Věc T‑704/14
Marine Harvest ASA
proti
Evropské komisi
„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Rozhodnutí ukládající pokutu za spojení podniků uskutečněné před jeho oznámením a povolením – Článek 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2 a článek 14 nařízení (ES) č. 139/2004 – Nedbalost – Zásada ne bis in idem – Závažnost protiprávního jednání – Výše pokuty“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 26. října 2017
1. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Povinnost pozastavit spojení – Výjimka v případě veřejné nabídky k odkupu – Dosah – Převzetí kontroly nad podnikem prostřednictvím jediného soukromého nákupu následovaného povinnou veřejnou nabídkou k odkupu – Neexistence jediného spojení – Nepoužitelnost uvedené výjimky
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 7 odst. 2; sdělení Komise 2009/C 43/09, bod 44)
2. Spojování podniků – Pojem – Faktická výhradní kontrola – Výkon menšinovým akcionářem – Kritéria pro posouzení – Práva poskytující možnost výkonu rozhodujícího vlivu na činnost podniku – Neexistence skutečného výkonu uvedených práv – Nedostatek relevance
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 3 odst. 1 a 2)
3. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Povinnost pozastavit spojení – Výjimka v případě nabytí kontroly od rozdílných prodávajících řadou transakcí s cennými papíry – Dosah
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 7 odst. 1 a 2)
4. Právo Evropské unie – Pojmy – Výklad – Odkaz na vnitrostátní právo – Nepřípustnost
5. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Povinnost pozastavit spojení – Výjimka na základě odůvodněné žádosti – Zvážení dotčených zájmů
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 7 odst. 3)
6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Úmyslné uskutečnění nebo nedbalost – Pojem
(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 15 a čl. 14 odst. 2)
7. Spojování podniků – Oznamování – Povinnost – Porušení – Důsledky – Automatické porušení odpovídajících zákazů – Sankce
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)]
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí Komise ukládající několik sankci za tytéž skutky – Nepoužitelnost zásady ne bis in idem
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 14 odst. 2)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí Komise ukládající několik sankci za tytéž skutky – Zásady upravující souběh protiprávních jednání – Porušení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 14 odst. 2)
10. Právo Evropské unie – Obecné právní zásady – Zásada legality trestů – Dosah
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1; nařízení Rady č. 139/2004, článek 7 a čl. 14 odst. 2)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Zásada rovného zacházení – Vliv neuložení sankce jinému hospodářskému subjektu
12. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Absence pokynů – Povinnost odůvodnit rozhodnutí ukládající pokutu – Dosah
(Článek 296 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, článek 14)
13. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzované skutečnosti
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)]
14. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzované skutečnosti – Zohlednění existence vážných pochybností o slučitelnosti transakce s vnitřním trhem – Přípustnost
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)]
15. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Posuzovací pravomoc Komise – Zohlednění předchozích případů týkajících se jiných společností – Přípustnost
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)]
16. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání – Posuzovací pravomoc Komise
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. b)]
17. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Dodržení zásady proporcionality – Dosah
(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 14)
18. Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Dosah
(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 16)
1. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků nesmí být spojení s významem pro celé Společenství uskutečněno před jeho oznámením ani před jeho prohlášením za slučitelné s vnitřním trhem rozhodnutím Komise. Článek 7 odst. 2 uvedeného nařízení nicméně stanoví dvě výjimky z povinnosti pozastavit uskutečnění spojení, z nichž jedna souvisí s veřejnou nabídkou k odkupu nebo výměně a druhá se sledem operací s cennými papíry.
V rámci prvního případu stanoveného v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 odstavec 1 uvedeného článku nebrání uskutečnění veřejného návrhu smlouvy o koupi nebo výměně akcií, jestliže je spojení neprodleně oznámeno a nabyvatel před povolením spojení nevykonává svá hlasovací práva. Podle jeho znění se tedy první případ nevztahuje na převzetí kontroly nad podnikem prostřednictvím jediného soukromého nákupu, i když je pak následován povinnou veřejnou nabídkou k odkupu.
Nelze mít ani za to, že takový soukromý nákup a následná veřejná nabídka k odkupu představují různé kroky „jediného spojení“ ve smyslu třetí věty bodu 20 odůvodnění nařízení č. 139/2004 a bodu 44 konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti Komise podle nařízení č. 139/2004. Převzetí kontroly nad jedním podnikem několika právními transakcemi, které jsou propojeny svými podmínkami, sice lze považovat za jediné spojení. Avšak pokud k získání kontroly nad podnikem dojde na základě jediné soukromé transakce před vyhlášením veřejné nabídky k odkupu, transakce následující po převzetí kontroly, jimiž kupující získává další podíly v daném podniku, již nejsou pro získání kontroly, a tedy pro uskutečnění spojení, relevantní.
Krom toho, pokud by získání kontroly prostřednictvím jediné soukromé transakce následované povinnou veřejnou nabídkou představovalo jediné spojení, mělo by to za následek, že při spojeních zahrnujících společnosti kotované na burze se sídlem v členských státech by získání cenných papírů zajišťujících kontrolu soukromou cestou bylo vždy kryto výjimkou stanovenou v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004, jelikož taková soukromá koupě s sebou vždy nese povinnost předložit veřejnou nabídku k odkupu. Důsledkem toho by bylo, že působnost výjimky stanovená v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 by se příliš rozšířila.
Koncept jediného spojení tak není možné uplatnit v případě, v němž k získání faktické výhradní kontroly nad jedinou společností došlo od jediného prodávajícího již na základě první soukromé transakce, i když po ní následovala povinná veřejná nabídka.
(viz body 48, 66, 68, 72, 108, 109, 128, 186 a 229)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 51–59)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 74–82)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 161)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 215–223)
6. Podle čl. 14 odst. 2 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků může Komise uložit pokuty pouze za porušení článku 7 uvedeného nařízení, k nimž došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Tato podmínka je splněna, pakliže si dotčený podnik nemohl nepovšimnout protisoutěžní povahy svého jednání bez ohledu na to, zda věděl, či nevěděl o tom, že porušuje pravidla hospodářské soutěže
Skutečnost, že dotyčný podnik provedl nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání, z kterého vychází zjištění porušení, nemůže mít za následek osvobození od uložení pokuty, pokud tento podnik nemohl nevědět o protisoutěžní povaze uvedeného jednání.
V této souvislosti dotyčný podnik jedná nedbale tehdy, jestliže si čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 vyloží způsobem, který neodpovídá jeho znění ani rozhodovací praxi Komise nebo judikatuře unijních soudů a není v souladu s tím, co Komise konstatovala, i když jen v obiter dictum, v dřívějším rozhodnutí, které bylo předmětem oznámení v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněném ve všech úředních jazycích, a jestliže předtím nekontaktoval Komisi za účelem ověření správnosti svého výkladu. Dotyčný podnik tak jednal na vlastní riziko a nemůže se platně opírat o údajnou „přiměřenost“ svého výkladu.
Podnik se navíc nemůže vyhnout uložení pokuty, pokud porušení pravidel hospodářské soutěže vychází z toho, že tento podnik své jednání mylně pokládal na základě právní rady advokáta za legální.
V rámci posuzování nedbalosti má Komise mimoto právo zohlednit skutečnost, že dotyčná společnost je velkou evropskou společností se značnými zkušenostmi s postupy při kontrole spojování a oznamování Komisi a vnitrostátním orgánům hospodářské soutěže, které již byla, i když jen na vnitrostátní úrovni, uložena pokuta za předčasné uskutečnění spojení. V takové situaci je totiž třeba od dotyčné společnosti očekávat zvláště řádnou péči.
(viz body 236–238, 255 a 257–259)
7. V okamžiku, kdy podnik poruší povinnost oznámit spojení před jeho uskutečněním, stanovenou v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, začíná automaticky porušovat odpovídající zákaz uskutečnit spojení před jeho oznámením, stanovený v čl. 7 odst. 1 prvním případu uvedeného nařízení. Současně porušuje zákaz uskutečnit spojení před povolením, stanovený v čl. 7 odst. 1 druhém případu nařízení č. 139/2004, jelikož spojení, které nebylo oznámeno, nemůže být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem.
Co se týče stanovených sankcí, porušení povinnosti stanovené v článku 4 nařízení č. 139/2004 a porušení zákazu stanoveného v čl. 7 odst. 1 druhém případu uvedeného nařízení figurují v čl. 14 odst. 2 téhož nařízení, což znamená, že škála trestů za porušení čl. 4 odst. 1 a za porušení čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení je nyní totožná a odpovídá možnosti ukládat pokuty až do výše 10 % celkového obratu dosaženého dotčenými podniky.
(viz body 300, 301 a 303)
8. V řízeních podle práva hospodářské soutěže směřujících k uložení pokut musí být respektována zásada ne bis in idem. Tato zásada v oblasti hospodářské soutěže zakazuje, aby byl podnik opětovně odsouzen nebo stíhán za protisoutěžní jednání, za něž mu byla dřívějším rozhodnutím, proti kterému již nelze podat opravný prostředek, uložena sankce nebo bylo shledáno, že za ně nenese odpovědnost.
Uvedená zásada, jejíž použití podléhá trojí podmínce, a sice totožnosti skutku, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu, zakazuje, aby byl podnik opětovně „stíhán“ nebo „odsouzen“. Tyto zákazy však předpokládají, že dotyčnému podniku byla uložena sankce nebo bylo shledáno, že nenese odpovědnost, „dřívějším rozhodnutím, proti kterému již nelze podat opravný prostředek“.
Z toho plyne, že zásada ne bis in idem se neuplatní na situace, v nichž Komise ukládá několik sankcí v jediném rozhodnutí, i když jsou tyto sankce uloženy za tytéž skutky.
(viz body 307–309, 315, 319 a 344)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 344 a 348–374)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 377–394)
11. Okolnost, že Komise neuložila osobě porušující pravidla hospodářské soutěže pokutu, nebrání sama o sobě tomu, aby byla pokuta uložena osobě, která se dopustila podobného protiprávního jednání. Mimoto, pokud podnik porušil svým chováním pravidla hospodářské soutěže, nemůže se vyhnout jakékoliv sankci z důvodu, že jiným hospodářským subjektům nebyla uložena pokuta, když unijnímu soudu nebyla situace posledně uvedených subjektů předložena k rozhodnutí.
Kromě toho zásada rovného zacházení jako s podnikem, kterému nebyla v předcházejícím rozhodnutí za tentýž druh jednání uložena žádná pokuta, může být v zásadě užitečně uplatňována pouze hospodářskými subjekty, které neměly možnost zohlednit vyjasnění uvedená v předcházejícím rozhodnutí za účelem vyhnutí se porušení pravidel hospodářské soutěže, jelikož uvedené rozhodnutí bylo přijato v okamžiku, kdy již protiprávní jednání bylo spácháno.
(viz body 398 a 407)
12. Co se týče pokut uložených podle článku 14 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, je třeba připomenout, že odstavec 3 téhož článku stanoví, že při stanovení výše pokuty bude zohledněna povaha, závažnost a doba trvání protiprávního jednání. Jelikož Komise nepřijala pokyny upravující metodu výpočtu, kterou by byla při stanovení výše pokut na základě uvedeného článku 14 vázána, musí být rámcem pro analýzu Komise odstavec 3 daného článku
Za účelem splnění povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci SFEU Komise mimoto musí v rozhodnutí ukládajícím pokuty jasně a jednoznačně uvést skutečnosti, které při stanovení výše pokuty zohlednila. Pokud však nejsou k dispozici pokyny o metodě výpočtu uvedených pokut, Komise není povinna vyjádřit v absolutní hodnotě nebo procentuálně základní částku pokuty a případné polehčující nebo přitěžující okolnosti.
(viz body 447, 449, 450 a 455)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 468–477)
14. V rámci stanovení výše pokuty uložené za porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků pouhá skutečnost, že škodlivé účinky na hospodářskou soutěž jsou možné, neboť spojení uskutečněné v původně zamýšlené a Komisí nepovolené formě vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem, může být zohledněna při posuzování závažnosti protiprávního jednání, i když Komise neprokáže přiměřeně pravděpodobnou existenci takových účinků.
Pokud může být existence škodlivých účinků pro hospodářskou soutěž plynoucích z uskutečnění spojení v původně zamýšlené a Komisí nepovolené formě prokázána, může to sice činit protiprávní jednání ještě závažnějším než protiprávní jednání představující situaci nacházející se mezi dvěma uvedenými případy. To nebrání tomu, aby pouhá skutečnost, že škodlivé účinky pro hospodářskou soutěž nemohou být vyloučeny, činila protiprávní jednání závažnějším než předčasně uskutečněné spojení nevyvolávající žádný problém z hlediska hospodářské soutěže.
Nebylo by totiž vhodné zacházet týmž způsobem s předčasně uskutečněnými spojeními vyvolávajícími vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem a s předčasně uskutečněnými spojeními nevyvolávajícími žádný problém z hlediska hospodářské soutěže. V tomto ohledu v případě spojení vyvolávajících vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem nejsou možná rizika pro hospodářskou soutěž spojená s předčasným uskutečněním stejná jako v případě spojení nevyvolávajících problémy z hlediska hospodářské soutěže.
Skutečnost, že spojení vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem, tedy činí předčasné uskutečnění tohoto spojení závažnějším než předčasné uskutečnění spojení nevyvolávajícího problémy z hlediska hospodářské soutěže, ledaže by navzdory tomu, že vyvolává takové vážné pochybnosti, bylo v konkrétním případě možné vyloučit, že by jeho uskutečnění v původně zamýšlené a Komisí nepovolené formě mohlo mít škodlivé účinky na hospodářskou soutěž.
(viz body 497, 499, 500, 523 a 524)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 543–547)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 554–577)
17. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 580, 582–587 a 592–608)
18. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 581)