Věc T‑327/13

Konstantinos Mallis

a

Elli Konstantinou Malli

v.

Evropská komise

a

Evropská centrální banka (ECB)

„Žaloba na neplatnost – Program podpory stability Kypru – Prohlášení Euroskupiny týkající se restrukturalizace bankovního sektoru na Kypru – Nesprávné označení žalované strany v žalobě – Nepřípustnost“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (prvního senátu) ze dne 16. října 2014

1.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Určení žalovaného – Označení jiné osoby než autora napadeného aktu jako žalovaného, aniž by došlo k omylu žalobce – Nepřípustnost – Meze – Údaje, které umožňují jednoznačně určit žalovaného

[Článek 263 první pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. b)]

2.      Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Koordinace měnových politik – Neformální setkání členských států, jejichž měnou je euro, v rámci Euroskupiny – Samostatná entita – Přičtení přijatých prohlášení Komisi nebo Evropské centrální bance – Vyloučení

(Článek 137 SFEU; protokol č. 14 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU)

3.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Koordinace hospodářských politik – Evropský mechanismus stability – Možnost, aby Komise a Evropská centrální banka vykonávaly kontrolní pravomoci – Vyloučení

(Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability, články 1 a 2 a čl. 32 odst. 2)

4.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Posouzení těchto účinků podle podstaty aktu – Prohlášení přijatá Euroskupinou – Vyloučení

(Článek 137 SFEU a čl. 263 odst. 1 SFEU; protokol č. 14 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU)

5.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k vydání deklaratorního rozsudku – Nepřípustnost

(Článek 263 SFEU)

1.      Je-li v žalobě nesprávně označena žalovaná strana, která není autorem napadeného aktu, nemá to za následek nepřípustnost žaloby, pokud žaloba obsahuje údaje, které umožňují jednoznačně určit stranu, proti které je podána, jako je označení napadeného aktu a jeho autor. V takovém případě je třeba považovat za žalovanou stranu autora napadeného aktu, přestože není v úvodní části žaloby uveden. Tento případ je však třeba odlišit od případu, kdy žalobce trvá na označení žalované strany uvedené v úvodní části žaloby s plným vědomím, že tato není autorem napadeného aktu. V posledně uvedeném případě je třeba vzít v úvahu žalovanou stranu označenou v žalobě a případně vyvodit důsledky z tohoto označení pro přípustnost žaloby.

(viz bod 36)

2.      Prohlášení přijatá Euroskupinou, zmíněnou v článku 137 SFEU a v protokolu č. 14, nemohou být přičítána Komisi nebo Evropské centrální bance. Zaprvé je totiž Euroskupina diskuzním fórem na ministerské úrovni zástupců členských států, jejichž měnou je euro, a nikoli rozhodovacím orgánem. Toto neformální fórum, jehož cílem je usnadnit výměnu názorů na některé specifické otázky společného zájmu členských států, které jsou jeho součástí, má určitou institucionální strukturu, jelikož má předsedu voleného na určitou dobu. Není přitom žádný důvod mít za to, že tato struktura je začleněna do struktury Komise nebo Evropské centrální banky.

Zadruhé, i když je účast Komise a Evropské centrální banky na setkáních Euroskupiny stanovena v článku 1 protokolu č. 14, přičemž Komise se může rovněž podílet na přípravě uvedených setkání, Euroskupina představuje neformální setkání ministrů dotyčných členských států. Zatřetí z pravidel týkajících se Euroskupiny nevyplývá, že by na tuto entitu byly přeneseny pravomoci Komise nebo Evropské centrální banky, ani že by tyto orgány mohly vůči ní vykonávat kontrolní pravomoci nebo jí adresovat doporučení, a natož pak jí dávat závazné pokyny. Není tedy možné učinit závěr, že Euroskupina je kontrolována Komisí nebo Evropskou centrální bankou, ani to, že jedná jako zplnomocněný zástupce těchto orgánů.

(viz body 39, 41 až 45)

3.      I když Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability svěřuje některé úkoly Komisi a Evropské centrální bance související s prováděním cílů, které stanoví, žádné ustanovení uvedené smlouvy neumožňuje učinit závěr, že tyto orgány přenesly na Evropský mechanismus stability svou pravomoc, ani že tyto orgány mohou vůči němu vykonávat kontrolní pravomoci nebo mu dávat příkazy.

Funkce svěřené Komisi a Evropské centrální bance v rámci Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability totiž nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc a činnost vykonávaná těmito dvěma orgány v rámci téže smlouvy zavazuje pouze Evropský mechanismus stability.

(viz body 47, 48)

4.      Akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu čl. 263 prvního pododstavce SFEU, jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Při určení, zda akt nebo rozhodnutí vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, je třeba se zaměřit na jeho podstatu.

Pokud jde o podstatu prohlášení Euroskupiny zmíněné v článku 137 SFEU a v protokolu č. 14, vzhledem k tomu, že Euroskupinu nelze považovat za rozhodovací orgán, jelikož ustanovení, která upravují její fungování, ji neopravňují k přijímání právně závazných aktů, nemůže být prohlášení Euroskupiny v zásadě považováno za akt, jenž má vyvolávat právní účinky vůči třetím osobám. Je tomu tak v případě prohlášení Euroskupiny týkajícího se restrukturalizace bankovního sektoru na Kypru, které má čistě informativní povahu.

(viz body 51 až 53, 60)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 64)