ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
6. března 2012 (*)
„EZOZF – ,Záruční‘ sekce – Výdaje vyloučené z financování – Ovoce a zelenina – Povinnost odůvodnit výdaje – Podmínky uznání organizací producentů“
Ve věci T‑230/10,
Španělské království, původně zastoupené M. Muñoz Pérezem a A. Rubio Gonzálezem, poté M. Rubio Gonzálezem, abogados del Estado,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené F. Jimeno Fernándezem, jako zmocněncem,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2010/152/EU ze dne 11. března 2010, kterým se z financování Evropské unie vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 63, s. 7) v rozsahu, v němž vylučuje některé výdaje vynaložené Španělským královstvím v odvětví ovoce a zeleniny,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe (zpravodajka) a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. listopadu 2011,
vydává tento
Rozsudek
Skutkový základ sporu
1 Dne 7. dubna 2008, po pěti šetřeních s pořadovými čísly FV/2004/381/ES, FV/2005/301/ES, FV/2005/302/ES, FV/2006/354/ES, FV/2005/385/ES, které provedl útvar auditu zemědělských výdajů Komise Evropských společenství ohledně podpor v odvětví ovoce a zeleniny, oznámila Komise na základě ustanovení čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 414) španělským orgánům závěry vyplývající z uvedených šetření.
2 Dopisem ze dne 27. května 2008 požádalo Španělské království o zásah smírčího orgánu. Dne 29. října 2008 vydal smírčí orgán konečnou zprávu. Komise oznámila Španělskému království své konečné stanovisko dne 25. srpna 2009.
3 Na základě argumentů předložených v souhrnné zprávě ze dne 30. září 2009 se Komise rozhodnutím 2010/152/EU ze dne 11. března 2010, kterým se z financování Evropské unie vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 63, s. 7, dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodla vyloučit z financování zejména dva druhy výdajů vynaložených Španělským královstvím v odvětví ovoce a zeleniny.
4 Komise přikročila k první jednorázové opravě v celkové výši 33 339 525,05 eura v případě výdajů vykázaných jako náklady na nakládání s obaly z důvodu, že náklady vynaložené na nakládání s obaly šetrným k životnímu prostředí byly nezpůsobilé. Dále provedla druhou jednorázovou opravu ve výši 100 % a v celkové výši 4 940 378,44 eura v případě podpory poskytnuté organizaci producentů SAT Royal (dále jen „OP SAT Royal“) z důvodu nedostatků při použití kritérií, která umožnila její uznání.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
5 Španělské království podalo projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. května 2010.
6 Španělské království navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje některé výdaje oznámené Španělským královstvím z financování Unie;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
7 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
8 Na podporu své žaloby vznáší Španělské království dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází v zásadě z nesprávného právního posouzení, kterého se Komise podle názoru Španělského království dopustila v otázce vyloučení nákladů vzniklých nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí při svém výkladu ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (Úř. věst. L 297, s. 1; Zvl. vyd. 03/20, s. 55) a nařízení Komise (ES) č. 1433/2003 ze dne 11. srpna 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, pokud jde o provozní fondy, operační programy a finanční podporu (Úř. věst L 203, s. 25; Zvl. vyd. 03/39, s. 431). Druhý žalobní důvod vychází v zásadě z nesprávného právního posouzení, kterého se podle Španělského království Komise dopustila v otázce nedostatků v systému kontroly týkající se uznání OP SAT Royal při svém výkladu ustanovení nařízení č. 2200/96 a nařízení Komise (ES) č. 1432/2003 ze dne 11. srpna 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, pokud jde o podmínky uznání organizací producentů a předběžného uznání seskupení producentů (Úř. věst. L 203, s. 18; Zvl. vyd. 03/39, s. 424).
K prvnímu žalobnímu důvodu
9 V rámci prvního žalobního důvodu je předmětem sporu účastníků řízení v zásadě otázka, zda ustanovení nařízení č. 2200/96 a nařízení č. 1433/2003 ukládají, aby dodatečné náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrnými k životnímu prostředí nesla přímo či nepřímo organizace producentů (dále jen „OP“) a aby tato organizace za účelem pobírání finanční podpory uvedené v čl. 15 odst. 1 nařízení č. 2200/96 přiložila ke své žádosti o podporu konkrétní písemný důkaz, který dokládá uvedené náklady.
10 Úvodem je třeba připomenout ustanovení a judikaturu relevantní pro účely přezkumu prvního žalobního důvodu.
11 Zaprvé článek 15 nařízení č. 2200/96 stanoví:
„1. Finanční podpora [Unie] se poskytuje za podmínek stanovených v tomto článku organizacím producentů, které zřizují provozní fond.
Do tohoto fondu plynou finanční příspěvky vybírané od členů dotyčné organizace producentů na základě množství nebo hodnoty ovoce a zeleniny skutečně uvedených na trh a finanční podpora uvedená v prvním pododstavci.
2. Provozní fondy uvedené v odstavci 1 se používají:
a) k financování stažení produktů z trhu za podmínek uvedených v odstavci 3;
b) k financování operačního programu předloženého příslušným vnitrostátním orgánům a jimi schváleného podle čl. 16 odst. 1.
[…]
5. Finanční podpora uvedená v odstavci 1 se rovná částce finančních příspěvků uvedených v tomtéž odstavci, které byly skutečně zaplaceny, avšak omezené na 50 % skutečných výdajů vzniklých podle odstavce 2.
[…]“
12 Článek 18 nařízení č. 1433/2003, nadepsaný „Žádosti“, stanoví v odst. 2 písm. c), že „[k] žádosti se připojují podpůrné doklady, které ukazují […] výdaje vzniklé v rámci operačního programu“.
13 Podle bodu 2 písm. c) přílohy I nařízení č. 1433/2003, nazvané „Volitelný obsah operačního programu“, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení, mohou operační programy zejména obsahovat body ke „zvláštním nákladům na […] opatření na ochranu životního prostředí včetně nákladů vzniklých nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí“.
14 Na konci bodu 2 písm. c) přílohy I nařízení č. 1433/2003 se odkazuje na poznámku pod čarou 3, která zní:
„Opatření pro nakládání s obaly šetrné k životnímu prostředí musí být náležitě opodstatněná a musí se řídit kritérii přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalovém odpadu […]“
15 Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury EZOZF financuje pouze intervence prováděné v souladu s předpisy unijního práva v rámci společné organizace zemědělských trhů (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 8. května 2003, Španělsko v. Komise, C‑349/97, Recueil, s. I‑3851, body 45 až 47 a 49, a ze dne 24. února 2005, Řecko v. Komise, C‑300/02, Sb. rozh. s. I‑1341, body 32 až 36 a citovaná judikatura).
16 Dále je třeba primárně přezkoumat argumenty Španělského království uvedené na podporu prvního žalobního důvodu.
17 Zaprvé je třeba konstatovat, že tvrzení Španělského království o tom, že Komise uznala, že španělské orgány správně stanovily paušální sazbu ve výši 17 %, kterou použily v případě dodatečných nákladů ve srovnání s obvyklými náklady, je nesprávné. Ze spisu totiž vyplývá, že i když Komise uznala, že sazba 17 % použitá v projednávaném případě nebyla sama o sobě nepřiměřená, vytýká naopak Španělskému království, že do výpočtu této sazby zahrnulo náklady na nakládání s obaly šetrné k životnímu prostředí, aniž předložilo jakýkoliv důkaz, že OP nebo jejich členové uvedené náklady nesli.
18 Zadruhé je třeba přezkoumat, zda se, jak tvrdí Španělské království, Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že vyžadovala, aby náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí nezbytně nesly OP.
19 V tomto ohledu je třeba uvést, že v souladu s ustanoveními čl. 15 odst. 5 prvního pododstavce nařízení č. 2200/96 je finanční podpora poskytovaná Unií stanovena na základě „skutečných výdajů vzniklých“ zejména v rámci financování operační programu z provozního fondu. Rovněž podle ustanovení čl. 18 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1433/2003 musí být k žádostem o podpory podaným OP připojeny podpůrné doklady potvrzující výdaje vzniklé v rámci operačního programu.
20 Z uvedených ustanovení vyplývá, že finanční podpora Unie může být na základě operačního programu OP poskytnuta jen za podmínky, že je prokázáno, že výdaje vznikly v rámci tohoto programu.
21 Tento výklad uvedených ustanovení nemůže zpochybnit argumentace Španělského království, podle které se takový požadavek neuplatní na operační programy, které obsahují náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, jelikož z ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, s. 10; Zvl. vyd. 13/13, s. 349) uvedené v poznámce pod čarou 3 přílohy I nařízení č 1433/2003 vyplývá, že nakládání s těmito obaly je věcí distributorů, takže by bylo nelogické, aby uvedené nařízení vyžadovalo, aby OP nesly provozní náklady za nakládání s obaly, které není jejich věcí.
22 Nejprve je třeba konstatovat, že pravidlo připomenuté v bodě 20 výše nevylučuje zohlednění nákladů vzniklých nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, jestliže jsou uvedené náklady, jako je tomu v projednávaném případě, neseny přímo distributory a nepřímo OP. Vyžaduje se totiž pouze důkaz, že dotčené náklady jsou přímo či nepřímo neseny OP.
23 Dále je třeba připomenout, že nařízení č. 1433/2003 se týká prováděcích pravidel k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, pokud jde o provozní fondy, operační programy a finanční podporu. V této souvislosti, jak vyplývá z bodů odůvodnění uvedených v bodech 19 a 20 výše, provádí čl. 18 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1433/2003 v rozsahu, v němž stanoví, že k žádostem o podpory podaným OP musí být připojeny podpůrné doklady potvrzující výdaje vzniklé v rámci operačního programu, pravidlo stanovené čl. 15 odst. 5 nařízení č. 2200/96.
24 Naopak nařízení č. 2200/96, nařízení č. 1433/2003, a dokonce ani směrnice 94/62, na kterou se odkazuje v poznámce pod čarou 3 přílohy I nařízení č. 1433/2003, nestanoví žádnou odchylku, která by se použila v rámci operačních programů obsahujících náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, od pravidla, které vyplývá z ustanovení čl. 15 odst. 5 nařízení č. 2200/96 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1433/2003, podle kterého je finanční podpora poskytovaná Unií stanovena ve vztahu k výdajům skutečně vzniklým, a tedy prokázaným žadatelem o podporu, což v projednávaném případě znamená OP.
25 Z výše uvedených úvah vyplývá, že Španělské království neprávem vytýká Komisi, že se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že vyžadovala, aby náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí byly nezbytně neseny OP.
26 Zatřetí je třeba posoudit, zda je požadavek, aby OP předložila důkaz, že přímo či nepřímo nesla náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, nepřiměřený, jak tvrdí Španělské království.
27 Španělské království konkrétně tvrdí, že OP zaprvé nejsou povinny mít listinný důkaz, který uvádí přesnou výši částek zaplacených za nakládání s obaly šetrným k životnímu prostředí, a zadruhé že distributoři přenáší tyto náklady na OP, stejně jako zbývající produkční náklady.
28 V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty orgánů Unie nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou; rozumí se přitom, že nabízí-li se volba mezi více přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 2007, Geuting, C‑375/05, Sb. rozh. s. I‑7983, bod 45 a citovaná judikatura).
29 U soudního přezkumu podmínek uplatňování této zásady může legalitu takového opatření s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má zákonodárce Unie v oblasti společné zemědělské politiky, ovlivnit pouze zjevně nepřiměřená povaha přijatého opatření ve vztahu k cíli, který Komise zamýšlí sledovat (viz v tomto smyslu rozsudek Geuting, bod 28 výše, bod 46 a citovaná judikatura).
30 V projednávaném případě je zaprvé třeba zamítnout argument uplatněný Španělským královstvím, podle kterého příloha I nařízení č. 1433/2003 povoluje, aby byly do operačních programů zahrnuty náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, aniž ukládá sebemenší podmínku ohledně osoby, které je musí nést.
31 Jak již bylo uvedeno v bodě 24 výše, nařízení č. 2200/96 a č. 1433/2003 nestanoví žádnou odchylku od pravidla, které vyplývá z ustanovení čl. 15 odst. 5 nařízení č. 2200/96 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1433/2003.
32 Zadruhé v rozporu s tím, co v zásadě tvrdí Španělské království, není možné připustit, aby se k prokázání toho, že výdaje byly skutečně nepřímo neseny OP, stačilo opřít o údajně logický předpoklad, podle kterého byla s ohledem na praxi prodejní cena fakturovaná OP distributorům snížena, aby se zohlednila skutečnost, že distributoři nesli zátěž, kterou představuje nakládání s obaly dotyčných produktů.
33 Taková argumentace totiž zaprvé zjevně porušuje pravidlo připomenuté v bodě 20 výše. Zadruhé nelze vyloučit, že namísto snížení prodejní ceny fakturované OP distributorům jsou dodatečné náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí přeneseny o úroveň níž v obchodním řetězci tím, že se zvýší prodejní ceny fakturované distributory jejich zákazníkům.
34 Pravidlu připomenutému v bodě 20 výše lze tedy vyhovět pouze tak, že žadatel o podporu prokáže výdaj, který přímo či nepřímo skutečně vznikl.
35 Zatřetí v rozporu s tím, co tvrdí Španělské království, nelze nezbytnost takového důkazu vyloučit, jestliže – jako je tomu v projednávaném případě – členský stát v souladu s ustanoveními nařízení č. 1433/2003 přibližně stanovil dodatečné náklady způsobené nakládáním s obaly ve srovnání s obvyklými náklady. Takové tvrzení by totiž mělo za následek, že by OP, které nenesly žádné dodatečné náklady, mohly využívat dotčenou podporu, což porušuje pravidlo připomenuté v bodě 20 výše.
36 Z výše uvedených úvah vyplývá, že argumenty vznesené Španělským královstvím dostatečně nepřihlíží k legitimnímu cíli sledovanému dotčenou právní úpravou, kterým je zajistit, jak bylo připomenuto v bodě 15 výše, že finanční intervence v rámci společné organizace zemědělských trhů budou prováděny v souladu s předpisy unijního práva. V důsledku toho argumentace Španělského království ani okolnosti uvedené ve spise neumožňují mít za to, že Komise tím, že požadovala, aby OP předložila důkaz, že nesla náklady vzniklé nakládáním s obaly šetrným k životnímu prostředí, porušila zásadu proporcionality.
37 Jelikož žádný z argumentů uvedených Španělským královstvím na podporu prvního žalobního důvodu není opodstatněný, musí být uvedený žalobní důvod ve výsledku zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu
38 V rámci druhého žalobního důvodu je předmětem sporu účastníků řízení v zásadě otázka, zda se článek 14 nařízení č. 1432/2003 použije pouze na fyzické nebo právnické osoby produkující ovoce a zeleninu, které jako členové tvoří takovou OP, jako je OP SAT Royal, nebo rovněž – jestliže členy jsou právnické osoby – na fyzické nebo právnické osoby, které kontrolují jejich základní kapitál.
39 Pro účely přezkoumání druhého žalobního důvodu je zaprvé třeba připomenout relevantní ustanovení.
40 Článek 11 odst. 1 písm. d) bod 3 nařízení č. 2200/96 stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se ,[OP]‘ rozumí každá právnická osoba:
[…]
d) jejíž stanovy stanoví:
[…]
3) pravidla umožňující členům organizace producentů kontrolovat demokratickým způsobem svou organizaci a její rozhodnutí;
[…]“
41 Bod 14 odůvodnění nařízení č. 1432/2003 zní:
„Aby se zajistilo, že organizace producentů skutečně reprezentují minimální počet producentů, měly by členské státy přijmout opatření, která zajistí, aby menšina členů, na které připadá větší část produkce dané [OP], nadměrně neovládala její řízení a fungování.“
42 Článek 4 nařízení č. 1432/2003, nadepsaný „Minimální velikost organizací producentů“, stanoví v odstavci 1:
„Minimální počet členů uvedený v čl. 11 odst. 2 písm. a) nařízení […] č. 2200/96 je pět producentů na kategorii.“
43 Článek 13 nařízení č. 1432/2003, nadepsaný „Členové, kteří nejsou producenty“, stanoví:
„1. Členské státy mohou stanovit, zda a za jakých podmínek může být přijata jako člen [OP] kterákoli fyzická osoba nebo právnická osoba, která není producentem.
2. Při stanovení podmínek uvedených v odstavci 1 členské státy v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. a) a d) [bodu] 3 nařízení [č. 2200/96] zajistí:
[…]
b) aby stanovy sdružení [OP] obsahovaly pravidla umožňující sdruženým producentům demokratickou kontrolu jejich organizace a jejích rozhodnutí.
[…]“
44 Ustanovení článku 14 nařízení č. 1432/2003, nadepsaného „Demokratická kontrola organizací producentů“, zní:
„1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby se předešlo každému zneužití pravomoci nebo vlivu jedním nebo více členy při řízení a fungování [OP].
2. Žádný člen organizace producentů nesmí mít více než 20 % hlasovacích práv. Členský stát však může tento podíl zvýšit až na maximum 49 % v poměru k příspěvku dotyčného člena k hodnotě produkce [OP] uvedené na trh.“
45 Zadruhé je s ohledem na tyto texty třeba přezkoumat argumenty uvedené Španělským královstvím na podporu druhého žalobního důvodu, který se dělí do dvou částí.
46 Pokud jde o první část žalobního důvodu, která je uvedena primárně, Španělské království vytýká Komisi, že měla za to, že táž fyzická osoba, která není producentem, vykonávala kontrolu nad čtyřmi z devíti právnických osob, které jsou členy OP SAT Royal, neboť uvedená fyzická osoba vlastnila 76 % kapitálu jedné z těchto čtyř právnických osob a téměř 100 % kapitálu dalších třech právnických osob, čímž Komise podle Španělského království pominula výše uvedená ustanovení článků 13 a 14 nařízení č. 1432/2003. Podle Španělského království bylo totiž skutečnými členy této OP pouze těchto devět právnických osob, a sice obchodní společnosti, přičemž každá z nich měla v souladu s výše uvedenými ustanoveními méně než 20 % hlasovacích práv.
47 V tomto ohledu je třeba uvést, že z ustanovení nařízení č. 2200/96 a č. 1432/2003 připomenutých v bodech 40 až 43 výše jasně vyplývá, že unijní právní úprava týkající se OP má zajistit jejich demokratické fungování, a to prostřednictvím dvou zásad.
48 Zaprvé podle ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. d) bodu 3 nařízení č. 2200/96 musí členové OP, kteří jsou producenti, kontrolovat svou organizaci a její rozhodnutí. Tato zásada je dále výslovně potvrzena zvláštními ustanoveními čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1432/2003.
49 Zadruhé z článku 4 a čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1432/2003 vyplývá, že OP musí mít mezi svými členy přinejmenším pět producentů a že žádný z uvedených členů nesmí mít v zásadě více než 20 % hlasovacích práv. Tato ustanovení reagují na obavu popsanou v bodě 14 odůvodnění nařízení č. 1432/2003, který byl citován v bodě 41 výše. Dále je nesporné, že se uvedená ustanovení použijí nejen na členy, kteří jsou fyzickými osobami, ale rovněž na členy OP, kteří jsou právnickými osobami, a že v projednávaném případě má každý z uvedených členů hlas v rámci OP SAT Royal.
50 Členské státy přitom nemohou, když kontrolují demokratické fungování určité OP, odhlédnout od totožnosti fyzických nebo právnických osob, které vlastní kapitál členů OP. Pokud se totiž neprovede takové ověření, mohla by se tatáž fyzická nebo právnická osoba, která vlastní značnou většinu nebo dokonce všechen kapitál několika členů OP, takže má nad těmito členy, a zejména jejich rozhodovacím postupem kontrolní pravomoc, skrýt za uvedenými členy.
51 Za těchto okolností by hrozilo, že bude obcházena druhá zásada popsaná v bodě 49 výše, jelikož by zjevný počet členů OP nereprezentoval počet skutečně nezávislých členů OP.
52 Tuto úvahu nelze zpochybnit s tím, že fyzická osoba dotčená v projednávaném případě není producentem. Naopak je třeba uvést, že za okolností projednávaného případu jsou členové OP SAT Royal producenty. V důsledku toho je třeba konstatovat, že skutečnost, že dotčená fyzická osoba, která není producentem, vlastní značnou většinu, nebo dokonce všechen kapitál několika členů OP SAT Royal, kteří jsou producenty, vede k porušení obou zásad zavedených unijními právními předpisy k tomu, aby se zajistilo demokratické fungování OP popsané v bodech 48 a 49 výše. Za takové situace totiž nejenže zjevný počet členů OP nereprezentuje počet skutečně nezávislých členů OP, čímž je porušena druhá zásada uvedená v bodě 49 výše, ale jelikož jsou navíc někteří z členů, kteří jsou producenti, kontrolováni osobou, která není producentem, nejsou ve skutečnosti OP a její rozhodnutí kontrolována pouze členy, kteří jsou producenty, čímž je porušena zásada uvedená v bodě 48 výše.
53 Z výše uvedených úvah vyplývá, že v rozporu s tím, co tvrdí Španělské království, měla Komise právem za to, že aby se zajistilo demokratické fungování OP, je třeba zohlednit totožnost fyzických nebo právnických osob, které kontrolují členy OP.
54 První část druhého žalobního důvodu je v důsledku toho třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
55 Pokud jde o druhou část druhého žalobního důvodu, vznesenou podpůrně, Španělské království tvrdí, že se Komise měla dopustit nesprávného posouzení procenta hlasů, které má v OP SAT Royal nepřímo táž fyzická osoba. Komise tak podle Španělského království měla nesprávně za to, že v projednávaném případě uvedená osoba kontrolovala čtyři z devíti členů této OP. Španělské království přitom tvrdí, že tato fyzická osoba, která není producentem, kontrolovala pouze tři z devíti členů OP. Španělské království tak tvrdí, že procento hlasů držených nepřímo stejnou fyzickou osobou v OP SAT Royal nedosahovalo 44,44 %, ale 33 %. Toto posledně uvedené procento je přitom v souladu s horní hranicí hlasovacích práv, jak byla zvýšena Španělským královstvím podle ustanovení čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1432/2003.
56 V tomto ohledu stačí uvést, že zaprvé i za předpokladu, že dotčená fyzická osoba kontrolovala jen tři z devíti členů OP, jak tvrdí Španělské království, z dokumentů přiložených k žalobní odpovědi vyplývá, že podíl produkce uvedené na trh těmito třemi právnickými osobami ve vztahu k hodnotě produkce uvedené OP na trh byl 11,8 % a zadruhé že Španělské království tento číselný údaj nezpochybnilo.
57 Přitom podle ustanovení čl. 14 odst. 2 druhé věty nařízení č. 1432/2003 musí být zvýšení maximálního procenta 20 % hlasovacích práv držených jediný členem, provedené členským státem, v poměru k příspěvku dotyčného člena k hodnotě produkce uváděné OP na trh.
58 V důsledku toho, jak uvádí Komise, za předpokladu, že fyzická osoba dotčená v projednávaném případě kontroluje jen tři z devíti členů OP SAT Royal, kteří mají každý hlas v rámci OP, má uvedená fyzická osoba 33 % hlasovacích práv, což je sice v souladu s horní hranicí stanovenou Španělským královstvím, ale značně vyšší než podíl hodnoty produkce vlastněné třemi právnickými osobami, které kontroluje v rámci OP.
59 Za těchto okolností bylo Španělské království povinno, v souladu s ustanoveními čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1432/2003 a aby zajistilo demokratické fungování OP SAT Royal, přijmout nezbytná opatření, aby se zabránilo, že uvedená fyzická osoba bude kontrolovat více než 20 % hlasovacích práv v rámci OP.
60 Z výše uvedených úvah vyplývá, že druhá část druhého žalobního důvodu je irelevantní a že druhý žalobní důvod musí být v plném rozsahu zamítnut.
61 Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
62 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení požadovala a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. března 2012.
Podpisy.