ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (pléna)
11. prosince 2013(*)
„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému – Nařízení, kterým se upravuje sazba příspěvku do unijního důchodového systému – Úprava pojistněmatematické hodnoty – Nezbytnost přijmout obecné prováděcí ustanovení – Časová působnost nových obecných prováděcích ustanovení“
Ve věci F‑117/11,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Catherine Teughels, úřednice Evropské komise, s bydlištěm v Eppegem (Belgie), zastoupená L. Vogelem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené D. Martinem a J. Baquero Cruzem, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (plénum),
ve složení S. Van Raepenbusch, předseda, M. I. Rofes i Pujol, předsedkyně senátu, E. Perillo (zpravodaj), R. Barents a K. Bradley, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. dubna 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 8. listopadu 2011 podala C. Teughels projednávanou žalobu, jejíž podstatou je zrušení zaprvé rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. května 2011 o stanovení počtu let služby započitatelných pro důchod, které budou zohledněny v rámci důchodového systému Unie v případě převodu nároků na vnitrostátní důchod a zadruhé rozhodnutí ze dne 28. července 2011, kterým Komise zamítla její stížnost proti rozhodnutí Komise C(2011) 1278 ze dne 3. března 2011 týkající se obecných prováděcích ustanovení ke článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), které upravují převod nároků na důchod (dále jen „OPU 2011“).
Právní rámec
2 Článek 83a služebního řádu zní následovně:
„1. Rovnováha systému bude zajištěna v souladu s prováděcími pravidly stanovenými v příloze XII [služebního řádu].
[...]
3. U příležitosti pětiletého pojistně matematického posouzení důchodového systému v souladu s přílohou XII [služebního řádu] a za účelem zajištění rovnováhy systému, Rada [Evropské unie] rozhodne o sazbě příspěvku a o případné změně věkové hranice pro odchod do důchodu.
4. Každý rok předloží Komise Radě aktualizovanou verzi pojistně matematického posouzení v souladu s čl. 1 odst. 2 přílohy XII [služebního řádu]. Prokáže-li se, že mezi stávající sazbou příspěvku a sazbou potřebnou k udržení pojistně matematické rovnováhy existuje rozdíl v hodnotě nejméně 0,25 bodu, zváží Rada zvýšení sazby v souladu s úpravou stanovenou v příloze XII [služebního řádu].
[...]“
3 Článek 84 služebního řádu stanoví:
„Podmínky shora stanoveného důchodového systému jsou upraveny v příloze VIII [služebního řádu].“
4 Článek 110 odst. 1 služebního řádu stanoví:
„Obecná prováděcí ustanovení k tomuto služebnímu řádu jsou přijímána každým orgánem po projednání s jeho výborem zaměstnanců a Výborem pro služební řád. [...]“
5 Článek 8 přílohy VIII služebního řádu před vstupem v platnost nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1324/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ode dne 1. července 2008 upravuje sazba příspěvku úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství do důchodového systému (Úř. věst. L 345, s. 17), stanovil následující:
„Pojistně matematickou protihodnotou starobního důchodu se rozumí kapitálová hodnota dávek náležejících úředníkovi, která se vypočítá na základě tabulky úmrtnosti uvedené v článku 9 přílohy XII [služebního řádu] při použití roční úrokové míry 3,5 %, jež může být přezkoumána v souladu s pravidly stanovenými v článku 10 přílohy XII [služebního řádu].“
6 Článek 2 nařízení č. 1324/2008 v tomto ohledu stanoví:
„S účinkem ode dne 1. ledna 2009 se sazba pro výpočet úroku z úroků uvedená v čl. 4 odst. 1 a v článku 8 přílohy VIII služebního řádu [...] stanoví na 3,1 %.“
7 Podle čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu:
„Úředník, který skončí svůj služební poměr, aby:
– nastoupil do služeb státní správy nebo ve vnitrostátní nebo mezinárodní organizaci, která uzavřela s Unií dohodu,
[...]
je oprávněn nechat si převést pojistně matematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Unii aktualizovanou ke skutečnému dni převodu do penzijního fondu uvedené správy [nebo] organizace [...].“
8 Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu naopak stanoví:
„Úředník, který nastoupí do služebního poměru v Unii po:
– odchodu ze služby ve státní správě nebo ve vnitrostátní či mezinárodní organizaci,
[...]
může v období mezi svým jmenováním a dobou vzniku nároku na vyplácení starobního důchodu [...] uhradit Unii kapitálovou hodnotu nároků na důchod vzniklých na základě takové služby nebo činnosti, jejíž výše je aktualizována ke dni skutečného převodu.
V takovém případě stanoví orgán, v němž úředník vykonává službu, s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod, prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení počet let služby započitatelných pro důchod, které mu jsou započteny v rámci důchodového systému Unie za předcházející služební období na základě kapitálu převedeného, po odečtení částky představující kapitálové zhodnocení, mezi dnem žádosti o převod a skutečným dnem převodu.
Úředníci mohou využít této možnosti pro každý členský stát a dotčený penzijní fond pouze jednou.“
9 Článek 26 odst. 4 přílohy VIII služebního řádu stanoví:
„V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku stanoví orgán, v němž úředník pracuje, počet let služby započitatelných pro důchod v rámci vlastního systému na základě obecných [prováděcích] ustanovení přijatých podle čl. 11 odst. 2 přílohy VIII [služebního řádu], která přihlížejí k ustanovením této přílohy [...].“
10 Rozhodnutím C(2004) 1588 ze dne 28. dubna 2004, zveřejněným v Administrativních informacích č. 60 ze dne 9. června 2004, Komise přijala obecná prováděcí ustanovení k článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu, o převodu nároků na důchod (dále jen „OPU 2004“). OPU 2004 odkazují na dvě tabulky pojistněmatematických hodnot, které tvoří dvě přílohy, a to přílohu 1, která se týká pojistněmatematických hodnot (V1) pro výpočet částky pojistněmatematické protihodnoty převoditelné podle čl. 11 odst. 1 a článku 12 přílohy VIII služebního řádu, a přílohu 2, která se týká pojistněmatematických hodnot (V2) pro výpočet počtu let služby započitatelných pro důchod podle čl. 11 odst. 2 a 3 přílohy VIII služebního řádu.
11 Pojistněmatematické hodnoty V1 a V2, vypočítané podle věku ke dni žádosti a na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu, jsou totožné.
12 Rozhodnutím ze dne 3. března 2011 Komise zrušila OPU 2004 a přijala OPU 2011, zveřejněná v Administrativních informacích č. 17 ze dne 28. března 2011.
13 OPU 2011 vstoupila v platnost dne 1. dubna 2011 a v článku 9 upřesňují následující:
„Tato obecná prováděcí ustanovení [...] vstupují v platnost k prvnímu dni měsíce, který následuje po dni, ke kterému jsou zveřejněna v [Administrativních informacích].
Zrušují a nahrazují [OPU 2004].
[OPU 2004] nicméně zůstávají v platnosti i nadále pro převody podle čl. 11 odst. 1 a článku 12 přílohy VIII služebního řádu v případech, kdy ke skončení služebního poměru došlo před [1. lednem] 2009. Nadále se vztahují rovněž na případy zaměstnanců, jejichž žádost o převod na základě čl. 11 odst. 2 a 3 přílohy VIII služebního řádu byla přijata před [1. lednem] 2009.
Koeficienty pro přepočet [...] stanovené v příloze 1 se uplatní s účinností ke dni [1. lednu] 2009. Tyto přepočítací koeficienty budou automaticky upraveny v okamžiku, kdy nabude účinku úprava úrokové sazby uvedené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu.“
14 Příloha 1 OPU 2011 obsahuje na rozdíl od OPU 2004 pouze jednu tabulku s pojistněmatematickými hodnotami, které se napříště nazývají „přepočítací koeficienty“, platné jak pro výpočet částky převoditelné pojistněmatematické protihodnoty, tak pro výpočet počtu let služby započitatelných pro důchod. Přepočítací koeficienty, rovněž počítané podle věku ke dni žádosti a na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu, jsou vyšší než pojistněmatematické hodnoty V1 a V2 uvedené v přílohách 1 a 2 OPU 2004.
Skutkový základ sporu
15 Žalobkyně, úřednice Komise, požádala dne 3. listopadu 2009 o převod nároků na důchod, které před nástupem do služebního poměru v Komisi nabyla u belgického Státního důchodového úřadu (dále jen „žádost o převod“).
16 Sdělením zaměstnancům ze dne 29. června 2010 zaslanou žalobkyni (dále jen „první návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod“) příslušný útvar Komise, v projednávané věci úsek „Převody“ oddělení „Důchody“ „Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků“ (PMO) (dále jen „PMO 4“) určil, že počet let služby započitatelných pro důchod, která mají být započtena v důchodovém systému Unie a který vychází z převodu nároků nabytých žalobkyní v Belgii, činí 22 let, 1 měsíc a 6 dní. Přebytek kapitálové hodnoty ve výši 12 531,41 eur, který nemohl být přepočten na léta služby započitatelná pro důchod podle služebního řádu, měl být žalobkyni vyplacen v případě definitivního převodu jejího nároku na důchod. V prvním návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod bylo rovněž upřesněno, že v případě změny obecných prováděcích ustanovení k článku 11 přílohy VIII služebního řádu se přiznaný počet let služby započitatelných pro důchod nezmění. Žalobkyně měla dvouměsíční lhůtu k přijetí nebo odmítnutí prvního návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod.
17 Žalobkyně požádala o upřesnění prvního návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod. Následně došlo k výměně korespondence.
18 V mezidobí útvary Komise sdělením pracovníkům ze dne 5. května 2010 (dále jen „sdělení ze dne 5. května 2010“) upřesnily, že „aktualizovaná [obecná prováděcí ustanovení] vstupují v platnost k prvnímu dni měsíce [následujícím] po jejich zveřejnění v Administrativních informacích“ a že „všechny žádosti o převod zaevidované před vstupem [nových obecných prováděcích ustanovení] v platnost se řídí [OPU 2004]“.
19 Kromě toho generální ředitel generálního ředitelství Komise „Lidské zdroje a bezpečnost“ prostřednictvím sdělení ze dne 25. května 2010 zaslaným generálnímu tajemníkovi Komise a třem generálním ředitelům orgánu oznámil, že „k zajištění lepší transparentnosti systému převodu nároků na důchod, jakož i vyšší právní jistotě rozhodl přijmout pozměněné znění [obecných prováděcích ustanovení], která již nemají zpětnou účinnost“.
20 Stejně tak Komise ve sdělení zaměstnancům zveřejněné v Administrativních informacích ze dne 30. července 2010 (dále jen „sdělení ze dne 30. července 2010“) uvedla, že „aktualizovaná [obecná prováděcí ustanovení] vstupují v platnost k prvnímu dni měsíce [následujícího] po jejich zveřejnění v Administrativních informacích“ a že „všechny žádosti o převod zaevidované přede dnem vstupu [budoucích obecných prováděcích ustanovení] v platnost se budou řídit [OPU 2004]“. Sdělení ze dne 30. července 2010 upřesňovalo, že změna OPU 2004 se týkala převodu nároků nabytých v Unii do vnitrostátního důchodového systému a převodu nároků nabytých v členském státu do důchodového systému Unie.
21 Dopisem ze dne 20. srpna 2010 a na žádost žalobkyně prodloužil PMO 4 žalobkyni lhůtu k vyjádření k prvnímu návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod do 30. září 2010.
22 Komise ve sdělení určeném pracovníkům ze dne 17. září 2010 (dále jen „sdělení ze dne 17. září 2010“) konstatovala, že „tím, že Komise předestřela přijetí nových obecných prováděcích ustanovení [...] k článkům 11 a 12 přílohy VIII [s]lužebního řádu“ „mnozí“ úředníci podali žádosti o převod svých nároků na důchod a že tak bylo od 1. ledna 2010 zaevidováno PMO 4 „více než 10 000 žádostí“. Sdělení ze dne 17. září 2010 nicméně upřesňovalo, že „navzdory nešťastnému sdělení mimo jiné ze strany administrativy v květnu 2010, provádění nových [obecných prováděcích ustanovení], a zvláště nových pojistněmatematických hodnot má podléhat pravidlům stanoveným služebním řádem a zvláště nařízením [...] č. 1324/2008 [...]. V důsledku toho se [nová obecná prováděcí ustanovení] musí nutně uplatňovat na všechny převody [nároků nabytých ve členském státu do důchodového systému Unie], pro něž byla podána žádost počínaje dnem 1. ledna 2009, a na všechny převody [nároků na důchod nabytých úředníkem v Unii do vnitrostátního kapitálového důchodového systému] v případě odchodu od tohoto dne“. Nakonec pak byl podle sdělení ze dne 17. září 2010 „[n]ízký počet převodů, které již byly předmětem návrhu na převod nebo vyplacení hotovosti původním fondem řádně vypořádán. Dotčení kolegové byli dopisem bez zbytečného odkladu osobně vyrozuměni o dalším postupu ohledně jejich převodu“.
23 V návaznosti na sdělení ze dne 17. září 2010 PMO 4 žalobkyni dopisem ze dne 28. září 2010 informoval, že Komise „musela znovu posoudit její návrh, který jí byl učiněn“, aby uplatnila budoucí obecná prováděcí ustanovení „která vstoupila se zpětnou účinností v platnost dne 1. ledna 2009“.
24 Dne 17. prosince 2010 podala žalobkyně proti sdělení ze dne 17. září 2010 stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Tato stížnost byla dne 12. dubna 2011 zamítnuta z důvodu, že sdělení ze dne 17. září 2010 není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení.
25 Po přijetí OPU 2011 předložil PMO 4 žalobkyni dne 24. května 2011 druhý návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod s vysvětlením, že nový návrh „ruší a nahrazuje“ první návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod (dále jen „druhý návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod“). Podle druhého návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod byly přepočítací koeficienty použité v prvním návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod „zastaralé“ a „od 1. ledna 2009 bez právního základu“, jelikož k tomuto dni vstoupila v platnost úroková míra vymezená nařízením č. 1324/2008. Tato úroková míra byla jedním z prvků k výpočtu přepočítacího koeficientu, který se použije při přepočtu nároků na důchod získaných dříve na počet uznatelných let služby započitatelných pro důchod podle služebního řádu. V důsledku toho bylo třeba první návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod „považovat za neplatný od počátku“. Při použití přepočítacích koeficientů stanovených OPU 2011 činil takto přepočtený počet uznatelných let služby započitatelných pro důchod 17 let a 7 měsíců.
26 Dne 3. června 2011 podala žalobkyně proti OPU 2011 stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu a zvláště proti jejich článku 9, jelikož měla za to, že toto ustanovení porušuje zásadu zákazu zpětné účinnosti.
27 Rozhodnutím ze dne 28. července 2011 oznámeným poradci žalobkyně dne 29. července 2011 orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) nejprve upřesnil, že „[n]ezávisle na otázce, zda OPU [2011] mohou být [a]ktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, je [druhý] návrh na uznání [let služby započitatelných pro důchod] [...] považován za akt nepříznivě zasahující do právního postavení“, a že v důsledku toho je předmětem tohoto rozhodnutí právě druhý návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod, a v návaznosti na to stížnost zamítl (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
28 Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu dne 4. ledna 2012 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 78 jednacího řádu Soudu a požadovala, aby Soud rozhodl, aniž by se zabýval věcí samou.
29 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 27. ledna 2012 žalobkyně předložila vyjádření k námitce nepřípustnosti vznesené Komisí.
30 Dopisem ze dne 25. května 2012 kancelář Soudu sdělila účastnicím, že si Soud vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti společně s věcí samou.
31 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– v rozsahu, v němž je to nezbytné, zrušil druhý návrh na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod;
– „podle potřeby na základě článku 277 [SFEU]“ zrušil OPU 2011 a zvláště jejich článek 9;
– uložil žalované náhradu nákladů řízení.
32 Komise navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou a v každém případě za neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
33 V rámci organizačně procesních opatření vyzval Soud dopisem ze dne 28. ledna 2013 účastnice řízení, aby upřesnily určité body svých písemností a předložily některé dokumenty. Účastnice řízení těmto organizačně procesním opatřením vyhověly v souladu s pokyny Soudu.
34 Věc, která byla původně přidělena třetímu senátu Soudu, byla předána k projednání plénu Soudu, o čemž byly účastnice řízení vyrozuměny dopisem soudní kanceláře ze dne 7. února 2013 o nařízení jednání a sdělení přípravné zprávy k jednání.
Právní otázky
K předmětu žaloby
35 Prvním bodem návrhového žádání se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
36 V tomto ohledu je třeba připomenout, že návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají v případě, že toto rozhodnutí nemá samostatný obsah, ten účinek, že se Soudu předkládá akt nepříznivě zasahující do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8).
37 V projednávané věci byla stížnost ze dne 3. června 2011, ačkoli směřovala proti OPU 2011, OOJ interpretována tak, že směřuje pouze proti druhému návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod, což žalobkyně před Soudem nezpochybnila.
38 Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti přitom potvrzuje druhý návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod. V důsledku toho je třeba na návrhové žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nahlížet tak, že směřuje proti druhému návrhu na uznání let služby započitatelných na důchod, který je ostatně předmětem druhého bodu návrhového žádání.
39 Třetím bodem návrhového žádání se žalobkyně domáhá zrušení, „pokud je to nezbytné [...] případně podle článku 277 [SFEU]“, OPU 2011 a zvláště jejich článku 9.
40 Z odkazu na článek 277 SFEU a argumentace žaloby vyplývá, že žalobkyně ve třetím bodu svého návrhového žádání vznáší ve skutečnosti námitku protiprávnosti článku 9 právního aktu s obecnou působností, jako jsou OPU 2011, tedy námitku, která, i kdyby měla být považována za opodstatněnou, může v projednávané věci vést pouze ke zrušení druhého návrhu na uznání let služby započitatelných na důchod, který je právě předmětem druhého bodu návrhového žádání.
41 S ohledem na veškeré výše uvedené úvahy je třeba přezkoumat pouze návrhové žádání směřující ke zrušení druhého návrhu na uznání let služby započitatelných pro důchod.
K námitce nepřípustnosti
Argumentace účastnic řízení
42 Komise tvrdí, že je žaloba nepřípustná, protože směřuje proti druhému návrhu na uznání let služby započitatelných na důchod, který není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení.
43 Podle názoru Komise má administrativní řízení týkající se vyřizování žádostí o převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému několik fází. Návrh na uznání let služby započitatelných na důchod je přitom pouze jednou z fází tohoto řízení.
44 Uznání let služby započitatelných na důchod obsažené v návrhu určeném oprávněné osobě se stane konečným až poté, kdy částky odpovídající aktualizované kapitálové hodnotě nároků na důchod byly dotčenými vnitrostátními nebo mezinárodními penzijními fondy skutečně převedeny na bankovní účet Komise, takže rozhodnutí o uznání oznámené úředníkovi po přijetí převedené kapitálové hodnoty je jediným aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení úředníka, který podal žádost o převod.
45 Za těchto podmínek je druhý návrh na uznání let služby započitatelných na důchod přípravným aktem, jehož cílem je pouze připravit konečné rozhodnutí o uznání.
46 Na jednání Komise rovněž uvedla, že nároky úředníka na důchod nejsou ustáleny návrhem na uznání let služby započitatelných na důchod, a fortiori nesouhlasí-li s ním oprávněná osoba, a že mezi přijetím tohoto návrhu a přijetím rozhodnutí, kterým se řízení končí, může u částky převedené kapitálové hodnoty dojít k vývoji, a v důsledku toho se může změnit počet let služby započitatelných na důchod, který má být zohledněn. Komise v tomto ohledu vychází z čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, který stanoví, že dotčený orgán na „základě převedené kapitálové hodnoty“ určí počet let služby započitatelných na důchod, které zohlední v důchodovém systému Unie z titulu předchozí doby služby.
47 Žalobkyně má naproti tomu za to, že podle judikatury je návrh na uznání počtu let služby započitatelných na důchod aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, a to nezávisle na tom, zda s ním dotčený úředník souhlasí, či nikoli.
Závěry Soudu
48 Nejprve je třeba připomenout, že systém převodu nároků na důchod, který je stanoven v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, usnadňuje tím, že umožňuje koordinaci mezi vnitrostátními důchodovými systémy a důchodovým systémem Unie, přechod z vnitrostátních zaměstnání, veřejných nebo soukromých, či také mezinárodních, do správy Unie a též k tomu, aby Unii zajistil lepší možnost výběru kvalifikovaného personálu s odpovídající profesní zkušeností (usnesení Soudního dvora ze dne 9. července 2010, Ricci, C‑286/09 a C‑287/09, bod 28 a citovaná judikatura).
49 V této souvislosti byl Soud prvního stupně Evropských společenství (Tribunál) veden k rozhodnutí, že návrhy na uznání počtu let služby započitatelných na důchod převedených se souhlasem úředníka jsou „rozhodnutími“ s dvojím účinkem: jednak zachování, ve prospěch dotčeného úředníka a v právním řádu původu, výše nároků na důchod, které nabyl v odpovídajícím důchodovém systému, a jednak zajištění v právním řádu Unie a s výhradou splnění dodatečných podmínek, zohlednění těchto nároků v důchodovém systému Unie (rozsudek Tribunálu ze dne 18. prosince 2008, Belgie a Komise v. Genette, T‑90/07 P a T‑99/07 P, bod 91 a citovaná judikatura).
50 Soud již rovněž rozhodl, že návrhy na uznání let služby započitatelných pro důchod jsou jednostrannými akty, které nevyžadují žádné jiné opatření ze strany příslušného orgánu a nepříznivě zasahují do právního postavení dotyčného úředníka. V opačném případě by tyto akty jako takové nemohly být zpochybněny nebo přinejmenším by mohly být předmětem stížnosti nebo žaloby až po přijetí pozdějšího rozhodnutí, jehož datum není určeno, které vydá jiný orgán než OOJ. Tato analýza by nebyla v souladu ani s právem úředníků na účinnou soudní ochranu, ani s požadavky právní jistoty tkvícími v úpravách lhůt stanovených služebním řádem (usnesení Soudu ze dne 10. října 2007, Pouzol v. Účetní dvůr, F‑17/07, body 52 a 53).
51 Tento směr byl nakonec potvrzen také rozhodnutím Soudu ze dne 11. prosince 2012, Cocchi a Falcione v. Komise (F‑122/10, který je předmětem řízení o opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑103/13 P, body 37 až 39), ve kterém Soud rozhodl, že návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení dotyčného úředníka.
52 Z judikatury citované v bodech 49 až 51 tohoto rozsudku definitivně vyplývá, že návrh na uznání počtu let služby započitatelných na důchod, který příslušné útvary Komise předloží úředníkovi k vyjádření souhlasu v rámci administrativního řízení o převodu nároků na důchod v několika výše popsaných fázích, je jednostranným aktem, oddělitelným od procesního rámce, do něhož zasahuje, přijatým podle vázané pravomoci přiznané orgánu ex lege, jelikož vyplývá přímo z individuálního práva, které čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu výslovně přiznává úředníkům a zaměstnancům při jejich nástupu do služby v Unii.
53 Výkon této vázané pravomoci totiž ukládá Komisi povinnost vydat návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod, který vychází ze všech relevantních údajů, které musí získat od dotčených vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů, konkrétně v rámci úzké koordinace a loajální spolupráce mezi těmito orgány a jejími útvary. Takový návrh na uznání let služby započitatelných na důchod se v důsledku toho nemůže považovat za projev „pouhého úmyslu“ útvaru orgánu informovat dotčeného úředníka v očekávání získání jeho souhlasu, jakož i následného přijetí kapitálové hodnoty, které umožní provést započtení. Takový návrh naopak představuje nezbytný závazek ze strany orgánu řádně a účinně provést převod nároků úředníka na důchod, jehož tento úředník využil podáním žádosti o převod. Převod kapitálové hodnoty aktualizovaný v důchodovém systému Unie představuje splnění odlišného závazku vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů, který je nezbytný k završení celého řízení o převodu nároků na důchod do penzijních fondů systému Unie.
54 Stejně tak výkon vázané pravomoci pro účely uplatňování čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ukládá Komisi jednat s veškerou náležitou pečlivostí, aby úředníkovi, který podal žádost o uplatnění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, umožnila dát svůj souhlas s návrhem na uznání let služby započitatelných na důchod s plnou znalostí věci, pokud jde jak o skutečnosti nezbytné pro výpočet let služby započitatelných pro důchod podle služebního řádu, tak o pravidla upravující, „ke dni podání žádosti o převod“, způsoby tohoto výpočtu, jak upřesňuje znění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Toto ustanovení totiž stanoví, že orgán, v němž úředník vykonává službu, stanoví prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení, s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod, počet „let služby započitatelných pro důchod“, které mu jsou započteny.
55 Z výše uvedeného vyplývá, že návrh na uznání počtu let služby započitatelných na důchod je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení úředníka, který požádal o převod svých nároků na důchod.
56 Tento závěr potvrzují i následující úvahy.
57 Zaprvé OPU 2011 potvrdila dřívější praxi, která byla vyjádřena v ujednáních obsažených v návrzích na uznání let služby započitatelných na důchod tím, že napříště v článku 8 výslovně stanoví, že souhlas, který má úředník vyslovit s návrhem na uznání let služby započitatelných na důchod, je po jeho udělení „neodvolatelný“. Neodvolatelnost souhlasu úředníka je odůvodněná, pokud Komise předložila oprávněnému návrh, jehož obsah byl vypočten a navržen s veškerou požadovanou péčí a který Komisi zavazuje v tom smyslu, že v případě souhlasu oprávněného musí na tomto základě pokračovat v řízení o převodu.
58 Zadruhé je návrh na uznání počtu let služby započitatelných na důchod v zásadě učiněn na základě způsobu výpočtu, který je stejný, jako výpočet, který je použit v okamžiku, kdy důchodový systém Unie obdrží celou kapitálovou hodnotu s konečnou platností převedenou vnitrostátními nebo mezinárodními penzijními fondy původu.
59 Jediné, co by se mohlo případně mezi dnem návrhu na uznání počtu let služby započitatelných na důchod a dnem konečného proplacení kapitálové hodnoty změnit, je výše částky, o kterou se jedná, jelikož výše převoditelné kapitálové hodnoty aktualizované ke dni žádosti o převod se může lišit od kapitálové hodnoty ke dni skutečného převodu, v závislosti například na změně směnného kurzu. I v takovém případě, který se ostatně může týkat jen převodů kapitálových hodnot vyjádřených v jiných měnách než v euru, je způsob výpočtu, který se použije na tyto dvě hodnoty, ve skutečnosti stejný.
60 Zatřetí tvrzení Komise, podle kterého pouhé rozhodnutí o uznání přijaté po konečném přijetí kapitálové hodnoty, o které se jedná, nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka, je zjevně v rozporu s cílem administrativního řízení o převodu nároků na důchod. Cílem tohoto řízení je právě umožnit dotčenému úředníkovi rozhodnout se s plnou znalostí věci a před tím, než bude kapitálová hodnota odpovídající jeho celkovému pojistnému s konečnou platností převedena do důchodového systému Unie, zda je pro něj výhodnější kumulovat své dřívější nároky na důchod s nároky na důchod, které získá jakožto úředník Unie nebo naopak si tyto nároky ponechat ve vnitrostátním právním řádu (viz výše uvedený rozsudek Belgie a Komise v. Genette, uvedený výše, bod 91). Tvrzení Komise by totiž dotčeného úředníka nutilo zpochybnit způsob, kterým útvary Komise vypočetly počet let služby započitatelných na důchod, jež má být uznán, na který má nárok teprve poté, co vnitrostátní a mezinárodní fondy původu s konečnou platností převedou kapitálovou hodnotu Komisi, což by v praxi zmařilo samotnou podstatu práva přiznaného úředníkovi čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu zvolit si převedení nároků na důchod nebo tyto nároky ponechat ve vnitrostátních nebo mezinárodních penzijních fondech původu.
61 Konečně začtvrté nelze tvrdit, jak činí Komise, že návrhy na uznání počtu let služby započitatelných na důchod jsou pouze přípravnými akty z důvodu, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu stanoví, že se počet let služby započitatelných pro důchod vypočte „na základě převedeného kapitálu“.
62 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že ze znění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu vyplývá, že dotčený orgán „stanoví“ počet let služby započitatelných pro důchod „s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod, prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení“ a že poté započte takto stanovený počet odsloužených let započitatelných pro důchod v rámci důchodového systému Unie „na základě převedeného kapitálu“.
63 Toto znění je potvrzeno zněním článku 7 OPU 2004 a článku 7 OPU 2011. Znění obou těchto článků ve svém odstavci 1 stanoví, že počet let služby započitatelných na důchod se vypočte „na základě převoditelné částky představované nároky nabytými [...], po odečtení částky představující kapitálové zhodnocení, mezi dnem žádosti o převod a skutečným dnem převodu“.
64 Odstavec 2 článků 7 OPU 2004 a 2011 naproti tomu upřesňuje, že počet let služby započitatelných na důchod „se poté vypočte [...] na základě převedené částky“, podle matematického vzorce uvedeného v první odrážce tohoto odstavce.
65 Z výše uvedených ustanovení tedy vyplývá, že se návrhy na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod vypočítají na základě převoditelné částky ke dni zaevidování žádosti tak, jak je sdělena příslušnými vnitrostátními nebo mezinárodními orgány útvarům Komise, případně po odečtení částky představující kapitálové zhodnocení mezi dnem zaevidování žádosti o převod a skutečným dnem převodu, jelikož tento peněžitý rozdíl nemůže nést důchodový systém Unie.
66 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý návrh na uznání let služby započitatelných pro důchod je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení a návrhové žádání směřující k jeho zrušení je tedy přípustné. Proto je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí.
K věci samé
67 Na podporu návrhového žádání na zrušení druhého návrhu na uznání počtu let služby započitatelných na důchod žalobkyně vznáší jediný důvod vycházející z „porušení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII [s]lužebního řádu [a] čl. 26 odst. 4 přílohy VIII [s]lužebního řádu, z neuznání nabytých práv, jakož i z porušení zásady právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti [a] zjevně nesprávného posouzení“.
Argumentace účastnic řízení
68 Žalobkyně tvrdí, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu Komisi ukládá povinnost, aby v případě, že hodlá změnit pojistněmatematické hodnoty použitelné na žádosti o převod nároků na důchod nabytých ve členských státech do důchodového systému Unie (dále jen „převod ‚in‘ “), předem přijala nová obecná prováděcí ustanovení. Komise však přijala nová obecná prováděcí ustanovení až 3. března 2011. Na žádost o převod byla proto použitelná pouze OPU 2004 platná před tímto datem.
69 Vstup v platnost nařízení č. 1324/2008 dne 1. ledna 2009 neměl vliv na sazbu, která se měla použít při výpočtu počtu uznatelných let služby započitatelných na důchod. Toto nařízení změnilo roční úrokovou míru stanovenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu, která se použije výhradně v případě převodu pojistněmatematické protihodnoty do vnitrostátního důchodového systému, tedy kapitálové hodnoty nároků na důchod nabyté úředníkem v Unii (dále jen „převod ‚out‘ “), a nepoužije se tedy v případě převodu „in“.
70 Žádné ustanovení služebního řádu ani nařízení č. 1324/2008 ostatně nestanoví okamžitou účinnost roční úrokové míry stanovené nařízením č. 1324/2008 u výpočtu počtu uznatelných let služby započitatelných na důchod v případě převodu „in“.
71 Podle názoru žalobkyně mohlo nařízení č. 1324/2008 použitím pětileté pojistněmatematické protihodnoty podle čl. 83a odst. 3 služebního řádu změnit taxativně pouze sazbu příspěvku do důchodového systému Unie a úrokovou míru stanovenou ustanoveními uvedenými v článku 2 téhož nařízení. Těmito opatřeními Rada v důsledku toho „vyčerpala“ všechny pravomoci, které jí článek 83a služebního řádu přiznává. Rada nebyla oprávněna přijmout jakékoli opatření, které má vliv na výpočet uvedený v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu.
72 Kromě toho změna úrokové míry, o níž rozhodla Rada, nemůže být nutně použitelná současně na všechny pojistněmatematické výpočty.
73 Žalobkyně rovněž tvrdí, že se její nároky ustálily ke dni žádosti o převod, tedy dne 3. listopadu 2009, a měly být tedy určeny podle OPU 2004, která jako jediná platila k tomuto dni.
74 Nakonec má žalobkyně za to, že použití OPU 2011 se zpětnou účinností bylo „nepředvídatelné“. Sdělení generálního ředitele generálního ředitelství „Lidské zdroje a bezpečnost“ ze dne 25. května 2010 a sdělení ze dne 30. července 2010 uváděla, že nová pravidla se neuplatní se zpětnou účinností.
75 Komise odpověděla, že přestože nařízení č. 1324/2008 nemůže změnit čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, jelikož toto ustanovení nezmiňuje úrokovou míru k výpočtu pojistněmatematické protihodnoty, používají naproti tomu obecná prováděcí ustanovení k čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu přepočítací koeficienty, které se „odvíjejí přímo od sazby uvedené v článku 8 přílohy VIII [služebního řádu]“.
76 Podle názoru Komise tedy změna úrokové míry uvedené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu stanovená ke dni 1. lednu 2009 vstupem v platnost nařízení č. 1324/2008 žádosti vedla „nutně“ k témuž dni ke změně uvedených přepočítacích koeficientů. Přepočítací koeficienty stanovené OPU 2004 se tak staly „zastaralými“ a jsou od 1. ledna 2009 bez právního základu, a to nezávisle na jakémkoli formálním a kontextuálním zrušení OPU 2004.
Závěry Soudu
77 Úvodem je třeba konstatovat, že výtka vycházející ze zjevně nesprávného posouzení není nijak podložená, jelikož na její podporu není uveden žádný argument. Proto musí být na základě čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu odmítnuta.
78 Žalobkyně v rámci svého jediného žalobního důvodu vznáší námitku protiprávnosti čl. 9 třetího pododstavce poslední věty, jakož i čl. 9 čtvrtého pododstavce první věty OPU 2011. Podle tvrzení žalobkyně tato ustanovení OPU 2011 stanoví, že se přepočítací koeficienty uvedené v příloze 1 OPU 2011 stanovené v souladu s nařízením č. 1324/2008 použijí od dne 1. ledna 2009, tedy dne vstupu uvedeného nařízení v platnost, kdežto příloha 2 OPU 2004, která stanovila odlišné přepočítací koeficienty, které byly použitelné od 1. května 2004, nebyla k tomuto dni nijak formálně změněna. Žalobkyně tvrdí, že taková formální změna byla podle čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu nezbytná a že použití nových přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 OPU 2011 se zpětným účinkem i na případy úředníků a zaměstnanců, jejichž žádost o převod „in“ byla podána před tímto dnem, porušuje zásady právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti.
79 K právnímu odůvodnění čl. 9 třetího a čtvrtého pododstavce OPU 2011 Komise v podstatě tvrdí, že článek 2 nařízení č. 1324/2008 vedl k neplatnosti OPU 2004, pokud jde o způsob výpočtu počtu let služby započitatelných na důchod, a zbavil je automaticky právního základu.
– K dopadu nařízení č. 1324/2008 na OPU 2004
80 Ze znění článku 2 nařízení č. 1324/2008 vyplývá, že toto nařízení má, pokud jde o úředníky a jiné zaměstnance Unie, pouze dva cíle.
81 První cíl se prostřednictvím čl. 4 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu týká stanovení úrokové míry použitelné na výpočet nároků na důchod úředníka, který znovu nastoupí do služebního poměru v Unii poté, co v Unii již dříve ve služebním poměru byl. Tento cíl se v projednávané věci jeví být již na první pohled irelevantní.
82 Druhý cíl se týká stanovení sazby pro určení „pojistněmatematické protihodnoty“ starobního důchodu. Je však nutno konstatovat, že tento pojem je použit v čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu pro převody „out“, a nikoli v čl. 11 odst. 2 téže přílohy pro převody „in“.
83 Je totiž třeba připomenout, že článek 11 přílohy VIII služebního řádu stanoví jasné rozlišení mezi převodem „out“ v odstavci 1 a převodem „in“ v odstavci 2.
84 V případě převodu „out“ čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu stanoví, že dotčený úředník je oprávněn nechat si převést „pojistněmatematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Unii aktualizovanou ke skutečnému dni převodu“. Naproti tomu v případě převodu „in“ odstavec 2 téhož ustanovení uvádí, že dotyčný úředník je oprávněn uhradit Unii „kapitálovou hodnotu nároků na důchod vzniklých [ve vnitrostátním nebo mezinárodním systému, do něhož přispíval], jejíž výše je aktualizována ke dni skutečného převodu“. V případě převodu „out“ je převáděná suma peněz „pojistněmatematickou protihodnotou“ nároků vzniklých v Unii; v případě převodu „in“ je převáděná suma peněz „aktualizovanou kapitálovou hodnotou“, tedy sumou peněz, která materiálně představuje důchodové nároky vzniklé na základě dřívějších činností dotyčného úředníka ve vnitrostátním nebo mezinárodním důchodovém systému, aktualizovanou podle čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce přílohy VIII služebního řádu ke dni skutečného převodu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Časta, C‑166/12, bod 26).
85 „Pojistněmatematická protihodnota“ uvedená v čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu a „aktualizovaná kapitálová hodnota“ uvedená v odstavci 2 téhož článku jsou přitom dvěma odlišnými právními pojmy, z nichž každý spadá do dvou na sobě nezávislých režimů.
86 „Pojistněmatematická protihodnota“ vystupuje totiž v právních předpisech služebního řádu jako samostatný pojem, vlastní důchodovému systému Unie. Je vymezen v článku 8 přílohy VIII služebního řádu jako „kapitálová hodnota dávek náležejících úředníkovi, která se vypočítá na základě tabulky úmrtnosti uvedené v článku 9 přílohy XII [služebního řádu] při použití roční úrokové míry 3,1 %, jež může být přezkoumána v souladu s pravidly stanovenými v článku 10 přílohy XII [služebního řádu]“. Poslední úprava úrokové míry stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu byla provedena podle článku 10 přílohy XII služebního řádu, konkrétně nařízením č. 1324/2008, které úrokovou míru snížilo ze 3,5 % na 3,1 %.
87 „Aktualizovaná kapitálová hodnota“ není naproti tomu vymezena služebním řádem, který neuvádí ani způsob jejího výpočtu, a to z důvodu, že její výpočet a způsoby kontroly tohoto výpočtu přísluší podle ustálené judikatury výlučně do pravomoci dotčených vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů (rozsudek Belgie a Komise v. Genette, uvedený výše, body 56 a 57 a citovaná judikatura).
88 Komise nicméně tvrdí, že pojistněmatematická protihodnota je rovněž „metodou výpočtu“, která by se jako taková měla použít nejen v případě převodu „out“, pokud částky pocházející z fondů důchodového systému Unie plynou do fondů důchodového systému členského státu nebo mezinárodní organizace, ale rovněž v případě převodu „in“, pokud naopak sumy peněz plynou do fondů důchodového systému Unie.
89 „Pojistněmatematická protihodnota“ se tedy jakožto metoda pro výpočet použije podle názoru Komise jak na první, tak na druhý z těchto dvou případů převodu nároků na starobní důchod. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu stanoví od reformy služebního řádu v roce 2004 novou podmínku, kterou musí splnit dotčené vnitrostátní orgány, a to že kapitálová hodnota odpovídající celkovému pojistnému odvedenému úředníkem, který nastoupil do služebního poměru v Unii je „aktualizována ke dni skutečného převodu“. Podle Komise tato nová podmínka ukládá dotčeným vnitrostátním orgánům v rozsahu, v němž je obsažena ve služebním řádu, povinnost aktualizovat kapitálovou hodnotu podle parametrů uvedených ve služebním řádu, jako je úroková míra naposledy pozměněná nařízením č. 1324/2008.
90 Názor Komise však není právně odůvodněn.
91 Z judikatury totiž vyplývá, že systém převodu „in“ má dvě odlišné administrativní fáze. První fáze spočívá ve stanovení kapitálové hodnoty aktualizované vnitrostátními nebo mezinárodními orgány, které spravují důchodový systém, do kterého oprávněný přispíval až do svého nástupu do služebního poměru v Unii. Celá tato fáze spadá do výlučné pravomoci příslušných vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů. Druhá fáze naproti tomu spočívá v přepočtu, příslušným orgánem Unie, aktualizované kapitálové hodnoty takto určené vnitrostátními nebo mezinárodními orgány původu, na počet let služby započitatelných pro důchod, která jsou mu započtena v rámci důchodového systému Unie, a to na základě pravidel důchodového systému Unie, včetně pravidel obsažených v obecných prováděcích ustanoveních, která je každý orgán povinen přijmout pro převody „in“ (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Belgie a Komise v. Genette, body 56 a 57).
92 Obě rozhodnutí, z nichž první se týká určení aktualizované kapitálové hodnoty a druhé upravuje přepočet těchto aktiv na počet let služby započitatelných pro důchod, podléhají v důsledku toho dvěma odlišným právním řádům a každé z nich spadá pod soudní kontrolu vlastní každému z těchto dvou právních řádů (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 18. března 2004, Lindorfer v. Rada, T‑204/01, body 28 až 31).
93 Okolnost, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu od jeho reformy provedené v roce 2004 stanoví, že vnitrostátní a mezinárodní orgány musejí až do dne skutečného převodu aktualizovat kapitálovou hodnotu odpovídající celkovému pojistnému odvedenému úředníkem nebo zaměstnancem, který nastoupil do služebního poměru v Unii, obsahuje sice povinnost k tíži těchto orgánů, ale neznamená tam, kde neobsahuje výslovné ustanovení v tomto smyslu, že k této aktualizaci musí dojít způsobem stanoveným pro převody „out“. Naproti tomu, jak Soudní dvůr rozhodl v bodech 25 a 26 výše uvedeného rozsudku Časta, mají členské státy možnost použít buď metodu nazvanou „pojistněmatematická protihodnota“, nebo metodu nazvanou „paušální odkupní hodnota nároků“ nebo i jiné metody.
94 Pokud jde tedy zaprvé o výpočet aktualizované kapitálové hodnoty prováděný vnitrostátními nebo mezinárodními orgány pro převod „in“, určí se tato kapitálová hodnota na základě uplatnitelného vnitrostátního práva a v souladu s postupy stanovenými tímto právem nebo v případě mezinárodní organizace jejími vlastními pravidly, a nikoli na základě článku 8 přílohy VIII služebního řádu a podle úrokové míry stanovené tímto ustanovením. Tribunál tak ostatně rozhodl v bodě 57 výše uvedeného rozsudku Belgie a Komise v. Genette, když upřesnil, že v případě převodu „in“ vychází rozhodnutí týkající se výpočtu částky nároků na důchod, která má být převedena, z příslušného vnitrostátního právního řádu a vztahuje se na něj kontrola pouze vnitrostátního soudu (v tomto smyslu viz rozsudek Časta, uvedený výše, bod 24).
95 Z toho vyplývá, že článek 2 nařízení č. 1324/2008 nemůže být zohledněn jakožto činitel v metodě výpočtu kapitálové hodnoty odpovídající nárokům na důchod nabytým úředníkem nebo zaměstnancem před jeho nástupem do služebního poměru v Unii a nemůže být nutně zohledněn dotčenými vnitrostátními a mezinárodními orgány při provádění aktualizace uvedené kapitálové hodnoty, kterou mají převést.
96 Zadruhé, pokud jde o výpočet počtu uznatelných let služby započitatelných pro důchod, která mají být započtena v rámci důchodového systému Unie, prováděný útvary dotčeného orgánu, který se liší od výpočtu aktualizované kapitálové hodnoty, jak vyplývá z bodů 91 až 93 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že ani čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu týkající se převodů „in“, ani žádné jiné ustanovení služebního řádu výslovně nestanoví povinnost použít na výpočet počtu let služby započitatelných na důchod, která mají být uznána v rámci důchodového systému Unie, úrokovou míru stanovenou v článku 8 této přílohy. Z toho vyplývá, že se tvrzení Komise, podle kterého se přepočítací koeficienty v případě převodu „in“ „přímo odvíjejí“ od úrokové míry uvedené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu, neopírá o žádné ustanovení služebního řádu.
97 Kromě toho nemůže Rada prováděcím nařízením přijatým na základě článku 83a služebního řádu omezit dosah čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce přílohy VIII služebního řádu tak, že naruší autonomii, kterou zákonodárce Unie v tomto ustanovení přiznal orgánům, když jim v případě převodu „in“ poskytl možnost určit prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení počet let služby započitatelných pro důchod.
98 Článek 7 odst. 2 OPU 2004 sice pro účely výpočtu počtu let služby započitatelných pro důchod, která mají být uznána v rámci důchodového systému Unie, na základě skutečně převedené kapitálové hodnoty odkazuje na pojistněmatematické hodnoty V2 stanovené v tabulce přílohy 2 OPU 2004, které se podle uvedené přílohy 2 „vypočítají na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu“. Mezi těmito parametry přitom figuruje sazba stanovená v článku 8 přílohy VIII služebního řádu.
99 Příloha 2 OPU 2004 nicméně stanoví pojistněmatematické hodnoty vypočtené zejména na základě úrokové míry ve výši 3,5 % stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu před jeho změnou, k níž došlo nařízením č. 1324/2008. Právě tyto hodnoty byly zohledněny Komisí při vypracování prvního návrhu na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod, zatímco článek 8 přílohy VIII služebního řádu byl v mezidobí pozměněn nařízením č. 1324/2008.
100 Za těchto podmínek proto v rámci uplatnění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu a zvláště pro účely aktualizace přepočítacích koeficientů v případě převodu „in“, vzhledem k nové úrokové míře 3,1 % stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu v návaznosti na vstup v platnost nařízení č. 1324/2008, Komisi příslušelo, aby v souladu s uvedeným čl. 11 odst. 2, který pro účely svého provedení odkazuje na obecná prováděcí ustanovení, a rovněž v souladu se zásadou právní jistoty, provedla změnu OPU 2004 a vypracovala novou tabulku pojistněmatematických hodnot. Právě to Komise učinila, když přijala OPU 2011, která v příloze obsahují nové pojistněmatematické hodnoty, jež se v těchto posledních obecných prováděcích ustanoveních nazývají „přepočítací koeficienty“ pro účely výpočtu počtu uznatelných let služby započitatelných pro důchod.
101 Je třeba dodat, že článek 8 přílohy VIII služebního řádu, pozměněný v souvislosti se vstupem v platnost nařízení č. 1324/2008, by se mohl uplatnit na převody „in“ pouze prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení, jež mají orgány přijmout v souladu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Použitelnost uvedeného článku 8 vyplývá v daném případě z odkazu na „parametry stanovené v příloze XII služebního řádu“, které jsou obsaženy v nadpisu přílohy 2 OPU 2004 a to v rozsahu, v němž uvedená příloha XII sama odkazuje ve svém čl. 1 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a článku 12 na úrokovou míru uvedenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu. Nadpis přílohy 2 OPU 2004 má přitom indikativní povahu, pokud jde o metodu výpočtu použitou Komisí z titulu svých prováděcích pravomocí, které jí svěřuje čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, která může sloužit pouze k výkladu právní úpravy obsažené v tabulce pojistněmatematické hodnoty (k normativní hodnotě nadpisu článku směrnice viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. dubna 2003, Hoffmann, C‑144/00, body 37 až 40). Mimoto takové stupňovité odkazy, navíc zcela obtížně pochopitelné, nemohou převládat nad výslovnými údaji obsaženými v dotčené tabulce pojistněmatematických hodnot, aniž je porušena zásada právní jistoty.
102 Tvrzení Komise, že metoda výpočtu pojistněmatematické protihodnoty stanovená v článku 8 přílohy VIII služebního řádu musí být nutně použita také při určení aktualizované kapitálové hodnoty nebo i počtu let služby započitatelných pro důchod stanovených čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu je v rozporu se zněním tohoto posledně uvedeného ustanovení, jakož i s vůlí unijního zákonodárce, který chtěl ve služebním řádu zachovat zřetelné rozlišení mezi dvěma případy převodu nároků na důchod „in“ a „out“, a v důsledku toho rovněž mezi pojmy „aktualizovaná kapitálová hodnota“ a „pojistněmatematická protihodnota“.
103 S ohledem na výše uvedené je tvrzení Komise, podle kterého nařízení č. 1324/2008 vedlo k neplatnosti OPU 2004, pokud jde o způsob výpočtu počtu uznatelných let započitatelných pro důchod, a automaticky je zbavilo právního základu, je z právního hlediska nesprávný, jelikož odůvodnění takového tvrzení je v rozporu jak s působností uvedeného nařízení, tak s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu.
104 Je tedy třeba přezkoumat otázku, zda Komise oprávněně použila nové přepočítací koeficienty uvedené v příloze 1 OPU 2011 na žádosti o převod podané před vstupem OPU 2011 v platnost, k němuž došlo dne 1. dubna 2011.
– K použití přepočítacích koeficientů uvedených v příloze 1 OPU 2011 se zpětnou účinností
105 Úvodem je třeba připomenout, že podle obecně uznávané zásady se nové pravidlo, není-li stanoveno jinak, použije okamžitě na situace, které vzniknou, jakož i na budoucí účinky právních situací, které vznikly, aniž nicméně byly zcela vytvořeny, za působnosti původního pravidla (rozsudek Soudu ze dne 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, bod 47 a citovaná judikatura).
106 V důsledku toho je třeba ověřit, zda se žalobkyně v okamžiku, kdy se staly nové přepočítací koeficienty stanovené OPU 2001 použitelnými, tedy dne 1. dubna 2011, nacházela v situaci, která vznikla a byla zcela vytvořena za působnosti OPU 2004. Pouze za tohoto předpokladu by bylo možné skutečně připustit, že se na žalobkyni použily přepočítací koeficienty stanovené OPU 2011 se zpětnou účinností. V tomto případě by bylo třeba zkoumat námitku protiprávnosti vznesenou žalobkyní, a konkrétně legalitu použití přepočítacích koeficientů stanovených OPU 2011 se zpětnou účinností z hlediska zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Guittet v. Komise, bod 48).
107 Aby v projednávaném případě byla situace úředníka nebo zaměstnance, který podal žádost o převod „in“, zcela vytvořena za působnosti pojistněmatematických hodnot V2, které tvoří přílohu OPU 2004, musí být prokázáno, že nejpozději na konci dne předcházejícího vstupu v platnost nových přepočítacích koeficientů stanovených OPU 2011, tedy dne 31. března 2011, oprávněný souhlasil s návrhem na uznání počtu let služby započitatelných na důchod, který mu byl předložen podle OPU 2004.
108 Jak bylo připomenuto v bodě 21 tohoto rozsudku, žalobkyně v projednávané věci první návrh na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod ani nepřijala, ani jej formálně neodmítla. Její situace vzhledem k jejímu nároku na převod „in“ za působnosti OPU 2004 sice vznikla, avšak nebyla okamžikem vstupu v platnost OPU 2011 za působnosti OPU 2004 zcela vytvořena, takže se OPU 2011 v projednávané věci nepoužila se zpětným účinkem.
109 Za těchto podmínek se žalobkyně nemůže dovolávat nabytého práva nebo nedodržení podmínek pro zpětvzetí správních aktů (viz rozsudek Cocchi a Falcione, uvedený výše, body 42 a 43).
110 Z výše uvedeného vyplývá, že návrhové žádání směřující ke zrušení druhého návrhu na uznání je třeba zamítnout jako neopodstatněné.
111 Z toho vyplývá, že projednávanou žalobu je nutno zamítnout.
K nákladům řízení
112 Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle druhého odstavce tohoto článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
113 Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že žalobkyně neměla ve věci úspěch. Nicméně je třeba uvést, že postoj Komise mohl u žalobkyně vyvolat zcela oprávněné otázky a pochyby. Zaprvé je třeba připomenout, že v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti sama Komise připustila, že druhý návrh na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod byl analyzován jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení. I když v rámci této žaloby byla Komise oprávněna vznést námitku nepřípustnosti a vyzvat Soud, aby se nezabýval věcí samou, nic to nemění na tom, že naopak tvrdila, že návrh na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod „zjevně“ není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení. Kromě toho Komise třikrát upřesnila, a to v prvním návrhu na uznání počtu let služby započitatelných pro důchod, jakož i ve sděleních ze dne 5. května a 30. července 2010, že se OPU 2004 uplatní na žádosti o převod zaevidované před vstupem OPU 2011 v platnost. Navíc v těchto sděleních není obsažena žádná významná zmínka, která by v této souvislosti mohla být přijetím návrhů na uznání počtu let služby započitatelných na důchod oprávněnými úředníky a zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávaného případu odůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy třeba rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů vynaložených žalobkyní.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(plénum)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložila C. Teughels.
Van Raepenbusch | Rofes i Pujol | Perillo |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. prosince 2013.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |