Věc T‑219/13
Pietro Ferracci
proti
Evropská komise
„Státní podpory – Obecní daň z nemovitosti – Osvobození udělené nekomerčním subjektům vykonávajícím specifické činnosti – Sbírka předpisů o dani z příjmů – Osvobození od jednotné obecní daně – Rozhodnutí zčásti konstatující neexistenci státní podpory a zčásti prohlašující státní podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Nařizovací akt nevyžadující přijetí prováděcích opatření – Bezprostřední dotčení – Přípustnost – Absolutní nemožnost vymáhání – Článek 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 – Povinnost odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 15. září 2016
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Rozhodnutí Komise o ukončení řízení ve věci státních podpor – Konkurenční podnik podniku, jenž je příjemcem podpory – Právo na podání žaloby – Podmínky
(Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 odst. 4 SFEU)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Pojem právní akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého odstavce SFEU – Všechny akty s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů – Rozhodnutí Komise, kterým byla státní podpora ve formě osvobození od daně stanoveného vnitrostátními právními předpisy se všeobecnou působností prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem – Právní účinky s ohledem na všeobecnou a abstraktní kategorii osob – Zahrnutí
(Článek 107 SFEU a čl. 263 odst. 4 SFEU)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Nařizovací akty, které vyžadují nebo nevyžadují přijetí prováděcích opatření – Pojem – Možnosti podat u soudu žaloby proti těmto aktům – Podmínky procesních prostředků prostřednictvím námitky protiprávnosti nebo žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce za účelem posouzení platnosti
(Článek 263 odst. 4 SFEU a článek 267 SFEU)
4. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Právní akty – Akty nevyžadující přijetí prováděcích opatření a týkající se přímo žalobce – Pojem prováděcí opatření – Kritéria – Rozhodnutí Komise, kterým byla státní podpora ve formě osvobození od daně stanoveného vnitrostátními právními předpisy se všeobecnou působností prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem – Rozhodnutí, které od příjemce nevyžaduje přijetí prováděcích opatření – Akt neobsahující prováděcí opatření
(Článek 107 odst. 1 SFEU a čl. 263 odst. 4 SFEU)
5. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Absolutní nemožnost provedení – Možnost konstatovat uvedenou nemožnost ve stádiu správního řízení před přijetím rozhodnutí – Povinnost Komise a členského státu spolupracovat za účelem nalezení řešení v souladu se Smlouvou
(Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 107 odst. 1 SFEU a čl. 108 odst. 2 SFEU; nařízení č. 659/1999, bod 13 odůvodnění a čl. 14 odst. 1)
6. Podpory poskytované státy – Nesplnění povinnosti zajistit navrácení protiprávních podpor – Absolutní nemožnost provedení – Kritéria pro posouzení
(Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 108 odst. 2 SFEU)
7. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá ve formě osvobození od daně – Absolutní nemožnost provedení – Důvody – Nemožnost, aby stát získal všechny nezbytné informace k identifikaci příjemců podpory
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
8. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise konstatující neslučitelnost podpory s vnitřním trhem a nařizující její navrácení – Možnost Komise založit napadené rozhodnutí na dostupných informacích – Omezení – Povinnost Komise zakládat rozhodnutí na skutečnostech s jistou mírou důvěryhodnosti a soudržnosti
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
9. Podpory poskytované státy – Ustanovení Smlouvy – Působnost – Subjekty vykonávající hospodářskou činnost nekomerčním způsobem – Vyloučení
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
10. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Podniky – Pojem – Výkon hospodářské činnosti
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
11. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory s vnitřním trhem bez nařízení navrácení a neexistence podpory – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost – Neexistence porušení
(Článek 296 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 40, 44, 46–48)
2. Nařizovacími akty ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU jsou akty s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů. V tomto ohledu rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, které se vztahuje na objektivně vymezené situace a z něhož vyplývají právní následky pro určitou kategorii subjektů vymezených obecně a abstraktně, má obecnou působnost.
S ohledem na povahu pravomoci, kterou má Komise na základě ustanovení Smlouvy týkajících se státních podpor, takové rozhodnutí odráží, i když má jediného adresáta, působnost vnitrostátních nástrojů, které jsou předmětem přezkumu prováděného uvedeným orgánem, ať za účelem povolení nezbytného k tomu, aby opatření podpory mohlo být uplatňováno, nebo za účelem určení důsledků plynoucích z jeho případné protiprávní povahy či neslučitelnosti s vnitřním trhem. Dotčené nástroje přitom mají obecnou působnost, jelikož subjekty spadající do oblasti jejich působnosti jsou určeny obecně a abstraktně.
S ohledem na uvedené úvahy má rozhodnutí Komise, které ohledně režimu osvobození od daně konstatuje pro část uvedeného režimu neslučitelnost s vnitřním trhem na jedné straně a pro jinou část téhož režimu neexistenci státní podpory, obecnou působnost jednak ohledně skutečnosti, že Komise nenařídila navrácení státních podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, které se týkaly dotčeného osvobození od daně, a jednak ohledně skutečnosti, že Komise měla za to, že část uvedeného režimu nepředstavuje státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU. V důsledku toho takové rozhodnutí, které je aktem s obecnou působností, aniž by bylo legislativním aktem, představuje nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
(viz body 50, 52–55)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 56–59)
4. Ověření v rámci přezkumu přípustnosti žaloby na neplatnost, zda napadený akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, se musí řídit jen předmětem žaloby.
Pokud má Komise v rozhodnutí v oblasti státních podpor za to, že s ohledem na zvláštnosti projednávané věci by bylo zcela nemožné vymáhat protiprávní podpory poskytnuté v rámci režimu osvobození od daně a rozhodla se tedy neuložit uvedenému členskému státu povinnost přistoupit k vymáhání, od jednotlivých příjemců, částek přidělených na základě uvedeného režimu, vnitrostátní orgány nemusí přijmout žádné opatření, zejména s ohledem na žalobce, aby napadené rozhodnutí vykonaly.
Napadené rozhodnutí nevyžaduje přijetí prováděcích opatření vůči žalobci, a tudíž žaloba musí být prohlášena na přípustnou na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.
(viz body 60, 61, 64, 70)
5. Ačkoli se absolutní nemožnost navrácení podpory týká obecně případů, v nichž dotčený členský stát takovou nemožnost uplatňoval po přijetí rozhodnutí o vymáhání a v kontextu jeho výkonu, ve fázi výkonu rozhodnutí hlavně jako obhajobu v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, právní úprava použitelná v projednávaném případě, ani judikatura nestanoví, že absolutní nemožnost nemůže být konstatována ve stádiu správního řízení vedoucího k přijetí rozhodnutí Komise v oblasti státní podpory.
Mimoto jediná povinnost, kterou má dotčený členský stát a Komise při absolutní nemožnosti navrácení, je povinnost prokázat loajální spolupráci na základě které musí členský stát předložit Komisi k posouzení důvody takové nemožnosti a Komise musí uvedené důvody pečlivě přezkoumat. Spolupráce mezi členským státem a Komisí tedy může proběhnout před přijetím konečného rozhodnutí Komise, pokud lze absolutní nemožnost konstatovat už ve stádiu formálního vyšetřovacího řízení. Navíc, pokud Komise při vyšetřování konstatuje, že neexistují alternativní způsoby vymáhání protiprávní podpory nebo že nelze dosáhnout ani částečného navrácení, nic nebrání tomu, aby Komise uznala absolutní nemožnost už před tím, než uloží povinnost vymáhat uvedené podpory.
Komise totiž nemůže v oblasti státních podpor ukládat povinnosti, jejichž splnění je od jejich vzniku objektivně a absolutně nemožný.
(viz body 80, 84–86, 90)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 94–96)
7. Komise se nedopustila nesprávného posouzení, když měla v rozhodnutí v oblasti státních podpor za to, že vymáhání protiprávních podpor ze strany dotčených orgánů bylo absolutně a objektivně nemožné, jelikož určení hospodářské či nehospodářské povahy činností vykonávaných příjemci podpory v nemovitostech podléhajících osvobození od daně, přičemž právě v závislosti na této povaze se určuje slučitelnost podpory s vnitřním trhem, nebylo možné, neboť jednak katastrální databáze a jednak fiskální databáze neumožnovaly ani překontrolovat druh činnosti vykonávané v nemovitostech uvedených subjektů, ani objektivně vypočítat částku daně, která měla být vymožena.
Jelikož totiž katastrální systémy řadí nemovitosti na základě jejich objektivních charakteristik, zejména fyzických prvků a struktury, není možné dohledat druh hospodářských či nehospodářských činností vykonávaných nekomerčními subjekty v jejich nemovitostech, aby se dalo určit, zda uvedené subjekty protiprávně těžily z uvedeného osvobození od daně, a pokud ano, vyčíslit částku, kterou měly vrátit dotčeným orgánům.
Stejně tomu je v případě, kdy fiskální databáze neumožnily zpětně vysledovat druh činností vykonávaných subjekty-příjemci uvedeného osvobození v jejich nemovitostech, ani vypočítat částku získanou na základě protiprávního osvobození.
(viz body 98, 101, 106)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 109)
9. V rámci přezkumu existence státní podpory a případného porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, vnitrostátní právní úprava týkající se osvobození od obecní daně z nemovitosti, která výslovně z působnosti osvobození vylučuje činnosti, které z vlastní povahy jsou v soutěžním postavení vůči činnostem jiných subjektů na trhu sledujících cíl dosažení zisku, tak omezuje uvedené osvobození na subjekty vykonávající hospodářskou činnost na nekomerčním základě a uplatňuje ho pouze na subjekty, které nelze považovat za podniky pro účely unijního práva.
Mimoto vnitrostátním orgánům přísluší určit případ od případu uplatňování uvedeného režimu, a konkrétněji, existenci soutěžního vztahu mezi konkrétním příjemcem uvedeného osvobození a ostatními subjekty v dotčené oblasti, přičemž dotčená osoba může použít vnitrostátní právní prostředky v případě, že by režim ve formě, jakou Komise schválila, nebyl správně uplatňován.
Za těchto podmínek uvedená právní úprava nespadá do působnosti článku 107 SFEU.
(viz body 132, 140, 145, 149)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 134–136)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 153–157)