Language of document : ECLI:EU:T:2020:402

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)

9. září 2020(*)

1 –Il conviendra d’ajouter la mention Rec au moyen de l’outil GenDoc dans la version finale de la décision. „Zemědělství – Nařízení (EU) č. 1308/2013 – Označení původu v odvětví vín – Označování vín – Uvádění názvu moštové odrůdy, který obsahuje chráněné označení původu či z něj sestává – Zákaz – Výjimka – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1353 – Zařazení názvu moštové odrůdy ‚teran‘ do seznamu, který je součásti přílohy XV, části A nařízení č. 607/2009 – Zpětný účinek ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Unii – Slovinské chráněné označení původu ‚Teran‘ – Právní jistota – Legitimní očekávání – Proporcionalita – Právo na vlastnictví – Akt o podmínkách přistoupení Chorvatska k Unii – Interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů – Institucionální rovnováha“

Ve věci T‑626/17,

Republika Slovinsko, zastoupená V. Klemenc a T. Mihelič Žitko, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s R. Knaakem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené B. Eggers, I. Galindo Martín a B. Rous Demiri, jako zmocněnkyněmi,

žalované,

podporované

Chorvatskou republikou, zastoupenou G. Vidović Mesarek, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s I. Ćukem, advokátem,

vedlejší účastnice,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1353 ze dne 19. května 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 607/2009, pokud jde o moštové odrůdy a jejich synonyma, které mohou být uvedeny na etiketách vín (Úř. věst. 2017, L 190, s. 5),

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, J. Schwarcz, L. Madise, C. Iliopoulos a I. Reine (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Bukšek Tomac, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. prosince 2019,

vydává tento

Rozsudek

I.      Právní rámec

A.      Obecná ustanovení upravující ochranu označení původu v odvětví vín

1.      K nařízení č. 479/2008 a nařízení č. 1234/2007

1        Článek 51 nařízení Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. 2008, L 148, s. 1), který byl použitelný od 1. srpna 2009 a týkal se názvů vín chráněných již na základě dřívějších nařízení, stanovil následující:

„1.      Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 […] jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je uvede v rejstříku stanoveném v článku 46 tohoto nařízení.

[…]

4.      […]

Do 31. prosince 2014 lze z podnětu Komise postupem podle čl. 113 odst. 2 [nařízení] rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 34 [tohoto nařízení].“

2        Nařízení č. 479/2008 bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2009, L 154, s. 1). V této souvislosti byla ustanovení nařízení č. 479/2008 týkající se odvětví vína začleněna do nařízení (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1).

3        V této souvislosti byla ustanovení čl. 51 odst. 1 a 4 nařízení č. 479/2008 převzata v čl. 118s odst. 1 a 4 nařízení č. 1234/2007.

2.      K nařízení č. 1308/2013

4        Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671), je použitelné od 1. ledna 2014.

5        Článek 107 nařízení č. 1308/2013 přebírá ustanovení čl. 118s odst. 1 a 4 nařízení č. 1234/2007 týkající se ochrany stávajících názvů v následujícím znění:

„1.      Názvy vín uvedené v článcích 51 a 54 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 […] jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do [elektronické] evidence [E-Bacchus] stanovené v článku 104 tohoto nařízení.

3.      […] Do 31. prosince 2014 může Komise z vlastního podnětu přijmout prováděcí akty, kterými zruší ochranu stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 93 [tohoto nařízení]. […]“

B.      Ustanovení upravující používání názvu moštové odrůdy, který obsahuje CHOP či z něj sestává, pro označování vín

1.      K nařízení č. 753/2002

6        Nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. 2002, L 118, s. 1; Zvl. vyd. 03/35, s. 455), ve znění platném do 1. srpna 2009, zavedlo zvláštní režim označování vín. Článek 19 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení zejména stanoví následující:

„1.      Název odrůd révy užívaných k výrobě stolních vín se zeměpisným označením nebo [jakostních vín ze stanovené pěstitelské oblasti (jakostních vín s. o.)] nebo jejich synonyma je možno na etiketě uvést pouze tehdy, když:

[…]

c)      název odrůdy nebo jedno z jeho synonym nezahrnuje zeměpisné označení používané u jakostního vína s. o. […]“

7        Ze zákazu označování byla nicméně v čl. 19 odst. 2 písm. b) nařízení č. 753/2002 stanovena zvláštní výjimka, která zní následovně:

„2.      Odchylně od odst. 1 písm. c) [článku 19 nařízení č. 753/2002]:

[…]

b)      mohou být za podmínek stanovených platnými vnitrostátními předpisy a předpisy Společenství používány názvy odrůd uvedené v příloze II [nařízení] a jejich synonyma, které byly používány ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

2.      K nařízením č. 479/2008, č. 1234/2007 a č. 1308/2013

8        Článek 42 odst. 3 nařízení č. 479/2008 uváděl následující:

„Nestanoví-li prováděcí opatření Komise jinak, pokud název moštové odrůdy obsahuje chráněné označení původu nebo zeměpisné označení nebo [z tohoto označení sestává], nesmí se používat pro označování výrobků, na které se vztahuje toto nařízení.“

9        Článek 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007 převzal ustanovení čl. 42 odst. 3 nařízení č. 479/2008. Ve znění použitelném k 1. červenci 2013 stanovil:

„Nestanoví-li prováděcí opatření Komise jinak, pokud název moštové odrůdy obsahuje chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení nebo [z tohoto označení sestává], nesmí se používat pro označování výrobků, na které se vztahuje toto nařízení.“

10      Článek 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013, které od 1. ledna 2014 nahradilo nařízení č. 1234/2007, nyní stanoví následující:

„Pokud název moštové odrůdy obsahuje chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení nebo [z tohoto označení sestává], nesmí se tento název používat pro označování zemědělských produktů.

S cílem zohlednit stávající postupy označování je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227 [nařízení č. 1308/2013], kterými stanoví výjimky z tohoto pravidla.“

11      Kromě toho článek 227 nařízení č. 1308/2013 Evropské komisi s výhradou dodržení podmínek stanovených tímto článkem svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci.

12      Článek 232 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 stanoví, že se toto nařízení použije ode dne 1. ledna 2014.

3.      K nařízení č. 607/2009

13      Článek 62 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů (Úř. věst. 2009, L 193, s. 60), ve znění použitelném na tento spor, stanovil následující:

„Odchylně od čl. 42 odst. 3 nařízení (ES) č. 479/2008 mohou být názvy moštových odrůd a jejich synonyma uvedené v části A přílohy XV tohoto nařízení, které se skládají z chráněného označení původu nebo zeměpisného označení nebo je obsahují, uvedeny na etiketě výrobku s chráněným označením původu […] pouze tehdy, pokud byly schváleny podle předpisů Společenství platných ke dni 11. května 2002 nebo ke dni přistoupení členského státu, přičemž platí pozdější z uvedených termínů.“

14      Část A přílohy XV nařízení č. 607/2009 obsahovala seznam moštových odrůd a jejich synonym, které v souladu s čl. 62 odst. 3 tohoto nařízení mohly být uváděny na etiketách vín.

15      Nařízení č. 607/2009 bylo zrušeno nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu (Úř. věst. 2019, L 9, s. 2). Znění čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 bylo v podstatě převzato v čl. 50 odst. 3 nařízení 2019/33. Příloha XV část A nařízení č. 607/2009 je navíc nyní součástí přílohy IV nařízení 2019/33.

C.      Ustanovení upravující označování, přijatá v návaznosti na přistoupení Chorvatské republiky k Unii

1.      K prováděcímu nařízení č. 753/2013

16      V návaznosti na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii dne 1. července 2013 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) č. 753/2013 ze dne 2. srpna 2013 o změně nařízení č. 607/2009 (Úř. věst. 2013, L 210, s. 21).

17      Body 2, 3 a 5 odůvodnění prováděcího nařízení č. 753/2013 uvádějí:

„(2)      Právní a správní předpisy, které v [Chorvatské republice] platily před přistoupením k Evropské unii v oblasti vinařství, neobsahují ustanovení o chráněných označeních původu, chráněných zeměpisných označeních a označování vinařských produktů odpovídající ustanovením práva Unie, zejména ustanovením nařízení Komise (ES) č. 607/2009. S cílem umožnit hospodářským subjektům usazeným v [Chorvatské republice] i nadále uvádět na trh produkty, které byly vyrobeny podle předpisů platných v [Chorvatské republice] před [jejím] přistoupením k Unii, je třeba těmto subjektům poskytnout možnost prodávat zásoby vinařských produktů vyrobených v souladu s předpisy platnými před přistoupením.

(3)      V rámci přípravy na své přistoupení k Evropské unii ke dni 1. července 2013 [Chorvatská republika] v souladu s čl. 62 odst. 3 nařízení (ES) č. 607/2009 požádal[a], aby se na etiketách chorvatských vín s chráněným označením původu nebo s chráněným zeměpisným označením mohly nadále uvádět názvy moštových odrůd „Alicante Bouschet“, „Burgundac crni“, „Burgundac sivi“, „Burgundac bijeli“, „Borgonja istarska“ a „Frankovka“, které se tradičně používají při uvádění vín vyrobených na [jejím] území na trh a které jsou v Unii chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením nebo takové označení obsahují. Po posouzení žádosti se ukázalo, že je vhodné doplnit název státu [Chorvatská republika] do přílohy XV části A uvedeného nařízení s účinností od data jeho přistoupení, pokud jde o názvy moštových odrůd, jichž se týká jeho žádost.

[…]

(5)      Nařízení (ES) č. 607/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.“

18      Článek 1 prováděcího nařízení č. 753/2013 uvádí, že vína vyrobená v Chorvatsku do 30. června 2013 včetně, která splňují příslušná ustanovení platná v Chorvatsku k tomuto datu, mohou být nadále uváděna na trh až do vyčerpání zásob a označena podle ustanovení platných v Chorvatsku dne 30. června 2013. Tento článek 1 rovněž v podstatě stanoví, že se název Chorvatské republiky, pokud jde o názvy moštových odrůd, jichž se její žádost týká, zařazuje do přílohy XV nařízení č. 607/2009 s účinkem ke dni jejího přistoupení k Unii.

2.      K napadenému nařízení

19      Dne 19. května 2017 přijala Komise nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1353, kterým se mění nařízení č. 607/2009, pokud jde o moštové odrůdy a jejich synonyma, které mohou být uvedeny na etiketách vín (Úř. věst. 2017, L 190, s. 5, dále jen „napadené nařízení“). Body 2 až 5 odůvodnění tohoto nařízení znějí:

„(2)      V rámci příprav na své přistoupení k Evropské unii dne 1. července 2013 [Chorvatská republika] požádal[a], aby byl [její] vnitrostátní seznam uznávaných moštových odrůd zařazen do seznamu moštových odrůd, jež obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín, který byl obsažen v příloze II nařízení Komise (ES) č. 753/2002 a který je v současnosti obsažen v příloze XV nařízení Komise (ES) č. 607/2009. Komise v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1234/2007 sdělila [Chorvatské republice], že vnitrostátní seznam odrůd není nutné schválit na úrovni Unie a že každý členský stát rozhoduje o svém vlastním seznamu. Komise rovněž [Chorvatské republice] sdělila, že v souladu s praxí uplatněnou při předchozích přistoupeních, a zejména s nařízením Komise (ES) č. 1429/2004, kterým se mění příloha II nařízení (ES) č. 753/2002, bude zařazení názvů moštových odrůd Chorvatska na seznam v příloze XV nařízení (ES) č. 607/2009 provedeno po [jejím] přistoupení. Na základě těchto informací [Chorvatská republika] tuto žádost ze svého vyjednávacího postoje stáhl[a].

(3)      Příloha XV nařízení (ES) č. 607/2009 byla pozměněna nařízením Komise (EU) č. 753/2013 s cílem zahrnout zejména názvy moštových odrůd, které se tradičně používají při uvádění vín vyrobených na území Chorvatska na trh a které obsahují nebo představují označení původu či zeměpisné označení chráněné v Unii, aby mohly být nadále uváděny na etiketách chorvatských vín s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením. Vzhledem k citlivosti této záležitosti pro [Republiku Slovinsko] nebyl v očekávání přijetí postoje sjednaného mezi [Chorvatskou republikou a Republikou Slovinsko] název moštové odrůdy ‚Teran‘, který je homonymem ke slovinskému chráněnému označení původu ‚Teran‘ (PDO-SI-A1581), do uvedeného nařízení začleněn.

(4)      [Chorvatská republika] omezil[a] svou žádost o povolení používat název moštové odrůdy ‚Teran‘ na vína s chráněným označením původu ‚Hrvatska Istra‘ (PDO-HR-A1652). I přes územní omezení požadovaného povolení a trvalé úsilí Komise se ukázalo, že mezi [Chorvatskou republikou a Republikou Slovinsko] nelze nalézt kompromisní řešení.

(5) Vzhledem k tomu, že navzdory snahám Komise sladit postoje [Chorvatské republiky a Republiky Slovinsko] nedošlo k dohodě, a po ověření informací, které má Komise k dispozici, pokud jde o stávající praxi označování týkající se moštové odrůdy ‚Teran‘, by název této odrůdy měl být zařazen do přílohy XV části A nařízení (ES) č. 607/2009 v souvislosti s chráněným označením původu ‚Hrvatska Istra‘.

20      Z bodu 8 odůvodnění napadeného nařízení rovněž vyplývá, že je třeba mu z následujících důvodů přiznat zpětný účinek ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Unii dne 1. července 2013:

„Zařazení [Chorvatské republiky] do přílohy XV části A nařízení (ES) č. 607/2009, pokud jde o používání názvu moštové odrůdy ‚Teran‘, by mělo nabýt účinku k datu [jejího] přistoupení k EU dne 1. července 2013, jelikož [Chorvatská republika] žádost podal[a] před tímto datem, tradiční používání názvu ‚Teran‘ jakožto moštové odrůdy pro uvádění vín vyrobených na území Chorvatska na trh bylo v okamžiku přistoupení existující praxí a přijetí tohoto nařízení bylo pouze odloženo do doby, než bude nalezeno řešení prostřednictvím jednání. Ze stejných důvodů by mělo být zavedeno přechodné ustanovení, pokud jde o vína vyrobená před vstupem tohoto nařízení v platnost.“

21      Na základě článku 1 napadeného nařízení byl do části A přílohy XV nařízení č. 607/2009 vložen další řádek s číslem 55, který upřesňoval, že název „Teran“ může být uváděn jako moštová odrůda na etiketách vín vyrobených v Chorvatsku, ale pouze v případě chráněného označení původu „Hrvatska Istra“ (PDO-HR-A 1652) a pod podmínkou, že výrazy „Hrvatska Istra“ a „Teran“ budou uvedeny ve stejném zorném poli a název „Teran“ bude uveden písmem menší velikosti, než je písmo, v němž je uvedeno „Hrvatska Istra“.

22      Článek 2 napadeného nařízení nicméně stanoví následující přechodné opatření:

„Vína s chráněným označením původu ‚Hrvatska Istra‘ (PDO-HR-A1652), která byla vyrobena před datem vstupu tohoto nařízení v platnost v souladu s příslušnými právními předpisy, mohou být uváděna na trh až do vyčerpání zásob, i když nesplňují podmínky označování stanovené v řádku 55 přílohy XV části A nařízení (ES) č. 607/2009 doplněném článkem 1 tohoto nařízení.“

23      Napadené nařízení na základě svého čl. 3 prvního pododstavce vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tj. dne 21. července 2017. Druhý pododstavec tohoto článku nicméně stanoví, že se napadené nařízení použije od 1. července 2013.

II.    Skutečnosti předcházející sporu

A.      Pokud jde o přistoupení Republiky Slovinsko k Unii a chráněné označení původu „Teran“

24      Republika Slovinsko přistoupila k Evropské unii dne 1. května 2004.

25      V návaznosti na toto přistoupení přijala Komise nařízení (ES) č. 1429/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 753/2002 (Úř. věst. 2004, L 236, s. 11). Nařízení č. 1429/2004 je v souladu se svým článkem 3 použitelné ode dne přistoupení Republiky Slovinsko k Unii.

26      Na základě přílohy II nařízení č. 1429/2004 byly pro Republiku Slovinsko do seznamu uvedeného v čl. 19 odst. 2 nařízení č. 753/2002 zařazeny různé názvy odrůd vinné révy, které obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín. Název „Teran“ byl pro Republiku Slovinsko zařazen do seznamu „doplňujících tradičních výrazů“ v Unii, tj. seznamu výrazů, které producentské členské státy tradičně používají k označení metody produkce nebo zrání či výrobní metody, případně jakosti, barvy, místa nebo historické události, která se k minulosti vína váže, a jsou vymezeny v právních předpisech členského státu týkajících se označování vín na území daného státu. Doplňující tradiční výraz „Teran“ tak byl spojen s vínem Kras jakožto „jakostním vínem ze stanovené pěstitelské oblasti“ (jakostní víno s. o.)“.

27      Dne 17. února 2006 Komise v souladu s čl. 54 odst. 5 nařízení č. 1493/1999 zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (Úř věst. 2006, C 41, s. 1) aktualizovaný seznam jakostních vín s. o., vytvořený na základě údajů sdělených členskými státy. V případě Slovinska tento seznam uvádí název „Kras, teran“.

28      Dopisem ze dne 7. července 2009 Republika Slovinsko Komisi zaslala nový vnitrostátní seznam svých jakostních vín s. o., který tentokrát uváděl názvy „Teran, Kras“ a „Kras“. Tento nový seznam, odrážející situaci ve Slovinsku k 31. červenci 2009, byl dne 8. srpna 2009 zveřejněn v Úředním věstníku (Úř. věst. 2009, C 187, s. 1). Podle čl. 51 odst. 1 nařízení č. 479/2008 byly názvy uvedené na tomto seznamu automaticky chráněny na základě nového nařízení. Republice Slovinsko nicméně příslušelo, aby Komisi předložila technickou dokumentaci (tzv. formální část), jakož i vnitrostátní rozhodnutí o schválení těchto názvů.

29      Dne 6. prosince 2011 Republika Slovinsko Komisi předložila formální část ve smyslu článku 118c nařízení č. 1234/2007 (odpovídajícím článku 35 nařízení č. 479/2008) týkající se názvu vína „Teran“ za účelem ochrany tohoto názvu jakožto chráněného označení původu (CHOP) ve smyslu článku 118b tohoto nařízení.

30      Dne 17. prosince 2014 člen Komise pověřený zemědělstvím a rozvojem venkova ve svém sdělení C(2014) 9593 final adresovaném Komisi vyzval kolegium členů Komise ke schválení výsledků posouzení formální části týkající se stávajících názvů vín, kterou Komise obdržela v souladu s čl. 118s odst. 2 nařízení č. 1234/2007 (odpovídajícím článku 51 nařízení č. 479/2008), provedeného Generálním ředitelstvím (GŘ) Komise pro zemědělství a rozvoj venkova. Slovinský název „Teran“ byl uveden na seznamu stávajících názvů vín, v jejichž případě byla potvrzena ochrana jakožto CHOP. Poznámka pod čarou nicméně upřesňovala, že používání názvu „Teran“ Republikou Slovinsko nemá vliv na právo chorvatských producentů používat tento název k označení moštové odrůdy v souladu s aktem v přenesené pravomoci, který Komise hodlala přijmout na základě čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013.

B.      Pokud jde o název moštové odrůdy „teran“ v Chorvatsku

31      Chorvatská republika dne 8. září 2008 za účelem svého přistoupení k Unii předložila svůj vyjednávací postoj. Na straně 51 tohoto dokumentu, v kapitole 11 týkající se zemědělství, Chorvatská republika zejména požadovala, aby „byl její vnitrostátní seznam uznávaných odrůd vinné révy zařazen do seznamu moštových odrůd či jejich synonym, které obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín, jenž je obsažen v příloze II nařízení Komise č. 753/2002“.

32      Dne 28. ledna 2011 Chorvatská republika v dodatku ke svému vyjednávacímu postoji, který se týkal kapitoly 11, nadepsaném „Zemědělství a rozvoj venkova“, uvedla, že si přeje vzít zpět svou žádost uvedenou v bodě 31 výše. Zdůraznila, že porozuměla tomu, že každý členský stát musí vnitrostátní seznam odrůd vinné révy či jejich synonym obsahujících zeměpisné označení, které mohou být uváděny na etiketách vín, vyhotovit v souladu s požadavky nařízení č. 1234/2007, přičemž seznam těchto odrůd sestaví Komise v souladu s čl. 62 odst. 4 nařízení č. 607/2009.

33      Unie ve společném postoji AD 12–11 ze dne 15. dubna 2011 týkajícím se kapitoly 11, jež se věnuje zemědělství a rozvoji venkova, poukázala na to, že Chorvatská republika „vzala zpět svou žádost o zařazení svého národního seznamu uznávaných moštových odrůd na seznam odrůd vinné révy či jejich synonym, které obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín, na který odkazoval čl. 62 odst. 4 nařízení č. 607/2009“.

C.      Pokud jde o postup přijímání napadeného nařízení

34      V dopise Komisi ze dne 13. května 2013 Chorvatská republika sdělila své obavy, zda vzhledem k tomu, že název moštové odrůdy „teran“ byl již zapsán jako slovinské CHOP, bude možné po jejím přistoupení k Unii dne 1. července 2013 tento název dále používat pro označování jejích vín. Požádala proto Komisi, aby nalezla řešení, které by uspokojilo všechny dotyčné strany. V této souvislosti vyzvala Komisi, aby přezkoumala status slovinského CHOP „Teran“.

35      Druhým dopisem zaslaným Komisi téhož dne Chorvatská republika předložila návrh na změnu seznamu A přílohy XV nařízení č. 607/2009. Tento návrh se nevztahoval na název „teran“.

36      Dopisem ze dne 5. července 2013 Komise Chorvatské republice odpověděla, že zápis CHOP „Teran“ je citlivá záležitost, kterou její útvary důkladně posuzují.

37      Dopisem Komisi ze dne 16. dubna 2014 Chorvatská republika znovu poukázala na své obavy, zda vzhledem k tomu, že existuje slovinské CHOP nesoucí název „teran“, bude možné tento název používat pro označování jejích vín. Navrhla, aby byl název „teran“ zahrnut do části A přílohy XV nařízení č. 607/2009. Chorvatská republika rovněž uvedla, že Komise navrhla, aby bylo nalezeno řešení prostřednictvím jednání se Slovinskou republikou, a dne 11. února 2014 se tak uskutečnilo jednání mezi chorvatským a slovinským ministrem.

38      Komise připravila návrh nařízení v přenesené pravomoci směřující ke změně přílohy XV části A nařízení č. 607/2009 tak, aby do ní byl zahrnut název moštové odrůdy „teran“. Uvedený návrh, který měl být původně projednán na zasedání skupiny odborníků z členských států GREX WINE dne 8. září 2014, byl nakonec z pořadu tohoto zasedání vyřazen.

39      V dopise ze dne 11. listopadu 2014 Republika Slovinsko poděkovala Komisi za dvoustranné jednání, které mezi nimi proběhlo ohledně otázky vína „Teran“. Dodala, že tato otázka má klíčový význam pro její producenty vína a velice ji překvapilo, když se dozvěděla, že Komise připravuje návrh nařízení v přenesené pravomoci, jehož cílem je Chorvatské republice umožnit používání tohoto názvu pro označování jejích vín, neboť Komise v dubnu roku 2013 veřejně učinila prohlášení v opačném smyslu.

40      Dne 4. prosince 2014 Komise Republice Slovinsko odpověděla, že slovinské označení „Teran“ sice chráněno je, ale Chorvatská republika položila otázku ohledně používání názvu moštové odrůdy „teran“ v průběhu jednání předcházejících jejímu přistoupení k Unii, přičemž Chorvatská republika neměla možnost podat námitky proti zápisu názvu „Teran“ jako slovinského CHOP, a že Komise má v souladu s platnými předpisy právo stanovit výjimky z absolutní ochrany CHOP.

41      Následně se mezi Komisí a Slovinskou republikou konalo několik jednání a vyměnily si spolu několik dopisů.

42      Dne 24. ledna 2017 byl návrh nařízení v přenesené pravomoci, jehož cílem bylo Chorvatské republice umožnit používat název „Teran“ pro označování jejích vín, projednán ve skupině odborníků GREX WINE. Republika Slovinsko a Chorvatská republika se k této otázce v rámci uvedené skupiny vyjádřily.

43      Od 17. března do 14. dubna 2017 byl návrh nařízení v přenesené pravomoci zmíněný v bodě 42 výše zveřejněn na portálu Komise pro zdokonalení tvorby právních předpisů. K tomuto návrhu nařízení se vyjádřili různí aktéři, včetně slovinských producentů vína a sdružení těchto producentů.

44      Dne 19. května 2017 Komise přijala napadené nařízení.

III. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

45      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. září 2017 podala Republika Slovinsko projednávanou žalobu.

46      Komise předložila žalobní odpověď kanceláři Tribunálu dne 4. prosince 2017.

47      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. prosince 2017 podala Chorvatská republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.

48      Dne 23. února 2018 předložila Republika Slovinsko kanceláři Tribunálu repliku.

49      Rozhodnutím ze dne 1. března 2018 předseda čtvrtého senátu Tribunálu Chorvatské republice povolil, aby vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.

50      Dne 16. května 2018 předložila Komise kanceláři Tribunálu dupliku.

51      Chorvatská republika předložila spis vedlejšího účastníka kanceláři Tribunálu dne 16. května 2018.

52      Republika Slovinsko předložila kanceláři Tribunálu své vyjádření ke spisu vedlejší účastnice dne 26. července 2018.

53      Komise vyjádření ke spisu vedlejší účastnice nepředložila.

54      V dopise ze dne 3. srpna 2018 Republika Slovinsko uvedla, že si přeje být vyslechnuta na jednání.

55      Na návrh čtvrtého senátu Tribunál na základě článku 28 jednacího řádu Tribunálu rozhodl o předání věci rozšířenému senátu.

56      Na návrh soudce zpravodaje Tribunál rozhodl o zahájení ústní části řízení.

57      Dopisem soudní kanceláře ze dne 10. října 2019 Tribunál v rámci organizačních procesních opatření položil účastnicím řízení otázky k písemnému zodpovězení před jednáním. Účastnice řízení na tento dopis odpověděly ve stanovených lhůtách.

58      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 3. prosince 2019.

59      Republika Slovinsko navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené nařízení v plném rozsahu;

–        uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

60      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za neopodstatněnou;

–        uložil Republice Slovinsko náhradu nákladů řízení.

61      Chorvatská republika v podstatě navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

IV.    Právní otázky

62      Na podporu své žaloby vznesla Republika Slovinsko osm žalobních důvodů, kdy:

–        první žalobní důvod vychází z porušení článku 232 nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem tohoto nařízení;

–        druhý žalobní důvod vychází z porušení zásad právní jistoty, dodržování nabytých práv, ochrany legitimního očekávání a proporcionality;

–        třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článku 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách (dále jen „EÚLP“);

–        čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 41 aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky k Unii v rozsahu, v němž napadené nařízení stanoví přechodné období pro uvádění vína vyrobeného před 1. červencem 2013 na trh;

–        pátý žalobní důvod vychází z porušení čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 s ohledem na význam, který má v souladu se základními zásadami unijního práva, článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu č. 1 k EÚLP;

–        šestý žalobní důvod vychází z porušení čl. 13 odst. 2 SEU a článku 290 SFEU, jež spočívá v tom, že Komise překročila meze svého zmocnění, které jí Smlouvy dávají k přijímání aktů v přenesené pravomoci;

–        sedmý žalobní důvod vychází z porušení čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 49 odst. 2 SEU spočívajícího v tom, že Chorvatská republika před svým přistoupením k Unii nepředložila žádost o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do části A přílohy XV nařízení č. 607/2009 a Republika Slovinsko nebyla o takové žádosti informována pro účely přístupových jednání;

–        osmý žalobní důvod vychází z porušení bodu V.28 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1, dále jen „interinstitucionální dohoda“), bodu II.7 Obecné shody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o aktech v přenesené pravomoci (dále jen „obecná shoda“) a zásady institucionální rovnováhy.

A.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 232 nařízení č. 1308/2013 vykládaného ve spojení s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem tohoto nařízení

63      Republika Slovinsko zaprvé zdůrazňuje, že právní základ napadeného nařízení, tj. čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, je podle článku 232 posledně uvedeného nařízení použitelný až od 1. ledna 2014. Z článku 3 napadeného nařízení přitom vyplývá, že se stalo použitelným dne 1. července 2013, tedy přede dnem, od kterého je použitelné nařízení, na jehož základě bylo napadené nařízení přijato. Komise tudíž podle žalobkyně tím, že napadenému nařízení přiznala zpětný účinek, který se vztahuje na období, které nastalo před vstupem nařízení č. 1308/2013 v platnost, a dokonce i před tím, než toto nařízení bylo přijato, překročila meze svého zmocnění stanoveného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013 ve spojení s článkem 232 tohoto nařízení.

64      Zadruhé Republika Slovinsko tvrdí, že zařazení názvu „teran“ do přílohy XV části A nařízení č. 607/2009 mělo být podle čl. 62 odst. 3 tohoto nařízení schváleno v souladu s unijními předpisy platnými ke dni přistoupení Chorvatské republiky, tj. k 1. červenci 2013. Nařízení č. 1308/2013, jež je právním základem pro přijetí napadeného nařízení, přitom podle ní dne 1. července 2013 ještě nebylo v platnosti. Má za to, že k tomuto dni byla použitelná ustanovení nařízení č. 1234/2007, zejména jeho článek 118j, který se přestal uplatňovat k 1. lednu 2014. Podle Republiky Slovinsko proto nelze mít za to, že nařízení č. 1308/2013 bylo platné v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii ve smyslu čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009.

65      Komise argumenty Republiky Slovinsko zpochybňuje.

1.      K porušení čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 ve spojení s článkem 232 tohoto nařízení

66      Je třeba konstatovat, že napadené nařízení bylo přijato dne 19. května 2017 a v platnost vstoupilo dnem svého vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tj. dne 21. července 2017. Článek 3 tohoto nařízení nicméně stanoví, že se použije se zpětnou účinností od 1. července 2013. Jak zdůrazňuje Republika Slovinsko, tento den předchází dni, kdy se stalo použitelným nařízení č. 1308/2013, které je právním základem napadeného nařízení, tj. 1. lednu 2014.

67      Je tedy třeba ověřit, zda, jak v podstatě tvrdí Republika Slovinsko, Komise překročila pravomoci, které jí svěřuje čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 ve spojení s článkem 232 tohoto nařízení v rozsahu, v němž jí uvedená ustanovení podle žalobkyně v žádném případě nedovolovala, aby uplatnila přenesení pravomoci svěřené těmito ustanoveními se zpětnou účinností.

68      V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že hmotněprávní pravidla musí být za účelem zaručení dodržení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle a systematiky jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přiznán (rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, EU:C:2002:524, bod 119, a ze dne 19. června 2015, Itálie v. Komise, T‑358/11, EU:T:2015:394, bod 112).

69      V projednávaném případě se čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 v souladu s článkem 232 tohoto nařízení použije až od 1. ledna 2014. Žádný bod odůvodnění ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení nenasvědčují tomu, že by měl být stanoven odlišný okamžik, od kterého nabývá účinku čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, než je datum vyplývající z článku 232 uvedeného nařízení. I když z čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení vyplývá, že cílem tohoto ustanovení je chránit stávající postupy označování, nikterak to neznamená, že takové postupy mohou být chráněny již přede dnem uplatnění dotčeného přenesení pravomoci. V této souvislosti nelze mít za to, že zmocnění, které Komisi dává čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, posledně uvedenou opravňuje k tomu, aby své přenesené pravomoci použila k udělení výjimky, která by se vztahovala na období před 1. lednem 2014.

70      Komise tak tím, že pro období od 1. července 2013 do 1. ledna 2014 na základě zmocnění, které jí poskytuje čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, udělila takovou výjimky z úpravy označování, jako je výjimka stanovená napadeným nařízením, použila čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 se zpětnou účinností, přičemž toto nařízení takovou možnost nestanoví.

71      Je však ještě třeba posoudit, zda takové uplatnění přenesení pravomoci stanoveného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013 se zpětnou účinností vede k tomu, že je napadené nařízení stiženo podstatnou vadou, která by mohla vést k jeho zrušení, pokud jde o jeho účinek před 1. lednem 2014 (obdobně viz rozsudek ze dne 19. června 2015, Itálie v. Komise, T‑358/11, EU:T:2015:394, bod 121).

72      V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že, jak vyplývá z bodu 2 výše, byl čl. 42 odst. 3 nařízení č. 479/2008 následně začleněn do nařízení č. 1234/2007 a byl nahrazen čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007, který byl použitelný v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii. Tato ustanovení již stanovila pravidlo obdobné pravidlu stanovenému v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013, tj. že název moštové odrůdy, jenž obsahuje CHOP či z něj sestává a není jmenován v příloze relevantního nařízení, nemůže být uváděn na etiketách vín, ledaže Komise přijme opatření stanovující opak. Článek 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 tedy nezakládá nové zmocnění Komise, ale přímo navazuje na čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007, jenž byl platný a použitelný ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Unii dne 1. července 2013.

73      Z článku 230 nařízení č. 1234/2007 rovněž vyplývá, že se odkazy na nařízení č. 1234/2007 považují za odkazy na nařízení č. 1308/2013 v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XIV tohoto nařízení. Tato srovnávací tabulka přitom uvádí, že článek 118j nařízení č. 1234/2007 odpovídá článku 100 nařízení č. 1308/2013.

74      Kromě toho účastnice řízení, jež byly dotázány prostřednictvím organizačních procesních opatření, uznaly, že se pravomoci, které Komisi svěřuje čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, nijak podstatně neliší od pravomocí vyplývajících z čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007.

75      Článek 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 má zajisté tu zvláštnost, že Komisi výslovně ukládá zohlednit stávající postupy označování. Toto upřesnění však nemůže vést k závěru, že se zmocnění, které Komisi uděluje toto ustanovení, zásadně liší od zmocnění stanoveného v čl. 42 odst. 3 nařízení č. 479/2008 a poté v čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007, jelikož cílem tohoto ustanovení je pouze uvedené zmocnění upřesnit tím, že Komisi ukládá povinnost zohlednit stávající postupy označování. To navíc umožňuje poskytnout producentům, kterým svědčí CHOP, zvýšenou záruku, že rozhodnutí Komise nebude přijato svévolně, aniž by došlo ke změně povahy či rozsahu zmocnění, které normotvůrce Komisi udělil.

76      Účastnice řízení ostatně existenci postupů označování, pokud jde o název moštové odrůdy „teran“, v Chorvatsku v okamžiku jeho přistoupení k Unii nezpochybňují. Toto zjištění zůstává nezměněno, ať už se použije nařízení č. 1234/2007 či nařízení č. 1308/2013.

77      I když tedy Komise čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 použila se zpětnou účinností, přičemž normotvůrce takovou možnost nestanovil, neuplatnila v podstatě, pokud jde o období od 1. července 2013 do 1. ledna 2014, ve vztahu k Chorvatské republice nové zmocnění, o němž by Republika Slovinsko nevěděla. Je navíc nesporné, že i kdyby se Komise pro účely přijetí napadeného nařízení mohla opřít o článek 118j nařízení č. 1234/2007, dospěla by ke stejnému výsledku, tj. k udělení výjimky z úpravy označování chorvatských vín od okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii.

78      První část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

2.      K porušení čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 ve spojení s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem a článkem 232 nařízení č. 1308/2013

79      Pokud jde o čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení mohou být názvy moštových odrůd a jejich synonyma uvedené v části A přílohy XV tohoto nařízení, které obsahují CHOP či z něj sestávají, uvedeny na etiketě výrobku chráněného jako CHOP pouze tehdy, pokud byly schváleny podle unijních předpisů, v projednávaném případě platných ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Unii.

80      Je tedy třeba přezkoumat, zda, jak tvrdí Republika Slovinsko, čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, vykládaný ve spojení s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem a článkem 232 nařízení č. 1308/2013, bránil Komisi v tom, aby se pro účely přijetí napadeného nařízení opírala o čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec posledně uvedeného nařízení, použitelný od 1. ledna 2014.

81      V tomto ohledu je zaprvé třeba konstatovat, že nestanoví-li znění čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 jinak, zahrnují „platn[é] [unijní] předpis[y]“ uvedené v tomto ustanovení nutně pravidla upravující zmocnění Komise obsažená v čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007, jakož i v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013.

82      I když je pravda, že nařízení č. 1308/2013 ještě nebylo v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii dne 1. července 2013 v platnosti, ani v té době nebylo přijato, existovalo totiž již k tomuto dni, jak vyplývá z bodu 72 výše, výslovné zmocnění Komise uvedené v čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007, které jí umožňovalo udělovat výjimky z úpravy označování, jež se podstatně nelišilo od zmocnění uvedeného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013.

83      Přijetím napadeného nařízení na základě čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 tedy Komise, jak samo Slovinsko uznalo ve svých odpovědích na organizační procesní opatření, neuplatnila hmotněprávní pravidlo odlišné od pravidla, které platilo v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii.

84      Republika Slovinsko navíc neuvedla žádné jiné pravidlo platné k 1. červenci 2013, které podle ní Komise neprávem nezohlednila pro účely přijetí napadeného nařízení. Netvrdila ani, že Komise nemohla pro účely posouzení existence postupů označování v Chorvatské republice, pokud jde o název „teran“, vycházet ze situace existující ke dni přistoupení tohoto státu k Unii.

85      Zadruhé z ustálené judikatury vyplývá, že ustanovení, které je právním základem aktu a které opravňuje orgán Unie k přijetí dotčeného aktu, musí být platné v okamžiku přijetí uvedeného aktu (rozsudek ze dne 4. dubna 2000, Komise v. Rada, C‑269/97, EU:C:2000:183, bod 45; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 1. července 2009, ThyssenKrupp Stainless v. Komise, T‑24/07, EU:T:2009:236, bod 74).

86      V den přijetí napadeného nařízení, tedy dne 19. května 2017, přitom byla platná ustanovení nařízení č. 1308/2013. K tomuto datu se tedy Komise pro účely přijetí napadeného nařízení již nemohla opírat o článek 118j nařízení č. 1234/2007, jelikož uvedené nařízení bylo zrušeno, a nebylo proto již v platnosti. Jediný právní základ, o který se Komise pro účely přijetí napadeného nařízení mohla opřít, byl tudíž čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, přičemž Komise v tomto ohledu neměla žádnou posuzovací pravomoc (obdobně viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2012, Španělsko v. Komise, T‑76/11, EU:T:2012:613, body 31 a 32).

87      Zatřetí článek 118j nařízení č. 1234/2007, jakož i čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 Komisi opravňují k udělení výjimky z úpravy označování, aby CHOP a stávajícím postupům označování umožnila pokojně koexistovat od okamžiku, kdy bude CHOP zapsáno či od něhož bude použitelné. Tato ustanovení navíc nestanoví žádné výslovné časové omezení činnosti Komise.

88      V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise napadené nařízení nemohla přijmout před přistoupením Chorvatské republiky k Unii, jelikož před tímto datem neměla příslušnost ratione loci takové nařízení přijmout. V této souvislosti Komise tím, že přijala napadené nařízení se zpětným účinkem ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Unii, skutečně vycházela ze situace existující v okamžiku, kdy v praxi začala vyvstávat otázka koexistence slovinského CHOP „Teran“ a chorvatských postupů označování, tj. v okamžiku tohoto přistoupení. S ohledem na okolnosti projednávané věci tedy Komise jednala v souladu se systematikou a zněním dotčených ustanovení.

89      Výtka vycházející z toho, že Komise porušila čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 ve spojení s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem a článkem 232 nařízení č. 1308/2013 tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

90      První žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

B.      Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad právní jistoty, dodržování nabytých práv, ochrany legitimního očekávání a proporcionality

91      Republika Slovinsko v podstatě tvrdí, že Komise tím, že napadenému nařízení přiznala téměř čtyřletý zpětný účinek, porušila zaprvé zásady právní jistoty a nemo potest venire contra factum proprium, zadruhé zásady dodržování nabytých práv a ochrany legitimního očekávání a zatřetí zásadu proporcionality. V rámci tohoto žalobního důvodu Republika Slovinsko rovněž v podstatě tvrdí, že došlo k porušení čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009.

92      Předně totiž podle ní z ustanovení nařízení č. 607/2009 ani z ustanovení nařízení č. 1308/2013 nevyplývá, že úmyslem normotvůrce bylo výjimce stanovené v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci uvedeného nařízení přiznat zpětný účinek takovým způsobem a za takových okolností, jako je tomu v případě napadeného nařízení. Dále má za to, že zásadní požadavek právní jistoty brání tomu, aby Komise mohla neomezeně odkládat výkon svých pravomocí. Přijetí napadeného nařízení více než čtyři roky po přistoupení Chorvatské republiky k Unii se kromě toho podle Republiky Slovinsko výrazně odchyluje od praxe Komise uplatňované při předchozích přistoupeních a narušilo legitimní očekávání slovinských producentů vína pramenící z několika prohlášení útvarů Komise učiněných od roku 2013. V této souvislosti Republika Slovinsko navrhuje, aby Tribunál vyslechl A., úředníka slovinského ministerstva zemědělství, jako svědka. Konečně má Republika Slovinsko za to, že Komise přijetím napadeného nařízení se zpětným účinkem zasáhla do všech kontrolních postupů, které byly v Republice Slovinsko vedeny vůči osobám odpovědným za protiprávní jednání proti slovinskému CHOP „Teran“.

93      Pokud jde o porušení zásady proporcionality, Republika Slovinsko neuvádí žádnou konkrétní argumentaci. Ve světle bodu 28 a následujících žaloby je však třeba mít za to, že v podstatě tvrdí, že Komise tím, že napadenému nařízení přiznala téměř čtyřletý zpětný účinek, překročila meze toho, co bylo nezbytné.

94      Komise, podporovaná Chorvatskou republikou, s těmito argumenty Republiky Slovinsko nesouhlasí.

1.      K porušení zásad právní jistoty, dodržování nabytých práv a ochrany legitimního očekávání, jakož v podstatě i k porušení čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009

95      Úvodem je třeba připomenout, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich uplatnění bylo pro jednotlivce předvídatelné (rozsudek ze dne 10. září 2009, Plantanol, C‑201/08, EU:C:2009:539, bod 46).

96      Zásada ochrany legitimního očekávání je definována jako právo náležející každému jednotlivci, který se nachází v situaci, z níž vyplývá, že u něj orgány vyvolaly podložené naděje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. května 1983, Mavridis v. Parlament, 289/81, EU:C:1983:142, bod 21, a ze dne 26. června 1990, Sofrimport v. Komise, C‑152/88, EU:C:1990:259, bod 26). Této zásady se mohou dovolávat i státy (rozsudek ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise, C‑335/09 P, EU:C:2012:385, body 180 a 181; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 6. října 2009, Komise v. Španělsko, C‑562/07, EU:C:2009:614, body 18 až 20).

97      Z judikatury vyplývá, že se nikdo nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud neexistují konkrétní ujištění, které mu poskytly orgány (viz rozsudek ze dne 18. ledna 2000, Mehibas Dordtselaan v. Komise, T‑290/97, EU:T:2000:8, bod 59 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T‑220/00, EU:T:2003:193, bod 33).

98      Kromě toho se hospodářský subjekt nemůže dovolávat nabytého práva, ba ani legitimního očekávání, že bude zachována již existující situace, jež může být změněna rozhodnutími unijních orgánů přijatými v rámci jejich posuzovací pravomoci (rozsudek ze dne 5. října 1994, Německo v. Rady, C‑280/93, EU:C:1994:367, bod 80).

99      Pokud jde konkrétně o zpětný účinek unijního aktu, je třeba upřesnit, že zásada právní jistoty v zásadě brání tomu, aby byl počátek časové působnosti unijního aktu stanoven na den předcházející dni jeho vyhlášení. Tento zákaz však není absolutní a ve výjimečných případech může být překročen, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, EU:C:2002:524, bod 119, a ze dne 10. listopadu 2010, OHMI v. Simões Dos Santos, T‑260/09 P, EU:T:2010:461, bod 48 a citovaná judikatura).

100    Ve světle těchto zásad je třeba ověřit, zda Komise tím, že napadenému nařízení přiznala téměř čtyřletý zpětný účinek, porušila zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a dodržování nabytých práv slovinských producentů vín, kterým svědčí CHOP „Teran“, jakož i v podstatě ustanovení nařízení č. 607/2009 a nařízení č. 1308/2013. V této souvislosti je třeba posoudit každý z argumentů uplatňovaných Republikou Slovinsko, podle nichž zaprvé ustanovení nařízení č. 607/2009 a nařízení č. 1308/2013 neumožňují přiznat zpětný účinek takovým způsobem a za takových okolností, jako je tomu v případě napadeného nařízení, zadruhé Komise s ohledem na zásadu právní jistoty nemohla neomezeně odkládat výkon svých pravomocí, zatřetí se Komise odchýlila od praxe uplatňované v případě předchozích přistoupení a narušila legitimní očekávání slovinských producentů vín a začtvrté Komise zasáhla do všech kontrolních postupů vedených v Republice Slovinsko vůči osobám odpovědným za protiprávní jednání proti slovinskému CHOP „Teran“.

a)      K první výtce vycházející z porušení čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009

101    Argumenty Republiky Slovinsko vycházející z porušení čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013, čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 a povinnosti Komise jednat co nejdříve poté, co stát přistoupil k Unii, kterou jí tato ustanovení podle žalobkyně ukládají, v podstatě směřují k prokázání, že uvedená ustanovení časově omezují činnost Komise.

102    V projednávaném případě čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 pouze ukládá zohledňovat stávající postupy označování za účelem udělování výjimek. Článek 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 odkazuje na unijní předpisy platné ke dni přistoupení dotyčného členského státu.

103    Udělení výjimky z úpravy označování tedy vyžaduje, aby bylo konstatováno, že existují postupy označování, které je případně třeba zachovat. Takové postupy tedy musí nezbytně existovat ke dni, k němuž se taková výjimka začne uplatňovat. V případě, kdy jako je tomu v projednávaném případě, takové postupy existují v okamžiku přistoupení státu k Unii a hrozí, že budou od uvedeného přistoupení na újmu CHOP, se Komise, má-li za to, že je takové postupy třeba zachovat podle čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013, musí ujistit, že takové postupy existují v okamžiku přistoupení, tj. v okamžiku, od kterého mezi nimi a CHOP vznikne konflikt.

104    V případě udělení výjimky z úpravy označování k okamžiku přistoupení státu k Unii, jako je tomu v projednávaném případě, proto čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 Komisi ukládá, aby vycházela ze situace existující v okamžiku tohoto přistoupení, aby tak posoudila existenci takových postupů označování, a nikoli ze situace existující v pozdějším období, a řídila se tedy předpisy platnými k tomuto datu. Naproti tomu ze znění těchto dvou ustanovení nelze dovodit, že Komisi k udělení výjimky z úpravy označování vín ukládají vymezenou lhůtu, jelikož neobsahují žádný údaj v tomto smyslu.

105    Naproti tomu čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 neposkytují žádný právní základ, který by Komisi umožnil přijmout takové nařízení v přenesené pravomoci, jako je napadené nařízení, před přistoupením státu k Unii. Komise nemá na tomto základě žádnou příslušnost ratione loci, jelikož dotčený stát je třetí zemí. Z toho vyplývá, že pokud je udělení výjimky z úpravy označování prostřednictvím takového nařízení v přenesené pravomoci spjato s takovým přistoupením, musí Komise nutně vyčkat data tohoto přistoupení, než může na základě čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 zahájit proces k přijetí nařízení v přenesené pravomoci. Vzhledem k nutnosti řídit se postupem stanoveným v článku 290 SFEU upravujícím přijímání aktů v přenesené pravomoci, jak ukládá článek 227 nařízení č. 1308/2013, může takový postup podle okolností dané věci trvat delší či kratší dobu.

106    Projednávaná výtka, která v podstatě vychází z časového omezení stanoveného v čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, je proto neopodstatněná.

107    Neexistence lhůty k přijetí nařízení v přenesené pravomoci stanovujícího výjimku z úpravy označování výslovně upravené v použitelné právní úpravě nicméně v žádném případě neznamená, že se Komise může vyhnout obecným zásadám upravujícím jednání unijních orgánů v čase, zejména povinnosti dodržovat zásadu přiměřené lhůty a zásadám právní jistoty, dodržování nabytých práv a ochrany legitimního očekávání. V této souvislosti je dále třeba posoudit ostatní výtky Republiky Slovinsko.

b)      K výtce vycházející z toho, že Komise příliš odkládala výkon svých pravomocí

108    Jak tvrdí Republika Slovinsko, i v případě, že není stanovena přesně vymezená lhůta, zásadní požadavek právní jistoty brání tomu, aby Komise mohla neomezeně odkládat výkon svých pravomocí (rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Španělsko v. Komise, T‑54/11, EU:T:2013:10, bod 29).

109    Je tedy třeba přezkoumat průběh přijímání napadeného nařízení a ověřit, do jaké míry mohly okolnosti projednávaného případu odůvodnit jeho délku trvání.

110    Jak vyplývá z bodů 31 a 32 výše, Chorvatská republika ve vyjednávacím postoji ze dne 8. září 2008 požádala, aby byl její vnitrostátní seznam uznávaných moštových odrůd zahrnut do seznamu odrůd vinné révy či jejich synonym, které obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín. Následně tuto žádost vzala zpět v dodatku ke svému vyjednávacímu postoji ze dne 28. ledna 2011 z důvodu, že tento seznam sestaví Komise po přistoupení k Unii.

111    Jak bylo uvedeno v bodě 29 výše, Republika Slovinsko Komisi předložila formální část ve smyslu článku 118c nařízení č. 1234/2007 (odpovídajícím článku 35 nařízení č. 479/2008) týkající se názvu vína „Teran“ jako takového za účelem ochrany tohoto názvu jakožto CHOP ve smyslu článku 118b uvedeného nařízení až po dni 6. prosince 2011, tj. poté, co došlo ke zpětvzetí žádosti Chorvatskou republikou zmíněnému v bodě 110 výše. Před tímto datem byl, jak vyplývá z bodů 27 a 28 výše, název Teran“ jakožto doplňkový údaj v seznamu slovinských jakostních vín s. o. spojen s názvem „Kras“, nejprve jako „Kras, teran“, poté jako „Teran, Kras“.

112    V tomto ohledu zaprvé ze spisu v projednávané věci vyplývá, že Chorvatská republika Komisi sdělila své obavy z možnosti nadále používat název moštové odrůdy „teran“ po svém přistoupení k Unii nejpozději v dopise ze dne 13. května 2013. Tento dopis vedl k řadě výměn písemné korespondence a několika dvoustranným setkáním mezi Komisí a Republikou Slovinsko, k nimž došlo zejména ve dnech 24. září 2014, 11. listopadu 2014 a 4. prosince 2014, 26. ledna 2015 a 8., 14. a 16. července 2015, jakož i v měsíci lednu 2017.

113    Kromě toho Republika Slovinsko Komisi několikrát zaslala dokumenty a doplňující informace týkající se CHOP „Teran“. Dne 20. ledna 2016 poskytla rovněž písemné odpovědi na otázky, které jí Komise položila ohledně tohoto CHOP, postupů označování a unijní právní úpravy.

114    Skutečnosti zmíněné v bodech 110 až 113 výše prokazují, že Komise v průběhu celého období předcházejícího přijetí napadeného nařízení nezůstala pasivní. Ze spisu dále nevyplývá, že by oddalovala počátek jednání se zainteresovanými stranami nebo že by se v rámci takových diskuzí opozdila. Naopak usilovala o shromáždění veškerých nezbytných informací a pokoušela se prostřednictvím jednání nalézt řešení problematiky nadnesené v dopise Chorvatské republiky ze dne 13. května 2013, zmíněném v bodě 112 výše.

115    Zadruhé z čl. 107 odst. 3 nařízení č.1308/2013 (odpovídajícího čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007) vyplývá, že Komise do 31. prosince 2014 mohla z vlastního podnětu rozhodnout o zrušení ochrany automaticky přiznané stávajícím názvům vín sděleným členskými státy, včetně slovinského CHOP „Teran“, pokud nesplňovaly či již nesplňovaly podmínky pro přiznání CHOP stanovené v článku 93 téhož nařízení. Komise tedy vzhledem k tomu, že udělení výjimky z úpravy označování pro výraz „teran“ ve prospěch Chorvatské republiky bylo namístě pouze proto, že existovalo slovinské CHOP nesoucí tentýž název, mohla před přijetím napadeného nařízení legitimně vyčkat výsledků posouzení spisu předloženého Republikou Slovinsko pro CHOP „Teran“.

116    Zatřetí Komise v dopise Republice Slovinsko ze dne 18. ledna 2017 uvedla, že do 30. června 2017 musí přijmout rozhodnutí týkající se formální části chorvatského CHOP „Hrvatska Istra“ dotčeného názvem moštové odrůdy „teran“. V reakci na organizační procesní opatření Komise uvedla, že formální část tohoto chorvatského CHOP výslovně stanovila, že název „teran“ je povoleno uvádět na etiketách za účelem uvádění na trh, pokud je tento název uveden ve stejném zorném poli jako název CHOP „Hrvatska Istra“. Komise rovněž upřesnila, že vzhledem k délce jednání a neexistenci pozitivního vývoje v otázce názvu „teran“ mohla pouze konstatovat nemožnost dosažení shody mezi dotyčnými členskými státy a že se rozhodla přijmout napadené nařízení, přičemž převzala způsoby označování stanovené ve formální části chorvatského CHOP „Hrvatska Istra“, aniž čekala na uplynutí lhůty stanovené pro posouzení tohoto spisu.

117    Začtvrté, jak vyplývá z bodu 3 odůvodnění napadeného nařízení, Komise očekávala, že Republika Slovinsko a Chorvatská republika naleznou řešení prostřednictvím jednání, což se nakonec navzdory úsilí Komise vynaloženému za tímto účelem ukázalo být nemožným.

118    Z výše uvedených úvah vyplývá, že Komise v průběhu čtyř let předcházejících přijetí napadeného nařízení aktivně pokračovala v posuzování spisu „teran“, jehož citlivou povahu, stejně jako Republika Slovinsko, několikrát zdůraznila, a že neomezeně neodkládala výkon svých pravomocí. Komise naopak, jak vyplývá z bodu 116 výše, za účelem přijetí napadeného nařízení dokonce upřednostnila nečekat na uplynutí lhůty pro posouzení formální části chorvatského CHOP „Hrvatska Istra“, která uplynula dne 30. června 2017.

119    Výtka Republiky Slovinsko vycházející z toho, že Komise příliš odkládala výkon svých pravomocí, proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

c)      K výtce vycházející z protiprávnosti rozsahu zpětného účinku napadeného nařízení

120    Jak vyplývá z judikatury citované v bodě 99 výše, zásada právní jistoty v zásadě brání přiznání zpětného účinku unijním aktům. Tento zákaz však může být vyloučen, pokud jsou splněny dvě kumulativní podmínky; zaprvé cíl sledovaný napadeným aktem vyžaduje, aby byl aktu přiznán zpětný účinek, a zadruhé bylo náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob.

121    Je tedy třeba posoudit, zda rozsah zpětného účinku napadeného nařízení splňuje obě podmínky připomenuté v bodě 120.

1)      K cíli sledovanému napadeným nařízením

122    Z judikatury vyplývá, že z odůvodnění unijních aktů se zpětným účinkem musí jasně a jednoznačně vyplývat údaje, které odůvodňují zamýšlený zpětný účinek (rozsudek ze dne 1. dubna 1993, Diversinte a Iberlacta, C‑260/91 a C‑261/91, EU:C:1993:136, bod 10). Rovněž je vyžadováno, aby byl akt s takovým zpětným účinkem způsobilý dosáhnout sledovaného cíle (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, EU:C:1991:307, bod 18).

123    V projednávané věci z bodu 8 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že toto nařízení mělo nabýt účinku od data přistoupení Chorvatské republiky k Unii dne 1. července 2013, neboť žádost o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do přílohy XV části A nařízení č. 607/2009 byla podána před tímto datem přistoupení, v okamžiku přistoupení tohoto členského státu v něm existovala praxe označování, v jejímž rámci byl používán název „teran“, a přijetí napadeného nařízení bylo odloženo pouze do doby, než bude nalezeno řešení prostřednictvím jednání s Republikou Slovinsko.

124    Cílem napadeného nařízení je tedy v podstatě chránit postupy označování existující v Chorvatsku k 30. červnu 2013, které ostatně nejsou zpochybňovány, a to v návaznosti na žádost, kterou v tomto ohledu podal uvedený stát. Za tímto účelem se tedy jednalo o vyřešení konfliktní situace mezi těmito tehdy legálními postupy a právy vyplývajícími ze slovinského CHOP „Teran“, které bylo uděleno přede dnem přistoupení Chorvatské republiky k Unii, ode dne, k němuž tento konflikt vyvstal.

125    Jak přitom bylo uvedeno v bodě 105 výše, Komise nařízení v přenesené pravomoci přiznávající výjimku pro dotčené chorvatské postupy označování nemohla přijmout přede dnem přistoupení Chorvatské republiky k Unii, neboť k přijetí takového aktu vůči třetí zemi neměla příslušnost ratione loci.

126    Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 103 výše, z čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 vyplývá, že Komise, jež nemohla zahájit postup přijímání napadeného nařízení před přistoupením Chorvatské republiky k Unii, musela pro posouzení existence vnitrostátních postupů označování, na něž by se mohla uplatnit výjimka z obecných pravidel označování v Unii, vycházet ze situace existující v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii, a nikoli ze situace existující v pozdějším okamžiku.

127    Vzhledem k citlivé povaze otázky názvu „teran“ pro oba státy dále Komise mohla od vzniku dotčeného konfliktu dne 1. července 2013 odůvodněně usilovat o nalezení řešení prostřednictvím jednání mezi uvedenými státy, což vyžadovalo určitý čas. Jak bylo konstatováno v bodě 118 výše, Komise od tohoto data až do přijetí napadeného nařízení aktivně pokračovala v posuzování spisu „teran“.

128    Mezi účastnicemi řízení navíc není sporu o tom, že čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 směřuje právě k tomu, aby Komisi umožnil stanovit výjimky, které dovolí další používání stávajících postupů označování hned od přistoupení státu k Unii. Jak uznala sama Republika Slovinsko ve svých odpovědích na organizační procesní opatření, byl takový zpětný účinek namístě z důvodu nezbytné kontinuity legálních postupů označování, z čehož plyne, že čl. 3 druhý pododstavec napadeného nařízení nemůže být zrušen sám, aniž by došlo ke změně podstaty tohoto nařízení.

129    V této souvislosti by uložení povinnosti Komisi vycházet za účelem posouzení existence zvláštních postupů označování ze situace existující v okamžiku přistoupení státu k Unii, aniž by jí bylo umožněno uplatnit výjimku pro tytéž postupy označování se zpětnou účinností ke dni přistoupení, a to přestože je pro ni právně i fakticky nemožné nařízení přijmout v den přistoupení tohoto státu k Unii, vedlo k tomu, že by přenesení pravomoci stanovené v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013 bylo zbaveno veškerého užitečného účinku.

130    Je proto třeba učinit závěr, že napadené nařízení sledovalo cíl obecného zájmu, který vyžadoval, aby byl uvedenému napadené nařízení přiznán zpětný účinek, který je stanoven v článku 3 tohoto nařízení.

2)      K respektování legitimního očekávání slovinských producentů vína

131    Pokud jde o respektování legitimního očekávání slovinských producentů vína, je třeba ověřit, zda u nich Komise v souladu s judikaturou citovanou v bodě 96 výše vyvolala podložené naděje, že Chorvatské republice nebude, pokud jde o uvádění názvu „teran“ na etiketách vín vyrobených na jejím území, udělena žádná výjimka se zpětným účinkem. V tomto ohledu je třeba připomenout, že takovými ujištěními jsou bez ohledu na formu, v jaké jsou oznámeny, přesné, nepodmíněné a shodující se informace (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2018, Portugalsko v. Komise, T‑31/17, EU:T:2018:830, bod 86 a citovaná judikatura) z oprávněných a spolehlivých zdrojů (rozsudek ze dne 9. března 2018, Portugalsko v. Komise, T‑462/16, nezveřejněný, EU:T:2018:127, bod 20).

132    Za účelem prokázání, že Komise vzbudila u slovinských producentů vín legitimní očekávání, Republika Slovinsko namítá především, že bylo přijato prováděcí nařízení č. 753/2013, které několik měsíců po přistoupení Chorvatské republiky k Unii stanovilo výjimky z úpravy označování ve prospěch Chorvatské republiky, jakož i to, že B, tiskový mluvčí člena Komise pověřeného zemědělstvím a rozvojem venkova, dne 22. dubna 2013 učinil prohlášení, v němž tvrdil, že žádné chorvatské víno nebude možné uvádět na trh za použití názvu „teran“. Vychází rovněž z toho, že Chorvatská republika nepožádala o zařazení názvu „teran“ do seznamu uvedeného v části A přílohy XV nařízení č. 607/2009.

133    Pokud jde nejprve o prováděcí nařízení č. 753/2013, přijaté krátce po přistoupení Chorvatské republiky k Unii, z bodu 3 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i z jeho čl. 1 bodu 2 skutečně vyplývá, že v návaznosti na žádost Chorvatské republiky v tomto smyslu bylo třeba změnit přílohu XV část A nařízení č. 607/2009 a že se tato změna netýkala názvu „teran“. Z prováděcího nařízení č. 753/2013 však nijak nevyplývá, že dotčená žádost Chorvatské republiky byla vyčerpávající a že Komise přijetím tohoto nařízení slovinským producentům vín potvrdila, že Chorvatské republice nemůže být udělena žádná další výjimka z úpravy označování. V této souvislosti se tedy nejedná o porušení zásady nemo potest venire contra factum proprium.

134    V tomto ohledu údajně jasný výklad čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, namítaný Republikou Slovinsko, podle kterého musely být všechny výjimky přijaty v okamžiku přistoupení, nepochází od samotné Komise. Spis neobsahuje žádný důkaz umožňující prokázat, že se Komise od okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii veřejně ztotožnila s výkladem Republiky Slovinsko, a měla tak v úmyslu vyloučit udělení jakékoliv výjimky z úpravy označování ve prospěch názvu „teran“.

135    Pokud jde dále o tvrzené nepodání žádosti o zařazení názvu „teran“ do seznamu v části A přílohy XV nařízení č. 607/2009 Chorvatskou republikou, jakož i nevedení jednání o této otázce před přistoupením, nelze tyto skutečnosti, i kdyby byly prokázány, považovat za konkrétní ujištění poskytnutá Komisí či za situaci, kterou dříve vytvořila sama Komise.

136    Je třeba dodat, že, jak vyplývá z bodu 111 výše, Republika Slovinsko Komisi předložila formální část ve smyslu článku 118c nařízení č. 1234/2007 (odpovídajícím článku 35 nařízení č. 479/2008), týkající se názvu vína „Teran“ jako takového, za účelem ochrany tohoto názvu jakožto CHOP ve smyslu článku 118b tohoto nařízení, až dne 6. prosince 2011. Před tímto dnem byl, jak vyplývá z bodů 28 a 29 výše, název „Teran“ doplňkový údaj, který byl v seznamu slovinských jakostních vín s. o. spojen s názvem „Kras“, nejprve jako „Kras, teran“, poté jako „Teran, Kras“.

137    Ze spisu navíc vyplývá, že se dne 22. dubna 2013, tedy po předložení formální části týkající se slovinského názvu „teran“ zmíněné v bodě 136 výše a před přistoupením Chorvatské republiky k Unii, uskutečnilo jednání mezi slovinským a chorvatským ministrem zemědělství. Zápis z tohoto jednání, který je součástí přílohy 6 spisu vedlejší účastnice Chorvatské republiky, uvádí, že cílem tohoto dvoustranného jednání bylo projednat otázku „vína teran“ a případné společné řešení, které by chorvatským producentům vín umožnilo nadále používat označení „teran“ na svých vínech po 1. červenci 2013, a to i přes existenci slovinského CHOP téhož názvu. Od tohoto jednání tedy Republika Slovinsko nemohla nevědět o přání Chorvatské republiky chránit své postupy označování od okamžiku svého přistoupení k Unii.

138    Navíc s ohledem na vyjednávací postoj Chorvatské republiky z roku 2008 a poté na dodatek k vyjednávacímu postoji Chorvatské republiky ze dne 28. září 2011, v němž Chorvatská republika uvedla, že očekává, že otázka případných výjimek z úpravy označování bude vyřešena po jejím přistoupení k Unii, Republika Slovinsko nemohla nevědět o možnosti, že Komise za účelem přiznání takových výjimek využije své pravomoci svěřené článkem 118j nařízení č. 1234/2007 a poté čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 1308/2013. To platí a fortiori pro otázku názvu „teran“, kterou Chorvatská republika výslovně vznesla na jednání zmíněném v bodě 137 výše.

139    Pokud jde konečně o prohlášení B, tiskového mluvčího člena Komise pověřeného zemědělstvím a rozvojem venkova, ze dne 22. dubna 2013, v němž uvedl, že žádné chorvatské víno nebude moci být uváděno na trh za použití názvu „teran“, je třeba konstatovat, že toto prohlášení je stručně převzato v článku chorvatského deníku HRT, který vyšel dne 23. dubna 2013. Takové prohlášení i za předpokladu, že pochází ze zdroje, jenž je považován za oprávněný k zastupování Komise, přitom samo o sobě nemůže představovat „přesná a shodující se“ ujištění poskytnutá Komisí.

140    Toto prohlášení bylo ostatně popřeno nejpozději v okamžiku, kdy Komise poté, co se seznámila s obavami Chorvatské republiky ohledně používání názvu „teran“ a posoudila stávající situaci a různé možné alternativy, členským státům za účelem přípravy zasedání skupiny odborníků GREX WINE dne 8. září 2014 sdělila návrh nařízení. Od tohoto okamžiku, tedy dlouho před uplynutím lhůty zmíněné v bodě 115 výše dne 31. prosince 2014, se tudíž již nemohlo jednat o konkrétní, nepodmíněná a shodujícími se ujištění Komise, podle kterých by slovinské CHOP „Teran“ nadále požívalo „absolutní ochrany“.

141    K tomu se připojuje skutečnost, že jak poznamenává Komise, podle článku 118s nařízení č. 1234/2007, který se stal čl. 107 odst. 3 nařízení č. 1308/2013, Komise mohla do 31. prosince 2014 rozhodnout o zrušení ochrany automaticky chráněných názvů, kdyby konstatovala, že tyto názvy nesplňují kritéria CHOP stanovená nejprve v článku 118b nařízení č. 1234/2007 a poté v článku 93 nařízení č. 1308/2013. V tomto ohledu Republika Slovinsko nemůže tvrdit, že Komise neměla žádný důvod k tomu, aby zrušila ochranu udělenou názvu „Teran“. Takové subjektivní vnímání nelze vzhledem k neexistenci důkazů umožňujících prokázat, že Komise Republice Slovinsko výslovně poskytla takové ujištění, klást na roveň konkrétnímu a nepodmíněnému ujištění poskytnutému Komisí.

142    Republika Slovinsko proto nijak neprokázala, že Komise u jejích producentů vína vzbudila legitimní očekávání, že nebude přijato napadené nařízení.

143    Kromě toho, pokud jde konkrétně o zpětný účinek přiznaný napadenému nařízení, je třeba konstatovat, že samotné Republice Slovinsko v důsledku přijetí nařízení č. 1429/2004 dne 9. srpna 2004 krátce po jejím přistoupení k Unii dne 1. května 2004 svědčily výjimky z úpravy označování. Uvedené nařízení přitom, jak vyplývá z jeho článku 3, v té době již stanovilo, že se udělené výjimky použijí se zpětným účinkem ke dni přistoupení Republiky Slovinsko.

144    Navíc, jak uvedla Republika Slovinsko v bodech 53 a 54 žaloby, Komise po přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Unii dne 1. ledna 2007 rovněž přijala dvě nařízení, kterými byly povoleny výjimky z úpravy označování se zpětným účinkem ve prospěch těchto států. Jednalo se o nařízení Komise (ES) č. 382/2007 ze dne 4. dubna 2007, kterým se mění nařízení č. 753/2002 (Úř. věst. 2007, L 95, s. 12), použitelné od 1. dubna 2007, a dále o nařízení Komise (ES) č. 1207/2007 ze dne 16. října 2007, kterým se mění nařízení č. 753/2002 (Úř. věst. 2007, L 272, s. 23), použitelné od 1. července 2007.

145    Nelze tedy učinit závěr, že Komise poskytla slovinským producentům vín konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, že Chorvatské republice nebude udělena žádná výjimka z úpravy označování se zpětnou účinností, pokud jde o název „teran“, ačkoliv se tento zpětný účinek vztahoval na delší dobu, než je doba stanovená v jiných nařízeních citovaných v bodech 143 a 144 výše.

146    Navíc, jak vyplývá z bodu 130 výše, bylo přiznání zpětného účinku napadenému nařízení namístě s ohledem na okolnosti projednávané věci, jak Republika Slovinsko sama uznala.

147    Republika Slovinsko proto neprokázala, že rozsah a způsob úpravy zpětného účinku napadeného nařízení narušily legitimní očekávání slovinských producentů vín, přičemž není nezbytné vyslechnout svědka navrhovaného Republikou Slovinsko.

d)      K výtce vycházející ze zásahu do kontrolních postupů vedených ve Slovinsku vůči osobám odpovědným za protiprávní jednání proti CHOP „Teran“

148    Pokud jde o údajný zásah do kontrolních řízení vedených ve Slovinsku vůči osobám odpovědným za protiprávní jednání proti slovinskému CHOP „Teran“, ze spisu skutečně vyplývá, že slovinské orgány v letech 2013 a 2016 prováděly různé kontroly, v jejichž důsledku mohly být uloženy pokuty za uvádění názvu „teran“ na lahvích vína pocházejících z Chorvatské republiky.

149    S ohledem na úvahy uvedené v bodech 133 až 145 výše však slovinské orgány nemohly nevědět o skutečnosti, že otázka používání názvu „teran“ Chorvatskou republikou zůstává otevřená, stejně jako o skutečnosti, že Komise měla od září roku 2014 v úmyslu přijmout takové nařízení, jako je napadené nařízení.

150    V této souvislosti Komisi nelze vytýkat, že porušila zásadu právní jistoty či ochrany legitimního očekávání slovinských orgánů, pokud jde o kontrolní činnosti, jejichž provedení jim neuložila, ani o něm sama nerozhodla.

e)      K výtce týkající se nedodržování nabytých práv

151    Jak vyplývá z bodu 141 výše, Komise mohla na základě článku 118s nařízení č. 1234/2007, nyní čl. 107 odst. 3 nařízení č. 1308/2013, až do 31. prosince 2014 rozhodnout o zrušení ochrany slovinského CHOP „Teran“, pokud by konstatovala, že nesplňuje kritéria pro svou ochranu jakožto CHOP. Republika Slovinsko s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 98 výše a vzhledem k posuzovací pravomoci, kterou má Komise v souladu s čl. 100 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 1308/2013 pro účely udělování výjimek z úpravy označování, nemůže tvrdit, že v projednávaném případě došlo k zásahu do nabytých práv.

152    Je tedy třeba rovněž zamítnout výtky Republiky Slovinsko týkající se nerespektování nabytých práv.

153    Z bodů 101 až 152 výše tak vyplývá, že všechny výtky Republiky Slovinsko vycházející z porušení zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a dodržování nabytých práv musí být zamítnuty jako neopodstatněné.

2.      K porušení zásady proporcionality

154    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je za účelem určení, zda je ustanovení v souladu se zásadou proporcionality, třeba ověřit, zda prostředky, které zavádí, umožňují dosáhnout sledovaného cíle a zda nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (rozsudek ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑301/97, EU:C:2001:621, bod 131; viz rovněž rozsudek ze dne 15. března 2006, Itálie v. Komise, T‑226/04, nezveřejněný, EU:T:2006:85, bod 86 a citovaná judikatura).

155    V projednávaném případě, jak bylo uvedeno v bodě 124 výše, je cílem napadeného nařízení v podstatě chránit legální postupy označování existující v Chorvatsku k 30. červnu 2013 a najít řešení konfliktu mezi těmito postupy a ochranou slovinského CHOP „Teran“.

156    Vzhledem k tomu že, jak bylo uvedeno zejména v bodě 105 výše, Komise nemohla proces přijímání napadeného nařízení zahájit před přistoupením Chorvatské republiky k Unii, neboť k tomu neměla příslušnost ratione loci, musela nutně přiznat napadenému nařízení zpětný účinek, aby zajistila ochranu postupů označování existujících v Chorvatsku ihned od 1. července 2013, jak bylo konstatováno v bodě 130 výše.

157    Ochrana postupů označování existujících v Chorvatsku v okamžiku jeho přistoupení k Unii by navíc nemohla být zajištěna, kdyby byl zpětný účinek napadeného nařízení omezen pouze na několik měsíců, aniž by pokrýval celou dobu, která uplynula mezi přistoupením Chorvatské republiky k Unii a přijetím uvedeného nařízení. I když je tedy pravda, že se zpětný účinek vztahuje na několik let spíše výjimečně, neumožnil by kratší zpětný účinek dosáhnout cíle, který tento účinek sleduje.

158    Délka trvání zpětného účinku navíc v projednávaném případě může být přičítána zvláště citlivé povaze případu, připomenuté v bodě 118 výše, jakož i délce jednání, která Komise vedla za účelem nalezení smírného řešení mezi dotyčnými státy. V této souvislosti Komise, jak bylo konstatováno v bodě 114 výše, v průběhu celého období předcházejícího přijetí napadeného nařízení nezůstala pasivní. Stejně tak není prokázáno, že by oddálila počátek jednání s dotyčnými stranami nebo by se v rámci takových diskuzí opozdila. Usilovala naopak o shromáždění všech nezbytných informací a pokusila se nalézt řešení prostřednictvím jednání mezi dotyčnými stranami, a to od okamžiku, kdy měla příslušnost ratione loci k uplatnění článku 118j nařízení č. 1234/2007, nyní čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013, tedy od přistoupení Chorvatské republiky k Unii.

159    Zpětný účinek napadeného nařízení tedy i přes svůj rozsah umožňuje dosáhnout sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je za tímto účelem nezbytné.

160    Argumenty Republiky Slovinsko vycházející z porušení zásady proporcionality tedy musí být odmítnuty jako neopodstatněné.

161    Druhý žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako celek.

C.      Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 17 Listiny a článku 1 Protokolu č. 1 k EÚLP

162    Republika Slovinsko tvrdí, že Komise přijetím napadeného nařízení nepřiměřeně zasáhla do práv duševního vlastnictví a obchodních práv slovinských producentů vín, a tedy do jejich základního práva na vlastnictví, které je chráněno článkem 17 Listiny a článkem 1 protokolu č. 1 k EÚLP. V tomto ohledu uplatňuje několik argumentů.

163    Zaprvé podle ní používání názvu moštové odrůdy „teran“ chorvatskými producenty, na rozdíl od práva duševního vlastnictví spjatého s CHOP „Teran“, nepředstavuje majetkové právo ve smyslu článku 17 Listiny nebo článku 1 Protokolu č. 1 k EÚLP. Komise tak podle ní poměřila dva právní zájmy, které vůbec nejsou rovnocenné.

164    Zadruhé má Republika Slovinsko za to, že používání názvu moštové odrůdy „teran“, který je úplným homonymem CHOP „Teran“, producenty chorvatských vín, vyvolává nebezpečí snadného klamání spotřebitelů, jak vyplývá zejména z rozsudku ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla (C‑75/15, EU:C:2016:35), a přijetí nařízení Komise (ES) č. 1166/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění a opravuje nařízení Komise (ES) č. 606/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (Úř. věst. 2009, L 314, s. 27).  Takové používání názvu „teran“ je dle názoru žalobkyně rovněž v rozporu s čl. 100 odst. 1 a 2 nařízení č. 1308/2013 a chorvatským producentům umožňuje neoprávněně těžit z dobrého jména dotčeného slovinského CHOP. Napadené nařízení by podle ní navíc mohlo vést ke zbavení CHOP „Teran“ jeho obsahu až do té míry, že by se v rozporu s výslovným zákazem uvedeným v čl. 103 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 stalo generickým, a bylo by tak zbaveno ochrany.

165    Zatřetí jde napadené nařízení podle žalobkyně nad rámec toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných právní úpravou CHOP, neboť chorvatští producenti mohou používat synonymum názvu „teran“, tj. název „istrijanac“. V tomto ohledu Republika Slovinsko cituje rozsudek ze dne 12. května 2005, Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia a ERSA (C‑347/03, EU:C:2005:285). Napadené nařízení kromě toho podle ní může slovinským producentům vín způsobit značnou hospodářskou újmu.

166    Republika Slovinsko dodává, že čl. 100 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1308/2013 neumožňuje automatické udělení výjimky pro všechny stávající postupy označování, jak podle ní prokazuje praxe samotné Komise, zejména pokud jde o názvy chorvatských moštových odrůd Barbera, Portugizac a Montepulciano. V tomto ohledu má Republika Slovinsko za to, že Komise porušila obecnou zásadu rovného zacházení, neboť se srovnatelnými situacemi zacházela odlišně.

167    Začtvrté přijetí napadeného nařízení téměř čtyři roky po přistoupení Chorvatské republiky k Unii dle Republiky Slovinsko porušuje zásadu proporcionality. Komise mimoto podle žalobkyně jednala ve srovnatelných situacích nesoudržně v porovnání se svou dřívější praxí, aniž měla pro tento rozdílný přístup jakýkoliv objektivní důvod.

168    Zapáté Republika Slovinsko tvrdí, že možnost Komise udělit výjimku při přistoupení nového členského státu k Unii podléhá souhlasu členského státu, jehož producentům svědčí CHOP, jak podle ní vyplývá z čl. 49 druhého pododstavce SEU. Komise podle žalobkyně musí před přijetím aktu v přenesené pravomoci přinejmenším zohlednit stanovisko dotyčného členského státu.

169    Komise, podporovaná Chorvatskou republikou, argumenty Republiky Slovinsko popírá.

1.      Shrnutí zásad

170    Právo na vlastnictví je základním právem zakotveným v článku 17 Listiny. Toto právo se však neprojevuje jako absolutní výsada. Jak plyne z čl. 52 odst. 1 Listiny, lze totiž využívání práva na vlastnictví omezit, pokud jsou tato omezení stanovena zákonem, skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Unií a nepředstavují vzhledem k sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručených práv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 70).

171    Pokud jde o soudní přezkum dodržování zásady proporcionality, Soudní dvůr potvrdil, že unijní normotvůrce má v rámci výkonu pravomocí, které mu jsou svěřeny, širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení. To platí zvláště, pokud jde o společnou zemědělskou politiku, oblast, v níž má unijní normotvůrce širokou posuzovací pravomoc, jež odpovídá politické odpovědnosti, kterou nese na základě článků 40 až 43 SFEU (rozsudky ze dne 17. března 2011, AJD Tuna, C‑221/09, EU:C:2011:153, bod 80, a ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, bod 43).

172    Tato široká posuzovací pravomoc navíc není vyhrazena normotvůrci. Bylo totiž rozhodnuto, že Rada může v oblasti společné zemědělské politiky považovat za potřebné Komisi svěřit široké posuzovací pravomoci (viz usnesení ze dne 22. března 2010, SPM v. Rada a Komise, C‑39/09 P, nezveřejněné, EU:C:2010:157, bod 38 a citovaná judikatura).

173    Vzhledem ke skutečnosti, že Komise má, jak vyplývá z bodů 171 a 172 výše, v projednávaném případě širokou posuzovací pravomoc související se zohledněním stávajících postupů označování, může legalitu opatření přijatého v této oblasti ovlivnit pouze zjevně nepřiměřená povaha takového opatření ve vztahu k cíli, který Komise hodlá sledovat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. prosince 1994, SMW Winzersekt, C‑306/93, EU:C:1994:407, bod 21, a ze dne 2. července 2009, Bavaria a Bavaria Italia, C‑343/07, EU:C:2009:415, bod 81). Jediným kritériem, které musí být v této souvislosti použito, tedy není to, zda opatření přijaté Komisí bylo jediným nebo nejlepším možným opatřením, ale zda bylo zjevně nepřiměřené (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Beneo-Orafti, C‑150/10, EU:C:2011:507, bod 77, a ze dne 28. července 2011, Agrana Zucker, C‑309/10, EU:C:2011:531, bod 44).

174    Tento omezený stupeň kontroly však neznamená, že unijní soudy nemohou napadená opatření podrobit důkladnému přezkumu, aby posoudily jejich přiměřenost. V tomto ohledu se musí unijní soudy zejména ujistit, že dotyčný unijní orgán kromě hlavního sledovaného cíle plně zohlednil i dotčené zájmy (rozsudek ze dne 12. července 2012, Association Kokopelli, C‑59/11, EU:C:2012:447, bod 40; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, EU:C:2001:420, bod 85) a že byly v této souvislosti řádně zohledněny zájmy negativně ovlivněných osob (v tomto smyslu rozsudek ze dne 17. července 1997, Affish, C‑183/95, EU:C:1997:373, bod 43).

2.      Uplatnění na projednaný případ

175    V projednávaném případě napadené nařízení stanoví výjimku ze zákazu označování chorvatských vín s uvedením názvu moštové odrůdy „teran“. Cílem tohoto nařízení tedy není zabránit jakémukoli uvádění vín, kterým svědčí slovinské CHOP „Teran“, na trh, ani a fortiori toto označování zrušit. Komise naproti tomu rozšířila skupinu osob, které mají právo název „teran“ používat na etiketách svých vín, a to s cílem do ní zahrnout i chorvatské producenty vín. V tomto smyslu Komise omezila rozsah ochrany vyplývající z vlastnického práva přiznaného osobám, jimž svědčí slovinské CHOP „Teran“, v rozsahu, v němž tyto osoby z důvodu přijetí napadeného nařízení ztratily monopol na používání názvu „Teran“ pro označování svých vín.

176    V této souvislosti je třeba ověřit, zda byly splněny podmínky stanovené judikaturou citovanou v bodech 170 až 173 výše.

177    Především není zpochybňováno, že dotčenou výjimku z úpravy označování stanovilo nařízení Komise v přenesené pravomoci, které bylo přijato na základě přenesení pravomoci upraveného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013. Podmínka týkající se skutečnosti, že zásah do práva na vlastnictví musí být stanoven zákonem, je tudíž v projednávané věci splněna. O tom ostatně mezi účastnicemi řízení není jakéhokoliv sporu.

178    Pokud jde dále o cíl sledovaný napadeným nařízením, bylo již v bodech 123 a 124 výše uvedeno, že cílem tohoto nařízení je chránit postupy označování existující v Chorvatsku k 30. červnu 2013 a vyřešit konflikt mezi těmito postupy označování a slovinským CHOP „Teran“, který vyvstal v okamžiku přistoupení Chorvatska k Unii. Tento cíl je doprovázen nutností sladit protichůdné návrhy Chorvatské republiky a Republiky Slovinsko, a tudíž rozdílné zájmy chorvatských a slovinských producentů. Takový cíl, který směřuje k nalezení rovnováhy mezi oprávněnými zájmy osob, kterým svědčí slovinské CHOP „Teran“, a legitimními zájmy chorvatských producentů vín, může být považován za legitimní cíl obecného zájmu, což ostatně Republika Slovinsko nezpochybňuje.

179    Konečně, pokud jde o přiměřenost dotčené výjimky ve vztahu ke sledovanému cíli, z bodu 5 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že se Komise nespokojila s pouhým udělením výjimky, ale ověřila existenci legálních postupů označování v Chorvatské republice v okamžiku jejího přistoupení k Unii. Komise navíc, jak je upřesněno v bodě 6 odůvodnění napadeného nařízení, ke sporné výjimce připojila zvláštní podmínky právě pro to, aby byly zohledněny připomínky vyjádřené Republikou Slovinsko.

180    S cílem zamezit klamání spotřebitele tak Komise upřesnila, že název moštové odrůdy „teran“ může být uváděn pouze na etiketách chorvatských vín nesoucích označení CHOP „Hrvatska Istra“ za podmínky, že jsou výrazy „Hrvatska Istra“ a „teran“ uvedeny ve stejném zorném poli a název „teran“ je uveden písmem menší velikosti, než je písmo, v němž je uvedeno „Hrvatska Istra“. Na jednání Komise uvedla, že taková podmínka označování je výjimečná, jelikož zvláštní podmínky označování nejsou stanoveny pro žádnou jinou moštovou odrůdu a že tato podmínka byla přijata právě proto, aby byly zohledněny výhrady Republiky Slovinsko.

181    V této souvislosti je ve světle argumentů vznesených Republikou Slovinsko třeba ověřit, zda Komise jednala ve vztahu ke sledovanému cíli připomenutému v bodě 178 výše zjevně nepřiměřeně.

a)      K nerovnocennosti dotčených zájmů

182    Pokud jde o skutečnost, že zájem chorvatských producentů vín na tom, aby mohli nadále označovat svá vína s uvedením názvu „teran“, není v žádném případě rovnocenný právu slovinských producentů vín, kterým svědčí CHOP „Teran“, chráněné různými právními předpisy, je třeba mít ve shodě s Komisí za to, že tato skutečnost byla unijním normotvůrcem již nutně zohledněna, když učinil politické rozhodnutí přijmout čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013.

183    Cílem čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 je totiž právě umožnit výjimky z monopolu na používání, vznikajícího v důsledku CHOP, v případě, kdy existují jiné dotčené zájmy, tj. zájmy producentů vín, jimž nesvědčí CHOP, a spotřebitelů, kteří byli zvyklí na uvádění určitých údajů na etiketách vín vyráběných těmito producenty. Možnost udělení takové výjimky tedy zavedl samotný normotvůrce proto, aby bylo možné používat homonymum takového CHOP, jako je název „teran“, pro označování vín, na něž se ochrana z tohoto CHOP nevztahuje.

184    V této souvislosti na rozdíl od toho, co naznačuje Republika Slovinsko, nemůže skutečnost, že čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 stanoví pouze možnost, nikoli povinnost Komise udělit výjimku, či to, že uvádění CHOP na etiketách vín je na rozdíl od uvádění názvu použité moštové odrůdy povinné, prokázat, že výjimka uvedená v napadeném nařízení je zjevně nepřiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli obecného zájmu.

b)      K homonymii názvu moštové odrůdy „teran“ a CHOP „Teran“

185    Pokud jde o homonymii názvu moštové odrůdy „teran“ a slovinského CHOP „Teran“, ze znění čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 především nijak nevyplývá, že by taková okolnost vylučovala jakoukoli možnost udělení výjimky z úpravy označování. Jediná podmínka stanovená pro její udělení spočívá v existenci zákonných postupů označování v okamžiku přistoupení dotyčného státu k Unii.

186    Ze znění čl. 100 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1308/2013 ostatně vyplývá, že se toto ustanovení týká situace, kdy název moštové odrůdy „[sestává]“ z CHOP, takže případ homonymie je v tomto ustanovení upraven.

187    Zásadní zákaz stanovený v čl. 100 odst. 1 a 2 nařízení č. 1308/2013, kterého se dovolává Republika Slovinsko, se navíc týká pouze zápisu názvu, který je homonymem či částečným homonymem již zapsaného názvu. V projednávaném případě je však situace odlišná. Ze spisu totiž nijak nevyplývá, že by ohledně názvu moštové odrůdy „teran“ byla podána žádost o zápis jako CHOP, které by bylo konkurenční ke slovinskému CHOP téhož názvu.

188    Dále je třeba konstatovat, že Komise zvlášť zohlednila nebezpečí uvedení spotřebitelů v omyl v případě chorvatských vín vyrobených po vstupu napadeného nařízení v platnost, neboť jak bylo uvedeno v bodě 179 výše, toto nařízení zcela výjimečně stanoví zvláštní podmínky označování těchto vín, což Republika Slovinsko nezpochybňuje. Spotřebitel tedy bude muset název chorvatské moštové odrůdy „teran“ vždy číst ve spojení s označením chorvatského CHOP „Hrvatska Istra“ (chorvatská Istrie), které musí být uvedeno větším písmem než název „teran“.

189    Pokud jde dále o vína s chorvatským CHOP „Hrvatska Istra“, která byla vyrobena před vstupem napadeného nařízení v platnost, je pravda, že tato vína mohou být podle článku 2 tohoto nařízení nadále uváděna na trh až do vyčerpání zásob, aniž by musela dodržovat zvláštní podmínky označování stanovené tímto nařízením pro vína vyrobená po jeho vstupu v platnost, připomenuté v bodě 188 výše. Jedná se však o pouhý přechodný režim, který se mimoto vztahuje pouze na vína s chorvatským CHOP „Hrvatska Istra“. Nebezpečí případné záměny s víny nesoucími slovinské CHOP „Teran“ je tedy omezeno na určitá vína vyrobená během vymezeného období, která pocházejí z konkrétní oblasti.

190    Navíc, jak vysvětlila Komise ve svých odpovědích na organizační procesní opatření, byl název „Hrvatska Istra“ v Chorvatsku chráněn již v okamžiku jeho přistoupení k Unii. Za účelem zachování této ochrany jako CHOP, jak vyplývá z čl. 118s odst. 4 a 5 nařízení č. 1234/2007, byla Chorvatská republika povinna předložit formální část umožňující prokázat, že tento název skutečně splňuje podmínky stanovené článkem 118b téhož nařízení. Komise vysvětlila, aniž jí bylo v tomto ohledu oponováno, že formální část předložená Chorvatskou republikou uvádí, že název „teran“ je na etiketách vín „Hrvatska Istra“ povoleno uvádět pouze za podmínky, že se název „teran“ nachází ve stejném zorném poli jako název „Hrvatska Istra“ a je vyhotoven v písmu menší velikosti, než je písmo, v němž je uveden název „Hrvatska Istra“. S ohledem na takové existující podmínky označování se přitom nebezpečí záměny mezi vínem „teran“ vyrobeným v Chorvatsku před dnem vstupu napadeného nařízení v platnost a slovinským vínem nesoucím homonymní CHOP „Teran“ jeví jako omezené, zejména proto, že se, pokud jde o vína, jimž svědčí napadané přechodné ustanovení, tj. vína vyrobená mezi červencem 2013 a červencem 2017, může týkat pouze vín používajících název „Hrvatska Istra“, jejichž označení není plně v souladu s výše uvedenou formální částí.

191    Kromě toho je, pokud jde o rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla (C‑75/15, EU:C:2016:35), třeba uvést, že se uvedený rozsudek týká výkladu čl. 16 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16). Toto ustanovení kromě skutečnosti, že se týká pouze „lihovin“ definovaných v článku 2 nařízení, chrání, s vyloučením vín, zeměpisná označení proti jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomenutí a nestanoví žádnou možnost udělení výjimky z úpravy označování. Tento rozsudek se tedy týká ustanovení a kontextu, které jsou odlišné od ustanovení a kontextu dotčených v projednávané věci.

192    Republika Slovinsko se rozsudku ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla (C‑75/15, EU:C:2016:35) nemůže dovolávat ani za účelem prokázání, že používání názvu moštové odrůdy „teran“ chorvatskými producenty vín u veřejnosti vyvolává myšlenkovou asociaci týkající se původu produktu, čímž těmto producentům umožňuje neoprávněně těžit z pověsti slovinského CHOP „Teran“. Mezi účastnicemi řízení totiž není žádného sporu o tom, že při přistoupení Chorvatské republiky k Unii v tomto státě existovaly legální postupy označování, v jejichž rámci byl uváděn název moštové odrůdy „teran“, takže nelze mít za to, že tento název „neoprávněně“ těží z pověsti slovinského CHOP „Teran“. A dále na rozdíl od situace, jež byla základem věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla (C‑75/15, EU:C:2016:35), v němž nebylo označování dotčených nápojů doplněno o žádný další údaj, Komise v napadeném nařízení zohlednila nebezpečí záměny pro spotřebitele, neboť vyžaduje, aby bylo na etiketách chorvatských vín „teran“ zřetelně uváděno, že víno pochází z chorvatské Istrie (CHOP „Hrvatska Istra“).

193    Pokud jde kromě toho o argument Republiky Slovinsko vycházející z nařízení č. 1166/2009, je nejprve třeba konstatovat, že cílem tohoto nařízení není provést článek 118j nařízení č. 1234/2007 (nyní článek 100 nařízení č. 1308/2013). Vychází naopak z čl. 113d odst. 2 a čl. 121 třetího a čtvrtého pododstavce téhož nařízení, které v projednávané věci nejsou dotčeny.

194    Republika Slovinsko dále nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že okolnosti, za nichž bylo přijato nařízení č. 1166/2009, byly podobné okolnostem projednávané věci. Z článku 2 odůvodnění tohoto nařízení naopak vyplývá, že rozhodnutí uložit povinnost používání výrazu „glera“ v Itálii pro označování dotčené odrůdy vinné révy přijaly samy italské orgány. Komise se spokojila s tím, že vzala toto rozhodnutí na vědomí, a změnila proto nařízení č. 606/2009, aby zabránila nesrovnalostem mezi italskou a unijní právní úpravou. V projednávaném případě Komise naproti tomu musela sladit protichůdné vnitrostátní zájmy a posoudit stávající postupy označování v Chorvatsku.

195    Republika Slovinsko konečně nemůže důvodně tvrdit, že uvádění názvu moštové odrůdy „teran“ v případě vín z chorvatské Istrie zbavuje slovinské CHOP „Teran“ veškerého obsahu do té míry, že se stává generickým, a zbavuje ho tím ochrany.

196    Z článku 101 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 zajisté vyplývá, že ochrana jakožto CHOP je názvu odepřena v případě, že v Unii zdruhověl. Uvedené ustanovení se však týká podmínek, které se uplatní na žádost o ochranu názvu jako CHOP. Naproti tomu článek 103 tohoto nařízení upravuje rozsah ochrany CHOP poté, co bylo uděleno. Z odstavce 3 tohoto ustanovení tedy vyplývá, že pokud se má za to, že název splňuje podmínky pro získání statusu CHOP ve smyslu čl. 93 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, nemůže následně takový status ztratit, i když v Unii zdánlivě zdruhověl.

c)      K existenci synonyma názvu „teran“ a k nesoudržnosti činnosti Komise

197    Jak poznamenává Republika Slovinsko, z příloh dopisu Chorvatské republiky Komisi ze dne 13. května 2013, obsahujícího žádost o změnu seznamu, který je součástí části A přílohy XV nařízení č. 607/2009, vyplývá, že název moštové odrůdy „teran“ může být v Chorvatsku rovněž označován synonymem „istrijanac“.

198    Přijetím napadeného nařízení však Komise, jak ukládá čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013, zohlednila postupy označování, které v Chorvatsku existovaly v okamžiku jeho přistoupení k Unii. Komise na základě důkladného posouzení spisu učinila závěr, že název „teran“ byl v tomto státě používán k označování moštové odrůdy a z důvodu tohoto používání bylo třeba pro tento název moštové odrůdy učinit výjimku z úpravy označování.

199    Ze spisu přitom nijak nevyplývá, že by Chorvatská republika podala podobnou žádost pro používání názvu „istrijanac“. Spis stejně tak neobsahuje informace, které by mohly prokázat, že název „istrijanac“ byl v Chorvatsku v okamžiku přistoupení tohoto státu k Unii skutečně používán k označování, a Komise měla tudíž toto označení při přijímání napadeného nařízení zohlednit.

200    Soudní dvůr zajisté v rozsudku ze dne 12. května 2005, Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia a ERSA (C‑347/03, EU:C:2005:285, bod 133), který se týká zákazu používání italských názvů odrůdy vinné révy „Tocai friulano“ a „Tocai italico“ z důvodu existence maďarského zeměpisného označení „Tokaj“, zdůraznil existenci synonym, kterými lze názvy „Tocai friulano“ a „Tocai italico“ nahradit, aby doložil přiměřenost dotčeného zákazu.

201    Nicméně skutečnost, že zákaz označování byl považován za přiměřený z důvodu existence synonym, neznamená, že napadené nařízení, jehož cílem je naopak na základě legálního zmocnění povolit používání názvu moštové odrůdy pro účely označování (čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013), je nepřiměřené, jelikož má tento název moštové odrůdy synonyma. Přiměřenost či nepřiměřenost napadeného nařízení je totiž třeba posuzovat z hlediska cíle sledovaného v projednávané věci, tj. zohlednění postupů označování, které v Chorvatsku existovaly ke dni jeho přistoupení k Unii, a sladění protichůdných zájmů dvou států. Komise přitom tím, že povolila používání názvu moštové odrůdy „teran“ za dodržení zvláštních podmínek označování, zjevně nepřekročila meze toho, co je k dosažení takového cíle nezbytné.

202    Pokud jde o nepřiměřené hospodářské důsledky, které by napadené nařízení mohlo mít pro slovinské producenty vín, vychází tento argument, jak tvrdí Komise, z předpokladu, který uvádí Republika Slovinsko, že spotřebitelé budou uváděni v omyl ohledně skutečného původu chorvatského vína vyrobeného z moštové odrůdy „teran“ a budou raději nakupovat toto chorvatské víno, které se bude vyskytovat ve větším množství a bude levnější než slovinské víno s CHOP „Teran“.

203    Jak přitom vyplývá z bodu 188 výše, Komise nebezpečí, že spotřebitelé budou uváděni v omyl ohledně původu dotyčných vín, zohlednila a stanovila zvláštní podmínky označování, jež jsou dostatečné k tomu, aby bylo takovému omylu zabráněno.

204    Ze spisu každopádně nijak nevyplývá, že katastrofické předpovědi Republiky Slovinsko skutečně nastanou. V tomto ohledu skutečnost, že Chorvatská republika má mnohem vyšší produkční potenciál vína „teran“ než Slovinská republika, v žádném případě neznamená, že producenti vína v chorvatské Istrii přestanou pěstovat některé odrůdy vinné révy a začnou pěstovat moštovou odrůdu „teran“ či upřednostní zasazení této odrůdy než jiné. Čísla týkající se produkce a obdělávaných ploch uváděná Republikou Slovinsko zajisté dokládají rozsah produkce vína „Teran“ v tomto státě (pro 88 % slovinských producentů vína Teran představuje CHOP „Teran“ více než polovinu jejich produkce), ale neprokazují, že povolení označování chorvatského vína s uvedením názvu „teran“ způsobí slovinským producentům tak velké ztráty.

205    Pokud jde o argument Republiky Slovinsko týkající se nesoudržnosti činností Komise, která podle žalobkyně zacházela se srovnatelnými situacemi odlišně, je třeba připomenout, že obecná zásada rovného zacházení, která patří k základním zásadám unijního práva, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s různými situacemi stejně, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 13. února 2014, Maďarsko v. Komise, C‑31/13 P, EU:C:2014:70, bod 73). Aby bylo možné konstatovat porušení této zásady, je třeba především ověřit, zda jsou situace, na které je poukazováno v projednávaném případě, srovnatelné.

206    V této souvislosti z dopisu Chorvatské republiky ze dne 13. května 2013, týkajícího se změny seznamu, který je součásti části A přílohy XV nařízení č. 607/2009, vyplývá, že tento stát Komisi požádal o zařazení názvů „barbera“, „montepulciano“ a „portugizac“ do uvedeného seznamu, přičemž prováděcí nařízení č. 753/2013 mu navzdory tomu neudělilo žádnou výjimku týkající se uvádění názvů těchto odrůd na etiketách.

207    Samotná tato skutečnost však nestačí k prokázání, že v okamžiku přistoupení Chorvatska k Unii existoval v případě všech názvů uvedených v bodě 206 výše postup označování srovnatelný s postupem označování moštové odrůdy „teran“ v Chorvatsku. Spis neobsahuje žádný důkaz v tomto smyslu. Jelikož tedy Republika Slovinsko neprokázala existenci srovnatelných situací, nemůže Komisi vytýkat, že v projednávaném případě porušila zásadu rovného zacházení, ani že v tomto ohledu jednala nesoudržně.

d)      K době, která předcházela přijetí napadeného nařízení

208    Pokud jde o údajnou nepřiměřenost délky doby nezbytné pro přijetí napadeného nařízení, je třeba mít za to, že Republika Slovinsko v podstatě uplatňuje tentýž argument, jako je argument uplatněný v rámci druhého žalobního důvodu, vycházející ze skutečnosti, že Komise protiprávně odkládala výkon svých pravomocí.

209    Z důvodů uvedených v bodech 112 až 118 výše a s ohledem na citlivou povahu případu přitom nelze Komisi vytýkat, že jí vyřízení spisu „teran“ trvalo téměř čtyři roky, ani že podporovala, aby strany nalezly řešení prostřednictvím jednání.

210    Z výše uvedeného vyplývá, že Republika Slovinsko nijak neprokázala, že Komise zjevně nepřiměřeně zasáhla do vlastnického práva producentů slovinských vín, kterým svědčí CHOP „Teran“. Třetí žalobní důvod je proto třeba zamítnout. Tímto závěrem však není dotčeno posouzení argumentů Republiky Slovinsko uvedených v bodě 168 výše, které jsou součástí sedmého žalobního důvodu a budou posouzeny v jeho rámci.

D.      Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 41 aktu o přistoupení Chorvatské republiky

211    Republika Slovinsko zdůrazňuje, že podle článku 41 Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2012, L 112, s. 21, dále jen „akt o přistoupení Chorvatské republiky“) případná přechodná opatření v odvětví společné zemědělské politiky směřující k usnadnění přistoupení Chorvatské republiky k Unii mohla být přijímána pouze v období tří let ode dne přistoupení a jejich uplatňování se muselo omezit na toto období.

212    Podle Republiky Slovinsko se však přechodné opatření stanovené v článku 2 napadeného nařízení v rozsahu, v němž umožňuje prodat zásoby chorvatského vína vyrobeného před přistoupením Chorvatské republiky k Unii dne 1. července 2013, a to i když tato vína nesplňují nové podmínky označování stanovené v článku 1 téhož nařízení, vzhledem k téměř čtyřletému zpětnému účinku tohoto nařízení použije po dobu delší, než je doba tří let stanovená v článku 41 aktu o přistoupení. Komise tak podle žalobkyně pro uvedené víno stanovila nové přechodné období trvající déle než tři roky po uvedeném přistoupení, což je podle ní v rozporu s článkem 41 aktu o přistoupení Chorvatské republiky.

213    Komise argumenty Republiky Slovinsko zpochybňuje.

214    Článek 41 aktu o přistoupení Chorvatské republiky je v projednávaném případě třeba vykládat ve spojení s čl. 2 prvním pododstavcem tohoto aktu. Posledně uvedené ustanovení stanoví, že ode dne přistoupení se ustanovení smluv a aktů přijatých orgány před přistoupením stávají závaznými pro Chorvatskou republiku a uplatňují se v Chorvatské republice za podmínek stanovených v uvedených smlouvách a v dotčeném aktu o přistoupení. Z toho vyplývá, že se na Chorvatskou republiku od jejího přistoupení k Unii dne 1. července 2013 v zásadě vztahují všechna ustanovení použitelná v oblasti označování vinařských produktů, a to včetně zákazu označování stanoveného v čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007 (nyní čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013) a možnosti se od tohoto zákazu odchýlit, stanovené v čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009.

215    V této souvislosti článek 41 aktu o přistoupení Chorvatské republiky povoluje přijmout přechodná ustanovení v oblasti společné zemědělské politiky, aby byl usnadněn přechod tohoto státu od vnitrostátního režimu, který předcházel režimu unijnímu. Odkazováno je tedy na ta přechodná ustanovení, jejichž cílem je se po omezenou dobu odchýlit od unijních předpisů platných ke dni 1. července 2013, které by se bez uvedených ustanovení na Chorvatskou republiku uplatnily ihned k tomuto dni.

216    Přechodné opatření obsažené v článku 2 napadeného nařízení přitom nespadá do rámce vymezeného v bodech 214 a 215 výše. Cílem tohoto ustanovení totiž není stanovit výjimku z právní úpravy platné v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii, nýbrž na základě výslovného zmocnění uděleného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 udělit výjimku z nových požadavků týkajících se označování, stanovených nařízením přijatým Komisí po tomto přistoupení.

217    Čtvrtý žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.

E.      K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 vzhledem k významu, který má toto ustanovení v souladu se základními zásadami unijního práva, článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu č. 1 k EÚLP, a k šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 13 odst. 2 SEU a článku 290 SFEU

218    Na podporu pátého žalobního důvodu Republika Slovinsko tvrdí, že čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán restriktivně a v souladu se základními zásadami unijního práva, zejména se zásadami právní jistoty, dodržování nabytých práv, ochrany legitimního očekávání a proporcionality, jakož i s článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu č. 1 k EÚLP. Republika Slovinsko má za to, že Komise přijetím napadeného nařízení, které tyto zásady nedodržuje, překročila meze zmocnění stanoveného v čl. 100 odst. 3 druhém pododstavci uvedeného nařízení.

219    V rámci šestého žalobního důvodu Republika Slovinsko rovněž tvrdí, že Komise překročila své pravomoci a porušila samotnou podstatu nařízení č. 1308/2013, jehož hlavním cílem je ochrana oprávněných zájmů producentů a spotřebitelů před klamáním a řádné fungování vnitřního trhu. Komise tak podle žalobkyně porušila článek 13 SEU a článek 290 SFEU.

220    Komise argumenty Republiky Slovinsko zpochybňuje a odkazuje na odpovědi, které uvedla v rámci prvních tří žalobních důvodů.

221    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že argumenty Republiky Slovinsko týkající se zohlednění zásad právní jistoty, ochrany nabytých práv, ochrany legitimního očekávání a proporcionality již byly posouzeny v rámci druhého žalobního důvodu v bodech 95 až 161 výše a shledány neopodstatněnými. Vzhledem k tomu, že pátý žalobní důvod splývá s druhým žalobním důvodem, je třeba jej zamítnout ze stejných důvodů jako druhý žalobní důvod.

222    Pokud jde o argumenty týkající se porušení článku 17 Listiny a článku 1 Protokolu č. 1 k EÚLP, je třeba konstatovat, že se tyto argumenty týkají ochrany spotřebitelů před klamáním, úplné homonymie slovinského CHOP „Teran“ a názvu chorvatské moštové odrůdy „teran“ a existence synonyma „istrijanac“, kterým lze uvedenou moštovou odrůdu označovat. Tyto argumenty přitom byly posouzeny rovněž v rámci třetího žalobního důvodu v bodech 185 až 210 výše. Vzhledem k tomu, že pátý žalobní důvod splývá se třetím žalobním důvodem, je třeba ho z týchž důvodů zamítnout jako neopodstatněný.

223    Stejně tak je vzhledem ke skutečnosti, že argumenty uplatňované na podporu porušení článku 13 SEU a článku 290 SFEU v rámci šestého žalobního důvodu v podstatě splývají s argumenty uplatňovanými v rámci pátého žalobního důvodu, tyto argumenty rovněž třeba zamítnout z týchž důvodů.

224    Pátý a šestý žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako neopodstatněné.

F.      K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodání žádosti o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do části A přílohy XV nařízení č. 607/2009 Republikou Chorvatsko před jejím přistoupením k Unii a z neinformování Republiky Slovinsko o takové žádosti pro účely přístupových jednání

225    Republika Slovinsko tvrdí, že podle čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 měla Chorvatská republika před svým přistoupením k Unii požádat o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do seznamu, který je součástí části A přílohy XV nařízení č. 607/2009, což neučinila. Republika Slovinsko má dále za to, že Komise byla navíc podle zásady loajální spolupráce zakotvené v článku 4 SEU povinna Republiku Slovinsko o takové žádosti, za předpokladu, že byla podána, informovat. Má za to, že by Republika Slovinsko měla mít možnost, vzhledem k tomu, že by taková záležitost nutně byla součástí jednání o přistoupení státu k Unii, takové zařazení přijmout nebo odmítnout, jak podle ní vyplývá zejména z čl. 49 druhého pododstavce SEU.

226    Komise, podporovaná Chorvatskou republikou, argumenty Republiky Slovinsko zpochybňuje.

227    Pokud jde zaprvé o údajnou povinnost Chorvatské republiky předložit před svým přistoupením k Unii žádost o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do seznamu, který je součástí části A přílohy XV nařízení č. 607/2009 (dříve příloha II nařízení č. 753/2002), je třeba konstatovat, že Chorvatská republika v kapitole III.b.3 svého vyjednávacího postoje z roku 2008 týkající se „zvláštních plodin, vín a lihovin“ jasně uvedla, že si přeje, aby byl její vnitrostátní seznam uznávaných moštových odrůd zařazen do existujícího seznamu moštových odrůd či jejich synonym, které obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín, jenž byl součástí přílohy II nařízení Komise č. 753/2002.

228    Tato žádost byla vpravdě následně vzata zpět v dodatku k vyjednávacímu postoji Chorvatské republiky ze dne 28. září 2011. Toto zpětvzetí bylo nicméně výslovně založeno na předpokladu, že seznam názvů moštových odrůd, které mohou být uváděny na etiketách vín, nebude sestaven v rámci přístupových jednání, ale později na základě článku 62 nařízení č. 607/2009.

229    Kromě toho je třeba poukázat na to, že Republika Slovinsko Komisi poprvé sdělila, že název „Teran“ musí být sám o sobě chráněn jakožto CHOP, až dne 6. prosince 2011 při předložení formální části týkající se názvu „Teran“, uvedené v článku 118c nařízení č. 1234/2007. K tomuto datu přitom již bylo přijato rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 5. prosince 2011 o přijetí Chorvatské republiky do Evropské unie (Úř. věst. 2012, L 112, s. 6), k němuž byl připojen akt o přistoupení Chorvatské republiky.

230    V této souvislosti Chorvatská republika v jednom ze tří dopisů zaslaných Komisi dne 13. května 2013, týkajícím se konkrétně otázky slovinského CHOP „Teran“, posledně uvedenou požádala o nalezení vhodného řešení, které jejím producentům vín umožní i nadále používat název moštové odrůdy „teran“ pro označování jejich vín. I když se nejednalo o výslovnou žádost o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do seznamu zmíněného v čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, nic to nemění na tom, že Chorvatská republika Komisi zjevně požádala, aby zasáhla za účelem nalézt řešení, pokud jde o možnost používat název „teran“ pro označování vín z Chorvatska.

231    Ze znění čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009 každopádně nijak nevyplývá, že Chorvatská republika byla žádost o udělení výjimky pro moštovou odrůdu „teran“ povinna podat během jednání o přistoupení k Unii.

232    Naopak z čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013 vyplývá, že v rámci tohoto ustanovení přísluší rozhodnutí o udělení výjimky z úpravy označování pro název moštové odrůdy členského státu výlučně Komisi v rámci výkonu přenesených pravomocí. Taková výjimka tedy nespočívá na dohodě mezi členskými státy, které bylo dosaženo před přistoupením k Unii, nýbrž na výslovném zmocnění, které Komisi udělil unijní normotvůrce, existujícím již v okamžiku přistoupení Chorvatské republiky k Unii (viz čl. 118j odst. 3 nařízení č. 1234/2007).

233    Rozhodnutí o zařazení názvu moštové odrůdy do seznamu, který je součástí části A přílohy XV nařízení č. 607/2009, jinými slovy samo o sobě není součástí „podmín[ek] přijetí a s ním spojen[ých] nezbytn[ých] následn[ých úprav] smluv, na nichž je Evropská unie založena“ (čl. 49 druhý pododstavec SEU), ale jedná se o pouhé provedení nařízení, které je součástí acquis Unie, k němuž nový stát přistupuje.

234    Zadruhé, pokud jde o skutečnost, že Republika Slovinsko nebyla informována o žádosti Chorvatské republiky o zařazení názvu moštové odrůdy „teran“ do seznamu, který je součástí části A přílohy XV nařízení č. 607/2009, před tím, než Chorvatská republika přistoupila k Unii, a o z toho vyplývající porušení povinnosti loajální spolupráce, je třeba připomenout, že uvedená zásada loajální spolupráce, která je zakotvena v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci SEU, zakládá povinnost členských států přijmout veškerá opatření vhodná k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva a ukládá unijním orgánům vzájemné povinnosti respektu a pomoci vůči členským státům při plnění úkolů plynoucích ze Smluv [viz rozsudek ze dne 1. března 2018, Polsko v. Komise, T‑402/15, EU:T:2018:107, bod 53 (nezveřejněný) a citovaná judikatura].

235    V tomto ohledu stačí připomenout, že otázka povolení uvádění názvu moštové odrůdy „teran“ na láhvích chorvatských vín nebyla součástí přístupových jednání. Byla naopak upravena po přistoupení Chorvatské republiky k Unii v kontextu odlišném od těchto jednání na základě legálního zmocnění Komise uděleného k tomuto účelu, o kterém Republika Slovinsko věděla, v jehož rámci byla informována a přímo se ho účastnila, jak vyplývá z bodů 112 a 113 výše. Komisi tudíž nelze vytýkat, že v rámci přístupových jednání nesplnila povinnost respektu a pomoci vůči Republice Slovinsko.

236    Kromě toho z dopisu slovinského ministra zemědělství zaslaného členu Komise pověřenému zemědělstvím a rozvojem venkova dne 11. listopadu 2014 jasně vyplývá, že Republika Slovinsko byla poté, co Chorvatská republika přistoupila k Unii, informována o žádosti tohoto státu a měla příležitost Komisi předložit své připomínky k otázce „teran“ během dvoustranného jednání mezi ní a Komisí. Navíc, jak je správně uvedeno v bodech 3, 4 a 5 odůvodnění napadeného nařízení, byla Republika Slovinsko ohledně otázky „teran“ následně několikrát konzultována za účelem nalezení kompromisního řešení s Chorvatskou republikou.

237    Zatřetí vzhledem ke skutečnosti, že Komise výjimku z úpravy označování týkající se názvu moštové odrůdy „teran“ udělila na základě legálního zmocnění, které nijak nesouvisí s přístupovými jednáními, je argument Republiky Slovinsko, podle kterého byl její souhlas vyžadován v rámci přístupových jednání za účelem udělení takové výjimky, zcela neopodstatněný.

238    Nutnost získání předchozího souhlasu členských států k přijetí výjimky navíc nijak nevyplývá z čl. 100 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1308/2013. Odlišný výklad uvedeného ustanovení by znamenal, že by každému z těchto států bylo přiznáno právo veta, čímž by bylo zbaveno smyslu přenesení pravomoci, které toto ustanovení přiznává Komisi.

239    Sedmý žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.

G.      K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení bodu V.28 interinstitucionální dohody a bodu II.7 obecné shody, jakož i z porušení zásady institucionální rovnováhy

240    Republika Slovinsko tvrdí, že Komise v návrhu nařízení v přenesené pravomoci předloženém na zasedání skupiny odborníků pro víno GREX WINE dne 24. ledna 2017 uvedla, že producentům chorvatských vín bude povoleno uvádět název „teran“ na jejich lahvích za dodržení přesných podmínek označování. V konečném přijatém znění však napadené nařízení podle žalobkyně mimo jiné stanoví přechodné období pro prodej zásob chorvatských vín, která nedodržují nové podmínky označování. Má za to, že se jedná o podstatnou změnu oproti návrhu nařízení v přenesené pravomoci, k níž se odborníci a členské státy nemohli vyjádřit.

241    Komise tudíž podle žalobkyně nesplnila závazek, který je uveden v bodě V.28 interinstitucionální dohody a v obecné shodě, která je přílohou této dohody. Komise podle ní rovněž porušila zásadu institucionální rovnováhy.

242    Komise s argumenty Republiky Slovinsko nesouhlasí.

243    V projednávaném případě argumentace Republiky Slovinsko vychází z předpokladu, že doplnění přechodného ustanovení stanoveného v článku 2 napadeného nařízení představuje podstatnou změnu návrhu nařízení projednaného v rámci skupiny odborníků pro víno GREX WINE dne 24. ledna 2017 ve smyslu bodu II.7 obecné shody.

244    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu V.28 prvního pododstavce interinstitucionální dohody se Komise zavazuje zjišťovat před přijímáním aktů v přenesené pravomoci všechna nezbytná odborná fakta, a to mimo jiné prostřednictvím konzultací s odborníky z členských států a prostřednictvím veřejných konzultací. Bod II.7 obecné shody kromě toho uvádí, že „[j]estliže se věcný obsah návrhu aktu v přenesené pravomoci nějak změní, dá Komise odborníkům z členských států příležitost vyjádřit se k pozměněnému znění (v příslušných případech písemně)“.

245    Ze společného výkladu obou ustanovení citovaných v bodě 244 výše vyplývá, že se Komise zavázala shromáždit všechna nezbytná odborná fakta před přijetím aktu v přenesené pravomoci, což zahrnuje mimo jiné konzultaci s odborníky z členských států ohledně všech podstatných hledisek textu před jeho přijetím.

246    Pokud jde o návrh nařízení v přenesené pravomoci projednaný na zasedání skupiny odborníků pro víno GREX WINE dne 24. ledna 2017, je pravda, že toto znění neobsahovalo takové přechodné ustanovení, jaké bylo nakonec vloženo do článku 2 napadeného nařízení. Stejně tak není zpochybňováno, že konečné znění napadeného nařízení nebylo v rámci této skupiny odborníků projednáno.

247    Je však třeba připomenout, že cílem napadeného nařízení je, jak uvádí jeho bod 5 odůvodnění, zohlednit postupy označování, které v Chorvatsku existovaly v době jeho přistoupení k Unii, a na základě výjimky povolit používání názvu „teran“ pro označování chorvatských vín za dodržení určitých podmínek. V tomto ohledu Komise vskutku dodržela závazek stanovený v bodě V.28 prvním pododstavci interinstitucionální dohody, neboť není zpochybňováno, že za účelem posouzení těchto postupů označování skutečně shromáždila nezbytná fakta včetně názorů odborníků ve smyslu tohoto bodu.

248    V této souvislosti přechodné ustanovení, které je součástí článku 2 napadeného nařízení, nemění udělenou výjimku ani podmínky, za kterých může být uplatněna. Uvedené ustanovení se omezuje na stanovení přechodného pravidla omezeného na vína, jimž svědčí CHOP „Hrvatska Istra“, která byla vyrobena před vstupem napadeného nařízení v platnost, aby samo toto nařízení chorvatským producentům se zpětnou účinností neukládalo nové povinnosti týkající se označování těchto vín. V tomto ohledu Komise, která jednala na základě přenesení pravomoci ve smyslu článku 290 SFEU, v mezích stanovených normotvůrcem využila svou posuzovací pravomoc, kterou takové přenesení zahrnuje. Konkrétně jednala v souladu s čl. 100 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 62 odst. 3 nařízení č. 607/2009, který Komisi přiznává širokou posuzovací pravomoc pro účely stanovení výjimek z úpravy označování. Vložení takového přechodného ustanovení, jako je článek 2, do napadeného nařízení je tedy součástí pravomocí Komise.

249    Republika Slovinsko každopádně, i kdyby bylo třeba mít za to, že Komise nedodržela povinnost stanovenou v bodě V.28 prvním pododstavci interinstitucionální dohody ve spojení s bodem II.7 obecné shody, neprokázala, jak by taková konzultace mohla změnit obsah napadeného nařízení. Naopak je třeba mít za to, že přijetí přechodného opatření zakotveného v článku 2 napadeného nařízení bylo nutné s ohledem na zásadu právní jistoty, jak je připomenuta v bodě 99 výše. Přijetím tohoto ustanovení se totiž Komise ujistila, že samotné napadené nařízení chorvatským producentům vín neukládá se zpětnou účinností nové povinnosti týkající se označování.

250    Argumenty Republiky Slovinsko vycházející z porušení bodu V.28 interinstitucionální dohody a bodu II.7 obecné shody tedy nelze přijmout.

251    Pokud jde o argument Republiky Slovinsko vycházející ze zásady institucionální rovnováhy, je třeba jej odmítnout ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 247 až 251 výše.

252    Z výše uvedeného vyplývá, že osmý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.

253    Žalobu je proto, vzhledem k tomu, že všechny žalobní důvody byly zamítnuty jako neopodstatněné, třeba zamítnout.

V.      K nákladům řízení

254    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Republika Slovinsko neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

255    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Chorvatská republika tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Republika Slovinsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Chorvatská republika ponese vlastní náklady řízení.

Kanninen

Schwarcz

Madise

Iliopoulos

 

      Reine

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. září 2020.

Podpisy.



Obsah



*–      Jednací jazyk: slovinština.