Věc T‑763/20
(zveřejnění formou výňatků)
Inner Mongolia Shuangxin Environment-Friendly Material Co. Ltd
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 21. února 2024
„Dumping – Dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Číny – Konečné antidumpingové clo – Prováděcí nařízení (EU) 2020/1336 – Výpočet běžné hodnoty – Podstatná zkreslení v zemi vývozu – Článek 2 odst. 6a nařízení (EU) 2016/1036 – Právo WTO – Zásada konformního výkladu – Volba vhodné reprezentativní země – Snadno dostupné údaje – Neposkytnutí spolupráce – Pojem,nezbytné informace‘ – Článek 18 nařízení 2016/1036 – Cenové podbízení – Segmenty trhu – Metoda kontrolních čísel výrobku – Článek 3 odst. 2 a 3 nařízení 2016/1036 – Právo na obhajobu – Důvěrné zacházení – Články 19 a 20 nařízení 2016/1036“
1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení 2016/1036 s ohledem na antidumpingovou dohodu GATT z roku 1994 – Zohlednění výkladu přijatého Orgánem pro řešení sporů – Výklad sekundárního unijního práva contra legem – Nepřípustnost
[Článek 216 odst. 2 SFEU; Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a a 7]
(viz body 20–22, 28–33, 39–49)
2. Mezinárodní dohody – Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace – GATT 1994 – Nemožnost dovolávat se dohod WTO za účelem zpochybnění legality unijního aktu – Výjimky – Unijní akt, který směřuje k zajištění jejich provedení nebo na ně výslovně a konkrétně odkazuje
[Článek 216 odst. 2 SFEU; Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a]
(viz body 23, 24, 38)
3. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Stanovení antidumpingového cla – Antidumpingové clo, které nesmí překročit částku nezbytnou k odvrácení škodlivých účinků dumpingového dovozu – Aplikace pravidla nižšího cla
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a)
(viz body 56–58)
4. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nerelevantní žalobní důvod – Pojem – Žalobní důvody uvedené na podporu žaloby proti nařízení zavádějícímu antidumpingové clo – Žalobní důvody zpochybňující dumpingové rozpětí – Dumpingové rozpětí, které nebylo zohledněno pro účely výpočtu antidumpingového cla – Irelevantní důvody – Kritéria pro posouzení
(Článek 263 SFEU)
(viz body 62–65, 69, 173)
5. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Podstatná zkreslení trhu ve vyvážející zemi – Výpočet běžné hodnoty na základě nezkreslených referenčních cen nebo hodnot – Zohlednění odpovídajících výrobních a prodejních nákladů v reprezentativní zemi – Výběr vhodné reprezentativní země – Kritéria – Relevantní snadno dostupné údaje – Pojem – Země, která poskytla důvěrné veřejně nedostupné údaje – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a, čl. 6 odst. 7, články 19 a 20)
(viz body 86–104)
6. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Podstatná zkreslení trhu ve vyvážející zemi – Výpočet běžné hodnoty na základě nezkreslených referenčních cen nebo hodnot – Zohlednění odpovídajících výrobních a prodejních nákladů v reprezentativní zemi – Výběr vhodné reprezentativní země – Posuzovací pravomoc orgánů – Kritéria – Adekvátní úroveň sociální a environmentální ochrany – Chybějící relevance v případě jediné vhodné reprezentativní země
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a písm. a) a 7 písm. a)]
(viz body 119–134)
7. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Podmínky – Odmítnutí poskytnout potřebné informace – Pojem „nezbytné informace“ – Informace o objemech výroby a výrobních nákladech – Zahrnutí
[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994), článek 6.8; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 18 odst. 1 a 3]
(viz body 140–161)
8. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Povinnost Komise zajistit informování dotyčných stran – Rozsah – Právo na obhajobu – Porušení – Podmínky – Možnost pro dotyčný podnik lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesní vadě
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, články 19 a 20)
(viz bod 166)
9. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Škoda – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, článek 3)
(viz body 198, 199)
10. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Škoda – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Posuzovací pravomoc Komise – Povinnost Komise zohlednit segmenty trhu dotčeného výrobku – Neexistence kromě výjimečných okolností
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 1 odst. 4 a čl. 3 odst. 2 a 3)
(viz body 200–209)
11. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Škoda – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Povinnost Komise zohlednit veškerý prodej obdobných výrobků unijních výrobců zařazených do vzorku – Neexistence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 3 odst. 2 a 3)
(viz body 240, 244–249)
12. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Šetření – Dodržování práva na obhajobu – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků a respektovat důvěrnou povahu informací tak, aby tyto povinnosti byly ve vzájemném souladu – Rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti dotyčného podniku o přístup k důvěrným informacím – Neexistence nesprávného právního posouzení ze strany Komise – Podnik, který úředníkovi pro slyšení toto rozhodnutí o zamítnutí nepředložil – Okolnost potvrzující závěr o neexistenci nesprávného právního posouzení ze strany Komise
[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994), článek 6.5; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 6 odst. 7, články 19 a 20]
(viz body 257, 258, 264–273)
Shrnutí
Tribunál, na který se obrátil čínský vyvážející výrobce, zamítl žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/1336 ze dne 25. září 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů (dále jen „PVAL“) pocházejících z Čínské lidové republiky(1). Při této příležitosti Tribunál upřesnil pojem „snadno dostupné“ údaje v rámci výběru vhodné reprezentativní země pro výpočet běžné hodnoty výrobku dotčeného antidumpingovým šetřením při existenci podstatných zkreslení trhu ve vyvážející zemi. Rovněž upřesnil pojem „nezbytné informace“, které mají být poskytnuty zúčastněnými stranami Komisi v rámci antidumpingového šetření. V projednávané věci zahájila Komise, na základě podnětu společnosti Kuraray Europe GmbH, hlavního výrobce PVAL v Evropské unii, antidumpingové šetření, na jehož konci přijala napadené nařízení.
V této souvislosti podala společnost Inner Mongolia Shuangxin Environment-Friendly Material Co. Ltd, čínská společnost vyrábějící a vyvážející PVAL do Evropské unie, která se cítí poškozena antidumpingovými cly uloženými Komisí, k Tribunálu žalobu na neplatnost prováděcího nařízení 2020/1336 v rozsahu, v němž se jí týká(2).
Závěry Tribunálu
Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé tvrdila, že Komise nesprávně vyložila čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení(3). Tento článek stanoví, že pokud se zjistí, že není vhodné použít domácí ceny a náklady v zemi vývozu, jelikož v této zemi dochází k podstatným zkreslením na trhu, běžná hodnota výrobku se zjistí početně výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty. Zdroje, které Komise může za tímto účelem použít, zahrnují odpovídající výrobní náklady a náklady na prodej ve vhodné reprezentativní zemi, jejíž úroveň hospodářského rozvoje je podobná jako v zemi vývozu, pokud jsou relevantní údaje snadno dostupné. Je-li reprezentativních třetích zemí více, dostanou případně přednost země s náležitou úrovní sociální a environmentální ochrany.
V tomto ohledu Tribunál uvedl, že se Komise nedopustila pochybení, když zvolila Turecko, a nikoli Mexiko, jako reprezentativní zemi pro početní zjištění běžné hodnoty dotčeného výrobku. Komise totiž mohla vycházet pouze z údajů poskytnutých společností se sídlem v Turecku, jelikož údaje poskytnuté společnostmi usazenými v Mexiku nemohly být kvalifikovány jako „snadno dostupné“ údaje.
Pokud jde nejprve o pojem „snadno dostupné“ údaje, potvrdil Tribunál doslovný výklad přijatý Komisí v napadeném nařízení, že pojem „veřejně dostupné“ znamená dostupné veřejnosti obecně, kdežto „snadno dostupné“ znamená dostupné komukoli za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky, například uhrazení poplatku. Údaje poskytnuté společnostmi se sídlem v Mexiku však byly buď předány pouze v důvěrné podobě, která nebyla přístupná veřejnosti, nebo byly k dispozici pouze pro jiné období, než je období, kterého se týká šetření.
Na základě kontextuálního a teleologického výkladu má Tribunál za to, že tento pojem musí být vykládán s ohledem na požadavky vyplývající z ustanovení tohoto nařízení týkajících se důvěrného zacházení a požadavků upravujících informování účastníků řízení za účelem ochrany jejich práva na obhajobu. Základní nařízení tímto způsobem sleduje dva cíle, a sice zaprvé umožnit zúčastněným stranám účinně hájit své zájmy a zadruhé zachovat důvěrnost informací shromážděných v průběhu šetření(4). Proto pokud se Komise snaží získat „snadno dostupné“ údaje, je oprávněna odmítnout pro tento účel použít údaje považované stranou, která je poskytla, za důvěrné, u nichž se jí nepodaří získat shrnutí, které nemá důvěrnou povahu a na jehož základě by ostatní strany zúčastněné na šetření mohly uplatnit právo na obhajobu.
Tribunál dále upřesnil, že Komise tím, že přijala údaje poskytnuté společností usazenou v Turecku, neporušila svou povinnost řádné péče tím, že vypočítala běžnou hodnotu dotyčného výrobku nevhodným nebo nepřiměřeným způsobem. Argumenty žalobkyně směřující ke zpochybnění relevance zvolených údajů – s ohledem na období šetření, jakož i informací obsažených v těchto údajích – nejsou totiž v projednávané věci podložené. Nepředkládá tudíž důkazy dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v napadeném nařízení.
Konečně po přijetí závěru, že Turecko bylo jedinou vhodnou reprezentativní zemí, dospěla Komise správně k závěru, že nebylo nutné provést posouzení úrovně sociální a environmentální ochrany uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. 6a písm. a) základního nařízení.
Pokud jde zadruhé o porušení článku 18 základního nařízení, Tribunál odmítl tvrzení žalobkyně, podle kterého Komise pro výpočet běžné hodnoty nesprávně použila dostupné údaje ve smyslu článku 18 základního nařízení navzdory skutečnosti, že žalobkyně spolupracovala podle svých nejlepších schopností.
Cílem článku 18 základního nařízení je totiž umožnit Komisi vést šetření, i když účastníci řízení odmítnou spolupracovat nebo spolupracují nedostatečně. První odstavec tohoto ustanovení tak Komisi umožňuje použít dostupné údaje, pokud požadované informace nejsou nakonec získány. Aby mohly být zúčastněné strany považovány za spolupracující na základě tohoto ustanovení, musí poskytnout všechny informace, jež mají k dispozici a které orgány považují za nezbytné k učinění závěrů.
Pokud jde o pojem „nezbytné informace“, vyplývá ze znění, kontextu a cíle čl. 18 odst. 1 základního nařízení, že tento pojem odkazuje na informace, které mají účastníci řízení a jejichž poskytnutí od nich unijní orgány požadují, aby učinily zjištění, která jsou třeba vyvodit v rámci antidumpingového šetření. Informace o objemu výroby a výrobních nákladech výrobku dotčeného antidumpingovým šetřením jsou nezbytnými informacemi ve smyslu tohoto ustanovení.
V projednávaném případě Tribunál nejprve poznamenal, že žalobkyně neposkytla skutečnosti, které od ní Komise požadovala, pokud jde o vstupy výrobních faktorů vlastní výroby, přičemž tyto informace byly nezbytné s ohledem na určení běžné hodnoty. Vzhledem k tomu, že běžná hodnota byla v tomto případě vypočtena na základě metody založené na výrobních nákladech, bylo totiž třeba znát objem spotřeby všech vstupů použitých k výrobě PVAL, tedy včetně vstupů nezbytných na vytvoření výrobních faktorů vlastní výroby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala údajnou nemožnost poskytnout uvedené informace, Komise neporušila čl. 18 odst. 1 tím, že k nahrazení těchto informací použila dostupné údaje.
Pokud jde dále o údajné porušení čl. 18 odst. 3 základního nařízení, Tribunál připomenul, že jeho odstavce 1 a 3 se týkají odlišných situací. Zatímco čl. 18 odst. 1 obecně popisuje případy, ve kterých informace, které orgány potřebují pro účely šetření, nebyly poskytnuty, odstavec 3 tohoto článku se týká případů, kdy údaje nezbytné pro účely šetření byly poskytnuty, ale nejsou relevantní, takže dostupné údaje nemusí být nutně použity. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadované informace nesdělila, čl. 18 odst. 3 základního nařízení se nepoužije, jelikož Komise může použít pouze dostupné údaje k nahrazení chybějících informací.
Konečně Komise neporušila ani právo žalobkyně na obhajobu tím, že jí včas neposkytla „zprávu o šetření“, kterou jí byla povinna předat před tím, než jí zašle dopis, kterým ji Komise informuje o záměru použít dostupné údaje ve smyslu článku 18 základního nařízení. V tomto ohledu vyplývá z ustálené judikatury, že porušení práva na obhajobu vede ke zrušení rozhodnutí přijatého na konci řízení pouze tehdy, pokud by toto řízení mohlo bez této vady vést k jinému výsledku. Žalobkyně přitom neuvedla sebemenší skutečnost, která by mohla prokázat, že nebylo vyloučeno, že by řízení mohlo vést k jinému výsledku, pokud by obdržela uvedenou zprávu dříve.
Pokud jde o ostatní žalobní důvody zpochybňující dumpingové rozpětí použité Komisí v napadeném nařízení, vyplývá z analýzy uvedených žalobních důvodů, že nedošlo k pochybení při výpočtu dumpingového rozpětí, takže toto rozpětí zůstává vyšší než rozpětí újmy, jelikož toto rozpětí bylo zohledněno při stanovení sazby antidumpingového cla podle pravidla nižšího cla. Vzhledem k tomu, že tyto ostatní žalobní důvody tedy nemohou tento závěr zpochybnit, zamítl je Tribunál jako irelevantní.