Language of document : ECLI:EU:T:2019:832

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

3. prosince 2019(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnotící posudek – Řádnost posudkového řízení a odvolacího posudkového řízení – Povinnost nestrannosti odvolacího hodnotitele“

Ve věci T‑808/17,

Ralph Pethke, s bydlištěm v Alicante (Španělsko), zastoupený H. Tettenbornem, advokátem,

žalobce,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Lukošiūtė, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem,

žalovanému,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení hodnotícího posudku žalobce za rok 2016, jakož i v případě potřeby zrušení rozhodnutí správní rady EUIPO ze dne 18. října 2017, kterým se zamítá stížnost žalobce,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

během porad ve složení H. Kanninen, předseda, C. Iliopoulos a I. Reine (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

1        Článek 43 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) zní:

„Způsobilost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě se hodnotí v ročních posudcích za podmínek stanovených orgánem oprávněným ke jmenování v rámci příslušného orgánu v souladu s článkem 110. V posudku se uvede, zda byl výkon úředníka uspokojivý, či nikoli. Orgán oprávněný ke jmenování v rámci příslušného orgánu přijme ustanovení přiznávající právo podat odvolání v rámci posudkového řízení, které musí předcházet podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2.

[…]

Úředník musí být s posudkem seznámen. Úředník je oprávněn vznést k posudku připomínky, které považuje za důležité.“

2        K provádění článku 43 služebního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2014, uplatňuje Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) rozhodnutí Komise C (2013) 8985 ze dne 16. prosince 2013 o obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu a o prováděcích pravidlech ke čl. 44 prvnímu pododstavci služebního řádu (dále jen „OPU 43“) (Citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem).

3        Článek 3 OPU 43, nadepsaný „Úlohy a postavení jednotlivých účastníků“, stanoví:

„1.      Hodnotitelem je přímý nadřízený úředníka a zpravidla je vedoucím jeho oddělení ke dni 1. prosince referenčního období.

[…]

2.      Odvolacím hodnotitelem je přímý nadřízený hodnotitele v okamžiku prvního úkonu tohoto nadřízeného v rámci posudkového řízení podle článku 6.

[…]      Pokud je hodnotitelem generální ředitel, odvolacím hodnotitelem je generální ředitel generálního ředitelství pro lidské zdroje. […]

Úředník, který poskytl informaci uvedenou v čl. 22a odst. 1 a 2 služebního řádu může v okamžiku odůvodněného odmítnutí svého posudku podle čl. 7 odst. 1 požádat, aby úlohu odvolacího hodnotitele převzal generální ředitel generálního ředitelství pro lidské zdroje nebo generální tajemník.

3.      Ve výjimečných případech odůvodněných vůlí jednat v zájmu úředníka nebo v případě změny organizační struktury odboru nebo generálního ředitelství se může generální ředitel odchýlit od ustanovení odstavců 1 a 2 za účelem zohlednění zvláštního kontextu vyplývajícího buď z daného případu, nebo ze změny.

[…]“

4        Článek 7 OPU 43 upravuje odvolací řízení takto:

„1. Odůvodněné odmítnutí hodnotícího posudku úředníkem […] automaticky zahajuje postup před odvolacím hodnotitelem. […]

2.      Na žádost úředníka, již formuloval v odůvodněném odmítnutí hodnotícího posudku, s ním odvolací hodnotitel uskuteční rozhovor do deseti pracovních dnů od data odůvodněného odmítnutí hodnotícího posudku. Rozhovoru se na podporu úředníka může zúčastnit jiný úředník, jenž se liší od hodnotitele. Odvolací hodnotitel může požádat jiného úředníka než hodnotitele, aby se zúčastnil rozhovoru.

3.      Odvolací hodnotitel ve lhůtě dvaceti pracovních dnů od data odůvodněného odmítnutí hodnotícího posudku a po rozhovoru podle odstavce 2 potvrdí hodnotící posudek nebo jej změní, přičemž své rozhodnutí odůvodní.

[…]

Rozhodnutí odvolacího hodnotitele nemůže být založeno na skutečnostech, k nimž se úředník neměl možnost vyjádřit během posudkového řízení nebo odvolání proti němu, ledaže by mu tuto možnost včas poskytl odvolací hodnotitel.

4.      V návaznosti na rozhodnutí odvolacího hodnotitele se hodnotící posudek stává konečným. […]“

5        Příloha I OPU 43 upravuje zvláštní případy. V souladu s bodem 2 platí, že pokud je úředník v průběhu referenčního období, avšak ne dříve než čtyři měsíce po uplynutí období, na které se vztahuje předchozí hodnotící posudek nebo předchozí příspěvek, který je připojen k hodnotícímu posudku, přeložen nebo převeden na jiné pracovní místo v Komisi nebo dočasně přidělen na základě čl. 37 písm. a) služebního řádu, jeho přímý nadřízený sepíše příspěvek k výkonům úředníka, který se zařadí do příslušného hodnotícího posudku.

6        V návaznosti na přijetí OPU 43 přijal EUIPO služební pokyny týkající se hodnocení úředníků a zaměstnanců EUIPO v dokumentu nazvaném „Work Instruction: Appraisals at EUIPO“ (dále jen „služební pokyny EUIPO“). Pokud jde o článek 3 OPU 43, služební pokyny EUIPO stanoví, že v případě, že hodnotitelem je výkonný ředitel, je odvolacím hodnotitelem výbor složený ze zástupce výkonného ředitele, ředitele odboru pro lidské zdroje a ředitele oddělení pro právní záležitosti.

 Skutečnosti předcházející sporu

7        Žalobce, Ralph Pethke, vzděláním právník, nastoupil do služebního poměru u EUIPO v roce 2000 jako dočasný zaměstnanec. V roce 2002 byl jmenován úředníkem v kategorii AD (administrátor).

8        V roce 2006 byl žalobce úspěšným uchazečem výběrového řízení na „vedoucího oddělení“ v oblasti řízení. V důsledku toho byl zařazen jako vedoucí oddělení do odboru pro ochranné známky.

9        V květnu 2011 byl žalobce, který byl v mezidobí povýšen do platové třídy AD 11, přeřazen na místo náměstka ředitele odboru pro „Mezinárodní spolupráci a právní záležitosti“. V říjnu 2012 byl přeřazen na místo ředitele odboru pro „Lidské zdroje a finance“.

10      V říjnu 2014 byl žalobce přeřazen na místo ředitele odboru „Operace“. Jeho nadřízeným byl výkonný ředitel EUIPO.

11      V ročním hodnotícím posudku žalobce za rok 2014 se obecně konstatuje, že způsobilost, výkonnost a chování žalobce ve službě odpovídají úrovni vyžadované zastávaným pracovním místem. Pokud jde o posudek za rok 2015, konstatuje se v něm, že způsobilost, výkonnost a chování žalobce ve službě obecně převyšují úroveň vyžadovanou zastávaným pracovním místem. Vzhledem k tomu, že žalobce měl za to, že úspěchy dosažené v rámci reorganizace EUIPO v letech 2014 a 2015 nebyly dostatečně ohodnoceny, odmítl nicméně tyto zprávy podepsat, avšak neodvolal se.

12      Rozhodnutím ze dne 17. října 2016 výkonný ředitel EUIPO přeřadil žalobce, tehdejšího ředitele odboru „Operace“, do odboru „Monitorovací centrum“ EUIPO jako seniorního právníka se zachováním jeho funkční skupiny, jakož i platové třídy 12 a stupně 2. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou podanou k Tribunálu, jež byla zamítnuta rozsudkem ze dne 5. března 2019, Pethke v. EUIPO (T‑169/17, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2019:135).

13      Dne 8. března 2017 ředitel odboru „Monitorovací centrum“ EUIPO (dále jen „hodnotitel“), který se stal nadřízeným žalobce od 17. října 2016, provedl s žalobcem roční pohovor za rok 2016.

14      Dne 9. března 2017 podepsal hodnotitel posudek žalobce za rok 2016 (dále jen „posudek za rok 2016“). Z tohoto posudku vyplývá, že pokud jde o období od 1. ledna do 16. října 2016, hodnotitel se rovněž radil s výkonným ředitelem EUIPO, který byl nadřízeným žalobce v průběhu tohoto období (dále jen „bývalý nadřízený“). Tento bývalý nadřízený poskytl svůj příspěvek písemně, a tento byl zařazen do hodnotícího posudku za rok 2016 v souladu s bodem 2 přílohy I OPU 43.

15      V hodnotícím posudku za rok 2016 se dospívá k závěru, že „způsobilost, výkonnost a chování [žalobce] ve službě obecně odpovídají úrovni vyžadované zastávaným pracovním místem“.

16      Konkrétně v rubrice „Způsobilost“ hodnotitel odůvodnil své hodnocení žalobce tím, že v plném rozsahu odkázal na příspěvek vyhotovený bývalým nadřízeným. Kromě toho je v rubrice „Závěry hodnotitele“ nejprve uvedeno, že žalobce byl převeden na „Monitorovací centrum“ až od poloviny října 2016. Hodnotitel dále odkazuje na hodnocení žalobce týkající se prvních devíti měsíců roku 2016 ze strany jeho nadřízeného během tohoto období, tedy výkonného ředitele EUIPO. Toto hodnocení je formulováno následovně:

„Výkony [žalobce] v [odboru ,Operace‘] byly slabší, pokud jde o výsledky, a ve smyslu ztráty produktivity zejména v oblasti námitkové agendy, jakož i z důvodu nedostatku transparentnosti, pokud jde o výkonnost a částečnou a neúplnou komunikaci výsledků [výkonnému řediteli]. Jeho chování bylo rovněž kritizováno vzhledem k tomu, že nesdílel důležité informace vhodným způsobem.

Jako ředitel [odboru ,Operace‘] [žalobce] nepřijal nezbytná opatření, aby čelil situaci, což EUIPO uvrhlo do obtížné situace, pokud jde o nabrané zpoždění, a vedlo ke ztrátě důvěry [bývalého nadřízeného] vůči žalobci jako řediteli. Ačkoli [žalobce] měl schopnosti a způsobilost vyžadované pro vedoucí pozici, v roce 2016 neprokázal, že je schopen podniknout správné kroky ke zvládnutí výjimečné situace.

Při hodnotícím pohovoru (za přítomnosti předsedy výboru zaměstnanců) [žalobce] zpochybnil několik skutečností, výsledků a číselných údajů produkce zahrnutých do hodnocení výkonného ředitele. Jediný neuspokojivý údaj, s nímž souhlasil, [se týkal] rychlosti přijímání rozhodnutí v oblasti námitkové agendy.“

17      Konečně v téže rubrice „Posouzení hodnotitele“ odpovídá hodnotitel na výtku vyjádřenou žalobcem týkající se jeho pracovního místa v rámci odboru „Monitorovací centrum“. V tomto ohledu uvádí, že na tomto odboru zavládlo potěšení ze skutečnosti, že k němu žalobce nastoupil, vzhledem k jeho velkým zkušenostem a znalostem v oblasti duševního vlastnictví. Kromě toho je třeba poznamenat, že žalobci byly s jeho souhlasem rychle svěřeny významné úkoly a že jeho výkony byly dobré.

18      Dne 16. března 2017 žalobce vyjádřil nesouhlas s hodnotícím posudkem za rok 2016 a požádal o schůzku s odvolacím hodnotitelem, tedy výkonným ředitelem EUIPO, jeho bývalým nadřízeným. Tato schůzka se konala dne 27. března 2017.

19      E-mailem z téhož dne výkonný ředitel EUIPO v postavení odvolacího hodnotitele vyzval žalobce, aby do 30. března 2017 písemně sdělil důvody svého nesouhlasu s posudkem za rok 2016, aby je mohl zohlednit v rámci dokončení tohoto posudku.

20      E-mailem ze dne 30. března 2017 žalobce sdělil odvolacímu hodnotiteli své doplňující připomínky k hodnotícímu posudku za rok 2016. Žalobce poukázal zejména na porušení procesních pravidel posudkového řízení. V tomto ohledu měl za to, že výkonný ředitel EUIPO jakožto odvolací hodnotitel neměl právo odmítnout dokončit ústní část postupu pro urovnání sporů zavedeného Komisí a správní radou EUIPO v rámci interního odvolání proti posudku. Dále uvedl, že hodnotitel neprovedl osobní hodnocení za podstatnou část období, na které se vztahuje posudek za rok 2016.

21      Tyto připomínky žalobce se týkaly rovněž rubriky hodnotícího posudku nadepsané „Způsobilost“, neboť body, které zde byly uvedeny, byly podle něj neopodstatněné. V tomto ohledu žalobce uvedl, že nedostatky související s otázkami „priority a organizace“, „odolnosti“, jakož i „práce s ostatními“ byly zmíněny bez jakéhokoliv konkrétního upřesnění. Pokud jde o „kvalitu a výsledky“, žalobce uvedl, že ve třetím čtvrtletí roku 2016 kvalita dosáhla uspokojivé či výborné úrovně. Pokud jde o výsledky, žalobce uvedl, že problémy se zpožděním při přijímání rozhodnutí o námitkách a o zrušení byly způsobeny převodem 15 % zkušených zaměstnanců do jiných odborů EUIPO v letech 2014 a 2015, a to bez ohledu na opakovaná varování z jeho strany a ze strany jeho kolegů v souvislosti s důsledky tohoto snížení počtu zaměstnanců.

22      Závěrem se žalobce zaprvé domáhal zrušení všech odkazů na příspěvek bývalého nadřízeného z posudku za rok 2016, zadruhé o odstranění tohoto příspěvku jako takového s vysvětlením, že tento příspěvek byl odstraněn s ohledem na výsledek odvolacího posudkového řízení, a zatřetí, aby byla hodnotiteli uložena povinnost provést vlastní nestranné posouzení.

23      E-mailem ze dne 30. března 2017 informoval odvolací hodnotitel žalobce, že odvolací rozhovor byl uzavřen a že bude zohledněn spolu s doplňujícími připomínkami žalobce zaslanými e-mailem ze dne 30. března 2017. Pokud jde o žádost žalobce o odstranění všech odkazů na hodnocení bývalého nadřízeného za období od 1. ledna do 16. října 2016 z posudku za rok 2016, bývalý nadřízený vysvětlil, že v souladu s bodem 2 přílohy I OPU 43 a se služebními pokyny EUIPO příspěvek předchozího hodnotitele týkající se výkonů zaměstnance představuje součást hodnotícího posudku a že současný hodnotitel musí tento příspěvek při hodnocení zohlednit.

24      Rozhodnutím ze dne 10. dubna 2017 výkonný ředitel EUIPO jakožto odvolací hodnotitel potvrdil hodnotící posudek za rok 2016 vyhotovený hodnotitelem. Dospěl k závěru, že neexistují důvody, které by odůvodňovaly změnu celkového hodnocení hodnotitele, podle něhož „způsobilost, výkonnost a chování [žalobce] ve službě odpovída[ly] úrovni vyžadované zastávaným pracovním místem“.

25      V tomto ohledu výkonný ředitel EUIPO jakožto odvolací hodnotitel nejprve uvedl, že hodnocení žalobce se může platně opřít o výsledky průzkumu provedeného u zaměstnanců v lednu 2016, o skutečnost, že tyto výsledky byly k dispozici v únoru 2016, že žalobce byl v této době ředitelem odboru „Operace“ a že výsledky týkající se cíle rozvoje zapojení zaměstnanců byly relevantní. Dále tvrdil, že navzdory mobilitě zaměstnanců v uvedeném odboru mezi lednem a zářím 2016 do tohoto odboru nastoupilo dvacet zaměstnanců. Pokud jde o produktivitu, konstatoval, že tentýž odbor nabral zpoždění v oblasti přijímání rozhodnutí o námitkách. Konečně kritizoval komunikaci žalobce, pokud jde o údaje týkající se výkonů a výsledků dotčeného odboru.

26      Dne 19. června 2017 podal žalobce stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti hodnotícímu posudku za rok 2016 a proti rozhodnutí odvolacího hodnotitele ze dne 10. dubna 2017 ke správní radě EUIPO v postavení orgánu oprávněného ke jmenování. Argumenty uplatněné na podporu stížnosti vycházely jednak z porušení podstatných formálních náležitostí a jednak ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo ke zkreslení skutkového stavu. Pokud jde konkrétně o porušení podstatných formálních náležitostí, žalobce se dovolával dvou porušení pravidel posudkového řízení, která již uvedl ve svých doplňujících připomínkách k hodnotícímu posudku za rok 2016, a sice že hodnotitel výslovně odmítl posoudit hodnocení provedené bývalým nadřízeným za období od 1. ledna do 16. října 2016, a dále že odvolací hodnotitel předčasně přerušil rozhovor v rámci řízení probíhajícího před tímto odvolacím hodnotitelem. Mimoto EUIPO vytýkal nedostatek nezávislé kontroly jeho hodnocení za rok 2016 z toho důvodu, že jeho odvolacím hodnotitelem za tento rok byl jeho bývalý nadřízený, který rozhodujícím způsobem přispěl k vyhotovení posudku za rok 2016 v rozporu s postupem stanoveným ve služebních pokynech EUIPO. Měl rovněž za to, že odvolací hodnotitel bez odůvodnění odmítl většinu výtek, které vznesl vůči hodnotícímu posudku za rok 2016.

27      Rozhodnutím ze dne 18. října 2017 správní rady EUIPO zamítla stížnost žalobce podanou v souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu jako neopodstatněnou (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“). Pokud jde o výtku žalobce vycházející z neexistence nezávislé kontroly hodnotícího posudku za rok 2016, správní rada EUIPO měla za to, že služební pokyny EUIPO uplatněné žalobcem nejsou relevantní, neboť se týkají situace, kdy bývalý nadřízený jedná jakožto hodnotitel, což se v projednávaném případě nestalo. Rovněž uvedla, že použitelná pravidla nestanovila, že odvolací hodnotitel provádí samostatný přezkum vzhledem k tomu, že je přímým nadřízeným hodnotitele, a tedy nepřímo i žalobce. Dodala, že žalobce zpochybnil především celkové hodnocení uvedené na straně 3 hodnotícího posudku za rok 2016, podle kterého způsobilost, výkonnost a chování žalobce ve službě obecně odpovídají úrovni vyžadované pracovním místem. V tomto ohledu připomněla, že toto celkové hodnocení bylo vypracováno svrchovaně a nezávisle hodnotitelem, a nikoli bývalým nadřízeným.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

28      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 11. prosince 2017 podal žalobce projednávanou žalobu.

29      EUIPO předložil žalobní odpověď dne 27. února 2018.

30      Rozhodnutím ze dne 8. března 2018 předseda čtvrtého senátu vyzval žalobce k předložení repliky s tím, aby se zaměřil na tvrzení EUIPO v bodě 121 žalobní odpovědi, podle něhož byl žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení částečně nepřípustný. Žalobce předložil dne 16. dubna 2018 repliku a rovněž se vyjádřil k opodstatněnosti žaloby. EUIPO předložil dne 28. května 2018 dupliku.

31      Na návrh soudce zpravodaje se Tribunál (čtvrtý senát) rozhodl položit účastníkům řízení otázky v rámci organizačních procesních opatření. Poté, co účastníci řízení ve stanovené lhůtě odpověděli, byli Tribunálem vyzváni, aby k těmto odpovědím poskytli případná vyjádření. Účastníci řízení předložili svá vyjádření ve stanovené lhůtě. Po vyjádření žalobce ze dne 1. dubna 2019 přijal Tribunál nové organizační procesní opatření a položil mu dodatečnou otázku. S ohledem na odpověď žalobce poskytnutou dne 2. května 2019 vyzval Tribunál EUIPO, aby předložil vyjádření k odpovědím žalobce poskytnutým jak ve vyjádření ze dne 1. dubna 2019, tak ve vyjádření ze dne 2. května 2019.

32      Na základě návrhu soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (čtvrtý senát) o zahájení ústní části řízení.

33      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil hodnotící posudek za rok 2016 ve znění, které mu bylo oznámeno dne 10. dubna 2017;

–        v nezbytném rozsahu zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

34      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 K právním otázkám

35      Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů, které vycházejí zaprvé, z odmítnutí hodnotitele osobně přezkoumat údaje o jeho výkonech za období od 1. ledna do 16. října 2016, zadruhé z nedostatku pravomoci odvolacího hodnotitele, zatřetí z nedostatku nezávislosti posledně uvedeného hodnotitele, začtvrté ze svévolného přerušení rozhovoru v rámci postupu před odvolacím hodnotitelem, zapáté z nedostatku odůvodnění rozhodnutí potvrzujícího hodnotící posudek za rok 2016 a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti a zašesté ze zjevně nesprávného posouzení v tom smyslu, že jeho hodnotící posudek za rok 2016 vycházel z neúplných a svévolně zvolených údajů o jeho výkonech. V replice se žalobce v odpovědi na bod 12 žalobní odpovědi mimoto dovolává protiprávnosti vycházející ze skutečnosti, že příspěvek k ročnímu hodnocení týkající se období od 1. ledna do 16. října 2016 byl vypracován zástupcem výkonného ředitele EUIPO, a nikoliv samotným uvedeným výkonným ředitelem. Konečně žalobce ve svém vyjádření ze dne 1. dubna 2019 k odpovědi EUIPO na organizační procesní opatření rovněž vytýká retroaktivní a protiprávní použití znění 6.7 služebních pokynů EUIPO ze dne 19. prosince 2016, které se týkají použití článku 43 a čl. 44 prvního pododstavce služebního řádu.

36      V odpovědi na otázku položenou Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření žalobce upřesnil zejména rozsah třetího žalobního důvodu vycházejícího z nedostatku nezávislosti odvolacího hodnotitele, přičemž potvrdil, že je třeba jej v podstatě chápat tak, že vychází z nedostatku nestrannosti odvolacího hodnotitele. Je tedy třeba mít za to, že třetí žalobní důvod v podstatě zpochybňuje nestrannost odvolacího hodnotitele a je třeba se jím zabývat na prvním místě.

37      Žalobce v podstatě tvrdí, že bývalý nadřízený nemohl být nestranným odvolacím hodnotitelem v rámci posudkového řízení za rok 2016, neboť tento bývalý nadřízený již rozhodujícím způsobem přispěl k vypracování jeho hodnotícího posudku za tentýž rok. Domnívá se, že tento postup porušuje článek 3 OPU 43 a služební pokyny EUIPO a zabránil nezávislé kontrole příspěvku bývalého nadřízeného, a tedy dosažení lepšího posouzení a odpovídající výsledné známky. Podle jeho názoru ze služebních pokynů EUIPO vyplývá, že odvolací výbor musí rozhodnout o stížnostech týkajících se hodnocení provedených výkonným ředitelem.

38      EUIPO argumenty žalobce zpochybňuje. Má za to, že služební pokyny EUIPO, na něž odkazuje žalobce, nejsou relevantní, neboť se týkají situace, kdy výkonný ředitel jedná jako hodnotitel, jež v projednávané věci nenastala. EUIPO rovněž uvádí, že použitelná pravidla nestanoví, že odvolací hodnotitel provádí samostatný přezkum, jelikož je přímým nadřízeným hodnotitele, a tedy nepřímo i žalobce.

 Úvodní poznámky k rozsahu soudního přezkumu

39      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v oblasti hodnocení úředníků mají hodnotitelé širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o posouzení práce osob, které mají hodnotit, a soudu nepřísluší do tohoto posouzení zasahovat a přezkoumávat jeho opodstatněnost, s výjimkou případu zjevně nesprávného posouzení nebo zjevného překročení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. října 1992, Maurissen v. Účetní dvůr, T‑23/91, EU:T:1992:106, bod 40, a ze dne 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, EU:T:2005:158, bod 70 a citovaná judikatura). Soudní přezkum obsahu posudků je totiž omezen na přezkum dodržování procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. října 1994, Marcato v. Komise, T‑18/93, EU:T:1994:255, bod 45).

40      Pokud jde o tento přezkum dodržování procesních pravidel, Soudní dvůr a Tribunál obecně rozhodly, že v případě, kdy orgán Evropské unie disponuje posuzovací pravomocí, má dodržování procesních záruk přiznaných unijním právním řádem o to zásadnější význam (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14; ze dne 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise, C‑405/07 P, EU:C:2008:613, body 56 a 57, a ze dne 9. listopadu 1995, France-Aviation v. Komise, T‑346/94, EU:T:1995:187, body 32 až 34). K těmto zárukám patří zejména povinnost příslušného orgánu přezkoumat s péčí a nestranností všechny skutečnosti relevantní v projednávané věci (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14, a ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, EU:T:2003:245, bod 404).

41      Na základě toho je třeba dospět k závěru, že zvláště široká posuzovací pravomoc, kterou mají hodnotitelé pro účely hodnocení úředníka, musí být vyvážena obzvláště důsledným dodržováním pravidel, jimiž se řídí organizace tohoto hodnocení a průběh postupu stanoveného za tímto účelem (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 24. září 2002, Girardot v. Komise, T‑92/01, EU:T:2002:220, bod 24, a ze dne 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, EU:T:2005:115, bod 38).

 Úvodní poznámky k povinnosti nestrannosti úředníků

42      Je třeba připomenout, že povinnost nestrannosti úředníků je zakotvena v čl. 11 prvním pododstavci služebního řádu, podle kterého úředník vykonává služební povinnosti, které mu byly uloženy, objektivně a nestranně.

43      Je rovněž třeba podotknout, že orgány, instituce a subjekty Unie jsou povinny respektovat základní práva zaručená unijním právem, mezi která patří právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 154).

44      Článek 41 odst. 1 Listiny základních práv zejména uvádí, že každý má právo na to, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie jeho záležitosti řešily nestranně.

45      V tomto ohledu je třeba uvést, že nestrannost, kterou musí zachovávat orgány, instituce a jiné subjekty při plnění svých úkolů, má zajistit rovné zacházení, které je základem Unie. Tento požadavek má za cíl zabránit zejména situacím případného střetu zájmů mezi úředníky a zaměstnanci, kteří jednají na účet orgánů, institucí a jiných subjektů. S ohledem na zásadní význam zajištění nezávislosti a integrity jak z hlediska vnitřního fungování, tak z hlediska vnějšího obrazu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, se požadavek nestrannosti vztahuje na všechny okolnosti, které musí úředník nebo jiný zaměstnanec, který musí rozhodnout v daném případě, rozumně chápat tak, že jsou v očích třetích stran takové povahy, že by mohly ovlivnit jeho nezávislost v dané záležitosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2007, Komninou a další v. Komise, C‑167/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:633, bod 57).

46      Těmto orgánům, institucím a jiným subjektům tedy přísluší naplňovat požadavek nestrannosti, a to obě jeho složky, a sice subjektivní nestrannost, tzn. že žádný člen dotyčného orgánu nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a objektivní nestrannost, tzn. že tento orgán musí poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností o případné zaujatosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada, C‑521/15, EU:C:2017:982, bod 91 a citovaná judikatura).

47      S přihlédnutím ke všem předcházejícím poznámkám je potřeba zkoumat opodstatněnost žalobního důvodu, jenž v podstatě vychází z nedostatku nestrannosti odvolacího hodnotitele.

 K opodstatněnosti žalobního důvodu, jenž v podstatě vychází z nedostatku nestrannosti odvolacího hodnotitele

48      V projednávané věci se zaprvé ředitel odboru „Monitorovací centrum“, který se stal nadřízeným žalobce od 17. října 2016, obrátil na bývalého nadřízeného v souvislosti s obdobím od 1. ledna do 16. října 2016, což představuje tři čtvrtiny dotčeného hodnotícího období (viz bod 14 výše). Zadruhé příspěvek bývalého nadřízeného byl jako takový zařazen do hodnotícího posudku za rok 2016 (viz bod 14 výše). Zatřetí hodnotící posudek za rok 2016 podepsal jako hodnotitel nadřízený žalobce od dne 17. října 2016 (viz body 13 a 14 výše).

49      Kromě toho v připomínkách k hodnotícímu posudku za rok 2016 žalobce kritizoval především rubriku „Způsobilost“ hodnotícího posudku za rok 2016 (viz bod 21 výše), která zcela vychází z příspěvku bývalého nadřízeného týkajícího se období od 1. ledna 2016 do 16. října 2016, který byl rovněž převzat do rubriky „Posouzení hodnotitele“, v níž tvoří hlavní část (viz bod 16 výše).

50      Konečně v rámci řízení před odvolacím hodnotitelem byl hodnotící posudek za rok 2016 přehodnocen bývalým nadřízeným jakožto odvolacím hodnotitelem, který poté, co přezkoumal výtky žalobce připomenuté v bodě 49 výše, které se týkaly příspěvku bývalého nadřízeného, dospěl k závěru, že neexistují důvody, které by odůvodňovaly změnu „celkového posouzení“ provedeného hodnotitelem (viz bod 24 výše).

51      V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že interní odvolací řízení proti hodnotícímu posudku může přispět k objektivitě hodnocení a předejít zahájení soudního řízení pouze tehdy, pokud zaměstnanci, který zpochybňuje svůj hodnotící posudek, nabízí ujištění, že bude proveden skutečný přezkum (rozsudek ze dne 3. dubna 2019, CJ v. ECDC, C‑139/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:281, bod 44).

52      Tak tomu přitom není v projednávané věci, v níž byl odvolací hodnotitel, který je bývalým nadřízeným a autorem příspěvku začleněného do hodnotícího posudku za rok 2016, vyzván k tomu, aby přezkoumal celkové posouzení žalobce na základě připomínek žalobce, které se z věcného hlediska omezily jen na kritiku vlastního příspěvku bývalého nadřízeného, jenž tvořil podstatnou část hodnocení uskutečněného hodnotitelem.

53      Takové interní odvolací řízení, jako je řízení uskutečněné za zvláštních okolností projednávané věci, nemůže skýtat dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností o nestrannosti odvolacího hodnotitele.

54      Za těchto podmínek je irelevantní skutečnost, které se dovolává EUIPO, že celkové hodnocení žalobce nebylo navrženo bývalým nadřízeným a že tím, kdo v rámci alternativních řešení uvedených na straně 3 posudku za rok 2016 zaškrtl kolonku, podle které „způsobilost, výkonnost a chování [žalobce] ve službě obecně odpovídají úrovni vyžadované zastávaným pracovním místem“, nebyl bývalý nadřízený. Tyto okolnosti totiž nezpochybňují skutečnost, že odvolací hodnotitel při zkoumání celkového hodnocení žalobce zaujal stanovisko k výtkám žalobce, které byly formulovány výlučně proti skutečnostem, které jsou obsaženy v jeho příspěvku k hodnotícímu posudku za rok 2016 v postavení bývalého nadřízeného a na které hodnotitel odkázal.

55      Další argumenty EUIPO rovněž nemohou vyvrátit závěr uvedený v bodě 53 výše.

56      Zaprvé EUIPO uvádí, že odvolací hodnotitel plní svůj úkol jako osoba, která zná zaměstnance, jenž má být hodnocen, a v tomto postavení znovu prověří hodnocení učiněné hodnotitelem, jež nutně obsahuje subjektivní prvky.

57      Je pravda, že podle judikatury hodnotitelé nemohou být považováni za podjaté a neobjektivní z pouhého důvodu, že jsou jako služebně nadřízení odpovědni za práci úředníků, kteří jsou jim podřízení, a že se v důsledku toho podílejí na profesní činnosti těchto úředníků, a to především proto, že pouze toto zapojení jim umožňuje posoudit co možná nejvhodněji činnosti osob, které podléhají jejich pokynům (rozsudek ze dne 13. července 2006, Andrieu v. Komise, T‑285/04, EU:T:2006:215, bod 68).

58      Ze spisu však nevyplývá, že by žalobce zpochybňoval zapojení bývalého nadřízeného do odvolacího hodnotícího řízení jako takového. Kritizuje jeho zapojení do odvolacího řízení ze zvláštního důvodu, a sice že jakožto přímý nadřízený po dobu tří čtvrtin dotčeného období rozhodujícím způsobem přispěl k vyhotovení hodnotícího posudku za rok 2016 a poté rozhodl o uvedeném posudku jakožto odvolací hodnotitel s ohledem na připomínky žalobce zaměřené na informace obsažené v jeho vlastním příspěvku.

59      Zadruhé, pokud jde o argument EUIPO, podle kterého celkové hodnocení žalobce neobsahovalo nic negativního, neboť odpovídalo tomu, co se očekává od všech zaměstnanců, jedná se každopádně o subjektivní posouzení vyjádřené EUIPO, a nikoli samotným žalobcem. V tomto ohledu stačí zaprvé konstatovat, že celkové hodnocení žalobce za rok 2016 nebylo nejlepší z možností stanovených v hodnotícím formuláři. Zadruhé bylo celkové hodnocení žalobce za rok 2016 nižší než hodnocení v roce 2015 (viz bod 11 výše). Zatřetí žalobce odmítl podepsat hodnotící posudky za roky 2014 a 2015, přičemž jeho celkové hodnocení bylo totožné, nebo dokonce vyšší než hodnocení zvolené v posudku za rok 2016 (viz bod 11 výše).

60      Kromě toho, i kdyby bylo třeba na celkové hodnocení žalobce za rok 2016 nahlížet tak, že neobsahuje nic negativního, je třeba konstatovat, že žalobce zpochybňuje pravomoc bývalého nadřízeného a jeho nestrannost v postavení odvolacího hodnotitele nejen při ověřování celkového hodnocení zahrnutého do posudku za rok 2016, ale i posouzení, která jsou v něm uvedena.

61      Na posouzení formulovaná v hodnotícím posudku za rok 2016 však nelze nahlížet tak, že neobsahují nic negativního. Tato posouzení jsou totiž téměř zcela založena na hodnocení bývalého nadřízeného týkajícího se prvních devíti měsíců roku 2016, jež obsahovalo ve vztahu k žalobci následující výhrady. Zaprvé byly vůči žalobci vzneseny výhrady, pokud jde o jeho výkony v odboru „Operace“ v souvislosti s výsledky a ztrátou produktivity v oblasti námitek, jakož i s nedostatkem transparentnosti, pokud jde o výkonnost a částečnou a neúplnou komunikaci výsledků výkonnému řediteli. Zadruhé byl žalobce kritizován za to, že nepřijal nezbytná opatření, aby čelil situaci, což EUIPO uvrhlo do obtížné situace, pokud jde o nabrané zpoždění a vedlo ke ztrátě důvěry bývalého nadřízeného vůči žalobci jako řediteli. Zatřetí bylo uvedeno, že ačkoli měl žalobce schopnosti a způsobilost vyžadované pro vedoucí pozici, v roce 2016 neprokázal, že je schopen podniknout správné kroky ke zvládnutí výjimečné situace.

62      Zatřetí EUIPO uvádí, že v projednávané věci nejsou relevantní služební pokyny EUIPO, které stanoví, že odvolací výbor musí rozhodovat o stížnostech týkajících se hodnocení provedených výkonným ředitelem.

63      Je sice pravda, jak zdůrazňuje EUIPO, že jeho výkonný ředitel nebyl hodnotitelem žalobce za rok 2016, a že tedy nebylo namístě svolat odvolací výbor k prověření hodnotícího posudku za rok 2016 v souladu s článkem 3 OPU 43. Kromě toho, jak uvádí EUIPO, služební pokyny EUIPO neobsahují žádnou výslovnou výjimku upravující situaci úředníka, jenž byl v daném období nadřízeným úředníka a jenž se z důvodu interní mobility nebo povýšení stal odvolacím hodnotitelem.

64      Nic to však nemění na tom, jak správně připomíná žalobce, že čl. 3 odst. 3 OPU 43 opravňuje generálního ředitele, tedy v kontextu EUIPO jeho výkonného ředitele, aby se odchýlil od postupu, který je v zásadě stanoven, k zohlednění konkrétního kontextu vyplývajícího z projednávané věci, a to v zájmu úředníka. Povinnost nestrannosti přitom představuje základní záruku, kterou je nutno dodržet,  jinak by došlo k vyprázdnění její podstaty a právo žalobce na skutečný přezkum jeho hodnotícího posudku by bylo zbaveno veškerého užitečného účinku, jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 51 výše. Povinnost zajistit nestrannost interního odvolacího řízení tedy v projednávané věci odůvodňovala odchýlení se od ustanovení upravujících odvolací posudkové řízení, která jsou uvedena ve služebních pokynech EUIPO.

65      Vzhledem ke všemu výše uvedenému je třeba vyhovět žalobnímu důvodu, který vychází z nedostatku nestrannosti odvolacího hodnotitele. Tento závěr sám o sobě odůvodňuje, aby byl hodnotící posudek za rok 2016 zrušen v rozsahu, v němž je stižen protiprávností, bez níž by mohl mít odlišný obsah. Za těchto okolností již není třeba rozhodovat o dalších argumentech a žalobních důvodech vznesených žalobcem v rámci projednávané žaloby.

66      Pokud jde o návrh žalobce na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v nezbytném rozsahu, je nutno konstatovat, že v projednávané věci byly podrobně zkoumány argumenty žalobce týkající se dodržení procesních záruk týkajících se interního odvolacího řízení proti hodnotícímu posudku za rok 2016, které byly v podstatě převzaty do třetího žalobního důvodu, až ve stadiu přijetí tohoto rozhodnutí. Z toho vyplývá, že v projednávané věci je rovněž třeba zrušit rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

 K nákladům řízení

67      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

68      Vzhledem k tomu, že žalobce v projednávané věci požadoval náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Hodnotící posudek Ralpha Pethkea za rok 2016 a rozhodnutí správní rady Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 18. prosince 2017, kterým se zamítá stížnost podaná R. Pethkeem, se zrušují.

2)      EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené R. Pethkeem.

Kanninen

Iliopoulos

Reine

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. prosince 2019.

Podpisy.


Obsah


Právní rámec

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

K právním otázkám

Úvodní poznámky k rozsahu soudního přezkumu

Úvodní poznámky k povinnosti nestrannosti úředníků

K opodstatněnosti žalobního důvodu, jenž v podstatě vychází z nedostatku nestrannosti odvolacího hodnotitele

K nákladům řízení


*–      Jednací jazyk: němčina.