Language of document : ECLI:EU:T:2022:443

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

13. července 2022(*)

„Státní podpory – Zemědělství – Pachtovní smlouva na zemědělskou půdu v Estonsku – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizuje se její vrácení – Výhoda – Stanovení tržní ceny – Zásada soukromého hospodářského subjektu – Komplexní hospodářská posouzení – Soudní přezkum – Zohlednění všech relevantních skutečností – Povinnost řádné péče“

Ve věci T‑150/20,

Tartu Agro AS, se sídlem v Tartu (Estonsko), zastoupená T. Järvistem, T. Kaurovem, M. Valbergem a M. Peetsalu, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené V. Bottkou a E. Randvere, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení G. De Baere, předseda, V. Kreuschitz (zpravodaj) a K. Kecsmár, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Jund, radová,

s ohledem na písemnou část řízení

po jednání konaném dne 13. ledna 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně Tartu Agro AS domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 252 final ze dne 24. ledna 2020 o státní podpoře SA.39182 (2017/C) (ex 2017/NN) (ex 2014/CP) – Údajná protiprávní podpora pro AS Tartu Agro (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

 K žalobkyni a k pachtu zemědělské půdy

2        Žalobkyně je společností s ručením omezeným, která se v roce 1997 stala právní nástupkyní Tartu Riigimajand, státního zemědělského podniku, který byl producentem mléka, masa a obilovin. Dne 2. října 2001 Estonská republika prodala v rámci užšího nabídkového řízení veškeré akcie žalobkyně společnosti OÜ Tartland, která se sloučila s žalobkyní v roce 2002.

3        Dne 16. listopadu 2000 uzavřela Estonská republika, zastoupená svým ministerstvem zemědělství, a žalobkyně na základě užšího nabídkového řízení (dále jen „nabídkové řízení“) pachtovní smlouvu (dále jen „pachtovní smlouva“) na dobu 25 let týkající se pozemků zemědělské půdy o celkové rozloze 3 089,17 ha, které se nacházejí na území obce Tähtvere v kraji Tartu a jejichž vlastníkem je Estonská republika (dále jen „sporný pacht“).

4        V pachtovní smlouvě bylo stanoveno pachtovné ve výši 10 000 estonských korun (EEK) (přibližně 639 eur) ročně, tedy 3,24 EEK/ha (0,20 eur/ha) a závazek žalobkyně k úhradě výdajů na údržbu a zlepšení vlastností pozemků, a zejména ročním investicím do odvodňovacích systémů v minimální výši 400 000 EEK (přibližně 25 565 eur, tedy 8,28 euro/ha), k úhradě výdajů na údržbu půdy a zlepšení kvality půdy v celkové minimální výši 3 981 000 EEK (přibližně 254 432 eur), včetně výdajů na ochranu plodin (820 000 EEK), minerální a organická hnojiva (3 100 000 EEK), vápnění (20 000 EEK) a údržbu krajnic (41 000 EEK), jakož i k úhradě veškerých daní.

5        Pachtovní smlouva obsahovala rovněž pozměňovací doložku a byla několikrát změněna. Tři z těchto změn se týkaly zvýšení ročního pachtovného, které bylo dne 14. ledna 2005 zvýšeno na 80 000 EEK (přibližně 5 113 eur), dne 21. března 2007 na 250 000 EEK (15 978 eur) a dne 12. května 2009 na 416 000 EEK (26 626 eur), tj. 136 EEK/ha (8,69 EUR/ha). Tato zvýšení pachtovného nabyla zpětně účinku ke dním 1. ledna 2005, 1. ledna 2007 a 1. ledna 2009.

 Ke správnímu řízení před Komisí

6        Dne 28. července 2014 zaregistrovala Evropská komise stížnost podanou dne 24. července 2014, podle níž poskytlo estonské ministerstvo pro venkov (dříve estonské ministerstvo zemědělství) žalobkyni protiprávní státní podporu.

7        Komise předala stížnost estonským orgánům dne 14. srpna 2014 a vyzvala je, aby poskytly informace a předložily připomínky. Estonské orgány poskytly požadované informace dne 3. října 2014.

8        Rozhodnutím ze dne 27. února 2017 zahájila Komise ohledně sporné pachtovní smlouvy formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (Úř. věst. 2017, C 103, s. 4; dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) a vyzvala zúčastněné třetí strany k podání připomínek.

9        V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že nemůže vyloučit, že sporný pacht představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Zaprvé je možné, že žalobkyně získala výhodu mimo jiné v podobě pachtovného, které je nižší než tržní cena, což podle všeho vyplývá z nezávislé zprávy předložené estonskými orgány. V tomto ohledu Komise rovněž zpochybnila transparentní, nediskriminační a bezpodmínečnou povahu nabídkového řízení. Zadruhé výhoda je podle jejího názoru selektivní, jelikož předmětná zemědělská půda byla propachtována pouze žalobkyni. Zatřetí měla Komise za to, že jsou podle všeho splněny i ostatní podmínky čl. 107 odst. 1 SFEU.

10      Dne 21. dubna 2017 předložily estonské orgány své připomínky. Komise obdržela připomínky rovněž od dvou zúčastněných třetích stran, a sice stěžovatele a žalobkyně, které byly následně ve dnech 10. a 12. května 2017 předány estonským orgánům. Estonské orgány se k připomínkám stěžovatele vyjádřily dne 28. června 2018.

11      Ve dnech 11. a 19. června 2017 předložil stěžovatel další připomínky obsahující pět příloh. Komise je předala estonským orgánům dne 3. července 2017, které se k nim vyjádřily dne 21. července 2017.

12      Dopisem ze dne 30. srpna 2017 žalobkyně kontaktovala Komisi, která odpověděla dne 11. září 2017. Stěžovatel se na Komisi obrátil dopisy ze dne 9. ledna 2018, jakož i 30. ledna a 14. července 2019, na které Komise odpověděla 7. února 2018, 1. března a 17. července 2019.

13      Dne 7. února 2019 uspořádala Komise telekonferenci s estonskými orgány a dne 15. února 2019 jim zaslala žádost o doplňující informace, na kterou tyto orgány odpověděly 17. dubna 2019.

14      Dne 24. ledna 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí, v němž dospěla k závěru, že sporný pacht splňuje všechny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU a představuje tedy státní podporu (bod 153 napadeného rozhodnutí).

 Návrhová žádání účastnic řízení

15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

17      Žalobkyně na podporu žaloby formálně předkládá osm žalobních důvodů. Vzhledem k tomu, že první formálně předložený žalobní důvod se týká pouze důvodů přípustnosti, je třeba zkoumat ostatních sedm formálně vznesených žalobních důvodů.

18      Podstatou tvrzení žalobkyně je, že se Komise dopustila („zjevných“) právních, procesních a skutkových pochybení, kterými je stiženo její posouzení týkající se zaprvé souladu nabídkového řízení s požadavky zaručujícími tržní podmínky, zadruhé souladu pachtovní smlouvy s tržní cenou, zatřetí určení výše výhody, začtvrté kvalifikace jako nové podpory, zapáté povinnosti vrátit část podpory, zašesté povinnosti Estonské republiky zajistit navrácení podpory a zasedmé neslučitelnosti podpory s vnitřním trhem.

19      Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve legalitu napadeného rozhodnutí z hlediska posouzení, zda pachtovné stanovené v pachtovní smlouvě odpovídalo tržní ceně, a určení výše výhody.

20      Svým třetím a čtvrtým formálně vzneseným žalobním důvodem žalobkyně v podstatě zpochybňuje, že je v projednávané věci splněna podmínka týkající se existence hospodářské výhody, která je upravena v čl. 107 odst. 1 SFEU. Konkrétně tvrdí, že Komise v bodech 131 až 148 napadeného rozhodnutí nesprávně dospěla k závěru, že sporný pacht poskytoval žalobkyni výhodu z toho důvodu, že pachtovné hrazené žalobkyní bylo v období let 2000 až 2017 nižší než tržní cena, a v bodech 154 až 165 uvedeného rozhodnutí konstatovala, že tato výhoda odpovídá rozdílu mezi průměrnou výší vyplývající z ročních odhadů tržní hodnoty pachtovného za dotčené pozemky a výší skutečného pachtovného hrazeného za tyto pozemky, k níž se připočte polovina hodnoty ročních investic do odvodňovacího systému a pozemková daň placená za vlastníka.

21      Žalobkyně konkrétně tvrdí, že zpráva společnosti Uus Maa, z níž Komise vycházela pro období let 2000 až 2014, není spolehlivá, jelikož uvádí cenová rozpětí pachtovného za jednotlivá období, v jejichž rámci činí maximální částka někdy více než dvojnásobek minimální částky, a jelikož se skutečné ceny mohou lišit až o 20 % ve srovnání s tím, co je v ní uvedeno. Kritizuje skutečnost, že Komise určila tržní cenu na základě aritmetického průměru minimálních a maximálních hodnot těchto cenových rozpětí. Podle názoru žalobkyně lze jak minimální, tak i maximální částku v daném rozpětí, a dokonce i pachtovné, které se od této částky odchyluje o 20 %, považovat za odpovídající tržní ceně. Tím, že Komise vycházela z aritmetického průměru tohoto nepřesného posudku, porušila svou povinnost provést analýzu a povinnost uvést odůvodnění. Údaje Estonského statistického úřadu, které byly použity jako základ pro srovnání za období let 2015 až 2017, nejsou znaleckým posudkem a nezohledňují zvláštnosti dotčených pozemků.

22      Žalobkyně uvádí, že za účelem zjištění, zda estonský stát jednal jako soukromý hospodářský subjekt či nikoli, měla Komise zohlednit kontext a ekonomické aspekty v době uzavření pachtovní smlouvy v roce 2000. V této fázi bylo přistoupení Estonské republiky k Unii nejisté, trh se zemědělskou půdou byl oslabený a hodnota pozemků i cena pachtovného byly nízké.

23      Žalobkyně tvrdí, že do pachtovného musí být plně promítnuty investice do zlepšování půdy, jakož i výdaje na údržbu pozemků a další kvalitativní zlepšení, které jsou stanoveny v pachtovní smlouvě. Ze zprávy společnosti Uus Maa vyplývá, že v roce 2000 nebylo ukládání takových povinností ani uzavírání dlouhodobých pachtovních smluv na tak velkou plochu běžnou praxí. Neexistují tedy srovnatelné smlouvy a pachtovné nutně odráží hodnotu těchto závazků.

24      Podle tvrzení žalobkyně nesplnila Komise ani povinnosti týkající se důkazního břemene, ani procesní požadavky, které se na ni vztahují. Zejména se domnívá, že Komise chybně interpretovala skutkový stav, jakož i ekonomické údaje, a důkazy hodnotila selektivně. Ze zprávy společnosti Uus Maa vyplývá, že půda v jižní části kraje Tartu vyžadovala systémy zlepšování vlastností půdy, které představovaly dodatečné náklady, že výstavba takových systémů byla investicí do majetku vlastníka, že závazky související s hnojením půdy nebyly běžnou praxí, žádná nová pachtovní smlouva uzavřená na trhu nebyla pro vlastníka tak výhodná jako sporná smlouva, že soukromí propachtovatelé měli nižší reálný čistý roční příjem z důvodu daní z příjmů a pozemkové daně a že pachtovní smlouva nebyla srovnatelná s běžnou pachtovní smlouvou.

25      Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že podle údajů uvedených ve zprávě společnosti Uus Maa představuje využitelná plocha dotčených pozemků pouze 2 833,596 ha, tedy 83 % jejich celkové plochy. Podle jejího názoru je tedy skutečné pachtovné, které platila, o 16,7 % vyšší než pachtovné stanovené pachtovní smlouvou. Kromě toho zahrnují dotčené pozemky v podstatné míře cesty a jiné pozemky, které nelze obdělávat.

26      Žalobkyně dodává, že soulad pachtovného s tržními podmínkami dokazuje také analýza společnosti AS Pindi Kinnisvara (dále jen „analýza Pindi Kinnisvara“), kterou předložily estonské orgány ve správním řízení a kterou Komise nezohlednila.

27      Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje.

28      Komise připomíná, že před provedením úprav porovnala pachtovné placené žalobkyní v dotčených letech s průměrným ročním pachtovným vyplývajícím ze zprávy společnosti Uus Maa a údajů Estonského statistického úřadu. Uvedená zpráva poskytla věrohodné odhady pachtovného v kraji Tartu v letech 2000 až 2014. Komise upřesňuje, že vycházela z průměrného odhadu pachtovného v této zprávě a že je pro účely srovnání obvyklé používat takové odhady a cenová rozpětí. Předmětné pozemky se neliší od průměrných pozemků v Estonsku a srovnání s nejnižší cenou v těchto cenových rozpětích, jak navrhuje žalobkyně, podhodnocuje zvýhodnění. Komise má tedy za to, že zaujala obezřetný a vyvážený přístup, když vycházela z průměrných výší pachtovného a z objektivních údajů. Kromě toho byla tato zpráva vypracována estonskými orgány a žalobkyně nebyla schopna předložit spolehlivější důkazy.

29      Komise má za to, že údaje Estonského statistického úřadu použité pro období let 2015-2017 představují spolehlivé důkazy. Poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí popsala, že uvedené údaje nepředstavují výsledek znaleckého odhadu ceny pachtovného za pozemky, ale odrážejí průměrné ceny pachtovného během tohoto období. Komise tvrdí, že tyto údaje byly jedinými spolehlivými informacemi, které měla k dispozici, a že získané výsledky se shodují s výsledky za období let 2000 až 2014. Žalobkyně ani estonské orgány neprokázaly, že dotčené pozemky měly nižší hodnotu, než činila průměrná hodnota zemědělské půdy v Estonsku. Ani finanční situace žalobkyně nenaznačuje nižší hodnotu. Komise dodává, že skutečnost, že statistické údaje nemohou zohledňovat všechny zvláštnosti daného pozemku, neznamená, že je použila nesprávně.

30      Komise uvádí, že zohlednila kontext v době uzavření pachtovní smlouvy a poznamenává, že žalobkyně v tomto ohledu nevytýká napadenému rozhodnutí žádné nedostatky. Upřesňuje, že i když byly tržní ceny původně nízké, v uvedeném rozhodnutí prokázala, že pachtovné placené žalobkyní zůstalo během celého období od roku 2000 do roku 2017 nižší než tyto ceny, a to i přes provedená zvýšení.

31      Komise zpochybňuje tvrzení žalobkyně, podle kterého musí pachtovné zahrnovat všechny investice do předmětných pozemků. Investice do zlepšování a údržby pozemků, jakož i zlepšování kvality půdy jsou provozními výdaji vynakládanými v ročním cyklu zemědělské produkce v zájmu uživatele. Komise uvádí, že se žalobkyně nenacházela ve zvláštní situaci, která musela být zohledněna, jelikož se tyto charakteristiky odrážely v tržních cenách pachtovného a veškerá zemědělská půda v Estonsku vyžadovala během dotčeného období značné investice. Tvrdí, že zlepšování úrodnosti zaprvé vyplývá z povahy zemědělského podniku, zadruhé neprokazuje, že se hodnota dotčených pozemků značně lišila od hodnoty průměrné zemědělské půdy v Estonsku, a zatřetí nevysvětluje důvody, proč bylo pachtovné nižší než tržní cena. Podle názoru Komise by nižší pachtovné bylo odůvodněno pouze tehdy, pokud by úrodnost půdy byla nižší než průměrná úrodnost nebo pokud by se zhoršila. Stran investic do odvodňovacího systému Komise tvrdí, že uznala, že z estonského státu jakožto vlastníka byly sňaty některé náklady na údržbu a měl prospěch ze zvýšení hodnoty pozemků. Vzhledem k tomu, že tyto investice přesahují zákonné požadavky a má z nich prospěch rovněž žalobkyně, má Komise za to, že zohlednění poloviny z těchto investic představuje konzervativní odhad. Podle jejího názoru to rovněž dokládá, že zohlednila vylepšení půdy a zejména její úrodnost.

32      Komise se domnívá, že argument ohledně důkazního břemene je založen na neopodstatněných tvrzeních a je tedy neúčinný. Tvrdí, že analýza společnosti Pindi Kinnisvara představuje posudek ex post, který nebyl předložen v rámci správního řízení a nemůže oslabit důkazní hodnotu zprávy Uus Maa, kterou estonské orgány předložily v rámci téhož řízení a která vychází z údajů pro příslušné období. V duplice naopak uvádí, že tuto analýzu v průběhu tohoto řízení nepředložila žalobkyně, ale tyto orgány. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že uvedená analýza byla zadána žalobkyní, byly uvedené orgány povinny předložit nezávislé posouzení, a sice zprávu Uus Maa. Nebylo již tedy nutné zaujmout stanovisko k této částečné analýze, u které měly estonské orgány za to, že byla vzata zpět. Na jednání Komise v reakci na ústní otázky Tribunálu upřesnila, že dopis estonských orgánů ze dne 7. října 2015 a následná korespondence s těmito orgány umožnily Komisi považovat dotčenou analýzu za vzatou zpět. Podle tvrzení Komise již tedy tato analýza nebyla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí součástí správního spisu a nebylo nutné ji v tomto rozhodnutí zmiňovat. Tribunál tato vysvětlení zaznamenal do protokolu z jednání.

33      Komise zdůrazňuje, že jelikož posouzení výhody představuje komplexní hospodářské hodnocení, má diskreční pravomoc pro použití nejvhodnějších důkazů a analytické metody. Pokud jde o úpravy původních výsledků srovnání, tvrdí, že svůj přístup vysvětlila a opřela se o důkazy za účelem provedení pouze nezbytných úprav. Žalobkyně neprokázala, že by některý z těchto kroků nebyl vhodný, ani neprokázala, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

34      Komise dodává, že v roce 2000 žalobkyně obdržela zemědělskou podporu na plochu 2 912,76 ha, což svědčí o velké rozloze pozemků zahrnujících řadu různých typů parcel o různých hodnotách. Pro takový pozemek je tedy průměrná cena reprezentativní.

35      Z ustálené judikatury vyplývá, že se za státní podpory považují zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých tržních podmínek nezískal (viz rozsudek ze dne 17. září 2020, Compagnie des pêches de Saint-Malo, C‑212/19, EU:C:2020:726, bod 39 a citovaná judikatura).

36      Podle ustálené judikatury může poskytnutí majetku nebo služeb za zvýhodněných podmínek představovat státní podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU (viz rozsudky ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C‑39/94, EU:C:1996:285, bod 59 a citovaná judikatura; ze dne 1. července 2010, ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni v. Komise, T‑62/08, EU:T:2010:268, bod 57 a citovaná judikatura, a ze dne 28. února 2012, Land Burgenland v. Komise, T‑268/08 a T‑281/08, EU:T:2012:90, bod 47 a citovaná judikatura).

37      V případě pachtu pozemku za údajnou preferenční cenu, tedy transakce, která je srovnatelná s prodejem pozemku veřejným orgánem podniku, je třeba ověřit, zda cena zaplacená údajným příjemcem podpory odpovídá ceně, které by nemohl dosáhnout za obvyklých tržních podmínek. Za těchto okolností se výše podpory rovná rozdílu mezi tím, co příjemce skutečně zaplatil, a tím, co by v dané době musel zaplatit za obvyklých tržních podmínek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2015, Řecko a Ellinikos Chrysos v. Komise, T‑233/11 a T‑262/11, EU:T:2015:948, bod 79 a citovaná judikatura).

38      Komise tedy měla zkoumat, zda pachtovné placené žalobkyní v rámci sporného pachtu odpovídalo obvyklým tržním podmínkám.

39      V této souvislosti musela Komise provést komplexní hospodářská posouzení. V rámci přezkumu komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí v oblasti státních podpor, který provádějí unijní soudy, nepřísluší unijnímu soudu nahrazovat hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením (rozsudky ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, bod 57, a ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 66; viz rovněž rozsudek ze dne 10. prosince 2020, Comune di Milano v. Komise, C‑160/19 P, EU:C:2020:1012, bod 100 a citovaná judikatura). Přezkum unijním soudem se tedy omezuje pouze na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se povinnosti odůvodnění, jakož i ověření věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2017, Ellinikos Chrysos v. Komise, C‑100/16 P, EU:C:2017:194, body 18 a 19 a citovaná judikatura).

40      To však neznamená, že unijní soud nesmí přezkoumávat interpretaci údajů hospodářské povahy provedenou Komisí. Uvedený soud totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost uváděných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda představují soubor relevantních údajů, jež musí být při posuzování komplexní situace zohledněny, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (rozsudky ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, body 56 a 57; Ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, body 64 a 65, a ze dne 10. prosince 2020, Comune di Milano v. Komise, C‑160/19 P, EU:C:2020:1012, bod 115). Kromě toho v případech, kdy je určitý unijní orgán nadán širokou posuzovací pravomocí, má kontrola dodržení určitých procesních záruk zásadní význam. Mezi tyto záruky patří povinnost příslušného orgánu důkladně a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti projednávané věci a své rozhodnutí dostatečně odůvodnit (rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, bod 58).

41      Opodstatněnost argumentů žalobkyně je třeba posoudit ve světle těchto zásad.

42      V projednávané věci Komise provedla šetření ve dvou etapách, aby určila, zda sporný pacht odpovídá tržním podmínkám. Nejprve ověřovala, zda výše pachtovného byla sama o sobě nižší než tržní cena (body 132 až 139 napadeného rozhodnutí). Poté zkoumala, zda tato částka zvýšená v důsledku dalších smluvních závazků, za předpokladu, že jsou součástí příjmu státu z pachtovného, zůstala nižší než uvedená tržní cena (body 141 až 146 uvedeného rozhodnutí).

 Ke shodě výše pachtovného s tržní cenou

43      Za účelem porovnání výše pachtovného s tržní cenou vycházela Komise ze zprávy společnosti Uus Maa a údajů Estonského statistického úřadu, které předložily estonské orgány ve správním řízení. Na tomto základě zkoumala, zda výše pachtovného placeného žalobkyní na základě sporného pachtu odpovídala sama o sobě průměrné výši pachtovného za zemědělskou půdu v Estonsku po celou dobu trvání pachtovní smlouvy (bod 131 napadeného rozhodnutí).

44      Konkrétně Komise v bodech 134 až 136 napadeného rozhodnutí uvedla, že podle zprávy společnosti Uus Maa se pachtovné za zemědělskou půdu v kraji Tartu pohybovalo v období 2000-2004 v rozmezí 6 až 10 eur/ha, v období 2005 až 2009 v rozmezí 10 až 20 eur/ha a v období 2010 až 2014 v rozmezí 25 až 60 eur/ha. Naproti tomu žalobkyně platila v prvním období pachtovné ve výši 0,20 eur/ha, ve druhém období bylo její pachtovné zvýšeno dne 14. ledna 2005 na 1,66 euro/ha a dne 21. března 2007 na 5,21 euro/ha a ve třetím uvedeném období bylo toto pachtovné zvýšeno dne 12. května 2009 na 8,68 eur/ha.

45      Dále Komise v bodech 137 až 139 napadeného rozhodnutí uvedla, že podle údajů Estonského statistického úřadu činila v roce 2015 průměrná výše pachtovného v Estonsku za zemědělskou půdu 52 eur/ha a za ornou půdu 55 eur/ha a v kraji Tartu 63 eur/ha a 65 eur/ha za ornou půdu. V roce 2016 činily tyto částky 52 eur/ha a 54 eur/ha v Estonsku a v uvedeném kraji 61 eur/ha za zemědělskou půdu a 61 eur/ha za ornou půdu. V roce 2017 činily uvedené částky v Estonsku 58 eur/ha a 60 eur/ha. Pro rok 2017 nebyly pro tento kraj k dispozici žádné údaje. Žalobkyně naproti tomu platila pachtovné ve výši 26,86 eur/ha v roce 2015, 27,30 eur/ha v roce 2016 a 27,28 eur/ha v roce 2017.

46      Na základě tohoto srovnání dospěla Komise v bodě 140 napadeného rozhodnutí k závěru, že pachtovné samo o sobě bylo v celém období 2000-2017 nižší než tržní cena. Podobný přístup použila Komise v bodech 154 až 156 uvedeného rozhodnutí pro výpočet výhody, u něhož uvedla, že je třeba porovnat roční výši pachtovného placeného žalobkyní s průměrnými ročními výšemi pachtovného vyplývajícími z cenových rozpětí uvedených ve zprávě společnosti Uus Maa a vyplývajících z údajů Estonského statistického úřadu. Komise konstatovala, že tato výhoda spočívala jednak v rozdílu mezi těmito průměrnými částkami a uvedeným pachtovným a jednak v tom, že jako základ pro výpočet měl sloužit počet hektarů, na něž byla vyplácena zemědělská podpora (body 140 a 165 tohoto rozhodnutí).

47      V tomto ohledu je třeba uvést, že odborné posudky vypracované nezávislými znalci po dotčené transakci, jako je zpráva společnosti Uus Maa, jež posoudila pozemky a parcely, které byly předmětem pachtovní smlouvy (viz bod 28 napadeného rozhodnutí), lze použít k určení toho, zda se pachtovné placené žalobkyní na základě sporného pachtu odchyluje od tržního pachtovného do takové míry, že je třeba konstatovat existenci výhody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, EU:T:2004:266, bod 45). Stejně tak není vyloučeno, aby Komise zohlednila průměrné ceny pachtovného uvedené Estonským statistickým úřadem, které vycházejí z metodiky schválené statistickým úřadem Evropské unie (Eurostat) (viz bod 39 uvedeného rozhodnutí), neboť i jiné metody než znalecká ocenění mohou poskytnout ceny odpovídající skutečným tržním hodnotám za předpokladu, že počítají s aktualizací cen v případech jejich prudkého zvýšení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Seydaland Vereinigte Agrarbetriebe, C‑239/09, EU:C:2010:778, body 39 a 54), což je nutně případ statistických údajů.

48      Srovnání pachtovného placeného žalobkyní v rámci sporného pachtu s průměrnými částkami plynoucími ze zprávy společnosti Uus Maa a údaji Estonského statistického úřadu, jak jej provedla Komise v napadeném rozhodnutí, je však příliš obecné a nedostatečně propracované na to, aby mohlo být prokázáno, že výše tohoto pachtovného neodpovídá ceně, kterou by žalobkyně platila za obvyklých tržních podmínek (viz body 37 a 38 výše). Uvedené srovnání jí zejména neumožnilo – bez ohledu na nutně tolerovanou variační marži – prokázat dostatečně věrohodně a konzistentně cenu, která se co nejvíce blíží tržní hodnotě, jak vyžaduje judikatura (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Seydaland Vereinigte Agrarbetriebe, C‑239/09, EU:C:2010:778, body 35 a 54). Kromě toho Komise při tomto srovnání nezohlednila všechny relevantní informace, které měla nebo mohla mít k dispozici v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 91; ze dne 20. září 2017, Komise v. Frucona Košice, C‑300/16 P, EU:C:2017:706, bod 70, a ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 41 a 42).

49      Toto posouzení spočívá na následujících skutečnostech.

50      Zaprvé zpráva společnosti Uus Maa uvádí tržní ceny v cenových rozpětích. Podle stran 101 a 107 této zprávy se totiž výše pachtovného za ornou půdu střední jakosti nacházející se v kraji Tartu pohybovala v letech 2000 až 2004 mezi 6 a 10 eury/ha a v letech 2005 až 2009 mezi 10 a 20 eury/ha (viz body 31, 32, 134 a 135 napadeného rozhodnutí; viz rovněž bod 44 výše). Pokud jde o období od roku 2010 do roku 2014, tato zpráva uvádí na straně 101 první rozpětí mezi 25 a 60 eury/ha, zatímco tabulka na straně 107 uvádí druhé rozpětí s částkami mezi 30 a 50 eury/ha. Komise převzala první rozpětí mezi 25 a 60 eury/ha (viz body 33, 136 a 156 napadeného rozhodnutí; viz rovněž bod 44 výše), jehož minimální částka 25 eur/ha je nižší než minimální částka ve druhém rozpětí ve výši 30 eur/ha.

51      Komise měla za to, aniž v tomto ohledu poskytla podrobnější vysvětlení, že aritmetické průměry částek v dotčených cenových rozpětích měly sloužit jako srovnávací základ s pachtovným placeným žalobkyní v rámci sporného pachtu, a to jak v rámci zjišťování existence výhody, tak v rámci jejího vyčíslení (viz body 131 a 154 až 156 napadeného rozhodnutí; viz rovněž body 43 a 46 výše). Ve svých písemnostech předložených Tribunálu a na jednání Komise potvrdila, že vycházela z tohoto aritmetického průměru.

52      Jak přitom správně tvrdí žalobkyně, skutečnost, že zpráva společnosti Uus Maa vyjádřila tržní cenu ve formě cenových rozpětí, nutně znamená, že pachtovné odpovídající minimálním částkám těchto cenových rozpětí představuje pachtovné, které odpovídá rovněž tržní ceně. To platí tím spíše, že Komise sama uznává, že u nemovitostí a pozemků je obvyklé používat jako základ pro ocenění odhady vyjádřené v cenových rozpětích, což je důvod, proč se opírala o číselné údaje obsažené v uvedené zprávě. Komise musela mít tedy v zásadě za to, s výhradou zvláštních důvodů pro odchylný postup, že pachtovné odpovídající minimálním částkám cenových rozpětí uvedeným v napadeném rozhodnutí, a sice 6, 10 a 25 eur/ha (viz bod 50 výše) během příslušných období odpovídalo tržní ceně.

53      Na rozdíl od toho, co uvedla ve svých písemnostech a na jednání, se Komisi nepodařilo prokázat, že aritmetický průměr částek v dotčených cenových rozpětích představoval nejreprezentativnější hodnotu a nejvhodnější metodu výpočtu pro určení tržní ceny a že použití uvedeného průměru bylo nezbytné pro vyvážení výsledků získaných za několik let, aby byly spolehlivější, pro zamezení podhodnocení uvedené ceny nebo pro zohlednění průměrné kvality dotčených pozemků.

54      Jak je totiž uvedeno v bodech 28 a 30 napadeného rozhodnutí, zpráva společnosti Uus Maa obsahuje ocenění pozemků a parcel, které jsou předmětem pachtovní smlouvy, a je založena na metodě, jež je srovnává s jinými nemovitostmi s podobnými vlastnostmi. Tato srovnávací metoda, jak je uvedeno na straně 106 této zprávy, je součástí rozšířené praxe při posuzování tržní ceny a umožňuje získat co nejspolehlivější tržní cenu. Dotčená cenová rozpětí vyjadřují výše pachtovného na trhu orné půdy, která má stejně jako dotčené pozemky průměrnou kvalitu a nachází se v kraji Tartu (viz bod 50 výše). Není-li tedy uvedeno jinak, lze mít za to, že tato cenová rozpětí poskytují nejvěrohodnější a nejvhodnější odhady tržního pachtovného za dotčené pozemky, což Komise uznala v bodě 133 napadeného rozhodnutí, když uvedla, že „zpráva společnosti Uus Maa poskytuje věrohodné, i když konzervativní odhady pachtovného v kraji Tartu v období od roku 2000 do roku 2014“.

55      S ohledem na skutečnost, že dotčená cenová rozpětí zaprvé zohledňují průměrnou kvalitu dotčených pozemků, a zadruhé jsou již výsledkem provedeného vyvážení, jelikož se týkají období čtyř let a obsahují tedy pouze agregované údaje, není prokázáno, že použití aritmetického průměru uvedených cenových rozpětí by mohlo poskytnout spolehlivější výsledky a vést k ceně, která je co možná nejbližší tržní ceně. Takové použití by mohlo naopak vést k nepřesným výsledkům a značnému nadhodnocení tržní ceny.

56      Ze stejných důvodů nemohla ani vysoká míra nepřesnosti zprávy Uus Maa, o níž se hovoří na straně 107 této zprávy a na niž bylo poukázáno v bodě 38 napadeného rozhodnutí, podle něhož se skutečné tržní pachtovné může lišit o +/–20 % od hodnoty zmíněné v uvedené zprávě, odůvodnit použití tohoto aritmetického průměru, což Komise netvrdila ani v napadeném rozhodnutí, ani v průběhu soudního řízení. Ze žádného údaje v analýze ohledně otázky, zda pachtovné odpovídá tržní ceně, která je obsažena v bodech 131 až 140 a 154 až 157 napadeného rozhodnutí, totiž nevyplývá, že Komise tuto vysokou míru nepřesnosti zohlednila, bez ohledu na její rozsah a případný dopad na její posouzení. Jak přitom tvrdí žalobkyně, není vyloučeno, že pachtovné, které je maximálně o 20 % nižší než nejnižší cenová rozpětí uvedená ve zprávě Uus Maa, může rovněž představovat tržní cenu.

57      Použití aritmetického průměru neumožňuje ani napravit problém související se skutečností, že cenová rozpětí ve zprávě Uus Maa jsou obzvláště široká, jak správně tvrdí žalobkyně. Rozdíl mezi minimálními a maximálními částkami cenového rozpětí představuje za období mezi lety 2000 a 2004 přibližně 67 % a za období mezi lety 2005 až 2009 přibližně 100 %. Pokud jde o období let 2010 až 2014, pro které zpráva společnosti Uus Maa obsahuje rozdílná cenová rozpětí (viz bod 50 výše), odpovídá rozdíl podle cenového rozpětí přibližně 67 % a 140 %. Z toho vyplývá, že použití aritmetického průměru těchto cenových rozpětí nutně vede ke značným nepřesnostem, či dokonce k výraznému nadhodnocení tržní ceny.

58      Je pravda, že Komise na jednání s odkazem na bod 156 napadeného rozhodnutí uvedla, že použila údaje Estonského statistického úřadu pro období let 2010 až 2014, aby zohlednila široká cenová rozpětí uvedená ve zprávě společnosti Uus Maa, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání. Nicméně kromě skutečnosti, že to podle všeho platí pouze pro vyčíslení výhody v uvedeném bodě a nikoli pro konstatování existence výhody v bodě 136 napadeného rozhodnutí, v jehož rámci porovnávala pachtovné placené žalobkyní s průměrnými částkami v těchto cenových rozpětích, nepokusila se tedy napravit problém zvláště širokých cenových rozpětí pro období 2000 až 2004 a 2005 až 2009.

59      Z toho vyplývá, že Komise neprokázala, že aritmetické průměry cenových rozpětí uvedené ve zprávě společnosti Uus Maa, ze kterých vycházela, mohly určit cenu co nejbližší tržní ceně, ani dostatečně nezohlednila rozpětí chybovosti a obzvláště široká cenová rozpětí v této zprávě. S ohledem na předchozí úvahy musí tento přístup naopak nutně vést k nadhodnocení této ceny.

60      Zadruhé, pokud jde o kontext v okamžiku uzavření pachtovní smlouvy, zpráva společnosti Uus Maa na straně 101 uvádí, že před přistoupením Estonské republiky k Unii v roce 2004 „existovalo jen málo pachtovních smluv, jejichž předmětem byla orná půda“, „[p]acht půdy nebyl příliš běžný a pachtovní smlouvy byly uzavírány zřídka“, „[p]ůda byla poskytována bezplatně, aby se zabránilo jejímu neobdělávání“ a „hodnota půdy byla nízká a pachtovné rovněž velmi nízké a pachtovní smlouvy byly uzavírány pouze s relativně velkými vlastníky půdy“ (viz rovněž bod 31 napadeného rozhodnutí). Jak tedy tvrdí žalobkyně, Komise tyto skutečnosti v rámci svého zkoumání nezohlednila.

61      S ohledem na uvedený kontext existující v okamžiku uzavření pachtovní smlouvy není přitom vyloučeno, že v roce 2000 by takové pachtovné ve výši 0,20 eur/ha, jako je pachtovné stanovené uvedenou smlouvou (viz bod 4 výše), odpovídalo obvyklým podmínkám na trhu. Je tomu tak tím spíše, že tato smlouva sleduje, jak je patrné ze strany 106 zprávy společnosti Uus Maa, a s ohledem na rozsáhlé další povinnosti, které stanoví zejména ohledně údržby a zlepšení kvality půdy (viz bod 4 výše), cíl zachovat využívání půdy v souladu s jejím určením a ochranu její úrodnosti.

62      Ze zprávy společnosti Uus Maa, jak je uvedeno v bodě 31 napadeného rozhodnutí, rovněž vyplývá, že v období 2000 – 2004, během kterého byla pachtovní smlouva uzavřena (viz bod 3 výše), byly pachtovní smlouvy formulovány obecně a neobsahovaly doložku o zvyšování pachtovného. To naznačuje, že soukromý hospodářský subjekt jednající za běžných podmínek hospodářské soutěže, jehož chování patří mezi skutečnosti, které byla Komise povinna zohlednit při prokazování existence podpory, by v okamžiku uzavření uvedené smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2020, Comune di Milano v. Komise, C‑160/19 P, EU:C:2020:1012, bod 109 a citovaná judikatura) v podobné situaci nutně nevyžadoval smluvní ustanovení, které stanoví automatické nebo jednostranné zvyšování pachtovného.

63      Co se týče pachtovní smlouvy, Komise tedy v napadeném rozhodnutí neposuzovala, zda tato smlouva takové ujednání obsahovala. Nezkoumala ani následné změny uvedené smlouvy, ale v bodě 27 napadeného rozhodnutí pouze uvedla, že „výše pachtovného byla upravena třikrát“. Neprokázala tedy, že estonský stát měl na základě této smlouvy v jejím původním znění a ve znění jejích pozdějších změn možnost automaticky nebo jednostranně každoročně zvyšovat pachtovné, aby je přizpůsobil trhu.

64      Při neexistenci takové smluvní možnosti se přitom Komise nemohla omezit na porovnání pachtovného placeného žalobkyní v rámci sporného pachtu s tržní cenou za celé období let 2000 až 2017, ale měla zkoumat, zda k okamžiku uzavření pachtovní smlouvy, tedy v roce 2000, (viz bod 3 výše), jakož i k okamžiku každé její změny, tedy v letech 2005, 2007 a 2009 (viz bod 5 výše) bylo pachtovné nižší než cena, kterou by žalobkyně platila za obvyklých tržních podmínek. Z toho vyplývá, že i z tohoto důvodu nemohla Komise použít pouze aritmetické průměry částek v cenových rozpětích uvedených ve zprávě společnosti Uus Maa, která byla vyjádřena za období čtyř let a neumožňovala určit tržní cenu v daném roce. Kromě toho, i když v bodech 135 a 136 napadeného rozhodnutí správně uvedla, že ke zvýšení pachtovného došlo ve dnech 14. ledna 2005, 21. března 2007 a 12. května 2009, nezohlednila skutečnost, že uvedená zvýšení nabyla účinku zpětně k 1. lednu 2005, 1. lednu 2007 a 1. lednu 2009 (viz bod 5 výše).

65      Zatřetí, pokud jde o velikost a využívání dotčených pozemků, Komise konstatovala, že pachtovní smlouva neuváděla, že některé části půdy nejsou vhodné pro zemědělství (bod 157 napadeného rozhodnutí). Měla za to, že neorná půda může být využívána jinak, že je obtížné nalézt spolehlivé indikátory tržní ceny pachtovného za lesní půdu, travní porosty a další půdy, a že je proto třeba jako základ pro výpočet použít počet hektarů, pro něž bylo zažádáno o zemědělskou podporu z Unie, které představovaly v období 2004-2018 mezi 95 % až 97 % dotčených pozemků (bod 158 napadeného rozhodnutí).

66      V tomto ohledu obsahuje zpráva společnosti Uus Maa zaprvé na svých stranách 9 a 10 tabulku shrnující změny pachtovní smlouvy, včetně změn týkajících se plochy dotčených pozemků, a zadruhé na stranách 12 až 99 část s podrobným popisem každé nemovitosti a každého pozemku, které jsou předmětem pachtovní smlouvy, z nichž vyplývají zejména jejich plochy, rozdělení podle kvality, jejich využívání, vlastnosti, úrodnost, omezení a možnosti přístupu. Tato tabulka a tento podrobný popis měly umožňovat určit cenu pachtovného, která by se co nejvíce blížila tržní ceně s ohledem na velikost a zvláštnosti dotčených pozemků.

67      To umožnilo žalobkyni vypočítat v tabulce, která je přílohou A.22.12 žaloby, přesný podíl orné půdy, který činil, jak správně tvrdí, 2 833,596 ha, což odpovídá přibližně 83 % dotčených pozemků.

68      U zbývající části těchto pozemků tak bylo možné vypočítat přesné podíly přírodních travních porostů, lesů, obytných pozemků, farem, mokřin nebo jiných ploch a posoudit je z hlediska informací obsažených ve zprávě společnosti Uus Maa o vývoji trhu pachtů v kraji Tartu. Komise tak měla zohlednit skutečnost uvedenou na straně 101 této zprávy, že v obdobích 2000-2004 a 2005-2009 nebylo za „ostatní půdu“, kterou tvoří rašeliniště, poldry a záplavové oblasti, účtováno žádné pachtovné a že teprve v období 2010-2014 vznikl pachtovní trh s touto ostatní půdou, u níž bylo pachtovné ve srovnání s pachtovným za ornou půdu výrazně nižší, neboť činilo přibližně 10 eur/ha. Komise měla vzít také v úvahu, že v roce 2013, jak je uvedeno na straně 102 uvedené zprávy na podporu údajů Estonského statistického úřadu, že „cena obdělávatelných polí [byla] zpravidla vyšší než cena trvalých travních porostů“. Kromě toho by jí podrobný popis dotčených pozemků v téže zprávě umožnil zohlednit, že u malých pozemků bylo v období od roku 2005 do roku 2009 placeno nižší pachtovné (strana 101 dotčené zprávy).

69      Komise naopak nezohlednila při určování velikosti a používání dotčených pozemků relevantní informace ze zprávy společnosti Uus Maa, o kterou však opřela podstatnou část svého posouzení, zda pachtovné placené žalobkyní na základě sporné pachtovní smlouvy odpovídalo tržní ceně za celé období mezi lety 2000 a 2017 (viz body 131 až 136 a 154 až 156 napadeného rozhodnutí; viz také bod 44 výše), a na kterou žalobkyně výslovně odkázala ve správním řízení, aby prokázala, že 16,7 % dotčených pozemků nemohlo být využíváno pro účely zemědělské produkce (bod 84 napadeného rozhodnutí). S ohledem na význam uvedené zprávy pro určení velikosti a zvláštností dotčených pozemků nebyla Komise zproštěna povinnosti posoudit důkazní hodnotu uvedených informací (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, EU:T:2004:266, bod 53) a zohlednit je v rámci svého zkoumání. Nemohla proto jednoduše použít, jak se zřejmě domnívá, průměrnou cenu za všechny pozemky a jejich zvláštnosti dohromady. Nemohla ani použít pouze informace odvozené ze zemědělských podpor, jejichž metody výpočtu ani podmínky poskytnutí neupřesnila. Tím, že nezohlednila zvláštnosti dotčených pozemků a skutečnost, že orná půda představovala pouze 83 % těchto pozemků, nutně nadhodnotila tržní cenu uvedených pozemků.

70      Začtvrté Komise vycházela z údajů Estonského statistického úřadu (viz body 137 až 139 napadeného rozhodnutí) pro účely stanovení tržní ceny v období 2015-2017, jakož i, podle vlastních slov, za období 2010-2014, za účelem opravy „širokého rozpětí částek uvedených ve zprávě společnosti Uus Maa“ (viz bod 58 výše).

71      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že, jak připouští samotná Komise, údaje Estonského statistického úřadu nejsou výsledkem znaleckého odhadu ceny za pacht půdy, ale představují průměrné ceny pachtovného za zemědělskou půdu, které nezohledňují specifické vlastnosti dotčených pozemků (bod 133 napadeného rozhodnutí).

72      Při absenci takových cenových rozpětí, jako jsou rozpětí uvedená ve zprávě společnosti Uus Maa, nelze přitom zejména zjistit nejnižší tržní cenu a ověřit, zda se od ní liší pachtovné placené žalobkyní v rámci sporného pachtu. Toto pachtovné nelze srovnávat ani s tržní cenou v kraji Tartu v letech 2010 až 2012 a v roce 2017, jelikož pro tyto roky existují pouze údaje pro celé Estonsko (viz bod 39 napadeného rozhodnutí). K tomu se přidávají nepřesnosti související se skutečností, že Komise v bodech 137 až 139 napadeného rozhodnutí porovnávala za období 2015 až 2017 uvedené pachtovné pouze s průměrnými částkami pachtovného za zemědělskou půdu a za ornou půdu, aniž zohlednila skutečnost, že jak vyplývá z podrobného popisu uvedené zprávy (viz také body 66 až 69 výše), část dotčených pozemků tvořily travní porosty, u nichž údaje Estonského statistického úřadu vykazují zpravidla nižší částky (viz bod 39 napadeného rozhodnutí).

73      Z toho vyplývá, že Komise neprokázala, že údaje Estonského statistického úřadu, o které se opírala, umožňují vypočítat cenu co nejbližší tržní hodnotě a prokázat, že žalobkyně v rámci sporného pachtu platila během období 2010-2014 a 2015-2017 pachtovné, které je nižší než tato cena.

74      I když Komise neměla, jak podle všeho tvrdí, lepší informace, nemohla se na podporu svých závěrů omezit na údaje Estonského statistického úřadu.

75      V rámci své ústřední a výhradní odpovědnosti zajistit pod kontrolou unijního soudu dodržování článku 107 SFEU a provádění článku 108 SFEU je Komise povinna ověřit zejména s pomocí znalců, zda opatření státu nezahrnuje výhodu, která neodpovídá obvyklým tržním podmínkám (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, EU:T:2004:266, bod 72 a citovaná judikatura; ze dne 9. prosince 2015, Řecko a Ellinikos Chrysos v. Komise, T‑233/11 a T‑262/11, EU:T:2015:948, bod 91, a ze dne 16. března 2016, Frucona Košice v. Komise, T‑103/14, EU:T:2016:152, body 164 až 179). V projednávané věci však Komise pomoci znalců nevyužila, ani si nevyžádala od estonských orgánů doplňující informace pro období, pro která podle jejího názoru nemohla zpráva společnosti Uus Maa sloužit jako výlučný základ pro srovnání.

76      Kromě toho je třeba připomenout, že s ohledem na podrobné zpochybnění ze strany žalobkyně a uvedených orgánů musí Komise předložit důkaz o existenci „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a tudíž i důkaz o tom, že je splněna podmínka poskytnutí výhody příjemcům (viz rozsudek ze dne 4. března 2021, Komise v. Fútbol Club Barcelona, C‑362/19 P, EU:C:2021:169, bod 62 a citovaná judikatura). I když se jedná o případ členského státu, který neplní svou povinnost spolupracovat tím, že neposkytl Komisi informace, jež mu nařídila sdělit, musí tento orgán zakládat svá rozhodnutí na poznatcích majících určitou spolehlivost a soudržnost, které jsou dostačujícím základem pro závěr, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, a které tudíž mohou podpořit závěry, ke kterým tento orgán dochází. Vzhledem totiž k tomu, že navrácení dotčené podpory jejím příjemcem má za cíl odstranit narušení hospodářské soutěže zapříčiněné zjištěným soutěžním zvýhodněním, a obnovit tak stav před vyplacením této podpory, nemůže se Komise domnívat, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, tím, že se opře pouze o záporný předpoklad, založený na neexistenci informací umožňujících dojít k opačnému závěru, nejsou-li jiné poznatky, které mohou pozitivně prokázat existenci takové výhody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 69 a 70 a citovaná judikatura). Komise tedy nemůže ospravedlnit nepřesnosti údajů Estonského statistického úřadu pouze z toho důvodu, že žalobkyně a estonské orgány neprokázaly, že dotčené pozemky vykazovaly nižší hodnotu, než činily průměrné hodnoty zemědělské půdy v Estonsku.

77      Zapáté je třeba připomenout, že v průběhu správního řízení předložily estonské orgány nejen zprávu společnosti Uus Maa a údaje Estonského statistického úřadu, ale dopisem ze dne 2. října 2014 předložily také analýzu společnosti Pindi Kinnisvara, která však není v napadeném rozhodnutí zmíněna.

78      Podle analýzy společnosti Pindi Kinnisvara, která pochází z 12. dubna 2013 a sestává pouze z jedné stránky, se sazba pachtovného v kraji Tartu pohybovala k tomuto datu převážně mezi 30 a 50 eur/ha u stávajících smluv, mezi 50 a 100 eur/ha u nových nebo prodloužených smluv a v logisticky dobře situovaných oblastech a v prostředí s větší konkurencí mohla přesahovat 100 eur/ha. Tato čísla se shodují s údaji ve zprávě společnosti Uus Maa, která pro období 2010-2014 uvádí podle uváděných příslušných cenových rozpětí částky mezi 25 a 60 eur/ha a mezi 30 a 50 eur/ha (viz bod 50 výše), jakož i s údaji Estonského statistického úřadu, podle nichž činila průměrná výše pachtovného za zemědělskou půdu v uvedeném kraji v roce 2013 50 eur/ha (viz bod 39 napadeného rozhodnutí).

79      Jak přitom správně tvrdí žalobkyně, Komise v napadeném rozhodnutí analýzu společnosti Pindi Kinnisvara nezohlednila. V žalobní odpovědi Komise uvedla, že se jedná o „posudek ex post, který nebyl Komisi předložen v průběhu správního řízení“. Teprve ve stadiu dupliky Komise připustila, že jí estonské orgány ve správním řízení uvedenou analýzu předložily, a zároveň uvedla, že k této analýze nebylo nutné zaujmout stanovisko z důvodu, že „estonské orgány [měly] za to, že byla vzata zpět a že byla nahrazena zprávou společnosti Uus Maa“. Na jednání v odpovědi na ústní otázku položenou Tribunálem Komise s odkazem na poznámku pod čarou č. 6 dupliky upřesnila, že tuto analýzu považovala za vzatou zpět na základě dopisu estonských orgánů ze dne 7. října 2015 a následné korespondence s nimi. V okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí již tedy údajně nebyla součástí správního spisu. Tato tvrzení byla zaznamenána do protokolu z jednání (viz rovněž bod 32 výše).

80      V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise dopisem ze dne 7. září 2015 s referenčním číslem agri.ddg4.i.2 (2015) 4096993 mimo jiné požádala estonské orgány, aby předložily nezávislý znalecký odhad pachtovného za pozemky srovnatelné s dotčenými pozemky. Uvedené orgány na tuto žádost odpověděly dopisem ze dne 7. října 2015, jehož příslušná pasáž, která je převzata do poznámky pod čarou č. 6 dupliky, zní takto: „zdůrazňujeme, že abychom odstranili veškeré pochybnosti ohledně znalce, vypsali jsme zadávací řízení s referenčním číslem 167431 a po přidělení a realizaci zakázky Vám pravděpodobně budeme moci poskytnout zprávu požadovaného znalce.“ Dopisem ze dne 16. prosince 2015 předložila Estonská republika Komisi zprávu společnosti Uus Maa. K tomuto dopisu je připojen následující komentář, který byl převzat do poznámky pod čarou č. 6 dupliky: „Předkládáme Vám tímto znalecký posudek (přiložený v příloze) požadovaný v bodě 5 Vašeho dopisu s referenčním číslem agri.ddg4.i.2(2015)4096993.“

81      Z toho vyplývá, že dopis estonských orgánů ze dne 7. října 2015 ani jejich dopis ze dne 16. prosince 2015 nezmiňují analýzu Pindi Kinnisvara, ale pouze reagují na žádost Komise ze dne 7. září 2015 o předložení nezávislého znaleckého odhadu pachtovného za pozemky srovnatelné s těmi, které využívá žalobkyně, jíž bylo vyhověno předložením zprávy společnosti Uus Maa. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, z uvedených dopisů nelze vyvodit, že by tyto orgány tuto analýzu stáhly, ale pouze to, že uvedená analýza byla touto zprávou doplněna.

82      I když tedy Komise založila své posouzení na zprávě společnosti Uus Maa z důvodu, že analýza Pindi Kinnisvarvara byla zadána žalobkyní, nic to nemění na tom, že tuto analýzu měla k dispozici v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí. Za těchto okolností nebyla Komise zproštěna povinnosti posoudit důkazní hodnotu uvedené analýzy a případně ji zohlednit v rámci svého zkoumání (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, EU:T:2004:266, bod 53).

83      Kromě toho je třeba připomenout, že Komise je v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy o FEU týkajících se státních podpor povinna provést pečlivý a nestranný přezkum daných opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí k tomuto účelu úplné a spolehlivé poznatky (rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 90, a ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 67). Je zejména povinna pečlivě a nestranně posoudit veškeré relevantní skutečnosti, které jsou jí předloženy. S ohledem na tuto povinnost řádné péče, která je v souladu s uvedenou judikaturou nezbytným předpokladem k tomu, aby unijní soud mohl ověřit, zda jsou splněny skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon široké posuzovací pravomoci Komise (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14; ze dne 20. září 2007, Fachvereinigung Mineralfaserindustrie v. Komise, T‑375/03, nezveřejněný, EU:T:2007:293, bod 90, a ze dne 16. září 2013, ATC a další v. Komise, T‑333/10, EU:T:2013:451, bod 84), nemohla Komise v rámci svého posouzení opomenout zohlednit analýzu společnosti Pindi Kinnisvara, jejíž význam byl připomenut v bodě 78 výše.

84      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že Komise v rámci srovnání výše pachtovného s tržní cenou a při výpočtu výhody dostatečně nezohlednila zejména minimální částky obsažené v cenových rozpětích uvedených ve zprávě společnosti Uus Maa a jejich míru nepřesnosti, kontext existující v době uzavření pachtovní smlouvy, včetně počáteční absence doložek o zvyšování pachtovného, informace uvedené v této zprávě o velikosti a využití dotčených pozemků, jakož i nepřesnosti v údajích Estonského statistického úřadu. Mimoto v této souvislosti pochybila, když nezohlednila analýzu společnosti Pindi Kinnisvara, kterou jí předložily estonské orgány v průběhu správního řízení.

85      Posouzení, zda samotná výše pachtovného odpovídá tržním podmínkám (body 132 až 140 napadeného rozhodnutí), jakož i část posouzení týkající se vyčíslení výhody, která se týká této výše a plochy dotčených pozemků (body 154 až 159 napadeného rozhodnutí), jsou tedy stižena vadou zjevně nesprávného posouzení a porušení povinnosti řádné péče, kterou nese Komise

 K zohlednění dalších smluvních povinností

86      Je třeba připomenout, že pachtovní smlouva stanovila kromě placení pachtovného další smluvní povinnosti, které se týkaly zaprvé každoročních investic do odvodňovacích systémů, zadruhé výdajů na údržbu půdy a zlepšení její kvality, včetně takových výdajů, jako jsou výdaje na ochranu plodin, minerální a organická hnojiva, vápnění a údržbu krajnic, a zatřetí úhrady všech daní (viz bod 4 výše; viz také bod 141 napadeného rozhodnutí).

87      V napadeném rozhodnutí Komise souhlasila s tím, že jako příjem estonského státu zohlední pouze polovinu každoročních investic do odvodňovacích systémů a roční částky pozemkové daně hrazené žalobkyní (viz body 147 až 165 napadeného rozhodnutí).

88      Pokud jde o každoroční investice do odvodňovacích systémů, Komise měla v podstatě za to, že estonský stát byl zproštěn některých nákladů na údržbu, které by musel nést jakožto vlastník půdy. Kromě toho měla z těchto investic, které přispívaly k lepšímu využívání půdy a jejichž průměrná výše 91 163 eur ročně nebyla vyžadována zákonem ani uložena státem, údajně prospěch i žalobkyně jakožto uživatelka půdy vzhledem k dlouhé době trvání pachtovní smlouvy v délce 25 let (body 143, 144 a 162 napadeného rozhodnutí). Pokud jde o výdaje vynaložené na údržbu půdy a zlepšení její kvality ve výši přibližně 255 444 eur, dospěla Komise k závěru, že tyto výdaje byly v zájmu žalobkyně jakožto pachtýře (body 145 a 163 napadeného rozhodnutí). Stran daní Komise konstatovala, že žalobkyně zaplatila daně jménem estonského státu jakožto vlastníka půdy, takže mu nevznikly žádné výdaje na tuto položku (body 146 a 164 napadeného rozhodnutí).

89      S ohledem na tyto úvahy dospěla Komise v bodě 147 napadeného rozhodnutí k závěru, že i kdyby se pachtovné zvýšilo o polovinu investic do odvodňovacích systémů a daní zaplacených žalobkyní, zůstal by příjem estonského státu z pachtovného po celé období 2000–2017 nižší než tržní cena.

90      Zaprvé je třeba konstatovat, že na rozdíl od analýzy souladu pachtovného s tržní cenou nezaložila Komise svou analýzu týkající se dalších smluvních povinností (viz body 131 až 136 a 154 až 156 napadeného rozhodnutí; viz rovněž body 43 až 46 výše) na žádném externím posudku. Zejména neodkázala ani na analýzu společnosti Pindi Kinnisvara, ani na zprávu společnosti Uus Maa, kterou jí předložily estonské orgány v průběhu správního řízení (viz bod 77 výše).

91      Pokud jde o analýzu společnosti Pindi Kinnisvara, je v ní uvedeno, že v pachtovních smlouvách uzavíraných za účelem poskytnutí zemědělských pozemků není obvyklé ukládat pachtýři povinnosti provádět specifické investice, takže taková přemrštěná smluvní povinnost má vliv na sazbu čistého pachtovného v převráceném poměru k výši smluvní povinnosti na jednotku propachtované plochy pozemku.

92      Co se týče zprávy společnosti Uus Maa, ta na své straně 106 uvádí, že jejím cílem je zejména „zjistit, zda je v pachtovních smlouvách týkajících se zemědělských pozemků běžné ukládat pachtýřům povinnosti ohledně výstavby a údržby systémů zlepšování vlastností půdy, jakož i různá opatření související s hnojením“. Na téže straně obsahuje uvedená zpráva posouzení dalších povinností, které se v pachtovních smlouvách obvykle vyskytují, a porovnává je s povinnostmi vyplývajícími z pachtovní smlouvy, jehož výsledky jsou uvedeny v bodech 34 až 37 napadeného rozhodnutí, aniž je Komise zohlednila při svém posouzení dalších povinností podle uvedené smlouvy, které je obsaženo v bodech 143 až 146 a 161 až 164 napadeného rozhodnutí.

93      Z tohoto posouzení obsaženého ve zprávě společnosti Uus Maa vyplývá, že od počátku prvního desetiletí tohoto století byly pachtovní smlouvy poměrně jednoduché, byly formulovány obecně a neukládaly pachtýřům žádné zvláštní povinnosti (viz rovněž bod 34 napadeného rozhodnutí). Později, převážně od roku 2005, byla do uvedených smluv zahrnována povinnost odvádět pozemkovou daň a další daně související s pachtem, zejména povinnost platit daň z příjmů. Zlepšování kvality půdy a údržba krajnic byla v těchto smlouvách povinností pachtýře (viz rovněž bod 35 napadeného rozhodnutí). Podle uvedeného posouzení je výstavba nebo náhrada odvodňovacích systémů investicí do majetku vlastníka, která představuje významný náklad vedle úhrady pachtovného. S rozvojem propachtovávání zemědělské půdy byly do dotčených smluv od roků 2010 a 2011 zahrnovány doložky o obezřetném agronomickém chování (viz rovněž bod 36 uvedeného rozhodnutí).

94      Pokud jde o pachtovní smlouvu, zpráva společnosti Uus Maa uvádí, že do pachtovních smluv není obvyklé zahrnovat takové povinnosti, jako jsou povinnosti uložené žalobkyni, zejména ve finančně měřitelné podobě. Ani délka sporného pachtu a počet hektarů již nejsou obvyklé. Z toho zpráva vyvozuje, že bylo obzvláště důležité zachovat využívání půdy k určenému účelu, jakož i chránit její úrodnost, a poznamenává, že některá ustanovení uvedené smlouvy omezují svobodu žalobkyně při volbě pěstovaných plodin (viz rovněž bod 37 napadeného rozhodnutí).

95      Komise přitom nezohlednila relevantní informace z analýzy Pindi Kinnisvara a zprávy společnosti Uus Maa, přestože je měla k dispozici v době přijetí napadeného rozhodnutí a ačkoli se týkaly určení hodnoty dalších smluvních povinností. Vzhledem k tomu, že Komise nebyla v souladu s judikaturou citovanou v bodech 82 a 83 výše zproštěna povinnosti posoudit důkazní hodnotu těchto informací a pečlivě a nestranně je zkoumat, může žalobkyně oprávněně tvrdit, že Komise zohlednila znalecké posudky pouze selektivně.

96      Pro účely výpočtu výhody Komise zejména důkladněji nezkoumala s ohledem na relevantní informace z analýzy Pindi Kinnisvara a zprávy společnosti Uus Maa hodnotu investic uskutečněných žalobkyní a jejich podíl na celkovém pachtovném. V této souvislosti především dostatečně nezohlednila investice do odvodňovacích systémů, u nichž uvedená zpráva uvádí, že zaprvé znamenají investici do majetku vlastníka a zadruhé představují pro pachtýře významnou zátěž vedle placení pachtovného (viz bod 93 výše).

97      Zadruhé závěr obsažený v bodech 144 a 162 napadeného rozhodnutí, že k příjmům státu měla být připočtena polovina investic do odvodňovacích systémů, nespočívá na žádné explicitní a ověřitelné vyčíslené transakci, ale vychází podle všeho z vágního odhadu Komise. Jelikož měla za to, že tyto investice překračovaly smluvní nebo zákonné požadavky (body 143 a 144 napadeného rozhodnutí), neuvedla, která část je s těmito požadavky v souladu, a která je překračuje. Stejně tak nemohla zohlednit skutečnost, že žalobkyně měla z uvedených investic prospěch rovněž z důvodu dlouhé doby trvání pachtovní smlouvy v délce 25 let (bod 144 napadeného rozhodnutí), aniž označila období, které překračovalo období, pro které mohly být tyto investice akceptovány.

98      Odhad Komise nebyl tedy s to stanovit s dostatečnou přesností hodnotu dotčených dalších smluvních povinností (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 9. prosince 2015, Řecko a Ellinikos Chrysos v. Komise, T‑233/11 a T‑262/11, EU:T:2015:948, bod 131 a citovaná judikatura), takže neumožňoval určit cenu, která se co nejvíce blíží tržní hodnotě, jak vyžaduje judikatura citovaná v bodě 48 výše.

99      Kromě toho skutečnost, že žalobkyně uskutečnila větší investice, než jsou investice požadované pachtovní smlouvou nebo zákonem, jako taková neprokazuje, že tyto investice nepřinesly prospěch majetku vlastníka dotčených pozemků. Naopak pokud uvedená smlouva výslovně stanoví pro další smluvní povinnosti minimální částky (viz bod 4 výše), mohou být investice přesahující tyto minimální požadavky rovněž v zájmu propachtovatele, tedy estonského státu.

100    Zatřetí Komise v rámci své analýzy dalších povinností (body 141 až 147 napadeného rozhodnutí) nezkoumala, zda by dotčené další smluvní povinnosti uložil soukromý hospodářský subjekt, který jedná za podmínek obvyklé hospodářské soutěže a nachází se v situaci, která se co možná nejvíce podobá situaci estonského státu. V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 62 výše byla přitom Komise, která nese důkazní břemeno, povinna takové posouzení provést, tak jako tomu bylo v obdobných případech, a sice ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 28. února 2012, Land Burgenland v. Komise (T‑268/08 a T‑281/08, EU:T:2012:90), ze dne 28. února 2012, Grazer Wechselseitige Versicherung v. Komise (T‑282/08, nezveřejněný, EU:T:2012:91, bod 126), a ze dne 22. května 2019, Real Madrid Club de Fútbol v. Komise, T‑791/16, EU:T:2019:346), v nichž Komise zkoumala, zda se soukromý hospodářský subjekt choval jako dotčený členský stát.

101    Vzhledem k tomu, že soukromý hospodářský subjekt je veden perspektivou ziskovosti v dlouhodobějším horizontu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2000, Alitalia v. Komise, T‑296/97, EU:T:2000:289, bod 84, a ze dne 13. prosince 2018, Ryanair a Airport Marketing Services v. Komise, T‑165/16, EU:T:2018:952, bod 249 a citovaná judikatura) a že ze zprávy společnosti Uus Maa vyplývá zaprvé, že v okamžiku uzavření pachtovní smlouvy byla půda zpravidla poskytována bezplatně, aby se zabránilo jejímu neobdělávání (viz bod 60 výše), a zadruhé, že cílem pachtovní smlouvy bylo zachovat využívání půdy k určenému účelu a chránit její úrodnost (viz bod 94 výše), není vyloučeno, že by si takový subjekt sjednal, jak uvádí žalobkyně, další smluvní povinnosti, aby sám nemusel provádět nezbytné investice, jako jsou investice do odvodňovacích systémů, údržby půdy a zlepšování její kvality, které mimoto umožňují zvýšit hodnotu pozemku z dlouhodobého hlediska.

102    Vzhledem k tomu, že Komise tyto faktory nezkoumala a neporovnala ekonomickou racionalitu chování estonského státu s chováním soukromého hospodářského subjektu za podobných okolností, nemohla mít v bodech 147 a 165 napadeného rozhodnutí důvodně za to, že výše pachtovného, která má být zohledněna, má být navýšena pouze o polovinu investic do odvodňovacích systémů a daní hrazených žalobkyní.

103    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že Komise pochybila, když nezohlednila investice do odvodňovacích systémů jakožto nedílnou součást příjmu estonského státu z pachtu.

104    Z toho vyplývá, že pokud jde o relevantní období, tedy v roce 2000, kdy byla pachtovní smlouva uzavřena, a v letech 2005, 2007 a 2009, kdy byla uvedená smlouva změněna za účelem zvýšení pachtovného (viz bod 64 výše), byla Komise povinna posoudit, zda tento příjem z pachtu odpovídal tržní ceně, zejména s ohledem na relevantní informace vyplývající ze zprávy společnosti Uus Maa.

105    Analýza týkající se zohlednění dalších povinností obsažených v pachtovní smlouvě (body 141 až 147 napadeného rozhodnutí), jakož i část posouzení ohledně vyčíslení výhody, která se týká těchto povinností (body 161 až 164 napadeného rozhodnutí), jsou proto stiženy vadou zjevně nesprávných posouzení a porušení povinnosti Komise jednat s řádnou péčí.

 Závěry

106    Je nutno dospět k závěru, že zaprvé Komise porušila svou povinnost řádné péče a zadruhé, že jak posouzení, zda samotná výše pachtovného odpovídala tržním podmínkám (body 132 až 140 napadeného rozhodnutí), tak posouzení, zda byly v pachtovném zohledněny další smluvní povinnosti (body 141 až 147 napadeného rozhodnutí), jsou stižena vadou zjevně nesprávných posouzení, která mají vliv i na posouzení týkající se vyčíslení výhody (body 154 až 165 napadeného rozhodnutí).

107    V důsledku toho je třeba vyhovět formálně vznesenému třetímu a čtvrtému žalobnímu důvodu a zrušit napadené rozhodnutí v plném rozsahu, aniž je nezbytné vyjadřovat se k ostatním žalobním důvodům formálně vzneseným žalobkyní.

 K nákladům řízení

108    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Komise C(2020) 252 final ze dne 24. ledna 2020 o státní podpoře SA.39182 (2017/C) (ex 2017/NN) (ex 2014/CP) – Údajná protiprávní podpora pro AS Tartu Agro se zrušuje.

2)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Tartu Agro, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

De Baere

Kreuschitz

Kecsmár

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2022.

Podpisy


*      Jednací jazyk: estonština.