, na základě nichž došlo ke ztrátě důvěry, pomocí odkazu na konkrétní skutkové okolnosti, soud musí ověřit, zda se tyto důvody zakládají na skutečnostech, jež jsou fakticky správné. Soud tímto svým posouzením nenahrazuje posouzení příslušného orgánu, podle nějž je ztráta důvěry prokázána, ale omezuje se na ověření toho, zda skutečnosti uvedené orgánem, z nichž rozhodnutí vychází, jsou fakticky správné.

(viz body 68 až 70)

Odkazy:

Tribunál: 14. července 1997, B v. Parlament, T‑123/95, Recueil FP, s. I‑A‑245 a II‑697, bod 73

5.      Důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Soud pro veřejnou službu nezabýval žalobním důvodem uplatněným v prvním stupni, odpovídá v podstatě tvrzení, že došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění vyplývající z článku 36 statutu Soudního dvora, který se použije na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu.

(viz bod 94)

Odkazy:

Soudní dvůr: 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, Sb. rozh. s. I‑4469, a citovaná judikatura

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 110 a 111)