ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
20. června 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Sdělování veřejnosti – Pojem – Pouhé poskytnutí zařízení – Poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, v bytech – Výdělečná povaha – Zásada technologické neutrality“
Ve věci C‑135/23,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Amtsgericht Potsdam (okresní soud v Postupimi, Německo) ze dne 1. února 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 7. března 2023, v řízení
Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA)
proti
GL,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení: A. Arabadžev, předseda senátu, T. von Danwitz, P. G. Xuereb, A. Kumin a I. Ziemele (zpravodajka), soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA): F. Seifert, Rechtsanwalt,
– za francouzskou vládu: R. Bénard a E. Timmermans, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu: G. Kunnert, A. Posch a J. Schmoll, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: J. Samnadda a G. von Rintelen, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 22. února 2024,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA), organizací pro kolektivní správu autorských práv, a GL, provozovatelem bytového domu, ve věci údajného porušení autorského práva, kterého se měl posledně uvedený dopustit tím, že v bytech, které provozuje, jsou poskytovány televizní přijímače vybavené pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, zejména hudby.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala v Ženevě dne 20. prosince 1996 Smlouvu WIPO o právu autorském (dále jen „WCT“), která byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208) a ve vztahu k Evropské unii vstoupila v platnost dne 14. března 2010 (Úř. věst. 2010, L 32, s. 1).
4 Článek 8 WCT, nadepsaný „Právo na sdělování veřejnosti“, stanoví:
„Bez újmy práv podle čl. 11 odst. 1 bodu ii), čl. 11bis odst. 1 bodů i) a ii), čl. 11ter odst. 1 bodu ii), čl. 14 odst. 1 bodu ii) a čl. 14bis odst. 1 [Úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, jež byla podepsána v Bernu dne 9. září 1886 (Pařížský akt ze dne 24. července 1971), ve znění pozměněném dne 28. září 1979], mají autoři literárních a uměleckých děl výlučné právo udílet svolení k jakémukoli sdělování svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky, včetně zpřístupňování svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý může mít přístup k těmto dílům na místě a v čase podle své individuální volby.“
5 Společná prohlášení týkající se WCT byla přijata na diplomatické konferenci WIPO dne 20. prosince 1996.
6 Společné prohlášení týkající se článku 8 WCT zní následovně:
„Rozumí se, že pouhé provozování hmotného zařízení k umožnění nebo uskutečnění sdělování samo o sobě není totéž co sdělování ve smyslu této smlouvy nebo [Úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, ve znění pozměněném dne 28. září 1979]. […]“
Unijní právo
7 Body 4, 9, 10, 23 a 27 odůvodnění směrnice 2001/29 uvádějí:
„(4) Větší právní jistota a vysoká úroveň ochrany duševního vlastnictví poskytovaná harmonizovaným právním rámcem týkajícím se autorského práva a práv s ním souvisejících podpoří podstatné investice do tvůrčí a inovační činnosti […] a povede tím k růstu a vyšší konkurenceschopnosti evropského průmyslu […]
[…]
(9) Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. Jejich ochrana napomáhá zajistit udržení a rozvoj tvořivosti v zájmu autorů, výkonných umělců, výrobců, spotřebitelů, kultury, průmyslu a široké veřejnosti. Duševní vlastnictví bylo proto uznáno za nedílnou součást vlastnictví.
(10) Mají-li autoři nebo výkonní umělci pokračovat ve své tvůrčí a umělecké činnosti, musí dostat za užití svého díla přiměřenou odměnu, stejně jako výrobci, mají-li tuto činnost financovat. Investice vyžadovaná[é] na produkci výrobků, jako jsou zvukové záznamy, filmy nebo multimediální výrobky, a služeb, jako jsou služby na požádání, jsou značné. Odpovídající právní ochrana [práv] duševního vlastnictví je nezbytná pro zajištění dostupnosti takové odměny a pro možnost uspokojivé návratnosti takové investice.
[…]
(23) Tato směrnice by měla pokračovat v harmonizaci práva autora na sdělování veřejnosti. Tímto právem by se v širokém smyslu mělo rozumět veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází. Toto právo by mělo zahrnovat jakékoli sdělování nebo přenos [jakýkoli přenos nebo další přenos] díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Toto právo by nemělo zahrnovat žádné jiné úkony.
[…]
(27) Pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice.“
8 Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:
„Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“
Německé právo
9 Ustanovení § 15 Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte – Urheberrechtsgesetz (zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících) ze dne 9. září 1965 (BGBl. 1965 I, s. 1273), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:
„[…]
(2) Autor má také výlučné právo sdělovat své dílo veřejnosti v nehmotné podobě (právo na sdělování veřejnosti). Právo na sdělování veřejnosti zahrnuje zejména:
1. právo na přednášení, provádění a předvádění (§ 19);
2. právo na zpřístupnění veřejnosti (§ 19a);
3. právo na vysílání (§ 20);
4. právo na sdělování prostřednictvím obrazových nebo zvukových záznamů (§ 21);
5. právo na sdělování rozhlasového a televizního vysílání a jeho zpřístupnění veřejnosti (§ 22).
(3) Sdělování je veřejné, pokud je určeno velkému počtu osob z řad veřejnosti. Veřejnost zahrnuje každou osobu, která není vázána osobními vztahy s osobou, která dílo využívá, nebo s jinými osobami, kterým je dílo umožněno vnímat nebo je zpřístupněno v nehmotné podobě.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
10 GEMA, organizace pro kolektivní správu autorských práv v oblasti hudby, podala u Amtsgericht Potsdam (okresní soud v Postupimi, Německo), který je předkládajícím soudem, návrh na náhradu škody z titulu autorského práva proti GL, provozovateli nemovitosti, ve které se nachází 18 bytů, z důvodu, že GL v těchto bytech poskytuje televizní přijímače vybavené pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, zejména hudby, v těchto bytech v rozporu s § 15 zákona o autorském právu a právech s ním souvisejících, ve znění použitelném na spor v původním řízení.
11 Tento soud má pochybnosti o tom, zda takové poskytování představuje „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, zejména s ohledem na okolnost, že dotčená nemovitost není vybavena „společnou anténou“ umožňující šíření signálů do těchto bytů.
12 V této souvislosti uvádí, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. prosince 2006, SGAE (C‑306/05, EU:C:2006:764), rozhodl, že ačkoliv pouhé poskytnutí fyzického zařízení nepředstavuje jako takové „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, zprostředkování signálu prostřednictvím televizních přijímačů umístěných na hotelových pokojích klientům ubytovaným v pokojích hotelového zařízení představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, takové sdělování. V usnesení ze dne 18. března 2010, Organismos Sillogikis Diacheirisis Dimiourgon Theatrikon kai Optikoakoustikon Ergon (C‑136/09, EU:C:2010:151), Soudní dvůr dospěl k závěru, že hotelové zařízení provádí „sdělování veřejnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud umístí televizní přijímače do hotelových pokojů a připojí je ke „společné anténě“ tohoto hotelového zařízení, čímž těmto televizním přijímačům umožní přijímat rozhlasové a televizní vysílání. Naproti tomu z rozsudku ze dne 2. dubna 2020, Stim a SAMI (C‑753/18, EU:C:2020:268), vyplývá, že poskytování radiopřijímačů v pronajatých vozidlech nepředstavuje takové sdělování veřejnosti.
13 Předkládající soud má za to, že tato judikatura neumožňuje s jistotou odpovědět na otázku, zda poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání v těchto bytech bez existence „společné antény“, provozovatelem bytového domu, představuje „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
14 Za těchto podmínek se Amtsgericht Potsdam (okresní soud v Postupimi) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jedná se o sdělování veřejnosti ve smyslu článku 3 [směrnice 2001/29], pokud provozovatel bytového domu poskytuje v bytovém domě televizory, které přijímají vysílání prostřednictvím pokojové antény bez centrálního příjmu pro přenos signálů?“
K předběžné otázce
15 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „sdělování veřejnosti“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje poskytování televizních přijímačů, vybavených pokojovou anténou, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, provozovatelem nemovitosti s byty určenými k pronájmu.
16 Je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.
17 Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, autoři mají na základě tohoto ustanovení právo preventivní povahy, které jim umožňuje zasáhnout vůči případným uživatelům jejich děl a sdělování veřejnosti, které by mohli zamýšlet tito uživatelé, a to za účelem zákazu tohoto sdělování (rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 30, a ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 44 a citovaná judikatura).
18 Vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 neupřesňuje pojem „sdělování veřejnosti“, je třeba jeho smysl a dosah určit s ohledem na cíle sledované touto směrnicí, jakož i s ohledem na kontext vykládaného ustanovení (rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 45 a citovaná judikatura).
19 Pokud jde o tyto cíle, Soudní dvůr opakovaně připomněl, že pojem „sdělování veřejnosti“, ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, musí být – jak je zdůrazněno v bodě 23 odůvodnění této směrnice – chápán v širokém smyslu tak, že se vztahuje na veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází, a tedy na jakýkoliv přenos nebo další přenos díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Z bodů 4, 9 a 10 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že jejím hlavním cílem je zavedení vysoké úrovně ochrany autorů, která jim umožní obdržet přiměřenou odměnu za užívání jejich děl, zejména při jejich sdělování veřejnosti (rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 46 a citovaná judikatura).
20 Pokud jde o kontext, do něhož je dotyčné ustanovení zasazeno, vyplývá z bodu 27 odůvodnění směrnice 2001/29, který v podstatě přebírá společné prohlášení týkající se článku 8 WCT, že „pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, SAMI, C‑753/18, EU:C:2020:268, bod 33).
21 V souladu s ustálenou judikaturou pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1 zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti, a předpokládá individuální posouzení (rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 37, a ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 47 a citovaná judikatura).
22 Pro účely takového posouzení je třeba zohlednit několik doplňujících kritérií, která nejsou autonomní povahy a navzájem spolu souvisí. Jelikož se tato kritéria v různých konkrétních situacích mohou vyskytovat s velmi proměnlivou intenzitou, je třeba je použít jak individuálně, tak v jejich vzájemném spojení (rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 35, a ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 48 a citovaná judikatura).
23 Mezi těmito kritérii Soudní dvůr zdůraznil zásadní úlohu uživatele a vědomou povahu jeho zásahu. Jednání tohoto uživatele totiž představuje „sdělování“, pokud tento uživatel při plné znalosti důsledků svého jednání zprostředkuje svým klientům přístup k chráněnému dílu, a zejména pokud by bez takového zprostředkování tito klienti v zásadě nemohli šířeného díla využít (rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 46, a ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 49 a citovaná judikatura).
24 Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že bez významu není ani výdělečná povaha sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, i když tato povaha není nevyhnutelně nezbytnou podmínkou, která by určovala samotnou existenci sdělování veřejnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 50 a citovaná judikatura).
25 V tomto kontextu Soudní dvůr rozhodl, že „vnímavost“ veřejnosti může být relevantní v tom smyslu, že šíření chráněných děl má výdělečnou povahu, pokud z něj uživatel může mít hospodářský prospěch spojený s atraktivností, a tudíž se zvýšenou návštěvností zařízení, v němž vysílání takto šíří, zatímco takovou výdělečnou povahu nemá, pokud cílová veřejnost nepřikládá takovému šíření žádný význam (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 50 až 52).
26 Z judikatury Soudního dvora tak vyplývá, že zvláště zásadní úloha uživatele při poskytování přístupu k chráněným dílům svým zákazníkům a vědomá povaha jeho zásahu, zejména pokud má výdělečnou povahu, umožňují odlišit pro účely použití čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 zaprvé „sdělování veřejnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení a zadruhé „pouhé poskytnutí fyzického zařízení“ ve smyslu bodu 27 odůvodnění této směrnice.
27 S ohledem na tyto zásady, které vyplývají z ustálené judikatury, Soudní dvůr rozhodl, že poskytování radiopřijímače zabudovaného do pronajatého motorového vozidla, jenž umožňuje bez jakéhokoli dalšího zásahu ze strany společnosti zabývající se pronájmem vozidel zachytit pozemní rozhlasové vysílání dostupné v oblasti, kde se vozidlo nachází, ani poskytování zvukového zařízení a případně softwaru umožňujícího šíření hudební kulisy, nepředstavuje „sdělování“. Podle judikatury Soudního dvora totiž takové úkony představují „poskytnutí fyzického zařízení“ ve smyslu bodu 27 odůvodnění směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 2020, Stim a SAMI, C‑753/18, EU:C:2020:268, bod 34, jakož i ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 69).
28 Soudní dvůr v tomto ohledu zejména uvedl, že pokud by samotná okolnost, že použití poskytnutého zařízení je nezbytné k tomu, aby veřejnost mohla skutečně dílo užívat, automaticky vedla ke kvalifikaci tohoto poskytnutí jako „sdělování veřejnosti“, každé „poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování“ by představovalo takové sdělování, což však bod 27 odůvodnění směrnice 2001/29, který v podstatě přebírá společné prohlášení týkající se článku 8 WCT, výslovně vylučuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, bod 68 a citovaná judikatura).
29 Soudní dvůr naproti tomu rozhodl, pokud jde o provozovatele restauračního zařízení, hotelu, lázeňského zařízení a rehabilitačního centra, že tito provozovatelé uskutečňují sdělování, když vědomě zprostředkovávají svým zákazníkům chráněná díla prostřednictvím záměrného zpřístupnění signálu pomocí televizních nebo rozhlasových přijímačů, které umístili ve svém zařízení (viz zejména rozsudky ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, bod 46; ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, bod 196; ze dne 27. února 2014, OSA, C‑351/12, EU:C:2014:110, bod 26, jakož i ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 55 a 56).
30 V této judikatuře měl totiž Soudní dvůr v podstatě za to, že pokud provozovatel zařízení svým klientům záměrně zpřístupňuje signály a poskytuje televizní nebo rozhlasové přijímače, které umožňují šíření vysílání zakódovaného do těchto signálů a jsou umístěny na několika místech tohoto zařízení, jedná se o „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, aniž je nutné se zabývat tím, jaká technika přenosu signálu je užívána.
31 V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že provozovatel nemovitosti s byty, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, poskytuje nájemcům těchto bytů televizní přijímače vybavené pokojovou anténou, ohledně nichž je prokázáno, že přijímají signály a umožňují šíření vysílání, zejména hudby, v těchto bytech.
32 I když přísluší vnitrostátnímu soudu, aby s ohledem na úvahy připomenuté v bodech 19 až 30 tohoto rozsudku určil, zda takový provozovatel nemovitosti, jako je nemovitost, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, provádí „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2012, Phonographic Performance (Ireland), C‑162/10, EU:C:2012:141, bod 39], je na Soudním dvoru, aby poskytl za tímto účelem užitečná vodítka, která předkládajícímu soudu umožní rozhodnout ve sporu, jenž mu byl předložen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. května 2022, BV, C‑570/20, EU:C:2022:348, bod 44).
33 V tomto ohledu je třeba mít zaprvé za to, podobně jako generální advokát v bodech 40 a 50 svého stanoviska a s výhradou ověření předkládajícím soudem, že provozovatel nemovitosti s byty tím, že vybavil tyto byty televizními přijímači a pokojovými anténami, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, zejména hudby, v uvedených bytech, provádí vědomě zásah s cílem zprostředkovat svým klientům přístup k takovým vysíláním uvnitř pronajatých bytů a po dobu pronájmu, aniž je rozhodující, zda klienti této možnosti využijí či nikoliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2017, Stichting Brein, C‑610/15, EU:C:2017:456, bod 31 a citovaná judikatura).
34 Mimoto zprostředkování přístupu k dílům vysílaným rozhlasem či televizí tímto provozovatelem pro jeho klienty, musí být považováno za poskytnutí dodatečné služby s cílem dosažení určitého prospěchu.
35 Nabídka této služby totiž ovlivňuje úroveň bytů, o které se jedná ve věci v původním řízení, a tím i cenu za pronájem těchto bytů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, bod 90 a citovaná judikatura) nebo, jak bylo uvedeno v bodě 25 tohoto rozsudku, jejich atraktivitu, a tedy jejich návštěvnost. Je třeba mít tedy za to, že nabídka takové služby umožňuje prokázat výdělečnou povahu sdělování ve smyslu judikatury citované v bodech 24 a 25 tohoto rozsudku.
36 Pro účely přezkumu, který musí provést předkládající soud, je irelevantní okolnost, kterou zdůraznil tento soud, že televizní přijímače, o které se jedná ve věci v původním řízení, jsou připojeny k „pokojové“ anténě a nikoliv ke „společné“ anténě, jako je anténa, o kterou se jednalo ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne 18. března 2010, Organismos Sillogikis Diacheirisis Dimiourgon Theatrikon kai Optikoakoustikon Ergon (C‑136/09, EU:C:2010:151).
37 Takové rozlišování mezi společnými a pokojovými anténami by totiž nebylo v souladu se zásadou technologické neutrality, podle níž musí zákon uvádět práva a povinnosti osob obecně, aby nezvýhodňoval použití jedné technologie na úkor jiné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2022, Austro-Mechana, C‑433/20, EU:C:2022:217, bod 27 a citovaná judikatura).
38 Zadruhé, aby se na chráněná díla vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je nezbytné, aby byla tato díla skutečně sdělována veřejnosti. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že se pojem „veřejnost“ týká blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Blue Air Aviation, C‑775/21 a C‑826/21, EU:C:2023:307, body 51 a 52 a citovaná judikatura).
39 Pojem „veřejnost“ tak zahrnuje určitý minimální práh, což z tohoto pojmu vylučuje příliš malou, či dokonce zanedbatelnou skupinu dotčených osob. Pro účely určení této skupiny je třeba zohlednit zejména počet osob, které mohou mít přístup k témuž dílu souběžně, a také skutečnost, kolik z těchto osob k němu může mít přístup postupně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 43 a 44, jakož i ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 68 a citovaná judikatura).
40 V projednávané věci předkládající soud neposkytl údaj o počtu osob, které mohou mít přístup k dílům souběžně nebo postupně, s výjimkou údaje, že v nemovitosti, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, se nachází 18 bytů. Tento soud zejména neuvádí, zda jsou tyto byty předmětem krátkodobého pronájmu, zejména jakožto ubytovací zařízení cestovního ruchu, což může mít vliv na počet osob, které mohou mít postupně přístup k dotčeným dílům.
41 V souladu s judikaturou citovanou v bodě 31 tohoto rozsudku přísluší vnitrostátnímu soudu, aby určil, zda jsou chráněná díla skutečně sdělována „veřejnosti“, ve smyslu judikatury citované v bodech 38 a 39 tohoto rozsudku, a Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl v tomto ohledu užitečná vodítka.
42 Jak uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, pokud by předkládající soud konstatoval, že byty nacházející se v nemovitosti, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, jsou předmětem krátkodobého pronájmu, zejména jakožto ubytovací zařízení cestovního ruchu, museli by být jejich nájemci kvalifikováni jako „veřejnost“, jelikož jako celek představují, podobně jako klienti hotelového zařízení, blíže neurčený počet potenciálních příjemců [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2012, Phonographic Performance (Ireland), C‑162/10, EU:C:2012:141, body 41 a 42].
43 Zatřetí z ustálené judikatury vyplývá, že k tomu, aby mohlo být sdělování chráněného díla kvalifikováno jako „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, musí být toto dílo sděleno specifickou technologií odlišnou od technologií, které byly dosud používány, nebo, pokud tak tomu není, „nové veřejnosti“, tj. veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti (rozsudek ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 70 a citovaná judikatura).
44 Jak zdůraznil generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, nájemci bytů nacházejících se v nemovitosti, která je předmětem krátkodobého pronájmu, zejména jakožto ubytovací zařízení cestovního ruchu, mohou představovat takovou „novou“ veřejnost, jelikož tyto osoby, přestože se nacházejí v oblasti pokryté tímto vysíláním, by nemohly bez zásahu provozovatele této nemovitosti spočívajícího v tom, že tento provozovatel umístí do těchto bytů televizní přijímače vybavené pokojovou anténou, vysílané dílo užívat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 46 až 47).
45 Naproti tomu, jak uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, pokud by předkládající soud konstatoval, že byty, o které se jedná ve věci v původním řízení, jsou pronajaty nájemcům, kteří v nich mají bydliště, nelze tyto nájemce považovat za „novou veřejnost“ ve smyslu judikatury citované v bodě 43 tohoto rozsudku.
46 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „sdělování veřejnosti“, uvedený v tomto ustanovení, zahrnuje vědomé poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, provozovatelem nemovitosti s byty určenými k pronájmu, za předpokladu, že nájemce těchto bytů lze považovat za „novou veřejnost“.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti,
musí být vykládán v tom smyslu, že
pojem „sdělování veřejnosti“, uvedený v tomto ustanovení, zahrnuje vědomé poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, provozovatelem nemovitosti s byty určenými k pronájmu, za předpokladu, že nájemce těchto bytů lze považovat za „novou veřejnost“.
Podpisy