USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

13. února 2012

Věc F‑118/11 R

Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad vykonatelnosti – Naléhavost – Neexistence“

Předmět:      Návrh podaný na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, který se použije na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se L. Marcuccio domáhá zejména odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost, obsažená v jeho dopise ze dne 30. června 2011, směřující k tomu, aby Komise přijala rozhodnutí, které sám navrhovatel identifikuje jako uznávající onemocnění, které mělo za následek jeho odchod do důchodu z důvodu invalidity, „jako nemoc z povolání“.

Rozhodnutí:      Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí přezkumu a způsob ověřování – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Podle čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření označit mimo jiné okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a zdání oprávněnosti návrhu (fumus boni juris) jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na zvláštnosti projednávané věci určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma analýzy za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 16 až 18)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 3. července 2008, Plasa v. Komise, F‑52/08 R, body 21 a 22 a citovaná judikatura; 15. února 2011, Pretis Cagnodo a Trampuz de Pretis Cagnodo v. Komise, F‑104/10 R, bod 16

2.      Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím ve věci samé. Mimoto je na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nemůže čekat na výsledek řízení ve věci samé, protože by utrpěl újmu této povahy.

(viz bod 20)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27