Language of document :

Žaloba podaná dne 4. června 2013 – Chatzithoma a Chatzithoma v. Komise a Evropská centrální banka

(Věc T-329/13)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobci: Petros Chatzithoma (Lefkosia, Kypr) a Elenitsa Chatzithoma (Lefkosia, Kypr) (zástupci: E. Efstathiou, K. Efstathiou a K. Liasidou, advokáti)

Žalované: Evropská centrální banka a Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

zrušil rozhodnutí Euroskupiny ze dne 25. března 2013, které nabylo definitivní podoby v rozhodnutí guvernéra kyperské centrální banky jakožto zástupce Evropského systému centrálních bank K.D.P. 104/2013 ze dne 29. března 2013, kterým bylo rozhodnuto o „prodeji některých činností“ společnosti Cypru Popular Bank Public Co Ltd a jež je v podstatě společným rozhodnutím Evropské centrální banky a Evropské komise,

podpůrně rozhodl, že bez ohledu na formu a druh výše uvedeného rozhodnutí Euroskupiny je toto rozhodnutí společným rozhodnutím Evropské centrální banky a Evropské komise;

uložil Evropské centrální bance a Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci čtyři žalobní důvody.

Prvním žalobním důvodem žalobci tvrdí, že vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka, jakož i Evropská komise překročily pravomoci, které jim svěřuje Smlouva o Evropské unii, je napadené rozhodnutí neplatné, a sice jde o akt, při jehož přijímání oba tyto orgány překročily své pravomoci.

Druhým žalobním důvodem žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje vlastnické právo, které je chráněno článkem 1 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a článkem 14 téže úmluvy, a také Listinou základních práv Evropské unie.

Třetím žalobním důvodem žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí zjevně postrádá jakýkoliv právní základ a je v rozporu se zásadou proporcionality.

Čtvrtým žalobním důvodem žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu také s obecnými právními zásadami Evropské unie a zejména se zásadou, podle níž se nikdo nemůže dovolávat svého protiprávního jednání, aby získal výhodu nebo legalizoval své protiprávní jednání.