Žaloba podaná dne 19. srpna 2013 – IOC-UK v. Rada

(Věc T-428/13)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Iranian Oil Company UK Ltd (IOC-UK) (Londýn, Spojené království) (zástupci: J. Grayston, Solicitor, P. Gjørtler, G. Pandey, D. Rovetta, M. Gambardella, D. Sellers a N. Pilkington, lawyers)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Rady 2013/270/SZBP ze dne 6. června 2013 (Úř. věst. 8. 6.2013, L 156/10), kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu, a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013 (Úř. věst. 8. 6. 2013, L 156/3), kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu, v rozsahu, v němž se sporné právní akty týkají žalobkyně; a

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně vznáší sedm žalobních důvodů týkajících se porušení podstatných náležitostí řízení, jakož i porušení Smluv a právních pravidel, která je provádějí; porušení práva na slyšení; nedostatečného odůvodnění; porušení práva na obhajobu; zjevně nesprávného posouzení; porušení základní zásady proporcionality; porušení základní zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace a porušení základního práva na vlastnictví.

Žalobkyně uvádí, že jí Rada neposkytla slyšení a že tato skutečnost není odůvodněna žádným opačným tvrzením. Dále Rada poskytla nedostatečné odůvodnění. Na žádost žalobkyně, aby bylo odůvodnění rozšířeno a poskytnut přístup k dokumentům, Rada dosud neodpověděla, s výjimkou stručného dopisu potvrzujícího přijetí uvedené žádosti. Tímto opominutím měla Rada porušit právo žalobkyně na obhajobu, které nebylo umožněno předložit účinné argumenty proti závěrům Rady, jelikož jí byly odepřeny. Rada navíc neodůvodnila, že nepřímá kontrola žalobkyně ze strany NIOC bude představovat hospodářský prospěch pro Íránský stát, který by byl v rozporu s cílem napadeného rozhodnutí a nařízení. V souvislosti s důvody pro její zařazení na seznam považuje žalobkyně tyto důvody buď za nedostatečné nebo stižené vadou nesprávného posouzení. Kromě toho, srovnání cílů rozhodnutí obsahujícího dotčené zařazení na seznam a praktického dopadu tohoto rozhodnutí pro žalobkyni prokazuje, že rozhodnutí je nepřiměřené. Konečně, Rada podle názoru žalobkyně porušila základní právo na vlastnictví, jelikož přijala opatření, jejichž přiměřenost nelze zjistit.