Věc T‑762/20
Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd a další
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 21. února 2024
„Dumping – Dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Číny – Konečné antidumpingové clo – Prováděcí nařízení (EU) 2020/1336 – Výpočet běžné hodnoty – Podstatná zkreslení v zemi vývozu – Článek 2 odst. 6a nařízení (EU) 2016/1036 – Právo WTO – Zásada konformního výkladu – Úpravy – DPH bez nároku na odpočet – Funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize – Spravedlivé srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty – Důkazní břemeno – Článek 2 odst. 10 písm. b) a i) nařízení (EU) 2016/1036 – Neposkytnutí spolupráce – Dostupné údaje – Článek 18 nařízení 2016/1036 – Dvojí použití – Penalizační použití – Různé výrobní postupy – Cenové podbízení – Segmenty trhu – Metoda kontrolních čísel výrobku – Článek 3 odst. 2 a 3 nařízení 2016/1036 – Právo na obhajobu – Důvěrné zacházení – Články 19 a 20 nařízení 2016/1036“
1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení 2016/1036 s ohledem na antidumpingovou dohodu GATT z roku 1994 – Zohlednění výkladu přijatého Orgánem pro řešení sporů – Výklad sekundárního unijního práva contra legem – Nepřípustnost
[Článek 216 odst. 2 SFEU; Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a a 7]
(viz body 20–22, 28–33, 39–49)
2. Mezinárodní dohody – Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace – GATT 1994 – Nemožnost dovolávat se dohod WTO za účelem zpochybnění legality unijního aktu – Výjimky – Unijní akt, který směřuje k zajištění jejich provedení nebo na ně výslovně a konkrétně odkazuje – Neexistence
[Článek 216 odst. 2 SFEU; Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a]
(viz body 23, 24, 38)
3. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Úpravy – Zohlednění provizí vyplacených za prodeje – Funkce vykonávané obchodníkem obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za provizi – Distributor, který tvoří hospodářskou entitu s výrobcem – Vyloučení – Určení existence hospodářského subjektu – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 10 písm. i)]
(viz body 60–64)
4. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Úpravy – Podmínky – Důkazní břemeno
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 10 písm. i)]
(viz body 65–112, 126–138, 147, 279–281)
5. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Úpravy – Zohlednění nevratné daně z přidané hodnoty ovlivňující vývozní cenu – Obnovení symetrie mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou úpravou běžné hodnoty
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 6a a 10 písm. k)]
(viz body 145, 153–158)
6. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Povinnost orgánů prokázat použití co nejlepších údajů – Neexistence – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze
[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, článek 3 a čl. 18 odst. 5 a 6]
(viz body 181–207)
7. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Stanovení běžné hodnoty – Běžná hodnota, o níž se předpokládá, že není nižší než nejvyšší běžná hodnota ostatních vyvážejících výrobců – Předpoklad založený na nespolupráci ze strany podniku – Nepřípustnost
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 18)
(viz body 211–220)
8. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Škoda – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Posuzovací pravomoc Komise – Povinnost Komise zohlednit segmenty trhu dotčeného výrobku – Neexistence kromě výjimečných okolností
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 1 odst. 4 a čl. 3 odst. 2 a 3)
(viz body 249–258, 261, 262, 267–269, 273)
9. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Škoda – Faktory, které je třeba zohlednit – Účinek dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie – Výpočet rozpětí cenového podbízení – Metoda výpočtu – Povinnost Komise zohlednit veškerý prodej obdobných výrobků unijních výrobců zařazených do vzorku – Neexistence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 3 odst. 2 a 3)
(viz body 288, 292–297)
10. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Šetření – Dodržování práva na obhajobu – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků a respektovat důvěrnou povahu informací tak, aby tyto povinnosti byly ve vzájemném souladu – Rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti dotyčného podniku o přístup k důvěrným informacím – Neexistence nesprávného právního posouzení ze strany Komise – Podnik, který úředníkovi pro slyšení toto rozhodnutí o zamítnutí nepředložil – Okolnost potvrzující závěr o neexistenci nesprávného právního posouzení ze strany Komise
[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994), článek 6.5; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 6 odst. 7, články 19 a 20]
(viz body 308–315, 321–330)
11. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Povinnost Komise zajistit informování dotyčných stran – Rozsah – Právo na obhajobu – Porušení – Podmínky – Možnost pro dotčený podnik lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesní vadě
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, články 19 a 20)
(viz body 331–335)
Shrnutí
Na základě žaloby podané subjekty čínské skupiny Sinopec zrušil Tribunál prováděcí nařízení Evropské komise (EU) 2020/1336 ze dne 25. září 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů (dále jen „PVAL“) pocházejících z Čínské lidové republiky(1). Při této příležitosti Tribunál v rámci spravedlivého srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou upřesnil rozsah důkazního břemene, které nese Komise pro účely uplatnění úpravy snížení vývozní ceny, protože prodejní společnost propojená s výrobcem vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize. Rovněž se vyjádřil k otázce, zda v případě, že Komise založí svá zjištění na dostupných údajích poté, co konstatovala, že společnost nespolupracovala, může uplatnit domněnku, že běžná hodnota výrobků prodávaných touto společností odpovídá nejvyšší běžné hodnotě u ostatních vyvážejících výrobců.
V projednávané věci zahájila Komise, na základě podnětu, který podala Kuraray Europe GmbH, hlavní výrobce PVAL v Evropské unii, antidumpingové šetření, na jehož konci přijala napadené nařízení.
V této souvislosti subjekty skupiny Sinopec, a sice Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd (dále jen „Sinopec Chongqing“) a Sinopec Great Wall Energy & Chemical (Ningxia) Co. Ltd (dále jen „Sinopec Ningxia“), čínské podniky vyrábějící PVAL, jakož i Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd (dále jen „Sinopec Central-China“), čínský podnik propojený s předchozími společnostmi, který mimo jiné do Evropské unie vyváží výrobky vyrobené těmito společnostmi, které se považují za poškozené antidumpingovými cly uloženými Komisí, podaly k Tribunálu žalobu na neplatnost prováděcího nařízení 2020/1336 v rozsahu, v němž se jich týká(2).
Závěry Tribunálu
Na podporu své žaloby žalobkyně nejprve tvrdily, že použití čl. 2 odst. 6a nařízení 2016/1036(3) Komisí za účelem určení běžné hodnoty výrobků jimi vyráběných je v rozporu se závazky vyplývajícími z práva Světové obchodní organizace (WTO). Toto ustanovení zavádí zvláštní režim, který stanoví pravidla pro určení běžné hodnoty v případě vývozů ze zemí, u nichž je zjištěno, že jejich vnitřní trh vykazuje podstatná zkreslení, jak jsou vymezena týmž ustanovením.
V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že Komise nebyla povinna provést konformní výklad tohoto ustanovení s ohledem na pravidla WTO. I když totiž musí být unijní předpisy vykládány v co největším možném rozsahu ve světle mezinárodního práva, zejména pokud směřují k provedení mezinárodní dohody uzavřené Unií, nic to nemění na tom, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení nelze považovat za ustanovení směřující k provedení konkrétních závazků dohod uzavřených v rámci WTO, neboť právo WTO neobsahuje zvláštní pravidla určená pro výpočet běžné hodnoty v situacích, na které se dotčené ustanovení vztahuje.
Pokud jde dále o srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou dotčených výrobků, Tribunál konstatoval, že Komise nesprávně uplatnila úpravu směrem dolů na vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Dopustila se totiž nesprávného posouzení, když měla za to, že navzdory existenci společné kontroly žalobkyně netvoří společnou hospodářskou jednotku, jelikož podle Komise společnost Sinopec Central-China, prodejní společnost propojená s ostatními dvěma žalobkyněmi, nejednala jako vnitřní prodejní oddělení, ale vykonávala spíše funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize.
V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že domnívají-li se unijní orgány, že je třeba použít úpravu snižující vývozní cenu z toho důvodu, že prodejní společnost ve spojení s výrobcem vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize, jsou tyto orgány povinny předložit alespoň shodující se indicie, jež prokáží, že je tato podmínka splněna.
Komisi tedy příslušelo předložit dostatečné shodující se indicie umožňující prokázat, že navzdory existenci společné kontroly Sinopec Central-China vykonávala funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize a nejednala jako vnitřní prodejní oddělení. Komisi se však nepodařilo unést důkazní břemeno, které jí přísluší, jelikož předložené indicie jsou buď irelevantní, nebo nemají důkazní hodnotu s ohledem na funkce vykonávané společností Sinopec Central-China.
Pokud jde o výpočet běžné hodnoty výrobků prodávaných společností Sinopec Ningxia, Tribunál dále poznamenal, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když uplatnila domněnku, podle které tato hodnota odpovídá nejvyšší běžné hodnotě mezi hodnotami ostatních vyvážejících výrobců.
Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nemohly žalobkyně Komisi poskytnout nezbytné údaje týkající se společnosti Sinopec Ningxia, vypočítala Komise běžnou hodnotu výrobků prodávaných touto společností na základě dostupných údajů ve smyslu článku 18 základního nařízení. Údaje, které měla k dispozici, tak byly porovnány. I když není povinna vysvětlit, v čem jsou použité dostupné údaje nejlepší možné, jelikož taková povinnost nevyplývá ani z článku 18 základního nařízení ani z judikatury, musí nicméně vysvětlit, v čem jsou použité údaje relevantní.
Pokud tedy z důvodu rozdílů mezi výrobními postupy společností Sinopec Ningxia a Sinopec Chongqing byla Komise oprávněna odmítnout jako relevantní údaje týkající se této společnosti a použít údaje týkající se ostatních vyvážejících výrobců, musela odůvodnit své rozhodnutí použít u každého typu výrobku prodávaného společností Sinopec Ningxia nejvyšší běžnou hodnotu mezi hodnotami ostatních vyvážejících výrobců. Tato volba se totiž nemůže opírat o domněnku, která je založena na pouhém konstatování nespolupráce žalobkyň, jelikož Komise není oprávněna sankcionovat vyvážejícího výrobce z důvodu jeho nedostatečné spolupráce.
Kromě toho použití domněnky, kterou je obtížné vyvrátit, zůstává v přijatelných mezích, je-li mimo jiné možné podat důkaz o opaku. V projednávané věci je přitom vyvrácení dotčené domněnky možné pouze tehdy, pokud žalobkyně poskytnout Komisi informace, jejichž nepředložení představuje právě faktor, který vedl Komisi k použití dostupných údajů ve smyslu článku 18 základního nařízení.
Konečně měl Tribunál za to, že Komise neporušila právo žalobkyň na obhajobu tím, že jim odmítla poskytnout informace týkající se prodaných množství a prodejních cen výrobního odvětví Unie, jakož i rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, jelikož tyto informace mají důvěrnou povahu.
Tuto neexistenci pochybení potvrzuje skutečnost, že žalobkyně, když obdržely e-mail Komise, kterým byla zamítnuta jejich žádost o přístup k výše uvedeným informacím, tuto otázku nepředložily úředníkovi pro slyšení, ačkoli tak mohly učinit(4). Tímto souhlasily s rozhodnutím Komise, které vyplývá z vyvážení cílů sledovaných základním nařízením, totiž umožnit zúčastněným stranám účinně bránit svůj zájem a zachovat důvěrnost informací shromážděných během šetření(5).