Spojené věci T‑29/14 a T‑31/14
Telefónica Gestión Integral de Edificios y Servicios, SL, dříve Taetel, SL,
a
Banco Santander, SA, dříve Banco Popular Español, SA,
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 21. února 2024
„Státní podpory – Podpora poskytnutá španělskými orgány určitým hospodářským zájmovým sdružením (HZS) a jejich investorům – Daňový režim určitých dohod o finančním leasingu pro nákup plavidel (španělský systém zdanění leasingu) – Rozhodnutí prohlašující podporu za částečně neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizující její částečné navrácení – Částečný zánik předmětu sporu – Částečné nevydání rozhodnutí ve věci samé – Nová podpora – Navrácení – Smluvní ustanovení na ochranu příjemců před navrácením protiprávní státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem – Rozdělení pravomocí mezi Komisí a vnitrostátními orgány“
1. Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná proti rozhodnutí Komise v oblasti státní podpory – Právní zájem na podání žaloby – Částečné zrušení napadeného rozhodnutí v rámci jiné žaloby podané proti tomuto rozhodnutí – Žaloba znějící na zrušení zrušených částí napadeného rozhodnutí – Částečně bezpředmětná žaloba – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 263 SFEU)
(viz body 22–34, 41–49)
2. Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná proti rozhodnutí Komise v oblasti státní podpory – Právní zájem na podání žaloby – Částečné zrušení napadeného rozhodnutí v rámci jiné žaloby podané proti tomuto rozhodnutí – Žaloba znějící na zrušení nezrušených částí napadeného rozhodnutí – Trvání právního zájmu na podání žaloby
(Článek 263 SFEU)
(viz body 50, 51, 53–61)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Daňová opatření ve prospěch určitých hospodářských zájmových sdružení a jejich investorů – Daňový režim použitelný na určité dohody o finančním leasingu pro nákup plavidel – Daňový režim složený z několika fakticky a právně propojených opatření – Oddělené posouzení těchto opatření – Nepřípustnost
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 67–71)
4. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Obnovení předchozí situace – Rozsah – Smluvní ustanovení o přenesení břemene navrácení protiprávní podpory z příjemců této podpory na jiné osoby – Zákaz Komise přenést toto břemeno navrácení a její příkaz příjemcům navrátit protiprávní podporu – Porušení rozdělení pravomocí mezi Komisi a členské státy – Porušení svobody podnikání a práva na vlastnictví – Absence
(Články 107 a 108 SFEU)
(viz body 85–105, 110, 111, 114–123)
Shrnutí
Tímto rozsudkem Tribunál zamítl žaloby na neplatnost podané společností Telefónica Gestión Integral de Edificios y Servicios, SL, a společností Banco Santander, SA, proti rozhodnutí, kterým Evropská komise kvalifikovala jako státní podpory několik daňových opatření tvořících „španělský systém zdanění leasingu“ (dále jen „ŠSZL“), jenž se vztahoval na určité dohody o finančním leasingu pro nákup plavidel(1). Přitom se zabýval tím, zda předmět sporu nezanikl v důsledku částečného zrušení napadeného rozhodnutí rozsudkem Soudního dvora, Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P)(2). Tribunál rovněž rozhodoval o nové otázce, zda Komise nepřekročila své pravomoci v oblasti státních podpor tím, že v napadeném rozhodnutí prohlásila za neplatné doložky o náhradě škody obsažené ve smlouvách uzavřených mezi soukromými subjekty, které chrání příjemce před navrácením protiprávních státních podpor, jež jsou neslučitelné s vnitřním trhem(3).
V projednávaném případě bylo Komisi předloženo několik stížností týkajících se používání ŠSZL na určité dohody o finančním leasingu, jelikož tento systém umožňoval společnostem provozujícím námořní dopravu nakupovat plavidla postavená španělskými loděnicemi s 20 až 30 % slevou z ceny. Podle Komise bylo cílem ŠSZL poskytnout daňové výhody hospodářským zájmovým sdružením (dále jen „HZS“) a jejich investorům, kteří následně převedli část těchto výhod na společnosti provozující námořní dopravu, jež koupily nové plavidlo.
Komise měla v napadeném rozhodnutí přijatém v červenci 2013 za to, že tři z pěti daňových opatření tvořících ŠSZL představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, která má formu selektivní daňové výhody, jež je částečně neslučitelná s vnitřním trhem. Vzhledem k tomu, že dotčená podpora byla zavedena od 1. ledna 2002 v rozporu s oznamovací povinností(4), uložila Komise vnitrostátním orgánům povinnost zajistit její navrácení investory, a sice členy HZS (dále jen „příkaz k navrácení“).
Proti napadenému rozhodnutí bylo podáno několik žalob na neplatnost. Řízení o žalobách podaných společností Telefónica Gestión Integral de Edificios y Servicios a společností Banco Santander byla přerušena do doby konečného rozhodnutí o žalobách podaných Španělským královstvím, společností Lico Leasing, SA, a společností Pequeños y Medianos Astilleros Sociedad de Reconversión, SA (dále jen „PYMAR“). Tribunál tak ve svém rozsudku Španělsko a další v. Komise(5) napadené rozhodnutí zrušil. Soudní dvůr, k němuž Komise podala kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku, jej zrušil rozsudkem Komise v. Španělsko a další (C‑128/16 P)(6), a vrátil věci Tribunálu.
Tribunál rozsudkem Španělsko a další v. Komise(7), který vydal poté, co mu byla věc vrácena, zamítl žaloby podané Španělským královstvím, společností Lico Leasing a společností PYMAR. V tomto rozsudku Tribunál zamítl žalobní důvod znějící na zpochybnění selektivity ŠSZL, když měl v podstatě za to, že existence rozsáhlé diskreční pravomoci daňové správy k povolení předčasného odepisování je dostačující k připuštění selektivity ŠSZL jako celku. Rovněž zamítl mimo jiné žalobní důvody, vycházející z porušení zásad, jež se uplatní na navrácení podpory, a sice zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty. V rámci posledně uvedeného měl Tribunál konkrétně za to, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když nařídila navrácení celé dotčené podpory pouze investory HZS, přestože byla část získané daňové výhody převedena na třetí osoby, a sice společnosti provozující námořní dopravu.
Soudní dvůr, jemuž byly předloženy samostatné kasační opravné prostředky proti tomuto rozsudku, svým rozsudkem Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P)(8), vyhověl důvodu kasačního opravného prostředku Španělského království, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o navrácení dotčené podpory, a ve zbývající části kasační opravné prostředky zamítl. Soudní dvůr, který tak částečně zrušil tento rozsudek a měl za to, že může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci týkající se části žalob, kterou je třeba ještě přezkoumat, po provedení přezkumu rozhodl, že je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž označuje HZS a jejich investory za jediné příjemce podpor a nařizuje, aby byla celá částka dotčené podpory navrácena investory HZS.
Závěry Tribunálu
Nejprve k otázce, zda se v důsledku rozsudku Soudního dvora Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P), kterým bylo částečně zrušeno napadené rozhodnutí, nestaly žaloby podané žalobkyněmi bezpředmětnými, připomněl Tribunál, že předmět sporu musí trvat až do vydání soudního rozhodnutí, v opačném případě není důvodné rozhodnout ve věci samé, což znamená, že výsledek žaloby může být pro stranu, která ji podala, přínosný.
V rámci žaloby podané na základě článku 263 SFEU bylo rozhodnuto, že zrušení napadeného rozhodnutí v průběhu řízení činí žalobu bezpředmětnou, pokud jde o návrhová žádání znějící na zrušení uvedeného rozhodnutí. Zrušením tohoto aktu žalobce totiž dosáhne jediného výsledku, který může jeho žaloba přinést, a proto již neexistuje věc, ve které by mohl soud Evropské unie rozhodnout. Totéž platí v případě, že částečné zrušení napadeného aktu přineslo žalobci výsledek, jehož se v části své žaloby domáhal, takže o této části již není důvodné rozhodnout.
V projednávané věci Tribunál konstatoval, že žaloby podané žalobkyněmi se staly bezpředmětnými v rozsahu, v němž zpochybňují jednak označení HZS a jejich investorů jako jediných beneficientů ŠSZL a uvedených investorů jako jediných podniků, na které se vztahuje příkaz k navrácení, jakož i odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu, a jednak metodiku popsanou v napadeném rozhodnutí, jež má sloužit k výpočtu částky, kterou musí investoři HZS vrátit.
Rozsudek Soudního dvora Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P) již zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž označuje HZS a jejich investory jako jediné beneficienty ŠSZL, a nařídil uvedeným investorům navrácení dotčené podpory v plné výši. Mimoto žalobkyně neprokázaly, že jejich argumentace zpochybňující vyloučení loděnic z okruhu beneficientů ŠSZL a podniků, na které se vztahuje příkaz k navrácení, i kdyby byla opodstatněná, by jim mohla přinést větší prospěch, než mají z rozsudku Soudního dvora.
Kromě toho metodika výpočtu částky, kterou musí investoři vrátit, popsaná v tomto rozhodnutí, se v rozsahu, v němž spočívá na nyní chybném předpokladu, že celá výhoda musí být navrácena pouze investory HZS, stala v důsledku tohoto rozsudku obsoletní.
Naproti tomu bylo stále důvodné rozhodnout o bodech návrhových žádání žalobkyň v rozsahu, v němž znějí na zrušení částí napadeného rozhodnutí, které nebyly zrušeny Soudním dvorem v rozsudku Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P). Toto rozhodnutí totiž zůstává platné v rozsahu, v němž prohlašuje podporu, z níž mají prospěch přinejmenším HZS a jejich investoři, za protiprávní a neslučitelnou s vnitřním trhem a ukládá Španělskému království povinnost zajistit navrácení uvedené podpory nebo její části od těchto subjektů. Dále okolnost, že pro výpočet částek, které mají být navráceny, musí být metodika popsaná v napadeném rozhodnutí změněna ve světle uvedeného rozsudku, nemění nic na tom, že tato povinnost navrácení jako taková nadále trvá.
V tomto ohledu Tribunál zaprvé zamítl žalobní důvod, vycházející z nesprávné kvalifikace jednotlivých daňových opatření tvořících ŠSZL jako nových podpor.
Argumenty žalobkyň zpochybňující kvalifikaci některých daňových opatření tvořících ŠSZL jako nové podpory, jejich selektivní povahu a existenci výhody jsou tak založeny na předpokladu, že uvedená opatření musí být posuzována odděleně s ohledem na článek 107 SFEU, a nikoli s ohledem na ŠSZL jako celek
Tato daňová opatření jsou totiž právně provázána v podstatě proto, že předčasné odepisování podléhalo schválení ze strany orgánů finanční správy, a fakticky proto, že předčasné odepisování bylo správními orgány schváleno pouze v kontextu leasingových smluv týkajících se plavidel způsobilých pro použití režimu zdanění podle tonáže. Právě z důvodu takové provázanosti rozhodl Tribunál v rozsudku Španělsko a další v. Komise (T‑515/13 RENV a T‑719/13 RENV), že vzhledem k tomu, že jedno z opatření umožňujících využít ŠSZL jako celku je selektivní, a sice povolení předčasného odepisování, Komise oprávněně dospěla v napadeném rozhodnutí k závěru, že systém je selektivní jako celek. V rozsudku Španělsko a další v. Komise (C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P) Soudní dvůr potvrdil tento závěr, jakož i implicitně nutnost posoudit ŠSZL jako celek jako režim podpory.
Zadruhé Tribunál zamítl žalobní důvod, podle kterého Komise překročila své pravomoci v oblasti státních podpor tím, že zakázala doložky o náhradě škody obsažené ve smlouvách uzavřených mezi soukromými subjekty, jež chrání příjemce před navrácením protiprávní a neslučitelné státní podpory.
V tomto ohledu Tribunál konstatoval, že upřesnění uvedené v čl. 4 odst. 1 výroku napadeného rozhodnutí, podle kterého Španělské království zajistí, že příjemci podporu vrátí, „aniž by […] měli možnost přenést břímě navrácení na jiné osoby“, je formulováno obecně a výslovně se ve svém znění neomezuje na doložky o náhradě škody. Kromě toho se tyto doložky netýkají konkrétně případu navrácení protiprávní státní podpory nebo státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, ale obecně důsledků možnosti, že příslušné orgány neschválí daňové výhody vyplývající ze ŠSZL nebo že po jejich schválení bude jejich platnost zpochybněna.
V některých bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí nicméně Komise blíže označuje konkrétní aspekty doložek o náhradě škody, které považuje za problematické v kontextu navracení protiprávních podpor neslučitelných s vnitřním trhem. Upřesňuje tak, že cíl navrácení, kterým je obnovení původního stavu, a zejména odstranění narušení hospodářské soutěže, které bylo způsobeno soutěžní výhodou plynoucí z protiprávní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, by byl trvale zmařen, kdyby soukromé subjekty mohly pomocí smluvních ustanovení změnit účinky rozhodnutí o navrácení, jež přijala Komise. Z toho vyplývá, že upřesnění uvedené v čl. 4 odst. 1 výroku napadeného rozhodnutí musí být proto chápáno tak, že se týká pouze doložek o náhradě škody v rozsahu, v němž mohou být vykládány tak, že chrání příjemce protiprávní podpory neslučitelné s vnitřním trhem před jejím navrácením.
Kromě toho Komise nestanovila, že tyto doložky o náhradě škody budou neplatné, neboť taková pravomoc případně přísluší vnitrostátním soudům. Cílem upřesnění poskytnutého Komisí v napadeném rozhodnutí je totiž pouze objasnit rozsah povinnosti Španělského království zajistit navrácení podpory od příjemců, aby byl obnoven stav před poskytnutím uvedené podpory.
Z toho vyplývá, že Komise nepřekročila své pravomoci, které jsou jí svěřeny v oblasti státních podpor(9). I když je pravda, že navrácení se provádí v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu(10), nic to nemění na tom, že posledně uvedené postupy musí umožňovat okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Nic tudíž nebrání tomu, aby Komise v napadeném rozhodnutí upřesnila, že Španělské království musí zajistit, aby příjemci vrátili částky podpor, které skutečně použili, aniž mohou přenést břemeno navrácení těchto částek na jinou smluvní stranu. To platí tím spíše, že tyto doložky o náhradě škody byly stanoveny v rámcových smlouvách uzavřených mezi jednotlivými účastníky ŠSZL, přičemž tyto smlouvy finanční správa zohlednila při povolování předčasného odepisování.