Věc T‑501/22
(zveřejnění formou výňatků)
Rakouská republika
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (desátého senátu) ze dne 7. února 2024
„EZZF a EZFRV – Výdaje vyloučené z financování – Výdaje vynaložené Rakouskem – Redukční koeficient – Článek 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013 – Článek 30 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1307/2013 – Článek 52 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013 – Povinnost uvést odůvodnění“
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o schválení účetní závěrky pro výdaje financované z EZZF a EZFRV – Finanční opravy – Stát, kterému je určeno a úzce se podílel na vypracování rozhodnutí – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Neexistence
(Článek 296 SFEU)
(viz body 43–45)
2. Zemědělství – Financování z EZZF a EZFRV – Schvalování účetní závěrky – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Nesouhlas dotyčného členského státu – Důkazní břemeno – Rozdělení mezi Komisi a členský stát
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1306/2013)
(viz bod 58)
3. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Režimy přímých podpor – Společná pravidla – Režim základní platby – Použití redukčního koeficientu pouze na alpské pastviny, a nikoli na sousední pozemky, jež nejsou takto klasifikovány – Sousední pozemky, o nichž se má za to, že náležejí do jiných oblastí – Přípustnost – Podmínky
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1307/2013, čl. 24 odst. 6)
(viz body 83, 84, 87)
4. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Režimy přímých podpor – Společná pravidla – Dodatečné přiznání platebních nároků financovaných z vnitrostátní rezervy – Kompenzace za zvláštních nevýhod, jež postihly zemědělce – Nevýhoda vyplývající z pochybení členského státu při uplatnění unijního práva – Nepřijatelnost
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1307/2013, bod 24 odůvodnění a čl. 24 odst. 6 a čl. 30 odst. 6 a odst. 7 písm. b); nařízení Komise č. 639/2014, čl. 31 odst. 2]
(viz body 99–105, 108, 111–114)
5. Zemědělství – Financování z EZZF a EZFRV – Schvalování účetní závěrky – Omezení odepření financování – Lhůta 24 měsíců – Počátek – Sdělení Komise o výsledcích ověřování – Podmínka
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1306/2013, čl. 52 odst. 4; nařízení Komise č. 908/2014, čl. 34 odst. 2)
(viz body 139, 140)
Shrnutí
Tribunál, ke kterému Rakouská republika podala žalobu na neplatnost, částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise 2022/908(1) v rozsahu, v němž vyloučilo z financování Evropskou unií výdaje, které byly vynaloženy tímto členským státem v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) před 27. listopadem 2016. V této souvislosti se Tribunál poprvé vyjadřuje k výkladu čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013(2) a k pojmu „zvláštní nevýhody“ ve smyslu čl. 30 odst. 7 písm. b) téhož nařízení.
V rámci režimu základní platby se Rakouská republika rozhodla použít redukční koeficient na pozemky kvalifikované podle rakouského práva jako „pastviny“ a „alpské pastviny“. V roce 2016 vůči ní zahájila Komise šetření, jehož cílem bylo ověřit, zda v letech 2015 a 2016 byly řízení a kontrola režimů podpor na plochu vyplácených zemědělcům v rámci EZZF prováděny v souladu s unijními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že Komise měla po skončení tohoto šetření za to, že rakouské orgány nesprávně použily čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013, pokud jde o „pastviny“, uložila Rakouské republice finanční opravu(3). V důsledku toho Rakouská republika přiznala dotčeným zemědělcům jako nápravné opatření dodatečné platební nároky pro každý způsobilý hektar „pastvin“ z vnitrostátní rezervy, kterou mají členské státy zřídit podle téhož nařízení(4), a to s účinkem od roku 2017.
V roce 2018 zahájila Komise nové šetření proti Rakouské republice. Z její souhrnné zprávy vyplývá, že rakouské orgány neuplatnily správně čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013, pokud jde o „alpské pastviny“, což vedlo k neodůvodněnému rozdílnému zacházení, neboť redukční koeficient nebyl použit ve stejné oblasti na všechny pozemky, na které působí stejné klimatické podmínky. V této zprávě je dále uvedeno, že Rakouská republika použila vnitrostátní rezervu k financování nápravného opatření týkajícího se „pastvin“ protiprávně. Napadeným rozhodnutím tedy Komise z důvodu dvou porušení vytýkaných Rakouské republice vyloučila z financování Unií výdaje vykázané tímto členským státem v rámci EZZF ve výši 68 146 449,98 eura.
Závěry Tribunálu
Zaprvé Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013(5) v důsledku finanční opravy založené na nesprávném výkladu čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013.
V tomto ohledu skutečnost, že redukční koeficient byl použit na „alpské pastviny“, a nikoli na sousední pozemky, nutně neznamená, že ustanovení čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013 bylo uplatněno nesprávně. Toto ustanovení totiž neobsahuje žádné upřesnění ohledně rozsahu oblastí, s ohledem na které je třeba posoudit, zda je splněno kritérium nepříznivých klimatických podmínek. Přístup rakouských orgánů spočívající v použití redukčního koeficientu pouze na pozemky klasifikované jako „alpské pastviny“, aniž je v projednávaném případě prokázáno, že příslušné orgány konkrétně a systematicky uplatňovaly takovou klasifikaci na základě existence zvláštních klimatických podmínek vlastních těmto pozemkům, však neumožňuje zaručit, že tento koeficient byl použit na všechny pozemky nacházející se v oblastech vyznačujících se nepříznivými klimatickými podmínkami, ani zajistit, že tento koeficient byl použit pouze na pozemky, které toto kritérium skutečně splňují.
Zadruhé Tribunál rozhodl, že Komise měla právem za to, že přiznání dodatečných platebních nároků zemědělcům využívajícím „pastviny“ za účelem nápravy nesprávného použití redukčního koeficientu nemůže být financováno z vnitrostátní rezervy na základě čl. 30 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1307/2013.
Tribunál dospěl k tomuto závěru poté, co vyložil čl. 30 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1307/2013, kterého se Rakouská republika dovolávala jakožto právního základu pro použití své vnitrostátní rezervy, s přihlédnutím k jeho znění, kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je toto ustanovení součástí.
Pokud jde o znění tohoto ustanovení, Tribunál konstatuje, že přídavné jméno „zvláštní“ hovoří ve prospěch výkladu, podle kterého se dotčené nevýhody týkají určitých kategorií zemědělců, které se od ostatních odlišují zvláštnostmi, jež jsou vlastní jejich situaci. Skutečnost, že zemědělci nesou následky pochybení, kterého se dopustil členský stát při uplatňování unijního práva, podle všeho není dostatečná k tomu, aby bylo možné mít za to, že tito zemědělci spadají do zvláštní kategorie, a že nevýhoda, jíž jsou kvůli tomuto pochybení stiženi, musí být z tohoto důvodu pro ně považována zvláštní. Tento výklad je podpořen kontextem dotčeného ustanovení, a zejména čl. 31 odst. 2 nařízení č. 639/2014(6).
Pokud jde o cíle sledované dotčenou právní úpravou, cílem využívání rezervy je umožnit členským státům poskytovat podporu zemědělcům, kteří se nacházejí ve zvláštních situacích, přednostně mladým zemědělcům a těm, kteří zahajují zemědělskou činnost.
V projednávané věci přitom nevýhoda, jíž byli stiženi zemědělci využívající „pastviny“ nevznikla kvůli situaci, jež by jim byla vlastní, ani nesouvisela s jejich specifickým postavením, ale vyplývala ze skutečnosti, že rakouské orgány uvedeným zemědělcům tím, že nesprávně uplatnily čl. 24 odst. 6 nařízení č. 1307/2013, odepřely platební nároky, které jim měly být přiznány od samého počátku.
Okolnost, které se dovolává Rakouská republika, a sice že nesprávné použití unijního práva se dotklo pouze držitelů „pastvin“, což je ostatně sporné, neboť dotčená nesrovnalost měla důsledky pro hodnotu platebních nároků všech rakouských zemědělců, tedy nemůže vést k závěru, že se držitelé „pastvin“ nacházeli v situaci, která představuje zvláštní nevýhodu, jež by umožňovala Rakouské republice, aby jim přiznala dodatečné platební nároky z vnitrostátní rezervy na základě čl. 30 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1307/2013.
Tribunál v závěru vyhověl třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 52 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1306/2013.
V tomto ohledu sdělení uvedené v čl. 34 odst. 2 prvním pododstavci prováděcího nařízení č. 908/2014(7) zakládalo počátek běhu 24měsíční lhůty uvedené v čl. 52 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1306/2013, jelikož dostatečně přesně identifikuje předmět šetření vedeného Komisí a nedostatky, které Komise zjistila během šetření. Omezení období, během něhož může Komise vyloučit některé výdaje z financování Unií, má za cíl chránit členské státy před stavem chybějící právní jistoty, který by nastal, kdyby Komise mohla zpochybnit výdaje uskutečněné několik let před přijetím rozhodnutí potvrzujícím soulad.
Vzhledem k tomu, že sdělení ze dne 27. listopadu 2018 poprvé dostatečně přesně identifikovalo nedostatek konstatovaný Komisí, pokud jde o nesprávné použití redukčního koeficientu na „alpské pastviny“, zakládalo uvedené sdělení v projednávané věci počátek běhu 24měsíční lhůty uvedené v čl. 52 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1306/2013. Komise proto nemohla vyloučit z financování Unií výdaje, které byly vynaloženy před 27. listopadem 2016.
S ohledem na výše uvedené dospěl Tribunál k závěru, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž, pokud jde o první dotčenou finanční opravu, vyloučilo z financování Unií výdaje, které byly vynaloženy před 27. listopadem 2016.