Language of document : ECLI:EU:T:2022:426

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)

6. července(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Výběrové řízení EPSO/AD/363/18 určené k náboru administrátorů v oblasti daní — Omezení volby druhého jazyka, ve kterém se testy konají — Nezapsání na rezervní seznam — Námitka protiprávnosti — Přípustnost – Diskriminace na základě jazyka – Zvláštní povaha obsazovaného pracovního místa – Odůvodnění – Zájem služby – Proporcionalita“

Ve věci T‑631/20,

MZ, zastoupená M. Velardo, advokátkou,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené T. Lilamandem, D. Milanowskou a A.-C. Simon, jako zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, avocat,

žalované,

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),

ve složení J. Svenningsen (zpravodaj), předseda, R. Barents, C. Mac Eochaidh, T. Pynnä a J. Laitenberger, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Núñez Ruiz, rada,

s ohledem na písemnou část řízení,

po jednání konaném dne 1. března 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou založenou na čl. 270 SFEU se žalobkyně MZ domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019, kterým výběrová komise výběrového řízení EPSO/AD/363/18 po přezkoumání odmítla zapsat její jméno na rezervní seznam pro nábor administrátorů platové třídy AD 7 v oblasti daní.

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        Dne 11. října 2018 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení na základě kvalifikačních předpokladů a s testy EPSO/AD/363/18, jehož předmětem byl nábor administrátorů (AD 7) v oblasti cel a daní (Úř. věst. 2018, C 368 A, s. 1, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“) za účelem vytvoření dvou rezervních seznamů, z nichž Evropská komise, a zejména generální ředitelství (GŘ) pro daně a celní unii, bude nabírat do služebního poměru nové členy v postavení administrátorů.

3        Oznámení o výběrovém řízení vyžadovalo mimo jiné jako podmínku účasti ve výběrovém řízení znalost nejméně dvou úředních jazyků Evropské unie. Tato podmínka pro připuštění do výběrového řízení zněla následovně:

„Musíte ovládat alespoň dva úřední jazyky EU, z toho jeden minimálně na úrovni C1 (důkladná znalost) a druhý minimálně na úrovni B2 (uspokojivá znalost).

Upozorňujeme, že výše uvedené minimální úrovně musí platit pro všechny jazykové dovednosti (mluvení, psaní, čtení a poslech) požadované v přihlášce. Tyto dovednosti odpovídají dovednostem uvedeným ve společném evropském referenčním rámci pro jazyky […]

V tomto oznámení o výběrovém řízení budeme na jazyky odkazovat takto:

–        jazyk 1: jazyk používaný pro testy na počítači s otázkami s výběrem odpovědí,

–        jazyk 2: jazyk používaný pro výběr na základě kvalifikačních předpokladů (Talent Screener), pro testy v hodnotícím centru a pro komunikaci mezi úřadem EPSO a uchazeči, kteří podali platnou přihlášku. Tento jazyk musí být odlišný od jazyka 1.

Jazykem 2 musí být angličtina nebo francouzština.“

4        Oznámení o výběrovém řízení upřesňovalo důvod omezení výběru druhého jazyka na angličtinu nebo francouzštinu následovně:

„Úspěšní uchazeči přijatí na tyto konkrétní obory musí mít uspokojivou znalost (minimálně na úrovni B2) angličtiny nebo francouzštiny. Ačkoliv znalost dalších jazyků může být výhodou, většina útvarů Komise v oblasti cel a daní používá pro analytickou činnost, pro interní komunikaci i komunikaci s externími subjekty a pro vypracovávání publikací a zpráv, právních předpisů či ekonomických dokumentů, jež jsou uvedeny v oddíle „Jakou náplň práce mohu očekávat?“ a v příloze I, angličtinu nebo francouzštinu. Proto má uspokojivá znalost anglického nebo francouzského jazyka zásadní význam. V důsledku toho by se úspěšný uchazeč, který by neměl uspokojivou znalost angličtiny nebo francouzštiny, nemohl okamžitě zapojit do pracovního procesu.“

5        Pod nadpisem „Jak výběrové řízení probíhá?“, bodě 5, je uvedeno, že testy v hodnotícím centru sestávají ze čtyř testů, totiž pohovoru na základě obecných kompetencí, pohovoru týkající se dané oblasti, skupinové úlohy a případové studie. Osm obecných kompetencí („analýza a řešení problémů“, „komunikace“, „orientace na kvalitu a výsledky“, „vzdělávání a rozvoj“, „stanovování priorit a organizace práce“, „odolnost“, „práce v kolektivu“, „vedení lidí“) byly všechny hodnoceny do deseti body a kompetence související s oblastí do sto bodů. Požadované minimální počty bodů byly, pokud jde o obecné kompetence, 3/10 za jednotlivou kompetenci a celkem 40/80, a pokud jde o kompetence související s oblastí, 50/100.

6        Dne 10. listopadu 2018 se žalobkyně přihlásila do tohoto výběrového řízení v oblasti daní.

7        Úkoly, které mohou vykonávat úspěšní uchazeči výběrového řízení v oblasti daní, jsou popsány v oznámení o výběrovém řízení následovně:

„Jakožto referent v oddělení Generálního ředitelství pro daně a celní unii [(GŘ) pro daně a celní unii] se budete muset okamžitě zapojit do pracovního procesu a s pomocí svých nadřízených budete vypracovávat dokumenty týkající se dané tématiky a účastnit se jednání s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami s cílem vysvětlovat/prosazovat postoj Evropské komise. Budete zastupovat své oddělení na jednáních s dalšími útvary Komise a odpovídat na dotazy občanů a poslanců Evropského parlamentu. Budete se rovněž podle potřeby podílet na informování příslušného komisaře, generálního ředitele nebo ředitele. V závislosti na oddělení, v němž budete působit, budete vypracovávat právní předpisy, pracovní dokumenty nebo ekonomické dokumenty.“

8        Kromě toho příloha I oznámení o výběrovém řízení, nadepsaná „Náplň práce“, upřesňuje tyto úkoly následovně:

„Úkolem administrátorů (AD 7) v daňové oblasti obecně je podporovat činitele s rozhodovací pravomocí při plnění poslání příslušného orgánu EU a poskytovat právní, ekonomické a/nebo statistické rozbory potřebné pro iniciování, vytváření, řízení a/nebo hodnocení politik EU v oblasti přímých a/nebo nepřímých daní, včetně stanovování převodních cen či daňové podpory.

Úspěšní uchazeči budou mít za úkol analyzovat otázky v oblasti přímého a/nebo nepřímého zdanění, provádět právní posouzení podle platných daňových pravidel a postupů nebo pravidel a postupů státní podpory, analyzovat jejich dopady a předkládat návrhy právních předpisů nebo připravovat ekonomické analýzy těchto otázek. Mohou mít rovněž za úkol rozvíjet komunikační činnost týkající se dané tématiky, účastnit se konferencí a dalších akcí, vykonávat koordinační úkoly a vyjednávat na mezinárodní úrovni v souvislosti s daňovou politikou Evropské unie v […] oblastech [ekonomické analýzy a hodnocení daňové politiky, přímých a nepřímých daní, daně z přidané hodnoty a jiných nepřímých daní (ekologické a dopravní daně, zdanění energií a spotřební daně)] […]“

9        Žalobkyně, italská státní příslušnice, zvolila italštinu jako jazyk 1 a francouzštinu jako jazyk 2 (dále jen „druhý jazyk“), který používala k sepsání své přihlášky. Při této příležitosti prohlásila, že ovládá francouzštinu na stejné úrovni jako italštinu, a sice úroveň „C2“ podle společného evropského referenčního rámce pro jazyky, s výjimkou písemného projevu, pro který prohlásila, že ovládá francouzštinu na úrovni „C1“.

10      Dne 4. dubna a 4. června 2019 se žalobkyně zúčastnila testů v hodnotícím centru spočívajících v případové studii, skupinové úloze a dvou individuálních pohovorech s výběrovou komisí.

11      Dopisem ze dne 17. července 2019 informoval předseda výběrové komise žalobkyni o rozhodnutí výběrové komise nezapsat její jméno na rezervní seznam z důvodu, že neobdržela minimální požadovaný počet bodů pro každý z testů (dále jen „rozhodnutí ze dne 17. července 2019“). K tomuto dopisu byl připojen kompetenční pas, ze kterého mimo jiné vyplývá, že žalobkyně obdržela zaprvé vyřazující známku 37/80 na základě hodnocení osmi obecných kompetencí, a zadruhé známku 80/100 na základě hodnocení kompetencí souvisejících s oblasti, kterou si zvolila.

12      Dopisem ze dne 27. července 2019 podala žalobkyně k výběrové komisi žádost o přezkum vyhotovenou ve francouzštině, která byla rozhodnutím výběrové komise ze dne 10. prosince 2019 zamítnuta (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019“).

13      E-mailem ze dne 9. března 2020 podala žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) k orgánu oprávněnému ke jmenování (dále jen „OOJ“) stížnost vyhotovenou v italštině.

14      E-mailem ze dne 1. dubna 2020 úřad EPSO informoval žalobkyni, že podle bodu 4.3.1 přílohy III oznámení o výběrovém řízení měla být její stížnost podána v druhém jazyce, a sice francouzštině, a že její stížnost, vyhotovená v italštině, tedy nebude zohledněna, pokud do 1. května téhož roku nebude OOJ předán překlad do francouzštiny.

15      E-mailem ze dne 9. dubna 2020 předala žalobkyně OOJ francouzský překlad své stížnosti, která byla zamítnuta rozhodnutím OOJ ze dne 8. července 2020 (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).

II.    Návrhová žádání účastníků řízení

16      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí ze dne 17. července a rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

17      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

A.      K předmětu sporu

18      Je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že pokud uchazeč výběrového řízení požádá o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2, případně čl. 91 odst. 1 služebního řádu, rozhodnutí přijaté výběrovou komisí po přezkumu situace uchazeče. Rozhodnutí přijaté po přezkumu tak nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise (viz rozsudek ze dne 5. září 2018, Villeneuve v. Komise, T‑671/16, EU:T:2018:519, bod 24 a citovaná judikatura).

19      V projednávané věci je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobkyně rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019, přijaté na základě přezkumu, o nezapsání jejího jména na rezervní seznam výběrového řízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).

20      Pokud jde o návrhová žádání, která formálně směřují proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, je třeba připomenout, že žaloba, i když formálně směřuje proti zamítnutí stížnosti, je žalobou, která u Tribunálu napadá akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána (rozsudek ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8), ledaže je dopad zamítnutí stížnosti odlišný od dopadu aktu napadeného touto stížností (viz rozsudek ze dne 21. května 2014, Mocová v. Komise, T‑347/12 P, EU:T:2014:268, bod 34 a citovaná judikatura).

21      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci zamítá stížnost a potvrzuje rozhodnutí výběrové komise nezapsat jméno žalobkyně na rezervní seznam, nemá rozhodnutí o zamítnutí stížnosti samostatný obsah napadeného rozhodnutí. V takovém případě je tedy třeba přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí s přihlédnutím k odůvodnění uvedenému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, neboť u tohoto odůvodnění se má za to, že je ve shodě s uvedeným aktem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2021, BK v. EASO, T‑277/19, nezveřejněný, EU:T:2021:161, bod 43 a citovaná judikatura).

B.      K věci samé

22      Žalobkyně se na podporu své žaloby dovolává pěti žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti jazykového režimu stanoveného v oznámení o výběrovém řízení, druhý z porušení zásady stálosti výběrové komise, třetí z porušení oznámení o výběrovém řízení, čtvrtý z porušení čl. 5 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu a pátý z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

23      V rámci prvního žalobního důvodu se žalobkyně dovolává protiprávnosti ustanovení oznámení o výběrovém řízení, která zaprvé omezují volbu druhého jazyka, ve kterém probíhají testy hodnotícího centra, na francouzštinu a angličtinu (dále jen „sporné omezení“), a zadruhé ukládají uchazečům používat tento jazyk při komunikaci s EPSO (dále jen „sporná povinnost“).

24      Komise navrhuje, aby byla tato námitka protiprávnosti odmítnuta jako nepřípustná a v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná.

1.      K přípustnosti prvního žalobního důvodu, vycházejícího z námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení

25      Zkoumání námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení je třeba po obsahové stránce rozdělit na část věnovanou pasáži, která hovoří o sporném omezení, a pasáži, která hovoří o sporné povinnosti.

a)      K přípustnosti námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí sporné omezení

26      Komise s odkazem na judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 14. prosince 2017, PB v. Komise (T‑609/16, EU:T:2017:910), tvrdí, že námitka protiprávnosti sporného omezení musí být odmítnuta jako nepřípustná.

27      V tomto ohledu tvrdí, že vzhledem k neexistenci úzké souvislosti mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a prvním žalobním důvodem vycházejícím z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení musí být uvedený žalobní důvod zamítnut z důvodu opožděnosti. Podle Komise by uchazeč k tomu, aby mohl napadnout ustanovení upravující jazykový režim testů v rámci výběrového řízení, musel podat stížnost proti oznámení o výběrovém řízení do tří měsíců od jeho zveřejnění.

28      Komise má za to, že napadené rozhodnutí se nezakládá na skutečnostech úzce souvisejících s jazykovým režimem testů, ale pouze na nedostatečné známce, která byla žalobkyni udělena při hodnocení jejích obecných kompetencí, takže neexistuje úzká souvislost mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a žalobním důvodem vycházejícím z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení.

29      Dodává, že významné slabiny zjištěné při testech, pokud jde o zvládání určitých obecných kompetencí, by byly rozpoznány, i kdyby žalobkyně absolvovala testy v jiném jazyce. Žalobkyně každopádně prostřednictvím konkrétních indicií neprokázala, že by byla penalizována použitím francouzského jazyka při testech nebo že by mohla dosáhnout lepších výsledků, pokud by tyto testy absolvovala v jiném jazyce.

30      Navrhovatelka tuto argumentaci zpochybňuje.

31      Úvodem je třeba připomenout, že článek 277 SFEU vyjadřuje obecnou zásadu zajišťující každému účastníku řízení právo napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které se ho bezprostředně a osobně týká, platnost dřívějších aktů unijních orgánů, které představují právní základ napadeného rozhodnutí, pokud tento účastník řízení neměl, bez jakýchkoli pochybností, právo podat přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky je tak účastník dotčen, aniž měl možnost podat proti nim žalobu na neplatnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2003, Komise v. ECB, C‑11/00, EU:C:2003:395, bod 75; ze dne 17. prosince 2020, BP v. FRA, C‑601/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:1048, bod 26, a ze dne 22. dubna 2004, Schintgen v. Komise, T‑343/02, EU:T:2004:111, bod 26).

32      V projednávané věci je v rozsahu, v němž námitka nepřípustnosti vznesená Komisí spočívá na předpokladu, že žalobkyně nezpochybnila oznámení o výběrovém řízení včas, tedy do tří měsíců od jeho zveřejnění, třeba nejprve přezkoumat, zda žalobkyně nepochybně měla takovou možnost.

33      V projednávané věci nelze mít za to, že by přípustnost žaloby na neplatnost podané žalobkyní proti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí sporné omezení, byla zjevná. Je totiž třeba připomenout, že výjimečně může být oznámení o výběrovém řízení předmětem žaloby na neplatnost, pokud tím, že stanoví podmínky vylučující kandidaturu jedné strany, představuje rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 1975, Küster v. Parlament, 79/74, EU:C:1975:85, body 5 až 8, a usnesení ze dne 24. června 2013, Mateo Pérez v. Komise, F‑144/11, EU:F:2013:86, odstavec 46 a citovaná judikatura).

34      Sporné omezení přitom nemá za následek vyloučení kandidatury uchazeče, který, stejně jako žalobkyně, ovládá nejméně dva úřední jazyky Unie na úrovni požadované v oznámení o výběrovém řízení. Vzhledem k tomu, že oznámení o výběrovém řízení nestanovilo podmínky vylučující kandidaturu žalobkyně, nepředstavuje rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, a z tohoto důvodu nemůže být předmětem žaloby na neplatnost podané žalobkyní.

35      Vzhledem k zásadě účinné soudní ochrany zakotvené v čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, která znamená, že vůči aktu, který nemůže být předmětem žaloby na neplatnost podle čl. 270 SFEU, musí být možno vznést námitku protiprávnosti na základě čl. 277 SFEU, podléhá přípustnost námitky protiprávnosti aktu s obecnou působností v takovém případě pouze dvojí podmínce, a to že napadený individuální akt byl přijat přímo na základě aktu s obecnou působností a že žalobce má zájem na napadení individuálního rozhodnutí, které je předmětem hlavní žaloby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2007, Wils v. Parlament, F‑105/05, EU:F:2007:128, bod 36 a citovaná judikatura).

36      Pokud jde o první podmínku, podle níž je třeba určit, zda bylo napadené rozhodnutí přijato přímým použitím oznámení o výběrovém řízení, je důležité upřesnit, že Soudní dvůr připustil, že předmětem námitky protiprávnosti mohou být platně ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní spojitost s takovým rozhodnutím (viz rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 69 a citovaná judikatura).

37      V tomto ohledu stačí připomenout, že jelikož podmínky oznámení o výběrovém řízení tvoří jak rámec zákonnosti, tak i rámec posuzování výběrové komise (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2018, UR v. Komise, T‑761/17, nezveřejněný, EU:T:2018:968, bod 65 a citovaná judikatura), uvedené oznámení je, pokud ne vlastním právním základem napadeného rozhodnutí, pak přinejmenším jedním ze zakládajících aktů právního rámce, ve kterém mělo být přijato.

38      Jelikož kromě toho napadené rozhodnutí bylo přijato v souladu s postupem stanoveným v oznámení o výběrovém řízení, vyplývá z toho, že sporné omezení rovněž zachovává přímou právní souvislost s napadeným rozhodnutím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Carbajo Ferrero v. Parlament, T‑670/19, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:435, bod 56).

39      Pokud jde o druhou podmínku týkající se právního zájmu na podání žaloby a za předpokladu, že by argumentace Komise mohla být chápána jako zpochybnění právního zájmu žalobkyně na zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že sporné omezení je protiprávní, je třeba připomenout, že žalobce zajisté není oprávněn jednat v zájmu zákona nebo orgánů a na podporu žaloby na neplatnost může uplatňovat pouze žalobní důvody, které se ho osobně týkají (rozsudek ze dne 30. června 1983, Schloh v. Rada, 85/82, EU:C:1983:179, bod 14).

40      Tento požadavek však implikuje pouze to, že výtky žalobce mohou být důvodem pro zrušení, ze kterého může mít žalobce prospěch, tedy v projednávané věci to, že námitka protiprávnosti může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji vznesl (rozsudek ze dne 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, EU:T:2006:366, bod 132). Podle judikatury, na kterou se Komise odvolává, musí být důvod vycházející z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení prohlášen za nepřípustný každopádně pouze v případě neexistence úzké souvislosti mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a takovým žalobním důvodem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, PB v. Komise, T‑609/16, EU:T:2017:910, bod 29 a citovaná judikatura).

41      Nemá-li přitom hrozit, že na žalobkyni bude kladeno důkazní břemeno, které není možné unést, nelze požadovat, aby žalobkyně prokázala, že v důsledku výkonu zrušujícího rozsudku v souladu s čl. 266 SFEU nutně získá lepší známku z testů v hodnotícím centru, ale pouze to, že taková možnost není vyloučena, přičemž budiž mimo jiné připomenuto, že Tribunálu nepřísluší nahradit svým posouzením posouzení výběrové komise.

42      V tomto ohledu je důležité upřesnit, že oznámení o výběrovém řízení nevyžadovalo, aby si uchazeči zvolili jazyk, který nejlépe ovládají jako jazyk 1. Upřednostnění angličtiny nebo francouzštiny, s vyloučením všech ostatních úředních jazyků Unie, tedy mohlo, jak tvrdí žadatel, poskytnout během testů výhodu uchazečům, pro které je jeden z těchto dvou jazyků nejlépe ovládaným jazykem, na úkor ostatních uchazečů, u kterých tomu tak není.

43      Bylo již totiž judikováno, že úroveň znalosti druhého jazyka uchazečů se nevyhnutelně a nutně odráží v testech obecných a zvláštních kompetencí stanovených v dotčených výběrových řízeních, které se odehrávají v tomto jazyce (rozsudek ze dne 9. června 2021, Calhau Correia de Paiva v. Komise, T‑202/17, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:323, bod 55).

44      V tomto rámci lze zejména uvést, že z listů použitých k hodnocení obecných kompetencí předaných Komisí v odpověď na organizační procesní opatření vyplývá, že zvládání jazyka může mít vliv na hodnocení obecných kompetencí uchazečů.

45      Konkrétně při pohovoru zaměřeném na obecné kompetence měla výběrová komise při hodnocení „komunikační“ kompetence zohlednit, že pro uchazeče může být obtížné se ústně vyjádřit srozumitelným nebo dostatečně přesným způsobem. Totéž platí pro hodnocení této kompetence při případové studii, jelikož je stanoveno, že výběrová komise přidělí uchazečům nižší známku, má-li za to, že „použitý jazyk, slovník, styl a rejstřík jsou nevhodné“.

46      Kromě toho, jak bylo připomenuto v bodě 9 výše, sama žalobkyně ve své přihlášce prohlásila, že její zvládání písemného projevu ve francouzštině je horší než italština, její nejlépe ovládaný jazyk, a nelze tedy vyloučit, že nedokonalé zvládání tohoto druhého jazyka mohlo mít vliv na její hodnocení při písemném testu.

47      Za těchto podmínek nelze bez dalšího vyloučit, že žalobkyně, která obdržela celkovou známku za obecné kompetence ve výši 37/80, která je zjevně nižší než známka získaná za kompetence související se zvolenou oblastí, a sice 80/100, a která mimo jiné obdržela známku 4,5/10 za hodnocení kompetence „komunikace“, která je rovněž nižší než známka na základě hodnocení kompetencí souvisejících se zvolenou oblastí, by měla šanci získat lepší známku, pokud by mohla absolvovat testy ve svém mateřském jazyce, tj. italštině. Jak totiž vyplývá z bodů 44 a 45 výše, zvládání jazyka nad rámec technické terminologie týkající se specifické oblasti se může zvláště odrazit v hodnocení obecných kompetencí uchazečů. Rovněž značný rozdíl mezi známkou žalobkyně, pokud jde o obecné kompetence a její známkou, pokud jde o kompetence související se zvolenou oblastí, představuje konkrétní náznak toho, že tomu tak mohlo být v projednávané věci.

48      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že námitka protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí sporné omezení, je přípustná.

b)      K přípustnosti námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí spornou povinnost

49      Komise tvrdí, že námitka protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí spornou povinnost, je nepřípustná, neboť žalobkyně nemá žádný zájem na uplatnění této údajné protiprávnosti. Komise tvrdí, že napadené rozhodnutí nezávisí na skutečnosti, že žalobkyně byla povinna komunikovat s EPSO v druhém jazyce, ani že musela podat stížnost ve francouzštině.

50      Žalobkyně tuto argumentaci zpochybňuje.

51      Je třeba připomenout, že rozsah námitky protiprávnosti musí být omezen na to, co je nezbytné pro vyřešení sporu (rozsudek ze dne 10. června 2020, Oosterbosch v. Parlament, T‑131/19, nezveřejněný, EU:T:2020:250, bod 54). Vzhledem k tomu, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby, musí být akt, jehož protiprávnost je namítána, přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby (viz rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 68 a citovaná judikatura).

52      V tomto ohledu stačí bez ohledu na skutečnost, že čl. 20 odst. 2 písm. d) SFEU a čl. 41 odst. 4 Listiny základních práv zakotvují právo obracet se na unijní orgány v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce, konstatovat, že sporná povinnost neměla žádný přímý ani nepřímý vliv na obsah napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí výběrové komise nezapsat jméno žalobkyně na rezervní seznam po provedení testů totiž nemá přímou či nepřímou souvislost s povinností komunikovat s EPSO v druhém jazyce výběrového řízení.

53      Vzhledem k neexistenci jakékoli souvislosti a fortiori přímého právního vztahu mezi napadeným rozhodnutím a spornou povinností, tedy nelze mít za to, že toto rozhodnutí představuje opatření k provedení oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž stanoví uvedenou povinnost.

54      Námitka protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí spornou povinnost, tedy musí být odmítnuta jako nepřípustná.

55      S ohledem na předcházející úvahy musí být první žalobní důvod, vycházející z námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení, prohlášen za přípustný pouze v rozsahu, v němž se týká sporného omezení.

2.      K opodstatněnosti námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí sporné omezení

56      Na podporu námitky protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že sporné omezení představuje diskriminaci na základě jazyka, která je zakázána článkem 1d služebního řádu. V tomto rámci je třeba nejprve ověřit, zda sporné omezení zakládá rozdílné zacházení na základě jazyka, a případně poté, zda je toto rozdílné zacházení odůvodněno legitimním cílem, a konečně zda je přiměřené dosažení případně sledovaného legitimního cíle.

a)      K existenci diskriminace na základě jazyka

57      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že ji sporné omezení znevýhodnilo při testech v porovnání s uchazeči, jejichž mateřským nebo hlavním jazykem je angličtina nebo francouzština, tedy nejlépe ovládaný jazyk.

58      Komise tuto argumentaci zpochybňuje a v podstatě tvrdí, že znalost jazyka na úrovni vyšší než minimální úroveň vyžadovaná v oznámení o výběrovém řízení, není součástí znalostí a kompetencí hodnocených testy v hodnotícím centru.

59      Úvodem je třeba připomenout, že čl. 1d odst. 1 první pododstavec služebního řádu stanoví, že při používání tohoto služebního řádu se zakazuje jakákoli diskriminace, mimo jiné diskriminace na základě jazyka.

60      V projednávané věci skutečnost, že bylo uchazečům uloženo zvolit si druhý jazyk výběrového řízení pouze z anglického nebo francouzského jazyka, představuje rozdílné zacházení na základě jazyka, které je podle tohoto ustanovení v zásadě zakázáno.

61      Je totiž třeba připomenout, že oznámení o výběrovém řízení nebránilo uchazečům, pro něž je angličtina nebo francouzština nejlépe ovládaným jazykem, zvolit si tento jazyk jako druhý jazyk. Z toho vyplývá, jak bylo konstatováno v bodě 42 výše, že upřednostnění angličtiny nebo francouzštiny jakožto druhého jazyka může při testech v hodnotícím centru zvýhodnit uchazeče, pro něž je jeden z těchto dvou jazyků nejlépe ovládaným jazykem, na úkor ostatních uchazečů, kteří ačkoli mají dostatečnou znalost nejméně dvou úředních jazyků Unie, přesto neměli možnost absolvovat testy ve svém nejlépe ovládaném jazyce.

62      Z článku 1d odst. 6 první věty služebního řádu nicméně vyplývá, že omezení zásady zákazu diskriminace jsou možná za podmínky, že jsou „odůvodněn[a] objektivními a přijatelnými důvody“ a jsou zaměřena na dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky.

63      Široká posuzovací pravomoc, kterou mají unijní orgány při organizaci svých služeb, a zejména při určování kritérií způsobilosti požadovaných pro pracovní místa, která mají být obsazena, a v závislosti na těchto kritériích a v zájmu služby jsou podmínky a způsoby organizace výběrového řízení imperativně omezeny článkem 1d služebního řádu, takže rozdílné zacházení na základě jazyka, které vede k omezení jazykového režimu výběrového řízení na omezený počet úředních jazyků, je přípustné pouze tehdy, je-li takové omezení objektivně odůvodněno a je-li přiměřené skutečným potřebám služby (viz rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 90 a citovaná judikatura).

64      Je tedy třeba zkoumat, zda je diskriminace na základě jazyka vyplývající ze sporného omezení odůvodněna legitimním cílem a případně přiměřená skutečným potřebám služby, jak jsou popsány v oznámení o výběrovém řízení.

b)      K odůvodnění diskriminace na základě jazyka

65      Žalobkyně tvrdí, že OOJ musí prokázat, že sporné omezení je odůvodněné a přiměřené skutečným potřebám služby, přičemž se musí opírat o skutečnosti související s požadavky pracovních míst, která mají být obsazena, které budou zaprvé ověřitelné soudem a zadruhé srozumitelné pro uchazeče.

66      V tomto ohledu tvrdí, že odůvodnění uvedené OOJ v oznámení o výběrovém řízení, jehož cílem je umožnit přijetí úředníků, kteří jsou schopni se okamžitě zapojit do pracovního procesu, neupřesňuje vztah existující mezi sporným omezením a povahou služebních povinností, které mají být vykonávány, jak je popsána v příloze I oznámení o výběrovém řízení. Není vyloučeno, že některé úkoly mohou být prováděny mimo jiné v italštině. Kromě toho sporné omezení nemůže být s ohledem na svou obecnou formulaci odůvodněno ani povahou testů v hodnotícím centru.

67      Pokud jde o údaje předložené Komisí v průběhu řízení, žalobkyně má za to, že tyto údaje nejsou relevantní a v každém případě není prokázáno, že angličtina a francouzština jsou nejpoužívanějšími jazyky při plnění úkolů na pracovních místech, která mají být obsazena, s vyloučením všech ostatních jazyků Unie.

68      Komise tuto argumentaci zpochybňuje a v podstatě tvrdí, že sporné omezení je odůvodněno dvěma legitimními cíli, které jsou podloženy důkazy, tvořenými tabulkou podrobně popisující jazyky, kterými hovoří zaměstnanci GŘ pro daně a celní unii a GŘ pro hospodářskou soutěž, podrobnými tabulkami jazyků používaných při plnění úkolů zaměstnanci těchto generálních ředitelství a oznámeními o volných pracovních místech, která tato ředitelství zveřejnila mezi 1. lednem 2016 a 9. lednem 2020.

69      Úvodem je třeba připomenout, že ačkoli čl. 28 písm. f) služebního řádu stanoví, že úředník může být jmenován pouze za podmínky, že prokáže důkladnou znalost jednoho z jazyků Unie a uspokojivou znalost dalšího jazyka Unie „v rozsahu nezbytném pro výkon služebních povinností“, tento článek neuvádí kritéria, která lze vzít v úvahu, aby omezila výběr tohoto jazyka mezi úředními jazyky uvedenými v článku 1 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3), ve znění pozdějších předpisů [viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise, T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495, bod 85 (nezveřejněný) a citovaná judikatura, a usnesení ze dne 5. září 2019, Itálie v. Komise, T‑313/15 a T‑317/15, nezveřejněný, EU:T:2019:582, odst. 55 a citovaná judikatura].

70      Taková kritéria nevyplývají ani z čl. 27 služebního řádu, jehož první pododstavec stanoví, aniž by odkazoval na jazykové znalosti, že „[p]řijímání se řídí potřebou orgánu zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Unie“, a že „[ž]ádné pracovní místo nesmí být vyhrazeno státním příslušníkům určitého členského státu“. Totéž platí pro druhý pododstavec tohoto článku, který pouze uvádí, že „[z]ásada rovnosti občanů Unie jednotlivým orgánům umožňuje přijmout vhodná opatření při zjištění značné nerovnováhy, pokud jde o státní příslušnost úředníků, která by nebyla opodstatněna objektivními kritérii“, přičemž mimo jiné uvádí, že „[t]ato vhodná opatření musí být odůvodněná a nesmí vést k jiným kritériím pro přijímání pracovníků než těm, která jsou založena na výkonech“.

71      I když z čl. 1 odst. 1 písm. f) přílohy III služebního řádu vyplývá, že vyhlášení výběrového řízení může specifikovat případně jazykové znalosti vyžadované s ohledem na „zvláštní povahu obsazovaného pracovního místa“, toto ustanovení v žádném případě nepředstavuje obecné povolení umožňující omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na omezený počet úředních jazyků z jazyků uvedených v článku 1 nařízení č. 1 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise, T‑353/14 a T‑317/15, EU:T:2016:495, bod 86 (nezveřejněný) a citovaná judikatura; viz rovněž usnesení ze dne 5. září 2019, Itálie v. Komise, T‑313/15 a T‑317/15, nezveřejněné, EU:T:2019:582, bod 56 a citovaná judikatura].

72      V projednávané věci Komise uvedla, že sporné omezení je odůvodněné zaprvé, jak vyplývá z obecných pokynů sboru vedoucích správních útvarů k používání jazyků ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO“, uvedených v příloze II obecných pravidel platných pro otevřená výběrová řízení (Úř. věst. 2015, C 70A, s. 1, dále jen „příloha II“), povahou testů v hodnotícím centru, a zadruhé, jak vyplývá z obsahu oznámení o výběrovém řízení uvedeného v bodě 4 výše, cílem zajistit, aby úředníci byli schopni se okamžitě zapojit do pracovního procesu.

1)      K odůvodnění vycházejícímu z povahy testů v hodnotícím centru

73      Podle obecných pokynů sboru vedoucích správních útvarů k používání jazyků ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO, uvedených v příloze II, na které Komise odkazuje, je sporné omezení odůvodněno povahou testů v hodnotícím centru, neboť vyžaduje, „že uchazeči budou hodnoceni spravedlivě a budou moci přímo komunikovat s hodnotiteli a ostatními uchazeči, kteří se plnění úkolu účastní, […], aby se hodnotící centrum konalo ve společném jazyce, nebo – za určitých podmínek – v hlavním jazyce výběrového řízení“.

74      Tento důvod však nelze přijmout, neboť vzhledem k jeho obecné formulaci se toto odůvodnění může použít na jakékoli výběrové řízení bez ohledu na zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst po skončení dotčeného výběrového řízení.

75      Z uvedené přílohy II ostatně vyplývá, že účelem výběrového řízení zavedeného od roku 2010, a zejména testů v hodnotícím centru, je lépe předvídat, zda uchazeči budou schopni plnit své úkoly. Z toho vyplývá, že tento argument vycházející z povahy výběrového řízení úzce souvisí s důvodem vycházejícím z nezbytnosti, aby nově přijaté osoby byly schopny se okamžitě zapojit do pracovního procesu. Pokud by tedy tento poslední důvod nebyl dán, argument založený na povaze výběrového řízení by sám o sobě nemohl odůvodnit omezení počtu jazyků, které mohou být vybrány jako druhý jazyk výběrového řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2021, Calhau Correia de Paiva v. Komise, T‑202/17, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:323, bod 98 (nezveřejněný)].

76      Za těchto podmínek je třeba přezkoumat, zda s ohledem na zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst, uvedenou v bodech 7 a 8 výše, představuje nezbytnost mít k dispozici úředníky, kteří budou schopni se okamžitě zapojit do pracovního procesu, legitimní odůvodnění sporného omezení.

2)      K odůvodnění vycházejícímu z nezbytnosti mít k dispozici úředníky, kteří budou schopni se okamžitě zapojit do pracovního procesu

77      Podle judikatury je zajisté přípustné, že existuje služební zájem na tom, aby osoby přijaté unijními orgány na základě takového výběrového řízení, jako je dotčené výběrové řízení, mohly být okamžitě operativní, byly schopny se okamžitě zapojit do pracovního procesu, a tudíž schopny rychle se ujmout funkcí, které jim tyto orgány hodlají svěřit (viz rozsudek ze dne 8. září 2021, Španělsko v. Komise, T‑554/19, nezveřejněný, EU:T:2021:554, bod 65 a citovaná judikatura).

78      V tomto ohledu i za předpokladu, že je vždy třeba stanovit čas pro přizpůsobení se novým pracovním úkolům a novým pracovním zvyklostem, jakož i čas nezbytný pro začlenění se do nové služby, je legitimní, aby orgán usiloval o přijetí osob, které budou od okamžiku nástupu do funkce schopny přinejmenším zaprvé komunikovat se svými nadřízenými a kolegy, a být tak schopny pochopit co nejrychleji a co nejlépe rozsah funkcí, které jsou jim svěřeny, a náplň úkolů, které budou muset plnit, a zadruhé komunikovat se spolupracovníky a zaměstnanci a odpovídajícími externími osobami dotčených služeb. Jak již bylo rozhodnuto, jazykové znalosti úředníků jsou totiž podstatným prvkem jejich služebního postupu. Proto musí být považováno za legitimní, že orgán usiluje o nábor osob, které co nejlépe účinně používat jazyk nebo jazyky používané v rámci profesní pozice, do které budou tyto osoby integrovány, a uvedenému jazyku či jazykům rozumět (viz rozsudek ze dne 8. září 2021, Španělsko v. Komise, T‑554/19, nezveřejněný, EU:T:2021:554, bod 66 a citovaná judikatura).

79      Je však na unijním soudu, aby provedl konkrétní přezkum pravidel upravujících takový jazykový režim výběrových řízení, jako je režim dotčený ve sporném oznámení o výběrovém řízení, jelikož pouze prostřednictvím takového přezkumu je možné určit, jaké jazykové znalosti mohou být orgány objektivně v zájmu služby požadovány ve vztahu ke konkrétním úkolům, a tudíž zda bylo omezení možnosti volby jazyků, které bylo možné použít pro účast v těchto výběrových řízeních, objektivně odůvodněné a přiměřené skutečným potřebám služby (rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16, EU:C:2019:251, bod 94).

80      Konkrétně musí unijní soud ověřit nejen věcnou správnost předložených důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (viz rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 104 a citovaná judikatura).

81      V projednávané věci je třeba bez dalšího konstatovat, že pouhý popis povahy úkolů, který je uveden v oznámení o výběrovém řízení a v příloze I tohoto oznámení, nestačí k prokázání toho, že pouze ony dva jazyky, na které je omezen výběr druhého jazyka dotčeného výběrového řízení, umožňují úspěšným kandidátům tohoto výběrového řízení, aby se okamžitě zapojili do pracovního procesu. Žádná skutečnost uvedená v oznámení o výběrovém řízení totiž neumožňuje prokázat skutečné užívání těchto dvou jazyků při plnění úkolů uvedených v oznámení o výběrovém řízení a v příloze I tohoto oznámení.

82      Naopak stačí konstatovat, že příloha I oznámení o výběrovém řízení, která podrobně popisuje typickou náplň práce, jež má být vykonávána, se týká několika úkolů, které zahrnují mimo jiné „sledování daňové politiky v členských státech […] jakož i daňových právních předpisů a provádění pravidel Unie v členských státech“, „posuzování vnitrostátních přímých daní z hlediska státní podpory“, „sledování vnitrostátních právních předpisů členských států týkajících se DPH“, „posuzování vnitrostátních nepřímých daní z hlediska státní podpory“. Tato pluralita úkolů spíše naznačuje – aniž by byla vyloučena možnost, že ovládání určitého jazyka se jeví jako nezbytné – že přijímání úředníků s různými jazykovými profily by představovalo výhodu pro fungování služby, jelikož by byli schopni zkoumat daňové politiky a daňové právní předpisy členských států v úředním jazyce nebo jazycích těchto členských států.

83      Bez ohledu na toto konstatování je třeba ověřit, zda tři dokumenty předložené Komisí v průběhu řízení, jakožto přílohy k žalobní odpovědi, mohou prokázat jazykové znalosti, které bylo možné objektivně vyžadovat, s ohledem na zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst Komisí pro účely přijetí „referenta“ v oddělení ředitelství pro přímé či nepřímé daně v rámci GŘ pro daně a celní unii nebo v některém oddělení pro daňovou podporu v rámci GŘ pro hospodářskou soutěž, aby byl schopen se okamžitě zapojit do pracovního procesu.

84      V tomto ohledu lze mít za to, že dokumenty předložené Komisí jako celek ukazují, že angličtina a francouzština jsou pravděpodobně dva jazyky, jejichž znalost je nejrozšířenější v rámci generálních ředitelství, do nichž mohou být úspěšní kandidáti výběrového řízení přijati.

85      Toto zjištění však samo o sobě nestačí k prokázání jazykových znalostí, které mohly být objektivně vyžadovány ve vztahu ke zvláštní náplni, kterou přijaté osoby budou vykonávat. Je totiž třeba ověřit, zda s ohledem na zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst, znalost pouze jednoho z těchto dvou jazyků jakožto druhého jazyka skutečně umožňuje nově přijatému úředníkovi, aby se mohl „okamžitě zapojit do pracovního procesu“, a případně ověřit, že povinnost absolvovat všechny zkoušky v hodnotícím centru ve druhém jazyce byla s to uspokojit takovou potřebu.

86      Pokud jde o zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst, z podrobné analýzy dokumentů předložených Komisí vyplývá, že při každodenním plnění úkolů, které budou úspěšní uchazeči muset plnit, může být považována za nezbytnou k tomu, aby se úspěšný uchazeč mohl „okamžitě zapojit do pracovního procesu“, uspokojivá znalost pouze jednoho z těchto dvou jazyků, a sice angličtiny.

87      Z popisu pracovního místa 34 oznámení o volných pracovních místech zveřejněných v dotyčných generálních ředitelstvích v období od 1. ledna 2016 do 9. ledna 2020, který je obsažen v příloze B.3 žalobní odpovědi, totiž vyplývá, že i když je znalost angličtiny nezbytná, takový požadavek není na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, vyžadován obdobným způsobem pro francouzštinu.

88      Lze totiž uvést, že popis pracovního místa v několika oznámeních o volných pracovních místech stanoví, že „pracovní jazyky oddělení jsou (hlavně) angličtina a (v menší míře) francouzština“. V tomtéž smyslu oznámení o volném pracovním místě stanoví, že „znalost angličtiny je nezbytná“ a že „základní znalost francouzštiny“ je pouze „žádoucí“. Kromě toho z několika dalších oznámení o volných pracovních místech vyplývá, že i když je pracovním jazykem týmu angličtina, uspokojivá znalost dalších jazyků, jako je němčina, španělština, italština, polština nebo jiné úřední jazyky, představuje výhodu.

89      Ačkoli tedy rozšířená znalost francouzštiny v rámci dotyčných generálních ředitelství neumožňuje vyloučit, že úspěšný uchazeč, který má pouze uspokojivou znalost francouzštiny, může být v konečném výsledku zapojen do pracovního procesu, nelze mít nicméně s ohledem na zvláštní povahu obsazovaných pracovních míst za to, že by se takový úspěšný kandidát mohl „okamžitě zapojit do pracovního procesu“, jak vyžaduje oznámení o výběrovém řízení.

90      Když byla Komise na tuto otázku dotázána na jednání, nebyla schopna určit, na jaké pracovní místo by úspěšný uchazeč, který má pouze dostatečnou znalost francouzštiny jakožto druhého jazyka, mohl být jmenován a považován za schopného se „okamžitě zapojit do pracovního procesu“.

91      Každopádně je třeba zdůraznit, že podle znění oznámení o výběrovém řízení je sporné omezení zásadní, neboť „většina útvarů Komise v oblasti cel a daní používá pro analytickou činnost, pro interní komunikaci i komunikaci s externími subjekty a pro vypracovávání publikací a zpráv, právních předpisů či ekonomických dokumentů, jež jsou uvedeny v oddíle ‚Jakou náplň práce mohu očekávat?‘ a v příloze I, angličtinu nebo francouzštinu“. Právě na základě těchto formulací je v oznámení o výběrovém řízení učiněn závěr, že úspěšný uchazeč, který nemá uspokojivou znalost angličtiny nebo francouzštiny, není schopen se okamžitě zapojit do pracovního procesu.

92      Z toho vyplývá, že cíl spočívající v přijímání úředníku schopných se „okamžitě zapojit do pracovního procesu“ je koncipován především ve vztahu ke kompetencím souvisejícím se zvolenou oblastí spíše než ve vztahu k obecným kompetencím.

93      Je přitom třeba konstatovat, že čtyři testy v hodnotícím centru musely probíhat v druhém jazyce, i když se nezdá být nezbytně nutné pro dosažení cíle náboru úředníků, kteří budou schopni se „okamžitě zapojit do pracovního procesu“, aby tři testy, jejichž cílem je pouze testování obecných kompetencí, proběhly rovněž v uvedeném druhém jazyce.

94      S ohledem na předcházející úvahy je první žalobní důvod, vycházející z námitky protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž uvádí sporné omezení, opodstatněný. V důsledku toho musí být napadené rozhodnutí zrušeno, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní žalobní důvody.

 K nákladům řízení

95      Podle článku 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019, kterým výběrová komise výběrového řízení EPSO/AD/363/18 po přezkoumání odmítla zapsat jméno MZ na rezervní seznam pro nábor administrátorů platové třídy AD 7 v oblasti daní, se zrušuje.

2)      Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Svenningsen

Barents

Mac Eochaidh

Pynnä

 

      Laitenberger

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. července 2022.

Podpisy


*– Jednací jazyk: italština.