ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

24. dubna 2008

Věc F-74/06

Pavlos Longinidis

v.

Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop)

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Přeřazení – Odvolací výbor – Složení a vnitřní řád – Neloajální chování – Propuštění – Odůvodnění – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se P. Longinidis domáhá zrušení rozhodnutí ředitelství Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) ze dne 30. listopadu 2005 o ukončení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou, rozhodnutí ředitelství Cedefop ze dne 10. března 2006 o zamítnutí návrhu na získání odkladu výkonu výše uvedeného rozhodnutí, rozhodnutí ředitelství Cedefop ze dne 9. prosince 2005 o přeřazení žalobce na místo poradce uvedeného ředitelství, rozhodnutí odvolacího výboru Cedefop ze dne 24. května 2006 o zamítnutí stížnosti žalobce za účelem zrušení výše uvedených rozhodnutí o propuštění a přeřazení, rozhodnutí ředitelství Cedefop ze dne 11. listopadu 2005 o změně složení odvolacího výboru; rozhodnutí odvolacího výboru Cedefop ze dne 14. listopadu 2005 o změně svého vnitřního řádu, rozhodnutí odvolacího výboru Cedefop ze dne 10. března 2006 o zamítnutí stížnosti žalobce proti dvěma posledně uvedeným rozhodnutím, rozhodnutí ředitelství Cedefop ze dne 28. dubna 2006 o zamítnutí návrhu žalobce za účelem odvolání náměstka Cedefop z vedení správního vyšetřování, které se jich týká a rozhodnutí odvolacího výboru Cedefop ze dne 9. března 2006 týkající se stížnosti podané paní C., dočasnou zaměstnankyní Cedefop.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako částečně nepřípustná a částečně neopodstatněná. Každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Vypovězení smlouvy na dobu neurčitou – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

[Služební řád, čl. 25 pododstavec 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 11 a čl. 47 písm. c)]

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Vypovězení smlouvy na dobu neurčitou – Posuzovací pravomoc správního orgánu

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písmeno c), a čl. 49 odst. 1]

3.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců

(Služební řád, článek 7)

1.       Neexistuje žádný naléhavý důvod, který by umožňoval, aby dočasní zaměstnanci byli vyňati z ochrany proti neodůvodněnému propuštění, zvláště pak když uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou nebo jsou-li propuštěni před skončením jejich smlouvy na dobu určitou. K tomu, aby byla v tomto smyslu zajištěna dostatečná ochrana, je přitom důležité, aby dotčeným osobám byla jednak dána možnost, aby se ujistily o tom, že jejich práva byla respektována, či porušena, jakož i možnost zvážit, zda je vhodné věc předložit soudu, a jednak, aby soudu bylo umožněno vykonávat jeho přezkum, což znamená, že musí být uznána existence povinnosti příslušného orgánu uvést odůvodnění.

Při propouštění zaměstnance přijatého na základě smlouvy na dobu neurčitou je kladen zvláštní důraz na to, aby důvody takového opatření vedoucího k propuštění byly zpravidla písemně jasně uvedeny nejlépe přímo v samotném textu předmětného rozhodnutí. Pouze tímto aktem, jehož legalita je posuzována k datu, ke kterému byl vydán, se totiž naplňuje rozhodnutí orgánu. Nicméně povinnost uvést odůvodnění propuštění lze též považovat za splněnou, pokud dotčená osoba byla s těmito důvody řádně seznámena během pohovorů se svými nadřízenými a rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv bylo přijato v krátké době po těchto pohovorech. Uvedený orgán případně může toto odůvodnění rovněž doplnit ve stadiu odpovědi na stížnost podanou dotčenou osobou.

Orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv disponuje širokou posuzovací pravomocí v oblasti propouštění, a přezkum soudu Společenství se tudíž omezuje na ověření toho, zda nedošlo ke zjevnému pochybení nebo ke zneužití pravomoci.

(viz body 49, 51 a 84)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, Recueil FP, s. I‑A‑277 a II‑1267, bod 53; 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑239, bod 50

Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑123 a II‑A‑1‑459, který je předmětem kasačního opravného prostředku před Soudem prvního stupně, T‑404/06 P, body 73 až 75 a 79

2.      S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou disponuje orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv, v případě pochybení, které může odůvodnit propuštění dočasného zaměstnance, nemusí uvedený orgán zahájit disciplinární řízení proti tomuto zaměstnanci, místo toho, aby využil možnosti jednostranného ukončení smlouvy podle čl. 47 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Pouze v případě, kdy orgán zamýšlí ukončit pracovní poměr dočasného zaměstnance bez výpovědní doby, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti, je třeba zahájit, jak stanoví čl. 49 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, disciplinární řízení upravené v příloze IX služebního řádu úředníků a použitelné analogicky na dočasné zaměstnance. Navíc nic nebrání správě, aby zahájila disciplinární řízení i po ukončení pracovní smlouvy dočasného zaměstnance s výpovědní dobou, pokud se následně ukáže, že skutečnosti vytýkané dotčené osobě jsou dostatečně závažné, aby bylo zahájeno takové řízení.

(viz body 115 a 116)

3.      V případě změny povinností přidělených úředníkovi vyžaduje pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem srovnání nikoliv mezi stávajícími a předcházejícími povinnostmi dotčené osoby, ale mezi jejími stávajícími povinnostmi a její platovou třídou v rámci služební hierarchie.

Kromě toho pro to, aby opatření přeřazení zasahovalo do pravidla souladu mezi platovou třídou a pracovním místem, nestačí, aby sebou neslo změnu a dokonce jakékoli zúžení povinností úředníka, ale je nutné, aby jeho nové povinnosti jako celek jednoznačně zaostávaly za povinnostmi odpovídajícími jeho platové třídě a pracovnímu místu, přičemž se zohlední jejich povaha, jejich důležitost a jejich rozsah.

(viz body 142 a 143)

Odkazy:

Soudní dvůr: 23. března 1988, Hecq v. Komise, 19/87, Recueil, s. 1681, bod 7

Soud prvního stupně: 10. července 1992, Eppe v. Komise, T‑59/91 a T‑79/91, Recueil, s. II‑2061, bod 49; 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 104; 16. dubna 2002, Fronia v. Komise, T‑51/01, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑187, bod 53; 21. září 2004, Soubies v. Komise, T‑325/02, Sb. VS s. I‑A‑241 a II‑1067, bod 55